Metody založené na měření elektrických vlastností roztoků KONDUKTOMETRIE Princip: Měří se elektrická vodivost roztoků elektrolytů mezi dvěma platinovými elektrodami za průchodu střídavého proudu. Rozdíl proti ostatním elektroanalytickým metodám: není založena na redoxní reakci je neselektivní vodivostní elektrody o ploše A, vzájemně vzdálené L vodivostní nádobka s analyzovaným roztokem L A R G  1 G – vodivost [S = -1] R – odpor []  – měrná vodivost [S.cm-1] A – plocha elektrod [cm2] L – vzdálenost mezi elektrodami [cm] Vodivost roztoku mezi elektrodami Vlastnost roztoku charakterizuje měrná vodivost: KR – odporová konstanta vodivostní nádobky (určuje se experimentálně změřením vodivosti roztoku o přesně známé měrné vodivosti v dané nádobce, KR = /G). RGK A L G  Příklady měrných vodivostí některých roztoků: Roztok Měrná vodivost S/cm superčistá voda 5,5·10-8 destilovaná voda 10-6 přírodní vody 3·10-5 - 10-3 0,1M KCl 0,0129 2% NaOH (0,5 mol/l) 0,1 20% HCl (6 mol/l) 1 Měrná vodivost je aditivní veličinou, závisí na iontové vodivosti λi, koncentraci ci a náboji zi všech iontů v roztoku: ii i i cz   Ionty se v roztoku vzájemně ovlivňují  λi (a tedy i ) závisí na koncentraci iontů: S klesající koncentrací λi rostou a při nekonečném zředění nabývají maximální (limitní) hodnoty λi 0 (tabelované). Kation λ0 [Scm-2mol-1] Anion λ0 [Scm-2mol-1] H3O+ 350 OH- 198 Na+ 50 Cl- 76 Ag+ 62 NO3 - 71 Příklady iontových vodivostí některých iontů při nekonečném zředění ve vodných roztocích při 25ºC: Způsob měření vodivosti V-metr I K eliminaci vlivu redoxních reakcí a polarizačních jevů na rozhraní elektroda/roztok se používá střídavého proudu a elektrod pokrytých Pt černí. U = I R zdroj střídavého proudu R(el/rozt)1 R(rozt) R(el/rozt)2 CA B vodivostní elektrody analyz. roztok vodivostní nádobka Příklady realizace ponorných vodivostních nádobek (A, B) a nádobky průtokové (C) Analytické využití konduktometrie Přímá konduktometrie   c • kontrola čistoty vod (destilované, elektrárenské) • stanovení celkového obsahu iontů v roztocích • stanovení obsahu solí, kyselin či zásad v jednosložkových technologických roztocích (NO2 v dýmavé kyselině dusičné) • kontrola technologických postupů (rafinace cukru) • detekce v separačních metodách (IC, CZE) Přímá konduktometrie Konduktometrické titrace Závislost měrné vodivosti na koncentraci zředěných roztoků silných elektrolytů: Závislost měrné vodivosti silných elektrolytů v širokém rozmezí koncentrací: KCl NaOH HCl /Scm-1 NaOH KCl HCl H2SO4 /Scm-1 Konduktometrické titrace indikace konce neutralizačních, srážecích a komplexotvorných titrací Titrace silné kyseliny silnou zásadou vodivost ml odměr. roztoku AgNO3 vodivost ml odměr. roztoku NaOH H+ Cl- OH- Na+ B.E. Na+, Cl-, NO3 Ag+, NO3 - B.E. Argentometrická srážecí titrace Titrace slabých kyselin silným hydroxidem pK= G Titrace směsi silné a slabé kyseliny slabým hydroxidem silným hydroxidem hydrolýza: A- + H2O  HA + OH- vodivost roste VYSOKOFREKVENČNÍ MĚŘENÍ Princip: Měří se vodivost (vysokofrekvenční konduktometrie) nebo kapacita (dielektrimetrie) vzorku při průchodu proudu o frekvenci 1 -100 MHz. Vodivostní elektrody jsou vně nádobky (vf proud vstupuje do roztoku stěnami nádobky). Příklad bezkontaktní nádobky kapacitního typu pro vf konduktometrii a dielektrimetrii. Použití vf konduktometrie a dielektrimetrie: kontrola roztoků v uzavřených soustvách (zatavené ampule, potrubí…) sledování vodivosti tavenin (za vysokých teplot a tlaků) stanovení vody (vlhkosti) v sypkých materiálech (obilí, mouka, cement) kontrola čistoty rozpouštědel Dielektrimetrie - měří se relativní permitivita: 0r C C  C – kapacita kondenzátoru, jehož dielektrikem je analyzovaná látka C0 – kapacita téhož kondenzátoru, jehož dielektrikem je vakuum (vzduch) Permitivita a děje v dielektricích M. Faraday dielektrikum = elektrický izolant Chování dielektrika je charakterizováno permitivitou () a dielektrickou konstantou (relativní permitivitou (r). Ta udává kolikrát se zmenší coulombovská síla v prostředí s permitivitou .  r C C 0   0  1 Permitivita I Peter Debye C – kapacita kondenzátoru 0=8,854 187 818.10-12 C2N-1m-2 •u plynů je  nepatrně větší než 1, voda má  = 75. •má velký význam v situacích, kdy hrají velkou roli elstat. interakce mezi nabitými částicemi. •podstatný vliv rozpouštědla Permitivita závisí na teplotě. L – konstanta Abbegova LdTd T log Dielektrikum εr Poznámka Balza 1,4 Dřevo 2,04 - 7,3 Podle druhu dřeva Germanium 16 - 16,4 Ge Jantar 2,6 - 2,8 Kondenzátorový papír 2,5 - 2,55 Křemen tavený 3,8 Křemík 11,7 Led 4,8 LiF (monokrystal) 9 Mramor 7 - 8 NaCl (monokrystal) 5,9 Sůl kuchyňská Plexisklo 3,4 Polystyrén pěnový 1,03 Porcelán 5,5 - 6,5 Síra krystalická 3,75 - 4,45 Podle orientace Sklo 3,8 - 19 Podle druhu skla Slída 6,9 - 11,5 Teflon 2,1 Vakuum 1 Voda 81 20 °C Vzduch 1,000 59 VG- zdroj napětí, Lx -indukce nádobky a přívodu, Cx -kapacita nádobky a přívodu, Cn - kapacita nádobky s dielektrikem, Rn -odpor nádobky s dielektrikem, Cp -kapacita přívodu, Rp - odpor přívodu, Cli - ladící kondenzátor, EV –potenciometr Schema měřícího přístroje (Q-metru) podrobně viz C7050-5_2013_sm Polarizace dielektrika Je-li vloženo mezi desky kondenzátoru /elektrody/ dielektrikum a zavede-li se el. pole orientuji se vázané náboje tohoto izolantu ve směru pole. Polarizace dielektrika 1. Zavedením el. pole se nezmění celkový počet nábojů v prostředí mezi deskami kondenzátoru. 2. Izolant je soustavou elementárních. el. nábojů. 3. El pole v prostředí způsobuje změny a ty zpětně ovlivňují el. pole. 4. Vlivem el. pole se části atomů posunou a vytvoří se dipól. 5. El pole koná při tvorbě dipólu práci a tím se zeslabí. Náboje v dielektriku jsou vázané,tz. nelze je odvézt Elektronová polarizace Vodič - Ve vodiči je po ustavení rovnováhy je intenzita el. pole uvnitř látky nulová. Dielektrikum - Naproti tomu u dielektrika je rovnovážná stav realizován posunem kladného a záporného náboje směrem k opačně nabitým deskám kondenzátoru – indukovaná polarizace s indukovaným dipólovým momentem. Jestliže se těžiště nábojů oddálí na vzdálenost r, pak dipólmoment je: ip Qr |Je- li N počet posunutých nábojů v jednotce objemu a Sk vzdálenost, o kterou se tyto náboje posunou v el. poli při polarizaci dielektrika, platí: i k k k k k k P p NQ S V NQ S        2  CmP Polarizace má význam dipólmomentu indukovaného v objemové jednotce dielektrika   Cmp  Vztah mezi E, P a D E – intenzita el. pole P – polarizace dielektrika D – elektrická indukce 0 0 r r Q Q C C C C         E grad  Napětí mezi deskami kondenzátoru se v důsledku polarizace sníží. Čím je  větší, tím se napětí sníží. Platí: EDP o Elektrická indukce je vektorová fyzikální veličina charakterizující elektrického pole bez započtení vlivu el. nábojů vázaných v prostředí – dielektriku, ale pouze na základě "vnějších" zdrojů pole, tedy volných elektrických nábojů. PED o  tedy Polarizovatelnost () •velikost indukovaného dipólu je přímo úměrná intenzitě el. pole, působením kterého se oddaluje těžiště kladného a záporného náboje. •udává stlačitelnost elektronového obalu molekuly vlivem el. pole •dříve nazývána koeficient deformability •závisí na směru, ze kterého působí el. pole, je to tenzor Pix 11.Ex 12..Ey 13. Ez Piy 21.Ex 22..Ey 23. Ez Piz 31.Ex 32..Ey 33. Ez U symetrických látek je hodnota  ve všech směrech stejná a elipsoid polarizovatelnosti se převádí na kouli EαPi    12   mNC   12      mNC C N Cm E P α i Dielektrika v el. poli Působením el. pole na dielektrikum dochází k: •elektronové polarizaci Pe. V molekule se oddálí těžiště kladného a záporného náboje •atomové polarizaci Pa. Posunují se jádra případně celé skupiny atomů •orientační polarizaci Po. Látky s permanentním dipólem se natáčejí ve směru vnějšího el. pole. NQdP ´ oioea PPP)PP(P    m.C...DebayDp 30 103356431   Složité záv. 0P atP eP mP 13 10 15 10 14 10 Vid.IČ Radiové vlny  1 sf 2 lim n    Podíl polarizací Nepolární dielektrika v el. poli • molekuly bez permanentních dipólů • Vlivem vnějšího el. pole vznikají indukované dipóly a dochází k oddalování záporného a kladného parciálního náboje v molekule – molekula se deformuje. Hendrik Antoon Lorentz Clausius-Mossottiho rovnice Ottaviano Fabrizio MossottiRudolph Clausius 0 1 2 3 r A r NM P          Rovnice vyjadřuje vztah mezi polarizací a permitivitou. Protože  je molekulární konstanta, neměla by P skutečně záviset na termálním pohybu molekul a na tlaku. Opačná situace je u molekul s vysokou  (HCl, H2O, HCN,CHCl3, CH2Cl2, CH3Cl r – relativní permitivita  - hustota M – molekulová hmotnost NA – Avogadrova konstanta  - polarizovatelnost 0 2 ( 1) 3 r r iE N E        Pro chemické ´čely se Clausius-Mossottiho rovnice používá v úpravě, při které počet částic v jednotce objemu nahrazujeme počtem částic na mol. Pak platí: 1 0 1 2 3 r r N P           ENE r r 3 2 1 10    0 1 32 1     N r r    Clausius-Mosotti (platnost ?) Úprava: 032 1        m A r r V N         M Vm Mol. polarizace 032 1     A r r NM    AN MN   1 Výpočet r  2 3 1 0 1  rr N     0 1 0 1 3 2 3 1       NN rr  0 1 0 1 3 2 1 3 1      NN r        0 1 0 1 3 1 3 2 1      N N r    1 3 0 1   N  0 1 3 N r 0 0 1Nnebo Mossotiho katastrofa 1N 2 n polemika! Polarizace a struktura Při hledání souvislosti mezi polární polarizací a strukturou molekul se vychází z modelu molekuly jako vodivé koule s poloměrem r. Podle klasické elstat. teorie platí, že dipólový moment se rovná: Erp 3  Před zapojením el. pole byla síla coloumbovského přitahování elektronu k jádru kompenzována odstředivou silou. Po zapojení pole působí na pole ještě vnější síla kolmá k rovině orbitu. Výslednice sil prochází jádrem. Ep  Stanovení dipólového momentu – P. Debye Peter Debye                                    kT P N kT P NEEe kT P NEEe E kT P ENEe i k k k Or r i k k k r rO i k k kirO kor i i k krO 33 1 2 1 33 2 )1( 3 )1( 3 )1( 2 2 2 2           M r r 2 1   )( PB x y    )( A T 1 Hedestrandova metoda: podrobně viz C7050-5_2013_sm