Kdo/Co je nejdůležitější ve škole?
• otázečka na úvod
• řekneme si možnosti/odpovědi
• uvidíme, „o čem ta škola vlastně je“
Škola není jenom o učitelích, ředitelích,
obědech
a „přestávkách“,
ale hlavně
o
žácích
Žák (student)
a jeho
osobnost, typy inteligence,
styly učení …
Žák a vzdělávání
• Žák je účastník výchovně vzdělávacího procesu
• Žák je osobnost
• Na vnitřních podmínkách osobnosti žáka a učitele,
jakož i na kvalitě jejich vzájemné interakce závisí
do značné míry i kvalita výchovného působení
(Grecmanová, 1999)
Osobnost (žáka)
• Osobnost = každý člověk s jedinečnou strukturou
svých psychických vlastností a dispozic
(Pedagogický slovník, 2009)
• souhrn momentů: vlastností, procesů, stavů,
návyků, postojů
• systém: uspořádání, struktura momentů
• rozdíl, diference, jedinečnost: odlišnosti mezi lidmi
Osobnost žáka
• Osobnost se vyvíjí, protože osobností se člověk
nerodí, ale stává.
• Proces formování osobnosti je procesem
permanentním a je podmíněn jak faktory
biologickými a sociálními, tak vlastní činností
jedince.
Otázka vychovatelnosti a
vzdělavatelnosti člověka 1/2
• Výchovný pesimismus – Na dítě se nemá
působit výchovně, protože to nemá smysl nebo je
to škodlivé. Dítě se vychovává samo na základě
působení svých biologických daností, případně
zásluhou podnětného prostředí
(J. J. Rousseau, M. Montessori).
• Pedagogický utopismus – výchova je příčinou
rozdílů mezi lidmi, přeceňování výchovy a
nedoceňování ostatních faktorů
(J. Locke – tabula rasa).
Otázka vychovatelnosti a
vzdělavatelnosti člověka 2/2
• Pedagogický optimismus – víra v moc výchovy
s ohledem na biologické danosti člověka
(J. A. Komenský)
• Pedagogický realismus – předpoklad působení
všech vnitřních i vnějších faktorů ve vzájemné
propojenosti a podmíněnosti, vychovávaný je
považován za aktivní prvek, který se sám ovlivňuje
a reguluje.
Co ovlivňuje vzdělávání
…
na straně žáka (učení)
aneb
o vstupních determinantách
vzdělávání
Co ovlivňuje vzdělávání/učení/úspěch
žáka ve škole?
Charakteristiky žáků jako vstupní
determinanta edukačních procesů
• Kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení)
• Afektivní (postoje, motivace, potřeby)
• Fyzické (rozdíly věkové, pohlaví)
• Sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň
rodiny, etnická příslušnost)
Inteligence
• … jde o schopnost učit se a o schopnost
přizpůsobovat se svému prostředí, jež může v
různých sociálních a kulturních souvislostech
vyžadovat různé druhy přizpůsobení
(Stenberg in Pedagogický slovník, 2009)
Typy inteligence (Gardner, 1993, 1999)
Howard Gardner uvádí 8 typů inteligence:
1. Logicko-matematická
2. Jazyková (lingvistická)
3. Prostorová (zraková)
4. Tělesně pohybová (kinestetická)
5. Hudební
6. Interpersonální
7. Intrapersonální
8. Přírodovědná
Logicko-matematická
• Zpracování informace probíhá především na základě
vnímání struktury logických či matematických vztahů.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– užívá se při řešení matematických problémů a provádění
důkazů
– logické usuzování
– šachy, dáma a jiné strategické hry
Jazyková (lingvistická)
• Spočívá ve schopnosti užívat různých stránek jazyka.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– psaní (povídek, básní, tvorba časopisu, vědecké práce…)
– čtení knihy
– chápání obsahu mluvených projevů
– chápání významu slov a pojmů
Prostorová (zraková)
• Spočívá ve schopnosti představit si něco, tj. schopnosti
přesně vnímat vizuální stránku světa.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– umělecké aktivity (výtvarná činnost)
– kreslení – přesné podoby lidí nebo věcí
– čtení i tvorba map, navigování
– přesuny z místa na místo
– skládání zavazadel do kufru, aby se tam všechny vešla
Tělesně pohybová (kinestetická)
• Schopnost jedince použít mentálních dovedností ke
koordinaci tělesných pohybů.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– užití pří pohybových aktivitách (basketbal)
– zruční při manuálních, rukodělných činnostech
Hudební
• Schopnosti tvořit, vnímat a interpretovat hudbu.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– užívá se při hře na hudební nástroj
– umí intonovat, pamatují si melodie,
– rozeznají chybnou intonaci
– udrží rytmus
– skládán písní
Interpersonální
• Schopnost chápat druhé, všímat si chování, pocitů a motivace
jiných lidí, rozlišovat mezi nimi.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– zapojování se do skupinových her
– společná práce v týmu, diskuse, společné řešení problémů
– naslouchání druhým a diskuse s nimi
– navazování mnoha společenských kontaktů a přátelství
– četné mimoškolní aktivity
Intrapersonální
• Spočívá v uvědomění si svého já, porozumění sami sobě,
základ pro pochopení, kdo jsme, co nás motivuje aj.
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– úlohy, kde použijí smysl pro nezávislost, silnou vůli
– jsou rádi sami (věnují se svým osobním zájmům, učení,
projektům)
– jdou svou cestou ve způsobu oblékání a chování,
zaujímají vlastní postoje apod.
Přírodovědná
• Užívá se při pochopení, jak funguje příroda
Příklady úloh odpovídající danému druhu inteligence:
– dokáže snadněji a lépe než ostatní rozpoznávat
a klasifikovat rostliny, zvířata i neživé objekty
Sociální rozdíly
na úroveň školní úspěšnosti má velký vliv rodinné
prostředí:
vzdělání rodičů,
kulturní prostředí, ve kterém se dítě vyskytuje,
ekonomická úroveň rodiny (v některých výzkumech)
(Průcha, 2005)
Jazykové rozdíly
• Souvislost se sociokulturním prostředím
B. Bernstein a jeho teorie
(jazykové kódy – rozvinutý a omezený)
Styly učení
• styl = pravidelnost ve způsobu nebo
formě lidské aktivity
• Styly učení: „postupy při učení, které jedinec v
určitém období preferuje, postupy svébytné svou
orientovaností, motivovaností, strukturou,
posloupností, hloubkou, elaborovaností
(propracovaností) či flexibilitou“
(Mareš, 1998, s. 75)
Styly učení
• vyvíjejí se z vrozeného základu a v průběhu života
se proměňují
• jsou méně závislé na obsahu učení
• neexistuje přitom „špatný“ nebo „ideální“ učební
styl, ale jde spíše o to, že k cíli mohou vést různé
cesty, protože každý člověk má svůj individuální
způsob učení
Učební styly
Vizuálně verbální styl
• učí nejlépe tehdy, když jsou informace prezentovány
vizuálně a v písemné podobě
• studium z knih, učebnic, poznámek z výuky a je pro ně
rovněž výhodné, pokud vyučující doplňuje výklad
poznámkami na tabuli nebo má prezentaci, která
obsahuje hlavní body přednášky apod.
• tendují spíše k individuálnímu studiu
Vizuálně nonverbální styl
• nejlépe se učí, když jsou informace předkládány
vizuálně ve formě obrázků nebo diagramů,
případně jsou schopni se dobře učit
prostřednictvím animací, videa nebo map
• preferuje pracovat nezávisle, nemívají daleko
k umění a různým vizuálním prezentacím
Hmatově-kinestetický (pohybový) typ
• učí se nejlépe tehdy, když mohou být v rámci učení
aktivní, zabývat praktickými aktivitami nebo
problémy
• příkladem tak může být učení v laboratořích nebo
třeba hraní rolí apod.
• tito studenti bývají schopni sebeřízení a pokud
pracují na nějakém problému, mohou
bezprostředně aplikovat svoje nově nabité znalosti
a dovednosti při jeho řešení
Auditivně verbální typ
• se nejlépe učí, když jsou informace prezentovány
v auditivní formě
• dobře se učí z přednášek nebo s diskuzí s kolegy
nebo z audio nahrávek apod.
• při učení těmto studentům pomáhá například
přeříkávání si učiva, případně jeho nahrávání
vlastního hlasu na diktafon a poté jeho přehrávání
apod.
Možnosti diagnostiky stylů učení
• Pozorování žáků při učení
• Procesuální diagnostika postupu při učení pomocí
počítače
• Analýza subjektivních výpovědí žáků
• Volný rozhovor se žáky o jejich učení
• Analýza produktů učení žáků (zápisky v sešitě,
písemné a grafické práce
• Dotazník s výběrem nabídnutých odpovědí a
posuzovacími škálami (Learning Style Inventory –
použit i na Masarykově univerzitě)
Praktický dopad různých stylů
učení
• Učitel by měl znát svůj styl učení.
• Neměl by zapomínat na to, že žák může mít jiný styl
učení než on.
• Učitel by se měl snažit předávat informace různým
způsobem, aby vyhověl těm, kteří lépe vnímají
sluchem, zrakem nebo pohybem.
Z čeho studovat
• GRECMANOVÁ, Helena, URBANOVSKÁ, Eva,
NOVOTNÝ, Petr. Podporujeme aktivní myšlení a
samostatné učení žáků. Olomouc: Hanex, 2000.
• PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika.
Praha, 1997; 2005; 2009.
• PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, Eliška, MAREŠ, Jiří.
Pedagogický slovník. 6. vyd. Praha: Portál, 2009.
• MAREŠ, Jiří. Elektronické učení a zvláštnosti
člověka. In SAK, Petr, et al. Člověk a vzdělávání
v informační společnosti: vzdělávání a život
v komputerizovaném světě. Praha: Portál, 2007, s.
171-222.
• MAREŠ, Jiří. Styly učení žáků a studentů. Praha:
Portál, 1998.
• Sternberg, R. (2009). Kognitivní psychologie.
Praha: Portál.
• … a mnohé jiné :-)
Studenti v době digitálních médií
• WEB 2.0 (wiki, weblog, sociální sítě)
• dnešní studenti s ICT vyrostli a používají je = tzv.
net generation, i-generace
• net generation se učí jinak?! (Oblinger, Oblinger,
2005)
• Nemění se tolik samotné učení, ale spíše se
proměňuje kontext učení, očekávání spojovaná
s učením či výukové postupy (Ellis, Goodyear,
2009)
***
• Jak vypadá „dílna“ dnešního studenta?
• Jaké je osobní (digitální) učební prostředí našich
studentů? (Attwell, 2007)
Žáci a jejich učení ve společnosti
sítí (PISA, 2009; Eurydice, 2011)
• prakticky všichni mladí lidé v Evropě (16- 24 let)
používají počítače
• mobilní technologie na vzestupu – v ČR má
98 % 15-letých žáků mobil
40 % má notebook
• ve školách nejsou příliš používány čtečky e-knih,
ani e-knihy
• zatím nejsou příliš používána e-portfolia k
hodnocení žáků