OSOBNOSTNÍ FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PROCESY UČENÍ Psychologie výchovy a vzdělávání Úkoly pedagogické psychologie ¨vysvětlovat, ¨ovlivňovat, ¨projektovat. ¨ ¨Hlavním poslání oboru tedy není objevovat věci jaké jsou, nýbrž jaké by mohly být. (Salomon, 2000) Jaké jsou možnosti ovlivnění ¨Empirické údaje a jejich uplatnění si snadněji představíme u změn ¤školního kurikula, učebních úloh, vyučovacích metod, učebnic, e-learningu a ICT… ¤ ¨Jak je to s osobností? Může se osobnost člověka vůbec měnit? ¨V principu tři možné odpovědi: 1.Osobnost se nemění, je stabilní; proto v psychologii používáme pojem osobnost. 2.Osobnost se mění po celý život, vyvíjí se. V některých obdobích rychleji a výrazně, v jiných pomalu a téměř nepozorovaně. 3.Osobnost má z hlediska struktury různé úrovně: některé se příliš nemění, jiné se mění výrazněji. ¨Do značné míry i otázka vymezení klíčových pojmů (osobnost, změna, stabilita…) ¤ Psychologická pojetí osobnosti – řada různých pojetí ¨Rozdělení podle řady různých kritérií ¨Podle Smékal (2005) – šest složek osobnosti: 1.Stavba těla: Jak vypadá? 2.Temperament: Jak rychle a intenzivně prožívá, reaguje a jedná? 3.Zaměřenost: Co chce a co nechce, za čím jde a co odmítá? 4.Schopnosti a dovednosti: Co umí a dovede, co neumí a nedovede? 5.Charakter: Jaký ten člověk je, co je zač? (jeho mravní zásady, jeho pocit odpovědnosti…) 6.Životní dráha: Odkud a kam jde? 7. Co je tedy osobnost ¨V běžné mluvě pojem osobnost spíše synonymem úspěchu ¨ ¨Drapela (1997) subjektivně vnímána jako jednotný a pevný celek; ve skutečnosti spíše proces; dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti ¨Helus (1982) osobností se člověk nerodí, nýbrž stává (tzv. potenciální osobnost) Může se tedy osobnost měnit? ¨Tři úrovně osobnosti (McAdams, 1994) ¤dispoziční rysy (dispositional traits) ¤osobní zaměřenost (personal concerns) ¤životní příběh (life narrative). ¤ ¨Takže – ano i ne. ¤ Dispoziční rysy (McAdams) ¨Relativně nezávislé na vnějších vlivech a kontextu ¨Zdrojem srovnání lidí mezi sebou ¨Do jisté míry vrozené, během života relativně stabilní ¨V psychologii označovány jako rysy osobnosti ¤např. Big Five (pětifaktorový model osobnosti - dimenze neuroticismus, extraverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost, svědomitost) Osobní zaměřenost (McAdams) ¨Co čeho chce člověk v určitém období svého života dosáhnout, ¨Ale také, co nechce dělat, čemu se chce vyhnout. ¨Konkretizace v podobě plánů, osobních cílů, i strategií. ¨ ¨Kontextově ovlivněné i závislé ¨ ¨Řada teorií např.: osobní usilování o něco (Emmons, 1986), perspektivní motivace člověka (Pavelková, 1990, 2002), osobní projekty (Palys, Little, 1983), aktuální životní úkoly (Cantor, 1990) ¨ ¨Ovlivnitelné Životní příběh (McAdams) ¨Integrace, jednota, soudržnost dílčích složek, celková zaměřenost osobnosti, její životní směřování, smysl života. ¨Tato úroveň se týká proměn jedincova „já“(self), včetně jeho identity. ¨Identita je zde chápana jako vnitřní, rozvíjející se příběh, který v sobě integruje rekonstruovanou minulost, vnímanou přítomnost a anticipovanou budoucnost do koherentního, životadárného mýtu; tento životní mýtus posiluje daného člověka (McAdams, 1994, s. 306) Stabilita a změny ¨V různých složkách osobnosti různé, i z hlediska rychlosti a obsahu (srv. novorozenec, kojenec; dospívání…) ¨Osobnost nemůže být rigidně stabilní; musí reagovat na změny v sociálním (aj.) okolí ¤Vývojová, sociální psychologie ¨ Změny osobnosti ¨nezbytné v případech, kdy se člověk ocitne před novým, závažným adaptačním problémem (Weinberger, 1994, s. 339). V zásadě tři možnosti ¤systematickým dlouhodobým úsilím lidí kolem jedince (rodičů, učitelů, psychologů, trenérů) ¤jednorázově - vlivem těžké životní události, zažitého traumatu (nemoc, úraz, vážná nemoc či úmrtí v rodině, dopravní neštěstí, přírodní katastrofa atp.) ¤z iniciativy jedince samotného, který se snaží sám na sobě pracovat. nKdyž vykrystalizuje jeho nespokojenost s dosavadním stavem – crystallization of discontent (Baumeister, 1994) ¤ Facilitace změny ¨Když jedinec očekává, že v daném aspektu osobnosti vůbec může dojít ke změně ¨ ¨Otázka subjektivního vnímání změny ¨ Styly učení žáků a studentů Co říkáme na otázku „Jak se učíš?“ „Jak to děláš?“ Co říkáme na otázku: Jak se učit? ¨1. Žák je vyzýván k učení, je mu předepisován obsah a rozsah učiva, ale postup je necháván na něm (učení metodou pokusu a omylu) ¨2. Žák je vyzýván, aby změnil svůj způsob učení na středoškolský, vysokoškolský atd. n(učení nápodobou neexistujícího typického žáka na určitém stupni školy podle pokynů učitele) ¨3. Žák je vyzýván, aby respektoval velmi obecná doporučení, zásady „univerzálního“ učení, které mohou být mimo jeho kognitivní potřeby Obtíže současné školy – perspektiva žáka ¨žákovský odpor k učení ¤(negativní zkušenosti se školou – převaha deklarativních poznatků, subjektivní neužitečnost učiva) ¨žák se většinou nemůže učit „po svém“, ani nemůže spolupracovat se spolužáky ¤Hormadná výuka transmisivního charakteru ¤V hromadném vyučování je debata k tématu se spolužákem příkladem tzv. nelegální komunikace ¨důsledkem - omezenost žákovských představ o procesu vlastního učení ¤učení chápáno hlavně jako učení se nazpaměť ¤ve skutečnosti by mělo jít o konstruování a rekonstruování poznatků, hledání objektivního významu a subjektivního smyslu vědění) Obtíže současné školy – perspektiva systému / učitele ¨těsná vázanost žákovského učení na školu a školní vyučování; versus učení mimo školu, celoživotní učení ¨přeceňování úlohy vyučovacích metod a vnějšího řízení; versus autoregulace učení ¨přeceňování úlohy vzdělávacích technologií, počítačů, internetu; versus podceňování psychologie řízeného učení Styly učení 1 ¨jemné projevy individuality člověka v mnoha situacích učení ¨přestavují metakognitivní potenciál člověka ¨svébytné postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje Styly učení 2 ¨jsou svébytné svou: ¤ motivovaností (vnější, vnitřní) ¤ strukturou (strategie, taktiky) ¤ posloupností (pořadí činností) ¤ hloubkou (povrchový versus hloubkový styl) ¤ propracovaností ¤ pružností aplikace ¨ Styly učení 3 ¨vyvíjejí se z vrozeného základu (tj. z kognitivních stylů), ale proměňují se během života jak záměrně, tak bezděčně ¨jedinec je užívá ve většině situací pedagogického typu ¨jsou relativně nezávislé na obsahu učiva Styly učení 4 ¨mají charakter metastrategie učení (sdružují učební strategie – učební taktiky – učební operace) ¨vedou k výsledkům určitého typu, ale komplikují nebo zabraňují dosažení výsledků jiných typů ¨jedinec si je zpravidla neuvědomuje ¤jsou mu „samozřejmé“ ¤jemu vyhovující, ¤„optimální“ ¨dají se diagnostikovat a do jisté míry měnit Struktura stylu učení ¨Model „cibule“: ¨bazální charakteristiky osobnosti nNapř. Eysenck – EOD ¨tendence ve způsobu zpracování informací ¨sociální interakce žáka ¨učební preference, výuková motivace n(Curryová, 1983;Claxton, Murrellová, 1987) Žákovská pojetí učení (Säljö, 1979) ¨Kvlitativní výzkum - „Co to znamená učit se?“ (řazeno dle četnosti): ¨získávat stále více znalostí (kvantitativně) ¨učit se nazpaměť ¨získávat fakta, metody, které člověk může použít, až je bude potřebovat ¨objevovat (abstraktní) smysl ¨interpretovat naučené, aby člověk porozuměl světu Vnější determinanty stylů učení ¨učitel sám (jeho osobnostní zvláštnosti, vyučovací styl, styl učení, pojetí výuky) ¨podmínky pro žákovo učení (místo, čas, pomůcky) ¨sociální situace (sám-společně, spolupráce-soupeření) ¨koncepce výuky (tradiční, alternativní) ¨učivo (volitelnost, relevantnost, operační struktura úloh) ¨způsob zkoušení a hodnocení ¨Viz nampř. muny.cz aj. Diagnostika stylů učení ¨Metody přímé §učení pomocí počítače (procesuální diagnostika – Pask, 1976; Kulič,1992) §pozorování průběhu žákova učení §etnografické pozorování, analýza in situ, tj. v přirozené situaci (Fleming, 1987; PSŠE) ¨Metody nepřímé – kvalitativní §analýza dílčích žákovských produktů (koncept, osnova, náčrtek, poznámky) §analýza žákovského portfolia §polostandardizovaný rozhovor se žákem a/nebo jeho učitelem §fenomenografický rozhovor (Marton, Säljö) §volné písemné odpovědi §projektivní grafické techniky, např. dynamická, akční kresba ¨Metody nepřímé – kvantitativní §dotazníky a posuzovací škály ¤ ¤ ¨funkce: diagnostika a/nebo autodiagnostika ¨způsob provedení: tužka-papír; počítačová diagnostika České verze zahraničních metod ¨IASLP (Entwistle, Ramsden, 1984) – 45 položek, čeští vysokoškoláci: 2 072 osob ¨ILP (Schmeck et al., 1983) – 58 položek, čeští vysokoškoláci: 2 016 osob ¨ILS (Vermunt at el., 1987) – 120 položek, čeští vysokoškoláci: 126 osob ¨LSI IIa (Kolb, 1984) ¨ ¨Většinou nereflektují posuny v posledních letech (elektronické zdroje, sociální sítě atd.) Dotazník stylů učení - LSI (Dunnová, Dunn, Price, 1989) ¨určen pro žáky 3.-12. ročníku ¨jazykové verze: francouzská, španělská, arabská, hindská, hebrejská, česká ¨původně 104 položek ¨česká verze ověřena u 891 žáka ZŠ a 402 žáků středních škol (gymnázií, středních odborných škol a SOU) ¨ Struktura dotazníku LSI –1.část ¨Preferované prostředí při učení §zvuky (ticho, hluk) §teplota (chladno, teplo) §osvětlení (málo, hodně) §pracovní nábytek (stůl + židle, křeslo, gauč, postel) Struktura dotazníku LSI – 2.část ¨Preferované emocionální potřeby §vnitřně motivován/nemotivován §vnější motivace – rodiče §vnější motivace - učitel §vytrvalost v učení §odpovědnost za výsledky učení §struktura/flexibilita postupu při učení Struktura dotazníku LSI – 3.část ¨Sociální potřeby při učení ¨ §učit se sám – učit se s kamarády §variovat sociální podmínky podle situace §dosažitelnost autority při učení Struktura dotazníku LSI – 4.část ¨Preferované kognitivní potřeby při učení §auditivní učení §vizuální učení §taktilní, kinestetické učení §zážitkové učení Struktura dotazníku LSI – 5.část ¨Preferované tělesné potřeby při učení §konzumování něčeho při učení §potřeba pohybu při učení §preferování ranního/večerního učení §(„sova“ / „skřivánek“) §preferování dopoledního/odpoledního učení Literatura ¨Drapela, V.J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 1997. ¨Smékal, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. 2., opravené vydání. Brno : Barrister & Principal, 2004. ¨MAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7 ¨ ¨Ukázka ¤Free learning styles inventory, including graphical results nhttp://www.learning-styles-online.com/inventory/ ¤EPQ nhttp://www.trans4mind.com/personality/EPQ.html ¨ ¨ ¨eBrary Education – výběr: ¤Sadler-Smith, E. Learning Styles in Education and Training. (2006) nhttp://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPerPage= 10&id=10132662&layout=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc ¤Crozier, R.W. Individual Learners : Personality Differences in Education. (1996) nhttp://site.ebrary.com/lib/masaryk/Top?channelName=masaryk&cpage=1&f00=text&frm=smp.x&hitsPerPage= 10&id=5003745&layout=document&p00=learning+styles&sortBy=score&sortOrder=desc ¨