1
CHARAKTERISTIKA SEDIMENTÁRNÍHO PROFILU
ÚNANOV
Kristýna Trnová, Libor Potůček, Pavel Tripal
Klíčová slova: sedimentární petrologie, pedologie, sedimenty, dyjský masiv, kvartér
Abstrakt
Studovaný sedimentární profil se nachází v okrese Znojmo, asi 1 km jižně od obce Únanov,
nedaleko dříve těženého kaolinového ložiska. V sedimentárním profilu bylo rozlišeno 6 různých
vrstev a 4 sedimentární facie. Převládají zde spraše a písky, charakteristické jsou místy
vytvořené červené zpevněné vrstvy. Patrno je zjemňování sedimentu směrem do nadloží.
Úvod
Zájmová oblast Únanov byla v minulosti důležitým centrem těžby kaolinu na jižní
Moravě. Na kaolinovém ložisku dříve probíhaly geologické výzkumy (sledování zásob a
kvality kaolinu), avšak ze sedimentárního i pedologického hlediska je okolí ložiska méně
prozkoumané. Na kaolinovém podloží se v blízkém okolí ložiska vyvinulo hned několik
rozsáhlých půdních typů. Jelikož je území hojně zemědělsky využíváno, je zcela nezbytné na
oblast zaměřit větší pozornost, ať už z hlediska chemického složení těchto půd (obsah
jednotlivých prvků) či fyzikálního (porozita, permeabilita,…).
Geologie studovaného území
Studovaná oblast leží na pomezí dyjského masivu a karpatské předhlubně. Dyjský masiv
je tvořený především granitoidy (leukokratní a biotitická žula), aplity a pegmatity. Všechny
typy hornin podlehly kaolinizaci. Východní okraj masivu je překryt nemetamorfovanými
sedimenty paleozoika. Karpatskou předhlubeň tvoří jíly, slíny, štěrky, štěrkovité písky, písky
mořského původu a spraše (obr. 1) (Pavlík, 1989).
V blízkosti od studovaného profilu se nachází kaolinové ložisko, které vzniklo
kaolinizací všech typů hornin dyjského masivu. Zajímavostí ložiska jsou polohy tzv „gumy“,
což je sekundární plastický kaolin s vysokým obsahem montmorillonitu. Stáří kaolinizace není
jednoznačně doloženo, přesto se datuje do svrchního mezozoika až spodního terciéru, a to ještě
před uložením štěrků, písků a jílů, které jsou eggenburgského stáří. Pokryvnými sedimenty jsou
sprašové hlíny, würmského stáří (Neužil 1980).
2
Geografie studovaného území
Sedimentární profil se nachází přibližně 4 km severně od města Znojma a 1 km jižně od
obce Únanov (souřadnice sedimentárního profilu: 48°53'30.880"N, 16°3'55.809"E). Obě obce
spadají pod Jihomoravský kraj, okrese Znojmo. Odkryv je situován v poli několik metrů od
silnice č. 399, která spojuje Únanov a Znojmo (obr. 2). Oblast je mírně spádová ve směru SV.
Nadmořská výška území je přibližně 303 m n.m (Demek et al. 2006).
Obr. 1: Geologické poměry studovaného území, výřez z geologické mapy ČR, 1:50 000,
(Paleček, 2011), upraveno.
Obr. 2: Topografická pozice profilu Únanov, výřez z topografické mapy ČR (Mapy.cz, 2015),
upraveno.
3
Metodika
Pro studium sedimentárního profilu byly z jednotlivých viditelných horizontů odebrány
vzorky po cca 100 g, které byly následně řádně uloženy do plastových nádob, které byly řádně
označeny příslušnou hloubkou. Takto odebrané vzorky následně byly vysušeny při pokojové
teplotě do konstantní hmotnosti. Vysušené vzorky poté byly podrobeny důkladné
charakteristice a zařazeny do jednotlivých sedimentárních facií.
Výsledky
Výška studovaného profilu je 210 cm. Z každého viditelného horizontu byly odebrány
vzorky a následně byly takto popsány (obr. 3 - fotomozaika, obr. 4 – sedimentární profil v log
měřítku):
1. 0 – 30 cm: hlína kyprá s příměsí písku, barva hnědá, s přítomností biologického
materiálu, konzistence drobivá, bez přítomností novotvarů, ostrý přechod do spodního
horizontu.
2. 30 – 70 cm: spraš, textura masivní, barva světle šedá až bílá, s přítomností
biologického oživení (stopy po hrabání zvířat).
3. 70 – 120 cm: spraš, barva světle šedá přecházejí do světle hnědé, místy světle červené
(přítomnost železitých inkrustací), s přítomností kořínků rostlin a biologického oživení
(stopy po hrabání zvířat).
4. 120 – 150 cm: střednězrnný písek s příměsí štěrků do 3 cm, barva světle hnědošedá,
bez textury, špatné vytřídění, větší klasty zaobleny, menší jsou již ostrohranné,
přítomnost železitých inkrustací (rudě červené povlaky), s přítomností biologického
oživení (stopy po hrabání zvířat).
5. 150 – 180 cm: středně až hrubozrnný písek s příměsí štěrků do 2 cm, barva světle
šedohnědá, bez textury, špatné vytřídění, větší klasty zaobleny, menší jsou již
ostrohranné, přítomnost železitých inkrustací (rudě červené povlaky).
6. 180 – 210 cm: hrubozrnný písek s příměsí štěrku do 1 cm, barva světle šedá, bez
textury, středně dobře vytříděný, převažují ostrohranné klasty.
4
Obr. 3: Fotomozaika celého studovaného profilu včetně detailních výřezů a vyznačení jednotlivých facií.
Diskuse a interpretace
Při bázi se nachází hrubší částice, které se směrem do nadloží zjemňují. Nižší část
profilu je tvořena štěrky až hrubozrnnými písky, vyšší část reprezentují především jemnozrnné
písky a spraše. Zjemňování sedimentů směrem do nadloží je pravděpodobně způsobeno
snižující se unášecí energií vodního proudu v minulosti.
4. a 5. vrstva jsou charakteristické rudě červenými vrstvami, které pravděpodobně
vznikly zachycením fluid v méně propustné vrstvě. V těchto sedimentech se následně díky
přítomnosti fluid srážely oxidy a hydroxidy Fe, které vytvořily typické rudo červené zbarvení.
5
Obr. 4: Vertikální průběh sedimentárního profilu Únanov.
6
Zařazení jednotlivých facií podle Mialla
Jednotlivé facie, které byly určeny v sedimentárním profilu Únanov, byly následně
porovnány podle Miallovy klasifikace litofacií (1985):
Facie Únanov Facie podle Mialla
1. Spraše (vrstva 2, 3)
30 – 120 cm
/
2. Střednězrnný písek s příměsí štěrku
(vrstva 4)
120 – 150 cm
Sp – písek střednězrnný až hrubozrnný,
s příměsí valounů, planární zvrstvení
3. Středně až hrubozrnný písek
s příměsí štěrku (vrstva 5)
150 – 180 cm
Sp – písek střednězrnný až hrubozrnný,
s příměsí valounů, planární zvrstvení
/
Gp – štěrk, planární zvrstvení
4. Hrubozrnný písek s příměsí štěrku
(vrstva 6)
180 – 210 cm
Gp – štěrk, planární zvrstvení
Závěr
Na studovaném sedimentárním profilu Únanov bylo vyčleněno 6 vrstev a 4 facie.
V profilu byly zastoupeny sedimenty pohybující se v rozměrech od jílu až po jemnozrnný štěrk
(do velikosti max. 3 cm), v jehož složení převládá křemen. Z pozorování facií bylo zjištěno
zjemňování sedimentů směrem do nadloží, které je pravděpodobně dáno postupným
snižováním energie vodního proudu. Biologická aktivita byla patrna v méně pevnějších
vrstvách (vrstva č. 2, 3 a 4) sedimentárního profilu. Ve vrstvách 3 a 4 byla přítomnost železitých
vrstviček s tmavě rezavou barvou.
Literatura
DEMEK, J.,MACKOVČIN, P. (2006): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR. Praha.
MIALL A. D. (1985): Architecural-Element Analysis: A New Method of Facies Analysis
Applied to Fluvial Deposits. – Earth Science Publisher. Amsterdam.
NEUŽIL J., KUŽVART M. A ŠEBA P. (1980): Kaolinizace hornin dyjského masivu. – Sborník
geologických věd, 7-41, Praha.
PALEČEK M. (2011): Webová aplikace Geologická mapa 1:50 000,
http://mapy.geology.cz/geocr_50/ (staženo 25.10.2015)
PAVLÍK J., KRATOCHVÍLA L. (1989): Ložisko kaolinu Únanov na Znojemsku. – Unigeo,
Sborník prací, Brno.
SEZNAM.CZ (2014): Mapy.cz, www.mapy.cz (staženo 25.10.2015)