GOS 11
 ovlivňují výsledné demografické chování
obyvatel
 3 skupiny
 Biologické
 Pohlaví, věk
 Kulturní
 Národ, jazyk
 Ekonomické
 aktivita
 Věková struktura každé populace je
výslednicí předcházejícího vývoje
 úrovně porodnosti, úmrtnosti a migrací zhruba
minulých sta let
 značně nepravidelná
 dlouhodobě nízká úroveň plodnosti a rostoucí
naděje dožití při narození
 Demografické stárnutí – proměna relativního
zastoupení hlavních věkových skupin
 Dokončený věk
 Věk 0 zpravidla vyčleňován
 Jednotky věku, kohorty, generace
 Jednoleté, pětileté skupiny/intervaly – střed
 Skupiny
 Věk produkční/produktivní 15-64, před X po
 Věk reprodukční 15-49, před X po
 Střední hodnoty:
 průměrný věk – vážený aritmetický průměr
 věkový modus – nejčetnější, interval modální
 věkový medián – dělí populaci na polovinu
 ve srovnání s průměrným věkem je vždy nižší
 Indexy:
 index stáří (60/65+/0-14 let)
 indexy závislosti I. (0-14 / 15-59) a II. (60+ / 15-59)
 index ekonomického zatížení (0-14 + 60+ / 15-59
 reprodukční složka – zhruba 1/2 populace, zbytek:
 Progresivní typ
 dětská složka nad postreprodukční – 30 x 20 %
 vysoká úroveň plodnosti kompenzována i značnou intenzitou úmrtnosti
 Výsledkem početní růst populace
 rozvojové země, romská populace, historické a prehistorické populace
 Stacionární typ
 v rovnováze – 25 X 25 %
 při déletrvajícím poklesu hladiny plodnosti pouze nahrazuje obyvatelstvo
v reprodukčním věku
 početní stav populace zůstává v dlouhodobém pohledu konstantní
 Česko v 70. letech
 Regresivní typ
 dětská složka nedosahuje zastoupení složky postreprodukční – 20 X 30 %
 ke snižování početního stavu populace
 ve vyspělých zemích