•Původ a evoluce plodolistů
•• orgány listového původu, vyvinuly se přeměnou megasporofylů
•• původní typ plodolistu: podélně složený (kon-duplikátně = podél střední žilky, jako u složené
vernace), okraje nesrostlé (jen slepené), na okraji bliznové papily („kartáčkovitá blizna“)
•=> odzdola srůst => posun papil nahoru => diferenciace čnělky a formování blizny
•GYNECEUM
•je soubor plodolistů (= karpelů), volných nebo srostlých v pestík
•• vývojem prošla i pozice vajíček (obr. vpravo): původně na čepeli => posun na okraj plodolistu
(viz dále, typy placentace)
•Blizny primitivních krytosemenných
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_083_evoluce_plodolistu.JPG
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin

•• původní postavení: velký počet plodolistů vedle sebe na vyvýšeném květním lůžku
•=> zkracování bliznové části, srůst okrajů jednotlivých plodolistů
Þ
Þ
Þ
Þ
Þ
•– podobně jako u tyčinek je původní uspořádání více pestíků ve spirále => redukce počtu je pak
spojena s pozicí vedle sebe (kruhové uspořádání)
•– druhotné zmnožení pestíků vzácné
•• redukce na jednopohlavné květy => v samčích květech může být zachován zbytek pestíku –
pistillodium

•Stavba pestíku
•• blizna – „aktivní“ část pestíku, kde dochází k zachytávání pylu (tomu může být i uzpůsobena
různými tvary, např. pérovitá blizna trav) =>
•
•
•
•
•
•– stylopodium – čnělka terčovitě rozšířená v místě nasedání na semeník (Apiaceae, vlevo)
•– gynobázická čnělka vyrůstá na bázi semeníku, resp. ze středu členěného semeníku (Lamiaceae,
Boraginaceae, obr. vpravo)
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\anthriscus_sylvestris_stylopodium.jpg
•http://
•pharm1.pharmazie.uni-greifswald.de/allgemei/1_bilder/bue02-05.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\stigma_shape.jpg
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\style_insertion.jpg
AnchusaTvrdky
•http://
•botanika.bf.jcu.cz/morfologie/AnchusaTvrdky.jpg
•Anchusa sp.
•Anthriscus sylvesttis
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\papaver_somniferum_pestík.jpg
•http://botanika.wendys.cz/slovnik/heslo.php?715
•• čnělka spojuje bliznu a semeník (někdy chybí – u primitivních rostlin ještě není zformována,
u některých dalších může být redukovaná)

•– čnělka v pravém smyslu vychází ze srostlých plodo-listů cenokarpního gynecea (viz dále) –
pro bliznonosné „stopky“ vycházející z nesrostlých plodolistů (gyneceum apokarpní /např.
Ranunculaceae/ či nedokonale srostlé /Caryophyllaceae/) je přesný výraz stylodium
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\cernohorsky_123_semenik.JPG
• Černohorský 1964
•Základy rostlinné morfologie
MyosotonAq
•• semeník může být svrchní (původní), polospodní nebo spodní (odvozený typ)
•– svrchní i spodní semeník může být obklopen bazálními částmi obalů a tyčinkami + někdy květním
lůžkem za vzniku češule
•semeníky na dně češule má např. růže (=> vznikne šípek); příkladem srůstu češule s gyneceem je
jabloň (=> vznikne malvice)
•http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/MyosotonAq.jpg
•5 stylodií Myosoton aquaticum

•Typy gynecea, placentace
•• apokarpní gyneceum (zřejmě původní typ) – jednotlivé nesrostlé plodolisty, označované též jako
jednoplodolistové pestíky; může jich být větší počet (Magnolia) až 1 (Fabaceae)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_084_typy_gynecea.JPG
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\helleborus_viridis_plody_prurez.jpg
•Helleborus viridis
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\asteraceae_stigma.jpg
•srůst okrajů plodolistu => břišní šev => žilka vzniklá spojením dvou postranních žilek (pův.
plodolist měl 1 střední a 2 postranní žilky)
•– zřejmě v první fázi vývoje srůst jen v dolních částech, vzniká srostlý semeník + volná stylodia
s bliznami (Caryophyllaceae)
•– později srůst celé čnělky, jen volné blizny (Asteraceae) =>
•– vrcholem je srůst včetně blizny (Orchidaceae)
•• cenokarpní gyneceum vzniká spojením plodolistů bočním srůstem (většího počtu až v krajním
případě jednoho) => pestík

•Tři typy cenokarpního gynecea:
•– synkarpní – boční srůst stěn plodolistů, z nich vznikají jednotlivá pouzdra oddělená přehrádkami
– septy (Lilium)
•(jiný původ mají nepravé přehrádky, např. v případě ořešáku nebo diafragmy parakarpních
brukvovitých)
•– parakarpní – vzniká jedno pouzdro, a to ztrátou funkce přehrádek, které během vývoje
proděravěly, nebo srůstem okrajů sousedních plodolistů (primárně jednopouzdré gyn.)
•– lyzikarpní – přehrádky chybí (stěny se rozpustily), zůstaly jen spojené okraje původních
plodolistů, z nichž vznikl střední sloupek (gyn. sekundárně jednopouzdré)
•• za nepravá cenokarpní gynecea jsou považovány případy, kdy je apokarpní gyneceum pevně uzavřeno
do květního lůžka (Nymphaea, Malus)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\lilium_martagon_tobolka_prickozelka03092002.jpg
•.../liliummartagontobolkaprickozelka03092002.jpg
•Lilium martagon     synkarpie
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\passiflora_plod_prurez.jpg
•.../passifloraplodprurezdet2cabeca09072002.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\myosoton_tobolka_bok.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz/systematikaweb
•/files_magnoliophyta/myosotontobbok.jpg
•Passiflora sp.        parakarpie
•Myosoton aquaticum       lyzi-karpie
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\nigella_damascena.jpg
•Nigella damascena
•http://www.ruhr-uni-bochum.de/boga/geobot/AJ1992
•/Nigella.damascena.ja.jpg
•• ztráta fertility některých plodolistů v květu, nakonec je pouze jeden fertilní, ostatní
redukované (Ulmus, Plantago) – pseudomonomerie
•• příkladem vývoje je rod Nigella – různé druhy představují přechody od apokarpie až téměř
k cenokarpii
•

•Placenta je pletivo, na němž vyrůstají vajíčka; umístění placenty v gyneceu se nazývá placentace
•• laminární: vajíčka po celé vnitřní stěně plodolistu (u primitivních konduplikátních typů, např.
leknín)
•• marginální: vajíčka po obou stranách břišního švu (u rostlin s apokarpním i cenokarpním
gyneceem)
•– u apokarpie vajíčka jen podél břišního švu (hrách)
•– u synkarpie je placentace axilární (středoúhlá) – vajíčka uprostřed gynecea v koutech pouzder
(lilie)
•– u parakarpie je placentace parietální (nástěnná) => někdy rozrůstání do dutiny a tvorba
druhotných přehrádek z placenty (mák)
GyneceumInervace
•laminární placentace
•– u lyzikarpie je placentace centrální (středová, Caryo-phyllaceae) nebo bazální (spodinová,
Primulaceae)
•Mák setý
•Papaver somniferum

•Vajíčko vzniká z meristému placenty, kde se zakládá hrbolek – základ nucellu
•• na bázi hrbolku 1–2 valy, z nichž se s vyvíjejícím se vajíčkem vytvářejí vaječné obaly –
integumenty (postupně obalí nucellus až na vrchol, jako otvor zůstane jen mikropyle)
•– původní typ představují 2 obaly (většina jednoděložných rostlin + choripetalní dvouděložné –
bazální trikolpátní + rosidová větev)
•– odvozený typ – 1 obal (sympetalní dvouděložné rostliny, ± asteridová větev; na pomezí stojí
Ericaceae, tam je obojí)
•– vzácný je nejodvozenější typ, vajíčka bezobalná
•• vajíčko pojí k placentě poutko – funiculus – s cévním svazkem vedoucím živiny (u druhů s
redukovaným poutkem vajíčko „sedí“ přímo na placentě)
•• chaláza je místo na bázi nucellu, kde proniká cévní svazek z poutka do vajíčka
•• tvary vajíček – vývojově původní typ je vajíčko přímé (atropické); také v ontogenezi jsou
zpočátku všechna vajíčka přímá a další typy vznikají nepravidelností růstu pletiva => srůsty a
natočení vajíček
•– vajíčko příčné (kampylotropické) – poutko vedle mikropyle, jež směřuje dolů
•– vajíčko obrácené (anatropické) je považováno za odvozený typ; integument na jedné straně srůstá
s poutkem (zde pak na osemení zůstane jizva – raphe)
•– redukce vajíčka (Orchidaceae) – zárodečný vak se vyvíjí přímo v placentě

•          • zatímco vajíčko představuje          megasporangium, nucellus je          pletivem, ze
kterého se vyvíjí stěna tohoto sporangia (pod krycími obaly – integumenty) a uvnitř zárodečný vak
•• mohutně vyvinutý nucellus (několik vrstev buněk) mají krassinucellární vajíčka (primitivní
dvouděložné, většina jednoděložných) => redukce vedla k vytváření zakrnělého nucellu (jen epidermis
kryjící zárodečný vak) u tenuinucellárních vajíček (sympetalní dvouděložné, odvozené jednoděložné)
•Megasporogeneze
•• z jedné nebo více diploidních buněk v podpokožkové vrstvě nucellu poblíž mikropyle vzniká
archesporní buňka (větší a s větším jádrem a hustší cytoplazmou než okolní), případně archespor
(soubor buněk)
•=> tangenciální dělení => buňka vnější (=> dále se dělí => obklopují vnitřní b.) a buňka vnitřní
=> mateřská buňka megaspor (též megasporocyt)
•– nebo se archesporní b. nerozdělí a stane se sama mateř. buňkou megaspor
•=> mateřská buňka megaspor se dělí meiózou na 4 haploidní buňky => obvykle 3 abortují a dále se
vyvíjí jen jedna, nejvzdálenější od mikropyle => megaspora (též označována jako mladý zárodečný
vak, i když ten se bude teprve vyvíjet)
•Typy vajíček (obr. k minulé straně); nucellus představuje pletivné jádro vajíčka mezi chalázou a
mikropyle

•Megagametogeneze
•• megaspora intenzivně roste => mateřská buňka zárodečného vaku (má vysoký obsah RNA, proteinů,
enzymů a někdy i zásobních látek) => vývoj megagamety = vaječné buňky (oosféry)
•• jádro megaspory (resp. mateř. b. zár. vaku) je primární jádro zárodečného vaku
•– 1. dělení => vznik dvojjaderného zárodečného vaku (2 dceřinná jádra na pólech, vakuola ve
středu)
•– 2. dělení => 2 jádra na mikropylárním pólu, 2 jádra na chalazálním pólu        (čtyřjaderný
zárodečný vak)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_088_zarodecny_vak.JPG
•– 3. dělení => 4 jádra na mikropyl. pólu, 4 jádra na chalaz. pólu => osmijaderný zárodečný vak;
zmíněné póly jsou odděleny vakuolami
•• později oddělení na samostatné buňky:
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin
•– v mikropylární oblasti (na obr. nahoře) oosféra + 2 synergidy = vaječný aparát, v chalázové
oblasti (na obr. dole) 3 antipody
•– obsah zár. vaku mezi vaj. aparátem a antipodami vyplňuje velká vakuolizovaná centrální buňka;
dvě volná pólová jádra (jedno z každého pólu) se přesunou do středu této buňky a splynou v jedno
diploidní sekundární jádro zárodečného vaku

simp-ang09
•• centrální buňka je od buněk vaječného aparátu obvykle oddělena plazmalemou
•– na počátku bývá dvojjaderná, jádra zpravidla splynou před oplozením
•• oosféra je větší než synergidy a má tenkou buněčnou stěnu, což napomáhá účelu, pro který je
určena – splynutí se samčí gametou
•• synergidy pak při oplození usnadňují průnik pylové láčky (filiformní aparát – kanálkovité
výběžky jejich vnitřní stěny – vylučuje chemotropicky aktivní látky)
•– přechodný charakter, degenerují po oplození, někdy jedna ještě před oplozením
•• antipody se někdy dělí, jindy záhy degenerují; pravděpodobně se účastní výživy
•Rekapitulace ...
•• zárodečný vak představuje samičí pohlavní generaci rostlin krytosemenných (angiosperm)
•– živiny prochá-zejí poutkem do chalázy => do nucellu, jehož buňky resorbuje zárodečný vak

•Typy zárodečných vaků
•– monosporický – vývin z jediné funkční megaspory (výše popsaný příklad sporogeneze a
gametogeneze)
•– bisporický – redukční dělení mateřské buňky megaspor vede ke vzniku diády (2 dvojjaderné buňky,
jestliže se nevytvoří bun. stěna nebo dojde k jejímu rozpuštění) – zárodečný vak se pak vyvíjí z
jedné z těchto dvojjad. megaspor (druhá abortuje)
•– tetrasporický – v tetrádě vzniklé při meiozi se buněčná stěna vůbec nevytvoří nebo rozpustí =>
ze všech 4 jader pak vznikají jádra elementů zárodečného vaku
•• rozdílný vývin uvedených typů má vliv na genetický původ zralých zárod. vaků
•– u monosporického (typ běžný u většiny rostlin) vznikají b. s jádry téhož genotypu
•– u bisporického a tetrasporického vznikají buňky s jádry různých genotypů
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\zarodecne_vaky_tetrasporicke.png
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\zarodecne_vaky_monosporicke.png
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\zarodecne_vaky_bisporicke.png
•http://biomikro.vscht.cz/groups
•/biologie/mega/monospor.html
•.../bispor.htm
•.../tetraspor.htm

C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\ophrys_holosericea_4871.jpg
•OPLOZENÍ
•1. přenos pylu,    2. vyklíčení pylu a prorůstání pylové láčky,    3. vlastní oplození
•Opylení – přenos pylu z tyčinek na bliznu; za původní je považována zoogamie
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\parnassia_palustris_nektaria_z_tycinek.jpg
•http:
•//botanika.bf.jcu.cz/morfologie/Parnassia.jpg
•Tolije bahenní Parnassia palustris
•nektaria z 1 kruhu tyčinek
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\strevicnik_pastovy_kvet_2.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\strevicnik_pastovy_kvet_1.jpg
•– tvarem (podobností s hmyzí samičkou, tvorbou „pastí“ či „šálivých květů“)
•http://jarojaromer.cz
•/priroda/?cat=3
•Střevíčník pantoflíček              Cypripedium calceolus
•Tořič
•čmelákovitý
•http://www.hlasek.com/ophrys_holosericea_4871.html
•• entomogamie (opylení hmyzem: brouky, motýly, blanokř., dvoukř.)   – zřejmě nejpůvodnější typ,
květy bývají uzpůsobeny k lákání hmyzu
•– barvou (nejvíce barevné koruny, ale též kalich, okvětí, listeny, nitky)
• – vůní (nebo smradem :o), např. Rafflesia)
•– tvorbou nektaru (florální nektaria)
•http://www.vcbio.science.ru.nl/virtuallessons/pollination/
•Ophrys
•holosericea

•• malakogamie (opylení plži) – uváděna u kopytníku (Asarum), tropické Araceae
•• chiropterogamie (opylení kaloni, např. u baobabů /Adansonia/) – tropy; květy noční, velké, bíle
zbarvené, nepříjemný zápach, nektar, mnoho pylu
•• ornitogamie (opylení ptáky: kolibříky, medosavkami) – tropy; květy barevné, s nektarem, ale
nevoní
•V rámci krytosemenných odvozený je přenos pylu větrem či vodou
•• anemogamie (opylení větrem)
•– zmenšení květů, redukce obalů, nahloučená květenství, redukce nektarií, zmenšení počtu vajíček,
pyl drobný a snadno létavý
•– tendence k tvorbě odděl. samčích a samičích květů až k dvoudomosti
•http://www.vcbio.science.ru.nl/virtuallessons/pollination/
•http://www.vcbio.science.ru.nl/virtuallessons/pollination/
•blizny umístěny na hladině, kde je přenášen pyl (často niťovitý nebo řetízky zrn)
•
•– pomocná struktura u Pinales – vzdušné vaky na pyl. zrnu
•• hydrogamie (opylení vodou, vzácné) – redukce obalů,

•• láčka proniká do vajíčka zpravidla skrz mikropyle – porogamie (otvor je obrácen nahoru u vajíček
přímých nebo častěji dolů u příčných a obrácených)
•– neproniká-li láčka skrz mikropyle, jde o odvozené případy aporogamie – chalazogamie (prorůstá
chalázou) nebo mezogamie (prorůstá integumenty)
•• pylová láčka proniká do synergid – puká a uvolní obsah do obsahu synergidy
•Klíčení pylového zrna a prorůstání láčky
•• v určité fázi ontogeneze dojde k vylučování tekutiny na povrchu blizny – období receptivity
blizny => zde zachycená pylová zrna za několik hodin až dnů klíčí v pylovou láčku => prorůstá
čnělkou
•• čnělka dutá (bývá u jednoděložných) nebo plná (obvyklá u dvouděložných, pletivo uprostřed tvoří
buňky s vysokou metabolickou aktivitou)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\cernohorsky_138_pylova_lacka.JPG
•Černohorský 1964: Základy rostlinné morfologie

•• spermatické buňky dále pronikají k oosféře nebo centrální buňce, zbytek obsahu láčky (včetně
degener. jádra vegetativní buňky) zůstává v synergidě
•
•
•
•
•
•
•
•= dohromady syngamie => vznik diploidní zygoty a triploidního endospermu
•• u některých krytosemenných rostlin dochází jen k jednoduchému oplození (druhá spermatická buňka
degeneruje) => oplozena jen oosféra, endosperm se nevyvine a jeho funkci přebere centrální buňka
zárod. vaku nebo jiná pletiva
•• zřídka oplození oosféry 2 i více sperm. buňkami => triploidní/polyploidní zygota
•• polyembryonie nastává oplozením synergid nebo antipod => vznik více embryí v 1 semeni (pravá
polyembryonie – vývin všech zárodků v 1 zárod. vaku)
•– nepravá polyembryonie: zárodky vznikají z více zárod. vaků uvnitř vajíčka nebo i z buněk
sporofytu ve vajíčku
•Oplození
•• vlastní oplození je dvojí – splynutí jedné spermatické buňky s oosférou a druhé sperm. b.
s centrální buňkou zárodečného vaku
•• plazmogamie + karyogamie
•– pokud dojde k průniku více   láček, podílejí se na výživě zárod. vaku
•• do vajíčka proroste zpravidla jen jedna pylová láčka
•=>

•Genetické aspekty opylení a oplození
•• autogamie – oplození vlastním pylem z téhož nebo sousedního květu
•– krajním případem je kleistogamie – opylení uvnitř nerozvitého květu (pro některé rostliny hlavní
způsob tvorby semen, chasmogamní květy u nich buď nedozrají v plody (Viola, Oxalis) nebo mají málo
semen (Lamium amplexicaule)
•• allogamie – opylení pylem jiného jedince
•Původní květy byly zřejmě oboupohlavné a entomogamní => snadná autogamie – pro lepší zajištění
výměny gen. informace se vyvinuly allogamické mechanismy (fyziologické, fenologické i morfologické)
•• inkompatibilita může být mezirodová, mezidruhová (zabraňuje křížení), ale nás teď zajímá hlavně
autoinkompatibilita jako faktor zabraňující autogamii
•vnitřní příčiny – fyziolog. reakce zabraňující procesu oplození
•– inkompatibilita gametofytického typu zabrání prorůstání pylové láčky čnělkou (případně semeníkem
nebo v zárodečném vaku; zde jde o reakci pylového zrna)
•– inkompatibilita sporofytického typu zabrání vyklíčení pylu na blizně (reakce nesnášenlivosti k
„nevhodnému“ pylu, projevuje se na povrchu blizny) nebo přístupu pylu k vlastní blizně

•• časové rozrůznění dozrávání samčích a samičích orgánů (dichogamie)
•– proterandrie (= protandrie, např. Asteraceae, Campanula) – v rámci jednoho květu dozrávají
prašníky dříve než blizny
•– proterogynie (= protogynie, vzácné případy, např. Aristolochia, Clematis, Plantago nebo některé
Poaceae) – naopak blizny dozrávají dříve než prašníky
•• prostorové oddělení samičích a samčích orgánů v květu
•– herkogamie (tyč. a blizny v samost. částech květu kosatce)
1751
•v populacích allogamní i autogamní jedinci, jedinci s čnělkou delší i kratší než tyčinky, kteří
mohou mít nicí nebo vzpřímené květy => autogamie = tyčinky delší + vzpřímené květy nebo tyčinky
kratší + nicí květy, allogamie naopak; různá je i velikost pylu a velikost bliznových papil
•
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\iris_stavba_kvetu_herkogamie.jpg
•• rozdíly ve stavbě květu různých jedinců téhož druhu – případ heterostylie (= různočnělečnost)
např. u prvosenek:

•Samčí sterilita – neschopnost vytvářet funkční pyl; je možno rozlišit sterilitu
•– funkční (zábrana oplození dědičnými morfolog. změnami květních orgánů),
•– tyčinkovou (abnormální vývoj tyčinek),
•– pylovou (degenerace v průběhu mikrosporogeneze);
•samčí sterilitu je možno vyvolat i uměle (zářením, působením chemických látek)
•Apomixe – rozmnožování bez splývání gamet při zachování rysů generativní         reprodukce
(včetně semen, resp. spor)
•• u kapradin diploidní spory => diploidní gametofyt => diploidní sporofyt
•• u krytosemenných různé typy: na samičí straně redukční a neredukční apomixe
•• neredukční apomixe – nedochází k redukci v počtu chromosomů, zárodečný vak i oosféra jsou
diploidní => diploidní embryo vzniká bez oplození
•– aposporie – zárodečný vak vzniká z některé somatické buňky (buňky nucellu), nedochází k meiozi –
často tehdy, když degeneruje archesporová buňka
•– diplosporie – zárodečný vak vzniká z archesporové buňky defektní meiozou (bez redukčního dělení)
•=> možnost vzniku určité variability dává (částečná) meiotická konjugace homologických chromosomů
=> jsou-li takto vzniklí jedinci schopni reprodukce (totožným způsobem), jde o dědičnou neboli
stálou apomixi

•• redukční apomixe – normální sporogeneze a gametogeneze => zárod. vak s haploidními buňkami,
avšak embryo vzniká z neoplozené oosféry nebo jiné buňky zárod. vaku => embryo je haploidní =>
zpravidla sterilní jedinci, nedědící
•– apogamie – případ, kdy zárodek vzniká ze synergid nebo antipod
•• partenogeneze – vznik a vývoj dipl. embrya z oosféry bez účasti samčí buňky
•• následující typy jsou působením samčí strany v různé míře ovlivněny a vzniká diploidní zárodek –
je možno hovořit o apomiktických mechanismech ze samčí strany (i když v každém případě platí, že
samec sám embryo nezplodí :o)
•– pseudogamie – dojde k opylení a po opylení splyne samčí gameta s polárními buňkami nebo
s centrální buňkou zárod. vaku, ale nikoli s oosférou
•– semigamie – jádro spermatické buňky vnikne do oosféry, vyvolá zde dělení, ale nesplyne s jádrem
oosféry => to splyne s jádrem nějaké jiné buňky
•– androgeneze – embryo z oosféry, jejíž jádro degeneruje a je nahrazeno jádrem spermatické buňky
=> taktéž splyne s jádrem nějaké jiné buňky
•• adventivní embryonie – vznik zárodku z buněk nucellu nebo integumentu současně s normální
embryogenezí => polyembryonie (Citrus)
•• apomixe je častá u druhů s lichou ploidií (triploidi, pentaploidi, ...), její výskyt je také
vyšší u druhů se zmnoženou chromosomovou sadou
•– znamená určitou nezávislost na přítomnosti opylovačů nebo blízkosti rostliny opačného pohlaví (u
dvoudomých) za cenu snížení genet. variability potomstva