Bi4340c Biologie člověka - cvičení Somatoskopie Somatoskopie vs. somatometrie Obě jsou vyšetřovací metody biologické antropologie. Somatometrie (antropometrie): získává hodnoty znaků metricky (měřením), jedná se o délkové míry, obvody, oblouky, úhly apod. Somatoskopie používá k ohodnocení znaku slovní výrazy předem dohodnuté a přesně vymezené, jedná se o deskriptivní charakteristiku určitého znaku. Na základě pozorování studujeme vývoj, velikost nebo chybění určitého znaku. Existují různá kreslená schémata, která deskriptivní údaje definují přesněji a umožní často lepší vyjádření tvaru než pouhý popis. Největší část somatoskopických znaků je možné vyjádřit jednoduše pouze ve 3 stupních jejich vytvoření jako znak podprůměrný, průměrný, nadprůměrný; nebo malý, střední, velký apod. Hodnotíme: I. Popisné znaky na hlavě II. Popisné znaky na těle III. Popisné znaky na chrupu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vlasy a vousy Barva vlasů - pro orientační určení barvy vlasů můžeme použít 3 stupně hodnocení: 1. světlé, 2. střední, 3. tmavé - rutilní (zrzavé) vlasy nezařazujeme do žádné z těchto skupin, ale stavíme je zcela mimo - k objektivnímu určení barvy vlasů slouží různé vzorníky, např. barevně natištěné na kartonu, ty však neposkytují přesné výsledky. Nejčastěji se používají vzorníky zhotovené z umělých vlasů, u kterých můžeme příslušný pramének přímo položit do vlasů vyšetřovaného. Tímto způsobem na denním světle přesně určíme barevný odstín vlasů. - barevný odstín vlasů určujeme v místě, kde jsou vlasy nejméně vystaveny vlivům slunce (na temeni poblíž vlasového víru po rozhrnutí vrchních vrstev vlasů) - nejpoužívanější vzorkovnice pro určování barvy vlasů je Fischerova-Sallerova tabulka: - 30 vzorků umělých vlasů: 24 vzorků od nejsvětlejších (A) po nejtmavší (Y) 6 rutilních vzorků označeno římskými číslicemi I - VI - - - I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vlasy a vousy Hranice vlasů nad čelem 1. rovná, 2. konvexní oblouk, 3. konkávní oblouk, 4. srdčitá nebo a) bez špičky nad čelem, b) se špičkou nad čelem hranice vlasů nad čelem I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vlasy a vousy Směr růstu vlasů: 1. dozadu, 2. do stran, 3. dopředu Vlasový vír: umístění 1. uprostřed, 2. vpravo, 3. vlevo. Někdy bývají víry dva. směr růstu vlasů: 1. pravotočivý, 2. levotočivý Typy lysin: 1. typ skráňový, 2. typ čelní, 3. typ tonzurový (v místě vlasového víru), 4. celková plešatost vlasový vír typy lysin I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vlasy a vousy Vousy: 1. velmi slabě vytvořené na tvářích pod uchem a na dolní části brady 2. slabě vytvořené – vyskytují se ne příliš hustě na tvářích pod uchem a na bradě 3. střední – celistvý pokryv vousů, ale s oslabením v dolní části obličeje, tváře jsou mírně porostlé 4. silně vytvořené - souvislý pokryv hustými vousy, tváře nejsou příliš zarostlé 5. velmi silně vytvořené – neobyčejně bohaté vousy pokrývající kromě brady i velkou část tváří I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Barva duhovky - barvou očí rozumíme barvu duhovky (iris), která je závislá na množství pigmentu a na hloubce jeho uložení, protože duhovka se skládá z více vrstev - složení a barva melaninu v duhovkách jsou u různých barev duhovky stejné - je-li v základní vrstvě malé množství melaninových zrn, duhovky se jeví jako šedé, modré nebo zelené, je-li pigmentem nasycena i přední vrstva, duhovky nabývají barvy hnědé až černohnědé - zabarvení duhovky je závislé na dědičných faktorech, tmavá pigmentace je dominantním znakem, barva světlá (šedá a modrá) je recesivně dědičným znakem - světlé duhovky se vyskytují pouze u Evropanů a jejich potomků, a to jen u některých. V naší populaci má tmavé oči každý pátý muž, více než každý druhý muž má oči světlé, zbývající mají oči melírované. U žen jsou tmavé oči častější. Dosud nikdo nezná příčiny depigmentace duhovek Evropanů a zatím se nenašel adaptivní vztah mezi depigmentací duhovky a funkčními vlastnostmi oka. I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Barva duhovky - při určování barvy očí postupujeme stejně jako při určování barvy vlasů – na oči by mělo dopadat denní světlo - při hrubém členění dělíme oči na 1. světlé, 2. střední (melírované), 3. tmavé - podrobnější dělení: oči světle modré, modré, tmavě modré, světle šedé, tmavošedé, zelené, světle hnědé, hnědé, tmavohnědé a černohnědé apod. - pro objektivní určování se používají vzorníky barvy očí, nejznámější jsou vzorník Martinův (16 vzorků), vzorník Martin-Schultzův (20 vzorků), vzorník Martin-Sallerův (8 vzorků) atd. - tyto vzorkovnice mají modely duhovky zhotovené ze skla, které nejlépe odpovídá skutečným poměrům oka. Barva očí podle vzorkovnic tištěných na papíře se určuje mnohem hůře a nepřesněji. I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Barva duhovky - vyšetřovaného postavíme proti oknu, položíme mu vzorník vedle očí a srovnáváme barvy vzorníku s barvou duhovky vyšetřovaného - při dlouhém bdění duhovka zpravidla trochu zesvětlá, stejně jako při dlouhodobé nemoci - u albínů chybí pigment úplně, duhovka má barvu červenou, podmíněnou prosvítajícím očním pozadím a cévní pletení - v ojedinělých případech má jedinec různě zbarvené duhovky, tento stav se označuje jako heterochromia iridis stanovení odstínu očí I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Barva duhovky - vzorníky mají různý počet barevných odstínů, takže existuje převodní tabulka, upravená podle Martina a Sallera tab I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Barva bělimy - bělima má pro malé množství cév šlašitý vzhled a barvu mléčně bílou, v dětství je tenká a dostává od prosvítající cévnatky namodralý nádech, ve stáří se v ní ukládají zrníčka tuku, která jí dodávají žlutavý odstín - barvu určujeme slovním popisem: 1. bílá, 2. žlutavá, 3. namodralá, 4. našedlá - barva bělimy se může výrazně změnit při některých onemocněních na žlutou nebo modrou Struktura duhovky - větším či menším nahromaděním pigmentu v určitých zónách duhovky jsou způsobeny kresby, které jsou dědičné - jsou pozorovatelné již pouhým okem, jejich charakter však lze nejlépe určit pomocí 40 W žárovky a zvětšující lupy - Ziegelmayerovo schéma struktury duhovky I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Oči Ziegelmayerovo schéma struktury duhovky: sloupec a) kresby koncentrické, b) kresby kryptovité, c) paprsčité shora dolů od č. 1 k č. 6 přibývá těchto kreseb kvantitativně struktura duhovky I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Klenutí temene z profilu: 1. ploché, 2. středně klenuté, 3. velmi klenuté Tvar týlu z profilu: 1. protažený, 2. klenutý, 3. střední, 4. vysoký, 5. velmi vysoký Výška hlavy z profilu: 1. velmi nízká, 2. nízká, 3. střední, 4. vysoká, 5. velmi vysoká Celkový tvar hlavy zpředu: nejčastější obrysy fyziognomického obličeje: 1. zašpičatělý, 2. oválný, 3. kulatý, 4. čtyřhranný, 5. pětiúhelníkový typy obličeje I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Celkový tvar hlavy zpředu - třídění podle Pöchové (10 typů): 1. eliptický – největší šířka je přibližně v krajině jařmových kostí 2. oválný – zužující se k bradě 3. oválný – zužující se k temeni 4. kulatý – krátký obličej s rovnoměrně zaokrouhlenou jak horní, tak i dolní částí 5. obdélníkový 6. čtvercový – od obdélníkového se liší menší relativní výškou 7. romboidní – je charakterizován zúžením jak horní, tak i dolní části, největší šířka je v krajině jařmových kostí 8. trapezoidní – liší se od obdélníkového tím, že brada vystupuje dopředu, přičemž dostaneme kontury připomínající pětiúhelník, vyznačuje se značným rozšířením dolních partií obličeje 9. obráceně trapezoidní – brada opět vystupuje dopředu, největší rozšíření je však v horní části hlavy 10. pětiúhelníkový schemadlePochove I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vzájemný poměr výšky a šířky obličeje Výšku obličeje udáváme při somatoskopickém pozorování 1. velmi vysokou, 2. vysokou, 3. střední, 4. nízkou a 5. velmi nízkou vzhledem k poměrům hlavy a hlavně ve vztahu k šířce obličeje. Šířku obličeje hodnotíme podobným způsobem relativně k jeho výšce jako 1. velmi úzkou, 2. úzkou, 3. střední, 4. širokou, 5. velmi širokou. šířkaobličeje I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Krajina čelní Výška čela: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Hodnotíme relativně vzhledem k obličejové části: Šířka čela: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Hodnotíme relativně vzhledem k obličejové části a k výšce čela: výška čela šířka čela I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Profil čela: 1. ubíhavé, 2. klenuté, 3. kolmé Tubera frontalia: 1. nejsou vyznačena, 2. vyznačena, 3. silně vyznačena: Arcus superciliares: 1. ploché, 2. střední, 3. silně vytvořené: ub arcusSuperciliares I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ *Glabella: 1. plochá, 2. střední, 3. vyklenutá: *glabella – bod ležící nad nosním kořenem na dolní části čela, nejvíce vpředu v mediánní rovině mezi obočím Lineae temporales: 1. neznatelné, 2. středně vyznačené, 3. silně vyznačené. glabella I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Krajina nosní - v krajině nosní se nachází velmi mnoho znaků s velkou variační šíří - anatomie: nos I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Krajina nosní Výška nosu: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Tímto údajem rozumíme výšku celého nosu od bodu *nasion k **subnasale a hodnotíme ji relativně k jeho šířce i k výšce obličeje. Šířka nosu: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Jde opět o relativní vztah k výšce nosu. Šířku nosu pozorujeme v místě největší šířky nosních křidélek: * nasion – bod ležící v mediánní rovině na kořenu nosu v místě švu sutura frontonasalis na horním okraji nosních kůstek ** subnasale – bod ležící v úhlu, který svírá obrys nosní přepážky a horního rtu vyška nosu šířka nosu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Profil hřbetu nosu: nejjednodušší třídění tohoto znaku: 1. konkávní, 2. rovný, 3. konvexní. Poměry bývají často velmi složité, zejména u nosů konvexních, kde se může dále rozeznávat jednoduchý oblouk, vlnitost nebo hrbol: Šířka hřbetu nosu: 1. úzká, 2. střední, 3. široká: hřbet nosu šířka hřbetu nosu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Kostěná část nosu: 1. úzká, 2. střední, 3. široká Chrupavčitá část nosu: 1. užší než kostěná část a hrot, 2. stejně široká jako kostěná část a hrot nebo proti hrotu o něco širší, 3. širší než kostěná část a hrot, proti oběma těmto partiím vyčnívá do stran: Velikost hrotu nosu: 1. malá, 2. střední, 3. velká: chrupavčitá část nos velikost hrotu nosu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar hrotu nosu: 1. oploštělý, 2. zaoblený, 3. hranatý, 4. ostrý, 5. rozdvojený: tvar hrotu nosu tvar hrotu nosu 3 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Směr hrotu nosu: 1. nahoru, 2. vodorovně, 3. dolů: Šířka kořene nosu: 1. úzká, 2. střední, 3. široká: směr hrotu nosu šířka kořene nosu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Výška kořene nosu: 1. nízká, 2. střední, 3. vysoká: Přechod čela ve hřbet nosu: 1. plynulý (linie čela přechází bezprostředně v linii nosu), 2. mírně prohloubený, 3. zářez: výška kořene nosu přechod čela ve hřbet nosu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Nasazení nosních křidélek: vztahuje se k celkové hloubce nosu, kterou tvoří projektivní vodorovná vzdálenost hrotu od zadního okraje křidélka, bývá: 1. daleko vzadu, 2. středně, 3. vpředu: Dolní okraj křidélek ve vztahu k septu: 1. ve výši septa, 2. pod septem, 3. nad septem: nasazení nosních křidélek dolní okraj křidélek2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Dolní okraj křidélek ve vztahu k septu: 1. ve výši septa, 2. pod septem, 3. nad septem: Délka nosních otvorů: 1. krátké, 2. střední, 3. dlouhé dolní okraj křidélkek délka nosních otvorů Šířka nosních otvorů: 1. malá, 2. střední, 3. velká Směr nosních otvorů: 1. rovnoběžný, 2. sbíhavý, 3. příčně položený I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar nosních otvorů: 1. podlouhlý, 2. oválný, 3. kulatý, 4. trojúhelníkový, 5. fazolovitý. Těchto pět tvarů je obvyklých u bělochů. Výše septa: 1. malá, 2. střední, 3. velká Šíře septa: 1. malá, 2. střední, 3. velká tvar nosních otvorů I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar septa: 1. rovnoběžné, 2. rozbíhavé, 3. bikonkávní. U znaků nosní krajiny se vyskytují asymetrie daleko častěji než v jiných částech obličeje. Zaznamenává se jejich výskyt a současně se k nim připojuje i anamnestické zjištění, zda pocházejí od úrazu nebo zda jsou vrozené. tvar septa I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Krajina rtů a brady Výška horního rtu: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Jde o kožní ret, tj. vzdálenost od báze septa k hornímu okraji červené části rtu: Profil horního rtu: 1. rovný, 2. konkávní, 3. konvexní: výška horního rtu profil horního rtu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Šířka filtra: 1. malá, 2. střední, 3. velká: Hloubka filtra: 1. malá, 2. střední, 3. velká šířka filtra hloubka filtra I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar filtra: 1. obdélníkové, 2. trojúhelníkové, 3. kapkové, 4. bikonkávní tvar filtra tvar filtra2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Výška dolního rtu: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Jde o kožní ret, tj. vzdálenost od dolního okraje červené části rtu až k bradové rýze: Profil dolního rtu: 1. rovný, 2. konkávní, 3. konvexní: výška dolního rtu profil dolního rtu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tloušťka rtů (jde o červenou část obou rtů dohromady): 1. rty jsou tenké, 2. střední, 3. silné, 4. masité: tlouštka rtů I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Šířka rtů (jde o červené části obou rtů dohromady): 1. úzké, 2. střední, 3. široké: šířka rtů I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Výška červené části horního rtu: ret je 1. tenký, 2. střední, 3. silný, 4. masitý: Výška červené části dolního rtu: ret je 1. tenký, 2. střední, 3. silný, 4. masitý výška červené části horního rtu výška červené části dolního rtu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Obrys červené části horního rtu: 1. obloukovitý, 2. lukovitý, 3. s rovnými stranami, 4. s konkávními stranami, 5. s konvexními stranami obrys červené části horního rtu obrys červené části horního rtu 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Obrys červené části dolního rtu: 1. obloukovitý, 2. zvlněný Linie úst: 1. rovná, 2. konkávní, 3. konvexní, 4. lomená, 5. esovitá obrys červené části dolního rtu linie úst I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Koutky úst (vzhledem k linii úst): 1. v rovině, 2. nad linií úst, 3. pod linií úst Bradová rýha (mentolabiální): 1. chybí, 2. mělká, 3. střední, 4. hluboká koutky úst mentolabiální rýha I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Šířka brady: 1. úzká, 2. střední, 3. široká Výška brady: 1. malá, 2. střední, 3. vysoká Tvar brady: 1. hranatý, 2. eliptický, 3. kulatý, 4. prohloubený šířka brady tvar brady tvar brady 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Profil brady: 1. vystupující širokým oválem, 2. vystupující úzkým oválem, 3. rovný, 4. ustupující profil brady profil brady 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Důlek na bradě: 1. chybí, 2. slabě vyznačen, 3. silně vyznačen důlek na bradě I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Krajina očí Šířka obočí (ve směru kolmém na délku): 1. malá, 2. střední, 3. velká Hustota obočí: 1. malá, 2. střední, 3. velká Vzdálenost obočí (od mediánní roviny): 1. obočí srostlé, 2. malá vzdálenost, 3. střední vzdálenost, 4. velká vzdálenost hustota obočí šířka obočí vzdálenost obočí I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Kvalita obočí: jednotlivé chloupky jsou 1. rovné, 2. obloukovité, 3. kudrnaté Tvar obočí: 1. přímé, 2. obloukovité, 3. lomené Délka řas: 1. krátké, 2. střední, 3. dlouhé Hustota řas: 1. malá, 2. střední, 3. velká Tvar řas: 1. rovné, 2. mírně prohnuté, 3. silně prohnuté kvalita obočí tvar obočí tvar obočí 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Postavení oční štěrbiny: 1. rovná, 2. vnější koutek níže, 3. vnější koutek výše Měření postavení oční štěrbiny: postavení oční štěrbiny měření postavení oční štěrbiny I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar oční štěrbiny: 1. vřetenovitý, 2. polovřetenovitý, 3. mandlovitý, 4. polomandlovitý . tvar oční štěrbiny tvar oční štěrbiny 2 velikost oční štěrbiny Velikost oční štěrbiny: vzdálenost mezi oběma víčky při pohledu upřeném do dálky. Rozeznává se : 1. úzká, 2. střední, 3. široká. I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Záhyby na horním víčku: v některých případech je kůže na horním víčku natažená a netvoří záhyby. Většinou se však skládá do příčných záhybů, které jsou trojího druhu: 1. vrchní, orbitální 2. střední palpebrální 3. dolní, tarzální, u dolního okraje víčka záhyby horního víčka Záhyby horního víčka: 1. horní víčko bez krycího záhybu, 2. naznačený krycí záhyb, 3. laterální krycí záhyb, 4. značně vyvinutý laterální záhyb I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Rýhy a vrásky na obličeji - mají svůj podklad ve vzájemném vztahu svalstva, podkožního tuku a kůže,některé jsou vyznačeny již v zárodečných stadiích - rozlišujeme: 1. nosoretní rýhu (nasolabiální) – od nosních křidélek se táhne šikmo dolů kolem ústních koutků 2. bradovou rýhu (mentální) – na rozhraní dolního rtu a brady 3. mentomalární rýhu – přechází z tváře do krajiny brady, patrná zejména z profilu 4. rýhu pod bradou – leží na rozhraní brady a podbradku rýhy I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Vrásky na čele - rozeznáváme 5 stupňů vytvoření těchto vrásek: 1. vrásky úplně chybějí 2. jedna nebo dvě nehluboké vrásky zaujímají méně než třetinu délky čela 3. dvě hlubší vrásky zaujímají přes polovinu čela 4. dvě hluboké vrásky se táhnou přes celé čelo, kromě toho se slabě objevují další příčné vrásky a vertikální vrásky nad kořenem nosu 5. velké množství příčných i podélných vrásek na celém čele I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Ušní boltec - délka boltce je přibližně stejná jako výška nosu, jeho horní okraj leží v rovině kořene nosu, dolní okraj v rovině spina nasalis anterior (dolní okraj dutiny nosní) - podklad boltce tvoří cartilago auriculae, elastická chrupavka zhruba odpovídající tvaru boltce, pouze lalůček nemá chrupavku schéma ušního boltce ucho-popis I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Délka a šířka ušního boltce: hodnotíme jak k sobě navzájem, tak i vzhledem k celé hlavě a k obličejovým proporcím. 1. malá, 2. střední, 3. velká Přilehlost boltce: 1. přilehlý, 2. středně přilehlý, 3. odstávající: Umístění boltce na hlavě: 1. vysoko, 2. středně, 3. nízko. Je dáno nadušní výškou hlavy. boltec umístění boltce na hlavě I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Celkový tvar obrysu boltce: 1. oválný, 2. hranatý, 3. zakulacený: Plocha boltce: 1. rovinná, 2. konkávní, 3. konvexní: Tloušťka boltce vzadu: boltec je 1. slabý, 2. střední, 3. tlustý celkový tvar obrysu boltce plocha boltce I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Reliéf: 1. plochý, 2. střední, 3. silně modelovaný (hluboký): Šířka helixu: 1. úzký, 2. střední, 3. široký: reliéf ucha šířka helixu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Způsob zavinutí helixu: 1. rovnoměrné (pravidelné), 2. nepravidelné: Zavinutí helixu: 1. slabé, 2. střední, 3. silné: způsob zavinutí helixu zavinutí helixu zavinutí helixu 2 proměnlivost helixu 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Darwinův hrbolek: zbytek původního hrotu boltce, je typický pro ušní boltec většiny primátů a) makakové ucho, b) cerkopitekové ucho, c) silně zašpičatělý hrbolek, d) zaoblený hrbolek, e) hrbolek naznačen, f) Darwinův hrbolek chybí. Výskyt Darwinova hrbolku nebývá symetrický, určujeme ho proto na obou boltcích: velké tuberculum Darwini proměnlivost Darwinova hrbolku 2 I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Reliéf anthelixu: 1. plochý, 2. střední, 3. silně modelovaný: Velikost tragu: 1. malá, 2. střední, 3. velká: reliéf anthelixu velikost tragu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Tvar tragu: 1. plochý, 2. zakulacený, 3. hrotitý Hrboly na tragu: tragus je 1. jednohrbolový, 2. dvouhrbolový tvar tragu tragus I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Velikost antitragu: 1. malý, 2. střední, 3. velký Tvar antitragu: 1. plochý, 2. zaoblený, 3. hrotitý: Incisura intertragica: 1. okraje rovnoběžné, tvar písmene U, 2. okraje rozbíhavé, tvar písmene V: incisura intertragica tvar antitragu I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Hloubka incisura intertragica: 1. mělká, 2. střední, 3. hluboká: Šířka incisura intertragica: 1. malá, 2. střední, 3. velká: hloubka incisura intertragica šířka incisura intetragica I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Velikost lalůčku: lalůček je 1. malý, 2. střední, 3. velký: Tloušťka lalůčku: 1. tenký, 2. střední, 3. tlustý velikost lalůčku tloušťka lalůčku I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Rýhy a vrásky na lalůčku: 1. lalůček je hladký, 2. má jednu rýhu, 3. má více rýh, event. je vrásčitý: Postavení lalůčku vzhledem k rovině celého boltce: 1. pod rovinou boltce, 2. v rovině, 3. středně vyčnívající do stran, 4. silně vyčnívající do stran: lalůček-rýhy postavení lalůčku I. POPISNÉ ZNAKY NA HLAVĚ Dolní okraj lalůčku: 1. přirostlý, 2. méně než polovina volná, 3. více než polovina volná: dolní okraj lalůčku II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Kůže Při velmi hrubém orientačním určování barvy kůže u naší populace se vystačí s třístupňovým rozdělením na 1. světlou, 2. střední, 3. tmavou, dále se označí, zda se vyskytují pihy nebo ne. Barvu kůže pozorujeme většinou na vnitřní straně předloktí, kde je částečně vyloučen vliv oslunění. K objektivnímu zjišťování se používají různé tabulky, buď barevně tištěné na papíře nebo zhotovené ze skla nebo porcelánu. Tyto vzorníky však mají tu nevýhodu, že nevystihují přirozený sametový lesk kůže. Pro objektivní posouzení barvy kůže byla zavedena metoda reflekční spektrofotometrie, dovolující exaktně určit úroveň pigmentace. Vyvinutí svalstva: 1. špatné, 2. střední, 3. dobré. Špatné vyvinutí svalstva se vyznačuje malým objemem a slabým vytvořením typických kontur. Střední vyvinutí předpokládá již naznačenou konturu některých svalů, zejména dvouhlavého svalu pažního. Dobré vyvinutí svalstva se vyskytuje u lidí, kteří mají jasný svalový reliéf zřetelně viditelný při prohlídce postavy, objemově jsou svaly dobře vytvořené a silné. Podle pružnosti rozeznáváme: 1. svaly málo pružné, které při stisku lze lehce zmáčknout a které se tlaku poddávají, 2. středně pružné, 3. pružné, které kladou tlaku tvrdý odpor. II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Masívnost kostry na živém člověku hodnotíme podle všech jejích rozměrů, zejména přihlížíme k masívnosti klíční kosti, lopatky a k velikosti jednotlivých výběžků kostry, které se buď pozorují nebo palpují. Rozeznáváme 3 stupně: 1. gracilní, 2. střední, 3. masívní Délka krku: 1. krátký, 2. střední, 3. dlouhý. Vyšetřovaného pozorujeme z profilu i zepředu. Sklon ramen se určuje nejdříve zezadu, pak zepředu. Rozeznáváme 1. silně skloněná ramena 2. úměrně skloněná ramena 3. rovná ramena. II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Hrudník Profil hrudníku vpředu: 1. silně klenutý, 2. mírně klenutý, 3. téměř přímý. Pozorování se provádí ze strany, proband stojí ve stoji spatném a klidně dýchá. Délka hrudníku: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Pozorujeme ze vzdálenosti 2 m, proband stojí obličejem proti světlu. Jde o vzdálenost od *jugulare až k dolnímu okraji žeber. Tvar hrudníku: 1. normální, 2. astenický, plochý, úzký, s velkými mezižeberními vzdálenostmi, má ostrý epigastrický úhel, 3. soudkovitý, krátký hrudník s téměř vodorovnými žebry, s malými mezižeberními vzdálenostmi a s tupým epigastrickým úhlem: *jugulare=suprasternale – bod ležící na horním okraji hrudní kosti v mediánní rovině typyhrudniku II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Obrys břicha z profilu: 1. vpadlé, 2. přímé, 3. vystupující. První typ se vyznačuje tím, že stěna břicha pozorovaná z profilu je konkávní vzhledem k pánvi a dolním okrajům žeber, u druhého typu je rovná a příčný řez mírně zaokrouhlený. Vystupující břicho je v příčném řezu zaokrouhlené. Poloha lopatek: 1. šikmo postavené lopatky neboli rozbíhající se, 2. střední, 3. rovnoběžné s páteří. Jde o postavení mediálních okrajů lopatek k páteři. Kontura páteře: 1. přímá, s malou krční a bederní lordózou i kyfózou, 2. nachýlená, která se vyznačuje velkou krční a malou bederní lordózou, 3. lordotická, s velkou lordózou bederní a malou krční, 4. kyfotická, která má velkou lordózu jak krční, tak bederní, v důsledku čehož vystupuje hrudní kyfóza: kontura páteře II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Držení těla se hodnotí podle L. T: Browna. Probanda pozorujeme z profilu. Typ A představuje nejlepší držení těla. Osy procházející hlavou, trupem a stehny leží v jedné přímce. Hrudník je správně klenutý, břicho ploché a zatažené, křivka zad je mírně vyznačena. U typu B je držení těla slabě rozděleno ve tři části. Osa hlavy a nohou se kloní mírně dopředu, osa trupu dozadu. Hlava je trochu přesunuta, hrudní kyfóza vystupuje. U typu C jsou odchylky os jednotlivých partií těla od přímé linie ještě znatelnější než v případě B. Hrudník je plochý, břicho vystrčené, silná bederní lordóza, osa nohou je zřetelně předkloněna dopředu. Typ D představuje nejhorší držení těla, kdy hlava je silně nakloněna dopředu, před hrudník, a páteř se vyznačuje velkou hrudní kyfózou a bederní lordózou. typy držení těla II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Horní končetina Relativní délka horní končetiny: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Velikost vlastní ruky (relativní): 1. malá, 2. střední, 3. velká. Délka prstů (relativní): 1. malá, 2. střední, 3. velká. Vzájemný poměr II. a IV. prstu (prominence): 1. II. prst je kratší než IV., typ ulnární, 2. oba prsty jsou stejně dlouhé, 3. IV. prst je kratší než II., typ radiální. Při sledování tohoto znaku je nutné, aby probandova ruka ležela na pevné podložce a aby osa celého předloktí byla v jedné přímce s osou dlaně procházející III. prstem. U žen je prominence II. prstu skoro stejně častá jako u IV. prstu. U mužů spíše převládá prominence IV. prstu. Tvar prstů: 1. kónické – od své báze se k nehtu neustále zužují 2. rozšiřující se – krajina nehtu je širší než báze 3. kvadratické – po celé délce zachovávají stejnou šířku 4. paličkovité – prst v krajině nehtu je rozšířen do paličkovitého tvaru. Tento jev může mít buď podklad dědičný, nebo může vzniknout sekundárně jako průvodní znak některých chorob (plicních, oběhových apod). II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Obrys hřbetu ruky: 1. sbíhavý k prstům, 2. rozbíhavý, 3. rovnoběžný Tvar nehtů: je velmi rozmanitý, používá se schématu D. M. Koennera, kde se na 11 typech tvaru nehtů hledá přibližně podobný tvar nehtů probandových. Ne vždy všech 10 prstů rukou jednoho člověka patří témuž typu. Zakřivení nehtů příčné (transverzální): 1. malé, 2. střední, 3. velké. Zakřivení nehtů podélné (longitudinální): 1. malé, 2. střední, 3. velké. Toto zakřivení je vždy menší než příčné. typy tvarů nehtů II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Velikost lunuly: 1, malá, 2. střední, 3. velká, 4. chybí. Největší lunula je vždy na palcích. Typy větvení podkožních žil na hřbetu ruky. Hřbet ruky poskytuje velmi charakteristické obrazce, které se u jednotlivců liší a které je možno řadit do několika schémat. J. Suchý navrhl klasifikaci žilné kresby na hřbetu ruky na tyto typy: žilníkresba II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Dolní končetina Poloha os dolní končetiny: 1. typ 0, varózní postavení, při kterém ve stoji spatném je mezera mezi koleny vzniklá tím, že osa stehenní kosti a osa kostí bérce svírají úhel otevřený dovnitř. 2. přímá poloha os, osy kostí stehenních a bércových tvoří jednu linii. 3. typ X, valgózní postavení. Je to opak varózního postavení, neboť kolena jsou u sebe, osy stehenní kosti a kosti bérce svírají úhel, který je otevřený ven. Varózní i valgózní postavení dolních končetin je možné dále rozlišovat ještě na 3 typy: 1. malé, 2. střední, 3. velké. Relativní velikost nohy: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Ženy mívají o něco menší nohu než muži, i když dosáhnou stejné výšky. Šířka nohy: 1. úzká, 2. střední, 3. široká. II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Klenutí nohy: 1. vysoké, 2. střední, 3. nízké (plochá noha). Nejlépe je možné zjišťovat klenutí nohy při pořízení otisků plosek a srovnáváním těchto otisků se schématy: Varianty otisku chodidla varianty otisku chodidla II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Morfologické typy nohou podle Kučery: morfologické typy nohy2 II. POPISNÉ ZNAKY NA TĚLE Morfologické typy nohou podle délky metatarzů a článků prstů: morfologické typy nohy III. POPISNÉ ZNAKY NA CHRUPU Velikost zubního oblouku: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Je míněna relativní velikost vzhledem k velikosti zubů. Je-li malý oblouk kombinován s velkými zuby, vznikají různé anomálie a zuby se překrývají. V opačném případě jsou zuby řídké. Tvar zubního oblouku: 1. polokulovitě zaoblený, 2. poloeliptický, 3. parabolický, 4. hranatý (zlom se nachází v oblasti špičáků). Nejširší bývá zubní oblouk v místě 2. a 3. moláru. Obroušení (podle Martina a Sallera): 0 = bez obroušení, 1 = sklovina obroušená, ale hrbolky jsou znatelné, 2 = na některých místech je vidět tmavší zubovinu, 3 = všechna sklovina žvýkacích ploch je obroušena, 4 = korunka je abradována až ke krčku. Barva zubů: 1. bílá, 2. žlutá, 3. namodralá, 4. nahnědlá. Velikost jednotlivých zubů: 1. malá, 2. střední, 3. velká. Jde o relativní velikost, která je většinou charakterizována velikostí zubů Evropanů. U dnešního člověka je první molár ve srovnání s druhým větší, u většiny fosilizovaných hominidů je tomu naopak. III. POPISNÉ ZNAKY NA CHRUPU Druhy artikulace chrupu: Labidontie (ortogonie): klešťovitý skus. Dolní okraje incisivů se dotýkají. Obroušení je horizontální. Psalidontie: nůžkovitý skus. Řezáky horní čelisti nepatrně přečnívají přes řezáky dolní čelisti. Obroušené plochy jsou šikmo odzadu nahoře směrem dopředu dolů skloněné. Stegodontie: dolní řezáky jsou překrývány horními, které ční střechovitě dopředu. Opistodontie: silné zkrácení dolní čelisti, takže dolní řezáky stojí o 2 až 10 mm posunuty dozadu. Hiatodontie: zuby horní a dolní čelisti se nedotýkají, takže mezi nimi vzniká mezera, která někdy sahá až k prvnímu premoláru. Mandibulární prodentie: někdy též nesprávně zvaná progenie, znamená že dolní řezáky přečnívají přes horní. rolování jazyka Výstupem dnešního cvičení bude 3. protokol – Somatoskopie Protokol musí obsahovat: •jméno studenta •téma zpracovávaného protokolu •zhodnocení somatoskopických znaků studenta •