POHYBOVÝ APARÁT Páteř (columna vertebralis)
PÁTEŘ (COLUMNA VERTEBRALIS)
• kostěnná osa trupu; fce: ochrana míchy a míšních kořenů, spojuje se s lebkou a pletencem
HK a DK
• složena ze 33 obratlů (vertebra), dělí se do 5 sk.:
◦ presakrální obratle:
▪ krční obratle – vertebrae cervicales (C1 – 7) – 7
▪ hrudní obratle – vertebrae thoracicae (Th1 – 12) – 12
▪ bederní obratle – vertebrae lumbales (L1 – 5) – 5
◦ křížové obratle – vertebrae sacrales (S1 – 5) → křížová kost – os sacrum
◦ kostrční obratle – vertebrae coccygeae (Co1 – Co4-5) → kostrč – os coccygis
Obratel (vertebra)
• popis:
◦ tělo (corpus vertebrae) – ventrální část obratle, nejmohutnější, krátká kost (uvnitř
spongióza, zevně lamina kompaktní hmoty); plochy: horní a dolní (lamina terminalis),
drsné, slouží pro připevnění meziobratlové ploténky
◦ obratlový oblouk (arcus vertebrae) – tělo s obloukem ohraničují → foramen vertebrale
(→ páteřní kanál – canalis vertebralis, obsahuje míchu + míšní obaly + míšní kořeny,
cévy) části:
▪ pediculus arcus vertebrae - patka, fixuje oblouk k tělu; v místě odstupu z těla →
incisura vertebralis sup. et inf. → meziobratlové otvory (foramina intervertebralia)
▪ lamina arcus vertebrae
◦ obratlové výběžky
▪ trnový výběžek (proc. spinosus) – odstupuje dorzálně z oblouku
▪ příčné výběžky (proc. transversi) – odstupují z oblouku do stran; X! na přední straně
příčných výběžků u hrudních obratlů → fovea costalis proc. transversi → skloubení
se žebrem
▪ kloubní výběžky (proc. articulares) – párové, fce: skloubení sousedních obratlů;
dělíme:
• proc. articulares sup.
• proc. articulares inf.
• charakteristika jednotlivých typů obratlů:
◦ krční (C) obratle:
▪ char.:
• foramen vertebrale – trojhranné
• tělo - nízké, oválné, terminální plochy konkávní
• trnový výběžek – rozdvojený (kromě C1 a C7!), krátký (X! výjimka - u C7 →
výrazně dlouhý → vertebra prominens)
• příčné výběžky - → otvory (foramen proc. transversi) → tudy prochází
(v rozsahu C6 – 1) a. vertebralis, konce výběžků rozšířeny ve 2 hrboly →
tuberculum ant. et post. (u C6 tuberc. ant. výrazně větší → tuberculum
caroticum), mezi hrbolky → sulcus nervi spinalis
• kloubní výběžky – ploché, dorzokaudálně zešikmeny
▪ zvláštnosti:
Fotografický interaktivní atlas člověka 1 / 4 Vypracoval Libor Luňáček
POHYBOVÝ APARÁT Páteř (columna vertebralis)
• 1. krční obratel = atlas = nosič: části:
◦ 2 kostěnné bloky – massae laterales: masivní, na horních plochách → foveae
articulares superiores (→ spojení s kondyly týlní kosti), na spodních
plochách → foveae art. inf. (→ spojení s axisem)
◦ arcus ant. - ventrálně vybíhá v tuberculum ant., dorzálně mělká fovea dentis
◦ arcus post. - dorzálně vybíhá v tuberculum post., laterálně sulcus
a. vertebralis
• 2. krční obratel = axis = čepovec: tělo kraniálně vybíhá v dens axis (válcovitý
čep, na vrcholu hrot – apex) – na přední a zadní straně čepu → facies art. ant.
et post., horní plochy těla → facies art. sup. (→ skloubení s atlasem); X! stavba
podobná jako u obecného popisu obralte (!)
◦ hrudní (Th) obratle:
▪ char.:
• foramen vertebrale – okrouhlé
• tělo – válcovité, kruh. obrys, kaudálně se zvyšuje, na bocích fasety pro skloubení
se žebry → fovea costalis sup. et inf. (X! ne u I., XI. a XII. žebra)
• trnový výběžek – více přihrocený a skloněný kaudálně
• příčné výběžky – dlouhé, zaoblené, orientovány dozadu a zevně; fovea costalis
transversalis (→ spojení s hrbolkem žeber, ne u Th11 – 12)
• kloubní výběžky – orientovány ve frontál. rovině
◦ bederní (L) obratle:
▪ char.:
• foramen vertebrale – malé, trojhranné
• tělo – velké, vysoké, ledvinovitý obrys
• trnový výběžek – orientován horizontálně, čtyřhranný
• příčné výběžky – při odstupu se dělí na:
◦ proc. mamillaris – kraniální
◦ proc. accessorius – kaudální
◦ proc. costarius – trn v podobě zakrnělého žebra
• kloubní výběžky – orientovány v sagitální rovině
◦ křížová kost (S):
▪ popis:
• basis ossis sacri = baze: orientována kran.
• apex = hrot: orientován kaud.
▪ plochy:
• facies pelvina = přední plocha: konkávní, hladká, příčné lišty (linae transversae)
← původní hranice mezi křížovými obratli; 4 páry otvorů → foramina sacrlia
pelvina
• facies dorsalis = zadní plocha: konvexní, hrbolatá, 4 páry otvorů → foramina
sacralia dorsalia; vertikální kostěnné hřebeny:
◦ crista sacralis mediana ← hrbolky (odpovídají trnovým výběžkům)
◦ cristae sacrales intermediae ← kloubní výběžky; kraniálně vybíhá v proc.
art. sup., kaudálně v cornu sacrales → ohraničují hiatus canalis sacralis =
vstup do canalis sacralis (kanál křížové kosti, trojúhelníkovitý obrys, přes
krátké foramina intervertebralia souvisí s foramina sacralia pelvina
Fotografický interaktivní atlas člověka 2 / 4 Vypracoval Libor Luňáček
POHYBOVÝ APARÁT Páteř (columna vertebralis)
et dorsalia)
◦ cristae sacrales laterales ← příčné výběžky
• pars lat. - zevní část křížové kosti, vzniká srůstem rudimentů žeber (!), v rozsahu
S1 – 3 kloub. plocha → facies auricularis, dorzálně od ní tuberositas sacralis
◦ kostrč (Co): vzniká srůstem 4 – 5 Co obratlů, kraniálně vybíhá v cornua coccygea
Spojení na páteři (juncturae columnae vertebralis)
• synostózy:
◦ zde patří spojení křížových obratlů v křížovou kost a kostrčních obratlů v kostrč;
X! křížová kost srůstá s kostrčí synostoticky (u ♀ naopak synchondroticky)
• synchondrózy:
◦ meziobratlové ploténky (disci intervertebrales) – celkem 23, kaudálně přibývají na
výšce, tvoří asi 1/5 až ¼ výšky páteře; stavba: na povrchu (tzv. kontaktní plocha) →
hyalinní chrupavka, následuje anulus fibrosus (střídající se koncentricky uspořádané
vrstvy vaziva a vaziv. chrupavky), uvnitř ncl. pulposus; fce: pružný nárazník
• syndesmózy:
◦ ligg. flava – elastické, spojení obratlových oblouků
◦ ligg. intertransversaria → spojují příčné výběžky
◦ ligg. interspinalia → spojují trnové výběžky
◦ lig. supraspinale → probíhá po trnových výběžcích, v krční páteři → zesiluje a zvyšuje
se → lig. nuchae (přechází na týlní kost)
◦ lig. longitudinale ant. → ↓ po přední ploše obratlů; kaudálně přechod v lig.
sacrococcygeum ventrale
◦ lig. longitudinale post. → ↓ po zadní ploše obratlů, prochází páteřním kanálem, kanálem
křížové kosti, hiatem kříž. kosti až na kostrč, pokračuje jako lig. sacrococcygeum
dorsale prof.
◦ lig. sacrococcygeum dorsale spfc. → částečně překrývá hiatus kříž. kosti, vzniká jako
pokračování lig. supraspinale
◦ lig. sacrococcygeum laterale ← lig. intertransversarium
• klouby (juncturae zygapophyseales – artt. intervertebrales):
◦ char.: válcovité klouby, kloub. plochy → kloub. výběžky obratlů, kloub. pouzdra krátká,
silná, ne zesilující vazy
• kraniovertebrální spojení:
◦ art. atlantooccipitalis – eliptický, hlavice: kondyly týlní kosti, jamky: foveae art. sup. na
massa lat. atlantis; kývavé pohyby
◦ art. atlantoaxialis:
▪ art. atlantoaxialis mediana – kolový, kloub. plochy: fovea dentis na atlasu, facies
art. ant. dentis; facies art. post. dentis → artikuluje s chrupavkou vloženou do lig.
transversum atlantis – rozepjat mezi massae lat. atlasu, pomocí fasciculi
Fotografický interaktivní atlas člověka 3 / 4 Vypracoval Libor Luňáček
POHYBOVÝ APARÁT Páteř (columna vertebralis)
longitudinales → lig. cruciforme atlantis (pokračuje až na týlní kost); od hortu dens
axis → ↑ lig. apicis dentis, od dorzální plochy dens axis → ↑ ligg. alaria k ventrál.
okraji foramen magnum; membrana tectoria – rozšířené lig. longit. post., kryje
klouby + jejich ligg.
▪ art. atlantoaxialis lat. - 2 ploché klouby mezi foveae art. inf. atlasu a kloub.
plochami na horní ploše axisu; kloub. pouzdro silné; klouzavé pohyby vpřed/vzad při
rotaci atlasu kolem dens axis
▪ membrana atlantooccipitalis ant., post. - vazivová blána mezi oblouky altasu a týlní
kostí
Zakřivení páteře
• zakřivena ve tvaru dvou „S“, zákl. zakřivení páteře:
◦ krční (C) lordóza – krční úsek páteře → konvexní vpřed
◦ hrudní (Th) kyfóza – hrudní úsek páteře → konvexní vzad
◦ bederní (L) lordóza – bederní úsek páteře → konvexní vpřed
◦ křížová kost (S), kostrč (Co) → kyfotické (konvexní vzad)
• přechod mezi bederním úsekem páteře a křížovou kostí → tzv. předhoří (promontorium)
• vývoj: jednotlivá zakřivení páteře vznikají až po narození (před narozením páteř rovná!),
prvně vzniká krční lordóza, pak bederní lordóza (v době kdy dítě začíná chodit a stát
vzpříměně – vzpřímené (ortográdní) držení těla; zapojuje se činnost svalstva bederní
krajiny), v 5.-6. r. jsou zakřivení ustálená
• páteř zakřivena i ve frontál. rovině → fyziologická skolióza → po překočení určité meze →
patologická skolióza (nejčastěji kyfoskolióza!)
• vady: časté, typy:
◦ plochá záda – zakřivení malá, příč.: sval. slabost
◦ prohnutá záda – výrazná zakřivení, příč.: mohutná muskulatura
◦ kulatá záda – malé lordózy, velké kyfózy, výskyt: a) mládež – sval. slabost, b) dospělí –
zatížení páteře při zaměstnání, c) staří – snižování intervertebrálních disků
Pohyby páteře
• předklon a záklon = anteflexe a retroflexe: v C a L úseku páteře největší, v Th úseku
páteře menší
• úklony do strany = lateroflexe
• rotační pohyby: pouze v C a Th úseku páteře
• pérovací pohyby: realizovány rytmickým zvětšováním, resp. zmenšováním zakřivení
jednotlivých úseků presakrální části páteře
Fotografický interaktivní atlas člověka 4 / 4 Vypracoval Libor Luňáček