•Biologie v období baroka
•a osvícenství


•Školství základní
•v evropských zemích povinná školní docházka
•
•V Rakousku a tedy i u nás, 6. XII. 1774.
•
•Neexistovaly učitelské ústavy, takže na vsích běžně dělali kantory vysloužilí vojáci, kteří sotva
uměli číst a psát; pokud dovedli násobit a dělit, byli již považováni za vysoce kvalifikované.
•
•V mnoha státech však postupně přechází základní školství ze správy obcí pod správu státu.
•
•Jako příklad struktury základního školství doby osvícenské může sloužit školství rakouské,
zahrnující 3 typy základních škol: triviální, hlavní a normální.

•Povinná školní docházka od 6 do 12 let byla doporučována, ale její porušování nebylo zprvu nijak
sankcionováno. Chlapci a dívky se měli učit odděleně a u dívek měly vyučovat pouze učitelky.
•Školy triviální (1 nebo 2 třídní obvykle s jedním učitelem): zřízené všude, kde v dosahu žilo
80-100 dětí, tedy v městečkách, při vesnických farách i filiálních kostelích.
•Děti se učily (i) psaní, (ii) čtení a (iii) počítání, zahrnující čtyři základní početní úkony a
jednoduchou trojčlenku. Tyto tři obory byly označovány jako trivium. Navíc se učily také pracovní a
hospodářské znalosti přizpůsobené povaze bydliště. Hlavním předmětem zůstávalo náboženství.

•Školy hlavní (Hauptschule):
•
•Byly v krajských městech, nejprve trojtřídní, později čtyřtřídní.
•
•Jejich pedagogický sbor už tvořil ředitel, katecheta a tři nebo čtyři další učitelé.
•
•Vyučovalo se kromě trivia navíc latině, zeměpisu, dějepisu, přírodovědě, slohu, kreslení,
geometrii a základům industriálního vzdělání.
•
•Zatímco o triviální školy musely pod státním dozorem pečovat obce a vrchnosti, hlavní školy byly
financovány ze zemského školního fondu.

•Školy normální (Normalschule):
•Byly v hlavních městech zemí. Nabízely čtyřletý cyklus s rozšířenou osnovou školy hlavní a navíc
také tzv. preparandu - zvláštní přípravný kurs pro učitele škol nižšího stupně.
•
•Do vyšší školy latinské - gymnázia, mohl student přejít teprve po absolvování třech tříd školy
hlavní nebo normální.
•
•První normální škola vznikla ve Vídni roku 1771; v Praze pak již roku 1775 byla péčí Ferdinanda
Kindermanna otevřena c. k. normální škola mužská v bývalé koleji jesuitské na Malé Straně. Roku
1784 vzniká v Praze i normální škola dívčí.

•Všeobecné střední školy = vyšší školy latinské (klasická gymnázia),
•dříve koleje hlavně v rukou jezuitů (do r. 1773) a piaristů.
•
•Gymnaziální studia v Rakousku zahrnovala 3 třídy gramatické a 2 humanitní. Na ty navazovaly 2 roky
filosofické přípravy - tím tvořila přechod k universitnímu studiu.
•
•U nás pouze v Praze a v Litomyšli
•
•Němčina vedle latiny vyučovacím jazykem v prvních dvou ročnících, v dalších se pak učilo pouze
latinsky.
•
•Poprvé zaveden systém třídních učitelů. Na konci roku se konaly výroční zkoušky a veřejná
slavnost, při níž premianti dostávali odměnou knihy a na krk jim byly věšeny medaile s vyobrazením
císařovny.

•Nejstarší založil r. 1708 Christoph Semler v Halle
•Mathematische und mechanische Realschule
•žáci v ní získávali mj. i polytechnické vzdělání.
•
•
•V Berlíně 1747 pod názvem Oekonomisch-mathematische Realschule.
•Zakladatelem a prvním ředitelem Johann Julius Hecker (1707-1768).
•
•Vedle vzdělání všeobecného: náboženství, latina, němčina, francouzština, psaní, počítání,
kreslení, dějepis, zeměpis, geometrie, mechanika a architektura
•poskytovala také dovednosti a vědomosti profesní, jež byly základem pro technická, kupecká,
hospodářská, úřednická či jiná povolání.
•Obdobné školy pak vznikají po celém Německu.
•Profesní střední školy – Reálky

•V Rakousku první reálka ve Vídni 1771 Realhandlungsakademie
•
•na Moravě - Brno 1811,
•v Čechách – Rakovník 1833, Liberec 1836
•
•Vedle reálek samotných začaly být později, v průběhu 19. století, zakládána reálná gymnasia, jež
stála uprostřed mezi gymnasiem klasickým a reálkou.

•Vysoké školství
•Produktem osvícenského myšlení je technicky orientovaná vysoká škola
•École polytechnique v roce 1794, první vysoké učení technické v dnešním smyslu slova.
•
•Další techniky byly zřizovány dle pařížského vzoru
•1806 v Praze,
•1815 ve Vídni,
•1825-1850 v řadě měst německých a rakouských

•Technika a průmysl v 17. a 18. století
•Druhá polovina 18. století přináší první masové nasazení strojů do výroby, výrobu strojů stroji,
uplatnění mnoha vynálezů v praxi - průmyslovou revoluci.
•
•Novinky ve výrobě a uchovávání potravin
•Brambory jako polní kultura se začínají intenzivně v celé Evropě pěstovat kolem roku 1750 (v
zahradách byly pěstovány od 16. století). Radikálně změnily výživu chudých vrstev obyvatelstva.
•V roce 1792 se v Anglii začínají používat první ledničky (plechové obložení mezistěn, kam se
vkládaly kostky ledu).
•V roce 1795 vynalézá Francouz Nicolas Appert konzervaci potravin tepelnou sterilizací (pro potřeby
franc. vojsk, intenzívní rozvoj konzervárenského průmyslu nastává až v druhé polovině 19. stol.)

•Některé novinky ve stavitelství
•
•1642 poprvé v Anglii zavedeno parní topení - pro vytápění skleníků.
•
•1716 se v Anglii začíná používat ústřední topení horkou vodou
•
•1660 se ve Francii objevují první splachovací záchody
•
•70. léta 17. stol. postavil Němec Erhard Weigel v Jeně jeden z prvních výtahů v obytném domě.
http://metamodern.com/b/wp-content/uploads/2009/03/Otis_robot.jpg

•Jednotky, experimentální, pozorovací a měřící technika
•1603 demonstruje Galileo Galilei první typ kapalinového teploměru - bez vakua s otevřenou trubicí
bez stupnice. V rámci společnosti Accademia del Cimento ve Florencii, jíž byl
•Galilei členem byly v padesátých letech 17. století zkonstruovány první teploměry s lihovou náplní
a se stupnicí.

•V roce 1641 navrhuje Galileo Galilei na základě svých výzkumů kyvadlového pohybu kyvadlové hodiny.
•Jejich konstrukci vylepšuje Christian Huygens použitím mechanického oscilátoru r. 1657. Rok poté
Ch. Huygens spolu s Robertem Hoookem použili Archimédovu spirálu z ocelového vlasu
•ve spojení se
•setrvačníkovým
•kolem (nepokoj).
http://www.bogoff.com/pocket/jpg/5388A.jpg
http://www.pomanderwatch.com/s/cc_images/cache_337743.jpg
http://www.open-terrain.org/uploads/Projects/Henlein.png

•V roce 1747 je díky teoretickým výpočtům Leonarda Eulera zkonstruován dvoučočkový objektiv pro
mikroskop, který omezuje chromatickou aberaci, jež byla jedním z největších vad jednočočkových
objektivů.
SuperStock_1895-20213 euler

•Nová vědecká metoda - měření
•
•Experimentální a pozorovací technika má vedle dalekohledu a mikroskopu k dispozici nové přístroje:
kyvadlové hodiny, barometr, teploměr, které umožňují zjištěné vlastnosti kvantifikovat.
•
•Vedle pozorování a pokusu tak nachází širokého uplatnění další empirická metoda vědeckého poznání
- měření
•
•Je poprvé změřena např. rychlost zvuku - 1738 J. Cassini, G. Maraldi a N. Lacaille 337 m/s,
zploštění Země na pólech, prováděno triangulační měření atd.

•Standardizace měrných jednotek
•
•Pro standardizaci měření má velký význam zavedení některých nových jednotek.
•
•29. listopadu 1800 po geodetických měřeních, která roku 1792 prováděli Francouzští geodeti Pierre
Francois André Machain a Jean Babtiste Joseph Delambre na poledníku mezi Dunkerque a Barcelonou,
zavedla komise vedená Pierrem Simonem Laplacem úřední definici nové délkové jednotky - metru.
•
•22. června 1799 uložil Étienne Lenoir platino-iridionou tyč do trezoru státního archivu v Paříži a
také prototyp závaží 1 kg.. První jednotná metrická soustava (metr a kilogram) je tedy poprvé
zavedena ve Francii v roce 1800, teprve později se k ní připojily jiné země.
212a platinum-iridium

•Teploměry
•
•Kvantitativní měření teplot rozvíjí Gabriel Daniel Fahrenheit v roce 1714 svou kostrukcí rtuťového
teploměru s 212 stupni, jež se dodnes užívá v Americe.
•
•V roce 1730 navrhuje René Antoine Réaumur teploměr s 80 dílnou stupnicí.
•
•Konečně roku 1742 narhuje svůj stodílný teploměr Anders Celsius (původně obrácené uspořádání
otočil do dnešní podoby jeho nadaný žák Carl Linné). Měření elektřiny rozvíjí Charles Augustin
Coulomb.
Photo of Amontons thermometers, 1774.

•Objev posledního světadílu – Austrálie – 1605 přistál Holanďan Willem Janszoon jako první Evropan
u severoaustralských břehů,
•
map_hartog C606detail william-dampier BLAEUPORT
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a7/Karte_Expedition_Willem_Jansz_1605-1606.png
•1616 Holanďan Dirk Hartog přistál u  západoaustralského pobřeží ve Žraločí zátoce.
•
•Austrálie tehdy dostala jméno Nové Holandsko

•1642 přistál holandský mořeplavec Abel Tasman poprvé u břehů Nového Zélandu a Tasmánie, poté
objevil též ostrovy Tonga a Fidži.
AbelTasman a810atl map_tasman_voyag164_colour

•1643 Jenisejký kozácký důstojník Kurbat Anafasijevič Ivanov objevil jezero Bajkal.
Soubor:Baikal sea.gif


https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5a/Chukchi_Sea_map.png 503636923ede0.jpg
•Ve stejné době Kurbat Ivanov také vytvořil první mapu Čukotky se schematickým zachycením
Wrangelova ostrova
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c8/Wrangel_Mamenmap.jpg/420px-Wrangel_Mamenm
ap.jpg http://24.media.tumblr.com/tumblr_lqczxz4ONX1qmzt8uo1_500.jpg

•1643 objevil Holanďan Martin Gerritz de Vries ostrov Sachalin a některé Kurilské ostrovy.
•
250px-Sakhalin_(Island) kamtschatka_karte
•1647 objevil ruský lovec a kupec Fjodot Alexejev Popov Kamčatku.
•1741 objevil dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering úžinu mezi Asií a Amerikou a Aljašku
(předtím již Semjon Ivanovič Děžňov a Fjodot Alexejev Popov propluli v roce 1648 touto úžinou -
americký kontinent však nespatřili).

•Vědecké společnosti - Akademie
•v 17. a 18. století
•1652 Schweinfurt soukromá společnost pro pěstování přírodních věd - Academia naturae curiosorum
(Akademie badatelů přírody). Založil ji svinibrodský městský lékař Johann Lorenz Bausch.
•Členy byli později např. Němci Lorenz Oken, Johann Wolfgang Goethe, Adalbert von Chamisso,
Matthias Jacob Schleiden, ze zahraničních členů to pak byli např. Lazzaro Spallanzani, Carl Linné,
Georges Cuvier a další. Existuje dodnes a nazývá se Deutsche Akademie der Wissenschaften :
Leopoldina.

•1657 Florencie
•Academia del Cimento (Akademie experimentu, existovala jen do r. 1667). Experimenty, vědecké
diskuse, konstrukce přístrojů, standardizace měření, opakovatelnost experimentů
•členy byli např.:
•matematik a fyziolog Giovani Alfonso Borelli (1608–1679)
•lékař, básník a entomolog studující ontogenezi hmyzu Francesco Redi (1626–1697)
File:Francesco Redi.jpg

•1660 Royal Society v Londýně
•(celým názvem Royal Society of London for Promotion of Natural Knowledge (přídomek "Královská" až
od r. 1663);
•členy např. Francis Bacon, Thomas Hobbes, Robert Boyle, Isaac Newton, Gottfried Wilhelm Leibniz).
Zakládací listinu podepsal král Karel II. krátce po návratu z exilu.
shoot08 115564-004-E6960AAA HRI_RoyalSocietyArtsPresentation_Nov2007_074lg
•Existuje dodnes
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/65/Francis_Bacon.jpg/220px-Francis_Bacon.jpg
http://www.utm.edu/research/iep-wp/wp-content/media/hobbes.jpg
http://apprendre-math.info/history/photos/Boyle.jpeg
http://www.adafruit.com/adablog/wp-content/uploads/2012/12/1-sir-isaac-newton-1643-1727-granger.jpg
http://cienciart.files.wordpress.com/2010/09/leibniz.png

•1666 pařížská Académie des Sciences vznikla z podnětu ministra Colberta. Tato akademie poprvé
poskytovala vědcům i finanční podporu.


•V roce 1700 je založena Königlich Preussische Akademie der Wissenschaften v Berlíně.
Bild:Gottfried Wilhelm von Leibniz.jpg
• Gottfried Wilhelm Leibniz

•1724 car Petr I. v Petrohradě Rossijskaja akaděmija nauk. Российская Академия Наук
•
Image:Peter der-Grosse 1838.jpg Image:Kunstkamera (Saint-Petersburg).jpg image001

•1739  z podnětu Karla Linnéa a dalších učenců založena Švédská královská akademie věd ve
Stockholmu
•Kungliga Vetenskaps Akademien.
•Jejím prvním sekretářem byl Karel Linné
KVA Seal of the Academy
http://1.bp.blogspot.com/_ZUMbQM4z_7A/TGNoyEW_foI/AAAAAAAAABU/-cwnrZMAby8/s1600/11110-1-photo.jpg

•1742 Kodaň, Dánská akademie věd
•Kongelige Danske Videnskabernes Selskab
Portræt af Hans Gram efter hans dødsmaske. Kobberstik 1754.
•Právník a královský historiograf Hans Gram (1685-1748)
logo Carlsbergfondets bygning fotograferet år 1900 (J. Hauerslev)

•1759 Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften
•Jejím presidentem byl v letech 1859-1873 chemik a fyziolog Justus von Liebig (1803–1873).
•V letech 1930-32 rostlinný morfolog a organolog Karl Goebel (1855–1932).

•První učená společnost v Rakousku
•1747: Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis (Společnost neznámých učenců v zemi
rakouské)
petras_palace2
•Petrášův palác v Olomouci
•básník a spisovatel Josef Petrasch, cestovatel, jenž byl během vojenské služby adjutantem
proslulého francouzského válečníka v rakouských službách Evžena Savojského.
Soubor:Josef Petrasch.jpg

•Společnost vydávala časopis Monatliche Auszüge alt- und neuer gelehrter Sachen (Měsíční výtahy
starších a novějších učeností).
•
•Vycházely jeden a půl roku nejprve v Olomouci, poté ve Frankfurtu nad Mohanem a v Lipsku, přičemž
jedno číslo mělo kolem 80 stran.
•
•Společnost zanikla po 4 letech v roce 1751.

•1769 Praha
•Česká soukromá učená společnost,
•Nejprve skupina učenců kolem mineraloga Ignáce Borna v letech 1769 – 70
•1784 Josef II. dekretem přiznává statut soukromé společnosti.
•1791 dekretem Leopolda II. získává název Královská česká společnost nauk

•První mimoevropské akademie vznikají v Americe - v r. 1743 byla na podnět Benjamina Franklina ve
Philadelphii založena Philosophical Society, později v roce 1780 vzniká v Bostonu American Academy
of Arts and Sciences.

•Vědecké časopisy v 17. a 18. století
•Jednou z hlavních programových náplní nově se formujících akademií byla činnost publikační.
•Vznikají tak první vědecké časopisy:
•
•Journal de Scavans
•r. 1665 v Paříži,
•vydáván společností
•Académie
•des Sciences.
http://3.bp.blogspot.com/-Ttk2SV1pcpg/T0pW0fpXQcI/AAAAAAAAAE4/_L7spWqXpJ0/s1600/journal+des+scavans
.jpg

•Philosophical Transactions také v roce 1665 v Londýně, jako tiskový orgán Royal Society.
image_4203


•Miscellanea curiosa medico-physica od r. 1670 v Halle,
•
•= časopis vědecké společnosti Academia Naturae Curiosorum.
•
•Vycházejí v různých obměnách kontinuálně do současnosti.
- Miscellanea curiosa medico-physica (1670)

•Acta eruditorum v roce 1682 v Lipsku
•Matematické práce Bernoulliovy, Laplaceovy, Leibnizovy, Eulerovy,
•
http://ub-fachinfo.uni-hd.de/math/homo-heid/bilder/Bernoulli-Aula.jpg
http://www.nndb.com/people/871/000031778/laplace-cummerbund.jpg
http://25.media.tumblr.com/tumblr_m17c42Dl661rojv9po1_500.jpg
http://plus.maths.org/issue42/features/wilson/Euler_1_web.jpg

k_4
•Churfürstlich-Bayerischen Akademie der Wissenschaften
•Královská česká společnost nauk

•Koncem 18. století začínají vznikat první oborově specializované vědecké časopisy
•- např. Chemische Annalen (1784 - chemie), Annales de Chimie (1789 - chemie); Archiv für
Physiologie (1795 - fyziologie)

•První botanický časopis
•Flora oder Allgemeine botanische Zeitung
•Vydávala Královská bavorská botanická společnost
•Publikoval zde např. evang. kazatel a botanik v Brně Ferdinand Hochstetter (1787-1860) rostliny ze
slanisk u Čejčského a Měnínského jezera
•

•Astronomicko - meteorologické observatoře v 17. a 18. století
•Snaha o rozšíření a systematizaci výsledků pozorování a měření vyúsťuje v zakládání astronomicko -
meteorologických observatoří:
•
•Paříž (1667)
•Greenwiche (1675)
•Moskva (1701)
•Petrohrad (1726)
•
•Praha,
•Klementinum (1751)
•
•Vilnius (1753)
•Kraków (1791)

•První musea v 18. století
•Začínají vznikat první velká přírodovědecká musea - největší British Museum of the Natural History
v Londýně vzniklo r. 1753

•Pařížské Musée national d'Historie naturelle vzniká přetvořením Jardin du Roi v roce 1794.



•Knihovny v 17. a 18. století
•Barokní architektura se uplatňuje v přepychových sálech knihoven (u nás např. barokní sál
Universitní knihovny v Praze a Knihovny Strahovského kláštera), na stranách s regály a uprostřed s
vystavenými vzácnostmi, kuriozitami, sbírkami, glóby, atlantami atd.
•V roce 1595 vzniká z královské knihovny v Paříži Národní knihovna.
•1661 vzniká Státní pruská knihovna v Berlíně
•1714 Akademická knihovna v Petěrburgu
•1753 Knihovna Britského musea

•Osvícenské encyklopedie
•
•první v pol. 18. stol.
•Johann Heinrich Zedler: Grosses vollständiges Universallexikon aller Wissenschaften und Künste
•
•64 sv. + 4 dodatky
•(1731-1750)
•63 tis. stran
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a4/Zedler-zbso-1.jpg/2560px-Zedler-zbso-1.jpg
http://www.loc.gov/exhibits/dres/images/dre105.jpg

•Diderot & d'Alambert [reds.]:
•Encyclopédie ou Dictinnaire raisonné des Sciences, des Arts et des Métiers
•(Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel - 36 sv. Paris 1751 - 1780)
http://www.ventes-encheres.com/photos/590/823.jpg
http://4.bp.blogspot.com/_gIoLGdD2C2w/TRt_S1zPXWI/AAAAAAAAEgo/6E2FpnACu0Y/s1600/diderot%2B001.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fd/Encyclopedie_frontispice_full.jpg
http://www.bne.es/es/Micrositios/Exposiciones/EuropaPapel/resources/img/190_1_gr.jpg

•Encyclopaedia Britannica (London 1771);
•
http://nationalvanguard.org/wp-content/uploads/2012/06/encyclopaedia-britannica_crop.jpg

•Německo
•
•Brockhaus: Konversations-Lexicon (6 sv. 1796 - 1808)
•
•Meyers Lexicon: „Grosse Conversations-Lexikon für die gebildeten Stände (Velká encyklopedie pro
vzdělaném třídy) vyšla poprvé 1839
250 Soubor:Meyers Konversations Lexikon.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cb/Brockhaus_-_14._Auflage_-_PDalt.jpg
http://www.oldbooks-bonn.com/images/books/meyers3_transp.jpg

•Riegrův slovník naučný
•první česká obecná encyklopedie.
•vycházela v letech 1860–1874, má jedenáct svazků a svazek doplňků, má kolem 80 000 hesel
http://1.bp.blogspot.com/-1sGkJyhDFHs/TvefnSFcj_I/AAAAAAAALSE/_-mnlaT1InQ/s1600/IMG_5573.jpg
Soubor:František Ladislav Rieger.jpg Soubor:Ottuvslovnik.jpg
•Ottův slovník naučný z let 1888–1909: 140 000 až 186 000 hesel
•27 789 stran, 4 888 ilustrací + 479 zvláštních příloh.
•Redakce slovníku = 56 lidí + dalších 1 086 odborných spolupracovníků.
•Jmenuje se podle nakladatele a knihovníka (Jan Otto)
Soubor:JanOtto ZlataPraha 19110224.png

•První zoologické zahrady v 18. století
•První založil Etienne Geoffroy Saint - Hilaire v Paříži.


•Nejvýznamnější botanické zahrady v 17. a 18. století
•L. p. 1626 založena Jardin du Roi celým názvem Jardin royale des herbes médicinales v Paříži, jež
se stala po celé 17. a 18. století hlavním centrem botanického výzkumu ve Francii.

•Další botanické zahrady vznikají:
•1617 v Giessenu
•1622 v Regensburgu a v Ulmu
•1629 v Jeně
s22-40

•1632 Oxford



•1636 v Messině
•1638 v Utrechtu
•1640 v Kodani (Kopenhagen)
•1644 v Lille
•1646 v Amsterdamu
•1650 v Utrechtu
•1651 ve Varšavě
•1652 v Brusselu
•1657 v Uppsale (založil ji Olaf Rudbeck sen.) pozdější působiště Carla Linnéa
•1666 v Halle
•1669 v Kielu
•1670 v Edinburghu
•*1679 v Berlíně - Mustergarten v Schönebergu (již před tím tam byla založena zahrada osobním
lékařem kurfiřtovým botanikem Elssholzem v roce 1646).
•*1685 v Římě (Collegio della Sapienza)

•*1689 v Norimberku (Nürnberg)



•*1690 v Haagu
•*1691 ve Strassburgu
•*1694 v Bratislavě (J. Lippay)
•*1698 v Halle
•*1700 v Pavii

•Přírodovědecké expedice v 17. a 18. století a zájem o exotickou flóru
•S objevitelskými cestami jsou spojeny i přírodovědecké expedice do mimoevropských oblastí. Jejich
výsledkem první popisy mimoevropské fauny a flóry ve druhé polovině 17. století. Celá plejáda
expedic následovala v 18. století.
•První popisy přírodních poměrů exotických krajů se začínají objevovat již v druhé polovině 16.
století i díky jednotlivcům, jež krátkodobě, či delší dobu, buď jako státní úředníci, obchodníci,
misionáři nebo lékaři, žili a pracovali v Africe, Asii, Americe či Austrálii a kterým vedle jejich
pracovních povinností zbyl i čas na zálibu ve zkoumání poměrů přírodních.
•Konečně nelze zapomenout ani na často individuální cesty jednotlivých badatelů do málo známých
oblastí severní a jihovýchodní Evropy, Blízkého Východu, či severní Afriky, jež rovněž přinesly
mnoho poznatků o rostlinách a živočiších, do té doby evropským přírodovědcům neznámých.

•Průzkum severní Evropy
•V roce 1695 uskutečnil výzkumnou cestu po Laponsku uppsalský botanik, pozdější Linnéův učitel Olaf
Rudbeck jun. Výsledky publikoval v díle Nora Samoland, sive Laponia illustrata Upsalae 1701.

•Ruská sibiřská akademická expedice 1720-1727
•
•geografický, přírodní a archeologický průzkum Sibiře, zúčastnil se jí m. j. německý lékař a
přírodovědec Daniel Gottlieb Messerschmidt.
•Objevil během expedice mj. i kostru mamuta; výsledky publikoval v díle Forschungs Reise durch
Siberien = bohaté botanické, zoologické, mineralogické, etnografické ... poznatky.

•
•1725-30 a 1733-43
•Oběma velel dánský námořní důstojník Vitus Jonassen Bering.
•Druhé se účastnil německý přírodovědec působící v Rusku - Johann Georg Gmelin (prof. medicíny,
botaniky a chemie na Univ. v Tübingen),
•J. G. Gmelin uveřejnil botanické výsledky v díle Flora Sibirica, sive Historia plantarum Sibiriae.
(Petropoli 1747-69), v němž popisuje 1178 druhů, z toho více než 500 pro vědu nových
•Kamčatské expedice ruské akademie věd

•Účastník druhé kamčatské expedice, německý přírodovědec žijící v Rusku Georg Wilhelm Steller
popsal tuto expedici v díle Beschreibung von dem Lande Kamtschatka, dessen Einwohnern, deren
Sitten, Namen, Lebensart und verscheidnen Gewohnheiten (Frankfurt und Leipzig 1774)
Georg_Wilhelm_Steller_Sea_Otter_Illustration_1751

•Uralsko-sibiřská expedice
•1768-74
•JV částí Ruska, Ural a Sibiř
•
•Rus německého původu Peter Simon Pallas - přírodovědec a cestovatel. Zoologické a botanické
výsledky publikoval v řadě prací = syntézami jeho děl jsou práce
•
•Zoographia rosso-asiatica, (Petropoli 1811-1835)
•
•Flora Rossica (Petropoli 1784-1788)

•První zmínky o přírodě Indie
•
•Flóry Indie popisuje holandský lékař Jacob Bontius v díle
•
•De medicina Indorum libri IV Lugduni Batavorum 1642.
camel

•V Japonsku a Persii botanizoval v druhé polovině 17. stol. švédský přírodovědec, lékař a
cestovatel Engelbert Kaempfer. Byl prvním Evropanem, který viděl Ginkgo biloba r. 1690 v
•Nagasaki. V  roce 1730 přivezl Kaempfer tento strom do milánské bot. zahrady. Svá pozorování
publikoval v díle Amoenitatum ...

•Flóra Filipín
•Na přelomu 17. a 18. století působil jako jezuitský misionář v Manille na ostrově Luzon Moravan,
brněnský lékárník Georgius Josephus Camel (Camelus, Camelius, Kommel) (* 1661 Brno - 1706 Manilla).
•
•Zprávy o flóře a přírodních poměrech Luzonu zasílal anglické Royal Society - v kontaktu byl hlavně
s Johnem Rayem a Jamesem Petiverem. Na jeho počest nazval Linné rod Camelia, kterou však Camel ani
neobjevil ani nemohl znát, neboť na Filipínách neroste a do Evropy byla prvně přivezena až roku
1739. Ray použil Camelovy údaje hlavně do díla Stirpium orientalium rariorum catalogi tres (London
1693). Samostatnou ilustrovanou publikací o flóře Luzonu je Camelova práce Herbarum aliarumque
stirpium in insula Luzone Philippinarum, jež byla součástí třetího dílu Rayovy Historia plantarum.
kamel

•O severoamerické flóře pojednává také dílo, jehož autorem je německý cestovatel Johann Reinhold
Forster Florae Americae septentrionalis or a catalogue of the plants of North-America London 1771.
https://archive.org/services/img/floraamericsept00forsgoog

•Příroda Jižní Ameriky
•Jednu z prvních expedic do Nového Světa podnikli Holanďané - v letech 1630 - 1644 do Pernambuca v
Brazílii. Této expedice se účastnili i německý lékař a přírodovědec Georg Merkgraf (1610 - 1644 -
zemřel na zpáteční cestě v Luandě) a holandský cestovatel Willem Pison (1611 - 1678). Z pera těchto
badatelů pochází jeden z prvních popisů jihoamerické flóry a fauny - Historia naturalis Brasiliae
Lugduni Batavorum et Amstelodami 1648.

•Surinamensium Amstelodami 1705. V díle jsou i četné zmínky o rostlinách a jejich ilustrace
•Švýcarka Maria Sibilla Merian napsala a ilustrovala dílo
•o metamorfóze hmyzu
•surinamského
•vytvořila ho během pobytu v Surinamu - De generatione et metamorphosi insectorum
http://images.zeit.de/kultur/kunst/2009-11/maria-sibylla-merian/maria-sibylla-merian-540x540.jpg

•V letech 1789 - 1803 podnikli Španělé další expedici, jejímž cílem byla Jižní Amerika a Tichomoří.
Velitelem byl italský mořeplavec Alessandro Malaspina di Mulazzo. (Jižní Amerika a Tichomoří).
Expedice se zúčastnil i
•jehož sbírky se staly jedním ze základů herbáře Národního musea - později zpracovány K. B. Preslem
v díle Reli-quiae Haenkeanae, seu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et
boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thaddaeus Haenke Pragae 1830-36.
•český botanik Tadeáš Haenke z Chřibské,

•V letech 1799-1804 podnikli výzkumnou cestu na Kanárské o., do Jižní a Střední Ameriky a na o.
Karibského moře francouzský botanik Aimé Bonpland a německý přírodovědec Alexander von Humboldt -
díla Plantae aequinoctiales,
•Alexander von Humboldt a Aimé Bonpland v nížině na úpatí hory Chimborazo
•per regnum Mexici in provinciis Caracarum et Novae Andalusiae, in Peruvianorum Quitensium, Novae
Granatae Andibus, ad Orenoci, Fluvii nigri, fluminis Amazonum ripas nascentes Parisiis 1805-18;
Nova genera et species plantarum quas in peregrinatione orbis novi Lutetiae Parisiorum 1815-25.

EIB_Jungle%20hut_A
•Eduard Ender: Alexander von Humboldt a Aimé Bonpland u chatrče v džungli, 1850, olej na plátně


•Austrálie a Oceánie
•První zmínky o přírodních poměrech Austrálie najdeme v díle anglického dobrodruha, korzára a
mořeplavce jménem William Dampier (1651 - 1715 zabit piráty při dělení kořisti). Byl mj. také oním
kapitánem, který při
•plavbě do holandské Východní Indie roku 1703 vysadil na ostrov Juan Fernandes námořníka Alexandra
Selkirka, jehož příhody se staly prototypem Defoova "Robinsona Crusoe". Na svých četných cestách
sbíral tento "pirát - učenec" různé přírodniny, shromažďoval poznatky zoologické, botanické,
mineralogické a ethnografické. Mezi jeho díla patří A new voyage round the world London 1697 - 1729
a A voyage to New Holland London 1707.

•Anglickým námořním expedicím v letech 1768-79 velel anglický námořní důstojník James Cook (Tahiti,
Nový Zéland, Austrálie, Nová Guinea, hledal novou pevninu Terra australis za jižním polárním
kruhem, Nové Hebridy, Nová Kaledonie, Norfolk).
•První z expedic (1768-71) se zúčastnili anglický přírodovědec sir Joseph Banks a Linnéův žák
Daniel Carl Solander, jež z ní přivezli mnoho rostlin do bot. zahrady v Kew.

•Pojem a definice druhu (1686)
ray Ray_species
•John Ray
•1627 - 1705
•Druh je podle Raye skupinou jedinců, kteří jsou v rámci své variability geneticky stálí. (Historia
generalis plantarum, Londini 1686-1704 )
•rozlišení tzv. druhů. Po dlouhém ausilovném výzkumu jsem nezjistil jiné kriterium na rozlišení
druhů než jsou diferenční znaky, zachovávající si při rozmnožování semeny svoji stálost."
•"abychom mohli začít rostliny inventarizovat a správně klasifikovat, musíme se snažit zjistit
některá kriteria na

•John Ray’s entry for the genus Valeriana (Methodus plantarum nova, 1682,
•p. 84; image courtesy of Gallica – Bibliothe` que Nationale de France).


•page 56 of John Ray’s Methodus plantarum nova (1682), the
•beginning of his key to non-woody plants (image courtesy of Gallica – Bibliothe` que
•Nationale de France)

•August Bachmann (Rivinus)
•1652 - 1725
•Binomická nomenklatura druhu (1690)
•Profesor botaniky, fysiologie a chemie na univerzitě v Lipsku poprvé publikoval princip
binomického názvosloví druhů - v díle Introductio generalis in rem herbariam (Lipsko 1690)
(Všeobecný úvod do rostlinopisu). To znamená, že jméno druhu sestává ze dvou slov: první je jméno
rodové nomen genericum, za ním pak následuje přívlastek druhový epitheton specificum.
•Bachmanova binomická nomenklatura se v jeho době neuplatnila, našla však uplatnění o necelých 100
let později.

•Základem pro Bachmanův umělý systém je struktura koruny. Provádí tedy rozdělení kvetoucích rostlin
na rostliny s květem jednoduchým (v jeho pojetí všechny kromě Asteraceae) a složeným (Asteraceae).
Rostliny s květem jednoduchým pak dělí podle souměrnosti a počtu petalů:
•1. Regulares (s květy aktinomorfními, excl. Compositae)
•Monopetali
•Dipetali
•Tripetali
•Tetrapetali
•Pentapetali
•Hexapetali
•Polypetali
•2. Irregulares (s květy zygomorfními, excl. Compositae)
•Monopetali
•Dipetali
•Tripetali
•Tetrapetali
•Pentapetali
•Hexapetali
•Polypetali
•3. Compositi (Compositae = Asteraceae)
•Regularibus
•Re- et Irregularibus
•Irregularibus
•4. Incompleti
•Imperfecti

•classis
• sectio (v dnešní šíři odpovídá zhruba řádu nebo čeledi)
• genus
• species
tournefort_elemens turnefor
•Hierarchie taxonomických kategorií (1694)
•Joseph Pitton de Tournefort
•1656 - 1708
•Francouzský cesto-vatel a profesor bo-taniky  na Collége de France, který v díle Elémens de
botani-que (Paris 1694) (Základy botaniky) definoval hierarchii taxonomických jednotek. Používal 4
úrovně:

•V roce 1700 botanizoval v Řecku, na ostrovech v Egejském moři, v Malé Asii a v Arménii. Během této
cesty objevil ca 1300 do té doby neznámých rostlin, jež publikoval v Relation d'un voyage du Levant
(Paris 1717).

•Za vrchol umělých systémů je považováno dílo Švéda Karla Linnéa. Ten synteticky navázal na vše
progresivní co zjistili nebo zavedli jeho předchůdci:
•Od Johna Raye převzal princip definice druhu.
•Od Augusta Bachmana převzal princip důsledné binomické nomenklatury.
•Od Joachima Junga a dalších morfologickou terminologii.
•Od Josepha Pittona de Tourneforta hierarchické členění taxonomických jednotek.
•Od Gasparda Bauhina krátký a přesný způsob popisů - diagnóz.
Linnaeus2
•Carl Linné
•(Linnaeus)
•1707-1778
•Carl Linné - vrchol umělé klasifikace (pol. 18. stol.)

•Narodil se v Rashultu poblíž Växjö v jihošvédské provincii Smalandu 23. května 1707. Jeho otcem
byl vesnický pastor Nils Ingemarson (který si při vstupu na universitu změnil jméno na Nils
Linnaeus podle památné lípy ve svém rodišti), matka Christina Brodersonia. Dětství prožil v malebné
•krajině u Möcklenského jezera. Otcova zahrada čítala přes 400 druhů rostlinných a tak mladý Karel
již jako chlapec oblíbil si rostliny.

•Po absolvování gymnázia ve Växjö měl na přání otce studovat theologii. Na přímluvu gymnaziálního
učitele přírodovědy Johanna Rothmana, který záhy postřehl chlapcovo nadání, bylo mu dovoleno
studovat medicínu.
•Studia započal v Lundu r. 1728, kde byl jeho učitelem Kilian Stobaeus.

•Záhy však přechází na universitu v Uppsale. Universita Uppsalská, nejstarší ve Skandinávii byla
založena 1477. Již počátkem 17. století zavádí zde prof. hebrejštiny a tehdejší rektor Johann
Rudbeck terénní exkurse botanické. Jeho potomek Olaf
•Rubeck sen., profesor lékařství zde zakládá botanickou zahradu.
•Linné po příchodu do Uppsaly zde nachází vedle botanické zahrady bohatou knihovnu, herbáře
Joachima Bursera, vydatnou podporu v učiteli - Olafu Rudbeckovi jun. a nerozlučné přátelství se
studentem, nadaným zoologem Petrem Artedim. Finančně byl podporován theologem Olafem Celsiem,
kterému pomáhal s jeho prací o biblických rostlinách.

•První botanickou práci napsal v 22 letech v r. 1729 Praeludia sponsaliorum plantarum (Představy o
zásnubách rostlin), tím upozornil na sebe profesora lékařství a botaniky Olafa Rudbecka ml., který
jej ustavil domácím učitelem svých synů a od r. 1730 demonstrátorem v
•botanické zahradě; roku následujícího pověřuje jej již přednáškou z botaniky.
•Linné se v této době začíná zabývat kromě botaniky také entomologií.

•Roku 1732 podnícen vyprávěním Rudbeckovým, který cestoval r. 1695 po Laponsku, vydává se na cestu
tamtéž. Maje toliko nejpotřebnější věci vyrazil mladý Karel sám pěšky, koňmo, nebo ve člunu, na
sever proti proudu řeky Umeä a došel až za polární kruh.

spear-fishing-by-torchlight-bierstadt
•Cesta byla velmi obtížná a Linné se několikrát ocitl na pokraji smrti hladem. Přesto se mu
podařilo dostat se dále na sever až k norským hranicím, odsud pak obchází Botnický záliv přes
Finsko a vrací se do Uppsaly.

•Během cesty objevil a později popsal rostlinu Campanula borealis jíž později Gronovius jménem
Linnaea borealis opatřil. S touto rostlinou, byl Linné často portrétován. Výsledkem cesty po
Laponsku je Linného Lapponica Florula.




•Po návratu z cesty pokračuje dva roky ve studiu. R. 1734 navštěvuje Falun, aby zde přednášel o
zkoušení nerostů. Seznamuje a posléze i zasnubuje se zde s dívkou jménem Sara Lisa Moraea, dcerou
zámožného městského lékaře. Hmotně zabezpečen majetným budoucím tchánem vydává se Linné r. 1735
pokračovat ve studiích do holandského Harderwijku.
•Johannes Moraeus (1672-1742), Linnéův pozdější tchán
•Tato universita existovala v letech 1648–1811 a jejím absolventem byl také přírosovědec Herman
Boerhaave (v r. 1693)

•V Harderwijku je téhož roku 1735 Karel promován doktorem medicíny (jeho disertační prací byla
studie o vzniku horečky Hypothesis nova de febrium intermittentium causa).


linnaeus Systema_naturae
•Nemaje peněz na zpáteční cestu zůstává v Amsterdamu, aby zde vydal první vydání svého Systema
naturae (1735) - tehdy ještě pouze 14 stránkové dílko, které v třináctém vydání představovalo 10
svazků o ca 6000 stranách
•Systema naturae (1735)
•(již během dalších 25 let vyšlo 10 vydání, celkem asi 40 vydání) .
•10. vydání z roku 1758 je starting point pro zoologickou nomenklaturu.

•R. 1738 se vrací do Švédska, po cestě navštěvuje ještě Paříž, kde se poznává s Bernardem a
Antoinem de Jussieu. Ještě před návratem však stačí vydat v Leydenu Classes plantarum.
•
•Po celé 3 roky Linnéova holandského pobytu mu Sara Lisa zůstala věrná a Linné se po svém návratu
se svojí "monandrian lily" v červnu roku 1739 ve Falunu oženil. V roce 1741 se jim narodilo první
dítě - syn Carl.
•
•Linné vykonával zpočátku lékařskou praxi ve Stockholmu. Díky úspěchům při léčení plicních chorob
se stává osobním lékařem švédské královny Ulriky Eleonory.

•R. 1741 v 34 letech se mu vyplnilo jeho přání a je jmenován profesorem botaniky a lékařství na
universitě v Uppsale. Koncem téhož roku si pak vyměňuje stolici s Rosénem a stává se profesorem
botaniky a přírodopisu.

philosophia_botanica
•Je zde mimo jiné také formulován princip binomického pojmenování druhů. Jsou zde vymezeny jednotky
classis, ordo, genus, species a varietas.
•Philosophia botanica (1751)
•Philosophia botanica zahrnuje morfologickou terminologii, principy taxonomie a nomenklatury
rostlin

SexualSystem SpeciesPlantarum
•1. 5. 1753 je podle tohoto díla starting point nomenklatury cévnatých rostlin, játrovek a
rašeliníků.
•Species plantarum (1753)
•Linnéův sys-tém zahrnuje 24 tříd dle poč-tu, délky, srů-stu tyčinek a pestíků, tedy pohlavních
orgánů je proto nazýván  sys-tém sexuální.

•
•
•Linnéův systém
•Prvních 13 tříd tvoří rostliny monoklinickými květy s volnými (nesrostlými), stejně dlouhými
(jednomocnými) tyčikami, podle jejichž počtu vymezuje jednotlivé třídy:
•1. Monandria
•2. Diandria
•3. Triandria
•4. Tetrandria
•5. Pentandria
•6. Hexandria
•7. Heptandria
•8. Octandria
•9. Enneandria
•10. Decandria
•11. Dodecandria
•12. Icosandria
•13. Polyandria (tyčinek víc jak 12)
•Třídy 14. a 15. tvoří rostliny s tyčinkami volnými, nestejně dlouhými:
•14. Didynamia - rostliny s dvoumocnými tyčinkami (2 delší než ostatní - např. Lamiaceae,
Scrophulariaceae)
•15. Tetradynamia - rostliny se čtyřmocnými tyčinkami (např. Brassicaceae)
•Třídy 16. až 20. tvoří rostliny se srostlými tyčinkami:
•16. Monodelphia - rostliny s tyčinkami jednobratrými (v jednom svazečku - např. Malva)
•17. Diadelphia - rostliny s tyčinkami dvoubratrými (např. Viciaceae)
•18. Polyadelphia - rostliny s tyčinkami více- než dvoubratrými (trojbratré např. Hypericum,
pětibratré např. Tilia)
•19. Syngenesia - rostliny s tyčinkami srostlými v prašníkovou trubičku (Asteraceae)
•20. Gynandria - rostliny s tyčinkami, jejichž nitky přirůstají ke čnělce pestíku.
• Třídy 21. až 23. zahrnují rostliny s květy diklinickými (jednopohlavnými):
•21. Monoecia - jednodomé (např. Coryllus, Betula, Zea)
•22. Dioecia - dvoudomé (např. Humulus, Salix)
•23. Polygamiae - mnohomanželné (vedle diklinických na jednom jedinci i monoklinické květy - např.
Fraxinus)
•24. Cryptogamae - rostliny nekvetoucí
•
•Linnéův systém je umělý - absolutizující na jedné úrovni jediný znak (viz pozn. o relativitě
znaků)

•Linné vychoval mnoho nadaných žáků, kteří působili v mnoha částech světa. Tito botanikové posílali
řa-du svých cenných nálezů Linnéovi a tak se začaly v Uppsale hromadit cenné sbírky botanické z
nejrůznějších konců světa.

•Organizační schopnosti Linnéovy se projevily nejen vybudováním rozsáhlých musejních sbírek
uppsalských, ale i rekonstrukcí zchátralé botanické zahrady, zbudováním přírodovědného musea v jeho
letním sídle Hammarby u Uppsaly. Stál též u zrodu Stockholmské akademie věd, jejímž prvním
předsedou se stal.

•Linné byl člověkem pracovitým, sám prozkoumal na 8000 květů. Jeho práce, jež napsal mnohdy ještě v
mladém věku, působily revolučně. Těšil se i velké oblibě švédského dvora, který jej poctil
šlechtickým titulem (1762).
•Měl však i četné odpůrce - např. církev považovala jeho nauku o pohlavnosti rostlin za nemravnou a
navrhovala, aby byl za její hlásání souzen; dosáhla však pouze částečného vítězství, když po
desetiletích bojů švédský parlament odhlasoval, že Linnéova myšlenka je nesprávná.
•Clitoria

•Sara Lisa
•Linneův syn Carl Linné junior
•Sara Stina
•Lovisa
•Lisa Stina
•Sophia
•Linnéovy dcery
•Linnéovo letní sídlo v Hammarby
•Linnéův dům v Uppsale

•R. 1776 byl 2x raněn mrtvicí. Poté byl již bezmocný a musel být ošetřován, zemřel l. p. 1778 ve
věku 71 let, pochován je v uppsalské katedrále. Jeho bohaté soukromé sbírky bota-nické,
entomologické, malako-zoologické a mineralogické, jakožto i bohatou knihovnu zdědil jeho syn Karel.
Ten však předčasně zemřel, načež je za 900 zlatých guinií koupil londýnský lékař James Smith. Po
jeho smrti přešly do majetku Linnean Society v Londýně, která je s úctou a pečlivě opatruje.

•Linné je jedním ze dvou botaniků zobrazených na bankovkách



•Linnéovy názory na variabilitu rostlin
•Linnéův názor na stálost druhů prošel během jeho života postupným vývojem. Zpočátku považoval
Linné druhy za nemněnné bohem stvořené.
•
•Stvoření si Linné představoval tak, že všechno bylo stvořeno na velikém ostrově, uprostřed něhož
se tyčila vysoká hora. Na nejvyšší části hory bylo podnebí dnes odpovídající polárnímu klimatu,
níže podnebí mírného, rubtropického a tropického rázu.
•
•V jednotlivých stupních byla stvořena jim odpovídající fauna a flóra - vždy jeden pár od každého
druhu. Když byl dokončen akt stvoření, počalo moře ustupovat a ostrov se spojil se souší. Rostliny
a zvířata pak osídlily území, která jim charakterem a teplotou odpovídala.

•Měl značné zkušenosti se zahradními odrůdami, které nabyl zejména během pobytu v Holandsku. Tyto
jej vedly k přesvěd-čení, že považuje všechny kultivary toliko za dílo zahradníků. Existence těchto
kultivarů pak trvá pouze tak dlouho, dokud jim jejich tvůrci přinášejí každodenní oběti - tedy je
omezena, stejně, jako je omezena doba života těch, kteří je stvořili, za-tímco skutečné druhy mají
existenci nekonečnou stejně jako je
•nekonečná existence jejich stvořitele. Většinu odchylek pokládá za monstrozity způ-sobené
především změnou ekologických podmínek pod vlivem pěstitele nebo za hří-čky přírody a tudíž jejich
tr-vání považuje na rozdíl od stálých druhů toliko za přechodné.

•Při studiu taxonomicky komplikovaných skupin jako např. rod. Rosa nebo Achillea millefolium naráží
na těžkosti. Zmiňuje se o nich a mj. píše, že se mu zdá, "jako by příroda z jednoho druhu vytvořila
mnoho dalších, těžko rozlišitelných".

•Jednou mu jeden z jeho studentů Daniel Rudberg přinesl rostlinu Linaria vulgaris s terminálním
aktinomorfním květem s pěti ostruhami. Linné ji pěstoval a poté, co shledal, že dává stálé
potomstvo,
•nazval ji novým druhem Peloria, přičemž v
•práci Disertatio botanica de Peloria (z r. 1744) píše přímo, že tento druh vznikl z druhu Linaria
vulgaris.

•V díle Plantae hybridae (1751) registruje na 100 hybridů (zejména u rodů Veronica, Delphinium,
Saponaria). Hybridizaci považuje za hlavní způsob vzniku nových druhů. Experimentálně vypěstoval
křížence mezi Tragopogon pratensis a T. porrifolius - což byl první uměle získaný a popsaný hybrid
vůbec. Popsal výsledek pokusu do soutěže v Petrohradě kde byl r. 1760 oceněn.

•Cirsium heterophyllum
•Cirsium acaule
•×
•Cirsium acaule × C. heterophyllum = C. × alpestre

•Cirsium heterophyllum
•Cirsium palustre
•×
•Cirsium  heterophyllum × C. palustre = C. × wankelii

•Cirsium heterophyllum
•Cirsium oleraceum
•×
•Cirsium  heterophyllum × C. oleraceum = C. × affine

adanson
•Michel Adanson 1727 - 1805
SiteAdanson-2
•První přirozené systémy (2. pol. 18. stol.)
•M. Adanson v díle Familles naturelles des plantes (1763) uvádí 58 čeledí, přičemž termín čeleď
zavedl do systematiky jako první. Za základ třídění bere větší komplex morfologických znaků (včetně
znaků vegetativních), přičemž úroveň, kterou přičítá těmto znakům při třídění má u něho ve všech
případech stejnou hodnotu.
•Narodil se 7. dubna 1727 v Aix de Provence. Studoval v Paříži, kde byli jeho učiteli entomolog
René-Antoine Réaumur a Bernard de Jussieu. V letech 1749 - 54 cestoval jako úředník Compagnie
d'Afrique po Senegalu (dílo Histoire naturelle du Sénégal 1757 - původně mělo být osmidílné, ale
vyšel jen jeden díl). Poté
•působil jako soukromý učitel
•v Paříži.

jussieu_genera jussieu
•Antoine Laurent de Jussieu
•1748 - 1836
•V díle Genera plantarum secundum ordines naturales disposita (1789) teoreticky rozpracoval A. L.
Jussieu systém strýce Bernarda. 20.000 druhů zde rozděluje do 100 čeledí a 15 tříd. Jako první
vypracoval diagnózy čeledí (nazývá je však Ordo - stejně jako Linné). Na konci diagnóz poukazuje na
vztahy k sousedním čeledím. Ve vymezení tříd se přidržuje v mnohém umělého vymezení na základě
stavby květu, čeledi jsou však již blízké přirozenému systému - jak uspořádáním, tak i šířkou
pojetí.
•Stejně jako jeho strýc a učitel Bernard de J. narodil se i on v Lyonu. Studoval medicínu v Paříži.
Demonstrátor a později profesor botaniky v Jardin du Roi, později též profesor farmacie na
Sorbonně. Po revoluci reorganisuje Jardin du Roi na Jardin des Plantes, při čemž zakládá rozsáhlé
sbírky a knihovnu, jejíž mnohé fondy získal také z konfiskací zrušených klášterů. V Jardin des
Plantes působil v od roku 1770 až do roku 1826, kdy ji předal svému synovi Adrianovi Jussieovi
(1798-1853), který se proslavil hlavně svým Traité élémentaire de Botanique - skvělým a přesným
výkladem
•souhrnu tehdejšícch botanických
•vědomostí, který dosáhl mnoha vydání.

•Vznik bryologie (2. pol. 18. stol.)
•
•Termín "Musci" a kusé zmínky o jednotlivých meších nacházíme již u některých antických autorů
(Varro, Columella, Plinius).
•
•V prvních herbářích otců botaniky z 16. století - Brunfelse, Bocka a Fuchse nacházíme stručné
zmínky o jednotlivých meších, ale mnohdy nelze poznat o jaký druh či rod se jedná.
•
•Prvním botanikem, jehož lze považovat za bryologa, byl však až Johann Jacob Dillenius.

•Johann Jacob Dillenius (1687 - 1747)
•Botanik německý.
•Narodil se v Darmstadtu. Studoval lékařství v Giessenu, kde se stal členem císařské akademie
přírodozpytců a profesorem botaniky. Později prof. botaniky v Oxfordu.
•Jeho nejvýznamnějším dílem je Historia muscorum (Oxford 1741), kde vedle snahy o přirozené
uspořádání mechů a lišejníků, snaží se podat i obraz o jejich způsobu rozmnožování. Nepoužíval
mikroskop ale pouze lupu.

•Tobolky považoval za tyčinky, výtrusy za pyl. Celkem v práci uvádí ca 600 druhů lišejníků a mechů
k nimž však řadí i některé řasy, vranečky, plavuně, šídlatky a kapradiny.
•Sherard ve své závěti zabezpečuje Dilleniovi místo profesorské v Oxfordu.
•Dillenius je pokládán rovněž za oblevitele kleistogamic-kých květů. Pojem a termín kleistogamie se
objevuje poprvé v jeho práci Hortus Elthamensis (Londidi 1732)

•Johann Hedwig (1730 - 1799)
•Bryolog německý. Otec a zakladatel vědecké bryologie. Pocházel ze sedmihradského Kronstadtu -
dnešního Brašova. Studoval lékařství na universitě v Lipsku. Působil jako lékař v Lipsku a později
se stal profesorem botaniky na tamnější universitě. Byl velmi vytrvalý - výzkumu mechů věnoval 40
let svého života. Měl kvalitní mikroskop, dostatek zručnosti při preparaci a bystrý cit pro jemnou
stavbu mechů.
•Byl nejen přesným deskriptorem ale i skvělým ilustrátorem. Jeho kresby zachycují perfektně barvu i
tvar se všemi povrchovými strukturami a skulpturami a působí velice přirozeně.

•Za jeho nejvýznamnější díla lze považovat Fundamenta historiae naturalis muscorum frondosorum
(Lipsko 1782), kde v jednotlivých kapitolách podává přehled o morfologii mechorostů
•columella
•- popisuje a termíny opatřuje jednotlivé orgány mechové stélky.

•V práci Theoria generationis et fructificationis plantarum cryptogamicarum (St. Petersburg 1784)
vysvětluje i rozšiřování spórami popř. vegetativními diaspórami u kapradin, plavuní a přesliček,
řas, lišejníků a hub, hlavně však u mechů a jatrovek u nichž zobrazuje i pohlavní orgány.
•
•Antheridia považuje za tyčinky (genitalia mascula), archegonia za pestíky (genitalia feminea) -
práce je doplněna 42 tabulemi s řadou kvalitních ilustrací. Zpočátku považoval štět s tobolkou za
plod a jejich obsah za semena, později použil pro tobolku termín sporangium a zrníčka v ní obsažená
nazval sporae.

•Posmrtně vyšlo jeho Species muscorum frondosorum (Lipsko 1801) - představující "start point" pro
nomenklaturu mechů (podle usnesení Mezinárodního botanického kongresu v Cambridge r. 1930 s
výjimkou druhů rodu Sphagnum a tříd Marchantiopsida a Anthoceropsida). Svůj systém mechů založil
Hedwig především na stavbě peristomu. Všímá si též faktu, že mechy mohou stejně jako phanerogamy
být jedno- a dvoudomé.

•Objev buňky
•
•Robert Hooke (1635 - 1703)
•Anglický matematik, fyzik, astronom a vynálezce. Narodil se ve Freshwater na ostrově Wight 18.
července 1635 jako syn faráře.
•Studoval ve Westminsteru a v Oxfordu (1664 prof. fyziky), kde byl i asistentem chemika a fyzika
Roberta Boyla.

•Později byl tajemníkem Royal Society a prof. geometrie na Gresham College v Londýně. Zdokonalil
přístroje - tlakoměr, srážkoměr, hloubkoměr, vlhkoměr a mikroskop (složený okulár). Vynalezl
princip segmentové irisové clony.
•Jako první navrhl pohon astronomického dalekohledu hodinovým strojem. Jeho vynález nepokoje -
setrvačníkového kolečka spojeného se spirální vláskovou pružinou do rovnovážné polohy, umožnil
výrobu přenosných a kapesních hodinek. Vynikl i ve stavitelství, mechanice, akustice. Spolu s Ch.
Huygensem změřil roku 1665 teplotu varu a tání některých látek.

•Roku 1665 poprvé pozoruje v korku komůrky (Cells and Pores), další bunky pozoroval v mrkvi, bezu
černém a kopru. Výsledky práce popsal a zobrazil v díle Micrographia or physiological description
of minute bodies
•(Mikrographie aneb
•fyziologický popis drobných těles). Popsal i spirální cévy ve dřevě, žahavé chlupy u
•kopřiv (jako první vysvětluje, že šťáva v nich obsažená je příčinou toho, že kopřivy pálí).







•Popisy tak velkého kvanta nových druhů vyžadovaly hledání dalších a dalších znaků i znaků
mikroskopických, takže se začaly v lůně botani-ky rodit např. rostlinná anatomie - fundamentální
práce Itala Marcella Malpigiho či Angličana Nehemiaha Grewa
grew_anatomy malpig1
•Marcello Malpighi
•1628 - 1694
grew
•Nehemiah Grew
•1628 - 1711
•Titulní strana Grewovy Anatomy of Plants
•Vznik rostlinné anatomie (konec 17. stol.)

helmont
•Vznik rostlinné fyziologie
•Pokus, který provedl holandský přírodovědec a lékař Jan Babtist van Helmont (1577-1644) kolem roku
1600 v souvislosti s výživou rostlin je pravděpodobně prvním fyziologickým pokusem. Helmont
pěstoval vrbovou větev v nádobě s předem známým množstvím zeminy. Pravidelně zaléval tuto větev
kontrolovaným množstvím vody. Ani po 5 letech, kdy se již sílící větev měnila ve strom nezaznamenal
prakticky žádný úbytek zeminy v nádobě.
•Z toho vyvodil, že rostlina získává zdroje pro svůj růst nikoli z půdy, nýbrž z vody. Když roku
1661 provedl analogický pokus s tykví anglický fyzik a chemik Robert Boyle (1627-1691), zrodila se
"vodní" teorie výživy rostlin.

tree
•své pokusy s výživou rostlin. Zaléval pěstované rostliny různými roztoky, mezi nimi také
destilovanou vodou. Právě rostliny zalévané destilovanou vodou rostly nejhůře. Tyto pokusy, které
značně zpochybňovaly "vodní" teorii výživy rostlin, však upadly v zapomnění.
•Schéma van Helmontova pokusu
Dr Woodward
•V roce 1699 konal profesor přírodopisu na londýnské Gresham College John Woodward (1665-1728)

•Stephen Hales (1677 - 1761)
•Narodil se v Beckesbourne v anglickém hrabství Kent. Studoval theologii v Cambridge, kde
navštěvoval i Newtonovy přednášky z experimentální fyziky a botanické přednášky Rayovy. Poté byl
farářem v Teddingtonu v hrabství Middlesex.
•Teprve Hales je považován za skutečného otce nového experimentálního oboru - fyziologie rostlin -
neboť přesná fyzikální měření pomocí přístrojů prováděl na rostlinách.

•Ve své knize Vegetable staticks (London 1727) podal obraz svých mechanických představ o pohybu
šťáv v rostlinném těle, který získal na základě experimentů. Protože byl především fyzikem,
představoval si, že pohyb roztoků je v rostlinném těle zprostředkován kapilárními silami.Vysvětluje
při tom i jakou roli v tomto pohybu hraje transpirace, která podle něj vytváří savou sílu pro pohyb
roztoku od kořene k listům. Změřil dokonce i rychlost, jakou se roztok od kořene k listům pohybuje
a kořenový vztlak.

•Zajímalo ho i množství transpirované vody za jednotku času, a to jak u rostlin s listy, či bez
nich, tak i u rostlin s listy na slunci, či s listy ve stínu.
•Studoval také, jak se liší intenzita transpirace u rostlin s jemnými, tenkými listy od intenzity
transpirace u rostlin s listy kožovitými.  Vysvětlil funkci průduchů, která podle něj spočívá v
umožnění přístupu vzduchu do těla rostliny.

•K dalším jeho významným pokusům patří experimenty s bobtnáním semen. Nejenže stanovil sílu, kterou
bobtnající semena sají vodu, ale objasnil i význam tohoto procesu při klíčení semen, jakožto
prostředek k protržení pevného osemení v první fázi klíčení.
hales
•V živočišné fyziologii proslul zejména tím, že vůbec poprvé přesně změřil v roce 1726 krevní tlak.
Tento pokus publikoval v díle Statistical essay (Statistická pojednání) v roce 1733.

•John Ray
ray Ray
•Po smrti přítele zoologa Fran-cise Willoughbyho v roce 1672, jsa ustanoven vychovatelem je-ho
synů, se Ray oženil a přesí-dlil na Willoughbyho statek, kde se vedle botaniky věnoval i zoo-logii.
Práce o systému ptáků a ryb: Ornithologiae libri tres, Lon-don 1676 a De Historia Piscium, London
1686, vydal ještě pod Willoughbyho jménem.
•Práci o systému savců a plazů Synopsis methodica animalium quadrupedum et serpentium, London 1693
vydal již pod jménem svým. Kniha o hmyzu Historia insectorum, London 1710 vyšla až po jeho smrti.
•Obratlovce členil Ray podle způsobu dýchání (žábry vers. plíce) a rozmnožování (živorodost vers.
vejcorodost). Bezobratlé podle velikosti - Minora (menší) tj. hmyz a Majora (větší) tj. měkkýši a
korýši.







•Jeho systém vycházející z Aristotela měl v základních rysech následující podobu:
•Živočichové s krví
• Dýchající plícemi
• Srdce se dvěma komorami
• Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (savci)
• Pokrytí peřím - Ptáci
• Srdce s jednou komorou - Plazi
• Neurčití - Obojživelníci
• Dýchající žábrami - Ryby
•Živočichové bez krve
• Velcí - Korýši a Měkkýši
• Malí - Hmyz

•Principy klasifikace na nižší úrovni si můžeme předvést na jeho členění čtvernožců s chlupy
•Pokrytí kůží s chlupy - Čtvernožci (Quagrupedes)
• Kopytnatí (Ungulata)
• Jednokopytníci (Solidipeda) - např. kůň
• Dvoukopytníci (Bisulca)
• Ruminantia - např. ovce, kráva
• Nonruminantia - např. prase
• Čtyřkopytníci (Quadrisulca) - např. nosorožec
• Nehetnatí (Unguiculata)
• Dvouprstí - např. velbloud
• Pětiprstí
• S prsty spojenými - např. slon
• S prsty rozdělenými - např. pes, opice
•V některých případech tedy Ray použil až 8 taxonomických úrovní (kategorií), aby vyjádřil
složitost hierarchie mezi živočišným druhem a celou říší živočišnou.

Santorio
•Santorio Santorio (Sanctuarius) (1561 - 1636)
•Italský lékař. Narodil se v Cap d Istria (dnešní Koper ve Slovinsku) jako syn vysokého úředníka
Benátské republiky. Studoval klasické jazyky a literaturu v Benátkách a medicínu v Padově. 14 let
praktikoval na chorvatském jaderském pobřeží. Od roku 1599 si otevřel lékařskou praxi v Benátkách.
Mezi jeho přátele patřili Galileo Galilei, Paulo Sarpi, Hieronymus Fabrizius ab Aquapendente a
Giambattista Della Porta. Od roku 1611 byl profesorem teoretického lékařství v Padově.
santorio

17_03p
•K jeho základním spisům patří Commentaria in artem medicinalem Galeni (Poznámky k lékařskému umění
Galénovu), který vyšel v Benátkách roku 1612, a Ars de statica medicina (Umění statického
lékařství), který vyšel roku 1614 v Benátkách. Popsal v nich pokusy měření fyziologických veličin
lidského organizmu pomocí přístrojů, které sám vyvinul. Sestrojil mj. rozmanité váhy, teploměry,
hygrometry a pulsiologia (zařízení k počítání tepu).

santorio
•Popsal i změny tělesné váhy jako rozdíl mezi přijímaným množstvím potravy a množstvím vylučovaných
látek (stolice, moč). Po dlouholetých pokusech dokázal, že tělo vylučuje "neviditelným způsobem"
pokožkou a plícemi do okolí další látky, a to v množství asi 1.25 kg denně, tedy více než váží
viditelné výměšky.

•Preformisté versus epigenetisté
•preformismus tvrdí, že ve vajíčku jsou již obsaženy základy všech orgánů budoucího jedince.
Někteří dovádí tuto teorii do krajnosti tím, že uvnitř vajíčka je nejen zárodek budoucího jedince
se všemi jeho orgány ale i další embryo jež v sobě opět obsahuje .

•Podle toho zda budoucí jedinec byl ukryt ve vajíčku či v později objevených spermiích rozdělili se
preformisté na dva tábory - ovulisté (např. Malpighi) a animalkulisté (např. Leeuwenhoek). Oba
směry jak ovulisté tak animalkulisté našly své extrémní odoby. V případě ovulismu to byla tzv.
krabičková teorie vycházející z představy do sebe navzájem zasunutých zárodků (Bonnet). V případě
animalkulistů to pak byla mikroskopická pozorování spermií, v jejichž hlavičce jejich pozorovatelé
"viděli" miniaturního člověka s hlavou nohama a rukama (homunculus). Takové kresby nacházíme v
dílech Hartsoeckera (1694), Dalenpatiuse (1699) a  dalších.
fert1b1 Fig3

•Odpůrci teorie preformismu - epigenetisté tvrdili, že podoba i vlastnosti jedince vznikají
postupně během individuálního vývoje (z epigenetického názoru vycházeli např.: William Harvey (viz
dříve) - Exercitationes de generatione animalium (Amsterdam 1651);
DeHomine
•francouzský matematik, filosof a přírodovědec René Descartes - De Homine et formato foetu;
francouzský přírodovědec Georges Louis Leclerc Comte de Buffon; švýcarský přírodovědec Peter Ludwig
Moreau de Maupertuis (1698 - 1759) - Venus physique (Lyon 1745); anglický přírodovědec John
Toberville Needham - Observations on the generation, composition and decomposition of animal and
vegetable substances (London 1749); Caspar Friedrich Wolff

1737 Portrait of Frederik Ruysch
•Frederik Ruysch (1638 - 1731)
•Holandský lékař a anatom,
•Pocházel z Haagu. Nejprve se učil lékárníkem, poté studoval v Leydenu lékařství a od roku 1666 až
do své smrti přednášel anatomii v amsterodamském cechu chirurgů. Pracoval též jako soudní lékař a v
r. 1685 byl jmenován profesorem botaniky. Byl členem prestižních akademií v Londýně, Paříži a v
Halle.

imaging_1721_ruysch
•Učinil řadu anatomických objevů. Objevil např. bronchiální arterie a mozkovou arachnoideu. Proslul
však především jako nepřekonatelný preparátor. Ve svém díle Thesaurus anatomicus (Anatomický
poklad) z let 1701-1716 popsal svoji bohatou anatomickou sbírku, představující ve své době vrchol
skvěle propracovaných anatomických preparačních technik.

ruysch2
•Pomocí nejrůznějších směsí vstřikovaných do cévního systému preparoval a barvil orgány i celé
mrtvoly, tak že se jejich vzhled oproti normálnímu stavu téměř neměnil.

•dětskou mrtvolku vypreparoval tak dokonale, že car Petr I. ji považoval za živé spící dítě a chtěl
ji políbit. Své objekty preparoval a uspořádával do scénických obrazů, hraničících mnohdy až s
morbidností, v kabinetech, jež byly umístěny v mnoha amsterodamských nájemních domech.

•Vypreparoval dítě s vodnatelností mozku (hydrocephalus) a upravil je tak, že sedělo na podušce a v
ruce drželo placentu.
•Ke konzervaci používal Ruysch mastek, rumělku, bílý vosk, ale i koňak a žitnou pálenku s přísadou
černého pepře.

delft
•Antony van Leeuwenhoek
•(1632 - 1723)
•Přírodovědec holandský.
•Narodil se v holandském Delftu v rodině košíkáře. Měl 14 sourozenců, otec mu zemřel, když mu bylo
5 let. V mladých letech se stal pokladním v obchodě s látkami Amsterdamu.
•Po 6 letech v Amsterdamu se vrací do rodného Delftu, kde si zařizuje vlastní plátenický obchod a
aby si přivydělal, přijímá místo úředníka při městském soudu a zřízence na radnici. V oblasti
přírodních věd byl samoukem, neuměl ani latinsky ani žádný jiný jazyk kromě holandštiny

SL24 0628
•Sám si vybrousil čočky, pomocí nichž si kolem roku 1670 setrojil jednoduchý mikroskop, zvětšující
275x s rozlišovací schopností 1.4 um. Začal pomocí nej pozorovat různé objekty. V roce 1673 se s
jeho výsledky seznámil jeho krajan přírodovědec Regnier de Graaf a poslal
•několik ukázek Londýnské Royal Society. Další dopisy pak posílal Leeuwenhoek sám a Royal Society
je dávala překládat do latiny a angličtiny a pak je uveřejňovala ve Philosophical Transactions.
Leeuwenhoek tímto způsobem v letech 1689 - 1722 uveřejnoval svá pozorování, doplněná kvalitními
kresbami




leeuwspe
•objevil nálevníky a jednobuněčné řasy r. 1675 (nazval je animalcula), l. p. 1677 objevil spermie
(u psa a králíka - po té co jej upozornil leydenský student Jan Ham 1650 - 1723), l. p. 1683 uviděl
ve svém mikroskopu jako první na světě baktérie, když studoval pepřový nálev, aby odhalil příčiny
měknutí pepře; l. p. 1688 červené krvinky.
biology