Inovace tohoto předmětu je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Analytická chemie životního prostředí Anorganické polutanty Jan Kuta Osnova 1. Zpracování a stabilizace environmentálních vzorků 2. Volumetrické metody v analýze vod 3. Organoleptické analýzy a (ne)rozpuštěné látky 4. Anionty ve vodách 5. Anorganické plyny v ovzduší 6. Základní parametry půd – pH a TOC 7. Analytika (toxických) kovů Charakteristika environmentálních analýz Specifika environmentální analytická chemie • Velká škála analytů tj. různorodost analytických technik • Velká koncentrační rozpětí tj. pro některé analyty rozdíly v obsazích v určitých matricích i několik koncentračních řádů → hrozba kroskontaminací v průběhů přípravy a analýzy, robustní metody pracující v širším koncentračním rozsahu … • Různé typy matric, komplikované matrice → nutné vyvinout různé extrakční postupy, různé interference (ovlivnění výsledu) pro stejný analyt v různých matricích • Špatná homogenita některých materiálů (např. půdy a sedimenty) • Nízká stabilita některých analytů v matricích – např. sorpce analytů na stěny vzorkovacích nádob, nízká tepelná stabilita, změny způsobené mikrobialní aktivitou • … 3 Zpracování a stabilizace vzorků Při transportu a úpravě vzorků je nutno zamezit • Ztrátám analytů rozkladem např. – Oxidací vzdušným kyslíkem – naplnit nádoby po okraj – Mikrobiální aktivitou – tmavé sklo, aditiva – UV zářením – tmavá skla – Tepelným rozkladem – chlazení v chladících boxech • Sorpcí analytů na stěny vzorkovací nádoby – Kritické u vod - např. stanovení toxických kovů ve vodách – zakyselení • Reakcím vedoucí k chemickým změnám jako např. tvorbě koloidů (sorpce a spolusrážení analytů) • Kontaminaci z okolního prostředí – Při vzorkování a transportu – Při úpravě v laboratoři jako je homogenizace, sítování, sušení … • Změnám při analýze/extrakci – transformace analytů 4 Zpracování a stabilizace vzorků - voda Složení vod • H2O  • Anorganické kationty a anionty (TDS desítky až stovky mg/L pro sladké vody, slané vody - 30 – 40 g/L (např. mrtvé moře 300 g/kg) • Rozpuštěná organická hmota (DOC) – huminové kyseliny, fenoly • Rozpuštěné plyny – O2, CO2 … • Přechodné kovy – přirozeně se vyskytující i jako kontaminanty • Koloidní částice a unášené částečky sedimentů • Antropogenní kontaminanty (pesticidy, surfaktanty …) Znečištění vod • Primární – látky dostávající se do vody (různé povahy od toxických kovů, aniontů přes POPs a bakterie) • Sekundární – např. eutrofizace vod po kontaminaci toku fosforečnany a dusičnany - tvorba toxických metabolitů sinic … 5 Zpracování a stabilizace vzorků - voda Stabilizace vzorků vod • Filtrovaná vs. nefiltrovaná voda – Filtrace obvykle přes 0,45 µm resp. 0,22 µm membránový filtr – oddělení koloidních částic resp. mikroorganismů od rozpuštěných látek – Koloidní částice mohou sorbovat např. TMs a POPs 6 Zpracování a stabilizace vzorků - voda Stabilizace vzorků vod • Neexistence jednotného postupu stabilizace pro všechny analyty • Vždy volit podle typu analytu/ů • Analyzovat co nejdříve případně stabilizovat • Velké ztráty hrozí obzvláště v případě plynných analytů, které nelze stabilizovat (O2, CO2, Cl2) - dostatečně naplněné nádoby, chladit na 4 °C – zvýšení rozpustnosti plynů • Teplota, pH, Cl2, chuť, pach a barva by měly být stanoveny okamžitě • CO2, ZNK, KNK - optimálně v den odběru (NELZE stabilizovat) • CHSK, BSK, vodivost a rozpuštěné látky do 24 h Stabilizace • Stopové prvky - 0,5 ml HNO3 popř. HCl /100 ml • CHSK, HN4 + a některé anionty 0,1 m H2SO4 na 100 ml • Dusičnany, dusitany, sírany, fosforečnany - chloroform 7 Zpracování a stabilizace vzorků - ovzduší Složení ovzduší • Spodních 10 km atmosféry • N2 (78,1 %), O2 (20,9 %), Ar (0,9 %) • Dále vodní páry, CO2, Ne, He v menší míře H2S, CO … Znečištění ovzduší • Polétavý prach (pm 10, pm 2,5, pm 1) • Anorganické plyny, především NOx a SOx • Těžké kovy na prachových částicích, těkavá Hg volně • POPs a VOCs (PAHs, PCBs, dioxiny …) – volně i na částicích 8 MZP 2007: Emise PAHs Mittal Ostrava Zpracování a stabilizace vzorků - ovzduší Zpracování vzorků vzduchu • Anorganické plyny (O3, SOx, NOx, …) obvykle in-situ měření pomocí instrumentálních technik (fluorescence, coulometrie) – Případně záchyt do vhodného roztoku pomocí promývačky či na filtru impregnovaném vhodnými činidly (více v kapitole o analytice anorganických plynů) – zde relativně stabilní • Toxické kovy – krom Hg vždy na částicích - záchyt na nitrocelulózových filtrech (zde stabilní, pozor na kontaminaci z prostředí) → rozklad filtru – Záchyt v absorpčních roztocích, v případě Hg – amalgamace 9 Zpracování a stabilizace vzorků – půda a sediment Složení půd a sedimentů • Půda vs. sediment – složení podobné • Heterogenní matrice, proměnlivé složení • Různé typy půd podle chemického a zrnitostního složení (písčité, hlinité, černozemně, jíly…) • Anorganické složky – minerály (převážná část) – hlinito-křemičitany, SiO2, oxo/hydroxidy Al-Fe-Mn, sulfidy, uhličitany • Organická hmota – huminové a fulvo kyseliny, zbytky nerozložených organismů Vlastnosti půd a sedimentů • Omezená migrace polutantů na rozdíl od vzduchu či vody • Sorpce polutantů na půdní částice (akumulace) • Vzorkování - kritický problém (nerovnoměrné zatížení půd a sedimentů, různé zrnitostní složení – různě velký sorpční povrch) • Vertikální a horizontální profily pro studium kontaminace prostředí v prostoru a čase 10 Zpracování a stabilizace vzorků - půda a sediment Zpracování vzorků půd a sedimentů • Po vzorkování - analyty obvykle stabilní, vyjma vysoce těkavých látek (VOCs) , popř. redox citlivých sloučenin (sulfidy) • Po odběru obvykle sušení – od laboratorní teploty po 105 °C podle těkavosti analytu např. pro Hg nikdy více než 40°C • Lyofylizace - sublimace vody (led) za sníženého tlaku (nevhodná pro velké objemy) • Následuje sítování – Odstranění kamenů a bioty, obvykle síta s velikostí ok 1 mm nebo 2 mm – Případně rozsítování na jednotlivé velikostní frakce 11 Zpracování a stabilizace vzorků - půda a sediment Zpracování vzorků půd a sedimentů • Následuje mísení vzorku a dělení vzorku na subvzorky – manuálně či strojově • V případě nutnosti (obzvláště v analýzách, kde se vychází z malých navážek – řádově jednotky až stovky mg) dále mletí vzorku pomocí vibračních čí kulových mlýnu – pozor na kontaminace z mlecích nádobek !!!! 12 Zpracování a stabilizace vzorků – biologických materiálů Zpracování vzorků bioty • Pozor na transformace analytů, co nejdříve po odběru zpracovat • Separace jednotlivých částí, pokud je potřeba • Následuje obvykle sušení, vhodněji lyofilizace • Dále mletí, drcení, mixování … platí zde to samé, co v případě půd a sedimentů – pozor na kontaminace z mlecích nádobek (např. kovových nožů mixéru) • ALE mnohé vzorky obsahují tuky a silice – vzorky se špatně melou - vhodné je vzorky nejprve zmrazit (zkřehčit) pomocí tekutého dusíku = kryogenní mletí 13 Volumetrické metody pro základní parametry vod • Volumetrické = titrační = odměrné metody • Stále používané – jednoduché a vysoce přesné (ve srovnání s instrumentálními metodami) zvláště u koncentrovaných vzorků • Přímé a zpětné titrace • Acido-bazické, srážecí, komplexometrické, redoxní • Bod ekvivalence – vizuálně na indikátor, pH, vodivost CHSK (chemická spotřeba kyslíku) • Míra organického znečištění vod (přírodní i antropogenní původ) • Oxidace organických látek za přebytku silného oxidačního činidla • Hmotnost kyslíku ekvivalentní spotřebě silného oxidačního činidla na oxidaci organických látek v 1 litru vody • Zpětná titrace (oxidace v nadbytku ox. činidla) • Základní ukazatel jakosti pitných, povrchových i odpadních vod 14 Volumetrické metody pro základní parametry vod CHSKMn • Oxidace roztokem manganistanu draselného • Nižší stupeň oxidace, ale snazší na provedení • Používá se pro pitné a méně kontaminované povrchové vody CHSKCr • Oxidace roztokem dichromanu draselného • Vyšší stupeň oxidace (téměř úplná) – lepší vypovídací hodnota o organickém znečištění • Náročnější na provedení tzn. horší reprodukovatelnost • Používá se především pro odpadní vody a kontaminované povrchové vody 15 Volumetrické metody pro základní parametry vod Stanovení neutralizační kapacity • Schopnost vody vázat určité množství kyseliny nebo zásady do předem zvolené hodnoty pH • Výsledky v mmol/l • pH povrchových vod obvykle v oblasti 4,5 – 9,5 • U přírodních vod pH ovlivňuje především uhličitanový systém pufruje výkyvy pH: CO2 ↔ HCO3 - ↔ CO3 2• U odpadních vod můžou hrát i dominantní roly jiné látky ZNK (zásadová neutralizační kapacita) • Spotřeba jednosytné zásady (obvykle 0,1M NaOH) při titraci 1 l vody do zvolené hodnoty pH Pro povrchové, pitné a užitkové vody • Celková acidita - titrace do pH 8,3 (ZNK8,3) • Zjevná acidita - titrace do pH 4,5 (ZNK4,5) 16 Volumetrické metody pro základní parametry vod KNK (kyselinová neutralizační kapacita) • Spotřeba jednosytné kyseliny (obvykle 0,1M HCl) při titraci 1 l vody do zvolené hodnoty pH • Celková alkalita - titrace do pH 4,5 (KNK4,5) • Zjevná alkalita – titrace do pH 8,3 (KNK8,3) • hodnoty pH – proč 4,5 a 8,3? 17 2 4 6 8 10 12 0 .0 0 .2 0 .4 0 .6 0 .8 1 .0 Fraction pH CO 3 2 −H 2CO 3 HCO 3 − [CO 32 −]TO T = 10 .00mM Volumetrické metody pro základní parametry vod Další užívané volumetrické metody Stanovení tvrdosti vody • Stanovení Ca2+ a Mg2+ vedle sebe komplexometrickou titrací • Titrace obou kationtů pomocí EDTA na erichromčerň-T • Titrace Ca2+ pomocí EDTA na murexid (barevny komplex pouze pro Ca) → Mg spočten z rozdílu • Sírany – srážecí titrace pomocí PbNO3 za vzniku málo rozpustného PbSO4 (indikátor dithizon) • Chloridy – srážecí titrace pomocí AgNO3 za vzniku málo rozpustného AgCl (indikátor chroman – tvorba Ag2CrO4) 18 Celkové rozpuštěné a nerozpuštěné látky • Důležité ukazatele jakosti vod • Celkové látky – odpaření odměřeného množství vody při na vodní lázni následné vysušení odparku při 105 °C do konstantní hmotnosti • Nerozpuštěné látky – zachycení pevných látek na filtru – vysušení filtru při 105 °C a vážení • Rozpuštěné látky – viz celkové po filtraci • Přibližné hodnoty – termicky rozklad hydrogenuhličitanů na uhličitany a dále na CO2, zůstává krystalová voda TDS (total dissolved solids) = celkové rozpuštěné látky Minerálky TDS nad 1 g/l (Vincentka dokonce 10 g/l) Povrchové vody obvykle stovky mg/l 19 Organoleptické vlastnosti vody • Organoleptika je smyslové posuzování, využívá hlavní smyslové vjemy k hodnocení vlastností (vzhled, vůně, chuť ap.) • Teplota, barva, zákal, průhlednost, pach chuť • Teplota – Optimální teplota pitné vody 8 – 12 °C • Barva – Vodu barví Fe3+ (do rezava), huminové látky (do žlutohněda), jíly a fytoplakton (do zelena) + antropogenní látky – Čistá voda světlo ve VIS spektru téměř neabsorbuje (modrá-silná vrstva) – Stanovení – subjektivně příp. objektivně (srovnání se standardy, instr.) 20 Organoleptické vlastnosti vody • Zákal – Suspendované látky organického i anorganického původu (jílové minerály, hydratované oxidy železa a manganu, bakterie, plankton a dispergované organické látky) – Turbidimetrické stanovení – pitná voda max. 5 ZF jednotek • Průhlednost – Sloupec vody (v cm), při kterém přestane být vidět bílý spodek tzv. Secciho desky 21 Organoleptické vlastnosti vody • Pach – Původ: „přírodní“ látky jako H2S a látky biologického původu (rozklad org.) popř. antropogenního původu (splašky, průmyslové odpadní vody) – Sekundární – chlorace vody – Vyjádření: • Prahová koncentrace látky (v mg/l), která způsobuje pach • Jako míra pachu - vyjádřená zředěním, při kterém je pach ještě postižitelný – Stanovení • Ředění posuzované vody bezzápašnou (při 20 a 40 °C) • Několik posuzovatelů – kdy je pach ještě postižitelný • Chuť – Osvěžující, chutnou a dobrou vodu tvoří určitá (optimální) koncentrace anorganických složek vody – Ovlivněna především koncentracemi Ca, Mg, Fe, Mn, HCO3 -, Al2O3 – Optimální pH 6,5 – 7,5 (při 8 mýdlová chuť). Při větších koncentracích hořčíku se sírany vzniká hořká chuť a při kombinaci chloridů a sodíku má voda slanou chuť – Metoda – degustační zkoušky  22 Anorganické anionty ve vodách Zdroje • Zvětrávání minerálů zemské kůry • Atmosférické srážky • Aplikace umělých hnojiv • Živočišné opady • Odpadní vody – polyfosforečnany z pracích prostředků (tmyčky) • Některé toxické (dusitany – nitrace aminů na karcinogenní nitrosaminy), některé způsobují eutrofizaci (PO4 3-, NO3 -) Analytické metody • Volumetrické metody (viz předchozí část prezentace) • Iontově selektivními elektrodami – užívané v terénu (např. pro NO3 -), ale interference a malá citlivost • Iontová chromatografie • Spektrofotometrie – přímá i po selektivní reakci • elektromigrační metody - kapilární elektroforéza a izotachoforéza 23 Anorganické anionty ve vodách Iontová chromatografie • Použitelná pro většinu aniontů (F-, Cl-,NO3 -, SO4 2-, HCO3 -, HPO4 2- ..) • SF: silný aniontový měníč (obvykle -(CH3)3 + na polymerním nosiči) • MF: Kyselina ftalová či hydroxybenzoová, síla eluce se dá nastavit hodnotou pH MF a koncentrací pufru (konc. v mM) • Obvykle vodivostní detekce 24 Anorganické anionty ve vodách Spektrofotometrická stanovení • Vhodná pro většinu aniontů (nejdou simultánně stanovit vs. IC,CE) • Přímá v UV oblasti např. pro dusičnany (205 – 250 nm,diodové pole) • Fotometrie po reakci s chromoforem (arom. jádra, komplex s kovem) 25 Anorganické anionty ve vodách Spektrofotometrická stanovení - příklady • Dusičnany se salicianem sodným – nitrace v prostředí H2SO4 • Fosforečnany za tvorby fosfomolybdenové modři • Dusitany diazotací s kyselinou sulfanilovou a následnou kopulační reakcí za tvorby azobarviva • Fluoridy se Zr kationty a alizarinem S 26 Anorganické anionty ve vodách Kapilární elektroforéza a izotachoforéza • Elektromigrační metody – separace v kapiláře po aplikaci vysokého napětí – separace na základě iontových pohyblivostí • Vhodné pro většinu aniontů • Fotometrická nebo vodivostní detekce • Kapilární elektroforéza (CE) – možné stanovit vedle sebe anionty i kationty díky elektro-osmotickému toku 27 Anorganické plyny v ovzduší • Sledovány především oxidy síry a dusíku – NOx, SOx, (CO, NH3) • Zdroje: spalovací procesy • Metody analýzy – in-situ analyzátory a po záchytu v laboratoří SOx • V atmosféře především SO2,v kouřových plynech SO2/SO3= 40-80/1 • SO3 rychle vzdušnou vlhkostí rychle hydratován na H2SO4 Fluorimetrická metoda • in-situ metoda • Excitace při 190-230 nm, max. emise při 320 nm 28 Anorganické plyny v ovzduší Konduktometrická metoda • in-situ metoda – měření změny vodivosti v absorpčním roztoku • Coulometrický monitor • Fotometrie West-Gaeke po záchytu v impingeru • Titrační metoda SF po záchytu v impingeru (po oxidaci jako H2SO4) 29 Anorganické plyny v ovzduší NOx • NOx = NO a NO2 (N2O není považován za škodlivinu) • NO2 - spalovací procesy • NO – krom spalování, původ v metabolismu bakterií za anaerobních podmínek → ale oxidace vzdušným kyslíkem na reaktivnější NO2 Stanovení NOx • Chemiluminiscence - in-situ metoda (automatické analyzátory) • Fotometrie po záchytu v absorpčním roztoku • Coulometrie – automatické analyzátory Chemiluminiscence • Převedení NO2 (katalitická redukce) na NO a excitace reakcí s O3 • Emise v oblasti 700 – 900 nm • Stanovení celkové koncentrace NOx 30 Anorganické plyny v ovzduší Chemiluminiscence 31 Fotometrie • Záchyt NO2 v alkalickém roztoku (NaOH) • Diazotace se sulfanilovou kyselinou a kopulace schromoforem • Absorpční spektrofotometrie při 540 nm Základní parametry půd z hlediska env. chemie Stanovení pH půdního roztoku • Přímě měření kontaktní elektrodou (dostatečná vlhkost půdy) • V suspenzi s deionizovanou vodou, 1M KCl nebo 0,01M CaCl2 • V suspenzi: pH půdního roztoku vs. vyměnitelné pH • V suspenzi: 1:5 (půda : činidlo), třepání, stání → skleněná elektroda Stanovení organického uhlíku • Schopný interagovat s polárními i nepolárními látkami • Stanovení: • Odstranění uhličitanů (odkouření s HCl) • Spálení org. uhlíku v proudu O2 • IR detekce vzniklého CO2 32 Kovy, polokovy, nekovy – prvková analýza 33 Kovy a metaloidy - formy • V ŽP v naprosté většině ve formě sloučenin (mimo Au, Hg) Vzduch • Hg elementární, RGM (HgCl2), alkylované těkavé formy - Me2Hg, Me3As, (CH3CH2)4Pb • Kovy na prachových částicích Voda – rozpuštěné formy • Kationty + komplexované (H2O, OH-, CO2, org. cheláty) = KOVY • Anionty (i methylované) - As, Sb, Se, Si, Te = METALOIDY V pevných matricích (sediment, půda, prach, sušená biomasa) • Oxidy, hydroxidy, soli anorganických i organických kyselin, sorbované ionty • Komplikovanější organické sloučeny - proteiny … 34 Kovy a metaloidy - zdroje • Jsou všudypřítomné a jsou tu od vzniku země • Kovy jsou nedegradibilní – pouze se mění forma • Nevyrábí se - dochází pouze k redistribuci a změně formy Zdroje • Přírodní – Primární minerály zemské kůry – Sekundární – vznikají zvětrávání primárních minerálů – Různými procesy (oxidace, redukce, změna pH … a následné rozpouštění) se dostávají do vod • Antropogenní – Těžební činnosti, spalovací procesy, průmysl (kovy v surovinách, přechod do odpadních vod), splachy ze střech, výroba a použití pesticidů … 35 Kovy a metaloidy - toxicita Těžké vs. toxické kovy • Těžké – hustota ≥ 5 g/cm3 - ne každý kov je toxický nebo „těžký“ • Be „netěžký” toxický kov, Fe a Mn těžké netoxické Esenciální kovy • Nepostradatelné pro správnou funkci organismu - Fe, Cu, Mg, Se, Zn, Mn, Cr … • Některé z nich mají velmi toxické formy – Se, CrVI, Toxicita • Nejrizikovější - sloučeniny Hg, As, Cd, Pb, organocíny (TBT) • Karcinogenní – Ni, Be, CrVI, AsIII, Cd • Závislé od formy – CrIII netoxické, CrVI velmi (T+) 36 Příklad - As • Přirozeně se vyskytující prvek (půdy v ČR průměr cca 8 mg/kg, povrchové vody 0,1 – 2 ug/l...) • Arsen vázaný v minerálech – primární a sekundární minerály Primární - v minerálech společné s S, Fe a O např. auripigment (As2S3), realgar (AsS), arsenopyrit (FeAs) Sekundární – nerozpustné arseničnany – Scorodite FeAsO4*2H2O • Anionty anorganických kyselin tj. arsenitany a arseničnany • Methylované anionty anorganických kyselin – produkty biomethylace • Další sloučeniny arsenobetaim, arsenocholin, arsenocukry, arsenolipidy … Důsledky: jednotlivé formy se mohou významné lišit svým chováním v prostředí i toxicitou 37 Arsen - příklad 2 4 6 8 10 12 14 -1 .0 -0 .5 0 .0 0 .5 1 .0 ESHE/V pH A s(OH )3 A sH 3 A sO (OH )2 − A sO 2 (OH )2 − A sO 33 − A sO 43 − H 2A sO 4 − H 3A sO 4 HA sO 4 2 − A s(c ) [A s(OH )3 ]TO T = 10 .00 µM t= 25 °C Arsen - příklad 2 4 6 8 10 12 14 0 .0 0 .2 0 .4 0 .6 0 .8 1 .0 Fraction pH A s(OH )3 A s(OH )2 + A sO 4 3 − H 2A sO 4 − HA sO 42 − EH = 0 .30V [A s(OH )3 ]TO T = 10 .00 µM t= 25 °C Biomethylace As www.ehponline.org/members/2005/7634/7634.html 40 Metody analýzy kovů a polokovů Obecný postup analýzy: • Odběr vzorků a zpracování před analýzou (homogenizace, sušení) • Úprava vzorku před analýzou (extrakce, rozklady) • Analýza (zde hlavně prvkově specifické metody) Rozdělení metod – strukturní vs. prvkově specifické – Prvkově specifické – techniky ICP a AAS, RTG fluorescence … – Molekulárně specifické – techniky MS (ESI, EI, APCI), NMR, RTG difrakce Rozdělení metod dle matrice – V pevném stavu – RTG, jiskrová a oblouková spektrometrie, laserové techniky, GD-MS/OES, ETV-MS/AAS – V roztoku – ICP + AAS, elektrochemické metody (potenciometrie, polarimetrie), molekulová spektrometrie, volumetrické metody 41 Metody analýzy kovů Toxické kovy - analytika ŽP – požadavky: – Nízké meze detekce – Univerzálnost použití – různé matrice – vody, půdy, sedimenty, biologické materiály různé povahy … – Pokud možno vysoká produktivita (většinou měříme více prvků) Využívané techniky: • Atomová absorpce: FAAS, ETAAS, HGAAS • ICP: ICP-OES a ICP-MS • RTG v pevné fázi pro vyšší obsahy • Strukturně specifické: ESI-LC-MS a EI-GC-MS pro kovy s kovalentní vazbou na jiný prvek 42 AAS • Atomizace vzorku v plameni nebo ETV kyvetě • Absorpce záření závislá na koncentraci prvku (Lambert-Beeruv zákon) • Zdroj záření pro AAS – jedno a více prvkové lampy - výbojky s dutou katodou (v katodě prvek, který stanovujeme) – Kontinuální zdroje – Xe a De výbojky 43 AAS FAAS (flame atomic absorption spectrometry) • Kontinuální nasávání vzorku peristaltickou pumpou + zmlžování • Atomizace v plameni – Acetylen/vzduch (teplota 2300 °C), acetylen/kyslík (3100 °C), vodík/kyslík (2600 °C) ETAAS (electrothermal atomic absorption spectrometry) • Dávkování diskrétních objemů (obvykle desítky µl) • Možnost dávkování pevných vzorků • Atomizace v elektrotermickém atomizátoru - atomizátor je tvořen grafitovou trubicí (kyvetou), která je vyhřívána elektrickým proudem • Nišší meze detekce, než v případě FAAS. Pro některé prvky srovnatelné s ICP-MS 44 ICP techniky • ICP (indukčně vázané plazma) jako atomizační a ionizační zdroj • Multielementární detekce – lze stanovovat více prvků zaráz bez nutné hardwarové změny v konfiguraci přístroje • Použitelné i pro nekovové prvky typu Cl, Br, I, S • Současné měření stopových i matričních koncentrací prvků • ICP-OES – UV/VIS emise atomizovaných a ionizovaných prvků • ICP-MS – hmotnostní spektrometrie iontů z ICP • ICP-MS – cca 2 – 3 řády lepší LODs, ALE více zatížené interferencemi 45 ICP-MS • Inductively Coupled Plasma (ICP) Mass Spektrometry (MS) • Hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem • ICP jako jedna z metod ionizace v anorganické hmotnostní spektrometrii • Tvrdá ionizace – destrukce molekul, atomizace, ionizace M1+ • Prvková analýza - ztráta informací o molekulární formě • Signál nezávislý na formě (není-li tomu jinak) • Pro stanovení konkrétních sloučenin – nutnost spojení se separačními metodami (GC, LC, CE) 46 ICP-OES • UV/VIS emise atomizovaných a ionizovaných prvků • Rozklad emitovaného světla na složky pomocí mřížky • Vlnová délka charakteristická pro prvek (čárová spektra) • Detekce fotonásobičem 47 Srovnání technik 48 Srovnání technik 49 Matrice roztoků – stabilita a prvky  Analýza vodných roztoků jako nejběžnější  Obvykle LDPE a sklo – dekontaminace (48 h 5-10% HNO3)  Zpravidla kyselé roztoky – udržení analytu (kovu) v roztoku → brání hydrolýze, sorpcím analytů na nádoby pro uchování vzorku, peristaltické hadičky, hadičky pro dopravu vzorku, skleněné součásti přístrojů  Běžně používané kyseliny HNO3, HCl, HClO4, H2SO4, H3PO4  Alkalické roztoky (NH3, tetramethylamonium hydroxid,) pro anionické analyty (halogeny, S, P, aj.) ; Příprava vzorků pro analýzu kovů ;  Analýza vodných roztoků jako nejběžnější – nutno převést vzorek do roztoku (výluhy, extrakce, rozklady ...)  Společné pro techniky AAS a ICP, ale pozor na některá specifika daných metod (TDS, organické látky, nerozpuštěné látky) Ředění  Značně mineralizované vody – do zředěné HNO3  Biologické materiály – tělní tekutiny (sérum, plasma, moč) Roztok EDTA, Triton X100, NH3, HNO3, BuOH Zanášení zlmžovacího systému tuky, srážení proteinů !!! Příprava vzorků pro analýzu kovů ; Solubilizace biologických materiálů  Pevné a kapalné materiály – anionty – Se, I, ...  1 – 25% TMAH, 60 – 90 °C, odstředění Mineralizace biologických materiálů – suchá cesta  Spalovaní vzorků – vyluhování popela zředěnými kyselinami  Hrozí ztráta těkavých prvků As, Se Mineralizace biologických materiálů – mokrá cesta  HNO3 a směsi s H2O2, H2SO4 a HClO4  Otevřené systémy – tzv. „hot plate“  Uzavřené systémy Vhodnější (rychlejší, méně náchylné ke kontaminaci, menší spotřeba činidel) Autoklávy a mikrovlnné rozkladné zařízení Příprava vzorků pro analýzu kovů ; Půdy a sedimenty  Různé typy výluhů v závislosti na požadované informaci  Specifické“ uvolnění z vazby na mineralogickou fázi  Jednokrokové a sekvenční extrakce Mobilní a lehce mobilizovatelné formy (iontová výměna) Roztoky neutrálních solí (NH4NO3, CaCl2, MgCl2 ...) Frakce v uhličitanech (acetátový pufr, pH 5) Frakce na oxidech Fe a Mn – NH2OH.HCl, oxalát „Pseudototál“ – lučavka královská Celkový rozklad – HF/HClO4 ............................ Ovzduší  Jemný prach (pod 10 μm) - membránové celulózové filtry – rozklad MW - HNO3/H2O2  Prach (sběr, podle povahy) + plyny (absorpce v zřeď. HNO3) Příprava vzorků pro analýzu kovů ; Geologické materiály – výluh lučavkou královskou Extrakce kovů mimo silikátovou matrici (blíží se celkovému obsahu) Mobilizovatelný obsah kovů v prostředí při drastické změně podmínek Norma ČSN ISO 11466 Pravděpodobně nejvyužívanější typ výluhu ve světě 1. vzorek < 2 mm 2. 3 g vzorku, 7 ml HNO3, předoxidace organických látek, 21 ml HCl 3. 16 hodin stání 4. Zpětný chladič a 2 hodiny var pod refluxem 5. Ochlazení, spláchnutí chladiče, převedení do 100 ml, doplnění zředěnou HNO3, filtrace, měření. Příprava vzorků pro analýzu kovů ; Geologické materiály – celkový obsah Silikátová matrice – rozklad s HF – tvorba těkavého SiF4 1. Vzorek nejprve sítovaný pod 2 mm a poté mletý 2. HNO3 + H2O2 (předoxidace organických látek), odkouření do sucha 3. HF, HClO4, odkouření do sucha (odtěkání SiF4) HF, odkouření 4. HClO4, odkouření (odstranění maxima HF) (přídavek nasyceného roztoku H3BO3 – rozpuštění fluoridů Ca, Mg) 5. H2O, svaření (hydrolýza Fe, Al, Ti) 6. HCl / HNO3, digesce (rozpuštění) 7. H2O2, povaření (komplexace Ti) 8. Vychlazení, převedení do definovaného objemu, filtrace, měření Stanovení kovů a majoritních složek kromě Si (odkouří se jako SiF4), mírné ztráty As, Se (těkavé fluoridy) Speciace • Celkový obsah – nevypovídá o toxicitě,biodostupnosti, esencialitě • Různé toxikologické vlastnosti a mobilita různých forem prvků • Potřeba stanovení jednotlivých forem • Zpravidla separační technika + – Běžné detektory – nespecifické, nízká citlivost – Prvkově specifické detektory z oblasti atomové spektrometrie (AAS, AFS, OES, MS pro strukturu) – Obvykle GC/LC/CE – ICP-MS popř. GC/LC AFS • Signál nezávislý na formě analytu, ale ztrácíme strukturní informaci • Extrakční techniky – rozdílné od stanovení celkových obsahů – Zamezení změny struktury analytů (redox stav, kovalentní vazby) – Vylučuje extrakci za silných oxidačních podmínek (typických pro celkové rozklady) – Půda, sediment: Extrakce pufry a neoxidujícími kyselinami – Biota – enzymatické hydrolýzy (nespecifické proteásy), kyselé neoxidující hydrolýzy (HCl, methansulfonová kyselina) 56 Děkuji za pozornost ! Příprava tohoto předmětu je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky