Ryzí kovy
Měď Cu
Měď může obsahovat příměsi Ag, As nebo Bi.
Krystaly
Měď krystaluje v kubické soustavě. D = 8.95, H = 3.
Nábrus
Ryzí měď je jasně kovově růžová, ale rychle nabíhá, ztrácí lesk a tmavne. Odraznost R ≈
75%, je izotropní, ale s neúplným zhášením. Jemné škrábance mohou způsobit falešnou
anizotropii. VHN = 80-100.
Výskyt
Měď se vyskytuje jako malé plíšky, zrnité agregáty, porézní hmoty nebo dendrity. Zonální
struktura je vzácná, leptáním může být odhaleno lamelární dvojčatění.
Měď nacházíme v asociaci s kupritem Cu2O a Cu + Fe + S minerály, často na ložiskách
vázaných na bazická extruzíva. Měď je běžná v oxidační zóně ložisek, kde je výsledkem
oxidace Cu-sulfidů.
Diagnostické znaky
Ve srovnání s mědí je zlato jasnější a žluté nebo žlutobílé barvy.
Obr. 1. Měď (růžově-oranžová), obklopená kupritem (šedý), vz. Borovec u Štěpánova, PPL
Obr. 2. Měď (růžově-oranžová), obklopená kupritem (šedý), vz. Borovec u Štěpánova, PPL
Zlato Au
Zlato může obsahovat příměs Ag, Cu, Pd nebo Rh. Elektrum (Au, Ag) je slitina obou kovů,
která obsahuje 30-45% Ag.
Krystaly
Zlato krystaluje v soustavě kubické a může vzácně vytvářet krystaly s tvary krychle,
dodekaedru nebo oktaedru. Opakované dvojčatění zlata podle {111} často dává vznik
mřížovitým a dendritickým agregátům. D = 19.3, H = 2.
Nábrus
Zlato je jasně žluté. Stříbrnaté zlato zlato je bělejší a měděné zlato je růžové. R ≈ 76%, což
činí zlato mnohem jasnější než pyrit a chalkopyrit. Elektrum je jasnější (R ≈ 85%) a bělejší,
než ryzí zlato. Zlato je izotropní, ale s neúplným zhášením, kdy je pozorována nazelenalá
barva. Zlato se neznečistí, ale velké zrna se snadno poškrábou a může být obtížné je naleštit.
Zlato se vyskytuje jako nepravidelná zrna, v podobě plíšků nebo žilek, často uzavřených v
sulfidech jako jsou pyrit nebo arzenopyrit. Různé formy zlata jsou často navzájem prorostlé
nebo srůstají s minerály Au + Bi + Te a Sb + As. Zlato se může vyskytovat jako velmi jemné
povlaky, které se při leštění snadno ztratí. VHN = 30-35.
Výskyt
Zlato se vyskytuje v hydrotermálních ložiskách, která jsou často spojena s vyvřelými
horninami; ve zlatonosných křemenných žilách. Zdá se, že zlato je přítomno v celém
teplotním rozsahu mineralizace žil.
V rozsypových ložiskách je pravděpodobné, že je zlato chemicky mobilní, což vede k růstu
nuggetů.
Zlato se často vyskytuje jako velmi malá zrna, dokonce i v ekonomicky významných zlatých
ložiskách.
Diagnostické znaky
Ve srovnání se zlatem: chalkopyrit je méně žlutý, tmavší a slabě anizotropní.
Obr. 3. Zlato, vzorek Zlatý chlum, PPL
Obr. 4. Zlato (žluté) v pyritu (žlutobílý) a křemenu, vz. Suchá Rudná, PPL
Stříbro Ag
Stříbro může obsahovat malá množství Au, Hg, As, Sb, Pt, Ni, Pb nebo Fe.
Krystaly
Stříbro krystaluje v soustavě kubické. D = 10.5, H = 2,5.
Nábrus
Stříbro je bílé, ale brzy tmavne a ztrácí lesk. Je mnohem jasnější (R ≈ 95%) než běžné rudní
minerály. Stříbro je izotropní, ale falešná anizotropie může být vyvolána jemnými škrábanci.
Stříbro se vyskytuje v dendritických nebo nepravidelných masách a jako inkluze. Často bývá
ve stříbronosných sulfidech nebo i hlušinových minerálech. VHN = 46-118.
Výskyt
Stříbro se nalézá v asociaci s Ar + Ni + Fe arzenidy, tyto mineralizace jsou obvykle vázané na
bazické magmatické horniny. Objevuje se také v zónách oxidace žil obsahujících galenit.
Mnoho žil zaznamenaných jako "stříbrné žíly" jsou ve skutečnosti žíly se stříbronosným
galenitem. Stříbro bývá asociováno s ryzí mědí a často s karbonáty.
Diagnostické znaky
Ve srovnání se stříbrem: zlato je méně jasné a sytě žluté.
Sulfidy
Ve struktuře sulfidických minerálů jsou atomy kovů (např. Cu, Zn nebo Fe) nebo atomy
polokovů (Sb, As nebo Bi) obklopeny atomy síry. Chemická vazba je obvykle považována za
kovalentní. Ačkoliv síra preferuje čtyřnásobnou tetraedrickou koordinaci, vyskytuje se
v množství různých koordinačních polyedrů, které mohou být relativně asymetrické.
Typickou vlastností mnoha struktur sulfidů je nestechiometrie, tj. variabilní poměr kovu vs.
síry, obzvláště za vysokých teplot; komplexní uspořádání může mít za následek při
ochlazování nestechiometrických fází vznik fází s pouze mírně odlišným chemickým
složením avšak s jinou krystalovou strukturou. Dobrým příkladem tohoto jevu je vysoko
teplotní kubický minerál digenit, Cu2-xS(x≤0.2), který je za nízkých teplot reprezentován
ortorombickým chalkozínem Cu2S, ortorombickým djurleitem Cu1.97S a kubickým digenitem
Cu1.8S.
Ve struktuře některých sulfidů se dále vyskytují vazby síra-síra, například dvojice S2
2v
pyritu FeS2 a existují také struktury, které jsou považované za výsledek nahrazení poloviny
síry v těchto párech polokovem, např. v arsenopyritu (FeAsS).
Většina sulfidů je opakních, avšak některé (např. čistý ZnS sfalerit) mohou být transparentní.
Některé jsou transparentní pro červené světlo (např. pyrargyrit Ag3SbS3) nebo pouze pro
infračervené světlo (např. antimonit Sb2S3). Některé sulfidy jsou polovodiče (jsou vodivé pro
elektrický proud pouze za vysokých teplot). Struktury sulfidů mohou být klasifikovány, stejně
jako silikáty, na základě řetězců, vrstev, sítí aj. Avšak tato klasifikace má menší význam, než
u silikátů. Struktury hrají u některých sulfidů roli při pochopení morfologie krystalů, rovin
štěpnosti atd. Současná klasifikace sulfidů je založena na poměru kovů (polokovů) k síře.
Sulfosole jsou skupinou sulfidů, které jsou chemicky i strukturně velmi rozmanité. Sulfosole
obsahují ve svých strukturách rovněž polokovy, kovy a síru; polokovy jsou typicky vázány na
síru v trigonálně pyramidální koordinaci, avšak nevyskytují se zde vazby polokovy – kovy
jako např. v arsenopyritu FeAsS. Dvěma příklady relativně běžných sulfosolí jsou pyrargyrit
Ag3SbS3 a tetraedrit (Cu,Ag)10(Zn,Fe)2(Sb,As)4S13.
Užitečné shrnutí mineralogie sulfidů podávají např. Gribble a Hall (1992), Vaughan a Craig
(1978), Ribbe (1974) a Nickless (1968).
Arzenopyrit (FeAsS)
Arzenopyrit je obvykle nestechiometrický, Fe může být nahrazováno minoritně Co.
Krystaly
Pseudo-ortorombické (monoklinické) s osními poměry a:b:c = 1.6833:1:1.1400. Krystaly jsou
obvykle prizmatické [001] s dvojčatěním podle {100} a {001} (pseudo-ortorombické
krystaly; {101} (penetrační dvojčata); nebo {012} (křížová dvojčata). Štěpnost podle {101}.
Hustota = 6.1, tvrdost = 6.
Nábrus
Arsenopyrit je bílý, R≈52% (přibližně stejná jako u pyritu). Slabá bireflexe, anisotropie je
však obvykle zřetelná, barvy tmavě modré a hnědé, zhášení slabé. Anizotropie je snadno
pozorovatelná, avšak slabší než u markazitu. Zrna jsou často idiomorfní, typické jsou
kosočtverečné průřezy zrn nebo častěji protažené skeletální porfyroblasty. Běžná je zonalita
zhášení, častá se vyskytují jednoduchá dvojčata nebo tvary přesýpacích hodin. Popisováno je i
lamelární dvojčatění. VHN = 1048-1127.
Výskyt
Arzenopyrit je považován za typický minerál relativně vysoko-teplotních hydrotermálních žil
často v asociaci s kasiteritem, wolframitem, chalkopyritem, pyrhotinem a zlatem. Nachází se
také na mnoha typech sulfidických ložisek.
Diagnostické znaky
Srovnání s arzenopyritem: pyrit je žlutý s kubickou morfologií; markazit je více anizotropní.
Fig. 5. Agregát arzenopyritu (žluto-bílý) se slabě znatelnou bireflexí, vz. 8, PPL
Fig. 6. Agregát arzenopyritu (žluto-bílý) se zřetelnou anizotropií, vz. 8, XPL
Obr. 7. Arzenopyrit (žluto-bílý), vz. 8, PPL
Obr. 8. Arzenopyrit se zřetelnou anizotropií, vz. 8, XPL
Obr. 9. Automorfní rombické průřezy krystalků arzenopyritu (žluto-bílý, nabíhající), s
antimonitem (šedobílý s bireflexí), vz. Hynčice pod Sušinou, PPL
Bornit Cu5FeS4
Krystaly
Bornit je tetragonální (pseudo-kubický). Krystaly jsou vzácně kubické, dodekaedrické nebo
oktaedrické. Dvojčatění podle {111} (často vede k penetračnímu dvojčatění). Štěpnost podle
{111}. Hustota = 5.1, tvrdost = 3.
Nábrus
Bornit je na čerstvém lomu růžovo-hnědý, postupně nabíhá do purpurové nebo pestře modré.
S R≈22% je světlejší než sfalerit. Slabá bireflexe i anizotropie s tmavě hnědým a šedým
odstínem. Jemné zrnité agregáty se jeví izotropně. Častá je barevná variabilita a zonalita
způsobená náběhovými barvami. Běžná je štěpnost ve dvou směrech a známé je i vícenásobné
dvojčatění. Časté jsou lamely a myrmekitické srůsty bornitu s chalkopyritem. Chalkopyrit se
také často vyskytuje podél trhlin v bornitu, jako produkt jeho rozpadu. Bornit se obvykle
vyskytuje v podobě zrnitých agregátů, ale časté je prorůstání s jinými Cu + Fe + S minerály.
VHN = 97-105.
Výskyt
Bornit se často vyskytuje v asociaci s ostatními Cu + Fe + S minerály v „sekundárním
prostředí“. Může vznikat výsledkem nemísivosti vysoko-teplotních Cu + Fe + S pevných
roztoků během ochlazování.
Diagnostické znaky
Srovnání s bornitem: pyrhotin je světleji hnědý a výrazněji anizotropní, jejich společný výskyt
je vzácný.
Obr. 10. Bornit, vz. 10 - Rybice (PL), PPL
Obr. 11. Bornit s chalkopyritem, vzniklým jeho rozpadem, vz. 10 – Rybice (PL), PPL
Chalkozín Cu2S a digenit (Cu9S5)
Ramdohr (1969) uvádí „co bylo dosud považováno za chalkozín se vzorcem Cu2S je ve
skutečnosti velké množství částečně nezávislých minerálů a pevných roztoků, jejichž
vzájemné vztahy doposud nejsou zcela pochopeny a pro které existují rozmanité
interpretace“. Při zkoumání vzorků obsahujících chalkozín je tedy zapotřebí dbát zvýšené
opatrnosti.
Krystaly
Chalkozín je ortorombický, a:b:c = 0.5822:1:0.9701. Digenit je kubický. Oba minerály jsou
obvykle masivní. Hustota = 5.77, tvrdost = 2.5.
Nábrus
Chalkozín je modravě světle šedý s R≈33%, zatímco digenit je světle šedý až modravě světle
šedý s R ≈ 21%. Chalkozín je slabě anizotropní s narůžovělým, zelenavě šedým nebo
hnědavým nádechem. Digenit je izotropní.
Oba minerály se vyskytují v podobě zrnitých agregátů, a obvykle jsou prorůstány ostatními
Cu + Fe + S minerály. Kopinaté inverzní dvojčatění indikuje zchlazení z vysokoteplotního
hexagonálního polymorfu a přechod při 103°C do ortorombického polymorfu. Pozorovatelné
jsou stopy štěpnosti, které se stávají intenzivnější během zvětrávání. VHN = 80-90
(chalkozín), 80-110 (digenit).
Výskyt
Digenit je indikátor vyšších teplot a vyšší aktivity síry než chalkozín. Oba minerály bývají
v asociaci s ostatními Cu a Fe sulfidy, hlavně covellínem, v nízkoteplotních hydrotermálních
žilách a v sekundárních zónách. Vyskytují se také na měděných, sedimentárních ložiskách
typu red-bed a často nahrazují jiné minerály.
Diagnostické znaky
Srovnání s chalkozínem: velmi podobný je djurleit Cu1.96S (ortorombický); sfalerit je tmavší,
izotropní a často vykazuje vnitřní reflexy; tetraedrit je méně modrý, tvrdší a izotropní.
Poznámky
Cu-sulfidické minerály jsou složité díky variabilitě krystalografických a optických vlastností
s mírnými rozdíly v poměru Cu:S. Jejich barva se velmi snadno mění díky povrchovým
deformacím během leštění a rychlému nabíhání.
Obr. 12. Agregát chalkozínu (modravě-šedý), sfalerit (tmavěji šedý) a galenit (bílý), vz. 6,
PPL
Obr. 13. Agregát chalkozínu (modravě-šedý se zřetelnou anizotropií), sfalerit (tmavěji šedý) a
galenit (bílý), vz. 6, XPL
Chalkopyrit CuFeS2
V chalkopyritu jsou známé minoritní příměsi jiných prvků (např. Ni, Zn nebo Sn). Nemísivost
během chladnutí vede ke vzniku inkluzí jiných fází (např. staninu) v chalkopyritu.
Krystaly
Chalkopyrit je tetragonální, a:c = 1:1.9705. Krystaly jsou obvykle skalenoedrického nebo
tetraedrického vzhledu. Běžné je dvojčatění podle {112} a {012}, štěpnost podle {011}.
Hustota = 4.28, tvrdost = 4.
Výbrus
Chalkopyrit je opakní, alterace však vede k modro zeleným náběhům nebo ke vzniku
modrých a zelených sekundárních hydratovaných karbonátů mědi.
Nábrus
Chalkopyrit je žlutý a nabíhá do hnědo-žluté barvy. R ≈ 44-46% (nepatrně méně než pyrit a
stejně jako galenit). Slabá anizotropie s tmavě hnědým a zeleno šedým nádechem (často
nepozorovatelná). Chalkopyrit se často vyskytuje v podobě nepravidelných a oblých zrn.
Chalkopyrit se běžně vyskytuje v podobě kulatých inkluzí nebo na trhlinách v ostatních
sulfidech, převážně pyritu a sfaleritu. Známé jsou i jeho kolomorfní masy. Běžné je
jednoduché i vícenásobné dvojčatění, občas jsou pozorovány stopy štěpnosti. Lamely nebo
hvězdice (např. sfaleritu) indikují vysokoteplotní podmínky vzniku.VHN 180-200.
Výskyt
Chalkopyrit je běžný akcesorický minerál přítomný na mnoha typech rudních ložisek, ale i ve
vyvřelých a metamorfovaných horninách. Chalkopyrit je hlavním primárním Cu minerálem
na porfyrických Cu ložiskách. Spolu s bornitem je součástí stratiformních sulfidických ložisek
„měděného pásu“. Chalkopyrit je na rudních ložiskách relativně mobilním minerálem, běžně
nahrazuje ostatní minerály, převážně pyrit.
Rozlišovací znaky
V porovnání s chalkopyritem: pyrit je bílý, s vyšší tvrdostí a běžně idiomorfní; zlato je
světlejší a může být intenzivněji žluté či bělejší (elektrum). Drobná izolovaná zrna pyritu a
chalkopyritu se mohou jevit velmi podobně.
Obr. 14. Chalkopyrit (žlutý, nabíhající), uzavírající automorfní krychlový pyrit (bílý), vz. 64,
zvětšení 10x, PPL
Obr. 15. Chalkopyrit (žlutý), pyrhotin (růžově hnědý) a galenit (bílý), vz. Zlaté Hory, PPL
Cinabarit HgS
Krystaly
Cinabarit je trigonální, základní poměr parametrů a:c = 1:2.2905. Vyskytuje se v podobě
tabulovitých {0001} nebo prizmatických [10-11] krystalů. Dvojčatění podle {0001}, velmi
dobrá štěpnost {10-11}. Hustota = 8.09, tvrdost = 2.5.
Výbrus
Cinabarit je tmavě červený, hodnoty indexu lomu (při λ = 598 nm) no = 2.905 a ne = 3.256.
Nábrus
Cinabarit je světle šedý až namodrale světle šedý, slabě pleochroický, Ro = 24% a Re = 29%.
Mírná anizotropie se zelenošedým odstínem, často se vyznačuje tmavě červenými vnitřními
reflexy. Cinabarit tvoří zrnité agregáty a idiomorfní krystaly s občasnou přítomností
vícenásobného deformačního dvojčatění. Zrnité agregáty se díky rozdílné tvrdosti v různých
směrech mohou po naleštění jevit na první pohled jako prorostlice dvou fází.
Výskyt
Cinabarit se vyskytuje vzácně, převážně na nízkoteplotních hydrotermálních žilách,
impregnacích a metasomatických ložiskách. Výskyt je často spjatý s vulkanickou činností.
Často nahrazuje křemen a sulfidy a vyskytuje se v asociaci s ryzí rtutí, Hg-tetraedritemtennantitem,
antimonitem, pyritem a markazitem v křemenných žilách. VHN = 80-160.
Diagnostické znaky
V porovnání s cinabaritem: hematit je světlejší, tvrdší a jen velmi vzácně vykazuje vnitřní
reflexy; velmi podobný je pyrargyrit, který však má slabší interní reflexy; kuprit je modravě
šedý, tvrdší a obvykle v asociaci s ryzí mědí.
Poznámky
Metacinabarit je vysokoteplotní kubický polymorf HgS. Vyskytuje se v podobě zrn uvnitř
cinabaritu a je mírně tmavší, izotropní, interní reflexy jsou vzácnější a má nižší tvrdost než
cinabarit.
Obr. 16. Cinabarit, vz. 65, PPL
Obr. 17. Cinabarit s charakteristickými vnitřními reflexy červené barvy, vz. 65, XPL
Kobaltin CoAsS
Kobaltin může obsahovat významné obsahy Fe a Ni.
Krystaly
Kobaltin je ortorombický (pseudo-kubický). Obvykle tvoří krychle a pentagondodekaedry
(„pyritotvary“), ale může být i oktaedrický. Výborná štěpnost podle {001}. Hustota = 6.0-6.3,
tvrdost = 6.5.
Nábrus
Kobaltin je narůžověle bílý s R≈51% (o něco méně než pyrit). Slabá bireflexe i anizotropie
s hnědavým až namodralým odstínem. Kobaltin je často idiomorfní a „kubického“ tvaru.
Může být zrnitý či kostrovitý. Pozorovat lze barevnou zonalitu a komplexní lamelární
dvojčatění s občasnými znaky štěpných stop. VHN = 1100-1350.
Výskyt
Často v asociaci s Cu + Fe + S a Co + Ni + As minerály na středně- až vysoko-teplotních
ložiskách, v žilách a vtroušený v jejich okolí.
Rozlišovací znaky
Ve srovnání s kobaltinem: pyrit je žlutý a tvrdší.
Covellin CuS
Krystaly
Covellin je hexahonální, a:c = 1:1.43026. Vyskytuje se v podobě tabulkovitých {0001}
krystalů s velmi dobrou {0001} bazální štěpností. Hustota = 4.6, tvrdost = 2.
Výbrus
Ve velmi tenkých šupinách je covellin nazelenalý.
Nábrus
Modrý a silně pleochroický od modré do namodrale světle šedé, kromě bazálních řezů, které
jsou vždy modré. Ro = 7% a Re = 24%. Velmi silná anizotropie s jasnou „ohnivou“ oranžovou
barvou. Covellin se vyskytuje v podobě idiomorfních plochých krystalů a šupin až
„slídových“ agregátů. Bazální štěpnost, paralelní s délkou individua, je často deformována.
VHN = 50-140.
Výskyt
Covellin se často vyskytuje jako sekundární minerál po Cu + Fe + S minerálech, často
v zónách sekundárního nabohacení (cementační zóny).
Diagnostické znaky
Covellin je snadné identifikovat; digenit je modrý, ale není pleochroický ani anizotropní.
Obr. 18. Covellin (modrý a silně pleochroický, modrá až namodrale světle-šedá) s pyritem
(žluto-bílý) a bornitem (růžově hnědý), vz. Bor, PPL
Obr. 19. Covellin (modrý a silně anizotropní, modrá až namodrale světle-šedá) s pyritem
(žluto-bílý) a bornitem (růžově hnědý), vz. Bor, XPL
Galenit PbS
Galenit může obsahovat Se, Te, Ag, Sb, Bi nebo As, většinou však jen stopové množství.
Krystaly
Galenit má kubickou symetrii, krystaly jsou obvykle krychlové, kubooktaedrické a méně
často oktaedrické. Běžné je dvojčatění podle {111}, vyskytuje se i lamelární dvojčatění podle
{114}. Galenit má velmi dobrou štěpnost podle {001}. Hustota = 7.58, tvrdost = 2.
Nábrus
Galenit je bílý, občas s velmi slabým namodralým odstínem. R=43% (díky tomu je nepatrně
tmavší než pyrit). Galenit je izotropní, ale občas vykazuje velmi slabou anizotropii. Obvykle
má kubickou morfologii a nalézá se na žilách nebo v metasomatických partiích ložisek. Je
často intersticiální v asociaci s ostatními sulfidy a vyskytuje se v mikrotrhlinách. Nadměrným
leštěním jsou zvýrazněny vnitřní hranice zrn v zrnitých agregátech. Obvyklé jsou broušením
vznikající vyštípnuté díry trojúhelníkovitého tvaru. Časté jsou alterace podél štěpných stop a
inkluze jiných minerálů, převážně sulfosolí Pb, Ag, Sb nebo As. VHN = 60-100.
Výskyt
Galenit je běžný na hydrotermálních žilách a metasomatických ložiskách v mnoha
horninových typech, obzvláště vápencích. Rovněž je obvyklý na některých proterozoických a
fanerozoických stratiformních masivních sulfidických ložiskách. Běžně se vyskytuje
v asociaci se sfaleritem.
Diagnostické znaky
Ve srovnání s galenitem: některé Pb + Sb + S minerály jsou velmi podobné, jsou ale většinou
zřetelně anizotropní.
Obr. 20. Galenit s typickými vyštípnutými trojúhelníčky – štěpnost podle krychle, vz. 64, PPL
Obr. 21. Galenit (bílý) s chalkopyritem (žlutý) a automorfním pyritem (žluto-bílý), vz. 64,
PPL
Markazit FeS2
Krystaly
Markazit je ortorombický, a:b:c = 0.8914:1:0.6245. Často vytváří tabulkovité prizmatické
krystaly {010}, ale může být i dipyramidální. Někdy tvoří krápníkovité či kulovité agregáty
s radiálně paprsčitou stavbou. Běžné je dvojčatění podle {101}, často tvoří hřebenovité
pseudohexagonální tvary. Výrazná štěpnost podle {101}. Hustota = 4.88, tvrdost = 6.5.
Výbrus
Markazit je opakní, avšak díky snadné oxidaci jsou často přítomné hnědé skvrny tvořené
limonitem.
Nábrus
Markazit je bílý nebo slabě nažloutlý se slabým pleochroizmem║a narůžověle bílý, ║b a ║c
nažloutle bílý. R = 49-55%, velmi blízká pyritu. Jedním z necharakterističtějších znaků
markazitu je silná anizotropie jasně modré, zeleno-šedé a hnědé barvy.
Výskyt
Markazit často tvoří paprsčité agregáty lištovitých krystalů. Běžné jsou kolomorfní agregáty
s pyritem. Občas lze pozorovat lamelární dvojčatění. VHN = 901-1100.
Diagnostické znaky
Markazit se často vyskytuje v podobě konkrecí v sedimentárních horninách. Obvykle
v asociaci s pyritem na nízkoteplotních sulfidických ložiskách.
V porovnání s markazitem: pyrit je výrazněji žlutý, má větší tvrdost a je izotropní; pyrhotin je
tmavší, nahnědlý, má nižší tvrdost a slabší anizotropii; arzenopyrit je více bílý, světlejší a má
slabší anizotropii.
Obr. 22. Kolomorfní agregát markazitu (žluto-bílý), vz. 104, PPL
Obr. 23. Kolomorfní agregát markazitu, vz. 104, XPL
Molybdenit MoS2
Molybdenit může obsahovat Rh
Krystaly
Molybdenit je hexagonální, a:c = 1:3.815 s vrstevní strukturou. Často tvoří hexagonální
tabulovité nebo krátce soudečkovité prizsmatické krystaly. Má velmi dobrou bazální štěpnost
{0001}. Hustota = 4.7, tvrdost = 1.5.
Výbrus
Molybdenit je opakní v normálním světle, ale transparentní a jednoosý negativní
v infračerveném světle.
Nábrus
Molybdenit je bireflexní. Ro = 39% (bílý, méně jasný než galenit). Re = 19% (podobně jako u
sfaleritu). Velmi silná anizotropie se slabě narůžověle bílým odstínem. Zhášení paralelně se
štěpností, díky deformacím často undulózní.
Molybdenit se vyskytuje v podobě šupin s hexagonální bází. Dobře vyvinutá bazální štěpnost
často vede ke špatnému naleštění, speciálně u zrn, které mají plochy štěpnosti paralelní
s povrchem nábrusu. VHN = 16-19 (kolmo na štěpnost), 21-28 (║ se štěpností).
Výskyt
Molybdenit se vyskytuje na vysokoteplotních hydrotermálních žilách a v křemenných
pegmatitech s Bi, Te, Au, Sn a W minerály. Vyskytuje se také na porfyrických měděných
ložiskách. Jako akcesorický minerál je přítomen v kyselých vyvřelých horninách. Občas se
vyskytuje jako detritický minerál.
Rozlišovací znaky
V porovnání s molybdenitem: velmi podobný je tungstenit WS2; morfologicky podobný je i
grafit, který je tmavší; a tetradymit, který je světlejší. Molybdenit je špatně leštitelný kvůli
měkkosti a otíratelnosti podle báze.
Obr. 24. Molybdenit (šedo-bílý) se silnou bireflexí, vz.16, PPL
Obr. 25. Molybdenit (šedo-bílý) s velmi silnou anizotropií, s nápadnými tlakovými
dvojčatnými lamelami, vz.16, XPL
Obr. 26. Molybdenit (šedo-bílý) se silnou bireflexí, vz.16, PPL
Obr. 27. Molybdenit (šedo-bílý) s velmi silnou anizotropií, vz.16, XPL
Pentlandit (Fe, Ni)9S8
Pentlandit obvykle obsahuje stejný poměr Fe a Ni. Časté jsou i minoritní obsahy Co a někdy
také Cu nebo Ag.
Krystaly
Pentlandit je kubický, avšak pouze vzácně se vyskytuje v dobře omezených krystalech. Není
štěpný, má však odlučnost podle {111}. Hustota = 5.0, tvrdost = 4.
Nábrus
Pentlandit je velmi slabě nažloutle bílý (krémový) s R = 47%. Je izotropní. Obvykle tvoří
„plamínkovité“ lamely v pyrhotinu a žíly nebo xenomorfní zrna v asociaci s pyrhotinem.
Často bývá dobře vyvinuta oktaedrická odlučnost {111}, která má za následek vznik
trojúhelníkových děr v povrchu nábrusu. Podél této odlučnosti je častá alterace. VHN = 270-
290.
Výskyt
Pentlandit se obvykle vyskytuje v asociaci s pyrhotinem a jinými Cu + Ni + Fe + S fázemi.
Obvyklý je v mafických vyvřelých horninách, např. noritech, a na některých masivních
sulfidických ložiskách.
Rozlišovací znaky
V porovnání s pentlanditem: pyrit je nažloutlý a má vyšší tvrdost; pyrhotin je tmavší,
nahnědlý, anizotropní a mírně tvrdší.
Pyrargyrit Ag3SbS3 a proustit Ag3AsS3
Pyrargyrit a proustit jsou známé pod staršími názvy „temnorudek“ a „jasnorudek“, díky své
průsvitnosti s intenzivně červenou barvou. Mezi těmito minerály existuje široká mísivost.
Krystaly
Pyrargyrit je trigonální, a:c = 1:0.8039. Oba minerály jsou běžně prizmatické [0001], časté je
dvojčatění, někdy i vícenásobné, podle {10-14}. Zřetelná je štěpnost {10-11}. Hustota = 5.85,
tvrdost = 2.5.
Výbrus
Oba minerály jsou tmavě červené, jednoosé negativní.
Nábrus
Oba minerály jsou světle šedé, často slabě namodralé. R = 28-30% (pyrargyrit) a R = 25-28%
proustit, což je činí podobně světlé jako tetraedrit. Zřetelná bireflexe, silná anizotropie šedé
barvy. Běžné jsou silné červené vnitřní reflexy (hojnější u proustitu).
Oba minerály tvoří izolované krystaly a jsou běžné jako inkluze v galenitu. Obvyklé je i
jednoduché či vícenásobné dvojčatění. VHN: pyrargyrit 50-97 (kolmo na štěpnost) a 97-126
(║ se štěpností); proustit 70-110.
Výskyt
Pyrargyrit je běžnější než proustit. Vyskytují se v asociaci dalších sulfosolí, hlavně s
tetraedritem-tennantitem, v nízkoteplotní Pb + Zn mineralizaci a na Ag + Ni + Co žilách.
Proustit, pyrargyrit a podobné Ag minerály mohou tvořit významnou část Ag rudy na
ložiscích.
Diagnostické znaky
Existuje několik vzácných komplexních sulfidů, které se podobají proustitu a pyrargyritu.
Cinabarit je relativně podobný, ale odstíny anizotropie jsou zelenavě šedé.
Fig. 28. Proustit (světle šedý), vz. Měděnec, PPL
Fig. 29. Proustit (světle šedý) s agregáty pyritu s markazitem (žluté), vz. Měděnec, PPL
Pyrit FeS2
Pyrit může obsahovat stopy Ni nebo Co. Zlatonosný pyrit pravděpodobně obsahuje inkluze
zlata, mědinosný pyrit pak obsahuje inkluze chalkopyritu.
Krystaly
Pyrit je kubický, krystaly bývají běžně jako různé řezy krychlí. Rovina dvojčatění je {011} a
osa dvojčatění [001], utváří penetrační dvojčata. Slabá štěpnost podle {011}. Hustota = 5.01,
tvrdost = 6.5.
Výbrus
Pyrit je opakní, často tvoří euhedrální krystaly nebo agregáty malých oblých zrn. Počínající
alterace na limonit má za následek nahnědlé nebo načervenalé lemy nebo hnědé zbarvení.
Nábrus
Pyrit je bílý, často se slabě nažloutlým nádechem, hlavně u menších zrn. R = 54 % (pyrit je
obvykle velmi jasný). Ideálně izotropní je pouze v (111) sekci; běžná je anomální slabá
anizotropie velmi tmavě zelené a hnědé barvy (je obvykle patrná na velmi dobře naleštěných
zrnech). Pyrit je obvykle idiomorfní, občas však tvoří prorostlice s ostatními sulfidy, např.
sfaleritem. Zrna jsou často kataklazována. Framboidální pyrit je běžný v sedimentárních
horninách. Růstové zóny v pyritu lze zvýraznit naleptáním. Běžná je zonalita inkluzí. Typické
jsou inkluze ostatních sulfidů (např. chalkopyrit, pyrhotin, galenit). Tyto sulfidy často
vyplňují trhliny v pyritu. VHN = 1000-2000.
Výskyt
Pyrit je běžný sulfid, vyskytující se v mnoha typech hornin a na různých typech ložisek. Pyrit
často snadno nahrazuje organický materiál, karbonáty a křemen.
Rozlišovací znaky
V porovnání s pyritem: markazit je více bílý a silně anizotropní; chalkopyrit je zřetelně žlutý a
má nižší tvrdost; arzenopyrit je více bílý a má tendenci tvořit kosočtverečné průřezy;
pentlandit je více bílý, s nižší tvrdostí a často vykazuje alteraci podél trhlinek oktaedrické
odlučnosti.
Poznámky
Melnikovit je směs kolomorfních Fe-sulfidů hnědé barvy, složených převážně z FeS2 a
hydratovaných FeS. Velmi rychle matní. Bravoit je Ni-bohatý pyrit (Fe,Ni)S2, často s obsahy
Co. Je podobný pyritu, ale je nahnědlý, trochu tmavší a anizotropní. Obvykle se vyskytuje
jako idiomorfní centra nebo zóny v zonálním pyritu. U obou fází se v současné době nejedná
o platný minerální druh.
Obr. 30. Automorfní pyrit – průřezy krychlemi (žluto-bílý) s chalkopyritem (žlutý) a
tennantitem (šedý), vz. 59, zvětšení 10x, PPL
Pyrhotin Fe1-xS
Pyrhotin může obsahovat příměsi Ni, Co nebo Mn. Je kationtově deficitní v porovnání
s meteorickým troilitem (FeS). Niklonosný pyrhotin pravděpodobně obsahuje inkluze
pentlanditu.
Krystaly
Pyrhotin se vyskytuje v monoklinické i hexagonální symetrii, a:c = 1:1.6502, obě modifikace
často tvoří prorostlice. Krystaly jsou běžně tabulovité, zdvojčatělé podle {10-12}. Chybí
štěpnost. Hustota = 4.6, tvrdost = 4.5.
Nábrus
Pyrhotin je nahnědle nebo narůžověle bílý, se slabým, ale obvykle pozorovatelným
pleochroizmem. R = 35-40% s Ro tmavším a Re světlejším v případě hexagonálního pyrhotinu.
Silná anizotropie s nažloutlým, nazelenalým nebo namodrale šedým nádechem. Pyrhotin je
obvykle xenomorfní, často se vyskytuje jako polykrystalické agregáty nebo jako inkluze
v pyritu. Běžné je vícenásobné dvojčatění, často vřetenovitých („plamínkovitých“) tvarů
(způsobených deformací). Běžné jsou lamely bílého pentlanditu. VHN = 370-410.
Výskyt
Pyrhotin je běžný ve vyvřelých horninách, metamorfitech a na stratiformních Cu + Fe +
S ložiscích. Vzniká reakcí
FeS2→ Fe1-xS + S↑
v kontaktně metamorfních aureolách. V žilách je považován za indikátor relativně
vysokoteplotních, kyselých, redukčních roztoků.
Diagnostické znaky
Hexagonální a monoklinický pyrhotin není v nábrusu jednoduché rozlišit. Ve srovnání
s pyrhotinem: ilmenit je tmavší s vyšší tvrdostí; bornit je více hnědý a izotropní; vzácný
kubanit (chalkopyrhotin) je izotropní a více hnědý než pyrhotin.
Poznámky
Pyrhotin často alteruje podél nepravidelných trhlin do směsi Fe minerálů, zahrnující markazit,
pyrit, magnetit a limonit. Ačkoliv je vzácný v sedimentárních horninách a běžný v jejich
metamorfních ekvivalentech, hlavně na stratiformních sulfidických ložiskách, pyrhotin
nemusí být nutně metamorfní minerál vzniklý rozpadem pyritu. Může mít hydrotermální či
exhalační vznik, a může být uchován v sedimentech na mořském dně.
Obr. 31. Zrnitý agregát pyrhotinu (hnědavě-narůžovělý), vz. 67, zvětšení 4x, PPL
Obr. 32. Zrnitý agregát pyrhotinu s viditelnou anizotropií, vz. 67, zvětšení 4x, XPL
Sfalerit ZnS
Sfalerit obvykle obsahuje příměs Fe a občas minoritně Cd, Mn nebo Hg. V nábrusu je
sfaleritu velmi podobný wurtzit (hexagonální ZnS), který je však vzácný.
Krystaly
Sfalerit je kubický se strukturou typu diamantu, která je ale velmi složitá, jelikož existuje
mnoho polytypů. Krystaly jsou obvykle tatraedrické a dodekaedrické. Dvojčatění podle osy
[111] vede ke vniku jednoduchých i vícenásobných dvojčat. Velmi dobrá štěpnost je podle
rovin rombického dodekaedru {011}. Hustota = 3.9, tvrdost = 4.
Výbrus
Čistý ZnS je průhledný a bezbarvý, avšak sfalerit bohatý na Fe je opakní a skoro černý.
Sfalerit má velmi vysoký reliéf a obvykle žlutou nebo nahnědlou barvu s tmavými pásy,
způsobenými zonalitou Fe. Oxidace Fe bohatých variet sfaleritu vede k jeho hnědnutí,
především na trhlinách. Sfalerit je izotropní, občas však může být anomálně anizotropní, což
odráží jemné lamelární dvojčatění. Při λ = 589 nm, n = 2.369 (čistý ZnS), 2.40 (5.46% Fe),
2.43 (10.8% Fe) a 2.47 (17.06% Fe).
Nábrus
Sfalerit je šedý, R = 17%. Je tmavší než většina rudních minerálů, ale světlejší než nerudní
žilné minerály. Sfalerit je izotropní. Čistý ZnS má bohaté vnitřní reflexy, ale s rostoucím
obsahem Fe narůstá opaknost a vnitřní reflexy slábnou a mají hnědou nebo červenou barvu.
Sfalerit je vzácně idiomorfní. Obvykle se vyskytuje v podobě agregátů zaoblených zrn. Tvoří
však také zóny v kolomorfních masách. Běžné jsou nepravidelné trhliny, štěpnost má často za
následek vznik velkých děr. Často pozorovatelné je vícenásobné dvojčatění. V procházejícím
světle se zonalita Fe projevuje jako hnědé pásy. Sfalerit běžně obsahuje inkluze, hlavně
chalkopyritu nebo pyrhotinu, v podobě zrn nebo lamel. VHN = 200-220.
Výskyt
Sfalerit je běžný na stratabound ložiskách, v žilách a na masivních sulfidických ložiskách.
Sfalerit, s nízkým obsahem Fe, se také vyskytuje v asociaci s galenitem, pyritem,
chalkopyritem ve vápnitých nodulích nebo žilách (pravděpodobně diagenetického vzniku).
Fe-bohaté sfalerity se často vyskytují v asociaci s pyrhotinem. Obsah Fe ve sfaleritu řídí spíše
aktivita FeS než nadbytek Fe. Sfalerit se velmi často vyskytuje s galenitem.
Diagnostické znaky
V porovnání se sfaleritem: magnetit je často narůžovělý, tvrdší a nemá vnitřní reflexy; limonit
je namodrale šedý, obvykle s červenými vnitřními reflexy a obvykle nahrazuje Fe minerály;
tetraedrit je světlejší, nazelenale nebo namodrale šedý a jen vzácně vykazuje interní reflexy.
Obr. 33. Sfalerit (šedý) s chalkopyritem (žlutý), galenitem (bílý) a zrnem pyrhotinu (krémový,
nahnědlý), vz. 21, zvětšení 10x, PPL
Obr. 34. Sfalerit (tmavě šedý) s galenitem (bílý) a pyrhotinem (krémový, nahnědlý), vz. 21,
PPL
Antimonit Sb2S3
Krystaly
Ortorombický, a:b:c = 0.9926:1:0.3393. Krystaly jsou obvykle prizmatické [001], často tenké,
protáhlé až jehlicovité. Vzácné je dvojčatění podle {130}. Velmi dobrá štěpnost je podle
{010}, nedokonalá podle {100} a {110}. Hustota = 4.63, tvrdost = 2.5.
Výbrus
Antimonit je opakní. Avšak při použití infračerveného procházejícího světla je transparentní.
Nábrus
Antimonit má výraznou bireflexi. R = 30-47%. Je světle šedý rovnoběžně s a, nahnědle světle
šedý rovnoběžně s b a bílý rovnoběžně s c. Typická je velmi silná anizotropie se světle
modrými až hnědými odstíny. Antimonit vykazuje přímé zhášení. Často se vyskytuje jako
jehlicovité krystaly nebo zrnité agregáty. Obvykle dobře vyvinuté štěpné stopy bývají
deformovány, časté je i deformační dvojčatění. VHN = 70-90.
Výskyt
Antimonit se vyskytuje na nízkoteplotních hydrotermálních žilách, obvykle s křemenem.
Často se vyskytuje v asociaci s komplexními Sb a As sulfidy, pyritem, zlatem a rtutí.
Rozlišovací znaky
V porovnání s antimonitem: hematit má menší bireflexi, slabší anizotropii, vyšší tvrdost a
špatnou štěpnost. Antimonitu mohou být podobné některé Pb-Sb sulfidy.
Obr. 35. Agregát antimonitu se zřetelným dvojodrazem, vz. 18, PPL
Obr. 36. Agregát antimonitu s velmi silnou anizotropií, vz. 18, XPL
Tetraedrit Cu10(Zn,Fe)2Sb4S13
Tetraedrit vykazuje rozsáhlou chemickou substituci s častými obsahy Ag, Hg a As a vzácněji
Cd, Bi a Pb. As koncový člen je tennantit Cu10(Zn,Fe)2As4S13. Ag bohatý člen je freibergit
Ag6(Cu4Fe2)Sb4S13-x.
Krystaly
Tetraedrit je kubický, vyskytuje se v podobě tetraedrů. Časté je opakování dvojčatění podle
osy [111]. Tvoří také penetrační dvojčata. Není štěpný. Hustota = 5, tvrdost = 4.5.
Výbrus
Tetraedrit je obvykle opakní, ale variety bez Fe a As-bohaté propouštějí červené světlo.
Nábrus
Tetraedrit je světle šedý, občas se jeví slabě nazelenalý, namodralý nebo nahnědlý. R = 32%,
je tmavší než galenit, ale světlejší než sfalerit. Obvykle je izotropní, může však být i velmi
slabě anizotropní. Pro tennantit jsou uváděny velmi vzácné červené vnitřní reflexy. Tetraedrit
je vzácně idiomorfní. Obvykle ve formě oblých zrn tvořících polykrystalické agregáty. Tvoří
myrmekitické srůsty s ostatními sulfidy, např. galenitem nebo chalkopyritem. Mikroanalýzou
je běžně detekována zonalita Sb/As a Fe/Zn, která však není pozorovatelná v nábrusu. Běžné
jsou nepravidelné trhliny. Časté jsou inkluze, hlavně chalkopyritu. VHN = 240-370.
Výskyt
Tetraedrit se běžně vyskytuje v asociaci s galenitem na Pb-Zn ložiskách (na některých je
hojný, na některých však zcela chybí). Tennantit je běžný na Cu-porfyrových ložiskách.
Rozlišovací znaky
V porovnání s tetraedritem: sfalerit je tmavší, tvrdší a má dobrou štěpnost a obvykle vykazuje
vnitřní reflexy. Mnoho komplexních sulfidů je na první pohled podobných tetraedritu, ale
většina z nich je anizotropní.
Poznámky
Širokou chemickou variabilitu tetraedritu nelze v nábrusu s jistotou identifikovat bez použití
mikroanalýzy.
Obr. 37. Automorfní pyrit (žluto-bílý), obklopený mladším tetraedritem (šedý), galenitem
(bílý) a chalkopyritem (žlutý), vz. 22, zvětšení 20x, PPL
Arzenidy
Nikelín NiAs
Nikelín může obsahovat příměs Fe nebo Co.
Krystaly
Nikelín krystaluje v hexagonální soustavě, a:c = 1 : 1.3972. Krystaly jsou vzácné, obvykle je
masivní, se sloupcovou stavbou. Objevuje se opakované dvojčatění podle {10-11}, není
štěpný. D = 7.8, H = 4.5.
Nábrus
Nikelínt je růžový nebo oranžově bílý s výrazným pleochroismem, s Ro = 52% (světlejší,
oranžový nebo nažloutlý) a Re = 48% (tmavší, růžový). Odraznost je podobná pyritu.
Anizotropie je velmi silná, tóny jsou jasně modravé a zelenkavě šedé.
Nikelín se obvykle vyskytuje v xenomorfních nebo koncentrických, botryoidálních masách s
jinými minerály Co + Ni + As + S. Zrna jsou často kataklazována. Růstová zonalita je běžná a
botryoidální hmoty často obsahují radiálně uspořádané nepravidelné lamely. VHN = 328-455.
Výskyt
Nikelín se vyskytuje na ložiskách Ni + Co + Ag + As + U minerálů, která jsou tvořena
pravděpodobně nízkoteplotními hydrotermálními žílami a metasomatická. Taková ložiska
jsou často spojena s bazickými magmatickými horninami a sedimentárními horninami
bohatými na organické látky.
Rozlišovací znaky
Ve srovnání s nikelínem: markazit je bělejší a arzenopyrit je bělejší a má slabší anizotropii.
Obr. 38. Nikelín (narůžovělý až oranžový), obklopen dalšími arzenidy (bílé), vz. Zálesí u
Javorníka, PPL
Obr. 39. Nikelín (narůžovělý až oranžový), obklopen dalšími arzenidy (bílé), vz. Zálesí u
Javorníka, XPL