MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Systém a evoluce řas a hub - cvičení
doprovodný materiál
Basidiomycota – stopkovýtrusné houby (1)
Pucciniomycotina:
Puccinia, Uromyces, Gymnosporangium, Cronartium
Ustilaginomycotina:
Ustilago, Tilletia, Exobasidium
Agaricomycotina („homobasidiomycetes“)
– Tremellomycetes: Tremella – Dacrymycetes: Calocera
Puccinia
Bohatý rod obsahující heteroecické (= dvoubytné, střídající dva
hostitele) plnocyklické druhy rzí.
Známým druhem je Puccinia graminis – rez travní. Jejím
mezihostitelem je dřišťál obecný (Berberis vulgaris); na líci listové
čepele se vytvářejí na jaře spermogonia a na rubu posléze výraznější
aecia, z nichž se za zralosti uvolňují jarní výtrusy – aeciospory.
Hostiteli letních (uredií) a zimních ložisek (telií) jsou různé druhy
lipnicovitých rostlin.
Makrofoto: uredia na listu srhy (orig. zvětšení 24x).
Mikrosnímky nahoře: průřez listem dřišťálu se spermogonii (méně nápadná ložiska na svrchní straně listu, zde růžově barvená) a aecii
(orig. zvětšení 100x), detail aecií s aeciosporami (200x).
Uprostřed: řezy listem trávy s uredii (ložiska pod povrchem, na snímcích vlevo proráží epidermis; 200x), otevřená uredia s urediosporami
(střední snímek 100x, vpravo 200x; neplést s výraznými buňkami napříč listem, to je žilka s cévními svazky).
Dole: průřez listem trávy s teliovými ložisky (100x), detailní záběry telií s dvoubuněčnými teliosporami (200x; vše barvené preparáty).
Uromyces
Velký rod vyznačující se jednobuněčnými teliosporami – zimními výtrusy. Jsou to významní parazité
bobovitých rostlin.
Uromyces fabae je monoecický (jednobytný) plnocyklický parazit na vikvích, bobech, hrachorech a hrachu.
Hlavním hostitelem Uromyces pisi je hrách, jeho mezihostitelem (spermogonia + aecia) je pryšec.
Vlevo makrofotografie pryšcového listu s aeciovými ložisky rzi hrachové (orig. zvětšení 12x), vpravo mikroskopický záběr tlustostěnných
teliospor rzi bobové (orig. zvětšení 400x).
Gymnosporangium
Vytváří aecia na různých druzích růžovitých (jabloň, hrušeň, jeřáb aj.); ložiska jsou zpočátku kryta vláknitou
kopulovitou strukturou, bránící předčasnému vyfoukání spor. Telia se tvoří na cypřišovitých rostlinách
(nejčastěji na jalovcích).
Nejznámějším druhem je Gymnosporangium fuscum (= G. sabinae) – rez hrušňová (obnaženka hrušňová).
Vlevo detail aeciových ložisek Gymnosporangium fuscum na listu hrušně (orig. zvětšení 20x), vpravo teliová ložiska na větvích cypřišku.
Cronartium
Další příklad dvoubytných rzí s aecii na borovicích;
hlavním hostitelem je v tomto případě rybíz.
Cronartium ribicola - rez vejmutovková rybízům
(zejména roste na černém) příliš neškodí, zato
mezihostitele (pětijehličné druhy borovic) mnohdy
i zlikviduje.
„Červíkovité“ útvary na snímku jsou suchá telia vyčnívající
z rybízového listu (orig. zvětšení 30x).
Ustilago
Obligátní parazité s vysokou specificitou a organotropností, což je schopnost tvořit spory pouze na určitých
orgánech. Nevytvářejí plodnice (podobně jako rzi). Jejich mycelium se v hostiteli po určité době rozpadá a
tvoří jednobuněčné teliospory (zvané též chlamydospory). Postupně jsou všechny součásti klasů proměněny
v hnědočernou, prášivou masu teliospor, které jsou větrem přenášeny na zdravé květy a infekce se šíří dál.
V napadených květech vrůstá do semeníku, z něhož se vytvoří normální obilka, v níž mycelium přezimuje –
po vysetí pak proroste dozrávající rostlinou do klasu, který ničí a vytváří opět teliospory.
Řada druhů je fytopatologicky významná, např. Ustilago tritici – prašná sněť pšeničná, U. hordei – p. s. ječná,
U. avenae – p. s. ovesná, U. maydis (= U. zeae) – p. s. kukuřičná (na snímku).
Vlevo celkový záběr klasu napadeného prašnou snětí kukuřičnou, vpravo tlustostěnné teliospory (orig. zvětšení 400x; barvený preparát).
Tilletia
Obligátní parazité krytosemenných rostlin, napadající
lodyhy, listy, květy, plody i kořeny.
Způsobují deformace nebo vytvářejí černohnědá,
mazlavá ložiska teliospor = chlamydospor (mazlavost
tvoří tlející a často páchnoucí zbytky hyf po vytvoření
teliospor) v obilkách.
Šíří se buď do půdy z vypadaných obilek, nebo
rozprášením na zdravé obilky při sklizni.
Řada druhů má značný fytopatologický význam.
Nejvýznamnější Tilletia caries (= T. tritici) – mazlavá
sněť pšeničná parazituje na pšenici, ale i na žitu.
Na snímku tlustostěnné teliospory mazlavé sněti pšeničné (orig.
zvětšení 400x; vypadají podobně jako teliospory prašných snětí).
Exobasidium – plíška
Obligátní parazité cévnatých rostlin s vysokou hostitelskou specificitou.
Exobasidium vaccinii – plíška brusinková vytváří bělavé povlaky na stoncích a listech; svrchu je pletivo listu
červeně zbarvené v místě napadení, na spodní straně se tvoří hyfové pletivo s bazidiemi.
Tremella – rosolovka
Houby rostoucí na dřevním substrátu, kde tvoří zmuchlaně lupenité plodnice rosolovité konzistence, které lze
i po uschnutí „oživit“ opětovným namočením.
Tremella mesenterica – rosolovka mozkovitá je vcelku běžná houba našich lesů, pro zářivě oranžovou barvu
snadno viditelná. Roste na suchých větévkách listnáčů. Pojíst ji možno, leč chuti značně mdlé.
Calocera – krásnorůžek
Dřevní houby s keříčkovitými plodnicemi, též běžné v našich lesích.
Calocera viscosa – krásnorůžek lepkavý připomíná kuřátka, avšak má tuhou a pružnou plodnici, vyrůstající
od jara do zimy z pařezů a kořenů jehličnanů (často zdánlivě ze země, ale i v těchto případech vyrůstá ze
skrytého dřeva). Nejedlý.