Histologie a organologie
Endokrinní a imunitní
systém
5.12. 2017
Neuroendokrinní systém
 Organismus je řízen nervovým systémem a chemickými mediátory –
hormony.
 Hormony jsou syntetizovány v buňkách endokrinních orgánů.
 Hormony působí většinou na větší vzdálenosti, v tzv. cílových
orgánech.
Provázanost systému nervového a endokrinního a také imunitního
neuroendokrinní systém
 Hormony:
peptidy, glykoproteiny, biogenní aminy, steroidy, deriváty aminokyselin.
 Základní element endokrinních orgánů = žlázová buňka
Typ trámčitý
Typ folikulární
Typ disperzní
Hypotalamo – hypofyzární systém (HHS)
 Hypofýza (glandula pituitaria), hmotnost u člověka 0,5g, v jamce
klínové kosti – tzv. turecké sedlo. Funkčně i anatomicky propojena
s hypotalamem.
 Embryogenese:
- adenohypofýza se vyvíjí z orálního ektodermu (Rathkeova výchlipka)
- neurohypofýza je derivátem diencephala, spojena stopkou s mozkem
Adenohypofýza:
Pars distalis
Pars tuberalis
Pars intermedia
Neurohypofýza:
Pars nervosa
Infundibulum
Hormony HHS
 Peptidy vytvářené
sekrečními neurony jader
hypotalamu:
supraoptické
paraventrikulární
 Bílkoviny a glykoproteiny
produkované pars distalis
adenohypofýzy
 Cévní zásobení:
hypofyzární potrální
systém: klíčový pro
transport hypotalamických
uvolňovacích a tlumivých
hormonů
Hormonální produkce hypotalamu:
- regulační hypotalamické hormony stimulující uvolňování hormonů (liberiny)
- tlumící hormony (pouze v některých případech - somatortopní a mammotropní
buňky)
Hormonální produkce neurohypofýzy
V neurohypofýze jen axony, těla neuronů v jádrech hypotalamu:
- antidiuretický hormon = vasopresin (těla neuronů v supraoptickém jádře)
- oxytocin (těla neuronů v paraventrikuilárním jádře)
Hormonální produkce adenohypofýzy
Člověk:
Pars nervosa a pars distalis hypofýzy
Pars intermedia je jako okrsky označené *
Zvýrazněné jednotlivé typy buněk v pars distalis
Gomori trichrom barvení
Potkan: pars nervosa, intermedia, distalis
srovnej
Epifýza – šišinka, glandula pinealis
 Rozměry v mm, hmotnost u člověka cca 120 mg, v oblasti mezimozku
 Vazivový obal a tenké přepážky.
 Parenchym je tvořen vlastními endokrinními buňkami a mezi nimi jsou
nemyelinizovaná nervová vlákna se speciálním typem synapsí. Mozkový
písek.
Buňky:
 Pinealocyty: tvoří drobné trámce, okolo nich kapiláry, buňky mají kyjovité
výběžky, v nich váčky.
 Intersticiální buňky: elementy neurogliové, mají výběžkatou cytoplasmu a
menší tmavá jádra.
 Hormon melatonin – vzniká ze serotoninu za tmy, světlo má na produkci
melatoninu tlumivý účinek. Melanocyty stimulující hormon ???
 U obojživelníků prokázána agregace pigmentových granul (zesvětlání
živočicha) v melanocytech vlivem melatoninu. Je-li naopak hodně světla,
produkuje se málo melatoninu a živočich má pigment po celé ploše těla –
ochrana před světlem)
 Epifýza reaguje na světelné podněty uvolňováním serotoninu a melatoninu,
má důležitou rolí v regulaci biorytmů
melatonin
Detail kyjovitých buněk epifýzy a mozkový písek (acervulus cerebri)
Nadledviny (corpora suprarenalia
 Uloženy v tuku na horním pólu ledviny, u člověka 4 – 6 cm, váha 8g
 Vazivové pouzdro, kůra, dřeň
 Kůra:
Zona glomerulosa: mineralokortikoidy – aldosteron
Zona fasciculata: glukokortikoidy kortizol, kortizon
Zona reticularis: v malém množství pohlavní hormony
 Dřeň:
polyedrické parenchymové buňky – modifikované neurony
adrenalin, noradrenalin
 Embryonální původ:
- kůra: z mezodermu
- dřeň: z neurální lišty (modifikované sympatické ganglion, kde se neurony
ztratily výběžky a přeměnily se na sekreční elementy
Schéma vzhledu buněk v jednotlivých částech nadledviny,
produkovaných hormonů a spouštěcích faktorů
Fotografie jednotlivých zón kůry a dřeň nadledvin
Štítná žláza (glandula thyroidea)
 V krční krajině před hrtanem, složena ze dvou laloků, tkáň tvořena folikuly z
jednovrstevného epitelu naplněnými koloidem.
 Pozor: skladování produktů mimo buňky a to ve velkém množství. Bohatě
vaskularizována, kapiláry mají fenestrace – přestup hormonů do krve.
Princip tvorby hormonů T3 (trijodthyronin),T4 (thyroxin):
Folikulární buňky vytvoří proteosyntézou tyreoglobulin, následně musí nastat
jeho jodování na tyrozinu.
Jod je přiváděn do folikulu aktivním transportem na bazálním pólu
folikulárních buněk, následně je oxidován a poté se váže na tyrozinové zbytky
v molekule tyreoglobulinu – toto navázání se děje už uvnitř folikulů – v
koloidu.
Princip uvolňování hormonů T3 ,T4:
Folikulární buňky pohlcují koloid pinocytózou, pinocytární váčky pak splývají s
lyzosomy, peptidické vazby jsou rozrušeny a trijodtyronin a tyroxin jsou
uvolněny. Prostupují přes membránu folikulárních buněk do krve. Tento
proces je řízen tyreotropním hormonem z adenohypofýzy.
Parafolikulární buňky:
mimo folikuly, obsahují hodně sekrečních granulí s kalcitoninem
Příštítná tělíska (glandulae parathyroideae)
 U člověka 4 malé útvary řádově v milimetrech nachází se ve vazivovém
pouzdře štítné žlázy.
 Embryonálně vznikají z faryngeálních výchlipek
 Buňky oxyfilní: nejasná funkce, histologicky výrazné – eozinofilní
cytoplasma, buňky umístěny v mládí ve skupinách, později spíše jednotlivě.
 Buňky hlavní (malé polygonální buňky tvoří trámce, obsahují granula:
Parathormon
Slinivka břišní (pancreas)
 Zevní i vnitřní sekrece
 Na povrchu vazivové pouzdro a přepážky 1 v parenchymu
 Exokrinní část: žláza serózního typu 4, sekret = pankreatická štáva
 Endokrinní část: Langerhansovy ostrůvky - okrsky buněk kryté tenkým
vazivovým pouzdrem, u člověka minimálně 1 milión, velikost 100 – 200 µm,
uvnitř ostrůvků se nachází drobné kapiláry 3
Buňky ostrůvků 2 mají tmavá jádra a granula
v cytoplasmě, dělí se na 4 typy:
A buňky: obsahují kulovitá alfa granula,
produkce glukagonu
B buňky: více ve středu ostrůvků, nejvíce
zastoupeny, beta granula různého tvaru,
produkce insulinu
D buňky: málo početná populace, produkce
somatostatinu
PP buňky: produkce pankreatického
polypeltidu, barví se imunohistochemicky
Řez slinivkou, světlá masa uprostřed je
Langerhansův ostrůvek, je patrný vazivový
obal a kolem exokrinní tkáň tvořená aciny
žlázových buněk
Oblast Langerhansova ostrůvku, patrné dva typy buněk:
A buňky a B buňky
Endokrinní soustava bezobratlých:
 Dobře prostudována hlavně u korýšů a hmyzu.
 Korýši: komplex hormonálně aktivních látek vylučovaných buňkami
očního stvolu. Hormony ovlivňují barvoměnu, svlékání, osmoregulaci a
vylučování.
 Hmyz: několik endokrinních žláz:
1. neurosekreční buňky mozkové: okrsky neurosekrečních buněk, které
produkují tzv. aktivační hormon, který řídí činnost dalších endokrinních
žláz
2. kardiální tělíska: v hlavě, spojena nervovými vlákny s mozkem, jsou v
nich nervové i žláznaté buňky, rezervoár mozkových hormonů
3. přilehlá tělíska (corpora allata): juvenilní hormon, podporuje růst
larválních tkání
4. protorakalní žlázy: svlékací hormon – ekdyson
Endokrinní soustava hmyzu:
a - neurosekreční buňky mozku
b - mozek
c - podjícnová uzlina
d - corpora cardiaca
e - corpora allata
f - protorakální žlázy
g - 1. hrudní ganglion
Difúzní neuroendokrinní systém
(DNES)
 Buňky mají společné rysy endokrinních a nervových buněk
 Produkují monoaminy a peptidy s regulační funkcí
 Nejvíc trávicí, dýchací a urogenitální systém v epitelu:
 Gastro – entero – pankreatický systém (gastrin, cholecystokinin aj)
Lymfatické orgány
 Primární lymfatické orgány: brzlík, kostní dřeň, Fabriciova bursa
 Sekundární lymfatické orgány: slezina, lymfatické uzliny, mandle,
slizniční imunitní systém střeva MALT – Peyerovy plaky a další
slizniční systémy BALT)
Slezina (lien):
Velký lymfoidní orgán s úzkým vztahem ke krevnímu oběhu
Struktura: pouzdro z kolagenního vaziva a pulpa neboli dřeň:
-Bílá pulpa (lymfoidní tkáň organizovaná do lymfatických folikulů, okolo artérií
-Červená pulpa (krevní siny) obsahuje tzv. Billrothovy provazce z vaziva
Retikulární pojivo typické pro lymfatické orgány
Struktura sleziny a detail bílé a červené pulpy
Brzlík (thymus):
Uložen v mediastinu, s věkem se mění na tukové pojivo, dvojí embryonální původ,
Lymfoidní buňky z mesenchymu, epitelové retikulum z entodermu.
Kůra: malé lymfocyty
Dřeň velké lymfocyty a tzv. Hassalova tělíska
Lymfatická uzlina (lymphonodus):
Pouzdro, kůra, dřeň
Typická struktura:
Lymfatické folikuly primární a sekundární
Fotografie a schématické znázornění struktur lymfatické uzliny:
1: kapsula
2: lymfatické folikuly s
germinativními centry
3: subkapsulární sinus
4: intermediální sinus
5: dřeňové trámce
6: medulární siny
7: trabekuly
Mandle (tonsillae):
Agregáty částečně opouzdřené lymfoidní tkáně v počátečním úseku trávicí trubice
tzv.Waldeyerův kruh.
Patrové mandle 2, nosní mandle, jazykové mandle 2
Patrová mandle: složena z difúzně rozptýlených lymfocytů a lymfatických folikulů
uložených pod epitelem
1: krypta
2: epitel sliznice
3: lymfytické uzlíky
4: difúzní lymfoidní tkáň
5: germinarivní centrum uzlíku
6: kapsula
7: slizniční žlázy
Slizniční lymfatická tkáň:
střevo, sliznice dýchacího a urogenitálního
traktu.
Většinou v lamina propria
Jedná se o neopouzdřené folikuly
Podobná struktura jako folikuly v lymfatické
uzlině nebo slezině
Schéma slizničních imunitních reakci ve střevě
Fabriciova bursa (bursa Fabricii):
• U ptáků, uložena mezi kloakou a páteří, tzv. retroperitoneálně
• Místo zrání B lymfocytů
• Struktura : nahloučené lymfocyty v podslizničním vazivu, podobné thymu,
Použité zdroje a obrázky
 Čihák R.: Anatomie 1. díl
 Junqueira L. C., Carneiro J.: Basic Histology. Text and Atlas
 Kerr J. B. Atlas of Functional Histology
 Wolf J.: Histologie
 http://www.sci.muni.cz/ptacek/
 Tichý a kol.: Histologie
 Krejsek, Kopecký: Klinická imunologie, 2004
 König, Sautet, Liebich: Veterinární anatomie
 Knoz J.: Obecná zoologie, SPN Praha, 1984
 Paleček: Biologie buňky, 1996
 http://www.emc.maricopa.edu/faculty/farabee/BIOBK/BioBookcirc
SYS.html
 http://rocek.gli.cas.cz/Courses/courses.htm
 https://cz.123rf.com
 http://ultrastruktura.upol.cz/výuka/AtlasSM/endo/slides/en010.htm