Metody antropologie I Nemetrické somatické znaky na těle člověka Pigmentace Kůže • Anatomie Epidermis Dermis Podkožní vazivo Melanocyty – v stratum germinativum epidermis Funkce kůže • Ochranná • Senzorická • Termoregulační • Regulace vypařování, ztrát kapaliny • Estetika a komunikace • Ukládání a syntéza • Exkreční • Absorpční Barva kůže • Zneužita při rozdělování jedinců na nadřazené a podřadné (rasová teorie pigmentokracie, nacisté) • Vědecké využití při výzkumu původu a příbuznosti populací • Hlavní slovo molekulárně-biologické metody Barva kůže • Škála od téměř černé do téměř bezbarvé (narůžovělá – prosvítají kapiláry) • Geografická souvislost – čím víc slunce, tím tmavší; původní obyvatelstvo dané geografické oblasti – vysoká korelace mezi barvou kůže a množstvím UV záření ročně dopadajícího na jejich kůži - adaptace • Dána množstvím pigmentu melaninu v kůži • Eumelanin a pheomelanin • Určeno šesti geny s částečnou dominancí • Každý má více alel – široká škála tónů • Tradiční metody subjektivní hodnocení barvy • Velmi individuální vnímání • Dnes použití spektrofotometrie • Rozmělněný malý vzorek kůže se suspenduje v médiu, změří se množství absorbovaného (nebo procházejícího) světla Zkoumání kožního zbarvení Zkoumání kožního zbarvení • Tradiční metody: • Výpočet bělosti kůže (Jablonski) • Von Luschanova chromatická škála • 36 matných destiček s barevnými odstíny • Hodnotí se barva kůže v oblasti minimálně vystavené slunečnímu záření – mediální plocha paže, volární/mediální plocha předloktí; denní světlo • intenzivně využíváno do 50. let • Tmavá kůže – lepší ochrana proti UV záření a tím proti poškození DNA a vzniku rakoviny; proti popálení UV zářením • Melanin • Zabraňuje rozkladu vitamínu B, kyseliny listové • Světlá kůže – lepší syntéza vitamínu D • Země s nízkou intenzitou slunečního záření -častý nedostatek vit D a vápníku u nově přistěhovalých lidí s tmavší kůží – obohacování mléka Barva kůže - adaptivní znak Evoluce barvy kůže • Ochlupená kůže předků člověka – světlá • Ztráta chlupů, intenzivní záření v Africe – vznikl tmavý odstín kůže • Migrace do severnějších oblastí – znovuobjevení světlé kůže – potřeba vyšší syntézy vit D • Inuité – paradoxně tmavá kůže – dostatek vit D z potravy Albinismus • Vrozená „porucha“; nesyntetizuje se melanin, kůže je bez pigmentu • Výsledek zdědění recesivních alel • Hyperpigmentace – oblast kůže nebo nehtů je tmavší než okolí – nahromadění melaninu • Dermatoglyfy Chlupy, vlasy Derivát pokožky (zrohovatělé kožní adnexům) Anatomie vlasu • Vyrůstá z cibulky v dermis • Dřeň, vrstva korová (melanin), kutikula • Mazová žláza • M. arrector pili Barva vlasů • Geneticky určena dvěma páry genů • Pro hnědou/blond barvu • Pro zrzavou/nezrzavou barvu • Základní skupiny – zrzavé, blond, hnědé, černé (+šedé/bílé) • Zrzavé vlasy – tvoří se jak světlý pheomelanin (více), tak tmavý eumelanin; nejtlustší kmen vlasový Barva vlasů • Blond vlasy – tvoří se oba typy melaninu, pheomelanin vysoce převládá, vzácný fenotyp, 1,7-2% • Hnědé a černé vlasy – tvoří se jen eumelanin • Šedé/bílé vlasy – po změnách ve tvorbě barviva se v korové vrstvě místo zrnek barviva objevují duté vakuoly • Hodnocení barvy vlasů dle Sallerových vzorníků – lidské vlasy, příp. barvená vlákna, škála (cca 20) odstínů • Hodnotíme pokud možno přirozenou barvu vlasů, co nejblíže pokožce; denní světlo Morfologie vlasů • Etnicita výrazný faktor Barva očí - duhovka • Podklad – vazivové stroma; koncentrické snopce m. sphincter pupillae, radiálně uspořádaný m. dilatator pupillae • Pupilární reflex • Stroma – řídké vazivo, četné pigmentové buňky • Dva nestejně velké prstence, dělí je vlnitá čára; vnitřní prstenec je menší • Kresba duhovky, barva očí podle množství, typu (eumelanin a pheomelanin) a uložení pigmentu • Hodnotíme dle vzorníků, na denním světle, proband obrácen proti světlu, nedívá se přímo do zdroje světla Somatické znaky na těle Tělesný typ astenický atletický pyknický Postava hubená štíhlá atletická plnoštíhlá obézní Držení těla 1 2 3 4 Držení těla Ramena • úzká široká Hrudník • hrudník astenický, normální, soudkovitý • plochý klenutý Horní končetiny • silné štíhlé Dolní končetiny • robustní štíhlé Genu varum genu valgum genu recurvatum genu flectum Postavení kolenního kloubu • Vena basilica – vzniká na ruce z dorzální žilní pleteně nad čtvrtou metakarpální štěrbinou jako vena salvatella. Pokračuje na ulnární straně předloktí a paže, kde vstupuje do sulcus bicipitalis medialis. Na rozhraní mezi distální a prostřední třetinou paže zanořuje do hloubky a otevírá se do vena brachialis. • Vena cephalica – formuje se na palcové straně rete venosum dorsale manus jako vena cephalica pollicis. Pokračuje na laterální straně předloktí a paže, kde se klade nejprve do sulcus bicipitalis lateralis a proximálněji do sulcus deltoideopectoralis. V trigonum deltoideopectorale se zanořuje do hloubky a otevírá se do vena axillaris. • Vena basilica i vena cephalica přibírají ve svém průběhu další drobné podkožní žíly. V oblasti loketní jamky jsou spojeny pomocí vena mediana cubiti, která probíhá nejčastěji šikmo a rovně od vena cephalica k vena basilica (má tvar obráceného písmena „N“) nebo vyváří hrot tvaru písmena „V“. V tomto případě do spojky přitéká z předloktí další nepárová žíla (vena mediana seu intermedia antebrachii). Kresba žil předloktí Kresba žil předloktí Kresba žil předloktí