MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
6.1 Mammalia – Savci – Glires
Fauna obratlovců ČR
Euarchontoglires: Rodentia (hlodavci) a Lagomorpha (zajíci)
Mammalia
Synapsida
Pelycosauria (†)
Therapsida
Theriodontia (†)
Cynodontia (†)
Docodonta (†)
Monotremata
Triconodonta (†)
Multituberculata (†)
Symmetrodonta (†)
Dryolestoidea (†)
Theria
Afrotheria
Xenarthra
Boreoeutheria
Euarchontoglires
Laurasiatheria
Theria
Marsupialia
Placentalia
„Ameridelphia“
Australidelphia
Afrotheria
Xenarthra
Boreoeutheria
Euarchontoglires
Laurasiatheria
Atlantogenata
Euarchontoglires
Euarchonta
Glires
Scandentia - tany
Dermoptera - letuchy
Primates - primáti
Rodentia - hlodavci
Lagomorpha - zajíci
Laurasiatheria
Cetartiodactyla – sudokopytníci
(+ kytovci)
Carnivora - šelmy
Pholidota - luskouni
Perissodactyla – lichokopytníci
Eulipotyphla – hmyzožravci s.s.
Fereuungulata
Chiroptera - letouni
RODENTIA - HLODAVCI
v ČR: 24 druhů ze 7 čeledí
z toho 5 druhů nepůvodních: nutrie, ondatra
pižmová, (myš domácí), potkan a krysa
obecná
v SR dalších 7 druhů navíc
v Evropě celkem 75-80 druhů z 9 čeledí: navíc slepcovití
(Spalacidae) a dikobrazovití (Hystricidae)
Hystricomorpha= gundiové
(Ctenodactylidae), dikobrazi
(Hystricidae), rypoši
(Bathyergidae) +Hystricognathi =
morčata (Caviidae), činčily
(Chinchilliidae), osmáci
(Octodontidae), nutrie
(Myocastoridae)
Carleton et Musser 2005
Carleton et Musser 2005
Carleton et Musser 2005
Rodentia - hlodavci
Sciuridae - veverkovití
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758 - veverka obecná
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766) - sysel obecný
Marmota marmota (Linnaeus, 1758) - svišť horský
Castoridae - bobrovití
Castor fiber Linnaeus, 1758 - bobr evropský
Castor canadensis Kuhl, 1820 - bobr kanadský
Gliridae - plchovití
Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758) – plšík lískový
Glis glis (Linnaeus, 1766) – plch velký
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
Eliomys quercinus (Linnaeus, 1766) – plch zahradní
Cricetidae - křečkovití
Cricetus cricetus Linnaeus, 1758 - křeček polní
HYSTRICOGNATHIMyocastoridae - nutriovití
Myocastor coypus (Molina, 1782) – nutrie říční
Murinae – myšovití (Murinae – pravé myši)
Apodemus flavicollis (Melchior, 1834) - myšice lesní
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758) - myšice křovinná
Apodemus agrarius (Pallas, 1771) - myšice temnopásá
Apodemus uralensis Pallas, 1811
(Apodemus microps Kratochvíl et Rosický, 1952) - myšice malooká
Micromys minutus (Pallas, 1771) - myška drobná
Mus musculus musculus Linnaeus, 1758 - myš domácí východoevropská
Mus musculus domesticus Rutty, 1772 - myš domácí západoevropská
Mus spicilegus Petenyi, 1882 - myš panonská
Rattus rattus (Linnaeus, 1758) - krysa obecná
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769) - potkan
Cricetidae – křečkovití
Microtus arvalis (Pallas, 1778) - hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus, 1761) - hraboš mokřadní
Microtus oeconomus (Pallas, 1776) - hraboš hospodárný
Microtus subterraneus (de Sélys-Longchamps, 1836) - hrabošík podzemní
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952) - hrabošík tatranský
Chionomys nivalis (Martins, 1842) - hraboš sněžný
Myodes glareolus (Schreber, 1780) - norník rudý (syn. rod Clethrionomys)
Arvicola amphibius (Linnaeus, 1758) - hryzec vodní (syn. A. terrestris)
Ondatra zibethicus (Linnaeus, 1766) - ondatra pižmová
Dipodidae - tarbíkovití
Sicista betulina Pallas, 1779 – myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773) – myšivka stepní
Carleton et Musser 2005
DD (NE), LC, O
1991-1992_dotazník
Sciurus vulgaris Linnaeus, 1758) - veverka obecná
Lesy, parky, hřbitovy
99,5(75) %
Omyly: více druhů veverek v našich lesích, „opička našich lesů“, tmavá je běžnější, tmavá je rychlejší a silnější a vytlačuje rezavou, ani korelace barvy a
nadmořské výšky. Rezavá, hnědá, černá, vždy sněhobílé bříško, velká variabilita
Striktní samotář: jen několik dní v roce páření (i více MM pronásleduje F), či lze vidět F s dospívajícími mláďaty
Páření koncem prosince, typicky leden, ale i pak kdykoliv na jaře, FF fylopatrické
Staví hnízda, kompaktní cca 30 cm, 2 vchody, vystlaná listím, zcela výjimečně v dutinách; má jich v rámci teritoria několik
Štětičky na uších výhradně v zimní srsti. NEHIBERNUJE, je aktivní i v zimně, za nepříznivého počasí nevylézá z hnízda.
2003 (2017), IUCN, Vyh. 395
Invazní veverky
v EU
veverka popelavá
Sciurus carolinensis
Invazní veverky v EU
veverka Pallasova
Callosciurus erythraeus
burunduk páskovaný
Tamias (Eutamias) sibiricus
zemní
veverka liščí
Sciurus niger velká, N Amerika, Finsko - Japonsko
SE Asie
a S Čína
CR, VU, KO
4,6%
do 1950
1951-2000; 2001-2005
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766)
- sysel obecný
Ostrůvkovitě na travnatých plochách,
izolované kolonie
35 lok.(2008)
Spermophilus citellus (Linnaeus, 1766)
- sysel obecný
Marmota marmota (Linnaeus, 1758)
- svišť horský
Jen SR- TANAP, v Nízkých Tatrách vyhuben, ale 1851-1881
reintrodukce, aklimatizace v Krkonoších (1903) a
Jeseníkách (1963) neúspěšné, ve Vys. Tatrách 1000 ks, Níz.
Tatrách 100 ks (21 kolonií – Bačkor 2009, Lynx).
Carleton et Musser 2005
Muscardinus avellanarius (Linnaeus, 1758)
– plšík lískový
53,5%-, LC, SO
770 lok.
Glis glis (Linnaeus, 1766) – plch velký
DD, LC, O 21,8%350 lok.
Eliomys quercinus (Linnaeus, 1766) – plch
zahradní
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
Dryomys nitedula (Pallas, 1778) – plch lesní
8,1%
-, -, SO
Eliomys quercinus – plch zahradní
8,3%
CR (EN), NT, KO
V ČR dnes jen Pošumaví, Český les, Krušné hory, NP České
Švýcarsko, S-Čechy, okraj Brd, Moravský kras ???, SR – od
70. let 20. stol. znám jen z vývržků, předtím od Povážského
Inovce po Slovenský kras. Nejvíce masožravý (80%)
V ČR jen na Moravě – Slezsko, SV Morava, pohoří Z a stř.
Slovenska a Východoslovenská nížina, i v ptačích budkách
120 lok.
nálezy do r. 1980, pak znovu od r. 2002 a 2005-2006
Carleton et Musser 2005
velcí hlodavci jihoamerického kontinentu
žijí v mokřadním prostředí
4 prsty na zadních, zadní končetiny s plovacími
blánami, samice mají mléčné bradavky nezvykle na
bocích těla, celosvětově jediný druh,
který se i u nás nyní rozšiřuje na volnosti
10%
Myocastor coypus (Molina, 1782)
– nutrie říční
JAm, úniky z kožešinových farem (od 1924),
neúspěšná introdukce 1955 do dolního Hronu,
reprodukující se populace ve V-Čechách, S a J
Moravě, zimní mortalita; 6-12 kg
Carleton et Musser 2005
Castor fiber Linnaeus,
1758
- bobr evropský
LC (VU), LC, SO
Castor fiber Linnaeus, 1758
- bobr evropský
18.-19. st.
1975-1999 2000-2004
Cfib - V J-Čechách vyhuben už v pol. 18. stol., reintrodukce 1809 na Třeboňsku, ale poslední uloven 1876, na Slovensku na
Žitném ostrově posl. zástřel 1858, introdukce 1991-1996 do Litovelského Pomoraví a na Odru 27 ks z PL a Litvy, šíření
bobra na dolních a středních úsecích řek, starých ramenech a rybnících v povodí Labe, Odry a Dunaje, 2002 odhad po 150
ks v ČR i SR; Dnes 3000 ks
Ccan – introdukce do Finska a Rakouska na V od Vídně (12-15 ks) – asi vymřeli; více mláďat, ale není odolný vůči tularémii
cca 20 % území –
trvalý výskyt
Carleton et Musser 2005
jen mírně prodloužené zadní končetiny, nápadně
dlouhý částečně ovíjivý ocas
lesnaté a horské prostředí severní polokoule vs
tarbíci, frčkové a frčíci
Sicista betulina Pallas, 1779
– myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773)
– myšivka stepní
VU, LC, SO
ocas: 120-170% délky těla
rel. dlouhé zadní tlapky
tmavý pruh (široký 3 mm) začíná mezi
očima až boltci
lesní až lesostepní pásmo Eurasie
boreomontánní typ výskytu
Sicista betulina Pallas, 1779
– myšivka horská
Sicista subtilis (Pallas, 1773)
– myšivka stepní
Sbet: Poprvé zjištěna na Pradědu v r. 1949, na Šumavě o 11 let později
Reliktní charakter areálu se třemi izolovanými refugii:
Hory – 1: Šumava, Novohradské h., 2: Rychlebské h., Králický Sněžník,
Jeseníky, 3: Beskydy;
Slovenské Beskydy, Fatra, Nízké tatry, Tatry, Slovenské rudohoří,
Východní Karpaty; vlhká stanoviště
Postglaciální osídlování ze 2 refugií: východoalpského a
západokarpatského
Ssub: jen 1x na Slovensku 3.9.1935 u Lubice, dnes jen v Maďarsku,
v SV Rakousku vymřela
Carleton et Musser 2005
zaoblená hlava, krátké nohy
2 podčeledi u nás: křečci a
hraboši – hraboši postrádají
lícní torby
ocas nepřesahuje délku těla
velká plodnost se sezónními
i meziročními fluktuacemi
početnosti – populační cykly
u nás 6 druhů, z nichž
ondatra pižmová je
nepůvodní
CRICETINAE
Cricetus cricetus Linnaeus, 1758
- křeček polní
-, LC, SO
Po 1990: 220 lok., 19,4%
Odlesněná kulturní krajina, v
ČR od 70. let 20. st. úbytek až
lokální vymizení, od 90. let
populace vzrůstá, šíření, drží
se v nížinách. Přemnožování –
na Slovensku až 500 ks/ha
(1971), hojný v nížinách.
44,3%
Úlovky – v Československu
45 000 ks/ročně, dnes v ČR
5 000; rákosiny.
95,7%
Ondatra zibethicus (Linnaeus, 1766)
- ondatra pižmová
-, -, -
1905, 1906 vysazena u Dobříše,
poprvé v Evropě, na Slovensku
1921-1924
nepůvodní,
invazní
původní v S Am.
1-1,6 kg
nemá plov. blány
>2600 lok.
99%
Myodes glareolus (Schreber, 1780)
- norník rudý (Clethrionomys glareolus)
-, -, -
2500 lok.
Arvicola amphibius (Linnaeus, 1758)
- hryzec vodní (A. terrestris, A. scherman)
-, -, -Mimo souvislé lesy, v blízkosti vody
72,6%>1000 lok.
Microtus arvalis (Pallas, 1778)
- hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus, 1761)
- hraboš mokřadní
-, -, - -, -, Mozaikovitě,
chladné a vlhké biotopy s hustým
bylinným podrostem, lesy i louky, imisní holiny s
Calamagrostis villosa
Zemědělská bezlesá krajina, stohy, i ve městech,
na podzim v budovách, fluktuace početnosti (2-5
let) – gradace 2500 ks/ha, pesimum 1 ks/2-5 ha
Microtus arvalis (Pallas, 1778)
- hraboš polní
Microtus agrestis (Linnaeus,
1761)
- hraboš mokřadní
97,3%
75,6%3800 lok.
>1700 lok.
Microtus subterraneus (de Sélys-Longchamps, 1836)
- hrabošík podzemní
Chionomys nivalis (Martins,
1842)
- hraboš sněžný
-, -, -
Microtus subterraneus
(de Sélys-Longchamps, 1836)
- hrabošík podzemní
Chionomys nivalis (Martins, 1842)
- hraboš sněžný
61%
Msub – mozaikovitě, vlhká stanoviště různých biotopů.
Chniv – TANAP a hřebeny NP Nízké Tatry nad 1100 m,
balvanité suti v horách
>1000 lok.
Microtus oeconomus (Pallas, 1776)
- hraboš hospodárný (severní)
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952)
- hrabošík tatranský
Microtus oeconomus (Pallas, 1776)
- hraboš hospodárný (severní)
Microtus tatricus (Kratochvíl, 1952)
- hrabošík tatranský
Jen Žitný ostrov a Podunajská nížina, v Rakousku a
Maďarsku J-hranice areálu; vysoká voda – nadzemní
kulovitá hnízda, nízká voda – podzemní nory.
ne v ČR, na Slovensku – Tatry, N Tatry, Oravské
Beskydy, Fatra, Chočské vrchy, Kremnické vrchy,
Muráňská planina, polské Tatry, horský druh, nad
650 m n.m., alpínské louky, kosodřevina, horské
lesy
Carleton et Musser 2005
nejprogresivnější skupina současných hlodavců –
zahrnuje třetinu druhů řádu
protáhlá, více zahrocená hlava, velké oči a ušní
boltce, dlouhý ocas – min. 2/3 délky těla, lysý,
šupinatý, zrohovatělá kůže v podobě ocasních
kroužků
u nás žijí hlavně na zemi a ve vegetaci, dobře
šplhají a skáčou
u nás 1 z 5 podčeledí: pravé myši - Murinae
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758)
- myšice křovinná
-, -, Apodemus
flavicollis (Melchior, 1834)
- myšice lesní
-, -, -
Apodemus flavicollis (Melchior, 1834)
- myšice lesní
Apodemus sylvaticus (Linnaeus, 1758)
- myšice křovinná
86,6%
92,7%
>2200 lok.
>1800 lok.
Apodemus agrarius (Pallas, 1771)
- myšice temnopásá
Apodemus microps Kratochvíl et Rosický,
1952 - myšice malooká
A. uralensis Pallas, 1811
-, -, -,
-, -
Ambros M. et al., 2010: Lynx, n.s., 41:1-13
Apodemus agrarius - myšice temnopásá Apodemus microps - myšice malooká
27,4%
7,6%
Vlhká místa, v blízkosti vod, nížiny až střední polohy
Teplé nížiny, v Čechách ostrůvkovitě, Morava a Slezsko,
nížiny Slovenska, snad i Západní Tatry, známa až z J-
Uralu.
A. microps cimrmani
>600 lok.
>130 lok.
Apodemus agrarius - myšice temnopásá
na JV od Brna – stav 2016
Micromys minutus (Pallas, 1771)
- myška drobná
64%
-, -, Nížiny
u vod, rákosiny, louky, lužní lesy, kulovitá nadzemní
hnízda až 1m nad zemí, v zimě ve stozích i norách jiných
hlodavců
nejmenší evropský hlodavec: 3,5-13 g
Mus musculus domesticus Rutty, 1772
- myš domácí západoevropská
NE (-), -, - -, -, Mus
musculus musculus Linnaeus, 1758
- myš domácí východoevropská
teplé oblasti jihu
Eurasie (centrem Indie)
2%
63%
Mus musculus domesticus Rutty, 1772
- myš domácí západoevropská
Mus musculus musculus Linnaeus, 1758
- myš domácí východoevropská
Okolí Aše a Chebu, synantrop Všude, ze stepí J Evropy a Asie, šíření se zemědělstvím
Mus spicilegus Petenyi, 1882
- myš panonská
JZ Slovensko od Komárna po Nitru a Levice, Košická kotlina,
stepní druh, kupky (kurgančiky, 80 cm x 40 cm), pole, úhory,
kupky na podzim
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769)
- potkan
Rattus rattus (Linnaeus, 1758)
- krysa obecná
Rrat - Z JV-Asie, synantrop, v Evropě již 2-3000 let, na
konci středověku z Evropy vymizela, i díky potkanovi, opět
od 1929 (Praha), zavlečení lodní dopravou po Labi, šíření
1945-1991 – okolí Labe, Ohře, Vltavy od Děčína po Prahu a
MB, v SR – Bratislava – přístav (50. leta 20. st.)
Uvnitř budov – půdy, suchá skladiště, fytofág
Rnor – bažinaté obl. V-Asie, šíření potkana až po kryse –
kanalizace ve městech, od 18. stol., loví i myši, dobře plave,
šplhá, klany, omnivor
Blecha morová (Xenopsylla cheopis)
Rattus rattus (Linnaeus, 1758)
- krysa obecná
Rattus norvegicus (Berkenhout, 1769)
- potkan
9% 57%
LAGOMORPHA - ZAJÍCI
v ČR a SR: 2 druhy čeledi zajícovití
(Leporidae)
z toho králík divoký nepůvodní
Lagomorpha - zajíci
Leporidae - zajícovití
Lepus europaeus Pallas, 1778 - zajíc polní
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus, 1758) – králík divoký
Lepus europaeus Pallas, 1778
- zajíc polní
NT, LC, Středoevropský
druh, preference otevřených biotopů v nižších nadm. výškách, ještě v roce
1974 – roční odstřel v Československu přes 1 mil. ks., pak prudký pokles početnosti (choroby,
nevhodný lov), dnes početnost ustálena, ale nižší než v 70. letech, regulovaný odstřel, dnes v
ČR celkem asi 0,5 mil. ks, v SR asi 200 000 ks. Nebezpečí tularémie!
Tularémie: bakterie Francisella tularensis – zaječí mor
50%
Lepus europaeus Pallas, 1778
- zajíc polní
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus,
1758) - králík divoký
Allochtonní druh z mediteránu, ve středověku již ve volné přírodě stř. Evropy, do stř.
Evropy ve 12.-13,. stol., 1. zmínky v 16. století (přemnožení), dnešní rozšíření od 19.
stol., teplá suchá místa s písčitou půdou do středních poloh, skupinová teritoria, do
1952 – roční odstřel okolo 200 000 ks, myxomatóza – snižování početnosti, koncem
20. století místy vymizel nebo je vzácný, v ČR v r. 1999 odstřel 231 kus, v SR v r. 2001
stav 705 ks, odstřel 84 ks.
Oryctolagus cuniculus (Linnaeus,
1758) - králík divoký
71%
1973-1975
1991-1992
2005-2006