Paleontologie - úvod Rostislav Brzobohatý září 2017 P A L E O N T O L O G I E de Blainville (1822) palaiós (starý) óntos (věc) lógos (slovo, nauka) Klasifikace věd a postavení paleontologie: FORMÁLNÍ VĚDY FILOSOFIE (popř. TEOLOGIE) UNIVERS UNIVERZÁLNÍ VĚDY SPECIÁLNÍ VĚDY FILOZOFIE SPECIÁLNÍ VĚDA Reálné vědy a filosofie – stejné východisko: každodenní zkušenost RV F empirické vysvětlují empirickým otázky na podmínky možnosti zkušenosti Otázky: …………………… Jde o neempirické podmínky a důvody empirického. Otázky ………. tematická redukce – jedno hledisko nejsou tematicky redukované, ptá se na (problém specializace, diverg. poznání) podmínky empirického vcelku, otázky na celek metodická abstrakce nepředpokládá žádnou spec. metodu Jak vznikají sedimenty Proč se pohybují litosférické desky Co je pravda V čem je smysl života Teorie – soubor hypotéz uspořádaný do systému a vysvětlující základní rámce světa. OBSERVACE H1 H2 H3 T H1 H2 H3 T HYPOTÉZY TEORIE Paleontologie = „studium tvarově zachovaných zbytků organizmů v geologické minulosti a všeho co souvisí s projevy jejich života a s jejich výskytem“ (Špinar – statické) = dějiny organického života (Rádl – dynamičtější) = konkrétní střídání druhů na Zemi (Flegr, omezené) – doplňuje tak konkrétními doklady evoluční biologii (obecné zákonitosti vývoje života) Vztah především k biologii a geologii (transdisciplinarita) biologie geologie paleontologie organizmy a jejich životní projevy horniny s fosíliemi a stopami po činnosti fos. organizmů např. studium mikrofacií ve výbrusech např. funkční morfologie Paleontologie bývá někdy chápána jako součást biologie: B I O L O G I E (sensu lato) neontologie současnost geologická minulost paleontologie Členění paleontologie: Podle hledisek - všeobecná (tafonomie, biostratinomie, aktuopaleontologie, nauka o faciích, historie paleontologie) - systematická (systematika - klasifikace, nomenklatura, taxonomie) - paleobiologie (paleoekologie, paleobiogeografie) - evoluční výklady („teorie“) Podle předmětu studia - zoopaleontologie (bezobratlých, obratlovců, spec. částí etc.) - paleobotanika - paleoichnologie - paleobiochemie Podle metodiky - makropaleontologie - mikropaleontologie Cíle a význam paleontologie - přirozený systém tvorstva (systematika) - - trendy jeho vývoje (evoluční nauka) - - proměnlivost prostorových a ekologických nároků organizmů v čase (paleogeografie, paleoekologie) - - historie vztahu mezi živou a neživou přírodou v geologické minulosti - - významná časomíra geologické minulosti (biostratigrafie) - - tvorba některých typů hornin - - stavba zemské kůry (tektonika, pohyb litosférických desek na planetě) - - ložiska některých nerostných surovin (vznik, fosilní paliva, migrace ropy etc.) - - ekonomika geologických prací (levná metoda) - obecné poznání lidstva oblast etiky (chování člověka na planetě) Paleontologie ÚGV PřF MU: Masarykova univerzita v Brně (1919): Břetislav Zahálka (1883-1958) – česká křída, moluska, stratigrafie vedoucí tehdejšího GÚ Josef Augusta (1903-1968), v Brně jen asistentura v třicátých letech, objevitelské práce v permu boskovické brázdy (boskovický rodák) Augusta, J Zahálka, B Kalabis, V Tejkal, J Zapletal, K Karel Zapletal (1903-1972) - geologie Vladimír Kalabis (1910-1985) – Západní Karpaty (Morava) paleogén, neogén, ryby, ježovky Jiří Tejkal (1928-1971) – neogén, stratigrafie, bivalvia, gastropoda, Spolutvůrce reg. škály Centrální Paratethydy Brzobohatý Hladilová Ivanov Kalvoda Musil k Doláková k paleobotanika, palynologie, (kenozoikum) Foraminifera, Conodonta (paleozoikum) Mollusca (kenozoikum) Teleostei, Foraminifera (kenozoikum) Reptilia (kenozoikum) Mammalia (kenozoikum) + biostratigrafie, paleoekologie, biogeografie, evoluce, obecné otázky věd Dr. Nela Doláková Prof. Jiří Klavoda Doc. Šárka Hladilová Prof. Rostislav Brzobohatý Doc. Martin Ivanov Prof. Rudolf Musil Z čeho studovat Pokorný V. a kol. (1992): Všeobecná paleontologie. – Univerzita Karlova, vyd. Karolinum, pp. 296, Praha. Kvaček Z. a kol. (2000): Základy systematické paleontologie I. – paleobotanika, paleozoologie bezobratlých. – Univerzita Karlova, vyd. Karolinum, pp. 228. Praha. Učební podklady – IS MU