1 Horninotvorné minerály III •Upraveno dle V. Vávry • 2 Rombické amfiboly – antofylit I nzpravidla dlouze prizmatické, sloupcovité nebo jehlicovité krystaly, často také ve formě radiálně paprsčitých, sférolitických nebo paralelně vláknitých (azbesty) agregátů. Zpravidla bezbarvý, s vyšším obsahem Fe zelenavý nebo hnědavý, lesk skelný. nautomorfně omezené protáhlé krystaly, vláknité agregáty nobvykle bezbarvý, s přibývajícím obsahem Fe je světle žlutý až světle zelený se zřetelným pleochroismem nstřední hodnoty lomu i dvojlomu, typická amfibolová štěpnost svírající v příčném řezu úhel 124°. Podélné průřezy mohou mít kromě štěpnosti i příčnou odlučnost. Často uzavírá biotit, spinel, magnetit nebo zirkon (často s pleochroickými dvůrky). n 3 Rombické amfiboly – antofylit II nhodnoty indexů lomu a dvojlomu stoupají s obsahem Fe: nna = 1,605 - 1,654 nnb = 1,620 - 1,672 nng = 1,642 - 1,690 nD = 0,017 - 0,020 nRo odpovídá (010), g = c, Chm i Chz +, úhel 2V kolem 80° ndokonalá podle (100), odlučnost podle (100) nnejčastěji se vyskytuje jako sekundární produkt v v ultrabazických horninách, nebo jako reakční zóna při styku s intruzívy nv metamorfovaných horninách je znám z amfibolitů, amfibolických rohovců, cordieritických rul, hadců a skarnů nve vyvřelých horninách je vzácně jako sekundární produkt, např. kelyfitické obruby olivínu nminerální parageneze: aktinolit 4 Monoklinické amfiboly I (řada aktinolitu) ntremolit Ca2Mg5 [Si4O11]2(OH)2, aktinolit Ca2Fe5 [Si4O11]2(OH)2 ntremolit tvoří převážně dlouze sloupcovité prizmatické krystaly, jehlicovité nebo vláknité agregáty, zpravidla bezbarvý nebo šedý se zelenavým nádechem. Aktinolit má podobný vývin, většinou je zbarven v zelených odstínech. ntremolit je zpravidla bezbarvý, aktinolit má se zvyšujícím se podílem Fe až silně zelenou barvu. Slabý pleochroismus má podle a světle žlutozelenou, podle b světle zelenožlutou a podle g světle modrozelenou barvu. ncharakteristická je štěpnost v příčných řezech, v podélných řezech může být viditelná příčná odlučnost. Úhel zhášení g/c = 10°-15°, v příčných řezech je zhášení symetrické. nštěpnost dokonalá (110) n n 5 Monoklinické amfiboly II (řada aktinolitu) ns obsahem železa indexy lomu stoupají a dvojlom klesá (tremolit - aktinolit): nna = 1,608 - 1,647 nnb = 1,618 - 1,659 nng = 1,630 - 1,667 nD = 0,022 - 0,020 n 6 Monoklinické amfiboly III (řada aktinolitu) nRo odpovídá (010), b = b, Chm-, Chz+, tremolit 2V(a) = 85°, aktinolit 2V(a) = 80° ntremolit se může podél štěpnosti měnit na mastek, aktinolit se vzácně mění na minerály serpentinové skupiny ntremolit se vyskytuje v metamorfovaných dolomitických vápencích, aktinolit je typický minerál facie zelených břidlic, může se vyskytovat i jako retrográdní minerál v modrých břidlicích. Vyskytuje se i v gabrech (často uralitizován) a bazaltech. nMinerální parageneze: tremolit - kalcit, mastek, antigorit; aktinolit - chlorit, epidot, křemen n 7 Monoklinické amfiboly IV (řada obecných amfibolů) njedná se o skupinu amfibolů s různým složením, které jsou ve výbruse charakteristické zelenou barvou (hastingsit, tschermakit a další) nobecné amfiboly tvoří zpravidla krátce prizmatické až jehlicovité krystaly, nebo zrnité agregáty, zpravidla tmavě zelené barvy, se skelným leskem nautomorfní krystaly zpravidla ve vulkanických horninách, běžně hypautomorfní nebo xenomorfní zrna nebo vláknité agregáty nnejrůznější odstíny zelené barvy, velmi výrazný pleochroismus: a - světle žlutozelená nebo světle modrá, b - zelenavá až olivově zelená, g - olivově zelená až modrozelená npříčné řezy bývají ve tvaru protaženého šestiúhelníku s typickou štěpností, indexy lomu spíše vyšší, střední dvojlom. Úhel zhášení hastingsitu je g/c = 14°-20°, tschermakit má g/c = 15°-22°. Kolem inkluzí minerálů s obsahem radioaktivních prvků jsou časté pleochroické dvůrky. n 8 Monoklinické amfiboly V (řada obecných amfibolů) nindexy lomu vzrůstají s obsahem Fe (hastingsit, tschermakit): nna = 1,646 - 1,700; 1,640 - 1,673 nnb = 1,658 - 1,719; 1,659 - 1,690 nng = 1,662 - 1,722; 1,658 - 1,696 nD = 0,016 - 0,022; 0,018 - 0,023 nRo je (010), Chm-, Chz+. Úhel optických os vzrůstá s obsahem Mg - hastingsit má 2V(a) = 34°-90°, tschermakit má 2V(a) = 65°-90°. nštěpnost dokonalá podle (110) ndvojčatění podle (100) n 9 Monoklinické amfiboly VI (řada obecných amfibolů) nve vulkanických horninách je častá alterace způsobená oxidací Fe, kdy vznikají „hnědé“ amfiboly nv plutonických horninách může docházet k nahrazování biotitem nv nízce metamorfovaných horninách může při retrográdní metamorfóze docházet k přeměně na aktinolit a dále pak na chlorit a antigorit. Zvětráváním zelených amfibolů vzniká směs karbonátů, limonitu a křemene. nobecné amfiboly jsou běžné v intermediálních hlubinných vyvřelinách (granodiority, tonality) a gabrech, běžné jsou v metamorfovaných horninách amfibolitové facie nminerální parageneze: plagioklas, mikroklin, biotit, křemen n 10 Monoklinické amfiboly VII (řada čedičových amfibolů) ntyto amfiboly jsou typické především ve vulkanických horninách, protože v jejich struktuře převažuje Fe+3 nad Fe+2 a skupina OH- je často zastoupena O-2 (výsledná barva je nejčastěji hnědá). Často též vznikají oxidací „zelených“ amfibolů, kdy za teplot nad 800° dochází k významným změnám v jejich optických charakteristikách. nautomorfní krystaly, často s korodovanými kraji. Příčné průřezy ve tvaru nepravidelného šestiúhelníku s dvojím systémem amfibolové štěpnosti. Velmi časté jsou srůsty, kdy rovina srůstu půlí ostrý úhel štěpných trhlin, v podélných řezech je se štěpností rovnoběžná. nbarva je zpravidla tmavě hnědá nebo červenohnědá v závislosti na stupni oxidace. Velmi častá je výrazná zonálnost. nindexy lomu jsou zpravidla střední a závislé na stupni oxidace, dvojlom silně kolísá. Typickým znakem je velmi silný pleochroismus. ninterferenční barvy jsou velmi často ovlivněny výraznými barvami n n 11 Monoklinické amfiboly VIII (řada čedičových amfibolů) nštěpnost dokonalá (110), někdy odlučnost podle (001), (010) npokles tlaku v magmatu často vede k porušení stability těchto amfibolů, což vede k nahrazování agregátem magnetitu, hematitu a diopsidického pyroxenu. Proces se označuje jako opacitizace a může začínat přeměnou okrajů a následně celého zrna na biotit. Snižování tlaku vede také ke vzniku magmaticky korodovaných zrn. Zvětráváním této skupiny amfibolů vznikají karbonáty, limonit a křemen. nnejčastěji se vyskytuje v intermediálních a kyselých vulkanických horninách a jejich pyroklastikách, nebo je typický pro bazické plutonické i vulkanické horniny (theralit, tefrit, basanit), případně i v Na bohatých magmatických horninách (nefelinické syenity) nminerální parageneze: plagioklas, biotit, pyroxeny (oxyhornblend); titanaugit, olivín, plagioklas (kaersutit); nefelin, sanidin, augit, arfvedsonit (katophorit) 12 jehlicovitý aktinolit v kalcitu, ve směru protažení (osa c) zelená barva; 1 nikol 13 jehlicovitý amfibol v kalcitu, ve směru kolmo k c světle hnědá barva; 1 nikol 14 jehlicovitý amfibol v kalcitu, interferenční barvy v pozici 45° od polohy vyhasnutí; zkř. nikoly 15 prizmatická štěpnost amfibolu pod úhlem 120°; amfibolit, 1 nikol 16 prizmatická štěpnost v amfibolu pod úhlem 120°; amfibolit, zkř. nikoly 17 barva amfibolu podle g, inkluze apatitu; rula, 1 nikol 18 barva amfibolu podle a nebo b, inkluze apatitu; rula, 1 nikol 19 interferenční barvy amfibolu, inkluze apatitu; rula, 1 nikol 20 Rozlišení pyroxenů a amfibolů nPyroxeny nzpravidla krátce sloupcovitý tvar nčerná nebo černohnědá barva nštěpné trhliny svírají v příčném řezu úhel 90° npříčné průřezy při automorfním omezení čtvercové nebo nepravidelného osmiúhelníkové núhly zhášení monoklin. pyrox. jsou zpravidla větší než 30° n nAmfiboly ndlouze sloupcovité krystaly nebo agregáty nzelená, hnědá nebo černá barva nštěpné trhliny svírají v příčném řezu úhel 120° npříčné průřezy mají při automorfním omezení tvar kosočtverce nebo nepravidelného šestiúhelníku núhly zhášení monoklin. amfibolů jsou zpravidla nižší než 30° 21 Úhly zhášení pyroxenů a amfibolů npyroxeny amfiboly 22 Skupina granátů I ngranáty bývají často krystalované, nejčastějšími tvary je dvanáctistěn kosočtverečný {110} a čtyřiadvacetistěn {211} nebo jejich spojka. Jinak tvoří zrnité nebo celistvé agregáty. Barva je závislá na chemickém složení. ngranáty mají pozitivní reliéf a drsný povrch, ve zkřížených nikolech jsou zpravidla izotropní. Grosulár, andradit a uvarovit někdy vykazují anomální dvojlom až 0,008 a jsou dvojosé s 2V = 90°. Zvláště v metamorfovaných horninách jsou běžné porfyroblasty často poikiloblastické (velké množství uzavřenin), nebo tzv. rotované granáty, které jsou výsledkem synmetamorfní deformace během růstu zrna. Častá je i zonální stavba. nindex lomu závisí na chemickém složení granátu nštěpnost nemá nběžná akcesorie v amfibolitech a eklogitech, v průběhu retrográdní nízkotlaké metamorfózy jsou granáty s vysokým podílem pyropové komponenty od okrajů nahrazovány amfibolem, pyroxenem, plagioklasem a křemenem (kelyfitická obruba). Hydrotermální alterace může vést k nahrazení granátu chloritem, popř. biotitm nebo epidotem. Jinak jsou granáty poměrně stabilní. n n 23 Skupina granátů II nPyrop Mg3 Al2 [SiO4]3 n zpravidla zaoblená zrna, vysoký reliéf, někdy bývá lemován kelyfitickou obrubou, n = 1,72 - 1,76, vysokotlaké a vysokoteplotní horniny jako peridotity, kimberlity nebo eklogity, serpentinity. Minerální parageneze: olivín, pyroxeny (omfacit), flogopit, serpentinová skupina. n Almandin Fe3 Al2 [SiO4]3 n často automotfně omezené krystaly, zvláště ve porfyroblastech, vysoký reliéf, zpravidla obsahije spoustu uzavřenin okolních minerálů, n = 1,77 - 1,82 známá je pouze přeměna na chlorit. Jeden z nejběžnějších granátů, vyskytující se v řadě metamorfovaných hornin (fylity, svory, ruly, amfibolity), vzácně i jako produkt asimilace Al bohatých hornin v magmatitech (granity, granodiority). Minerální parageneze: biotit, muskovit, chlorit, křemen, kyanit, staurolit. nSpessartin Mn3 Al2 [SiO4]3 n vysoký reliéf, výjimečně opticky anomální, n =1,79 – 1,82, vyskytuje se v pegmatitech a kyselých žulách. Minerální parageneze: K- živec, muskovit, křemen. nGrossular Ca3 Al2 [SiO4]3 n automorfně omezená zrna, bezbarvý až světle zelený, velmi často zonální a opticky anomální, n = 1,73 - 1,77. Častý ve kontaktně i regionálně metamorfovaných vápenatých a slínitých horninách (mramory, skarny), s přibývajícím Fe přechází do andraditu, který se vyskytuje v podobných paragenezích. Minerální parageneze: diopsid, wollastonit, kalcit, vesuvián. n n n 24 izometrické zrno granátu s vystupujícím reliéfem a nepravidelnými trhlinami, biotit, křemen; 1 nikol 25 izotropie granátu, zkř. nikoly 26 izometrické zrno granátu s inkluzemi, amfiboly; amfibolit, 1 nikol 27 izometrické zrno granátu s inkluzemi, amfiboly; amfibolit, zkř. nikoly 28 zrno granátu, amfibol; amfibolit, 1 nikol 29 zrno granátu, amfibol; amfibolit, zkř. nikoly •30 Karbonáty I n Skupina karbonátů (kalcit, dolomit, ankerit, rodochrozit, siderit) má základní optické charakteristiky velmi podobné. Podle složení se mění barva nebo index lomu. K rozlišení jednotlivých minerálů v této skupině je třeba některých speciálních metod. Nejběžnějším karbonátem je kalcit, pro který platí následující hodnoty. nzpravidla xenomorfní zrna, oolity, vláknité agregáty nebo forma fosilních zbytků nbarva: průhledný, bezbarvý ncharakteristické je dvojčatné lamelování, které vzniká již při malém tlaku. Dokonalá štěpnost se protíná pod úhlem přibližně 120°. Nápadný je také velmi vysoký dvojlom. Karbonáty často uzavírají grafitový nebo železitý pigment, který způsobuje zakalení zrn. nn(e ) = 1,486 nn(w) = 1,658 nD = 0,172 nvysoký dvojlom způsobuje vznik bělavých interferenčních barev, které se při zasunutí sádrovcové destičky nemění, Chm- •31 Karbonáty II nštěpnost dokonalá podle klence (10-11) ndvojčatění může být různé: podle báze (0001), podle základního klence (10-11), podle nižšího záporného klence (01-12), podle záporného klence (02-21), případně tlakové dvojčatění nvůči změnám tlaku a teploty je poměrně odolný, během zvětrávání se velmi snadno rozpouští nv magmatických horninách se vyskytuje pouze v alkalických typech (karbonatity), běžný je na hydrotermálních žilách nebo jako druhotné výplň dutin vulkanických hornin. Je jedním z produktů přeměn bazických plagioklasů. V sedimentech je naprosto převažující ve vápencích a mramorech, méně pak v klastických sedimentech, zpravidla jako tmel. V metamorfovanách horninách je typický pro mramory a některé kontaktní horniny. •32 klencová štěpnost kalcitu, zrna křemene; 1 nikol •33 dvojlom kalcitu, zrna křemene; zkř. nikoly •34 tlakové dvojčatění kalcitu; 1 nikol •35 tlakové dvojčatění kalcitu; zkř. nikoly •36 žilka karbonátu v plagioklasu; durbachit, zkř. nikoly 37 Apatit Ca5 [(F, OH, Cl)| (PO4)3] nkrátce či dlouze sloupcovité podélné průřezy často zaoblené, bazální řezy šestiúhelníkové nbezbarvý nvýrazný reliéf, nízké interferenční barvy, někdy zřetelná štěpnost. V tmavých minerálech může mít kolem sebe pleochroické dvůrky. Drobné inkluze mohou být uspořádány zonálně a způsobovat různé zbarvení. Vzácně anomálně dvojosý s 2V = 0 – 20°. nn(w) = 1,634, n(e) = 1,631 nD = 0,003, Chm-, Chz- nnedokonalá (0001), spíše odlučnost nstabilní nběžná akcesorie vyvřelých a metamorfovaných hornin. (např. granitoidy, syenity, gabroidní horniny, pegmatity, greiseny). V sedimentech je obsažen v těžkém podílu. n 38 apatit v amfibolu; rula, 1 nikol 39 apatit v amfibolu; rula, zkř. nikoly 40 zrnka apatitu v živci, biotit; diorit, 1 nikol 41 apatit (1, 2), chlorit (3, 4), plagioklas; granit, 1 nikol 42 Zirkon ZrSiO4 nrůzně dlouhé sloupečky nebo zaoblená zrna, příčné průřezy čtvercové nbezbarvý, vzácně světle hnědý nmá velmi vysoký reliéf s tmavými okraji, drsný povrch a nápadně vysoký dvojlom. Nezřídka má zonální stavbu a obsahuje inkluze magnetitu, biotitu, kasiteritu a dalších minerálů. Často je sám uzavírán v biotitu, amfibolu nebo cordieritu a mívá kolem sebe pleochroické dvůrky. Obsahuje-li U nebo Th bývá metamiktně přeměněný. Někdy je anomálně dvojosý s 2V = 10°. nn(w) = 1,922 – 1,96, n(e) = 1,961 – 2,015 nD = 0,042 – 0,065, Chm+, Chz+ nběžná akcesorie kyselejších intruzív (granitoidy, syenity, pegmatity), karbonatitů, albititů, fylitů, svorů a rul. V bazických horninách je Zr zabudováno do pyroxenů a protoje vzácný. Vyskytuje se i v sedimentech, s ostatními těžkými minerály se hromadí v rozsypech. n 43 zirkon, amfibol, plagioklas; rula, 1 nikol 44 zirkon, amfibol, plagioklas; rula, zkř. nikoly 45 zirkon v ortoklasu; granit, zkř. nikoly 46 zirkon v biotitu; granit, zkř. nikoly 47 Skupina turmalínu njako horninotvorný minerál má největší význam skoryl nkrátce i dlouze sloupcovité průřezy, jehlicovitý, radiálně paprsčitý, příčné průřezy zpravidla ditrigonální nbarva je velmi rozmanitá od světle žluté přes zelenou až po hnědou nzpravidla má pozitivní reliéf, nápadným znakem je velmi silný pleochroismus, kdy absorbce ve směru řádného paprsku je větší (w>>e). Vzhledem k optickému charakteru je ve směru kolmém na osu c tmavší a rovnoběžně s ní světlejší. V příčných řezech je častá zonálnost. Anomální dvojosost vykazuje malý úhel 2V. nn(w) = 1,660 – 1,650; n(e) = 1,660 – 1,671 nD = 0,025 – 0,035; Chm-, Chz- nštěpnost nemá, častá je nepravidelná odlučnost kolmo k protažení nje hojnou akcesorií kyselých granitů, běžný je v pegmatitech, s titanitem, epidotem nebo prehnitem na alpských žilách. Je součástí i některých metamorfitů - především rul a svorů, může tvořit i monominerální horninu - turmalínovec. nminerální parageneze: lepidolit, topaz, beryl, apatit n 48 sloupcovité zrno turmalínu (ve směru c světlejší odstín, ve směru kolmo k c tmavší odstín); rula, 1 nikol 49 sloupcovité zrno turmalínu (interferenční barvy); rula, zkř. nikoly 50 řez turmalínu kolmo k ose c, chlorit; 1 nikol 51 řez turmalínu kolmo k ose c, chlorit; zkř. nikoly