•1
Horninotvorné minerály I


•2
Křemen (SiO2) – makroskopický popis
nvětšinou nepravidelná zrna světle šedé barvy, výjimečně načervenalý nebo namodralý,
npouze ve výlevných horninách je automorfní (hexagonální dipyramidy)
nlesk je skelný, lom nepravidelný
nsymetrie trigonální
nkrystalovaný do dutin může být v různých barevných varietách
n

•3
Křemen (SiO2) – mikroskopický popis
(jeden nikol)
nv sedimentech oválné valouny nebo i ostrohranné úlomky
nje čirý, může být zakalen drobnými uzavřeninami, trhliny jsou nepravidelné
npři tlakovém postižení undulózně zháší, případně je až anomálně dvojosý
nv kyselých hlubinných a žilných horninách může docházet k orientovanému zarůstání křemene do
draselného živce - tzv. písmenkové prorůstání, podobné prorůstání s plagioklasem označujeme jako
myrmekit
n

•4
Křemen (SiO2) – optické charakteristiky
nindexy lomu: n(w) = 1,544, n(e) = 1,553
nD = 0,009, Chm+, Chz-
nnení štěpný
ndvojčatění je velmi časté (zákony douphinéský, manebašský a japonský), ale v mikroskopu nebývá
viditelné
nje stabilní
nvyskytuje se ve všech SiO2 přesycených nebo nasycených magmatických horninách (např. žuly,
pegmatity, granodiority, ryolity, dacity atd.), ve většině sedimentárních hornin (např. pískovce,
arkózy, kvarcity atd.) a velké části hornin metamorfovaných (všechny metamorfní stupně)
nminerální parageneze: křemen, živce, slídy, amfiboly
n

•5
automorfní křemen; ryolit, 1 nikol


•6
automorfní křemen; ryolit, zkř. nikoly


•7
xenomorfní křemen, nepravidelně popraskaný, lišty biotitu; granit,1 nikol


•8
xenomorfní, nepravidelně popraskaný křemen, lišta biotitu; granit, zkř. nikoly


•9
shluky zrn křemene, muskovit, biotit; fylit,1 nikol


•10
shluky zrn křemene, muskovit, biotit; fylit, zkř. nikoly


•11
undulózně zhášející křemen; rula, zkř. nikoly


•12
zrna křemene v karbonátovém tmelu; pískovec, 1 nikol


•13
zrna křemene v karbonátovém tmelu; pískovec, zkř. nikoly


Živce
•14
•Klein, Hurlbut (1993)

•15
Ortoklas (KAlSi3O8) – makroskopický popis
nkrátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly zpravidla zdvojčatělé
nbezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem
nstředně až hrubě zrnité, štěpné agregáty
ndokonalá štěpnost podle (001) a (010)
nsymetrie monoklinická
n

•16
Ortoklas (KAlSi3O8)– mikroskopický popis
(jeden nikol, zkřížené nikoly)
nvelmi časté je xenomorfní omezení, časté je i dvojčatění zrn
nbezbarvý, velmi často zakalený produkty přeměn
nčerstvá zrna jsou čirá a průhledné, s postupujícími přeměnami jsou průřezy zakalené
ncharakteristické je orientované prorůstání lamel albitu, tzv. pertity, rozlišení obou živců lze
provést pomocí indexu lomu (u albitu vyšší)
nřezy v pásmu (001) : (100) zhášejí rovnoběžně vzhledem ke štěpnosti (010). V ploše (010) je
zhášení b/c 21° a zhášení a vzhledem ke štěpnosti (001) 5°. V karlovarských dvojčatech je
v řezu(010) zhášení souměrné.
nněkteré ortoklasy mají zonální stavbu, časté jsou uzavřeniny hematitu a okolních horninotvorných
minerálů, typické je i grafické prorůstání s křemenem

•17
Ortoklas (KAlSi3O8)– optické charakteristiky I
nna = 1,518 – 1,523
nnb = 1,522 – 1,528
nng = 1,523 – 1,530
nD = 0,005 – 0,007
nRo je přibližně rovnoběžná (odchylka 5°) s (001),
g = b, Chm-,
úhel 2Va = 60°-80°
n

•18
Ortoklas (KAlSi3O8)– optické charakteristiky II
ndvojčatění nejčastěji podle karlovarského zákona
nnejběžnějšími přeměnami je kaolinizace a sericitizace, produkty přeměn sledují štěpnost nebo
hranice zón v zonálních krystalech; při zvětrávání je ortoklas zpravidla odolnější než plagioklasy
nje častý minerál plutonických a vulkanických hornin (žula, granodiorit, pegmatity, ryolit).
V sedimentech je součástí arkóz a drob. V metamorfovaných horninách je znám především z rul.
nminerální parageneze: mikroklin, křemen, plagioklas, biotit, muskovit
n

•19
pertitický ortoklas; pegmatit, 1 nikol


•20
pertitický ortoklas; pegmatit, zkř. nikoly
(pertity = orientované prorůstání lamel albitu)

•21
pertitický ortoklas, biotit; syenit, 1 nikol


•22
pertitický ortoklas, biotit; syenit, zkř. nikoly


•23
pertitický ortoklas; 1 nikol


•24
pertitický ortoklas; zkř. nikoly


•25
Mikroklin (KAlSi3O8) – makroskopický popis
nkrátce sloupcovité nebo tabulkovité krystaly zpravidla zdvojčatělé
nbezbarvý, bílý nebo světle šedý se skelným leskem
nstředně až hrubě zrnité, štěpné agregáty
ndokonalá štěpnost podle (001) a (010)
nsymetrie triklinická
n

•26
Mikroklin (KAlSi3O8) – mikroskopický popis
(jeden nikol, zkřížené nikoly)
nzpravidla xenomorfní zrna
nbezbarvý, při silnější alteraci zakalený produkty přeměn
npolysyntetické lamelování podle albitového a periklinového zákona vytváří typické „mikroklinové
mřížkování“
nzhášení v ploše maximálního dvojlomu (001) je 14°-17°
nv zrnech mohou být přítomny pertity a může docházet i ke grafickému prorůstaní s křemenem -
myrmekity
n

•27
Mikroklin (KAlSi3O8)  – optické charakteristiky I
n Ro je přibližně rovnoběžná s (001) a téměř kolmá
k (010), ostrá středná a svírá na ploše (010) se štěpností  (001) úhel 5°; Chm -; 2Va = 75°-85°
n

•28
Mikroklin (KAlSi3O8)  – optické charakteristiky II
nna = 1,518 – 1,520; nb = 1,522 – 1,524;
ng = 1,524 – 1,526
nD = 0,006
ndvojčatí polysynteticky podle albitového a periklinového zákona
npodobně jako u ortoklasu je běžná kaolinizace a sericitizace, může docházet i k zatlačování
K-živce plagioklasy
nnízkoteplotní K-živce se vyskytující hlavně v žulách, granodioritech, aplitech a pegmatitech,
vzácně v rulách
nminerální parageneze: ortoklas, křemen, muskovit, plagioklas
n

•29
mikroklin; pegmatit, 1 nikol


•30
mikroklinové mřížkování; pegmatit, zkř. nikoly


•31
mikroklin a přeměněný plagioklas; 1 nikol


•32
mikroklin a přeměněný plagioklas; zkř. nikoly


•33
Plagioklasy – makroskopický popis
nizomorfní řada albit Na AlSi3O8 – anortit CaAl2Si2O8
nzpravidla krátce sloupcovité krystaly
nnejčastěji štěpné agregáty bílé nebo světle okrové barvy a skelného lesku
nštěpnost dokonalá (001) a dobrá (010), kříží se pod úhlem 86°
nsymetrie triklinická
n
n

•34
Plagioklasy – mikroskopický popis
(jeden nikol, zkřížené nikoly)
nautomorfní vyrostlice nebo xenomorfní zrna v základní hmotě
nbezbarvý, zpravidla zakalený produkty přeměn
ncharakteristickým znakem plagioklasů je ve zkřížených nikolech polysyntetické lamelování podle
albitového nebo periklinového zákona
nalbitové lamely jsou rovnoběžné se štěpností podle (010), v řezu (100) lze sledovat štěpnost (001)
nv řezech (100) mají albitové lamely Chz-, zatímco periklinové mají v tomto řezu Chz+
nčasté jsou nejrůznější uzavřeniny
nběžná je u plagoklasů zonální stavba
n
n

•35
Plagioklasy  – optické charakteristiky I
nhodnoty indexů lomu závisí na složení plagioklasu, s přibývající anortitovou komponentou rostou
nna = 1,527 – 1,575
nnb = 1,532 – 1,583
nng = 1,534 – 1,588
nu dvojlomu je vývoj kolísající: D = 0,007 – 0,013
noptický charakter členů plagioklasové řady a jejich úhel 2V závisí nejen na složení, ale i na
teplotě krystalizace. Úhly 2Va kolísají od 50° do 90°, úhly 2Vg 75°-90°.
n
n

•36
Plagioklasy  – optické charakteristiky II
nrovina optických os albitu je přibližně rovnoběžná s (001) a směrem k anortitu se zvolna stáčí do
polohy jen velmi přibližně rovnoběžné s plochou (100)
nv plutonických horninách jsou Chm+ členy s 0- 17 a 32 – 70% albitové složky, ostatní mají Chm-
nve vulkanických horninách jsou Chm+ členy
s 38 – 75% albitové složky, ostatní jsou Chm-
n
n

•37
Plagioklasy  – optické charakteristiky III
npolysyntetické dvojčatění je nejčastěji podle albitového a periklinového zákona, mohou se uplatnit
i jiné zákony. Albitové lamely se s přibývajícím podílem Ca-složky rozšiřují.
nplagioklasy podléhají řadě přeměn:
nsericitizace, která začíná zakalením zrna
npři albitizaci bazických vulkanitů jsou anortitové živce nahrazeny albitem a kalcitem
(spilitizace)
nzpravidla při retrográdní metamorfóze jsou bazické plagioklasy nahrazovány směsí minerálů zoisit –
epidotové skupiny, albitem, aktinolitem a sericitem (saussuritizace)
nkaolinizace
nv magmatických horninách stoupá bazicita plagioklasů s bazicitou hornin (ryolit, granit è diorit,
andezit è gabro, basalt)
nve vulkanických horninách jsou časté vyrostlice
npro metamorfované horniny jsou charakteristické hlavně kyselé plagioklasy. V nízce metamorfovaných
horninách hlavně albit a oligoklas, ve facii zelených břidlic jednoduše zdvojčatělý albit. Ve
středně až silně metamorfovaných horninách (ruly, amfibolity) hlavně oligoklas a andezín.
nv sedimentech je albit přítomen např. v arkózách
nminerální parageneze: ortoklas, křemen, biotit, amfibol
n

•38
nepřeměněný plagioklas, pyroxen; gabro, 1 nikol


•39
nepřeměněný plagioklas, polysyntetické lamelování; gabro, zkř. nikoly


•40
zonální plagioklas; granit, zkř. nikoly


•41
zonální plagioklas; granit, zkř. nikoly


•42
sericitizovaný plagioklas; rula, 1 nikol


•43
sericitizovaný plagioklas; rula, zkř. nikoly


•44
štěpnost plagioklasu podle dvou systémů; syenit,
zkř. nikoly

•45
polysyntetické dvojčatění plagioklasu; rula, zkř. nikoly


•46
polysyntetické dvojčatění plagioklasu; syenit, zkř. nikoly