•ČÁSTI KVĚTU
•– květní lůžko
•– květní obaly – kalich a koruna             nebo okvětí
•– andreceum – soubor tyčinek
•– gyneceum – soubor plodolistů
•
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\cephalanthera_alba_resupinace.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz
•/morfologie/CephalantheraAlbaLepsiResupinace.jpg
AsparagusOfficinalisKvetPouzdrany27052003
•– překroucení květní stopky nebo semeníku (obr. vlevo, Orchidaceae) = resupinace
•– stopkovitě zúžená báze květu (navazuje na stopku) = perikladium (Asparagus, Convallariaceae)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\slavikova_066_kvet.JPG
•Květní lůžko
•• vzniká rozšířením vzrostného vrcholu stonku
•• útvar stonkového původu, navazuje na květní stopku
•
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin

•• další tvary květního lůžka – ploché, vypuklé nebo vyduté
•• češule (hypanthium, obr. vpravo) vzniká, když zdužnatělé květní lůžko zčásti nebo zcela obalí
semeník
•
•• přeměnou květního lůžka vzniklá též zdřevnatělý útvar zvaný číška (cupula), zcela nebo zčásti
kryjící plody – obal bukvic, čepička žaludů
•• za původní typ je považováno prodloužené květní lůžko (Magnolia, Myosurus)
•• přeměnou mohou vzniknout protažené útvary jako androgynofor (nesoucí andreceum a gyneceum,
příklad: Passiflora =>) nebo gynofor (nese jen gyneceum, např. u Silene nemorosa)
Myosurus minimus C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\passiflora_androgynofor_BokDet.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/PassifloraBokDet.jpg

•• okvětí – lístky stejného vzhledu v 1 nebo 2 kruzích
•– srostlé okvětní lístky mohou tvořit pakorunku (narcis)
•– za původní jsou považovány volné
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\caltha_palustris_okveti.jpg
• http://rostliny.prirodou.cz/
•?rostlina=caltha_palustris&scan=301
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\tulipan_okveti.jpg
•http://
•botanika.wendys.cz/slovnik/heslo.php?554
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\narcissus_poeticus_pakorunka.jpg
•okvětní lístky (rostliny choritepalní), ke srůstům došlo u rostlin syntepalních
•http://botanika.wendys.cz/kytky/foto.php?305:
•Tulipa sp.
• Narcissus          poeticus
•Caltha palustris
•– květy homochlamydní = stejnoobalné – květní obaly tvoří okvětí (perigon, P), tvořené okvětními
lístky (tepala)
•– květy monochlamydní – obal tvoří jeden kruh kalichovitého charakteru (Chenopodiaceae,
Polygonaceae)
•– květy achlamydní – bez obalu (odvozený typ, např. Salix)
•Květní obaly (periant)
•– květy heterochlamydní = různoobalné – květní obaly tvoří kalich (calyx, K) a koruna (corolla,
C), tvořené kališními lístky (sepala) a korunními lístky (petala)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\vrba_jiva_kvety.jpg
•Chenopodium album
•Salix caprea

•• kalich chrání květ před poškozením v poupěti i za květu
•– fylogeneze: vyvinul se z listenů, často má i shodnou vaskularizaci, někdy vznikají přechodné
útvary (Eranthis) => případně plynulý přechod mezi listeny a kališními lístky (Paeonia, kresba)
CalystegiaUpr
•http://
•botanika.bf.jcu.cz/morfologie/CalystegiaUpr.jpg
•Opletník plotní Calystegia sepium
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\eranthis_hyemalis.jpg
•http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/fotografie/venkovni%20rostliny/Eranthis%20hyemalis22.jpg
•Talovín  Eranthis hyemalis
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\melandrium_album_synsepalie.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/MelandriumAlbum.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\rhinanthus_minor_zvelicely_kalich.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz
•/morfologie/RhinanthusMin.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\chamaebuxus_zbarveny_kalich.jpg
•http://
•botanika.bf.jcu.cz/morfologie/Chamaebuxus.jpg
•Zimostrázek alpský Polygala chamaebuxus
•Knotovka bílá Silene latifolia ssp. alba
•synsepalie
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\cernohorsky_124_kalich+listeny.JPG
•– dojmem kalicha může působit soubor listenů pod okvětím (Ranunculaceae) nebo přiléhavé listence
(Calystegia, obr. dole)
•– primitivnějším typem je chorisepalie (volné kališní lístky), odvozeným synsepalie – kališní
trubka + kališní cípy (ušty)
•– souměrnost: kalich aktinomorfní nebo
•zygomorfní, modifikace tvarové (zveličelý kalich – Rhinanthus) nebo barevné (korunovitě zbarvený
kalich – Polygalaceae)
• Černohorský 1964
•Základy rostlinné morfologie

•• koruna je zpravidla větší než kalich a živě zbarvená, často láká opylovače tvarem, barvou, někdy
i vůní
•– barevnost je způsobena chromoplasty nebo cytoplazma obsahuje antokyany (červené, modré) či
antochlory (žluté)
•– sametový vzhled dodává některým květům přítomnost papil (výběžků pokožkových buněk, např. u
macešek)
•– fylogenetický původ nemusí být jednotný u všech rostlin, většinou zřejmě přeměněné tyčinky
(petalizace – zpětné zploštění), ale u některých rostlin (Magnolia, Paeonia)
též diferenciace nerozlišeného obalu na kalich a korunu
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\potentilla_reptans_kalisek.jpg
•http://rostliny.prirodou.cz/
•?nazvy=cs&rostlina=potentilla_reptans&fotografie=5
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\hibiscus_kalisek.jpg
•http://
•botanika.bf.jcu.cz/morfologie/HibiscusPlnokvety.jpg
C:\Documents and
Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\physalis_alkekengi_kalich.jpg
•http://botanika.wendys.cz/kytky/K141.php
•Mochyně židovská třešeň Physalis
•alkekengi
CirsiumPlod
•– v ontogenezi je kalich prchavý (Papaveraceae, opadává s rozvitím koruny) či vytrvalý (Lamiaceae,
Boraginaceae), za plodu se i zvětšuje a mění barvu (Physalis), jiný případ je přeměna v chmýr
(Asteraceae)
•– kalíšek je obal pod kalichem vzniklý z palistů kališních lístků (Potentilla) nebo listenů
(Hibiscus)
•Hibiscus sp.
•Ibišek
•Mochna plazivá      Potentilla    reptans
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\nymphaea_candida_koruna+tycinky.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz /morfologie/
•NymphaeCandDet.jpg
•Leknín bělostný
•Nymphaea candida
•Možný doklad o vývoji korun-ních lístků procesem petalizace:
•plynulý přechod tyčinky–koruna

•– koruna choripetalní – jednotlivé korunní lístky, někdy členěny v nehet a čepel
•modifikace, příp. srůsty: pakorunka (Silene; obdobný útvar jako u okvětí), pavéza, křídla a člunek
(Fabaceae), trubkovité a jazykovité květy (Asteraceae)
•
•
•
•
•– koruna sympetalní – korunní trubka + korunní lem, často členěn v korunní cípy
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\cernohorsky_125_koruny.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\cernohorsky_125_text.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\melandrium_album_pakorunka.jpg
•http://
•botanika.bf.jcu.cz/morfologie/MelandriumAlbPAk1.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\motylokveta_koruna_drezovec.jpg
•
•http://www.uspza.cz
•/index_sub.php?id=10355
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\tussilago_farfara_trubk+jazyk_kvety.jpg
•http://
•rostliny.prirodou.cz/?rostlina=tussilago_farfara&scan=227
•Silene latifolia ssp. alba
•Podběl obecný  Tussilago farfara
•Černohorský 1964: Základy rostlinné morfologie

•– souměrnost koruny obvykle určuje souměrnost celého květu: aktinomorfní častější u vývojově
původnějších skupin, zygomorfní u odvozenějších
•– tvarové modifikace sympetalních zygom. květů – např. pyskaté u Lamiaceae (horní pysk ze 2 a
dolní ze 3 lístků)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•– po opylení koruna zpravidla opadá (zvláštním případem je prchavá koruna, opadávající ještě před
opylením, např. u Vitis vinifera)
C:\Documents and Settings\Hrouda\Dokumenty\S_Obrazky\Morfologie\7_kvet\linaria_vulgaris_ostruha.jpg
AnchusaFornices
•http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/AnchusaFornices.jpg
CeropegiaKvet
•– u některých rostlin se zygomorfními květy je jeden lístek vyvinut jako ostruha (vznik u různých
druhů z lístků korunních /Linaria/ nebo okvětních /Aquilegia/), v ní bývají nektaria (viz dále)
•– „oknové květy“ – zvláštnost rostlin, kde v ontogenezi vznikají otvory v koruně
•– efigurace jsou výběžky (chlupovité, šupinovité, žláznaté) z květních orgánů (např. korunní brvy
u mučenky /obr. viz androgynofor/)
•– výrůstky v ústí koruny znemožňující průnik hmyzu anebo vody – tzv. fornices jsou typem efigurací
u Boraginaceae)
•Lnice květel Linaria vulgaris
•„oknový květ“ Ceropegia sp.
•fornices u pilátu      Anchusa sp.

•• na různých částech květů zoogamních rostlin bývají vyvinuta nektaria
•– květy tvoří nektar (cukerný roztok) jako potravu pro opylovače
•– charakter emergencí – šupinovité nebo vláskovitě žláznaté útvary na korunních lístcích
(Berberis, Ranunculaceae), květním lůžku (Brassicaceae), stěnách semeníku (Caltha), kolem báze
gynecea (Lamiaceae), na přepážkách mezi plodolisty (septální nektaria – Gladiolus), na rudimentech
květních orgánů (staminodia – Pulsatilla, pistillodia – Astrantia), může se též vytvářet nektariový
terč (pokrývající střed květu – Sapindaceae, Rhamnaceae)
•– papilární nektaria – vypouklá epidermální buňka, pod ní 2–3 řady nektariových buněk (Tiliaceae,
Malvaceae)
•
•
•
•
•
•
•– mimokvětní nektaria: na palistech (Fabaceae), řapíku (Euphorbiaceae, Passiflora – viz přeměny
listu) nebo bázi čepele (Padus, Cerasus)
•          Nektariové lístky na bázi květu     Intrastaminální nektar. terč
•Výběžky koruny nesoucí nektaria (Delphinium, Aconitum)     (Eranthis)

•ANDRECEUM
•soubor tyčinek – samčích plodolistů
•Původ a evoluce tyčinek
•• dříve listový charakter – mikrosporofyly
•=> vývojový vrchol – 1 čtyřpouzdrý prašník na vrcholu nitky, redukce sterilní vrcholové části
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_077_evoluce_tycinek.jpg Degeneria
microsporophyll4 KvetEvoluce
•• původní typ – velký počet tyčinek ve šroubovici (Nymphaeaceae – zde ještě ploché „listovité“
tyčinky, Ranunculaceae)
•=> u odvozených typů jsou tyčinky v kruhu (kruzích) a v malém počtu
•=> možné i druhotné zmnožení – sekundární polyandrie (Rosaceae)
•• andreceum haplostemonické (tyč. v 1 kruhu), diplostemonické (ve 2 kruzích), obdiplostemonické
(poruš. alternace, v ontogenezi se vnitřní kruh přesune vně vnějšího)
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin

•– prašný váček = mikrosynangium, prašné pouzdro = mikrosporangium
•
•
•
•specifickou formou jsou samostatně se otevírající komůrky (plástvovité prašníky – Viscum,
Oenothera)
•• postavení tyčinek (má vztah i k diplo- či obdiplostemonii): episepalní (stojí před kališními
lístky), epipetalní (před korunními lístky), epitepalní (v případě okvětí)
•– nitkou prochází cévní svazky (protostélé) – původně 3, u odvozených typů jeden
•• prašník různých tvarů – přímý, čárkovitý nebo oválný
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\prasnik_prurez.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\stavba_tycinky.jpg
•Stavba tyčinky
•nitka + prašník = konektiv + 2 prašné váčky = 2+2 prašná pouzdra
•• nitky – tenké, dlouhé (základ. typ) nebo lupenité (Magnolia, Nymphaea), též stromečkovitě
větvené (Ricinus), zbarvené (Thalictrum, Myrtaceae) nebo chloupkaté (Verbascum)
•http://botanika.bf.jcu.cz/systematikaweb/files_magnoliophyta/tycinky.jpg, .../prasnikprurez.jpg
•
•
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_076_skuliny_prasniku.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\verbascum_nigrum_tycinky.jpg
•– otevírání skulinou (základní typ s různou orientací – extrorzní, introrzní nebo laterální =
boční), u některých rostlin chlopněmi (Berberis) či vrcholovým otvorem (Solanum),
•Verbascum nigrum
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin

•• srůst v bratrstva => tyčinky jednobratré (Malvaceae) mají srostlé nitky do 1 celku,
dvoubratré (Fabaceae), troj-bratré (Hypericum), pětibratré (Tiliaceae) do 2, 3 či 5 celků
Brassica rapa_02_KRR + DLN
•Sestavy a formy tyčinek
•• nejčastěji po 5 u dvouděložných rostlin, po 3 (resp. 3+3) u jednoděložných rostlin
•– různě dlouhé tyčinky: 4 delší + 2 kratší (čtyřmocné, Brassicaceae), 2 delší + 2 kratší
(dvoumocné, Lamiaceae, Scrophulariaceae)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\naprstnik_dvoumocne_tycinky.png
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\synandrium.png
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\malva_moschata_jednobratre_tycinky.jpg
•Sléz pižmový – Malva moschata
•http://botanika.wendys.cz/slovnik/heslo.php?699
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\usporadani_tycinek.png
•– prašníková trubička – slepený kruh prašníků (Asteraceae) =>
•– synandrium – srůst prašníků (Cucurbitaceae)
•Lathyrus (9+1 tyč.), Hypericum (trojbratré tyč.)
•http://biomikro.vscht.cz/groups/biologie/kvet/tyc-usp.html
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\carduus_flowerdiagram.png
•http://en.wikipedia.org/wiki/Asteraceae
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\lamiaceae_floral_structure.gif
•– srůst nitek s korunou
•=> květy srostloplátečné (Boraginaceae, Lamiaceae) =>
•http://biomikro.vscht.cz/groups/biologie/kvet/synandr.html
•http://www.nccpg.com/Page.Aspx?Page=418

C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\asclepias_syriaca_flower_gynostegium.jpg
•http://www.uwgb.edu
•/BIODIVERSITY
•/herbarium/Vascular_plants
•/Misc_species/ascsyr02.htm
•Asclepias syriaca
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\orchid_gynostemium.jpg
•http://www.flickr.com/photos/lowl/132113346/
•• redukce (zakrnění) nitky => přisedlý prašník (Viola)
•– redukce prašníku => staminodium (= patyčinka – zakrnělá, nefunkční tyčinka – na obr. vlevo od
semeníku)
•– druhotná petalizace tyčinek => plnokvěté růže, pivoňky
•– gynostemium – srůst tyčinky s čnělkou a bliznou (Orchidaceae)
•– gynostegium – srůst tyčinky a pestíku (<= Asclepiadaceae)
•Gynostemium podražce (Aristolochia) s bliznou navrchu a prašnými váčky na boku
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\LS_flower_ovary+staminodium.jpg
•http://www.biologie.uni-hamburg.de/b-online/library

•Mikrosporogeneze
•• na počátku ontogeneze prašníku je homogenní tkáň, obalená pokožkou
•• diferenciace velkých buněk – archespor => dva typy buněk: parietální buňky (vnější vrstva) a
sporogenní buňky (vnitřní vrstva)
•• parietální buňky formují 3–4 vrstvy, tvořící stěny mikrosporangia
•
•
•
•
•
•
•– střední vrstvy drobných buněk přechodného trvání
•– vnitřní tapetum – výstelková vrstva tvořená buňkami s hustou cytoplazmou, procházejí tudy
všechny živiny pro sporogenní tkáň => v době zrání mikrospor tapetum degeneruje a obsah buněk je
spotřebován pro vývoj pylových zrn
•jindy jsou resorbovány jen buněčné stěny, protoplasty splývají v periplazmodium, které následně
uzavírá mikrospory
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\prasne_pouzdro_lilie_pricny_rez.png
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\cernohorsky_127_prasne_pouzdro.JPG
•– první vrstvou (ve směru od povrchu dovnitř) je pokožka – exothecium
•– pod pokožkou endothecium – „sehraje svou úlohu“ v době zralosti pylu => odumíráním, vysýcháním,
„srážením“ buněk vznik trhlin ve stěně prašníku
•http://biomikro.vscht.cz/groups/biologie/mikro/pouzdro.html
•Černohorský 1964: Základy rostlinné morfologie

•• sporogenní tkáň prodělá několik mitóz
•=> vznikají mateřské buňky mikrospor (též mikrosporocyty)
•– u rostlin s redukovaným tapetem některé sporogenní buňky degenerují a slouží k výživě ostatních
buněk
•
•
•
•
•
•
•=> vznikají tetrády mikrospor uspořádané tetraedricky (1), izobilaterálně (2) či příčně (3);
přehrádky kalózové povahy
•– stadium tetrády je obvykle krátkodobé (hodiny až týdny), kalóza se rozpadá; u některých rostlin
zůstávají tetrády zachovány (Calluna, Juncus)
•– odlišné počty buněk: pseudomonády (zůstává zachována jen 1, Cyperaceae), diády nebo naopak
polyády (spojené tetrády z více mateřských b., Mimosaceae)
•– brylky (s lepkavou stopečkou => zachyc. na těle opylovače) – všechna pylová zrna v prašném
pouzdře nebo pr. váčku slepena (Asclepiadaceae, Orchidaceae)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\microsporogenesis_lilium.jpg
•• mikrospory vznikají redukčním dělením ve dvou krocích
•– sukcesivní – přehrádka vzniká hned po prvním dělení jádra (u jednoděložných)
•– simultánní – přehrádka vzniká najednou po obou děleních
•http://botit.botany.wisc.edu/images/130/Meiosis/Lilium_microsporogenesis/Microsporogenesis.php?hig
hres=true
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\7_kvet\slavikova_079_tetrady_mikrospor.JPG
•Slavíková 1984: Morfologie rostlin

•Vývoj pylového zrna – dvě etapy: 1. růst a vakuolizace mikrospory
• 2. vznik 2–3buněčného útvaru, dozrávání
•– 2 buňky: větší vegetativní a menší generativní, oddělené plazmat. membránou; později se generat.
buňka obalí plazmalemou a vnoří se úplně do vegetat. buňky
•– 3 buňky: vegetativní (zajištění metabolismu) a generativní => následné rozdělení na 2 gamety
(jednoduché, kulaté nebo vřetenovité, s malými jádry)
•velikost pylových zrn: 2–240 µm, primitivní rostliny mají zpravidla větší pyl. zrna
•tvar pylových zrn: elipsoidní (u primit. rostlin) nebo kulovitý, často též nitkovitý
•obsah pylových zrn: bílkoviny, glycidy, lipidy, enzymy, vitamíny; obsah vody klesá – v době květu
50 %, později 20 % (=> před vyklíčením rychlá rehydratace)
•• sporoderma – obal pyl. zrna
•– intina – tenká, pektinová
•– exina – tlustá, celulózní a pek-tinová, kutinizovaná, obsahuje sporopoleniny, pevné uhlovodíky
nerozpust. v kyselinách a louzích
•na povrchu exiny hrbolky, háčky aj., příp. pylový tmel pro lepší zachycení na těle opylovače
(olejovitá hmota s karoteny k lákání hmyzu barvou a vůní)
•někdy na povrchu kompaktní vrstva (tektum) – tzv. tektátní pyl

•• v exině ztenčeniny, kterými probíhá klíčení pylové láčky – apertury (klíční póry)
•– je-li exina hladká, je apertur méně; je-li exina tlustá, je apertur více
•– tvar apertur: kruhovité (póry) nebo úzce štěrbinovité (kolpy)
•– umístění apertur: polární (proximální nebo distální – proximální pól směřuje k centru tetrády,
distální směrem ven), ekvatoriální (= zonální, na „rovníku“), globální (i mimo póly nebo
ekvatoriální rovinu)
•– původní krytosemenné rostliny zřejmě inaperturátní (nezřetelné apertury); výchozím typem
dnešních krytosemenných jsou monosulkátní = monokolpátní zrna s 1 distální štěrbinou (sulcus) –
Magnoliopsida s. str., částečně Liliopsida
•=> základní fylogenetické „větvení“ – vznik trikolpátních zrn (=> dále odvozené typy,
trikolporátní, triporátní atd.) – Rosopsida („pravé dvouděložné“)
•
•
•
•
•
•
•
•praktický význam pylových zrn: snadná fosilizace => uplatnění v palynologii
Pyl

•Mikrogametogeneze
•– v trojbuněčném pylu (vývojově pokročilejší typ) probíhá vývoj samčích buněk v pyl. zrnu
•– v dvoubuněčném pylu (většina čeledí) probíhá vývoj samčích buněk v pylové láčce
•samčí prothalium se u krytosem. nevytváří
•klíčení: intina praskne v apertuře, otvorem vyroste pylová láčka – vlákno, do kterého se přelévá
obsah pylového zrna
•obvykle klíčení jedním pórem (výjimečně víc láček z více pórů – tzv. polysifonické klíčení)
•=> do láčky se přesouvá generativní buňka a jádro vegetativní buňky (u trojbuněč. pylu obě
spermatické b. a jádro vegetat. buňky)
•=> po vyklíčení roste pylová láčka nejrychleji
•=> u dvoubuněčného pylu se po určité době generativní buňka dělí => 2 spermatické buňky
•=> spermatické buňky jsou stále při vrcholu rostoucí pylové láčky
•Monosulkátní a trikolpátní pyl. zrno Měřítko = 10 µm