Hormonální systém Vývoj hmyzu a řízení tvorby kutikuly – klasický modelový objekt pro studium látkové signalizace – klíč k ovlivnění a regulaci škůdců (?) Manduca sexta (lišaj tabákový) Hyalophora cecropia (martináč cekropiový) Rhodnius (zákeřnice) Calliphora vicina bzučivka Hormonální řízení v kontextu všech látkových signalizací Existují dva typy endokrinních systémů. A) Neuroendokrinní systém sestává z neuronů, které jsou specializovány pro syntézu, uskladnění a sekreci velkých množství neurohormonů do krve. Terminály axonů pak často vytváří specializované neurohemální orgány, odkud se hormony vylévají do krve nebo jsou tu uskladněny a na nervový stimul uvolněny. Existují dva typy endokrinních systémů. B) Klasický endokrinní systém sestává z ne-neurálních buněk (často epiteliálních), které vypouštějí hormony do krve. Tyto žlázy nemají vlastní dopravní cesty nebo kanálky – využívají toho, že cirkulace tělesných tekutin zanese jejich sekrety k cílovým orgánům. Klasické endokrinní buňky jsou přítomny jen u vyšších bezobratlých a u obratlovců Klasické endokrinní řízení převládá u vyšších bezobratlých a obratlovců – závisí totiž na výkonné a spolehlivé cirkulaci. Neurosekretorické nervy mohou buď tvořit obyčejné synaptické kontakty s buňkami, které inervují, anebo mohou uvolňovat své neurohormony v blízkosti cílových buněk nebo tkání bez vytváření synaptického kontaktu. Třetí možnost je, že neurosekretorické nervy přímo nebo neurohemální orgány jako vypouštěcí místa udržují celkovou hormonální hladinu v těle a tak globálně ovlivňují tkáně celého organismu (po pořádku tedy: transmitery, modulátory, hormony). Spolupráce nervové a hormonální kontroly: Nervový systém má nástroje k monitorování parametrů okolního i vnitřního prostředí (primární podnět proto vychází z něho) Bezobratlí: Neurosekrece převažuje Jednodušší osy řízení než obratlovci. Neurosekretorické buňky - spojovací článek mezi NS a HS Dělba práce mezi oběma systémy Aktivita a účinnost hormonů nezávisí jen sekreci, ale i na degradaci. Úlohy pro endokrinní řízení: Jednodušší bezobratlí Morfogenetické procesy: embryogeneze, růst, regenerace, funkce gonád Pokročilejší bezobratlí Vývoj vajíček, osmoregulace, srdeční výkon, metabolismus, barvoměna, chování (zásadní), determinace kast, páření, reprodukce, diapauza Nejprobádanější u korýšů a hmyzu: růst a tvorba kutikuly Velký počet modifikovaných neuronů zvaných neurosekretorické buňky je roztroušen v celém NS a jsou dominantní v řízení vývoje hmyzu. Fungují jako spojovací článek mezi CNS, který monitoruje informace z vnějšího prostředí a mezi endokrinními žlázami, jejichž sekrety řídí diferenciaci tkání. Neurosekretorické buňky tedy uskutečňují řídící komunikaci na dlouhou vzdálenost se svými cílovými orgány. Jsou v celém NS, ale největší seskupení nacházíme v pars intercerebralis mozku.Většina neurosekretorických axonů končí v corpora cardiaca (kardiální tělíska). Neurosekretorický systém hmyzu Tři hlavní skupiny neurosekretorických buněk spojených nervovými drahami s cc. CC je neurohemální orgán pro sekreci. Embryonálně vzniká ze stomodeálního ektodermu (první část trávicí trubice). CA jsou klasické endokrinní žlázy z ektodermálních invaginací u kusadel. Prothoracikální žláza je opět klasickou endokrinní žlázou – bez neurální spojky. Neurosekretorické buňky jsou v nervovém systému hmyzu všudypřítomné. Neurohemální místa NS švába Kardiální tělíska - CC Přilehlá tělíska - CA Subesophageální g. G. nervové pásky Periferní nervy Neurohormony z hemolymfy ovlivňují cílové tkáně, ale i podřízené endokrinní žlázy. I endokrinní žláza může být ovlivněna nervově. A může i zpětnovazebně ovlivnit NS. Hormony a řízení svlékání hmyzu – klasický model. Bioassay – ligaturovaná larva. Kopeč – 1917, sir Wiglessworth - 1934 Rozhoduje čas Lymantria dispar bekyně velkohlavá Ligaturováním larvy můry Lymantria dispar Kopec ukázal, že se normálně zakuklí buď obě poloviny těla nebo se zakuklí jen přední polovina těla a zadní zůstává nezměněna jako permanentní larva. Pro to, která z těchto možností nastane, byl rozhodující věk larvy, kdy byla ligatura provedena. Když byla larva zavázána těsně před kuklením, zakuklila se celá. Kopec dále ukázal, že je to mozek, který je odpovědný za kuklení. Zvířata zbavená hlavy před hlavovým kritickým obdobím vytvářela permanentní larvy. Extrakt z mozků injikovaný do permanentních larev ale u nich indukoval kuklení stejně jako hemolymfa získaná z larev po hlavově kritickém období. Tedy: nějaký faktor vznikající v mozku je odpovědný za svlékání (nebo kuklení) u hmyzu. Tento faktor nebo hormon ovšem není sám schopen svlékání vyvolat, protože implantace samotného mozku do izolovaného zadečku svlékání nevyvolala. Mozkový hormon tedy pouze aktivoval jinou žlázu v hrudi (prothorakální viz dále), která pak bezprostředně vyvolává vylití svlékacího hormonu. Jak se často stává, Kopecovy experimenty byly ignorovány a přehlíženy. Byly znovuobjeveny v roce 1934 Sirem Vincentem Wigglesworthem a jinými, kteří si všimli jejich důležitosti. Wigglesworth, doktor medicíny pracující v Londýnské škole hygieny a tropické medicíny použil ke svým experimentům jihoamerickou ploštici Rhodnius prolixus a demonstroval stejně jako Kopec hlavovou kritickou periodu. Výhoda práce s plošticemi byla v tom, že vývoj je u nich zastaven i na dlouhé měsíce až do okamžiku kdy se ploštice pořádně nasaje krve. Kritická perioda také u zákeřnice. Rhodnius se nesvléká dokud se nenasaje. Bioassay – ligaturovaná larva Injikace homogenátu z hlavy (mozku) do permanentně larválního zadečku Rozhoduje mozek, ale jeho implantace do zadečku nestačí. Musí být ještě další faktor v hrudi. sir Vincent B. Wigglesworth Kutikula jako model hormonálního řízení fenotypu (genové exprese) Neurosekretorické bb. a jejich vliv na prothorakální žlázu. Prothorakální žláza – 1940 u B. mori, vchlípenina ektodremu 2. čl., ve spojení se slinnými žlazami Prstencovitá žláza u vyšších dipter spojující prothorakální žlázu CC a CA. doi: 10.1242/dev.020685 Prothoracicotropní hormon (PTTH)  První objevený hmyzí hormon  PTTH působí na prothorakální žlázu (PGs) a řídí syntézu ekdysteroidů  Williams (1940s - 1950s) demonstroval vztah PTTH and PGs.  Implantace jak PGs tak mozku do permanentní larvy  Bollenbacher (1979) vyvinul přímější test na PTTH – in vitro assay. Řízení sekrece PTTH a jeho účinky  Sekreci PTTH řídí:  environmentální podněty jako fotoperioda nebo teplota  Nervové stimuly např. z receptorů mechanického napětí  Účinek  ERK signální dráha PTTH http://www.cals.ncsu.edu/course/ent425/tutorial/endocrine.html Příbuzný inzulínu. Axonovým transportem do CC (CA) P.ž. odpovídá na PTTH syntézou ekdysonu z prekurzorových steroidů Signální dráha (cAMP) spustí transformaci cholesterolu na ekdyson. Ten je až v periferních tkáních konvertován na aktivní 20-hydroxyekdyson Produkce ekdysteroidů In vitro assay Polární hormon - účinek Ecdysteroidy Ecdysone = Molting hormone (MH) Fukuda 1940 ukázal, že pochází z p.ž. 1954 Karlson a Butenandt z 1t kukel B.m. 250mg steroidního h. Jako detekční assay použili permanentní larvy Calliphora. První strukturně popsaný hormon Ecd. spouští proteosyntézu v epidermis. Ekdysteroidy i v rostlinách. Syntéza ekdysteroidů z cholesterolua aktivace v periferní tkáni u motýlů Carrier proteins Puffing patterns on chromosome 3L during Drosophila larval development Účinky ekdysonu Aktivace stovek genů pod vlivem ecdysteroidů. In vivo assay, polyténní chromozómy slinných žlaz Obláčky v místě exprese. Ekdyson je podobně jako juvenoidy lipofilní hormon, takže proniká buněčnou membránou, váže se na receptor až v jádře a aktivuje transkripci a expresi genů. Ecdysteroidní receptor EcR : je to ligandem aktivovaný transkripční faktor v jádře hmyzích buněk. Má typickou strukturu obsahující N-konec, DNA vážící C doménu, hinge oblast, ligand vážící doménu a terminální C-konec. EcR je nekovalentní heterodimer dvou proteinů. EcR protein a ultraspiracle protein (USP). Rodina hmyzích jaderných hormonů jsou ortology savčích farnesoid X receptor (FXR) and retinoid X receptor (RXR) proteinů. Ligand vážící kapsa EcR je flexibilní a adaptabilní. To nabízí praktické aplikace v medicíně a zemědělství. Geny pro ligandy vnesené do rostlin by mohly sloužit k jejich ochraně při tvorbě terapeutických proteinů. Řada z nich jsou schválené a bezpečné insekticidy. Nepolární hormon - účinek Jak účinkujíekdysteroidyna buňku Reakce polyténních chromozomů slouží jako model k porozumění odpovědi epidermálních a dalších buněk na svlékací hormon. Fakt, že některé obláčky na různých místech chromozomu se vyskytují jen po určitou dobu působení MH a že dokonce později je výskyt obláčků blokován pokračující přítomností MH, naznačuje, že pouze časově omezené pulzy a tedy velmi aktivní metabolizování uvolňovaného hormonu jsou nezbytné pro správný průběh svlékání. Některé z postupných kroků probíhajících při svlékání se zdají být odstartovávány právě pádem ekdysteroidového titru. Jeho role se tedy zdá být spíše jako koordinátora vývojových kroků. Ekdysteroidy produkované PTŽ řídí jak apolýzu, tak i ekdysi. Stimulují také konverzi tyrozinu na chinony, a tak i sklerotizaci. Hmyzí Ek. Mají více OH skupin, jsou polární a nepotřebují přenašeče jako savčí steroidy. Hmyz nedokáže syntetizovat cholesterol – esenciální složka potravy. Ekdysteroidy jsou i tkáňové faktory produkované rostoucími orgány – k synchronizaci tkání – housenka ležící na studeném kameni by se nevyvíjela všude rovnoměrně – některé tkáně musejí počkat na jiné. Ekdysteroidy mají funkce i u imág: stimulují tukové těleso, které má podobnou funkci jako játra obratlovců, k produkci žloutkových bílkovin, které jsou pak transportovány do ovárií. RIA, chromatografie. Vysoký titr – nová kutikula, menší předcházející – apolýza. Typické jen pro l-p svlékání Koreluje i se svlékáním a změnami chování larvy Drosophily Je produkován pouze endokrinní žlázou Corpora allata (CA) a není zdaleka tak kontroverzní jako MH. Pokud je známo, všechen hmyz má CA a jen CA jsou zdrojem JH. Na druhou stranu JH je mnohem obtížněji přístupný ke studiu, protože je lipofilní, má tendenci hydrolyzovat a měnit strukturu v kyselém, zásaditém prostředí nebo v přítomnosti některých iontů a navíc svou tendencí vázat se na sklo a plast. Tyto vlastnosti vyžadují mimořádnou opatrnost při experimentálním zacházení. Chemicky je JH ester, terpenoid. Je také epoxydem, což je biochemii dosti vzácná věc. Epoxyd je patrně formován epoxidázovým enzymem v CA. Je transportován ve vazbě na transportní proteiny, které jej i chrání před degradací esterázami. Titr v hemolymfě je určován: velikostí syntézy JH a jeho uvolňování do hemolymfy, aktivitou degradačních enzymů, množstvím transportních proteinů. Juvenilní hormon The Locationand Structure of the CorpusAllatum A. A mosquito B. A cockroach C. A hemipteran Juvenoidy – umělé analogy JH Juvenoidy jako je methopren, hydropren, kinopren, pyriproxyfen a fenoxycarb jsou umělé přípravky imitující strukturu a účinky JHs, selektivně cílící na a narušující endokrinní sst hmyzu. Zvlášť účinné mohou být jako larvicidy při hubení škůdců a vektorů přenášejících nemoci jako např. komárů. Kritické periody JH – při svlékání l-l, JH je přítomen, Při svlékání l-k, v první k.p. není JH přítomen. Druhá k.p. řídí vývoj imaginálních disků. Mozek řídí produkci JH prostřednictvím nervové regulace a tropních neurohormonů. Zpětnovazebná kontrola JH a z ovárií také existují. JH působí přímo na epidermální buňky. Cílové tkáně jsou citlivé jen v určitých časových oknech JH a juvenoidy Zabraňuje imaginální metamorfóze a vyvolávají nadpočetné larvální stádium. Z pohledu zájmů člověka bohužel není možné příliš doufat v úspěšnost boje proti hmyzu prekoceny a dalšími látkami, protože jejich působení je velmi různé u různých hmyzích skupin a na některé druhy nepůsobí vůbec. Obtížné načasování a rozpad v přírodě. Juvenoidy jsou v podstatě účinnější než samotný JH, protože jsou vysoce druhově specifické. Do těla se dostávají velice snadno - kutikulou do hemolymfy. Na rozdíl od vlastního JH juvenoidy při svlékacím procesu způsobují poruchy, např. hmyz není zcela schopen odvrhnout svlečku - exuvii, což vyvolá smrt, dále ovlivňují i embrya v samicích. Široká aplikace juvenoidů však není možná, protože se v přírodě rychle rozkládají a dále musí být aplikovány jen v určitém období vývoje. Používá se jich proti bavlníkovým plošticím napadajícím lesy, ovocné stromy, obilí. Největší uplatnění našly juvenoidy v boji proti skladištním škůdcům (ve skladech jsou stálé podmínky). Jeho sekrece z CA má dvě hlavní úlohy: řízení metamorfózy a regulaci vývoje reprodukčních orgánů. JH řídí stupeň a směr diferenciace u každého svlékání. V jádře se navazuje na receptor MET, transkripční faktor, který aktivuje – JH/MET signální dráha. Diagram of the hormonal control of reproductive maturation in the female mosquito. Lynn M. Riddiford PNAS 2013;110:9623-9624 Je nazýván „juvenilní“, ale není omezen jen na juvenilní stádia vývoje. Řídí embryogenezi, vývoj, metamorfózu. U dospělců stimuluje vitelogenezi, spermatogenezi, produkci feromonů při páření, metabolismus, diapauzu, migraci, dělbu práce u společenských druhů. Eklozní hormon - EH Hyalophora cecropia Ekloze ráno Antherea pernyi Ekloze večer Truman, Nastavení času líhnutí. Křížová implantace mozkové tkáně přehodila časy líhnutí. Implantovaná mozková tkáň v experimentu determinuje kdy má eklose začít, způsob provedení je řízen hostícím tělem samým. Injikujeme-li ji stoupajícími dávkami EH, eklose se posouvá o 24 nebo o 48 hodin, ale probíhá ve stejnou denní dobu. Těsně před eklozí hladiny ekdysteroidů klesají a z CC je uvolněn EH aby spustil eklozní chování a asi i vylití cementových substancí z Versonových žlaz. Pád ECD je nezbytný pro uvolnění EH a nástup citlivosti tkání. Ekdyse má tři fáze: přípravná fáze (výběr místa pro svlékání, pohyby vedoucí k odtržení nové kutikuly od staré). Ekdysiální fáze (stereotypní pohyby vedoucí k prasknutí a odhození exuvie. Nakonec postekdysiální perioda (kutikulární expanze, sklerotizace a melanizace). Dokonalá souhra nervosvalových a biochemických pochodů je tu podmíněna přesně načasovaným vyléváním příslušných hormonů. Epitracheální žlázy Truman používal izolovanou břišní nervovou pásku Manduca sexta. Systém fungoval, pokud ovšem nebyl narušen tracheální systém. To ukázalo na přítomnost dalších řídících míst (Inka cells - Epitracheální žlázy). Vedlo k objevu dalších etotropních hormonů. Pozitivní zpětná vazba zajišťující rychlé odvržení kutikuly. EH stimuluje Inka cels - Epitracheální žlázy. Ty produkují ETH a PETH, které působí na zadečková ganglia a řídí chování, ale i stimulují další produkci EH z mozku. Zpětnovazebný systém akcelerující svlékání. Bursicon, vytvrzovací hormon Reguluje syntézu fenoloxidázových enzymů podobně jako steroidy. Fenoloxidázová kaskáda Fraenkel, 60.léta Ptilinum mouchy Tsetse (Glossina morsitans morsitans) Mladá moucha dosud s měkkou kutikulou se prodírá k povrchu pomocí ptilina. Teprve až když receptory na hlavě nehlásí překážky, může se spustit sklerotizace – úkol pro hormonální signál bursikonu. Bursikon je sekretován ze segmentálních perivisceráních orgánů spojených s abdominálními ganglii asi jednu nebo dvě hodiny po uvolnění EH. Dva další kardioaktivní peptidy usnadňují proud hemolymfy do křídel. Jan Žďárek: Další synchronizační neuropeptidy: 1. Imobilizační faktor PIF. Pokud injikujeme hemolymfu z oranžového stádia do larvy mladší, larva se předčasně přestane pohybovat. 2. ARF anterior retraction factor, které lze izolovat z larev vstupujících do puparizace. Je-li pak injikován do larev v době před stádiem červeného spirakula, tento faktor vyvolá předčasnou retrakci ústního ústrojí a hlavy. 3. PTF puparium tanning faktor urychluje vytvrzování zadní části těla. Přední a zadní část těla tvrdne různou rychlostí. Je-li larva ligaturována na začátku puparizace, vytvrdí se pouze hlava, zadeček si ponechá larvální tvar a bílou barvu. Injekce hemolymfy z normálně vytvrzené larvy do zadečku s permanentní larvální kutikulou vede k jeho vytvrzení. Bursikon tedy podobně jako PTF a ekdysteroidy řídí FO kaskádu. Hormony a metabolismus AKH - adipokinetický hormon Mobilizace lipidů pro dlouhý let saranče. Tvorba transportní podoby lipidů a zásobení svalů z tukového tělesa Během asi 15 minut je z CC na nervový stimul produkován a uvolňován. Tato změna je spojena se stonásobným zvýšením oxidace živin potřebných pro získání energie pro dlouhodobý let. Vysoká hladina lipidů inhibuje uvolňování AKH a nízká hladina trehalózy stimuluje. Svaly se v přítomnosti AKH přepínají ze sacharidového metabolismu na lipidový. AKH má vedlejší efekt, je také kardioakcelerátorem. Antagonista je inzulín-like hormon, zvyšuje zásobní TG AKH - adipokinetický hormon Prvním hmyzím identifikovaným neuropeptidem byl proctolin. První zprávy o něm jsou z poloviny 70tých let. Proktolin je produkován a vylučován terminálním zadečkovým gangliem, mozkem a periferními nervy. Ovlivňuje aktivitu viscerálních svalů –srdce, střeva, recta, ale také skeletálních svalů. Bývá popisován jako transmitter nebo neuromodulátor. Proctolin Octopamin Široce používán hmyzem, korýši i pavouky při chování náročném na energii (flying, egg-laying, and jumping). Hladina octopaminu u saranče vzrůstá z 0,3 na 1,7 nM během prvních 5 minut letu. Neurosekretorické nepárové DUM (dorsal unpaired median) buňky u svalu nohy sarančete produkují oktopamin a uvolňují jej v blízkosti svalu, který reaguje znásobením svého napětí. Uvolňování oktopaminu je zřejmě rozšířeno i na mnohé další hmyzí orgány přičemž se uvažuje o tom, že hraje podobnou roli jako noradrenalin u obratlovců - nastavuje organismus na maximální metabolickou aktivitu svalů. Hladové larvy drosophil se pohybují rychleji a hledají potravu. Hlad zvyšuje hladinu oktopaminu. Ten stimuluje motorické synapse. volume 14 | number 2 | FEBRUARY 2011 nature neuroscience Koon et al. provide evidence that in starving Drosophila octopamine, released by modulatory neuromuscular terminals, triggers a locomotive search behavior. Octopamine, originally discovered in the octopus, is the fly’s stand-in for noradrenaline. Notably, secreted octopamine boosts both the modulatory terminals themselves as well as neighboring excitatory neuromuscular terminals. These findings illustrate local mechanisms of aminergic signaling in control of synaptic plasticity. Hyperglykemický hormon, Trehalogon Hyperglykemický hormon (Trehalagon) je rovněž neuropeptidem produkovaným v CC. Jeho produkce prudce roste po začátku letu - mobilizuje zásobu krevní trehalózy - hlavního energii transportujícího sacharidu hmyzu. Je-li uvolňování hormonu zabráněno přetětím nervů mezi mozkem a CC, dojde k pádu titru krevní trehalózy, která vede až k zastavení letu v důsledku nedostatečného přisunu energie. I on má svého antagonistu (podoba inzulinu). Trehalogon – uvolňuje transportní cukr trehalózu z tukového tělesa. Negativní zpětná vazby řídí hladinu Glc. Stejně jako obratlovci, mnoho bezobratlých dokáže regulovat extracelulární glukózu. Např. u korýšů (krabi, krevety, garnáti) neurohormon CHH – crustacean hyperglycemic hormone . CHH byl poprvé objeven když badatelé injikovali kraby extraktem tkáně z oční stopky jiných krabů a extrakty způsobily hyperglykémii – zvýšení hladiny Glc. CHH je syntetizován v tělech sekretorických neuronů, které jsou nahloučeny v oblasti zvané X orgán v oční stopce. Výběžky odtud vedou do oblasti zvané sinusová žláza, která slouží jako skladovací a vylučovací orgán předávající CHH do cirkulace. Nízká hladina Glc prostřednictvím uzavření K+ kanálů vede l sekreci exocytózou. V cílových tkáních vede k uvolňování Glc. •Antidiuretický hormon Ovlivnění tvorby filtrátu v malpigických trubicích Další hormony řídí funkce ovárií, vitelogenezi, embryogenezi, Chování. Řada hormonů známých od obratlovců ale v jiné funkci (inzulín, gastrin, somatostatin, glukagon, melatonin). Diapauzní hormon B.m. CNS přijímá informace o vnějším prostředí a ovlivňuje sekreci řídícího peptidického hormonu. V létě za vysokých teplot a dlouhého dne samice uvolňují diapauzní faktor z párovitých neurosekretorických buněk v podjícnové uzlině. Nově tvořená vajíčka jsou pod jeho vlivem a vstupují do diapauzy a přezimují. Types of Hormones in Insects  Steroid hormone  ecdysteroids  Sesquiterpenes  juvenile hormones  Peptide hormones  prothoracicotropic hormone (PTTH)  many others  Biogenic amines  octopamine  serotonin Feromony – exokrinní, vábení opačného pohlaví a spuštění sexuálního chování - sexuální feromony vábení obou pohlaví dohromady - agregační feromony poplach - poplachové feromony rozptýlení po okolí - disperzní feromony tah - migrační feromony Včely: synchronizace vývoje (akcelerace nebo inhibice) - maturační feromony inhibice ovárií - substance královny určení kast (u larev termitů) nebo změny v chování včelích dělnic z úlových včel - kojiček-3, stavitelek-4, čističek-1, krmičky-2, stražkyně5 na létavky-6. - modifikátory kast Neuropeptidy D. melanogaster In Drosophila insulin-like peptides, the insulin receptor and downstream proteins are important in developmental and growth processes, as well as in carbohydrate and lipid metabolism, diapause induction, stress resistance, reproduction and regulation of life span Závěr: Od prvních a dodnes přínosných experimentálních metod - ligace, extirpace, transplantace a testů přítomnosti hormonu ve zkoumaném vzorku na vyvíjejícím se hmyzu, pokročilo se v posledních letech zejména v tom, že dnes jsou pro detekci nepatrných množství hormonu využívány metody masspec, RIA, chromatografie, tkáňové kultury pro zjištění účinků hormonů přímo na jednotlivé buňky, metody molekulární genetiky, detekce regulačních faktorů genové exprese, imunohistochemie, které umožnují porozumět co se děje na subbuněčné úrovni, isolace a identifikace neuropeptidů. Stále jedna z nadějných cest pro regulaci hmyzích populací škodících zájmům člověka. Exokrinní sekrece  Kokony – hedvábí  Pavučiny – technologická inspirace