Kulturní složky krajinného rázu
Urbanismus venkova ČR
•Dvorce – římská, západní tradice, v ČR tak stavěla šlechta, od
16. stol. i selské statky na vysočinách mezi Moravou a Čechami
(Ždárské vrchy, Svitavsko – podívat se na Stabilní katastr
•Tradiční vesnice - středovýchodoevrovský způsob bydlení v
krajině – sociálně homogennější společnost dominuje.
Vsi podle půdorysu:
•Shluková – organické či nahodilé, od 11. stol. kolem kostela – dominuje od
pravěku do pol. 13. stol., - slovanská vnitřní kolonizace (doba románská)
•Řadová – podél potoka, cesty, jednostranná či dvoustranná. Plužina – pole
kolmo k podél. ose sídla. Tak kolonizační vesnice 13. a 14. stol. a pak vesnice
pozdní kolonizace vrchovin v 2. pol.15. stol. a 1. pol. 16. stol.
•Návesová (návesní) náves = centrum, návsi pravidel. X nepravidelné.
Návsi velké – pastviště obce. Ve 13. a 1. pol. 14. stol. Pravidelné návsi:
•Okrouhlice – domy kolem návsi víceméně do kruhu, ne vždy kompletního.
Uprostřed často rybníček. Radiální plužina, tj. klíny polí se rozbíhají paprsčitě od
humen dozadu, ohraničeny cestami, potoky, mezemi.
•Pravoúhlá náves – kolonizační ves 13.-15. stol., nápodoba náměstí měst.
•Záhumenní cesta – za domy byla humna (s kurníky, stodolami, sušárnami,
zeleninou, ovocné stromy). Za plotem všech humen vedla obvodová cesta hranice
zastavěného území obce, později vedla kolem stodol.
Významné znaky historické kultivace krajiny: CESTY
• STEZKY: První v neolitu: podél toků v úvalech, dálkové
• Keltové – známy i regionální stezky
• Středověk 13.-15. stol. – max. hustota stezek (= úzkých cest) – kola
vozů měla rozchod ca 1,1 m !
• 18.-20. stol. – téměř zánik stezek - stavba silnic, železnic, zůstaly jen
mezi vesnicemi a z vesnic na pole.
• od r. 1970 – stavba dálnic – opět síť co přesekává dosavadní silniční síť.
• Cesty - světský i náboženský účel (poutní), osnova pro rozvoj kulturní krajiny,
posvátná místa (brody, křižovatky), mýty kolem nich, pověsti o vraždách atd. Od
pozdní gotiky u nich ojediněle smírčí kameny a kamenné rozcestníky, od baroka
u nich ve velkém výstavba božích muk, poklon, u hlavních cest i kostelíků.
• Význam cest: funkční, estetický, kulturní.
• Úvozy – jejich vývoj od pravěku dodnes, mnohé staré dnes zavezeny odpadky a
rekultivovány – dobře vidět z porovnání s II. vojenským mapováním.
• Vesnice – radiální x paralelní síť cest.
• Císařské silnice od r. 1745 začaly být stavěny přímkové – kvůli dělostřelbě. Okolo
aleje lip – stín pro vojáky, u ostat. silnic ovoc. stromy – aby se hladoví pocestní
trochu najedli a nekradli.
• Komponované krajiny – aleje, průhledy, osy směřující k dominantám – alej k
poutnímu chrámu, loveckému zámečku, zámku, později i nejvýznam.
památníkům.
MEZE x AGRÁRNÍ TERASY
• Meze = původně jen signál hranice vlastnické držby! Úzký pásek trávy
(0,5 m), ale i oj. hraniční stromy, cesty, hranečníky, rozcestníky, ploty, zídky.
• Součástí mezí se časem staly snosy kamení z polí → kamenice, tarasy.
Stromy a křoviny na nich téměř nebyly. Meze vznikly postupně za staletí
naoráváním a splachy ornice k travnaté hraně (tzv. naorané meze = všechny
naše meze). Všechny až do 50. let 20. stol. byly jen travnaté, bez dřevin,
max. řídká řada ovocných stromů u paty meze. Po opuštění využívání teprve
zarostly, jak to vidíme dnes. Krajina často dnes přestala být přehledná.
• V ploché krajině bez kamení - živé ploty (Vel. Británie, Irsko, sevvých. USA)
• Estetická funkce mezí – člení plochu, barvy.
• Protierozní funkce – druhotně, po té co mez „vyrostla“ a zarostla.
• Ekologická funkce – např. interakční prvky ÚSES
• Historický význam – info o bývalé plužině, po nich často pěšiny přes pole.
• Terasy – jiný systém i význam – využití příkrých svahů teplých úrodných
oblastí pro socialistickou zastaralou techniku. Vystavěny jednorázově, až 10 m
vysoké. Jsou úzké (60-70. léta 20. stol.), nebo běžnější široké (80. léta).
• Naprostá většina v ČR je jich ve vinorodých oblastech na jih od rovnoběžky
Dolních Kounic.
Kamenice na
Blatinách
(Žďárské vrchy)
Wales – živé ploty
100 m
Živé ploty doplněné v rozích hraničními
stromy. Původně pole, dnes pastviny.
Umělé terasy nad Židlochovicemi
VYZNAČENÍ HRANICE MAJETKU
•Kláštery a šlechtici – vyznač. hranice majetku (min. od poč. 13.
stol., průkopníci byli Johanité) – později i zapsány i v Zemských
deskách (Čechy asi od r. 1270, Morava a Slezsko asi od r. 1348).
• – Jan Menšík z Menštejna (r.1600): „Meze a hranice“
– poddaní – poddanské řády šlechty
• Postupný zánik vymezení hranic (Sudety – téměř úplný x vých. Morava).
•Dnes: hranice lesů, železnice, cesty, plastové geodet. body.
•Přirozená znamení: cesty, hranice lesa, vodní toky, solitéry stromů
(dříve se zatlučenými hřeby nebo vypálenými letopočty,
vlastníky „lizované stromy“ – odseknutá borka na lýko – světlé).
Takové stromy hlídány vrchností před skácením - klíčové v lesích.
•Cílená znamení: hierarchie: hranečníky - mezníky - mezní znamení
•Hranečníky : na koncích meze, dřevěné kůly, pak kameny.
•Mezníky : lomové body v hranici pozemku
•Mezní znamení : v rovné trase – drobné kůly či kameny, značky
– Pod hranečníky i mezníky ukládány podsádky (Jan Menšík:
svědkové kamene) – střepy, cihly v hl. ca 0,6 m.
•Trojmezí, Troják (Dreiwappenstein) – místo setkání 3 hranic
panství, často ozdobné kameny, někdy s erby, dnes větš. zcizeny.
Archeologicky prokázaný menhir: Králův stolec v lesích Chřibů,
hraniční kámen panství uváděný již r. 1228. Leží 4,2 km severně
od kláštera ve Velehradě. U nás velká vzácnost.
Smírčí kameny u cest – od pozdní gotiky
do baroka. Jeden je 980 m sz. od školy
u kina Lucerna před domem Minská 13.
Stodoly a před nimi záhumení cesta, vpravo
začínají polnosti – Slovácko, Hrubá Vrbka