•5. ORGÁNY ROSTLIN A PROSTŘEDÍ
•
•Stavba těla konkrétních druhů rostlin je do značné míry přizpůsobena podmínkám prostředí, ve
kterých rostou – nejvýznamnějšími jsou dostupnost vody a světla, specifické adaptace se vytvářejí i
za účelem získávání živin
•Hydrofyty – vodní rostliny
•• přijímání vody a rozpuštěných živin celým povrchem těla, s tím souvisí redukce kořenového
systému (úplná redukce => vzplývavé rostliny vůbec nezakořeňují)
•• výhodou je velký povrch listů – to je např. případ heterofylie lakušníku, kde plovoucí listy
jsou celistvé, zatímco ponořené jsou členěné na čárkovité úkrojky
•• tenká pokožka, slabá kutikula – snadný průchod vody, látek a plynů do pletiv
•• průduchy u ponořených listů chybí, u plovoucích jsou na svrchní straně
•• redukce vodivých pletiv (zejména dřevní části cévních svazků)
•• oproti tomu značný rozvoj mezibuněčných prostor – nadlehčování těla rostliny, vytvoření souvislé
soustavy mezibuněčných „kanálků“ umožňuje vedení plynů (vzdušné pletivo – aerenchym)
•• dýchací kořeny (pneumatofory), mangrovové porosty – viz adventivní kořeny
•• helofyty – rostliny zakořeněné v bahně s vystupujícími prýty (kosatec, orobinec)

•Hygrofyty – rostliny vlhkých stanovišť
•• slabě vyvinutý kořenový systém a dřevní část cévních svazků
•• velké listy, pokožka se slabou vrstvou kutikuly, průduchy bývají vyzdviženy nad úroveň pokožky
(usnadnění transpirace), ve vlhkém ovzduší častá gutace
•Mezofyty – rostliny středně suchých stanovišť
•Xerofyty – suchobytné rostliny
•• často vystavené zároveň suchým a teplým podmínkám (xerotermofyty)
•• dlouhé a hluboko pronikající kořeny
•• silná vrstva kutikuly kryje pokožkové buňky, průduchy často vnořeny v pokožce
•• mrtvé chlupy na povrchu – snížení výparu, ochrana proti oslunění a zahřívání
•• listy kožovité (olivovník), úzké mezibuněčné prostory, vyvinutý sklerenchym
•• listy svisle postavené (blahovičník), též SJ orientace => menší osvit (locika)
•• svinuté listy stepních trav (unifaciální) – „navrchu“ spodní strana bez průduchů
•• sukulence – hromadění vody v dužnatých listech (chylofyly – tlusticovité, aloe) nebo stoncích
(chylokauly – kaktusy, pryšce)
•• redukce listů, asimilační úlohu přebírá stonek (janovec)
•• xeromorfózou jsou v principu i jehlice – malý povrch omezuje výpar v zimě, kdy je omezen příjem
vody

C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\cytisus_scoparius.jpg
•Vlevo: kořenový systém druhů čeledi Lemnaceae; nahoře: aerenchym ve stonku prustky, orientace
listů lociky kompasové; dole: zelené stonky janovce, kožovité listy olivovníku
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\cernohorsky_pril27_aerenchym.JPG
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\lemnaceae_plate.jpg
•http://www.lucidcentral.org
•/keys/aquariumplants2/Aquarium_&_Pond_Plants_of_the_World
•/key/Aquarium_&_Pond_Plants/Media/Images/lemna_plate_lge.jpg
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\lactuca_serriola.jpg
•Lactuca serriola - locika kompasová
•http://www.omafra.gov.on.ca/english/crops/facts/03-041.htm
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\olea_europaea.jpg
•Olea europaea – olivovník
•http://www.colintlev.net/blogs/default.asp?idB=54&p=6
•http://www.botany.cz/cs/cytisus-scoparius/
•Cytisus scoparius – janovec metlatý
•Hippuris vulgaris – prustka obecná
•Černohorský 1964:                 Základy rostlinné morfologie

•Popínavý růst – pro některé rostliny strategie v „boji o světlo“
•• popínavé rostliny – liány – kořenují v zemi a nadzemními částmi se opírají, přichycují nebo
ovíjejí kolem opory (jiných rostlin nebo neživých objektů)
•– liány úponkové se přichycují úponkami původu listového (hrách), stonkového (réva vinná) nebo
kořenového (vanilka)
•
•
•
•
•
•
•
•• nejčastěji se s liánami setkáme v tropech, kde jsou optimální podmínky pro růst stromů, které
zachycují značnou část přímého slunečního světla – v tropech jsou běžné liány dřevnaté, u nás jde
zejména o byliny
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\galium_aparine.jpg
•– liány ovíjivé mají ovíjivé stonky, kterými „šplhají“ po své opoře (svlačec, chmel)
•– liány opěrné nemusí být přímo popínavými rostlinami, ale opírají se o jiné rostliny svými stonky
s pomocí trnů (ostružiník), zpětných výhonů (lilek potměchuť), tuhých chlupů (svízel přítula) nebo
se přichycují příčepivými kořeny (břečťan)
•http://www.ct-botanical-society.org/galleries/galiumapar.html
•Galium aparine
•– svízel přítula

•
•Epifyty – rostliny rostoucí na jiných rostlinách
•• nejsou zakořeněny v zemi, ale uchyceny pomocí příčepivých kořenů nebo haustorií (parazitické
epifyty, viz dále)
•• v našich podmínkách zejména mechorosty (vedle řas, hub a lišejníků) rostoucí na borce dřevin,
v tropech běžně i vyšší rostliny
•• vzdušné kořeny (viz přeměny kořenů) s velamen – pokožkou z mrtvých buněk, které za deště sají
vodu a zásobují jí buňky pod sebou, za sucha představují ochranný obal, který snižuje výpar
•– dosáhnou-li vzdušné kořeny země, mohou zakořenit a čerpat živiny ze země
•• metamorfózy pro zachycení vody
•– stonkové hlízy epifytických orchidejí
•– nahloučením spodních částí listů bromélií
•vzniká nálevkovitý prostor, v němž se za
•deště hromadí voda (kořeny zde potlačeny,
•příjem vody absorpčními chlupy)
•– rozlišení listů jako v případě kapradiny
•Platycerium – parohovité listy zajišťující
•asimilaci ční do prostoru, zatímco ploché
•a štítovité listy jsou přitisklé k substrátu a hromadí se za nimi humus a vláha
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\platycerium.jpg
•http://botanika.bf.jcu.cz/morfologie/PlatyceriumCela.jpg
•Platycerium sp.
•– parožnatka

•Způsob získávání živin z prostředí – rostliny saprofytické
• poloparazitické (hemiparazitické)
• parazitické (též holoparazitické)
•
•
•
•
•
•
•
•Poloparazitické rostliny získávají z pletiv hostitele vodu a minerální látky
•• na rozdíl od holoparazitů přítomnost asimilačních orgánů, probíhá fotosyntéza
•• epifytické druhy jsou taktéž zakotveny haustorii, pronikajícími do dřevní části cévních svazků
(Loranthaceae – Loranthus, Viscaceae – Viscum)
•• kořenující druhy vytvářejí na kořenech přísavky, kterými se napojují na kořeny hostitelů
(Orobanchaceae – Rhinanthus, Pedicularis)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\orobanche_major.jpg
•http://www.zum.de/stueber/lindman/126.jpg
•Parazitické rostliny jsou přizpůsobeny získávání živin z hostitelských pletiv
•• redukované kořeny, listy a dřevní část cévních svazků, absence fotosyntézy
•• tvorba haustorií, pronikajících do cévních svazků hostitele, odkud čerpají nejen vodu a
minerální látky (ze dřevní části), ale i asimiláty (z lýkové části)
•• zástupci: Orobanchaceae (Orobanche, Lathraea), popínavé Cuscutaceae (Cuscuta)

•Určitou formou parazitismu je i čerpání živin od mykorhizních partnerů
•• monotropoidní mykorhiza (Monotropaceae) – „zprostředkovaný parazitismus“ prostřednictvím hub,
jež čerpají živiny od ektomykorhizních partnerů
•• orchideová mykorhiza (Orchidaceae) – v rané fázi vývoje je rostlina závislá na přísunu živin od
houby; u nezelených orchidejí tento stav přetrvá celý život
•Specifický způsob získávání živin mají masožravé rostliny
•• nejde o získávání vody a základních živin (minerálních látek, asimilátů – tyto rostliny jsou
normálně zelené a fotosyntetizující), ale o „doplňkovou výživu“
•• z živočišných těl tyto jinak autotrofní rostliny získávají zejména bílkoviny
•• rostliny hmyzožravé vytvářejí různé typy lapacích zařízení (viz přeměny listu)
C:\user\Houba\Škola-obrázky\morfologie\5_prostredi\pinguicula_leptoceras.jpg
•• dvojí typ žlázek na listech => produkce látek ke dvěma účelům
•– lepkavé výměšky (např. z tentakulí rosnatky) slouží k zachycení hmyzu
•– digesční (vstřebávací) žlázky produkují proteolytické enzymy, potřebné k rozložení bílkovin
hmyzího těla
•Pinguicula leptoceras: stopkaté žlázy uvolňují lepkavý výměšek, přisedlé žlázy na povrchu listu
produkují trávicí enzymy
•http://www.juzaphoto.com/eng/galleries/flora-carnivorous_plants.htm