Stonkový apikální meristém 3 základní typy SAM • jedna apikální buňka = nejprimitivnější – řasy, přeslička (Equisetum) • cyto-histologická zonace – borovice (Pinus), jinan (Ginkgo) – povrchové apikální iniciály – centrální mateřské buňky – přechodná zóna – žebrový meristém • tunika-korpus - u všech krytosemenných a nejpokročilejších nahosemenných rostlin - četné apikální iniciály ve vrstvách - jedna nebo více vrstev povrchových iniciál = tunika (antiklinální dělení buněk), korpus = spodní vrstvy meristému (antiklinální i periklinální dělení buněk) Vegetativní meristém vizualizace exprese WUS a CLV3 WUS::ALCR alcA::GFP CLV3::ALCR alcA::GUS http://www-ijpb.versailles.inra.fr/en/bc/equipes/Meristeme2/index.html http://www.mun.ca/biology/desmid/brian/BIOL3530/DEVO_07/ch07f05.jpg Jednobuněčné apikální meristémy jedna iniciála prýtový apikální meristém přesličky (Equisetum) meristém červené řasy tvořený jedinou apikální buňkou (AC). www.els.net AC Prýtový apikální meristém nahosemenné rostliny cyto-histologická zonace apikálního meristému Ginkgo - jinan Pinus - borovice Zonace meristémů růstového vrcholu stonku Traas et Vernoux 2002 dělení meristému do zón dělení meristému do vrstev tunika: vnější vrstva(y), buňky se dělí antiklinálně korpus: vnitřní vrstvy se dělí antiklinálně nebo periklinálně Schmidt 1924 Podélný řez vegetativním SAM Arabidopsis zóny: centrální zóna (CZ), periferální zóna (PZ) žebrový meristém (rib zone RZ) Laux a Schoof (1997) CZ je identifikována svým relativně slabým barvením cytoplasmy a nízkým stupněm dělení buněk – obdoba QC vrstvy: L1,L2,L3členění z funkčního hlediska: The shoot apical meristem of Arabidopsis thaliana. Teva Vernoux et al. Cold Spring Harb Perspect Biol 2010;2:a001487 ©2010 by Cold Spring Harbor Laboratory Press Begonia rex SAM periferní meristém listová primordia kmenové buňky žebrový meristém tunika korpus Arabidopsis SAM a listová primordia Meristém růstového vrcholu stonku šalvěje (Salvia) podélný řez příčný řez Podélný řez apexem stonku Elodea Prýtový apikální meristém („SAM“) • založený v průběhu embryogeneze • opakované dělení buněk a jejich diferenciace = produkce modulů vegetativních orgánů = fytomera (stonek, list, pupen) • • vegetativní generativní • přechod k reproduktivnímu vývoji = tvorba květů a květenství • může být reversibilní • kontrola (vnitřní i vnější faktory) jednotlivé fytomery jsou vyznačené odlišnými barvami Velikost prýtového apikálního meristému • většinou malá: 50–150 μm v průměru • cykasy nebo květenství slunečnice: 2-3 mm Dennis (2001): www.els.net rostlina průměr vegetativní SAM /um/ Arabidopsis thaliana 50 Helianthus annuus 70 Silene coeli-rosa 100 Chrysanthemum segetum 1400 Fylotaxe • je způsob uspořádání listů, šupin nebo listenů s květy na stonku • studium fylotaxe odpovídá na otázky: – co dělá prýtový apikální meristém – jak to dělá http://www.scienceworld.cz/neziva-priroda/jak-se-slunecnice-otaci-za-svym-bohem-1272/ Hofmeisterovo pravidlo • 1868 Wilhelm Hofmeister (německý botanik): nové listy se na meristému zakládají na místě, které je nejvíce vzdáleno od předcházejícího listu existují ale i výjimky úhel mezi listy 99,5° Rutishauser et Peisl 2001 fylotaxe v meristému květenství 137,5°1 2 3 Arabidopsis Sedum 1 Popis fylotaxe = spojování sousedních listů – křivka spojující sousední listy = parastich (helix) – přímá linie = orthostich spirální fylotaxe = v každém nodu 1 list chirální systém = šroubovice nemá střed nebo rovinu souměrnosti achirální systémy křižmostojné listy průměr meristému 150um přeslenité listy průměr meristému 80um Rutishauser et Peisl 2001http://www.mcdb.lsa.umich.edu/labs/clarks/ http://www.mun.ca/biology/desmid/brian/BIOL3530/DB_06/fig6_18.jpg Leonardo Pisano, Fibonacci narozený v Pise 1170 odvodil číselnou řadu 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55... 21 spirál proti směru a 34 spirál v opačném směru 8 spirál proti směru a 13 spirál v opačném směru Foto: Rutishauser 2009 – výstava v botanické zahradě v Ženevě Pozice orgánů = fylotaxe Aeonium tabuliforme Fibonacciho systém: 8 levotočivých parastichů = 2 značené červeně a 13 pravotočivých parastichů = 3 značeny oranžově žlutě = úhel sousedních listů (137,5°) Pinus sp. všechna spirální uspořádání jeví chiralitu 8 parastichů Rutishauser et Peisl 2001 Model regulace fylotaxe polárním tokem auxinu akumulace auxinu I1 – iniciace orgánu P1, P2 - primordia bazipetální polarizace PIN1 a vznik nové zóny iniciace Simulovaný model SAM Smith et al. 2006 vstřícné trojčetné střídavé - spirála auxinová maxima = světle zelená Vizualizace regulace vývoje meristému a význam auxinu pro organogenezi pDR5rev::3XVENUS-N7 aktivace produkce modrého zbarvení v místě výskytu auxinu Gordon et al. 2007 Development Metoda pro pozorování živých meristémů Grandjean et al. 2004 Rozdílná rychlost dělení a růstu buněk Grandjean et al. 2004 barveno FM-64 po 31 hodinách apex meristému LP Regulace SAM u Arabidopsis gen WUSCHEL se exprimuje ve spodní části CZ (určuje pluripotenci kmenových buněk) a indukuje expresi CLAVATA3 – ten kóduje produkci ligandu CLV1, který pak kontroluje expresi WUS a tak omezuje vznik nadměrného počtu kmenových buněk a řídí jejich přechod do organogenních zón = gen WUS je negativně regulován proteinem CLAVATA SHOOTMERISTEMLESS (STM) je exprimován v celém SAM kromě PZ, kde se mohou tvořit primordia. AINTEGUMENTA (ANT) je exprimován v laterálním primordiu. Traas et Vernoux 2002 Regulace prýtového apikálního meristému Fiers et al. Current Opinion in Plant Biology 2007 Lenhardt et Laux 2003 in situ hybridizace: endogenní exprese CLV3 Niky kmenových buněk stonku a kořene https://www.researchgate.net/publication/6074570_Connecting_the_paths_in_plant_stem_cell_regulation Interakce fytohormonů při regulaci SAM Journal of Integrative Plant Biology 2011, 53 (6): 446–454 SAM tabáku – vliv cytokininů linie 660 s aktivovaným pOp::ipt kontrola: aktivátor 35S::LhG4 7 DC 15 DC úsečka = 100 mmzvýšená hladina CK normální hladina CK Vliv cytokininů na vývoj SAM Arabidopsis a b c d a) netransformovaná kontrola WT Columbia 0 b) linie 4G3 x14/1-C s aktivovanou expresí ipt zvýšení obsahu cytokininů c) aktivátor 35S::LhG4 14/1-C d) neaktivovaný pOp::ipt reportérová rostlina 4G3 po 7 DC úsečka = 50 mm DP H. Kratochvílová Vliv cytokininů na vývoj SAM Arabidopsis Werner et al. 2003 35S:AtCKX1kontrola snížení obsahu cytokininů na 30 - 40% kontroly) snížená hladina CKnormální hladina CK úsečka = 25 mm Diferenciace dceřiných buněk meristémů na trvalá pletiva 3 primární pletiva produkty dělení buněk apikálních meristémů diferencují na 3 typy primárních pletiv, která dalším buněčným dělením a diferenciací tvoří vlastní rostlinné orgány L1 protoderm epidermis L2 primární kůra, mezofyl listů, nucelus vajíčka L3 prokambium vodivá pletiva Protoderm a krycí pletiva protoderm dozrává v epidermis = zploštěná vrstva pokrývající všechny rostlinné orgány některé epidermální buňky se specializují: svěrací buňky průduchů (guard cells) (vždy v párech) - výměna plynů kořenové vlásky (root hairs) emergence ze specializovaných epidermálních buněk (trichoblastů) – zóna v blízkosti kořenové špičky - zvětšení absorpční plochy kořene trichomy na prýtech • epidermis listů produkuje vosk kutin - kutikula • epidermis stonků a kořenů vytváří při sekundárním tloustnutí suberin Základní meristém diferencuje ve tři typy pletiva parenchym – buňky většinou sférické nebo mírně nepravidelného tvaru (prozenchym, s tenkými stěnami a velkými intercelulárami) výplňové, asimilační, zásobní i ránové pletivo kolenchym – nerovnoměrně ztloustlé buněčné stěny – pevný, ale pružný = podpůrné pletivo neomezující růst, lignin chybí. sklerenchym – schopnost vytvářet masivní sekundární buněčnou stěnu obsahující lignin, dospělé buňky jsou mrtvé vytváří buď dřevní elementy (tracheidy a tracheje), pevná podpůrná vlákna (fibers), kamenné buňky (sklereidy – běžné v osemení) klasifikace podle způsobu sekundárního tloustnutí buněčné stěny Prokambium základ vodivých pletiv produkuje: • primární xylém (protoxylém, metaxylém) • primární floém • kambium (sekundární meristém důležitý pro sekundární růst) produkuje: – sekundární xylém (deuteroxylém) – sekundární floém Primární xylém v době zralosti mrtvé tracheidy a cévní elementy tvoří dutý, kontinuální systém vedoucí vodu z kořenů k listům všechny cévnaté rostliny vytvářejí tracheidy, dlouhé, štíhlé buňky se zkosenými konci ztenčeniny (tečky) po stranách a na konci buněk umožňují proudění vody z buňky do buňky cévní elementy vytvářejí pouze rostliny krytosemenné kratší a širší buňky se spojují svými konci a tvoří trubice, přepážky mezi buňkami většinou chybí, tečky umožňují laterální pohyb vody tracheidycévní elementy Složky xylému Primární floém živé pletivo - aktivní transport a hromadný tok cukrů a jiných živin složité pletivo s dvěma hlavními komponentami: • sítkové elementy – vlastní vodivá funkce • doprovodné buňky – zajišťují energii a metabolické potřeby pro sítkové buňky, mají tedy svůj podíl na vedení živin