karyogamie a meioza probíhá v meiosporangiu - bazidii
bazidiospory se tvoří exogenně na stopkách - sterigmatech
u odvozených skupin jsou ve stěně přehrádek vytvořeny dolipory - póry, jejichž
obě strany jsou kryty membránovou čepičkou – parentosomem (celistvým či
perforovaným)
dikaryobionti (hlavní část životního cyklu v dikaryofázi)
© McLaughlin, Beckett and Yoon 1985
oddělení Basidiomycota
© 1972 Moore and Marchant
životní cyklus stopkovýtrusné houby (všeobecně):
klíčením bazidiospory vzniká haploidní primární mycelium (jednojaderné buňky)
dikaryotické sekundární mycelium (vznik obv. somatogamií) – zde konjugované
mitózy spojené s tvorbou přezek (zajišťují rovnoměrné rozdělení + a – jader do
dceřinných buněk)
tvorba plodnic není časově a prostorově
vázána na somatogamii - zásadní rozdíl
oproti vřeckatým houbám
následně vznik bazidiospor (obvykle čtyř)
„morfologické skupiny“ stopkovýtrusých hub
tradiční dělení podle charakteru plodnic:
(také poněkud odlišné pracovní metody  specializace mykologů)
- houby lupenaté (a hřibovité) - kloboukaté
- houby „rosolnaté“
- houby chorošovité
- houby kornatcovité
- ostatní nelupenaté houby (kyjankovité, kuřátkovité a lošákovité)
- břichatky
• destilovaná voda
• hydroxidy (KOH, NaOH, 2-5% vodný roztok) – projasňují preparát,
změkčují a narušují buněčné struktury (lepší barvení např. Kongo červení),
(pozor!! - mohou měnit velikost/tvar některých pozorovaných struktur –
bobtnání)
• Kongo červeň (Congo-red; roztok ve vodě nebo NH4OH) - barví stěny hyf,
nejpoužívanější
• kyselina mléčná (lactic acid)
• laktofenol (lactophenol, kys. mléčná, fenol, glycerol, dest. voda)
základní mikroskopovací média
(viz též např. http://fungus.org.uk/nwfg/chemdec99.htm )
• bavlníková (anilinová, kotonová) modř - roztok barviva v kys. mléčné
nebo laktofenolu:
- cyanofilní reakce - modrání buněčných stěn (var/několik hodin působení)
• Lugolův roztok (IKI) - roztok KI a I2 ve vodě (hlavně u drobných
askomycetů)
• Melzerovo činidlo - roztok KI, I2 a chloralhydrátu ve vodě
- amyloidní reakce: (šedo)modrání až černání sledovaných struktur
- dextrinoidní (pseudoamyloidní) reakce: hnědorezavé až červenohnědé
zbarvení (např. výtrusy u bedel, hyfy dužniny u helmovek aj.)
- inamyloidní – beze změny (žlutavé zbarvení)
• sulfovanilin (chlorvanilin, sulfobenzaldehyd) – specifická reakce obsahu
gloeocystid (tmavnutí – holubinky, některé kornatce)
základní mikroskopovací média
bazidie - tvar a počet buněk a sterigmat, délka sterigmat…
Holec et al. 2012
základní mikroznaky bazidiomycetů
bazidiospory
• klíční porus (E)
• apikulus = hilární apendix (C)
• suprahilární deprese (B)
• suprahilární lysinka („plage“; D)
• kapénka (G)
tloušťka a zbarvení stěny
chemická reakce stěny (amyloidní,
dextrinoidní, cyanofilní)
absolutní velikost: 2 nebo i 3
rozměry - někdy zploštělé spory
(Coprinus, Psilocybe aj.)
délkošířkový poměr (Q)
Kuyper et al. 1988
Kuyper et al. 1988
základní mikroznaky bazidiomycetů
tvar (kulovité, elipsoidní, vejčité, válcovité, kapkovité, alantoidní…)
Kuyper et al. 1988
základní mikroznaky bazidiomycetů
spory
Holec et al. 2012
ornamentika
základní mikroznaky bazidiomycetů
spory
Holec et al. 2012
bradavčité hrbolaté ostnité
zebrované
žebrované
křídlaté síťované s perisporem
tvořena hyfami v zásadě trojího typu:
- generativní hyfy tenkostěnné, větvené, přehrádkované (přítomny vždy)
- skeletové hyfy - tlustostěnné, nevětvené, neseptované
- ligativní (vazbové, binding) hyfy - tlustostěnné, větvené, neseptované
v pletivu někdy přítomny kulovité buňky - sférocysty (Russulaceae)
u bazidiomycetů má zásadní význam přítomnost
či absence přezek na přepážkách hyf
základní mikroznaky
© M. Vašutová
plodnice - plektenchymatická nepravá
pletiva (prosenchym, pseudoparenchym)
pigmenty - lokalizace v buňkách:
• nástěnný (=parietární, membranální)
• inkrustovaný
• vakuolární
cystidy - sterilní elementy, tvarově odlišné od bazidií
podle umístění na plodnici:
• kaulocystidy – na třeni
• pileocystidy – na klobouku
• dermatocystidy – na povrchu plodnice (nikoliv v hymeniu)
podle umístění v hymeniu:
• pleurocystidy – na ploše lupenů (rourek)
• cheilocystidy – na ostří lupenů (rourek)
Kreisel 1969
základní mikroznaky bazidiomycetů
http://www.tc.umn.edu/~dent0015/fagicola_incrusted
_hyphae_1250x.gif
cystidy - dělení podle charakteristických vlastností:
• leptocystidy – tenkostěnné (př.: vláknice - Inocybe)
• lamprocystidy (=metuloidy) – tlustostěnné, často s krystaly
• chrysocystidy – světlolomné, často v alkáliích žlutě se
barvící tělísko (př.: límcovka - Stropharia)
• gloeocystidy – světlolomný obsah
© M. Vašutová
© M. Vašutová
http://mushroomhobby.com/Gallery/Marasmius/Xerul
a%20pudens/Xerula%20pudens%20cystidia.jpg
základní mikroznaky bazidiomycetů
© M. Vašutová
Kuyper et al. 1988
cystidy - tvar
základní mikroznaky bazidiomycetů
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
„postava“:
marasmioidní (špička), collybioidní (penízovka), mycenoidní (helmovka),
omphalinoidní (kalichovka), clitocyboidní (strmělka), trocholomoidní (čirůvka),
boletoidní (hřib), pleurotoidní (hlíva), crepidotoidní (trepkovitka)
Holec et al. 2012
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
velum:
jeho přítomnost či absence a charakter, pomíjivost, zbarvení atd.
gymnokarpní plodnice
hemiangiokarpní
plodnice
závoj (velum
partiale)
závoj (velum
partiale) +
plachetka
(v.universale)
Holec et al. 2012
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
velum
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
velum
klobouk
• velikost
• tvar (polokulovitý,
sklenutý, zvoncovitý,
kuželovitý, plochý,
nálevkovitý aj.)
• charakter pokožky
(sliz, šupinky, žíhání aj.)
• zbytky vela na povrchu
• charakter okraje
(rýhovaný, brvitý,
zvlněný, vroubkovaný…)
Kuyper et al. 1988
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
lupeny
• hustota
• přítomnost a četnost
lupénků
• tvar (rovné, břichaté…)
• připojení ke třeni
(odsedlé, volné,
připojené, přirostlé,
vykrojené, zoubkem
sbíhavé, sbíhavé…)
• ostří (rovné, zvlněné,
zubaté, brvité,
vločkaté…)
Kuyper et al. 1988
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
třeň
• připojení ke klobouku
(centrální, excentrický,
postranní)
• tvar (válcovitý, kyjovitý,
břichatý)
• dužnina (dutý, vatovitě
vycpaný, sklípkatý)
• charakter báze (hlíza kulovitá,
obroubená,
kořenující třeň,
rhizomorfy)
• zbytky vela na povrchu
Kuyper et al. 1988
základní makroznaky kloboukatých bazidiomycetů
(tzv. kapkové testy – kapka činidla na povrch plodnice či
na řeznou plochu dužniny)
základní činidla:
•zelená skalice (10% roztok FeSO4) – především
holubinky (šedavá, růžová, zelená, negativní); lze užít i v
pevné formě (tyčinka - potírání)
•hydroxidy (KOH, NaOH, NH4OH: 20-40% vodný roztok)
– pavučince, některé choroše, ryzce aj.
•sulfovanilin (příp. sulfoformol, sulfobenzaldehyd) holubinky,
některé kornatce
makrochemické reakce
• guajaková tinktura
• páry NH3 - hřibovité houby
• dále kyseliny (HNO3 60%, H2SO4 60%,
HCl konc.), formaldehyd, anilin, benzidin,
alfa naftol (holubinky), fenol…
základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů
pokožka klobouku
• (ixo)cutis
• (ixo)trichoderm
• hymeniderm
Kuyper et al. 1988
• epithelium
Holec et al. 2012
dužnina (trama) lupenů/rourek
Kreisel 1969
Kuyper et al. 1988
regulární irregulární
(pravidelná) (nepravidelná)
inverzní bilaterální
(převrácená) (rozčísnutá)
základní mikroznaky kloboukatých bazidiomycetů
základní určovací literatura
domácí:
Veselý R., Kotlaba F. et Pouzar Z. (1972): Přehled československých hub. –
Academia, Praha.
Svrček M., Kalina T., Smola J., Urban Z., Váňa J. (1976): Klíč k určování
bezcévných rostlin. – Státní pedagogické nakladatelství, Praha.
Pilát A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. – Brázda,
Praha.
Holec J., Bielich A. et Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. - Academia,
Praha.
Antonín V., Hagara L. et Baier J. (1999): Houby. - Aventinum, Praha.
Papoušek T. (2004): Velký fotoatlas hub z jižních Čech. – České Budějovice.
cizojazyčné:
Moser M. (1983): Die Röhrlinge und Blätterpilze. – In: Gams W., Kleine
Kryptogamenflora, Band IIb/2, Fischer Verlag, Jena.
Horak E. (2005): Die Röhrlinge und Blätterpilze in Europa. - Elsevier, München.
Bas C., Kuyper T.W., Noordeloos M.E. et Vellinga E.C. (1988-2005): Flora
agaricina neerlandica. Vol . I.-VI. – Baalkema, Rotterdam.
Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (1992): Nordic macromycetes. Vol. 2. –
Nordsvamp, Copenhagen.
Knudsen H. et Vesterholt J. [eds.] (2008): Funga Nordica. - Nordsvamp,
Copenhagen.
Breitenbach J. et Kränzlin F. (1991-2006): Fungi of Switzerland. Vol. 3-6. –
Mycologia, Lucerne.
Krieglsteiner G.J. (ed.) (2000-2010): Die Großpilze Baden-Württenbergs. Vol. 2-
5. – Ulmer Verlag, Stuttgart.
+ monografie jednotlivých rodů
základní určovací literatura
chorošovité houby
zejména ř. Polyporales a Hymenochaetales, méně i jiné skupiny
poroidní hymenofor, plodnice jedno-či víceleté, rozlité nebo bokem
přirůstající (vz. se třeněm)
zpravidla lignikolní saprotrofové či (sapro)parazité, několik druhů
terestrických (pak i mykorizní)
víceleté nebo ±dlouhověké plodnice (měsíce)
fruktifikace (sporulace) jen v určitých obdobích  často sterilní materiál
důležité rychlé sušení (hyfy rostou i na utržených plodnicích, rourky
přerůstají)
chorošovité houby - makroznaky
zbarvení, tvar plodnice - zcela rozlité, „efusoreflexní“ (polorozlité - s horním
okrajem odstálým), bokem přirostlé, s postranním či centrálním třeněm,
střechovitě nad sebou
povrch klobouku (hladký, s krustou, štětinatý aj.)
velikost pórů
tmavá či želatinózní vrstva mezi rourkami a dužninou
okraj plodnice (rhizomorfy - u rozlitých typů)
konzistence: dřevnatá, ztuha masitá, měkce masitá, korkovitá
přítomnost zrnitého myceliového jádra (Fomes)
důležité jsou rovněž ekologické znaky:
- charakter a druh substrátu (živý x odumřelý, jaká část stromu aj.)
- typ tlení: bílé tlení (rozklad všech složek vč. ligninu) a hnědé tlení (rozklad
především celulózy - menšina druhů)
přítomnost různých typů hyf:
- generativní hyfy (tenkostěnné, větvené, přehrádkované)
- skeletové hyfy (tlustostěnné, nevětvené, nepřehrádkované)
- ligativní hyfy (tlustostěnné, bohatě větvené, nepřehrádkované, často
téměř postrádají lumen)
chorošovité houby - mikroznaky
© M. Vašutová
metoda: rozplétání malých
kousků tramy preparačními
jehlami
Kreisel 1969
monomitický dimitický trimitický
hyfové systémy
chorošovité houby - mikroznaky
- přezky
- sety: hnědé tlustostěnné nepřehrádkované
elementy (Hymenochaetales)
© M. Vašutová
- různé typy cystid (gloeocystidy, metuloidy)
- přítomnost a charakter inkrustace hyf (hl. v
ostří rourek)
- amyloidita a cyanofilita hyf a spor
- tvar a velikost spor
© M. Vašutová
lit.: Bernicchia A. (2005): Polyporaceae s.l. – In: Fungi Europaei, Vol. 10, Edizioni
Candusso, Alassio.
Ryvarden (2014): Poroid fungi of Europe. – Fungiflora, Oslo.
chorošovité houby - mikroznaky
víceleté plodnice (krustothecium)
tzv. zrnité jádro
saproparazit na listnáčích (buky, břízy)
bílé tlení, ve dřevě blanité útvary - syrocia
Polyporales
Fomes fomentarius
troudnatec kopytovitý
Polyporales
Piptoporus betulinus
březovník obecný
jednoleté plodnice
silný parazit na břízách
hnědé kostkovité tlení
kornatcovité houby
plodnice zcela nebo částečně rozlité
zástupci různých skupin stopkovýtrusných hub (hl. řády Corticiales a
Polyporales)
někdy i vytrvalé plodnice, výskyt téměř celý rok
substrát, typ tlení!
kornatcovité houby - makroznaky
pach plodnic
hymenofor: hladký, poroidní, irpikoidní (s nepravidelnými zuby), ostnitý,
merulioidní (síťnatě zvrásněný), grandinioidní (jemně zrnitý), tuberkulátní
(nepravidelně hrbolkatý)
konzistence: kožovitá, dřevnatá, moučnatá, voskovitá, blanitá
okraj plodnice – brvitý, rhizomorfní, ohraničený, difúzní
případné barevné změny po poškození
makroznaky celkově podružný význam
žilnatka bledá - Phlebia centrifuga dřevomorka lesní - Serpula himantioides
ostnateček třásnitý - Steccherinum fimbriatum tlustěnka kafrová - Scytinostroma portentosum
kornatcovité houby - mikroznaky
- hyfový systém (přítomnost skeletových nebo ligativních hyf)
- přítomnost a četnost přezek v různých vrstvách pletiva
- na řezu: subikulum, subhymenium a hymenium
- inkrustace na hyfách
- přítomnost gloeoplerních hyf, mléčnic apod. (SA+/SA-)
- tvar a velikost bazidií, počet sterigmat a další znaky bazidií (repetitivní aj.)
- tvar, velikost, ornamentika a amyloidita spor, tloušťka stěny
- tvorba konidií
- cystidy (různé typy - lyocystidy, asterocystidy, halocystidy, gloeocystidy,
lamprocystidy aj.), hyfidie, asterosety a další elementy
důležité jsou podobně jako u chorošovitých ekologické znaky!!
(charakter substrátu, typ hniloby)
lit.: Bernicchia A., Gorjón S. P. (2010): Corticiaceae s.l. – In: Fungi Europaei, Vol.
12, Edizioni Candusso, Alassio.
Eriksson J., Hjortstam K., Larsson K.-H., Ryvarden L. (1973-1988): The
Corticiaceae of North Europe. Vol. 1.-8. – Fungiflora, Oslo.
kornatcovité houby - mikroznaky
Hjortstam et al. 1987
kornatcovité houby - mikroznaky
Hjortstam et al. 1987
Russulales
Stereum subtomentosum
pevník plstnatý
polokloboukaté plodnice
hymenium poručením žloutne
amyloidní hladké spory spory
hojně na dřevě listnáčů
Hymenochaetales
Hymenochaete rubiginosa
kožovka rezavá
pokokloboukaté plodnice
hnědé hladké rouško s nápadnými šídlovitými setami
spory drobné, bezbarvé
obecný druh na odumřelém dřevě dubů (kmeny, větve, pařezy)
hnědavé rozlité plodnice
dextrinoidní „asterosety“
amyloidní řídce bradavčité spory
vzácný druh na kůře ležících kmenů jedlí
Russulales
Asterostroma medium
hvězdnatka prostřední
© R. Pigl
tlusté rozlité hrbolkaté plodnice
nápadný sladký pach
bradavčité spory, gloeocystidy
nehojně na padlých kmenech listnáčů
Russulales
Gloeohypochnicium analogum
kornatec žápašný
rosolovkovité houby - znaky
zbarvení a tvar plodnice, ekologie (někteří paraziti)
z mikroskopických znaků mají význam:
- typ bazidií
- velikost a tvar výtrusů
- počet buněk výtrusů
- přítomnost přezek
- tvorba konidií
Lowy 1975
kyjankovité a kuřátkovité houby - znaky
makro:
zbarvení plodnice (báze, vrcholky větví)
charakter větvení (U/V, vícenásobné)
chuť a zbarvení dužniny
barva výtr. prachu
barevné změny povrchu a dužniny
přítomnost sklerocií (Typhula)
mikro:
tvar, velikost, ornamentika spor
(bisporické vs. tetrasporické bazidie)
přezky
skeletové hyfy (Ramaria, Pterula)
ekol.:
substrát - pozemní, dřevo, zbytky bylin
lit.: Christan J. (2008): Die Gattung Ramaria
in Deutschland. - IHW Verlag, Eching.
kyjankovité a kuřátkovité houby - znaky
keříčkovité plodnice, zelené špičky větví
v rhizomorfách i skeletové hyfy
spory bradavčité, cyanofilní
lignikolní saprotrofní druh na dřevě
jehličnanů
Gomphales
Ramaria apiculata
kuřátka nazelenalá
keříčkovité plodnice
bazidie mohutné, bisporické
hladké elipsoidní spory
mykorizní, v různých typech lesů
Cantharellales
Clavulina sp.
kuřátečko
© R. Pigl
lošákovité houby - znaky
makro:
způsob růstu (krustothecium vs. pilothecium)
zbarvení ostnů a výtr. prachu (bílá/hnědá)
barva dužniny
pach (maggi, kumarin, anýz, moučný) a chuť
gutace
mikro:
ornamentika a velikost spor
přezky
lit.: Maas Geesteranus R. A. (1975): Die
terrestrische Stachelpilze Europas. - 127 p., 40
tab., Amsterdam et London.
Dvořák D. et Hrouda P. (2006): Ježaté houby:
lošáky a korálovce. Masarykova univerzita v
Brně, 2005.
Thelephorales
Hydnellum suaveolens
lošákovec libovonný
kloboukaté krustothecium
vrstevnatá modravá dužnina
trvalá silná perníková vůně
spory hnědavé, nepravidelně
bradavčité
vzácný druh smrčin
Thelephorales
Bankera violascens
bělozub fialovějící
hnědavé pilothecium, ostny (a v.p.) bělavé
suché plodnice silně voní po maggi
spory bradavčité
nehojný druh smrčin
Thelephorales
Thelephora terrestris
plesňák zemní
nepravidelné krustothecium
spory hnědavé, nepravidelně
bradavčité
obecný druh, hl. na kyselých půdách
mykoriza
© M. Storey
© J. Poříz
povrch plodnice - okrovka (peridie)
uvnitř různě organizovaný teřich (gleba), v němž vznikají spory (obvykle na
hymeniu, které pokrývá povrch jeho vnitřních prostor)
uvnitř teřichu často také vlášení (kapilicium)
spory roznášeny větrem, vodou, živočichy aj.
břichatky
břichatkovité houby - makroskopické znaky
- charakter a utváření peridie (exo- a endoperidie, ostny, areoly) a její
hygroskopicita (Geastrum, Astraeus)
- přítomnost a utváření ústí (Tulostoma - brvité x rourkovité, Geastrum rýhované
x třásnité), resp. charakter rozpadání plodnice
- přítomnost a utváření sloupku - kolumely
- přítomnost tzv. myceliové vrstvy (Geastrum)
- přítomnost a tvar sterilní části - subgleby
- zbarvení výtrusného prachu (Lycoperdon)
břichatkovité houby - mikroskopické znaky
- přítomnost přezek v peridii (Scleroderma)
- kapilicium - charakter větvení, póry, (přepážky)
- spory: velikost, ornamentika, (tvar), přítomnost stopeček
http://www.mykoweb.com/CAF/photos/Lycoperdon_molle(fs-04).jpg
foto V. Antonín
Pilát A. (1958): Gasteromycetes. - In: Flora ČSR. sv. 1, ČSAV, Praha.
Pegler D.N., Laessoe T. et Spooner B.M. (1995): British puffballs, earthstars and
stinkhorns. - RBG Kew, London.
Sarasini M. (2005): Gasteromiceti epigei. - Associazione Micologica Bresadola.
Jülich W. (1984): Die Nichtblätterpilze, Gallertpilze und Bauchpilze. – In: Gams W.,
Kleine Kryptogamenflora, Band IIb/1, Fischer Verlag, Jena.
Hansen L. et Knudsen H. (eds.) (1997): Nordic macromycetes. Vol. 3.
Heterobasidioid, aphyllophoroid and gasteromycetoid Basidiomycetes. –
Nordsvamp, Copenhagen.
Breitenbach J. et Kränzlin F. (1986): Fungi of Switzerland. Vol. 2. – Mycologia,
Luzern.
Krieglsteiner G.J. (ed.) (2000): Die Großpilze Baden-Württenbergs. Vol. 2. – Ulmer
Verlag, Stuttgart.
+ monografie jednotlivých rodů
břichatky - základní literatura
Boletales
Scleroderma spp.
pestřec
hlízovitá plodnice s kořenovitě svazčitou bazí
gleba drobně dutinkatá – lakunózní (trv. prep.), za zralosti prašnatá
kapilicium redukované
spory ostnité n. síťnaté, kulovité
mykorizní druhy
slabě jedovaté
až 50 cm velké plodnice
subgleba chybí
za zralosti se rozpadá celá plodnice, může se i
kutálet jako „stepní běžec“
na eutrofních místech (komposty, pastviny, lužní
lesy, porosty kopřiv apod.)
saprotrof
Agaricales
Langermannia gigantea
vatovec obrovský
Agaricales
Lycoperdon spp.
pýchavka
sterilní subgleba
ostnitá peridie
kolumela
lakuny v glebě (trv. prep.)
pozemní saprotrofové
Boletales
Astraeus hygrometricus
hvězdák vláhojevný
dvouvrstevná peridie
vnější okrovka praskající, cípy hygroskopické
http://www.errotari.com/Micologia/fotos/32.jpg
plodnice bez subgleby, za zralosti
nepravidelně praská na vrcholu
„vločkovité“ kapilicium, stopečkaté spory
na pastvinách a loukách, saprotrofní
Agaricales
Bovista spp.
prášivka
plodnice bez subgleby, s dvouvrstevnou peridií
za zralosti obřízně praská, otvor vzniká naspodu
vnitřní okrovky
spory kulovité
xerotermní biotopy – písčiny, stepi
saprotrofní
Agaricales
Disciseda
žaludice
stopkaté plodnice s dřevnatou stopkou
ohraničený otvor na temeni
xerofilní druhy nelesních stanovišť
saprotrofové
Agaricales
Tulostoma sp.
palečka
mohutné stopkaté plodnice
plodná část se otevírá obřízně
„třeň“ dřevnatý, hrubě vláknitý
teřich obsahuje elatery
saprotrof, kosmopolit
pustá suchá místa, polopouště, pouště
Agaricales
Battarraea stevenii
battarovka Stevenova
Geastrales
Geastrum
hvězdovka
funkčně dvouvrstevná peridie
vnější praská (někdy cípy hygroskopické), s myceliovou vrstvou
nebo bez ní
vnitřní okrovka na vrcholu s diferencovaným ústím
(vláknitým/rýhovaným)
vlášení nevětvené
spory kulovité, bradavčité
saprotrofní druhy různých biotopů
© Tomaso Lezzi
pohárkovité plodnice
na dně pecičky (peridioly) s
provázkovitým funikulem
spory v pecičkách – šíření pomocí
deště
Agaricales
Cyathus spp.
číšenka http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7f/2012-10-
22_Cyathus_striatus_(Huds.)_Willd_274333_crop.jpg
C. striatus (č. rýhovaná)
C. olla (č. hrnečková)
© L. Zíbarová
tzv. klathrothecium – nosič (receptakulum)
spory ve zralé slizovité glebě na povrchu kloboučku
endozochorie – mouchy, brouci
Phallales
Phallus impudicus
hadovka smrdutá
© J. Záškoda