sbíráme celé plodnice (i s bazí třeně - důležité znaky!)
sbírat (pokud možno) reprezentativní materiál – mladé i dospělé plodnice
v čerstvém stavu (=ne ohnilé, oschlé, rozblemcané, přestárlé či přemrzlé
plodnice)
malé a křehké plodnice umístit zvlášť do krabiček (rybářské potřeby –
„organizér“, filmovky), větší plodnice do alobalu (příp. do novin či do
papírových sáčků - nevýhodné u slizkých a lepkavých plodnic)
umisťujeme do koše nebo do krabic (plech, plast), možno také krabice
vystlat mechem a plodnice vložit přímo do nich
plodnice by neměly vyschnout, pomačkat se či zapařit
nebalit více druhů dohromady! (míchají se výtrusy)
již v terénu označit (třeba i jen provizorním) číslem
sběr a zpracování mykologického materiálu
Již v terénu zapíšeme:
topografické údaje – lokalizace (dnes GPS, souřadnice s příslušnou
přesností, ale i slovní popis lokality)
ekologické údaje
• okolní dřeviny (zejména mykorizní druhy – okruh ca 10-20 m)
• substrát (u dřevních druhů lze přiložit kousek dřeva k případnému
pozdějšímu xylotomickému ověření jeho identity)
některé znaky, delším transportem mizející (zejména u drobných hub):
• vůně (bývá jiná v bázi třeně)
• ojínění, hygrofánnost
• slizkost nebo lepkavost
• přítomnost, zbarvení a charakter vela
• barva lupenů v mládí (pokud se zráním mění)
velmi vhodné digitální foto – dokumentace samotného nálezu, příp. i biotopu
sběr a zpracování mykologického materiálu
po příchodu z terénu (neurčujeme-li rovnou, a někdy i tak) je třeba pořídit
podrobný popis:
fotografie (nebyla-li pořízena již v terénu; pozor na vyvážení bílé!)
zbarvení celé plodnice - pokud možno
pozorovat ± na denním světle! (existují
světelné zdroje se spektrem
podobným dennímu světlu)
barva a barevné změny dužniny na
řezu, příp. povrchu plodnic po otlačení
sběr a zpracování mykologického materiálu
v ideálním případě barevný kód podle barevné stupnice - chromotaxie
Ridgway R. (1912): Color Standards and Color Nomenclature. – Washington, D.C.,
published privately (by the author). 43 pp + 53 color pls.
Kornerup A. et Wanscher J.H. (1967): Methuen Handbook of Colour. Second
edition. Methuen Co., London. 243 pp + 30 two-page color plates. (1440 barev)
Küppers H (2003): Du Mont’s Farbenatlas. (5500 barev)
Munsell soil color charts, 1988 (205 barev)
sběr a zpracování mykologického materiálu
Küppers 2003
Kornerup et Wanscher 1978
sběr a zpracování
mykologického materiálu
podrobný popis:
chuť (ochutnávaný kousek vyplivnout!)
a vůně
morfologický popis (ideální
kresba/fotografie)
přítomnost vela (ohledat mladé plodnice!)
výtrusný prach – několik hodin nebo nejlépe přes noc nechat klobouk
položený na bílém papíře nebo lépe na sklíčku
sběr a zpracování mykologického materiálu
vhodné přiložit k položce (ideální k měření
spor - jen zralé; důležitá je i barva v.p.)
k měření spor lze použít i v.p. ulpělý na třeni,
povrchu sousedících klobouků apod.
konzervace a uchovávání mykologického materiálu
sušení
v sušičce (klasická kuchyňská sušička na ovoce) nebo na zdroji tepla při
teplotě max. 50 °C, ideálně 30-40 °C
- větší houby rozkrojit na kusy do 2 cm tloušťky (lépe schnou a vejdou se do
sušičky)
- usušit zcela do sucha (pozor u masitějších druhů a chorošů!), pak lze krátce
vystavit vyšší vzdušné vlhkosti (plodnice poněkud „zvláční“)
- uložit do novin či igelitových sáčků se zipem a do herbářové obálky
s etiketou:
• jméno
• lokalita, stanoviště
• datum sběru a jméno sběratele
variantou je též sušení pomocí
silikagelu (drobné plodnice)
uchovávat v suchu!
výhody: skladnost, trvanlivost, snadná příprava
nevýhody: změna tvaru a barvy plodnic
 používáno zejména pro vědecké sbírky
sušení
sušené položky náchylné k poškození plísněmi (při zvlhnutí) a především
hmyzem (brouci, moli)
zvláště citlivé jsou některé jednoleté choroše (Trametes), lošákovité
houby, holubinky a ryzce, některé hřiby aj.
 nutná dezinsekce!!! (alespoň 1x ročně, poprvé hned po usušení):
- hluboké podmrazení – několik dní při teplotě -30°C a nižší
- plynování – PH3, CS2 (silně jedovaté), příp. tablety proti hmyzu (Invet
apod. – menší sbírky)
ideální kombinace obou metod
konzervace a uchovávání mykologického materiálu
konzervace v tekutinách
- základem většiny používaných roztoků formaldehyd, ledová kyselina
octová, glycerol a etanol
- několik dní máčet v roztoku, pak umístit do skleněného nebo PE válce
výhody: plodnice drží tvar
nevýhody: náročné na prostor, obtížný transport, změna barev, tekutiny
nutno doplňovat
 používáno zejména dříve pro expoziční účely, dnes minimáně
kryosikace (lyofilizace)
- sušení za velmi nízkého tlaku a teploty (~ve vakuu - vakuové vymrazování)
výhody: výborně zachována barva a zejména tvar plodnic
nevýhody: velké (zejména počáteční) náklady, rel. prostorová náročnost,
materiál nutno udržovat v suchém prostředí (snadno znovu vlhne)
 užíváno dosti zřídka
konzervace a uchovávání mykologického materiálu
- najít a sebrat tři houby (ve volné přírodě)
- výše popsaným způsobem zdokumentovat a usušit
- opatřit schedou a vytvořit herbářové položky (obalové materiály dodám
na vyžádání)
- dle možností určit
zápočtový úkol