Abstrakt
Funkce abstraktu
I shrnutí, souhrn nebo resumé článku, referátu
I stručné shrnutí obsahu
I na základě abstraktu se rozhodujeme, zda má smysl se seznámit s prací
I jde o zestručněnou verzi článku, knihy nebo přednášky
Typy abstraktu I
I globální: nesledují postup výkladu základního textu; a též
I informativní neboli rematické:
sdělují i výsledky
I tematické: uvádějí témata práce, nikoli výsledky
Typy abstraktu II
Tematické abstrakty připomínají úvodní část textu, rematické abstrakty připomínají část závěrovou.
V přírodních vědách jsou žádoucí lineární rematické obsahy.
Slohové jevy I
Tento článek zkoumá/popisuje... nebo Autor sleduje... nebo
V práci jsem se pokusila... nebo nejlépe in medias res Normovaná hustota podélného proudu
V běžných přírodovědeckých článcích doporučuji posledně uvedený přístup.
Slohové jevy II_
3€ textová komprese a celková kondenzace
3€ vyhýbáme se podrobnostem
3€ vedlejší věty jsou nahrazeny jmennými výrazy, infinitivní nebo přechodníkovou konstrukcí
3€ užívání složitějších podřadných souvětí 3€ zkracování slov je nežádoucí
Zásady I
I Je to důležitá část práce. Píše se obvykle až nakonec, ale nikoli jen pro forma\
I Pište úsporně: je třeba vážit každé slovo.
I Neopakujte to, co je obecně známo.
I Nejsou-li jména organismů, s nimiž jste pracovali, v nadpisu, napište je do abstraktu.
Zásady II
I Popište stručně a věcně výsledky, pokud možnou použijte konkrétní význam.
I V abstraktu nesmí být navíc nic, co by nebylo ve vlastním textu práce.
I Délka bývá 150-250 slov.
I Čím je abstrakt kratší a věcnější, tím lépe
K přečtení
I Čmejrková S., Daneš F. & Světlá J. (1999): Jak napsat odborný text. - Leda, Praha. [pp. 72-83]
I Šesták Z. (2000): Jak psát a přednášet o vědě. - Academia, Praha. [pp. 84-85 & 190-191]