Reptilia plazi • taxon links taxon links Diapsida Amniota Tree of life web project taxon links Lepidosauromorpha taxon links Squamata Plazi -ektotermní živočichové -kůže silně rohovatí •(epidermální šupiny nebo krunýře), •uspořádání štítků - folidóza, pileus (hlava) -hadi srostlá víčka vs. ještěři -atlas, axis, 2 křížové obr. -metanefros -monokondylní •kinetická lebka (streptostylie) -vejcorodí, •bez péče o potomstvo http://www.vesmir.cz/files/image/id/2443 Boa constrictor - hroznýš královský Želvy - Testudines (Chelonia, Testudinata) Pleziomorfní znaky želv: anapsidní lebka (sekundárně), Jacobsonův orgán, podélná kloakální štěrbina, žebra vrostlá do krunýře (není hrudní koš), nepárový erektilní penis, kladení vajec Apomorfie: •krunýř – derivát pokožky a škáry, tedy rohovitá vrstva s kostěnými štíty, karapax (hřbetní část), plastron (břišní část) •pětiprsté končetiny s drápy, často zatažitelné pod krunýř •tlama – rohovité lišty Dvě skupiny: Pleurodira – skrytohlaví - zatahují hlavu ohybem krku do strany, jižní polokoule Cryptodira – skrytohrdlí - zatahují hlavu pozpátku (krk se skládá esovitě), příp. nezatahují čel. Emydidae (emydovití) a Testudinidae (želvovití) frayer5_20081003_143640_001 zelvy charakteristické uspořádání štítků karapax páteřní linie - vertebralia boční - costalia okrajové - marginalia nadocasní - supracaudalia odlišení druhů- podle tvaru, počtu štítků čel. Emydidae - emydovití - vodní želvy, nízce klenutý oválný karapax, prsty volné (vs. Testudinidae), spojené plovací blánou, silné drápy, delší ocas, spíše dravci Emys orbicularis – želva bahenní nominotypický poddruh E. o. orbicularis - do 25 cm; hnědočerný karapax se světlými skvrnami, ty rovněž na končetinách, krku a hlavě, plastron špinavě žlutý s temnou kresbou - samci mají delší ocas, vpouklý plastron, hnědočervenou duhovku (středoevropské populace) - samice s kratším ocasem, plochým plastronem a žlutou duhovkou (středoevropské populace) - dravá, dožívá se až 100 let - u nás jen introdukovaná – dolní Podyjí (NPR Betlém – životaschopná), stejně tak v Poiplí; původní ještě na JV Slovensku – Bodrog, Tajba Německo, Polsko Emys orbicularis, male and female plastron Europese moerasschildpad (EMYS ORBICULARIS) DSC_0295 Europese moerasschildpad (EMYS ORBICULARIS) • sitmap009005 •Trachemys scripta elegans – želva nádherná • •-jeden ze 3 poddruhů •velikost do 30 cm; karapax hnědý až černý, žlutě proužkovaný (v mládí jasně zelený), samec – protažené drápy na předních končetinách, dlouhý ocas, přední díl plastronu pevně srostlý se zadním, přední díl nepohyblivý vs E. orbicularis •- žluté podélné pásky na hlavě krku a nohách, za okem červená skvrna •- původem ze severní Ameriky, úniky ze zajetí a vypouštění teraristy •- dnes místy běžněji (i zimování), rozmnožování Trachemys scripta. Pond Slider. Arizona Trachemys_scripta_Redear_Slider TRASCR-04g • Trachemys scripta Šandera M. (2017): Mapa rozšíření Trachemys scripta v České republice. In: Zicha O. (ed.) Biological Library – BioLib. Citováno 08.11.2017. Dostupné na: •pokusy o reprodukci (pozorování při snášení vajec, nálezy snůšky apod.) •okolí Prahy, Brno - přehrada, Grádo u Čelákovic, Zoo Dvůr Králové (Brejcha 2010, Poláková 2013) • • 4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna č eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže lokalizovat p ř ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní , která vejce donesla do pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí samice a p ř evezena spolu s vejci do pražské ZOO, kde se podle údaj ů paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p ř i teplot ě 25,5 ° C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá ď at. Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal itách Brn ě nská p ř ehrada, ZOO Dv ů r Králové a Grádo u Č elákovic. Deník MF Dnes 22.8.2007 (F OJ Č ÍKOVÁ 2007) p ř inesl informaci zprost ř edkovanou panem Ji ř ím Vítkem z brn ě nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn ě nské p ř ehrady. 4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna č eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže lokalizovat p ř ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní , která vejce donesla do pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí samice a p ř evezena spolu s vejci do pražské ZOO, kde se podle údaj ů paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p ř i teplot ě 25,5 ° C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá ď at. Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal itách Brn ě nská p ř ehrada, ZOO Dv ů r Králové a Grádo u Č elákovic. Deník MF Dnes 22.8.2007 (F OJ Č ÍKOVÁ 2007) p ř inesl informaci zprost ř edkovanou panem Ji ř ím Vítkem z brn ě nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn ě nské p ř ehrady. 4 údaje o pokusu o rozmnožení jsou vyzna č eny ve 3 kvadrátech. Nebylo možné blíže lokalizovat p ř ípad kladení vajec z okolí Prahy pro anonymitu paní , která vejce donesla do pražské ZOO. V okolí Prahy byla odchycena kladoucí samice a p ř evezena spolu s vejci do pražské ZOO, kde se podle údaj ů paní Nataši Velenské po 95 dnech inkubace p ř i teplot ě 25,5 ° C z 10 vajec vylíhlo 9 mlá ď at. Další pokusy o rozmnožení byly zaznamenány na lokal itách Brn ě nská p ř ehrada, ZOO Dv ů r Králové a Grádo u Č elákovic. Deník MF Dnes 22.8.2007 (F OJ Č ÍKOVÁ 2007) p ř inesl informaci zprost ř edkovanou panem Ji ř ím Vítkem z brn ě nské ZOO o pozorování kladoucích želv u Brn ě nské p ř ehrady. redear-laying-close čel. Testudinidae - želvovití - suchozemské želvy - vyklenutý karapax - samci s vklenutým plastronem, samice s plochým - přední nohy hrabavé (při zatažení kryjí hlavu) a zadní nohy kráčivé - býložravci -únik, nikde životaschopné populace zelvy Makedonija_120 Testudo hermanni – želva zelenavá - 25 cm; krunýř žlutozelený s tmavou kresbou (výraznější) - na konci ocasu výrazný nehtovitý trn (rozdělen rýhou) - suprakaudální (nadocasní) štítek rozdělen na 2 části, tvar vertebralií na karapaxu (o málo širší než delší) - Balkán, pobřeží Jadranu, Itálie, Sardinie, Korsika (lesostepní) - k nám T. hermanni hermanni Thermanni pohlavi_zelev Image:Testudo hermanni hermanni female.JPG Testudo hermanni e1569 DE: Griechische Landschildkröte UK: Herman's Tortoise IT: testuggine comune CZ: želva Hermannova zelenavá TR: Trakya tosbagasi FR: Tortue d'Hermann PL: Żółw grecki SK: korytnačka zelenkastá HU: Görög teknős HR: Obična čančara RO: ţestoasa uscat bănăţeană RU: Балканская черепаха SL: Grška kornjača MM zahnutý štítek dolů, větší Testudo graeca – želva žlutohnědá - 25 - 30 cm; proměnlivé zbarvení, hnědé s tmavou kresbou, s věkem tmavší - okraje karapaxu prohnuté nahoru (hlavně u starších), tmavý plastron - bez trnu na ocase (příp. s malým), bradavice (kuželovité šupiny) na stehnech - suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý (téměř vždy!!) - vertebrální štítky výrazně širší než delší, vzácně nehtík na ocase - Řecko, jižní Itálie, Sicílie a jižní Španělsko - k nám dovážen poddruh T. graeca graeca Testudo graeca ae4264 DE: Maurische Landschildkröte UK: Turkish Greek Spur-thighed Tortoise IT: testuggine greca CZ: želva řecká TR: Adi tosbaga FR: Tortue grecque PL: Żółw Iberyjski SK: korytnačka žltohnedá HU: Mór teknős RU: Средиземноморская черепаха GR: Ελληνική Χελώνα YU: грчка корњача SL: mavrska želva RO: ţestoasa de uscat dobrogeană HU: Mór teknős BG: Шипобедрената костенурка HR: grčka čančara Testudo graeca dc8819 DE: Maurische Landschildkröte UK: Turkish Greek Spur-thighed Tortoise IT: testuggine greca CZ: želva řecká TR: Adi tosbaga FR: Tortue grecque PL: Żółw Iberyjski SK: korytnačka žltohnedá HU: Mór teknős RU: Средиземноморская черепаха GR: Ελληνική Χελώνα YU: грчка корњача SL: mavrska želva RO: ţestoasa de uscat dobrogeană HU: Mór teknős BG: Шипобедрената костенурка HR: grčka čančara Tgraeca urceni-pohavi-t Testudo (Agrionemys) horsfieldii – želva stepní - 28 cm; žlutohnědý okrový karapax s tmavou kresbou - plošší karapax, okraje prohnuté nahoru - širší hřbetní (vertebrátní) štítek - suprakaudální (nadocasní) štítek celistvý - na přední noze jen 4 drápy (předchozí vždy 5) - ocas bez rohovinové špičky, pahýl - stepi Střední Asie a Ruska FF i MM plochý plastron, !! FF delší ocas!! Image:Testudo horsfieldii walking.jpg Vodní želvy: - samec bývá o něco menší - samec některých druhů má o hodně delší drápy na předních tlapách, než samice Suchozemské ž. propadlý plastron délka ocasu Určení pohlaví Testudo hermanni taxon links frayer5_20081003_143837_001 Šupinatí (Squamata) - tělo kryto šupinami, svlékání - původní diapsidní lebka - Jacobsonův orgán - procélní obratle, rozeklaný jazyk - schopnost autotomie - dva hemipenisy - vejcorodost, živorodost Scincoidea čel. Scincidae - scinkovití Ablepharus kitaibelii – krátkonožka evropská - do 10 cm; útlé tělo a drobné končetiny daleko od sebe (spíše se plazí) - hřbet hnědý až hnědozelený s „kovovým leskem“, na bocích tmavé pruhy - anální štítek (1-2), tenký trn na konci ocásku, ovoparie… -J a JV Slovensko (Kováčovské kopce, Plešivecká planina, Krupinská pahorkatina - světlé a teplé lesostepi (dubový opad) Lacertoidea čel. Lacertidae - ještěrkovití -pileus, krční límec, štítky, zbarvení - – skvrny, tvar šupin jesterky hlava jesterky_pohlavi samci mají nejrůznější výstražné znaky,např.jasné zbarvení,hřebínek nebo krční laloky, robustnější stavbu hlavy a těla. výstražné chování, např.kývání hlavou a kolébání ze strany na stranu. po obou stranách zesílený kořen ocasu s pohlavním orgánem viditelným jako malá zduřenina za kloakálním otvorem. větší femorální póry na spodní straně stehen a anální póry před kloakou. scinkové femorální póry nemají několik trnitých šupin za kloakou když není výrazný pohlavní dimorfismus ocas Anatomicky je schopnost autotomie dána příčnými zónami zlomu, které u plazů neprobíhají mezi obratli, nýbrž napříč obratlovým centrem a neurálním obloukem. Kromě několika postsakrálních obratů (bývá jich 4 – 9) dělí zlomová zóna každý ocasní obratel, ocas se může odlomit těsně za kořenem stejně jako u špičky. ne postsakrální obratle, protože je v jejich úrovni kloaka, u samců hemipenis pozice zlomové zóny není zcela stabilní – může být před příčnými výběžky obratle nebo v úrovni příčného výběžku. http://www.vesmir.cz/files/image/id/6450 Zóna zlomu probíhá přes dorzální paraseptální apofýzu do štěrbiny v bázi pleurapofýzi http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Lizard_tail_autotomy.JPG/220px-Lizard_tail _autotomy.JPG Lacerta agilis – ještěrka obecná - 20 - 25 cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými - na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců) - samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře), samice celé šedohnědé - tupě kuželovitá hlava - štítky za nozdrou: 1 postnasální štítek, za ním 2 frenální - několik barevných aberací – erythronota, chersonensis a také melanismus - v ČR Lacerta agilis agilis (na východním SK L.a.argus, Rusko sp. exigua) - zoubkovaný krční límec, na hřbetě 8 – 16 řad kýlnatých šupin, obvykle 10 - suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.) Lacerta agilis - ještěrka obecná jesterky2 lacerta-agilis Lacerta agilis (ještěrka obecná) Male Sand Lizard (c) HCT. Please feel free to use this picture BUT ensure that you credit The HCT L.agilis argus - na Z, pruh zúžených/kýlnatých šupin na hřbetě, hnědý pruh L. agilis agilis - v ČR a na V (Kaljanina et Ananjeva 2004) L. agilis exigua - Rusko, převaha zelené barvy u samců Lacerta-agilis-03000022281_01 breeding-male-Lacerta_agilis_2011_George-Chernilevsky- var. erythronota ČR, SK Lacerta agilis chersonensis Lacerta agilis m. erythronota var. chersonensis Karpaty, Rumunsko • Lacerta viridis – ještěrka zelená - naše největší ještěrka (25 - 40 cm); velmi dlouhý ocas (až 70 % těla) - samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho do žluta - samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé (občas 2 bílé pásy, subad), hrdlo světlé, více skvrnité, rozptýlené tmavé tečky na hřbetě - velká protažená hlava, 2 postnasální štítky nad sebou, pilovitý krční límec -preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví až k Praze, Č. Středohoří, podél Ohře - reliktně v Čechách) -loví i malé ještěrky, ptáky, hlodavce, ale hlavně hmyz -riziko zarůstání stanovišť, intenzifikace sadů, vinic, málo zimovišť Lacerta viridis Lacerta viridis - ještěrka zelená image006 http://www.balcanica.info/f/6909.jpg Moderovaná diskuse - obrázek juvenilní jedinci podobní samicím • Zootoca vivipara – ještěrka živorodá - štíhlá ještěrka, 15 - 17 cm; hnědý hřbet, chybí zelená barva, častý melanismus - většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé skvrny (u samců se světlým středem) - samci mají oranžové až červené břicho s tmavými skvrnami, samice světlé beze skvrn (není pravidlem), chybí zelená barva - protáhlejší čenich, 1 postnasální a 1 frenální štítek, pilovitý krční límec - slabé a kratší nohy, úzké šupiny na hřbetě pouze 1-2 řady, ocas silný jen 50% těla - střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích stanovištích i do nížin - ovoviviparie, líhnutí v kloace Zootoca%20vivipara%20(Bergeidechse),%20Portrait_001 Zootoca-vivipara Common Lizard - Lacerta vivipara.JPG jesterky2 Podarcis muralis – ještěrka zední - 18 - 20 cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk) s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá v pruhy) - plochá zašpičatělá hlava, 1 postnasální a 1 frenální štítek, malé šupinky nad očním víčkem - massetericum (30% MM nemá) - větší štítek mezi okem a bubínkem, rovný krční límec - na bocích tmavé pruhy; mohou být modré skvrnky (u samců), bronzový lesk - břicho světlé až do červena ( u starších) - velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny (skáče) - V ČR pouze v okolí Štramberka (1998, vrch Kotouč), v SR hojnější, nejsevernější v stř. E Podarcis-muralis_2 jesterky1 gal18_obr1156111793_3 • staré introdukce - Žatec, Milotice nad Opavou, Štěchovice, Mikulov Strejčkův lom u Grygova - reprodukce •morfologická specifika malé populace (do 300ks) nebo jako výsledek adaptivní selekce na skalní biotopy, v hlavní části areálu spíše stepní •větší počet štítků na pileu, nutnost větší kinetiky hlavy? Podarcis taurica – ještěrka trávní Maďarsko, nížiny mezi Dunajem a Tisou hřbet zelený v přední části těla S- populace na bocích světlé pruhy • jesterky2 jesterky1 Anguimorpha čel. Anguidae - slepýšovití Anguis fragilis – slepýš křehký -30 - 50 cm; šedohnědý až bronzový hřbet, samice a mladí mají tenký podélný hnědý proužek a tmavé pruhy na bocích (samci bez pruhů) - samice tmavé břicho, samci s tmavým pruhem, ovoviviparie - malá tupá hlava, na hřbetě 2 řady větších šupin - trnitý výrůstek na špičce ocasu, anální štítek rozdělený - samci někdy s modrými skvrnkami (mimo reprodukci ztmavnou), samice tmavé boky, tenký hřbetní pruh jako mláďata - A.f.fragilis (hlavně smíšené a listnaté lesy), ovoviviparie, z vajíčka hned v kloace -ohrožení dopravou, pomalý! Padalec turkusowy, Anguis fragilis • A_fragilis_Scania_Sweden_9808_LB3 ad female juvenile Samice jsou tmavší a mívají na hřbetě a na bocích podélné tmavé pruhy A. hybridní zóna na území Moravy a Slezska samci mají tmavé břicho, hlava hruškovitá, u samic hlava navazuje na krk Anguis colchica – slepýš východní • http://tiborsos.webs.com/anguis/dely2.jpg http://tiborsos.webs.com/anguis/dely3.jpg A. fragilis (Afra) A. colchica (Acol) Acol má vidět ušní otvor (vs Afra, který ho má překrytý šupinami) - nejlépe u samců dotyk prefrontálních štítků, Acol oddělené frontální š. nebo v dotyku (B, C) – v ČR moc nefunguje hadi_hlavy oci-zmije Hadi – Serpentes čel. Colubridae – užovkovití, 9 velkých štítků na pileu Viperidae - zmijovití • supiny Preokulární štítek - praeoculare Natrix natrix – užovka obojková - 70 – 120 cm; šedohnědý až modravě šedý hřbet s drobnými černými skvrnkami, krk zřetelně oddělen od hlavy - za krkem dva žluté půlměsíčky, před okem 1 štítek - kýlnaté šupiny na hřbetě, ne na ocase - břicho světle žluté s tmavými skvrnami, někdy celé tmavé, častý výskyt melanismu (vyšší polohy), občas 2 podélné bílé pruhy na hřbetě – m. persa - náš nejhojnější had, břehy tekoucích i stojatých vod - potrava: obojživelníci - Kindler et al. (2013), až 11 poddruhů, velká morfologická variabilita grasssnake2 • 2840 Natrix natrix m. persa Natrix tessellata – užovka podplamatá - 70 - 100 cm; svrchu šedá, olivová či hnědavá, tmavé skvrnky – šachovnice, na krku tmavá kresba tvaru „V“ - protáhlejší hlava, před okem 2 preokulární štítky - kýlnaté šupiny na hřbetě, i na ocase - břicho do žluta s velkými tmavými skvrnami (po stranách se barvy střídají), uprostřed splývá v pruh - tekoucí vody (velké řeky, nádrže) s kamenitým dnem, v nížinách (Dyje, Jihlava, Svratka, Berounka, Ohře, Vltava) - potrava: ryby - Natrix tessellata e0735 DE: Würfelnatter UK: Dice Snake Tessellated IT: biscia tassellata CZ: užovka podplamatá TR: Su Yilani FR: Couleuvre tessellée PL: zaskroniec rybołów SK: užovka fŕkaná HU: Kockás sikló NL: Dobbelsteenslang DK: Rudesnog RU: Водяной уж JP: ダイスヤマカガシ Natrix tessellata 6648 DE: Würfelnatter UK: Dice Snake Tessellated IT: biscia tassellata CZ: užovka podplamatá TR: Su Yilani FR: Couleuvre tessellée PL: zaskroniec rybołów SK: užovka fŕkaná HU: Kockás sikló NL: Dobbelsteenslang DK: Rudesnog RU: Водяной уж JP: ダイスヤマカガシ 4731103562_e3d97c6924 ANd9GcQPBRZXW7GEpBfU4q_1Lt35522mkA2JceiQ2oSpG47ndsAb0VhI N. tessellata N. natrix 2 1 Coronella austriaca – užovka hladká - náš nejmenší had (45 - 70 cm), hřbet šedohnědý s řadami tmavých skvrn (někdy pruhy), hlava nezřetelně oddělena od krku - typická kresba na temeni (podkova), hladké šupiny bez kýlu - plochá trojúhelníková hlava, od nozdry přes oko tmavý proužek - břicho: mladí oranžové, samci hnědavé, samice tmavé; tečky na břiše, výskyt melanismu. - po celém území, suchá a teplá stanoviště, křoviny (stepi a lesostepi) - potrava: zejména plazy - ovoviviparie čel. Collubridae - užovkovití Coronella austriaca DE: Glattnatter Schlingnatter Haselnatter Kupfernatter UK: Smooth Snake ES: Culebra lisa europea IT: colubro liscio CZ: užovka hladká FR: Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty SK: užovka hladká FI: Kanervakäärme Coronella austriaca DE: Glattnatter Schlingnatter Haselnatter Kupfernatter UK: Smooth Snake ES: Culebra lisa europea IT: colubro liscio CZ: užovka hladká FR: Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty SK: užovka hladká FI: Kanervakäärme Coronella austriaca DE: Glattnatter Schlingnatter Haselnatter Kupfernatter UK: Smooth Snake ES: Culebra lisa europea IT: colubro liscio CZ: užovka hladká FR: Coronelle lisse PL: Gniewosz plamisty SK: užovka hladká FI: Kanervakäärme Zamenis longissimus – užovka stromová - náš největší had (obvykle 1 - 1,5 m), svrchu hnědá či olivová (bílé okraje šupin), břicho bělavé až žluté (někdy až síťování) - hladké šupiny, u starých jedinců lehce kýlnaté - před okem 1 štítek, za okem 2 - mladí se žlutými půlměsíčky za krkem a tmavým proužkem přes oko (podobají se N.natrix) - po stranách břicha výrazné hrany (šplhání) - málo plachý, suchá stanoviště, často šplhá - osluněné lesní okraje nedaleko vody, křoviny, 300-600m n.m., V SR plošně, v ČR není jasný autochtonní výskyt (Poohří, Bílé Karpaty a Podyjí) - potrava: ještěrky,savci, méně ptáci a vejce oci-zmije čel. Viperidae - zmijovití Vipera berus – zmije obecná - 60 - 80 cm; zavalitý had, samci šedí, samice hnědé, středem hřbetu tmavá klikatá čára, vzácněji celí černí (m. prester) nebo rezaví (m. chersea) - silně zploštělá hlava, svislé zorničky, subokulární drobné štítky, tmavý proužek přes obličej - zřetelně kýlnaté šupiny, celistvá anální šupina, drobné štítky na pileu - solenoglyfní jedové zuby, letální dávka 15 mg, ve žlázách 5-10 mg, kousnutí 3,5 mg - vyšší polohy (obvykle nad 400 m n.m.), vlhká stanoviště ale osluněná (často rašeliniště) - ovoviviparie -Šumava - nejsevernější výskyt, jinou cestou než přes Karpaty, souvislost s italským kladem • • Vipera berus m. prester - zmije obecná černá forma Vipera berus m. prester •