FRET Förster resonance energy transfer Fluorescence Resonance Energy Transfer FRET • FRET je Förster Resonance Energy Transfer • Transfer – Försterův rezonanční energetický transfér (Theodor Förster, 1910-1974) • Někdy nazýván také Fluorescence Resonance Energy Transfer (hlavně v chemické analýze a biologii, kde je sledována výsledná luminiscence) • přenos energie mezi dvěma fluorofory vzdálenými 10-100 Å 1. první fluorofor (donor) je excitován specifickou vlnovou délkou 2. místo fluorescence je energie přenesena na druhý fluorofor (akceptor) 3. Akceptor vyzáří přijatou energii ve formě světla Podmínky: a) vzdálenost mezi molekulami je menší, než 100 Å b) emisní spektrum donoru se překrývá se absorpčním (excitačním) spektrem akceptoru c) molekuly mají stejně orientovány dipólové momenty Využití FRET: schéma M 1 M 2 molekula 1 F1 F2 F1 F2molekula 2 F2 FRET Základní vztahy • účinnost FRET E je definována: • kde τ'D a τD jsou fluorescenční časy vyhasínání v přítomnosti a bez přítomnosti akceptoru • F´D a F jsou intensity fluorescence v přítomnosti a bez přítomnosti akceptoru Základní vztahy • účinnost (E) závisí na vzdálenosti mezi donorem a akceptorem (r) • R0 je Försterova vzdálenost při které je účinnost přenosu 50% • R0 závisí na integrálu překryvu emisního spektra donoru a absorpčního spektra akceptoru (J) • κ2 je faktor zahrnující dipólové orientace, pro volně rotující molekuly je většinou 2/3 • n je refrakční index, Q0 je kvantový výtěžek samotného donoru FRET www.anaspec.com FRET www.anaspec.com Aplikace • sledování strukturních a konformačních změn (dvě molekuly (případně dvě části molekuly) jsou označeny donorem a akceptorem a sledujeme zda dochází k výměně energie • sledujeme: studium struktury proteinů, polynukleotidů, DNA, protein-protein interakce, DNA-protein interakce, atd. • analytické aplikace Sledováni změn konformace molekuly • např. sledování změn struktury proteinu, případně jiných biopolymerů • nevýhoda: ovlivnění struktury navázáním fluoroforů F1F1 F1 F1 FRET KONFORMACE 1 KONFORMACE 2 Sledování interakcí mezi vlákny DNA • vzdálenost mezi vlákny DNA spojenými vodíkovými můstky je 30-60 Å • na větší vzdálenosti: donor obsahuje Ln3+ Analytické aplikace FRET www.invitrogen.com Analytické aplikace FRET BRET • BRET: Bioluminescence Resonance Energy Transfer • Využití metody FRET je při analýze někdy limitováno potřebou excitace „vnějším“ světelným zdrojem („photobleaching“, excitace jiného fluoroforu) • v případě BRET je zdrojem světla bioluminiscenční reakce (nejčastěji se využívá luciferasa z renilla reniformis) • sledování interakcí v živých organismech Homo-FRET • Studium interakce dvou prakticky totožných fluoroforů • Po excitaci může dojít k přenosuenergie, ale světlo emitované akceptorem bude mít stejnou vlnovou délku jako světlo vyzářené donorem • Proto se sleduje zda dochází k polarizaci světla (využití fluorescenční anizotropie) • Většinou se to týká studia biologických vzorků (např. proteinů) Bimolecular fluorescence complementation • Alternativou k FRET (nebo BRET) je BiFC • Pro studium interakce proteinů nebo jiných biomolekul • Dvě biomolekuly jsou označeny komponentami, které při interakci vytvoří fluoreskující komplex • Fluoreskující komplex je vytvořen po cyklizační reakci • Nejčastěji se využívá YFP Chemiluminiscence Chemiluminiscence • zdrojem excitace je chemická reakce • Základní schéma možné reakce • z reakce jedné molekuly ~ jeden foton • při reakci se dále uplatňují katalyzátory, kovy (a ionty kovů), vnější prostředí (zejména hydrofobicita) • téměř vždy se jedná o OXIDACI A + B → X* → Produkt + světlo http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Chemoluminescent_reaction.jpg Excitovaný meziprodukt AB* → AB + foton AB* + D → AB + D* → AB + D + foton AB* + C → AC + B AB* → A + B (disociace) …a další možnosti de-excitace Chemiluminiscenční reakce • zpravidla oxidační, exotermická reakce s přebytkem energie, kterou je možné využít k excitaci molekuly (nejlépe bez „zbytečných“ energetických ztrát) • emise fotonů musí být umožněna při návratu elektronů do základního energetického stavu • intenzita chemiluminiscence je dána vztahem: ICHL= ΦCL(–dA/dt) Příklad chemiluminiscenční reakce – oxidace luminolu kyslíkem Chemiluminiscenční reakce • reakce luminolu v zásaditém prostředí s kyslíkem (peroxid, vzdušný kyslík) → modře fluoreskující roztok • jestliže jsou v roztoku obsažen také Fe2+, nebo Cu2+ (katalýza reakce) dochází k zvýšení intenzity luminiscence http://people.howstuffworks.com/luminol.htm 23 Barevná chemiluminiscenční světla bis(2,4-dinitrophenyl)ethanedioate (DNPO) Ar-O-C-C-O-Ar + H2O2 → „intermediát“ → 2ArOH + CO2 + světlo II O NO2 NO2 O2N O2N OO O O II O „intermediát“ + fluorofor → 2 ArOH + fluorofor* → fluorofor + světlo 24 Barevná chemiluminiscenční světla Vhodné fluorofory: rhodamin B (červená barva), rhodamin 6G (oranžová), rubren (žlutá), 9,10 – bis fenylethinyl atracén (zelená), 9,10 – difenylatracén, další... Chemiluminiscence v analytické chemii 1. přímá analýza – chemiluminiscenčí činidlo přímo reaguje s analytem 2. nepřímá analýza – reakce chemiluminiscenčního činidla je katalyzována/inhibována nebo jinak ovlivněna analytem Přímá analýza • analyt je oxidován pomocí oxidačního činidla: KMnO4, peroxid, O2, Ce4+, [Fe(CN)6 ]3-, tris (2,2´-bipyridin)ruthenium(III) komplex, jodistan N- bromosukcinimid • analytem mohou být například fenoly, polyfenoly (quercetin, katechin, atd.), indoly – alkaloidy (brucin, strychnin, atd.), heterocykly (penicilin, atd.) • Lze využít zesilovačů: polyfosfáty Oxidace v plynné fázi • Jedna z nejstarších známých chemiluminiscenčních reakcí – „hoření“ bílého fosforu • Elementární bílý fosfor se na vlhkém vzduchu oxiduje a dochází k emisi zeleného světla • Podobnou reakcí je oxidace oxidu dusnatého ozónem • Využívá se pro stanovení NO ve vzduchu • Lze stanovovat i NO2 (redukce na NO a následná oxidace) • LOD mohou být až 1ppb NO Chemiluminiscenční analýza – příklady stanovení Analýza plynů: NO, ozón, po převedení i další dusíkaté sloučeniny, síra a její sloučeniny Instrumentace pro chemiluminiscenční analýzu Ref: H. Sklenářová, Škola molekulové spektrometrie (2013) Elektroluminiscence Elektroluminiscence • materiál emituje světlo působením procházejícího proudu, nebo působením elektrického pole • většinou se jedná o tzv. radiační rekombinaci (zánik páru díra-volný elektron) • příklady elektroluminiscenčních materiálů: ZnS dopovaný Ag, nebo Cu Electroluminescence • Electroluminescence is the result of radiative recombination of electrons & holes in a material, usually a semiconductor. The excited electrons release their energy as photons - light. Prior to recombination, electrons and holes may be separated either by doping the material to form a p-n junction (in semiconductor electroluminescent devices such as light-emitting diodes) or through excitation by impact of high-energy electrons accelerated by a strong electric field (as with the phosphors in electroluminescent displays). • It has been recently shown that as a solar cell improves its light-to-electricity efficiency (improved open-circuit voltage), it will also improve its electricity-to-light (EL) efficiency Electrogenerated chemiluminescence (ECL) • is a kind of luminescence produced during electrochemical reactions in solutions. In electrogenerated chemiluminescence, electrochemically generated intermediates undergo a highly exergonic reaction to produce an electronically excited state that then emits light upon relaxation to a lower-level state. This wavelength of the emitted photon of light corresponds to the energy gap between these two statesECL excitation can be caused by energetic electron transfer (redox) reactions of electrogenerated species. Such luminescence excitation is a form of chemiluminescence where one/all reactants are produced electrochemically on the electrodes. • ECL is usually observed during application of potential (several volts) to electrodes of electrochemical cell that contains solution of luminescent species (polycyclic aromatic hydrocarbons, metal complexes, Quantum Dots or Nanoparticles [4]) in aprotic organic solvent (ECL composition). In organic solvents both oxidized and reduced forms of luminescent species can be produced at different electrodes simultaneously or at a single one by sweeping its potential between oxidation and reduction. The excitation energy is obtained from recombination of oxidized and reduced species. • In aqueous medium, which is mostly used for analytical applications, simultaneous oxidation and reduction of luminescent species is difficult to achieve due to electrochemical splitting of water itself so the ECL reaction with the coreactants is used. In the later case luminescent species are oxidized at the electrode together with the coreactant which gives a strong reducing agent after some chemical transformations (the oxidative reduction mechanism). • ECL proved to be very useful in analytical applications as a highly sensitive and selective method. It combines analytical advantages of chemiluminescent analysis (absence of background optical signal) with ease of reaction control by applying electrode potential. As an analytical technique it presents outstanding advantages over other common analytical methods due to its versatility, simplified optical setup compared with photoluminescence (PL), and good temporal and spatial control compared with chemiluminescence (CL). Enhanced selectivity of ECL analysis is reached by variation of electrode potential thus controlling species that are oxidized/reduced at the electrode and take part in ECL reaction[7] (see electrochemical analysis). • It generally uses Ruthenium complexes, especially [Ru (Bpy)3]2+ (which releases a photon at ~620 nm) regenerating with TPrA (Tripropylamine) in liquid phase or liquid–solid interface. It can be used as monolayer immobilized on an electrode surface (made e.g. of nafion, or special thin films made by Langmuir–Blogett technique or self-assembly technique) or as a coreactant or more commonly as a tag and used in HPLC, Ru tagged antibody based immunoassays, Ru Tagged DNA probes for PCR etc., NADH or H2O2 generation based biosensors, oxalate and organic amine detection and many other applications and can be detected from picomolar sensitivity to dynamic range of more than six orders of magnitude. Photon detection is done with photomultiplier tubes (PMT) or silicon photodiode or gold coated fiber-optic sensors.The importance of ECL techniques detection for bio-related applications has been well established.[8] ECL is heavily used commercially for many clinical lab applications.[9][10][11] Triboluminiscence Triboluminiscence • při škrábání, drcení, nebo tření může dojít k přerušení asymetrických vazeb krystalu (cukr, diamant) • náboj je po přerušení asymetrických vazeb nerovnoměrně rozložen • při vyrovnání nábojů v krystalu dochází k luminiscenci Thermoluminiscence • přírodní krystalické materiály obsahují poruchy v krystalické mřížce (např. obsahují volné ionty, které narušují elektrické pole krystalu) • jestliže se vytvoří tzv. potenciálová díra v elektrickém poli, může se v ní usadit volný elektron (elektronová past) • tento volný elektron může být excitován (vesmírné záření, radioaktivita) a v elektronové pasti může být jeho energie zachována i stovky, nebo tisíce let • termoluminiscenční datování: zahříváním, nebo po ozáření silným světlem získá elektron v tzv. dlouhodobé elektronové pasti dostatek energie, aby se uvolnil • uvolněná energie se měří • vhodné pro datování látek, které byly v minulosti ozářeny • nutná složitá kalibrace Thermoluminescence Thermoluminescence dating The amount of luminescence is proportional to the original dose of radiation received https://www.youtube.com/watch?v=tW8q_JfmcbUhttps://www.youtube.co m/watch?v=hPtCvReouCM https://www.youtube.com/watch?v=FDAFZuxMdyE https://www.youtube.com/watch?v=rV4cwUkHXdY https://www.youtube.com/watch?v=tItOOpyJP5k https://www.youtube.com/watch?v=lB_g2ddZZYk https://www.youtube.com/watch?v=LQBjRF9mX1Y https://www.youtube.com/watch?v=FGzRvYU0e3Q https://www.youtube.com/watch?v=0BOjTMkyfIA Luminiscence a struktura látek Typy přechodů E σ π n π * σ * hladiny energií molekulových orbitalů Struktura organických molekul a luminiscence – základní pravidla 1. luminiscenci většinou nepozorujeme u uhlovodíků bez dvojných vazeb (σ → σ* přechod) 2. luminscence je vzácná také u nearomatických uhlovodíků s dvojnými vazbami, někdy pozorujeme slabou fluorescenci molekul obsahujících karbonylovou skupinu v UV oblasti (přechod n→π*), nebo u vysoce konjugovaných (ale nearomatických) molekul (vitamín A) 3. většina aromatických uhlovodíku jeví dobrou luminiscenci (π→π* přechod) Základní pravidla 4. Aromatické systémy s přechody n→π* zvyšují intensitu fluorescence (molekuly obsahují atomy s nevazebnými elektrony – N, O, S). U jednoduchých molekul obsahujících karbonylovou skupinu (např. benzofenony), nebo heteroatomy (pyrimidin, pyrazin) je často pozorována i fosforescence. 5. Skupiny připojené na aromatické jádro často silně ovlivňují fluorescenční vlastnosti molekuly. Tyto skupiny mohou měnit polohu nejnižší vibrační hladiny excitovaného stavu (týká se to jak n→π*, tak i π→π* přechodů) – viz. tabulka. skupina vliv na ΦF vliv na ΦP alkyl nepatrný zvýšení hydroxo, methoxo zvýšení zvýšení Karboxylová, keto velké snížení velké zvýšení Nitro, nitroso snížení zvýšení amino zvýšení zvýšení sulfhyrylová snížení sulfonová nepatrný kyano zvýšení X snížení zvýšení O OO- COO- OO- COOFluorescein (výborné fluorescenční vlastnosti) Fenolftalein (barevný, ale nefluoreskující indikátor) 6. molekuly s planární a rigidní strukturou mají vyšší kvantový výtěžek, než molekuly s velkým stupněm volnosti (konjugace takových systémů je vyšší, interakce se solventem je nižší (fluorescein x fenolftalein, různá fluorescence isomerů též molekuly). 6. jestliže je na aromatickém jádře halový prvek můžeme pozorovat tzv. efekt těžkého atomu: přítomnost těžkého prvku zvyšuje pravděpodobnost přechodu na S0 → T1, což má vliv na zvýšení ΦP. 7. jestliže jsou aromatická jádra téže molekuly oddělena alkyovou skupinou je systém slabě, nebo vůbec konjugován (menší kvantový výtěžek, nižší vlnová délka emise). Vzorec Název λex λem ΦF ΦP Benzén 205 278 0.11 0.26 Nafatlén 286 321 0.29 0.1 Antracén 365 400 0.46 0.01 Naftacén 390 480 0.60 Luminiscence a struktura přechod π→ π* čím více je v molekule konjugovaných vazeb, tím vyšší má emitované záření vlnovou délku Luminiscence organických molekul: ukázky 0,00 0,50 1,00 1,50 2,00 2,50 3,00 3,50 4,00 4,50 5,00 5,50 6,00 6,50 7,00 270 290 310 330 350 370 390 410 430 450 470 l [nm] IF[a.u.] Trp Tyr Phe 0 7.0 Absorpce Fluorescence Aminokyselina Vln.délka (nm) Abs. koeficient Vln.délka (nm) Kvantový výtěžek Tryptofán (Trp) 280 5,600 348 0.20 Tyrosin (Tyr) 274 1,400 303 0.14 Fenylalanin (Phe) 257 200 282 0.04 1. P. Pekárková, Bakalářská práce, 2005 2. www.biotek.com Chinin emisní maximum: 446 nm excitační maximum: 349 nm Stokesův posun: 97 nm Deriváty fluoresceinu excitační maximum: 494 nm emisní maximum: 520 nm Syntéza fluoresceinu Kondenzační reakce ftalanhydridu (půl lžičky) s resorcinolem (půl lžičky) Aplikace fluorescenční spektroskopie v hydrogeologii Migrace podzemních vod • sledování a objasnění systému podzemních řek a potoků v krasových oblastech (propadání a vývěry...) • sledování toku vody z kontaminovaných míst (např. úložiště odpadů, skládek, atd.) Fluorescenční „značkovače“ podzemních vod • fluorescenční „značkovače“ (tracer) jsou obvykle ve vodě rozpustné, silně fluoreskující látky (fluorescein, rhodamin, eosin, erythrosin, atd.) • jestliže dochází k velikému zředění barviva, lze použít např. hydrofobní sběrné patrony • k detekci lze použít jak LIF, tak spektrofluorimetr vybavený lampou (i detekce několika barviv zároveň) • lze sledovat i časový průběh průchodu barviva potokem/řekou. Z rychlosti průtoku, zředění značkovače, vzdálenosti a dalších faktorů lze usuzovat na charakter, délku, případně členitost podzemního systému. 0 5 10 15 20 25 30 0 5 10 15 20 intensity(a.u.) time (hours) Mapování podzemních vod P. Taborsky, analýza, 2007. 58 „Mapování“ podzemních vod 59 Fluorescein na Den svatého Patrika Deriváty rhodaminu 0 1 2 3 4 5 550 600 650 700 750 Vlnová délka [nm] IF Fluorofory s emisním maximem v oblasti kolem 600nm Luminiscence anorganických „species“ v roztoku 1. slabě fluoreskující ligand má komplexaci lepší fluorescenční vlastnosti (nebo obráceně...) 2. ionty kovů (zejména f-prvky), nebo jejich „species“ jeví fluorescenci (někdy také fosforescenci) v roztoku i bez komplexace 3. „anorganická“ luminiscence pochází z komplexů z nefluoreskujícími ligandy Zlepšení luminiscečních vlastností po komlexaci (1) • kov nijak neovlivňuje fluorescenční vlastnosti, jen stabilizuje organické ligandy tak, aby byl upřednostněn zářivý proces deexcitace • kov může také v některých případech zhášet luminiscenci • obou jevů lze využít pro analytické stanovení, nejedná se však o příliš selektivní metodu Luminiscence anorganických „species“ – luminiscence nekomplexovaných iontů v roztoku (2) • lanthanité ionty (např. Eu3+, Tb3+, Gd3+, a další) • některé aktinoidy (např. UO2 +, Th(I)) • závisí i na okolí „species“ – pH, komplexace, teplota, atd. • jedná se o přechody mezi f-f, případně d-f elektronovými přechody • pro emisní spektra jsou obvyklé ostré píky, čas vyhasínání luminiscence je extrémně dlouhý (až ms) Luminiscnce Lanthanoidů(III) Některé komplexy Ln(III) mají velmi neobvyklé spektrální vlastnosti: • dlouhý čas vyhasínání luminiscence • Stokesův posun může být i více než 100 nm • emisní spektrum obsahuje ostré píky Anténový efekt (antenna effect) Koordinace molekuly vody do vnitřní sféry Ln3+ q = 1.05 x (H2O -1 - D2O -1) q = 1.05 x (H2O -1 – 0.7) q = 1.11 x (H2O -1 - D2O -1 - kXH) OH2 OH2 OH2 OH2OH2 OH2 OH2 OH2 OH2 OH2 Eu 3+ N N O OH O OH O OH O OH OH2 OH2 OH2 N N O O - O O - O O - O O - Eu 3+ EDTA+ [Eu(H2O)9]3+, pH = 1.5, q = 9, CN = 0 Eu(EDTA)-, pH = 10.0, q = 3, CN = 6 Komplexy s nefluoreskujícími ligandy (3) Většinou jde o tzv. C-T (charge-transfer) přechody: přenos náboje mezi ligandem a iontem kovu, dochází k přechodu elektronu z orbitalu atomu s výrazně vyšší elektronovou hustotou do orbitalu jiného atomu s menší elektronovou hustotou (buď přechod M-L, nebo L-M), tyto přechody mají vysokou intenzitu v porovnání s přechody d-d. Komplexy s nefluoreskujícími ligandy • jde o poměrně specifické chelatční reakce • iontem je často diamagnetický kov • vznik fluoreskujících komplexů je často používán v analytické chemii pro svoji specifitu Komplexy s nefluoreskujícími ligandy – příklady Komplexující činidlo Iont kovu 8-hydroxychinolin Al3+, Be2+, Zn2+ , Li+, Mg2+ a další Flavonal Zr2+, Sn4+ 2-(o-hydroxyfenyl) benzoaxazol Cd2+ 1,10 - fenntrolin Ln3+ Různá azobarviva Al3+, Be2+, In3+, Hf(IV), Th(IV), Sc3+, Ca2+, Mg2+, Sn(IV), Y3+ Benzoin B4O7 2-, Zn2+ Luminiscence pevných látek • luminiscence většiny molekul v pevném stavu je podobná luminiscenci v roztoku • vibrační přechody jsou omezeny, proto není luminiscence pevných vzorků tolik závislá na teplotě a píky emisního spektra jsou zpravidla ostřejší • zvláštním příkladem „inorganic condensed matters“ (fosfory) Anorganické luminiscenční materiály „fosfory“ Luminescence of localized centers and semiconductors Localized centers Transitions between ion levels (f-f transitions, charge transfer, etc.). Excitation and emission can be both localized to the same center Princip Anorganický fosfor obsahuje: Aktivátor (activator)– zpravidla iont kovu, např. Cr3+, Eu3+, Nd3+, a další Aktivátor absorbuje energii (např. UV záření), dojde k excitaci a následné luminiscenční emisi, ionty aktivátoru jsou rozptýlené v matici Matice/matrice (host lattice) – většinou průzračná krystalická látka, např. Al2O3, Y2O3, atd. Pro luminiscenční vlastnosti je klíčový aktivátor, matice ovlivňuje hlavně účinnost celého procesu (dobrý „host“ neodebírá aktivátoru energii) Nezářivý přechod Zářivý přechod Ca2(PO4)3F: Sb3+, Mn2+ Matrice může obsahovat dva i více iontů (např. „lampový fosfor“ Ca2(PO4)3F: Sb3+, Mn2+) Ultrafialové záření je absorbováno pouze Sb3+ a přijatá energie je pak vyzářená ve formě světla (emise modrého světla) nebo předána na Mn2+ (energetický přenos) a pak vyzářena ve formě žlutého světla. Sb3+ tedy funguje jako zesilovač pro Mn2+. Sb3+ + foton → (Sb3+)* (Sb3+)* → Sb3+ + foton nebo (Sb3+)* + Mn2+ → Sb3+ + (Mn2+)* (Mn2+ )* → (Mn2+)* + foton S* S A1* A2* A YVO4:Eu 3+ • Matrice také může někdy sloužit jako „zesilovač“ (sensitizer) • Ultrafialové záření excituje vanadyl (host lattice), ale energie je předána na Eu3+ • Podobným příkladem je ZnS:Ag+ Solid luminescent materials Examples of the most important „phosphors“ Jihlavské podzemí http://www.youtube.com/watch?v=mQWh8Oc0kDU 85 Místnost s fosforeskujícím nátěrem na hradě Špilberk Excimery a exciplexy • excimer (excitovaný dimer) se tvoří, jestliže spolu reagují dvě excitované částice • jestliže se jedná o dvě různé excitované „species“, tak vzniká exciplex Excimery a exciplexy • zářivá deexcitace excimeru (fluorescence) • nezářivá deexcitace • excimer reaguje s jinou molekulou (např. Diels-Alderova reakce) Excimery a exciplexy Kvantové tečky (quantum dots) • agregovaný shluk stovek až tisíců atomů • jejich vodivostní a spektrální vlastnosti jsou velmi odlišné od chování samotných atomů – tvorba nových degenerovaných orbitalů • polovodičové nanokrystaly • „laditelná“ fluorescence • nejčastěji jde o kovové atomy (např. Cd, Au, Zn) rozptýlené v přebytku jiných atomů (S, Se, As, atd.) - délka vazeb: Cd-S = 0,2 nm Cd-Te = 0,24 nm - velikost částice: 3,5 nm - CdTe – kubická krystalová mřížka - počet krystalových jednotek v jedné nanočástici: ~ 203 - přibližná molekulová hmotnost: ~ 200 000 g/mol Struktura kvantových teček Fluorescenční vlastnosti kvantových teček • podle složení atomů a postupu přípravy lze ovlivnit jejich emisní a excitační spektra Evaluation of the Suitability of Quantum Dots as Fluorescence Standards, A. Knight, J. Gaunt, T. Davidson, V. Chechik a S. Windsor, REPORT 2004 Fluorescenční vlastnosti kvantových teček • „laditelná“ fluorescence • úzké emisní pásy • široké pásmo absorpce • špatná rozpustnost • použití: fluorescenční standardy, optické prvky, značení biomolekul... 1.stupeň: 4 NaBH4 + 2 Te + 7 H20 → 2 NaHTe + Na2B4O7 + 14 H2 2.stupeň: CdCl2 + NaHTe + HS-CH2-CH2-COOH CdTe nanočástice se vytvoří po několikahodinovém zahřívání. Příprava kvantových teček rozpustných ve vodě Zdroje světla vlastní - za vlastní zdroje označujeme taková tělesa nebo látky, v jejichž struktuře dochází ke vzniku světla. Za vlastní zdroj světla tedy můžeme považovat např. Slunce, žárovku, plamen atd. nevlastní - látky, které samy světlo nevytvářejí, ale pouze odráží a rozptylují dopadající světlo, se označují jako nevlastní zdroje. Mezi nevlastní zdroje lze zařadit např. Měsíc, mraky, všechny osvětlené předměty apod. Tyto zdroje lze dále rozlišovat jako: reflektory - odražeče, neprůhledné, pro dané záření refraktory - "ohýbače" / "lamače", čiré, stínítka / matnice, poloprůhledné difuzéry. Přírodní zdroje • K přírodním zdrojům patří například: • Kosmická tělesa – Primární zdroje - Slunce, hvězdy: Skutečně světlo vytvářejí. – Sekundární zdroje - Měsíc: Pouze odráží světlo z jiných zdrojů, samy nesvítí. • Chemické reakce - oheň, chemiluminiscence • Biologické zdroje – Primární zdroje - bioluminiscence: světlušky, různí mořští živočichové, houby – Sekundární zdroje - odrazy očí viditelné ve tmě nebo při záblesku: nebo iridescence i obecně • Elektrické výboje - elektrický proud v plynech (oblouk, výboj, blesk) • Tektonické jevy - žhnoucí láva Záření černého tělesa • Absolutně černé těleso, černé těleso a nebo černý zářič je ideální těleso, které pohlcuje veškeré záření všech vlnových délek, dopadající na jeho povrch. Absolutně černé těleso je současně ideální zářič, ze všech možných těles o stejné teplotě vysílá největší možné množství zářivé energie. Celkové množství energie, které se vyzáří z povrchu absolutně černého tělesa za jednotku času a rozložení intenzity záření podle vlnových délek závisí jen na jeho teplotě. Záření Slunce se poměrně dobře blíží záření absolutně černého tělesa s teplotou přibližně 5800 Kelvinů, reliktní záření odpovídá záření absolutně černého tělesa s teplotou 2,7 K. Tento fyzikální pojem zavedl Gustav Kirchhoff v roce 1862. Slunce Teplotní zdroje světla Inkandescence je jev vyzařování světla, způsobeného tepelným buzením. V těchto zdrojích vzniká světlo jako jedna ze složek elektromagnetického záření vyvolaného vysokou teplotou povrchu nějakého tělesa. Patří sem oheň (svíčka, lampa), v němž září: rozžhavené částice (nejčastěji uhlíku), slabě i žhavé plyny. Elektroinkandescence • Vzniká průchodem elektrického proudu pevnou vodivou látkou s vysokou teplotou tání např. platina, wolfram, atd. Pevná látka se rozžhaví na požadovanou teplotu, při které dochází k emisi viditelného záření • Klasická žárovka svítí díky rozžhavenému (obvykle wolframovému) vláknu, v němž jsou elektrony vázané v atomech vlákna tepelně excitovány z nižších orbitálních hladin na vyšší; fotony zde vznikají při přeskocích elektronů mezi hladinami. • Společnou vlastností teplotních zdrojů je: • velmi nízká účinnost přeměny jiného druhu energie na světlo (8%) • velký podíl energie vyzářené v podobě tepla (hlavní část – 92%) • spojité rozložení světla ve spektru podle fyzikální křivky teplotního zářiče • subjektivně příjemné vnímání světla lidským okem • závislost barvy světla na teplotě zářiče • závislost účinnosti zdroje na teplotě zářiče. Elektrické zdroje světla s nespojitým spektrem • Na rozdíl od teplotních zdrojů zde vzniká světlo jinými mechanismy. Obvykle jde o proud fotonů jednotlivě vyzářených při návratu elektronů z nestabilních poloh ve vyšších hladinách do stabilní polohy v nižší hladině v elektronovém obalu nějakého atomu. Protože energie uvolňovaná vracejícími se elektrony je kvantovaná velikostí „skoku“ mezi hladinami, mají i energie fotonů nespojitý průběh, rozdělený do tzv. emisních spektrálních čar nebo pásů. LASER Princip laseru Princip laseru LED Na rozdíl od žárovky fungují LED a LD na principu elektroluminiscence polovodičových materiálů. Zde vzniká světlo v důsledku přeskoků elektronů z vyšších energetických pásů do nižších. Rozdíl energie mezi dnem vodivostního a vrchem valenčního pásu pak odpovídá energii vyzářené ve formě fotonu. K tomuto jevu obecně dochází u všech diod, ale pouze v některých případech dojde ke vzniku světelného záření, jinak se elektrická energie mění na tepelnou nebo naopak vzniká neviditelné ultrafialové záření. Při průchodu elektrického proudu diodou v propustném směru se energie elektronu při mezipásové rekombinaci může uvolnit ve formě fotonu o energii W = h · ν, kde h je Planckova konstanta a ν je frekvence fotonu. K přechodu může dojít také prostřednictvím příměsových hladin v zakázaném pásu. Emitované záření má pak o něco menší energii h·ν‘, resp. větší vlnovou délku Halogenové žárovky • Halogenové žárovky jsou zdokonalené klasické žárovky. V prostředí baňky jsou halogeny, které pomáhají snižovat odpařování vlákna, a dosahuje se tak vyšší účinnosti. Halogenové žárovky mají světlo podobné klasickým žárovkám. • O 25-30 % nižší spotřeba energie oproti normální žárovce • Rychlý start, delší životnost Zářivky • Zářivka je tvořena především dlouhou trubicí, která je naplněna směsí rtuťových par a argonu. Na koncích trubice jsou elektrody, které jsou pokryty bariem. Z katody, která je rozžhavena asi na 900 °C emitují elektrony a směřují k opačně nabité anodě. Elektrické pole je urychluje. Díky tomu, že je trubice vakuovaná (tlak uvnitř je asi 400 Pa), je dráha elektronů, než narazí do nějakého atomu, dostatečně dlouhá, aby elektron získal dostatečnou energii k vyražení dalšího elektronu z atomu. Takto dochází k lavinovité ionizaci a vzniká tzv. doutnavý výboj. • Někdy energie elektronu nestačí na ionizaci, ale dojde k excitaci – elektron se dostane na vyšší hladinu a posléze zase sestoupí na základní hladinu a následuje emise fotonu • Emitované fotony mají vln. délku 254 nm (UV světlo) • Stěny zářivky jsou pokryty luminiscenčním materiálem, který je exctitován fotony a emitovány jsou fotony s vyšší vlnovou délkou (viditelné záření) Zdroj http://www.earch.cz/ Zářivky - luminifory Úsporné kompaktní zářivky, tzv. „úsporky“ • Fungují jako zářivky • Úspora 80 % energie, volba barvy světla • (údajně) delší výdrž • Pomalý náběh, obsahuje rtuť a lanthanoidy (nutnost recyklace) • Neekologická výroba! Svíčka Použití luminiscenční spektroskopie v analytické chemii Luminiscenční analýza Kvantitativní analýza: F = k φ Φo 2.3 c l ε Vysoká citlivost metody: • použití laserů • odezva na relativně malé změny v okolí Luminiscenční stanovení • nativní luminiscence • tvorba luminiscenčních komplexů • luminiscenční značky • luminiscenční sondy • propojení s dalšími metodami Vnitřní a vnější luminiscence • vnitřní/intrinsic (nativní luminiscence) – molekuly lze stanovit bez výrazného zásahu do sledovaného systému, zpravidla aromatické látké • vnější/extrinsic luminiscence – do sledovaného systému přidáme fluoreskující činidlo(barvivo), jehož fluorescence bude závislá na koncentraci analytu, případně se na něj naváže Nativní luminiscence sloučenina λex max (nm) λem max (nm) indole group 270-290 330-350 LSD 325 365 quinine 347 448 papaverine 315 347 berberine 352 a 432 548 caffeine 270 303 purine 265 380 adenosine 272 390 cytosine 267 313 uracil 258 309 3-hydroxocoumarin 316 372 riboflavin 370 a 440 565 GFP 400 a 475 510 nicotineamids 470 515 cyanocobalamin 275 305 calciferol 348 420 retinol 325 470 Peptidy, proteiny, AK Stanovení aminokyselin www.biotek.com Stanovení aminokyselin www.biotek.com Stanovení proteinů www.biotek.com Nativní fluorescence proteinů – vliv polarity okolního prostředí Stanovení anorganických iontů Komplexující činidlo Iont kovu 8-hydroxychinolin Al3+, Be2+, Zn2+ , Li+, Mg2+ a další Flavonal Zr2+, Sn4+ 2-(o-hydroxyfenyl) benzoaxazol Cd2+ 1,10 - fenntrolin Ln3+ Různá azobarviva Al3+, Be2+, In3+, Hf(IV), Th(IV), Sc3+, Ca2+, Mg2+, Sn(IV), Y3+ Benzoin B4O7 2-, Zn2+ Fluorescenční značky a sondy • fluorescenční značky (fluorescent labels) jsou vnější (extrinsic fluorescence) fluorofory, které se ke sledovaným biomolekulám (proteinům, peptidům, ligandům, oligonukleotidům a jiným) vážou kovalentní vazbou • fluorescenční sondy (fluorescent probes) jsou vnější fluorofory, které se ke sledované struktuře vážou nekovalentně a často přitom mění své fluorescenční vlastnosti. Derivatizace fluoroforem Rhodamine B (c =1x10-12 mol.l-1) Rhodamin B (c =1x10-12 mol.l-1) Vnitřní (nativní) x vnější luminiscence luminiscenční značky a sondy Molekuly bez vlastní (vnitřní, nativní, přirozené) luminiscence lze derivatizovat luminiscenčními značkami Omezení: lze detekovat i jednotlivé molekuly („single molecule detection“) obsahující silné luminofory, problém je jejich navázání na analyt... Výběr fluorescenčních značek kritéria pro výběr: spektrální vlastnosti (excitace, emise, kvantový výtěžek atd.) vazebné místo (-NH2, -SH skupina a další) podmínky reakce (pH, koncentrace...) hydrofobicita Výběr luminiscenčního barviva – spektrální vlastnosti Výběr luminiscenčního barviva – spektrální vlastnosti RBITC 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 450 500 550 600 650 λ [nm] IF[a.u.] Emise Excitace O OH O N + NCH3 CH3 CH3 CH3 N S N S Cl - Výběr fluorescenčních barviv Fluorescenční značky – vazebná místa amino-reaktivní značky sukcinimidyl estery (Rh6GSE) sulfonyl chloridy isothiokyanáty (FITC, RBITC) Fluorescenční značky – vazebná místa thiol-reaktivní značky Fluorescenční metody v imunoanalýze Imunoanalytické metody: • dříve hlavně tvorba precipitátu • dnes značené hlavně různým způsobem značené reaktanty (antigeny a protilátky) • radiometricky, enzymaticky, fluorescenčně (luminiscenčně) značené reaktanty • enzymové metody mohou mít luminiscenční detekci Fluorescenční imunoanalýza (FIA) • poprvé použity v roce 1964 • často ovlivněna fluorescencí matrice a samotného vzorku • může být použita i TR-FIA (Time Resolved Fluorescence Immuno Assay). Tato metoda využívá jako značek chelátů s lanthanitých kationtů (Eu3+, Tb3+, Sm3+ a dalších) • FIA lze provádět v homogenním i heterogenním prostředí, v kompetitivním i nekompetitivním uspořádání Ab + Ab + Ab-F Ab-Ab Ab-Ab-F ukázka kompetitivní FIA v heterogenním prostředí Fluorogenní substráty – stanovení enzymatické aktivity Princip: volný fluorofor má jiné luminiscenční vlastnosti, než když je navázaný na biomolekulu. Fluorofor je na biomolekulu navázán vazbou, kterou štěpí stanovovaný enzym. enzym značený substrát Fluorimetrická EIA • Enyzmoimunoanalýza v homogenním (EIA) a heterogenním prostředí (ELISA) enzym Existuje několik možností: • antigen je značen enzymem • antigen značený enzymem se sráží s protilátkou • nesražený antigen s enzymem lze stanovit takto: 4-metyl-umbelliferyl-D-galaktosid beta-D-galaktosa + 4-metyl-umbelliferyl Dělení fluorescenční imunoanalytických metod • Fluorescence Immuno Assay (FIA) • Fluorescence Polarization Immuno Assay (FPIA) • Time Resolved Fluorescence Immuno Assay (TR-FIA) • Elektroluminiscenční, chemiluminiscence a další • Enzymatické metody s luminiscenční detekcí Radiometrická vs. fluorescenční detekce v imunoanalýze • dříve byla nejcitlivější metodou RIA, ale s příchodem levných laserů je rozšířenější luminiscenční detekce • detekční limity obou metod jsou srovnatelné (až 10-12 g.l-1), ale luminiscenční detekce je bezpečnější a levnější L-Alanine 7-amido-4-methylcoumarin: fluorogenní substrát pro stanovení Aminopeptidáz 2-Chloro-4-nitrophenyl-β-D-glucopyranoside: fluorogenní substrát pro stanovení b -Glucosidase Fluorescein dibutyrate: fluorogenní substrát pro stanovení esteráz a lipáz 4-Methylumbelliferyl phosphate: fluorogenní substrát pro stanovení fosfatázy Fluorogenní substráty Použití luminiscenční spektroskopie v analytické chemii Luminiscenční analýza Kvantitativní analýza: F = k φ Φo 2.3 c l ε Vysoká citlivost metody: • použití laserů • odezva na relativně malé změny v okolí Luminiscenční stanovení • nativní luminiscence • tvorba luminiscenčních komplexů • luminiscenční značky • luminiscenční sondy • propojení s dalšími metodami Vnitřní a vnější luminiscence • vnitřní/intrinsic (nativní luminiscence) – molekuly lze stanovit bez výrazného zásahu do sledovaného systému, zpravidla aromatické látké • vnější/extrinsic luminiscence – do sledovaného systému přidáme fluoreskující činidlo(barvivo), jehož fluorescence bude závislá na koncentraci analytu, případně se na něj naváže Nativní luminiscence sloučenina λex max (nm) λem max (nm) indole group 270-290 330-350 LSD 325 365 quinine 347 448 papaverine 315 347 berberine 352 a 432 548 caffeine 270 303 purine 265 380 adenosine 272 390 cytosine 267 313 uracil 258 309 3-hydroxocoumarin 316 372 riboflavin 370 a 440 565 GFP 400 a 475 510 nicotineamids 470 515 cyanocobalamin 275 305 calciferol 348 420 retinol 325 470 Peptidy, proteiny, AK Stanovení aminokyselin www.biotek.com Stanovení aminokyselin www.biotek.com Stanovení proteinů www.biotek.com Nativní fluorescence proteinů – vliv polarity okolního prostředí Stanovení anorganických iontů Komplexující činidlo Iont kovu 8-hydroxychinolin Al3+, Be2+, Zn2+ , Li+, Mg2+ a další Flavonal Zr2+, Sn4+ 2-(o-hydroxyfenyl) benzoaxazol Cd2+ 1,10 - fenntrolin Ln3+ Různá azobarviva Al3+, Be2+, In3+, Hf(IV), Th(IV), Sc3+, Ca2+, Mg2+, Sn(IV), Y3+ Benzoin B4O7 2-, Zn2+ Fluorescenční značky a sondy • fluorescenční značky (fluorescent labels) jsou vnější (extrinsic fluorescence) fluorofory, které se ke sledovaným biomolekulám (proteinům, peptidům, ligandům, oligonukleotidům a jiným) vážou kovalentní vazbou • fluorescenční sondy (fluorescent probes) jsou vnější fluorofory, které se ke sledované struktuře vážou nekovalentně a často přitom mění své fluorescenční vlastnosti. Derivatizace fluoroforem Rhodamine B (c =1x10-12 mol.l-1) Rhodamin B (c =1x10-12 mol.l-1) Vnitřní (nativní) x vnější luminiscence luminiscenční značky a sondy Molekuly bez vlastní (vnitřní, nativní, přirozené) luminiscence lze derivatizovat luminiscenčními značkami Omezení: lze detekovat i jednotlivé molekuly („single molecule detection“) obsahující silné luminofory, problém je jejich navázání na analyt... Výběr fluorescenčních značek kritéria pro výběr: spektrální vlastnosti (excitace, emise, kvantový výtěžek atd.) vazebné místo (-NH2, -SH skupina a další) podmínky reakce (pH, koncentrace...) hydrofobicita Výběr luminiscenčního barviva – spektrální vlastnosti Výběr luminiscenčního barviva – spektrální vlastnosti RBITC 0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 450 500 550 600 650 λ [nm] IF[a.u.] Emise Excitace O OH O N + NCH3 CH3 CH3 CH3 N S N S Cl - Výběr fluorescenčních barviv Fluorescenční značky – vazebná místa amino-reaktivní značky sukcinimidyl estery (Rh6GSE) sulfonyl chloridy isothiokyanáty (FITC, RBITC) Fluorescenční značky – vazebná místa thiol-reaktivní značky Fluorescenční metody v imunoanalýze Imunoanalytické metody: • dříve hlavně tvorba precipitátu • dnes značené hlavně různým způsobem značené reaktanty (antigeny a protilátky) • radiometricky, enzymaticky, fluorescenčně (luminiscenčně) značené reaktanty • enzymové metody mohou mít luminiscenční detekci Fluorescenční imunoanalýza (FIA) • poprvé použity v roce 1964 • často ovlivněna fluorescencí matrice a samotného vzorku • může být použita i TR-FIA (Time Resolved Fluorescence Immuno Assay). Tato metoda využívá jako značek chelátů s lanthanitých kationtů (Eu3+, Tb3+, Sm3+ a dalších) • FIA lze provádět v homogenním i heterogenním prostředí, v kompetitivním i nekompetitivním uspořádání Ab + Ab + Ab-F Ab-Ab Ab-Ab-F ukázka kompetitivní FIA v heterogenním prostředí Fluorogenní substráty – stanovení enzymatické aktivity Princip: volný fluorofor má jiné luminiscenční vlastnosti, než když je navázaný na biomolekulu. Fluorofor je na biomolekulu navázán vazbou, kterou štěpí stanovovaný enzym. enzym značený substrát Fluorimetrická EIA • Enyzmoimunoanalýza v homogenním (EIA) a heterogenním prostředí (ELISA) enzym Existuje několik možností: • antigen je značen enzymem • antigen značený enzymem se sráží s protilátkou • nesražený antigen s enzymem lze stanovit takto: 4-metyl-umbelliferyl-D-galaktosid beta-D-galaktosa + 4-metyl-umbelliferyl Dělení fluorescenční imunoanalytických metod • Fluorescence Immuno Assay (FIA) • Fluorescence Polarization Immuno Assay (FPIA) • Time Resolved Fluorescence Immuno Assay (TR-FIA) • Elektroluminiscenční, chemiluminiscence a další • Enzymatické metody s luminiscenční detekcí Radiometrická vs. fluorescenční detekce v imunoanalýze • dříve byla nejcitlivější metodou RIA, ale s příchodem levných laserů je rozšířenější luminiscenční detekce • detekční limity obou metod jsou srovnatelné (až 10-12 g.l-1), ale luminiscenční detekce je bezpečnější a levnější L-Alanine 7-amido-4-methylcoumarin: fluorogenní substrát pro stanovení Aminopeptidáz 2-Chloro-4-nitrophenyl-β-D-glucopyranoside: fluorogenní substrát pro stanovení b -Glucosidase Fluorescein dibutyrate: fluorogenní substrát pro stanovení esteráz a lipáz 4-Methylumbelliferyl phosphate: fluorogenní substrát pro stanovení fosfatázy Fluorogenní substráty Fluorescenční sondy Fluorescenční sondy • vnější fluorofory, které se ke sledovaným molekulám, iontům, atd. váží nekovalentní vazbou • změna fluorescenční vlastností (intenzita emise, posun emisního maxima, změna času vyhasínání) • Princip: různý vliv na Franck-Condonův excitovaný stav Fluorescenční sondy pro využití v analytické chemii, medicíně a biologii • kromě měření emisních spekter se využívá zejména fluorescenční mikroskopie, zhášení (emise i času vyhasínání) • fluorescenční indikátory: sondy citlivé na určitou látku (většinou anion, či kation) • sondy pro polaritu prostředí • membránové sondy • fluorescenční sondy pro nukleové kys. • další • www.molecularprobes.com • disociační konstanta – musí být srovnatelná s měřenou koncentrací kationu (koncentrace menší než desetina nebo věší než desetinásobek disociační konstanty způsobují příliš malé změny v pozorovaném signálu) • pro sondy, u kterých dochází k nárustu intenzity fluorescence platí vztah: ca = Kd (I-Imin)/(Imax-I) Indikátory pro anorganické ionty pro sondy, které vykazují spektrální posun se používá: ca = Kd (SF(l2)/SB(l2)) (R – Rmin)/(Rmax – R) kde R = I(l1)/I(l2) je poměr intenzit pro dvě excitační vlnové délky l1 a l2, Rmin a Rmax jsou poměry pro sondu volnou a plně obsazenou analytem, SF(l2)/SB(l2)=FF/BB,  - extinkční koeficienty,  - kvantové výtěžky sondy excitované při l2. Indikátory pro anorganické ionty Indikátory pro anorganické ionty • nejčastěji indikátory Ca2+, Mg2+, Zn2+, Na+ nebo K+ • indikátory jsou zpravidla chelatační činidla • různé obchodní názvy (např. Fura-2, Calcium Green, Indo, atd.) • stanovení Ca2+ pomocí fluorexonu (calceinu) • analytické stanovení Ca2+ (i v přítomnosti Mg2+) – vymizení fluoreskujícího komplexu Ca2+-fluorexon při titraci pomocí EDTA v zásaditém prostředí Stanovení Ca2+ Calceinem značený losos... Indikátory pH • použití pH indikátorů: kam nemůžeme dát pH elektrodu – např. buňky, živé tkáně, atd. • buněčné pH se pohybuje mezi 6.8 – 7.4 • možnost měřit pH na dvě desetinná místa Indikátory pH fluorofor rozsah pH způsob měření SNAFL indikátory 7,2-8,2 Ex 490/540 nebo Em 540/630 SNARF indikátory 6,0-8,0 Em 580/640 HPTS (pyranin) 7,0-8,0 Ex 450/405 BCECF 6,5-7,5 Ex 490/440 Fluoresceiny a karboxyfluoresceiny 6,0-7,2 Ex 490/450 LysoSensor Green DND-189 4,5-6,0 Em 520 Oregon Green indikátory 4,2-5,7 Ex 510/450 nebo Ex 490/440 LysoSensor Yellow/Blue DND-160 3,5-6,0 Em 450/510 „lifetime“ pH indikátory • čas vyhasínání ovlivněn hodnotou pH • výhoda: při měření tau nezáleží na koncentraci indikátoru Sondy pro detekci plynů rozpuštěných v biologických kapalinách • nejčastěji detekce O2, nebo NO • „lifetime“ sondy • nejčastěji na principu oxidace centrálního iontu obsaženého v sondě, nebo dynamickém zhášení kyslíkem • luficerin, luminol... Rutheniové sondy Ukázka: kyslíkové sondy používané k detekci kyslíku v kůži (www.molecularprobes.com) Tris(4,7-diphenyl-1,10phenanthroline)ruthenium(II) dichloride (abs. λmax 455 nm, luminescence λmax 613 nm) Sondy pro měření polarity prostředí • Často se mění i kvantový výtěžek a doba vyhasínání fluorescence • Polarita prostředí ovlivňuje většinu fluoroforů (např. tryptofánu) • Polarita blízkého okolí fluoroforu může být dána konformací biomolekuly Příklad sondy pro studium polarity prostředí rozpouštědl o lem max (nm) kvantový výtěžek doba dohasínání (ns) oktanol 464 0,646 12,3 propanol 466 0,476 10,2 metanol 476 0,216 6,05 voda 515 0,004 0,55 Typickými sondami pro dynamickou polaritu jsou 1-anilinonaftalén-8-sulfonát (ANS) a 2-p-toluidinonaftalén-6-sulfonát (TNS). S rostoucí polaritou prostředí se emisní spektrum posouvá k vyšším vlnovým délkám. Fluoresceční vlastnosti ANS v různých prostředích Membránové fluorescenční sondy • membránové struktury obvykle neobsahují fluorofory (většinou se jedná o nepolární uhlovodíkové řetězce – zbytky mastných kyselin), proto se jejich vlastnosti zkoumají pomocí sond • transport a metabolismus lipidů v živých buňkách • recyklace synaptosomů • přenos signálu zprostředkovaný lipidy • membránový potenciál • interakce léčiv s membránou • transport membránou • mikroviskozita membrán a teplotní fázové přechody Rozdělení membránových sond 1. fluorescenčně značené lipidy 2. malé lipofilní organické fluorofory Fluorescenčně značené lipidy • mastná kyselina je označena vhodným fluoroforem (nitrobenzoxadiazol (NBD), BODIPY, pyrén nebo dansyl) • fosfolipid jsou značený buď v oblasti polárních hlaviček (dansyl, NBD, BODIPY, fluorescein, tetrametylrhodamin, Oregon blue, Oregon green, Texas red a dalšími), nebo v oblasti zbytků mastných kyselin (DPH, NBD, pyrén, BODIPY) • značení sfingolipidů, steroidů, triglyceridů, lipopolysacharidů Malé lipofilní, nebo amfifilní organické fluorofory • malé molekuly, které podávají informaci o charakteristikách svého mikrookolí, jako je polarita, viskozita a uspořádání lipidů. • typickým příkladem je nepolární sonda DPH (1,6-difenyl-1,3,5-hexatrien) – je ve vodě nerozpustná, fluoreskuje jen v nepolárním prostředí biologických membrán Ukázky nepolárních malých sond DPH • Vizualizace a identifikace RNA a DNA (nukleové báze jeví jen slabou luminiscenci) Fluorescenční sondy pro NK a) Duplex-dvoušroubovice (antiparalelní, intermolekulární), b) hairpin-vlásenka (antiparalelní, intramolekulární), c) triplex (paralelní, intermolekulární), d) G-kvadruplex (antipalarelní, intramolekulární), e) i-motiv (intramolekulární) Dvoušroubovicová DNA (helix, duplex, B-DNA, atd.) Vazebné možnosti „vnější vazba“ – atmosféra + iontů kolem – nabité DNA „vazba ve žlábku“ – van der Waalsovský kontakt s léčivem ve žlábku „interkalace“ – vmezeření planárního aromat. systému mezi páry bazí Interakce ve žlábcích Velký žlábek: interaguje s  helixy. Helix se orientuje podél osy žlábku, postranní řetězce tvoří H-vazby s bázemi, event. kontakty s fosfát. skupinami. Malý žlábek: interaguje s  skládanými listy. List leží podél osy žlábky, tvoří H-vazby k dusíkům amino skupin a k fosfátum. Interkalace = interakce s DNA – léčivo (planární aromatická molekula) se váže mezi 2 sousední páry bazí, aniž přeruší W-C páry  deformace cukr fosfátové páteře Př. interkalátory daunomycin (skupina antracyklinů) aktinomycin D (peptidové antibiotikum s phenoxazonovým aromat. systémem) ethidium bromid Ethidium bromid interkalovaný mezi pár adenin-uracil - ethidium bromid: ve vodě fluoreskuje jen slabě, při interakci s DNA se intenzita fluorescence zvýší 30x a čas vyhasínání se zvýší z 1.7 ns na 20 ns. Propidium iodid - Interkalační DNA sonda (493/636 nm) - Neprochází membránou DAPI - 4',6-diamidin-2-fenylindol - váže se na AT bohaté oblasti v DNA (poměru 1 molekula DAPI na 3 AT-páry) - schopnost procházet buněčnou membránou a vázat se do jádra - po vazbě DAPI na DNA se až 20× zesiluje intenzita fluorescence - vazba do malého žlábku - exctiační / emisní - 358 nm / 461 nm - váže se i na RNA (slabší fluorescence, emise – 500 nm Hoechst Dyes - strukturně podobná barviva Hoechst 33258, Hoechst 33342 a Hoechst 34580 - 350/460 nm (s DNA), bez DNA kolem 510-540 nm - intenzita je závislá i na pH - vazba do malého žlábku dsDNA mezi A-T - buněšný cyklus (nízká toxicita) PicGreen dyes - ultracitlivé stanovení DNA Příklady sond pro NK fluorofor lex max (nm) lem max (nm) použití Akridinová oranž (DNA) 500 526 prostupuje; RNA/DNA; průtoková cytometrie Akridinová oranž (RNA) 460 650 Ethidium bromid 518 605 neprostupuje; vmezeřování do dsDNA; barvení mrtvých buněk; elektroforéza; průtoková cytometrie; … Propidium jodid 535 617 neprostupuje; barvení mrtvých buněk DAPI 358 461 částečně prostupuje; buněčný cyklus; AT-selektivní; … Hoechst 33342 350 461 prostupuje; AT-selektivní; selektivní vazba k dsDNA; buněčný cyklus; … PicoGreen 502 523 ultracitlivá kvantifikace roztoků dsDNA OliGreen 498 518 ultracitlivá kvantifikace roztoků ssDNA a oligonukleotidů RiboGreen 500 520 ultracitlivá kvantifikace roztoků RNA TOTO-1 514 533 neprostupuje membránu; vysoká afinita pro nukleové kyseliny SYTO 85 orange 567 583 prostupuje membránou Studium vazných míst biomolekul • „calcium binding sites“ – místa v proteinech, kde se váže Ca2+ • při studiu interakcí je možné nahradit vápenaté ionty Ln3+ (nejčastěji Eu3+, nebo Tb3+) • Ln3+ mají podobné vlastnosti jako Ca2+, ale mají výborné luminiscenční vlastnosti • podobný iontový poloměr • koordinační číslo Ca2+ (až 8) je podobné kordinačnímu číslu Ln3+ (až 9) • preference koordinace „tvrdými donory“ • Ln3+ váže 105 silněji než Ca2+ • Ln3+ ligandová výměna je 100x pomalejší, než výměna Ca2+ • jestliže Ln3+ nahradí Ca2+ v katalytickém místě, rychlost reakcí poklesne Studium vazebných míst Ca2+ • protein thermolysin • z luminiscenčních spekter a časů vyhasínání lze určit polohu Eu3+ (resp. Ca2+) v biomolekule Vnější fluorofory: shrnutí Vnější fluorofory • značky (derivatizace, „labells“, „tags“) – kovalentní vazba • sondy (indikátory, „probes“) – různé typy nekovalentních interakcí značka značka Důvody pro použití značek a sond • zvýšení citlivosti • získání informace o koncentraci analytu, o struktuře látky, o funkci molekuly v systému... • odvozené metody (FRET, FIA, EIA, atd.) • kombinace značek a sond (FISH, fluorescenční mikroskopie) Značky • značení molekul: „steady state“ luminiscenční spektroskopie, časově rozlišená luminiscence, luminiscenční detekce ve spojení se separačními technikami, fluorescenční mikroskopie, fluorescenční anizotropie... • značení peptidů, proteinů, protilátek, antigenů, enzymů, NK, membrán, buněk, tkání, celých organismů... • použití také „in vivo“ • využití: chemie, fyzika, biologie, medicína... Ukázka derivatizačního činidla pro LIF – HPLC (CE) převzato z http://www.fluorescence-microscopy.com převzato z http://www.fluorescence-microscopy.com Myší játra značená různými fluorofory... Sondy • využití: analytická chemie – detekce menších částic (ionty, malé molekuly), biologie a medicína (snadnější přístup např. do buněk) • různé detekční systémy (mikroskopie, spektroskopie, „steady state“, časově rozlišena, atd.) • použití „in vivo“ • membrány opticky aktivních senzorů Axialní, nebo ekvatoriální inkluze Fluorescence-based optical sensors Fluorescenční optické senzory Fluorescenční optické senzory • alternativa k optickým senzorům s chromofory • pasivní a aktivní optické senzory • senzory iontů, molekul • různé typy interakcí... Pasivní senzory • pasivní senzory excitují a sbírají světlo s roztoku, nebo povrchu, se kterým jsou v kontaktu Aktivní senzory • v koncové části senzoru je polopropustná, nebo propustná membrána, za kterou se nachází fluorofor, který může reagovat s analytem v roztoku • např. v senzoru se mohou nacházet např. značené protilátky Odvozené techniky • FRET • BRET • FISH • FIA • EIA • a další BRET • podobně jako u FRET záleží na vzdálenosti mezi fluorofory – jestliže je dostatečně krátká, probíhá výměna energie (dojde k vyzáření světla druhým fluoroforem) • u metody BRET je donorem energie luciferázou katalyzovaná oxidace coelenterazinu (z mořského koníka Renilla • jestliže je v blízkosti GFP, dojde k přenosu a následnému vyzáření zelného světla • možné i použití jiných molekul, např. derivátu coelenterazinu DeepBlueC (Packar Bioscience, USA) není Fish jako FISH... Fluorescence In Situ Hybridization (FISH) FISH • Fluorescence In Situ Hybridization je cytogenetická metoda, která umožňuje detekci a lokalizaci konkrétních sekvencí DNA v chromosomech • tato metoda je určená k mapování genů a sledování chromosomálních abnomalit, atd. • pro detekci se využívá fluorescenční mikroskopie FISH • krátký jednovláknový (single stranded) úsek DNA, který je komplementární k hledané sekvenci, je označen fluorescenční značkou • v rozpletených úsecích DNA dochází k navázání na komplementární části • dochází k nalezení a označení části sekvence, která kóduje zkoumaný úsek Typy FISH • Locus specific probes: jestliže isolujeme malý kousek genu a chceme vědět v kterém chromosomu se nachází • Centrometric repeat probes: chromosomy obsahují opakující se sekvence. Jedním typem sondy lze obarvit velkou část chromosomu. Každý chromosom může mít jinou barvu... • Whole chromosome probes: soubor více sond, které hybridizují chromosom po celé jeho délce. Tvorba tzv. spektrálního karyotu Ukázky FISH Bioanalytické metody • FIA • EIA převzato z http://www.amershambiosciences.com Polarizovaná fluorescence a fluorescenční anizotropie Fluorescenční anizotropie • je-li roztok fluoroforů excitován lineárně polarizovaným zářením, potom budou excitovány pouze ty molekuly, které mají nenulový průmět svého absorpčního přechodového momentu do směru polarizace (fotoselekce) • je-li průměrná rotační relaxační doba (charakterizující rotační difúzi v roztocích) mnohem delší než doba dohasínání fluorescence, potom také výsledná fluorescence bude polarizována • bude-li naopak průměrná rotační relaxační doba mnohem kratší než doba dohasínání fluorescence, potom anizotropie systému klesne ještě před emisí na limitní hodnotu (v izotropním systému o malé viskozitě až na nulu) • pokud jsou doba dohasínání fluorescence a rychlost molekulární reorientace srovnatelné, potom bude polarizace fluorescence modulována molekulárním pohybem a analýza časové závislosti emisní anizotropie bude poskytovat informaci o anizotropii systému, v němž se fluorofor nachází Fluorescenční anizotropie • Měření polarizace fluorescence poskytuje informace o molekulární orientaci a pohyblivosti a procesech, které je modulují, např.: • fluidita membrán • interakce ligand - receptor • proteolýza • interakce protein - DNA • kontrakce svalů • aktivita proteinkináz • % nasycených mastných kys. • % cholesterolu v membráně • koncentrace proteinů anizotropie fluorescence v membránách anizotropie fluorescence: 2 polarizátor analyzátor r = stupeň polarizace p = (III - I⊥)/((III + I⊥) anizotropie r = (III - I⊥)/((III + 2 I⊥) Polarizační spektra Polarizační spektra fluorescence jsou závislosti stupně polarizace nebo anizotropie na vlnové délce při konstantní vlnové délce excitujícího nebo emitovaného záření. Imunoanalýza – polarizace luminiscence Polarizace luminiscence - aplikace Vancomycin – kalibrační křivka Fluorescenční korelační spektroskopie Fluorescenční korelační spektroskopie (FCS) je technika při níž jsou měřeny spontánní fluktuace intenzity fluorescence v mikroskopickém objemu (kolem 10-15 l) určeném fokusovaným excitačním laserovým paprskem. Malé, rychle difundující fluorofory způsobují rychlé fluktuace intenzity fluorescence – oproti konvenční fluorimetrii nedochází ke způměrování těchto difúzně závislých fluktuací. Časová závislost intenzity fluorescence je potom analyzována pomocí dočasné autokorelační funkce, která obsahuje informaci o rovnovážných koncentracích, reakčních kinetikách a difúzních rychlostech molekul ve vzorku Fluorescenční korelační spektroskopie - aplikace • fragmentace nukleových kyselin • hybridizace nukleových kyselin • tvorba produktů PCR • laterální oddělení lipidů v dvojvrstvách • difúze molekul v jádře a cytoplazmě • interakce protein-protein • vazebná rovnováha pro léčiva a jiné ligandy • shlukování (clustering) membránových receptorů Aplikace fluorescenční spektroskopie v hydrogeologii Migrace podzemních vod • sledování a objasnění systému podzemních řek a potoků v krasových oblastech (propadání a vývěry...) • sledování toku vody z kontaminovaných míst (např. úložiště odpadů, skládek, atd.) Fluorescenční „značkovače“ podzemních vod • fluorescenční „značkovače“ (tracer) jsou obvykle ve vodě rozpustné, silně fluoreskující látky (fluorescein, rhodamin, eosin, erythrosin, atd.) • jestliže dochází k velikému zředění barviva, lze použít např. hydrofobní sběrné patrony • k detekci lze použít jak LIF, tak spektrofluorimetr vybavený lampou (i detekce několika barviv zároveň) • lze sledovat i časový průběh průchodu barviva potokem/řekou. Z rychlosti průtoku, zředění značkovače, vzdálenosti a dalších faktorů lze usuzovat na charakter, délku, případně členitost podzemního systému. Příklad 0 5 10 15 20 25 30 0 5 10 15 20 25 čas (hod.) Int. Závislost intenzity fluorescence fluoresceinu na čase ve vzorcích vody odebraných z potoka v Moravském Krasu - 50g fluoresceinu bylo rozpuštěno v potoce před propadáním nedaleko jeskyně Byčí skála a odběrem vody z okolních potoků byla prokázána propojenost systému podzemních vod. Stokesův posun Ramanův a Rayleigho rozptyl Rayleigho rozptyl • Rayleighův rozptyl je rozptyl světla na molekulách plynu případně na jiných částicích podstatně menších než vlnová délka • při Rayleighově rozptylu se frekvence záření (vlnová délka) nemění • světlo rozptylují přímo molekuly (vzduchu, plynu, atd.) a intenzita rozptýleného světla silně závisí na jeho vlnové délce (je nepřímo úměrná její čtvrté mocnině) • to znamená, že modré světlo s krátkou vlnovou délkou se rozptyluje více než světlo červené „Klasický televizor“ - CRT Cathod Ray Tube - katodová trubice paprsků princip fungování vakuová elektronka elektronové paprsky jsou vystřelovány z elektronového děla (u barevného monitoru tři děla - RGB) o správné usměrnění svazku paprsků se starají vychylovací cívky před dopadem na obrazovku procházejí paprsky maskou maska zajistí, že paprsky dopadnou na správné místo v tzv. luminiscenční vrstvě - nátěru svíticích bodů (stínítku) existují různé typy masek i způsobů nanesení luminoforu - Delta, Inline, Trinitron, Flatron, Quntrix, QuintrixF a další úhlopříčka - vzdálenost dvou protilehlých vrcholů obrazovky, udává se v palcích (viditelná úhlopříčka je obvykle menší) 15'', 17'', 19'', 21'' - úhlopříčky běžně používaných monitorů rozlišení - počet zobrazitelných pixelů, udává se jako počet pixelů na řádku krát počet řádků, většinou je poměr šířky a výšky obrazovky 4:3 800 × 600, 1024 × 768, 1280 × 1024, 1600 × 1280 - optimální rozlišení pro příslušné délky úhlopříčky velikost (rozteč) luminiscenčních bodů - dnes běžně kolem 0,25 mm obnovovací frekvence (Refresh Rate, V-Sync) udává jak rychle dokáže monitor překreslit všechny pixely na všech řádcích - paprsek putuje po řádcích zleva doprava a odshora dolů dolní ergonomická hranice je 75 Hz, při níž je celá obrazovka překreslena 75-krát za sekundu CRT Plazmová televize Mezi skleněné desky je umístěno velké množství vzájemně oddělených buněk naplněných plynem. Po přivedení napětí na elektrody v buňce dojde k výboji a vznikne ultrafialové (okem neviditelné) záření, které dopadá na vrstvu luminoforu, která vyzařuje světlo dané barvy. Intenzita (jas) každého bodu se ovládá množstvím výbojů za jednotku času. LCD U LCD (Liquid Crystal Display) obrazovky je každý pixel tvořen trojicí subpixelů. Zezadu je displej prosvěcován zdrojem bílého světla (zářivka, výbojka, nebo LED diody). Před každý subpixelem je barevný filtr tvořící základní barvy RGB. Viz například červený subpixel: "Elektronický papír" "Elektronický papír" používá k zobrazování mikrokapsule obsahující černé a bílé kuličky s elektrickým nábojem. Přivedením impulzu napětí na elektrody se opačné póly přitáhnou a kuličky se přeskupí. Tak zůstanou až do další změny. Na změnu stavu je zapotřebí jen zanedbatelné množství energie a zobrazovač nepotřebuje podsvícení - navíc je dobře čitelný i na přímém slunci. Změna je ale příliš pomalá (řádově 0,5 s), proto se tyto zobrazovače používají například v elektronických čtečkách knih nebo v digitálních hodinkách, kde není potřeba zobrazovat rychlé změny. Syntéza fluoresceinu Kondenzační reakce ftalanhydridu (půl lžičky) s resorcinolem (půl lžičky) Fluorescein na Den svatého Patrika Jak vzniká polární záře? Na Slunci vznikají vlivem nerovností v magnetickém poli sluneční skvrny. U těchto skvrn vznikne jedna masivní protuberance (erupce). Mrak částic slunečního větru tvořený protony, elektrony a alfa částicemi letí vesmírem (rychlostí řádově 0,1 % rychlosti světla) a pokud se na své cestě setká s magnetickým polem Země, tak ho ono pole většinu odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam sluneční vítr interaguje s atmosférou a vzniká polární záře. Urychlené částice narážejí do molekul plynů v atmosféře a excitují je. Po následné de-excitaci jsou vyzářeny fotony (kyslík – 557,7 nm). Děkuji za pozornost...