GOS 5
 informace o velikosti a rozmístění obyvatelstva v
jednotlivých prostorových útvarech (kontinenty, státy a další
regiony)
 v absolutních údajích podle určitého systému teritoriálních
jednotek
 rozmístění obyvatelstva ve vztahu k jiným geografickým
prvkům prostoru
 podle nadmořské výšky, podle klimatických pásů, dopravních
systémů atd.
 mimořádná nerovnoměrnost:
 přibližně polovina všeho obyvatelstva se koncentruje na ploše,
která představuje pouze 5 % plochy souše (MLÁDEK, 1992),
 tři čtvrtiny obyvatelstva světa žijí na 7% plochy kontinentů
(podle Neuer illustrierter Atlas der Welt, s. 19),
 druhé straně na Zemi dosud existují rozsáhlé neosídlené
prostory.
 rozdílná intenzita ekonomického využívání prostoru
 socioekonomické aktivity na celém povrchu Země
 ekumena a anekumena
 ekumena v užším slova smyslu
 trvalá sídla obývaná po dobu několika generací, území
je zpravidla hospodářsky využívané, zpočátku příznivé
klimatické a půdní poměry
 Vymezení / hranice – procesy:
 kolonizace (kolonizace západních oblastí USA,
osídlování Sibiře aj.),
 intenzifikace využití už osídlených území
 Přírodní +x socioekonomické faktory, technický rozvoj
 Horizontální, vertikální omezení
 subekumena (semiekumena)
 krátkodobě obývaná sídla, kočovný – nomádský způsob
života, méně intenzivní ekonomické využití
 anekumena
 dosud neosídlené oblasti
 EKUMENA: celá plocha souše zmenšená o plochu
Antarktidy a Grónska (celkem 134 mil. km2)
 plocha 64,2 mil. km2, tj. asi 43 % plochy souše, z toho:
 10 % orná půda a sady, 20 % louky a pastviny, 12 %
hospodářsky využívané lesy,
 pouze 1 % tvoří skutečná plocha sídel!!!;
 SUBEKUMENA: 55,2 mil. km2, tj. asi 37 % plochy
souše:
 řídce osídlená území (do 1 obyv./km2)
 ojediněle, respektive nepravidelně využívané oblasti
tundry, vysokohorských lesů, tropických pralesů, suchých
stepí;
 ANEKUMENA: 30,1 mil. km2, tj. asi 20 % souše,
 z toho: 17,5 mil. km2 (tj. 58,1%) polární pustiny, 6,7 mil.
km2 vertikální areály, 5,9 mil. km2 centrální areály.
 Vč. tropických pralesů a bažin až na 60-70 mil. km2, tj. asi
40-47 % rozlohy pevniny

 nerovnoměrnost rozmístění obyvatelstva se projevuje
jak na globální, tak i na regionální úrovni
 multikauzálně podmíněná, územně diferencovaná
4 základní skupiny (WEBER, BENTHIEN, 1976):
 stupeň ekonomického vývoje
 politické organizace, vlivu náboženství apod.;
 fyzickogeografické faktory
 klima, vegetace, morfologie, půdy, nerostné bohatství,
geografická poloha aj.;
 zvláštnosti historického vývoje
 např. dávnější osídlení a nově osídlená území, války,
konflikty;
 populační faktory
 zejména regionální diferencovanost přirozeného a
mechanického pohybu obyvatelstva, výživa, nemoci atd.
 většina hlavních prostorů koncentrace obyvatelstva se
rozkládá na okraji kontinentů
 v pobřežním pásmu širokém 50 km (12 % rozlohy kontinentů) = 28
% obyvatel
 polovina světové populace (celkem 50,3%) do 200 km od pobřeží
 hustota zalidnění s růstem vzdálenosti od moře také výrazně
klesá
 Vnitrokontinentální prostory (vzdálené více než 1000 km od
moře) jsou naopak řídce osídlené
 20 % plochy souše (26,7 mil. km2) jen 8,5 % obyvatel
 Určité odlišnosti podle světadílů (rozdíly v horizontální
členitosti, která je největší u Evropy a severní Ameriky:
 v Evropě připadá největší část obyvatel na pásmo ve vzdálenosti
200 - 500 km, což souvisí s vývojem rozmístění ekonomických
aktivit;
 téměř 80 % populace Austrálie do 50 km od pobřeží.
 vliv klimatických podmínek, dopravního faktoru,
hospodářských a politických poměrů:
 osídlení Nového světa od pobřeží
 ve Starém světě se proces industrializace naopak vázal na
intrakontinentální zdroje surovin
Světadíl
0-50
km
50-200
km
200-
500 km
500-1000
km
1000-
1500 km
nad 1500
km
Evropa 29,1 25,8 30,3 11,9 2,8 0,1
Asie 27,1 20,2 21,9 19,9 8,8 2,1
Afrika 18,1 27,0 18,6 23,5 11,0 1,8
Severní Amerika 31,5 19,8 20,1 18,5 9,6 0,5
Jižní Amerika 24,4 38,4 27,9 9,0 0,3 .
Austrálie a
Oceánie
79,1 15,2 4,9 0,8 . .
Celkem 27,6 22,7 23,5 17,7 7,1 1,4
Hustota
zalidnění na km2 44,2 24,0 16,7 13,5 9,9 4,1
Výškové
stupně
Plocha
Obyvatelstvo
1945
Obyvatelstvo 1960
mil.
km2 % mil. % mil. %
hustota na
km2
0-200 36,8 27,8 1 276 56,2 1 770 59 48
200-500 39,2 29,5 546 24,0 690 23 18
500-1000 28,0 21,2 265 11,6 330 11 12
1000-1500 12,3 9,9 100 4,4 120 4 9
1500-2000 8,0 5,6 54 2,3 60 2 9
nad 2000 8,3 6,2 34 1,5 30 1 4
celkem 132,6 100,0 2 275 100,0 3 000 100 23
 více než polovina obyvatelstva světa (téměř 60 %!!!)
ve výšce do 200 m n.m.na 27,8 % plochy souše, více
než dvojnásobek průměrné hustoty.
 přírodní faktory (klima, půdní poměry), vzdálenost od
moře, dopravní podmínky aj.),
 pro život člověka a osídlení nejpříznivější.
 výjimku pouze kontinenty s převahou tropického klimatu
(Afrika, Jižní Amerika), méně než 50 % obyvatelstva.
 (0-200 a 200-500 m) – do výšky 500 m 80% obyvatel
světa, plocha jen 57 % rozlohy souše. Rozdíly mezi
jednotlivými kontinenty:
 nejvyšší podíl má Evropa – 92 %, Austrálie – 91 %,
 nejméně v Africe a Jižní Americe – 57 %; poměrně vysoký
podíl obyvatelstva i ve výškách 500 až 1000 m (Jižní
Amerika – 23 %) a nad 1500 m (Afrika – 9 %, Jižní Amerika –
15 %).
 ve vysoké nadmořské výšce se nacházejí i velká města:
 La Paz – přes 3500 m (Bolívie, 1,1 mil. obyv., sídlo vlády),
 Quito – 2800 m (Ekvádor, 1,1 mil. obyv., hlavní město),
 Addis Abeba - 2370 m
 Lhasa - 3600 m
Využití typologie klimatických oblastí podle KÖPENA:
 více než polovina obyvatel světa žije v oblastech mírně
teplého podnebí (dohromady), rozloha 17 % plochy souše,
nejvyšší hustota
 oblasti stepního, pouštního a tundrového podnebí 38 %
rozlohy, ale pouze 8,4 % obyvatel světa.
 rozdíly v osídlení pasátových a monzunových pobřeží:
 na západních pobřežích sahají nehostinné pouštní prostory až
k mořskému pobřeží a zpravidla jsou jen velmi řídce obydlené;
 východní monzunová pobřeží naopak vykazují velkou hustotu
osídlení
 Bílý mys (Afrika) x východní pobřeží Číny (oblast Kantonu),
 Kalifornský poloostrov x oblast New Orleansu a Havany,
 pobřeží severního Chile x oblasti Rio de Janeira a Santos,
 jihozápadní Afrika x Natal.
 při kolonizaci území vliv na zemědělskou produkci,
dodnes patrné
Klimatická oblast
Plocha Obyvatelstvo Hustota
obyv./km2
tis. km2 % mil. %
mírně teplé podnebí se suchou
zimou
11 360 8,4 694 27,6 61
mírně teplé podnebí s
celoročním rozdělením srážek
8 630 6,5 521 20,7 60
mírně teplé podnebí se suchým
létem
2 680 2,0 110 4,4 41
boreální podnebí se suchou
zimou
7 300 5,4 145 5,7 20
podnebí rovníkového pralesa 10 890 8,1 199 8,0 18
boreální podnebí s vlhkou
zimou
24 400 18,1 364 14,5 15
savanové podnebí 18 560 13,8 268 10,7 14
stepní podnebí 21 210 15,6 168 6,7 8
pouštní podnebí 17 740 13,2 34 1,4 2
tundrové podnebí 12 020 8,9 7 0,3 0,5
 přírodní faktory / zemědělství:
 podél toku Nilu, Gangy, Pádu aj.,
 severoamerické prérie, Východoevropská nížina.
 vyspělé průmyslové oblasti světa:
 Porýní, Horní Slezsko, jižní a střední Anglie, Ural,
 Apalače, region Ósaky atd.
 pobřežní regiony, dopravní funkce (přístavy, překladiště,
sklady) + průmysl:
 oblast Hamburku,
 Singapur, Hongkong, Rio de Janeiro, Vancouver a další.
 S rozvojem cestovního ruchu:
 Florida, středomořské pobřeží Španělska, Francie, Itálie atd.
 Metropolitní regiony – průmysl, administrativní význam, služby
aj.:
 okolí Paříže, Londýna,
 megalopole Bos-Wash (Boston – New York – Philadelphia –
Baltimore - Washington),
 okolí Tokia atd.
 vliv dopravních sítí a zařízení na rozmístění socioekonomických
aktivit:
 v počátečních fázích společenského vývoje je vztah mezi dopravou a
obyvatelstvem (sídly) oboustranný,
 později se při lokalizaci průmyslu a nevýrobních aktivit, a tím potažmo
i při formování nového rozložení obyvatelstva, výrazněji projevuje
dopravní faktor.
NOVODOBÉ TENDENCE (INGRAM 1998)
 populační růst velkých měst nevede ke zvýšení hustoty
zalidnění jádrových oblastí, nýbrž podporuje „zhušťování“
méně rozvinutých oblastí a vede k expanzi příměstských
oblastí;
 obyvatelstvo metropolí se více decentralizuje v důsledku
nárůstu příjmů a zlepšení dopravních příležitostí;
 průmysl je „přitahován“ dálnicemi a speciálními zařízeními
jako jsou letiště, avšak nepřitahují ho centrální místa;
 také zaměstnanost ve službách vykazuje významnou
tendenci k decentralizaci;
 rozvoj směrem k periferii je ovlivňován nižšími cenami
pozemků a nižšími náklady na rozvoj, to vše ve spojitosti
se snazší dostupností motorizovanou dopravou.
 Nástup telekomunikačních technologií:
 radikálnější změny ve vývoji městských forem: od
centralizovaného a decentralizovaného města ke
zcela „rozptýlenému“ a dokonce i „virtuálnímu“
typu
 nahrazení fyzické dopravy telekomunikačními
technologiemi (teleworking, teleshopping)
 znaky vývoje v opačném směru
 komunikace „z očí do očí“ jako nenahraditelná
(ASCHER, 1995) - „paradox telekomunikací“, ve
finančních a obchodních službách, v sektorech
kultury, volného času a médií (HALL, 1996).
 ukazatel statický X dynamický
 změny rozložení v čase – př. městské centrum v
pracovní době a v noci
 zabývá se time-space geography (Lundská škola)
 aplikace v územním plánování
 ukazatel absolutní (H=PO/km2)
 X součin počtu obyvatel a rozlohy
 relativní (specifické)
 PO/zastavěná plocha, PO/orná půda, EA /orná půda…
 průměrná hustota za celé území – záleží na
vnitřním rozčlenění
 srovnávat územní jednotky stejného řádu!!! – př. USA
x Singapur)
 Koncentrace obyvatelstva – velké oblasti světa (8)
 Extrémy: městská sídla, malé ostrovy
 medián – rozděluje plochu určitého území
tak, aby v obou vymezených částech byl
stejný počet obyvatel
 vážený průměr u rovnoběžky nebo poledníku, kde
vahami je počet obyvatel dané územní jednotky
 střed –
 vážený aritmetický průměr rovnoběžky a
poledníku, kde vahami je počet obyvatel
(analogie těžiště tělesa z fyziky)
 dosažitelnost určitého místa i obyvateli všech
ostatních míst sledovaného území (STEWART
1947)
 hodnota závislá na vlastním potenciálu sídla Pi a
přidaném potenciálu jiného místa Pj
 konstrukce izočar a mapy geografického potenciálu
Pj
Pi
Pi
Pi
dij
dij
dij
 vymezování sídelních aglomerací
 stanovení kritéria hustoty zalidnění (obvykle xnásobek
průměrné hustoty v daném státě,
 na 20x, 10x nebo 5x průměrné hustoty
 pro města nad cca 50 tis. obyvatel
 H – jednoduchá charakteristika míry
koncentrace obyvatelstva
 nabývá hodnot 50 – 99,99
 % podíl plochy, na níž je 50 % méně koncentrované
části obyvatel
 změny v čase
 míra rozdělení, která není založena na
průměrech, ale na středních diferencích
 nabývá hodnot 0 – 1
 grafickým vyjádřením je Lorenzův oblouk (1/2
hodnoty Giniho koeficientu)
územní
jednotka
počet
obyv.
podíl
obyv.
kumulovaný
podíl obyv. rozloha
podíl
rozlohy
kumulovaný
podíl rozlohy
A 50 50 50 10 10 10
B 30 30 80 20 20 30
C 10 10 90 30 30 60
D 10 10 100 40 40 100
celkem 100 100 - 100 100 -
0
10
20
30
40
50
60
70
80
90
100
0 20 40 60 80 100
 Kartogram
 Kartodiagram:
 Značková metoda
 Bodová metoda
 Kombinace