20060723lan GEOGRAFIE ZEMĚDĚLSTVÍ Přednáška č. 2 Vliv georeliéfu na zemědělství nVliv pevniny na zemědělskou výrobu nPevnina představuje nezbytnou základnu pro veškerou hospodářskou činnost lidské společnosti (výjimky) nZV potřebuje největší plochy nGeoreliéf ovlivňuje zem.využití půdy především nadmořskou výškou, svažitostí, typem georeliéfu, … nTypy georeliéfu ovlivňují ZV v makro i mezo měřítku nNížiny poskytují ve světovém měřítku daleko větší možnosti pro zemědělství nPředevším ve vyšších zem.šířkách jsou teplejší, méně vlhké, snadněji obdělávatelné, mají úrodné náplavové půdy apod. nPřesto však přitažlivost nížin pro ZV se v historii projevila až od určitého stupně vývoje VS nNa druhé straně nížiny v rovníkovém klimatu představují určitou výjimku a jsou méně přitažlivé než okolní pohoří (Peru, Mexiko) nNadmořská výška ovlivňuje ZV především prostřednictvím změn klimatických prvků nS přibývající nadm.výškou se skládá horizontální zonalita klimatu s vertikální pásmovitostí nS rostoucí zem.šířkou a s rostoucí nadmořskou výškou pak rychle ubývá zemědělství – výškové limity nVýškové limity pěstování kulturních rostlin se objevují vždy v zemích blízko rovníku nNadmořská výška rovněž ovlivňuje způsob využití půdy, příklad izolovaný vrch, J a JZ svahy proti S Svahům nGeoreliéf výrazně ovlivňuje ZV i svojí svažitostí, tj. sklonem svahů nJedná se především o možnosti a stupeň mechanizace jednotlivých operací nDříve jediným kritériem hodnocení účinnosti mech. prací na svazích byla produktivita práce (viz.tabulka), v současnosti se stále významnějšími kriterii stávají hlediska ekologická nNesprávné využití mechanizace na svazích (např. orba po svahu..) má za následek urychlení svahových pochodů – eroze půdy nZejména spolu s použitím erozně nebezpečných plodin na svazích – kukuřice, brambory… nOdnos půdy ochuzuje pole o živiny (horní část) a spláchnuté materiály ohrožují komunikace, čistotu vod v tocích a celkově zhoršují ŽP zemědělských krajin (dolní část) nSe stoupajícím sklonem svahu se zhoršují podmínky pro práci jednotlivých mech. prostředků. Vzrůstá jejich tažný odpor, klesá stabilita a kvalita práce nSvažitost pozemků má nepříznivý vliv na růst provozních nákladů mech. prostředků nObecně platí – s rostoucím sklonem pozemků klesá výkonnost mech.prostředků, rostou požadavky na různé jejich konstrukční úpravy a tím i jejich cena nZ hlediska nasazení mech.prostředků lze pozemky podle sklonu rozdělit na: nPozemky se sklonem 0-12° - bez omezení, komplexní mechanizace všech pracovních operací je vyřešena nPozemky se sklonem 12-22° - omezení tahovými a stabilizačními vlastnostmi, je nutné konstruovat a používat speciální zařízení n nSklon svahů: ndo 10, max. 15°, polní hospodaření je možné ndo 20 – 25°, pastvinářství ndo 30°, lesní hospodářství, zřídka do 35° nod 30 do 60°, vinohrady s použitím terasování nS velkou svažitostí a nebezpečím eroze se již vyrovnaly některé národy od nejstarších dob (Čína, Japonsko, Filipíny) viz. obr. nTerasování pozemků na výhodných slunečních svazích (až do 2300m.n.m.) nObecně – výrobní náklady rostou v korelaci s vyšší nadmořskou výškou a členitostí terénu nProjevuje se koncentrací zemědělství do nížin a tím se prohlubuje nerovnoměrnost ve využití pevniny nTéměř 90% hodnoty ZV se vyprodukuje v oblastech do nadm. výšky 300 m, tj. necelé 4 % celkové rozlohy souše Půda nPůdní fond –základní výrobní prostředek nVe výrobním procesu plní funkci pracovního prostředku nPůdní poměry se mění v závislosti na povaze matečné horniny a charakteru půdotvorných procesů, které závisejí na podnebí, vegetaci atd. nZ hlediska geografie zemědělství je důležitá otázka vhodnosti jednotlivých půd pro zemědělství a stupeň jejich využití pro zem.účely nZvláštnosti půdy – nelze libovolně rozšiřovat, tak jako jiné VP, investice vkládané do půdy nevytváří nový VP, jen jí pouze obnovují nPůdy jsou složeny ze čtyř základních materiálů: nAnorganické látky (alochtonní, autochtonní) nOrganické látky (neživé, živé) nVoda ( několika formách), nejpodstatnější je voda dostupná rostlině, schopná rozpouštět a transportovat do rostliny minerální látky nVzduch – jeho množství a složení kolísá podle stavu nakypření a přítomnosti organismů v půdě nPodle zrnitostního složení rozlišujeme půdní druhy. ČSN rozlišuje celkem 7 základních druhů ( třídění je dáno především procentuálním zastoupením jílnatých částic – menší než 0,01mm) n nV běžné zemědělské praxi se půdy, podle zrnitostního složení dělí na lehké, střední, těžké a velmi těžké n nLehké půdy nPísčité půdy (do 20% jílnatých částic), obsahují větší množství hrubších částí, zejména písku. Půdy chudé na živiny, snadno se vysuší a rostliny na nich trpí nedostatkem vláhy. Snadné vyluhování živin, vyplavovány do spodních vrstev, dobře se zahřívají, ale rychle ztrácejí teplo nJemnější tzv. hlinité písky, jsou nejúrodnější nVáté písky – jsou méně vhodné pro zemědělství nLehké půdy se hodí jen pro některé plodiny – brambory, některé teplomilné plodiny, musí mít dostatek vláhy a být dostatečně hnojeny nStřední a středně těžké půdy nObsah jílnatých částic od 20 do 45%, od písčito-hlinitých půd až po jemnější hlinité půdy nJsou to půdy s výraznější převahou jemných půdních částic nad písečnými zrny nMají ze všech půdních druhů nejpříznivější vlastnosti, mají nejvhodnější poměr vody a vzduchu nNerozbředají deštěm a při nedostatku vláhy v půdě příliš nevysýchají nMají dobrou soudržnost a po obdělání zůstávají dlouho kypré nHodí se pro pěstování většiny plodin n nTěžké půdy nJílovito-hlinité půdy (45-60% jílnatých částic) nPůdy tuhé, vazké a uléhavé, za vlhka se mažou, za sucha tvrdnou nZpracovatelnost ještě není tak obtížná nPři vhodné vlhkosti se snadno obdělávají a kypří nZa sucha se hroudy dají rozdrobit nJsou vhodné pro obiloviny i jiné plodiny nVelmi těžké půdy nJílovité půdy (60-75% jilnatých částic) nObsahují největší množství jílnatých a koloidních částic nMají velkou soudržnost, značnou vodní kapacitu a silnou sorbční schopnost nVyznačují se malou provzdušněností nJsou málo propustné, snadno se zavlažují nPři vysýchání se na jejich povrchu tvoří kůra, která praská a tvoří se v ní trhliny nRozklad org. látek v nich probíhá pomalu, jsou biologicky méně činné nLze je ovšem zúrodnit příslušnými agrotechnickými zásahy nHodí se pro pěstování kukuřice, řepy a daří se i pšenici n n Kamenité půdy nPředstavují zvláštní skupinu, která je rozšířena především ve vyšších polohách, obsahují více než 80% hrubozrnné drtě a kamení nMožné využít jen pro pěstování málo náročných plodin nJen tehdy obsahují –li alespoň 15% jemných částic nJsou velmi chudé na živiny, dobře propustné a vzdušné nBiologická činnost je v nich velmi slabá nNa základě působení půdotvorných činitelů a geneze půd jsou rozlišovány jednotlivé půdní typy nPřehled hlavních půdních typů a jejich zemědělská využitelnost v celosvětovém měřítku: ¨půdy tundrové ¨podzoly a půdy podzolové ¨hnědé lesní půdy ¨šedé lesní půdy ¨černozemě ¨kaštanové půdy ¨šedé půdy ¨slané půdy ¨laterity a půdy lateritické ¨náplavové (nivní) půdy ¨rendziny, slínovatky nNa území ČR se setkáváme s následujícími hlavními půdními typy nV názvosloví (nomenklatuře) půd nepanuje dosud ani v rámci našeho státu naprostá shoda, proto jsou uvedeny některé ekvivalentní názvy n nČernozemě (Haplic Chernozem) nJsou nejúrodnější půdy a proto jsou zemědělsky nejvíce využívány, jsou rozšířeny v našich nejsušších a nejteplejších oblastech, kde vznikly v raných obdobích postglaciálu pod původní stepí a lesostepí nMatečným substrátem jsou většinou spraše, jen místy se uplatňují také zvětraliny slínovců, vápnité terciérní jíly nebo vápnité písky nNadmořská výška výskytu černozemí zpravidla nepřesahuje 300m, roční úhrn srážek 450-650mm, prům.roční teplota je nad 8°C nPro půdní profil je charakteristický nápadně mocný, tmavě zbarvený humusový horizont, který obvykle zasahuje do hloubky 60-80 cm nČ. jsou nejčastěji středně těžké, bez skeletu s vyšším až vysokým obsahem kvalitního humusu (3%), mají neutrální reakci a velmi dobré sorpční vlastnosti nTaké fyzikální vlastnosti jsou většinou velmi příznivé nPodle uplatnění podřízeného půdotvorného procesu lze v rámci černozemí rozlišit hlavní subtypy: ¨Č.karbonátová – s obsahem uhličitanu vápenatého v celém horizontu ¨Č. (typická) – s hum.hor.ochuzeným o uhl.vápenatý ¨Č. degradovaná – s náznakem iluviálního hor. na přechodu do matečného substrátu ¨Č. lužní – s projevy oglejení nebo glejového procesu, depresní polohy nV současné době jsou Č prakticky bez výjimky využity jako orná půda nČ. mají vysokou agronomickou hodnotu, jsou vhodné pro naše nejnáročnější plodiny: cukrovku, kukuřici, pšenici, ječmen a vojtěšku n n Cernozem na sprasi Sedozem na sprasi n Hnědozemě (Orthic Luvisol) nJsou zastoupeny v nižším stupni pahorkatin nebo v okrajových částech nížin nPodnebí je poněkud vlhčí než u černoz.obl., roční úhrn srážek je od 500 do 700 mm, prům.roční teplota od 7 do 9°C nH.vznikaly pod původními dubohabrovými lesy nPůdotvorným substrátem ke nejčastěji spraš, dále sprašová hlína nebo i smíšená svahovina nH. jsou nejvíce rozšířeny mezi 200 až 450 m n.m., na plošinách nebo mírněji zvlněných pahorkatinách, někdy i vrchovinách nHlavním půdotvorným procesem je illimerizace nPod humusovým horizontem (25-30cm) leží slabě zesvětlený eluviální (ochuzený) horizont,který je u většiny H. orbou zcela zlikvidován (přiorán). V hloubce 30-50cm je mocný, hnědě až rezavohnědě zbarvený horizont iluviální (obohacený), o jílovou substanci, nH. jsou nejčastěji středně těžké, někdy i těžší půdy. nObsah humusu je nižší než u Č. (1,5-2%), jeho složení je však stále příznivé nPůdní reakce je zpravidla slabě kyselá, sorpční vlastnosti jsou poněkud zhoršeny, fyzikální vlastnosti jsou obvykle příznivé nU H. lze rozlišit tyto nejdůležitější subtypy: ¨H.typická – s hum.horizontem přecházejícím přímo do iluv.hor.,eluv.h. byl orbou likvidován ¨H.oglejená - s projevy oglejení v půdním profilu. Eluv.h.zpravidla opět chybí ¨H. illimerizovaná – se zachovalým eluviálním horizontem nTaké H. jsou velmi hodnotnými zem.půdami, které se agronomickou hodnotou blíží Č. nProti Č. mají výhodu, že jsou méně náchylné k vysýchání. nNejvhodnějšími plodinami jsou především náročné obiloviny, pšenice a ječmen, dále cukrovka a vojtěška n Hnedozem na sprasi Hnedozem illimerizovana na sprasi n Illimerizované půdy (Albic Luvisol) nJsou značně rozšířené ve středních výškových stupních, zejména v pahorkatinách a vrchovinách nPodnebí je již značně humornější, roční úhrn srážek kolísá v rozmezí 550-900 mm, prům.roční teplota se pohybuje mezi 6 až 8°C nTyto půdy vznikaly převážně pod kyselými doubravami a bučinami nMatečným substrátem jsou nejčastěji sprašové hlíny, středně těžké glaciální sedimenty, smíšené svahoviny atd. nIl.půdy jsou nejvíce zastoupeny mezi 250 až 500 (max.600m) m.n.m., v terénu s ploššími úseky někdy jen mírně , jindy i výrazněji zvlněného reliéfu nHlavním půdotvorným procesem je opět illimerizace, která se zde uplatňuje velmi výrazně nPod humusovým hor. (do 30 cm), leží několik dm mocný eluviální horizont, zpravidla i silně vybělen, postupně přechází v rezivohnědý iluviální horizont, který zasahuje velmi hluboko do matečného substrátu nU il.půd se setkáváme s další charakteristickou vlastností, s oglejením nZrnitostně jde o středně těžké a těžší půdy, obsah humusu je střední (1,5 – 2%), jeho kvalita je méně příznivá nPůdní reakce je obvykle kyselá, sorpční vlastnosti jsou již silně zhoršené nFyzikální vlastnosti, zejména v zhutnělém iluviálním horizontu, jsou značně nepříznivé (malé provzdušnění) nHlavní subtypy: ¨Ill.půda typická – se slabším uplatněním procesu oglejení ¨Ill.půda oglejená – s výrazným uplatněním tohoto procesu ¨Zem.jsou tyto půdy podstatně nižší kvality , zejména vzhledem k občasnému převlhčení, možnost podstatného zlepšení skýtají meliorační úpravy. ¨Vhodnými plodinami jsou zejména obiloviny, jetel, místy v nižších polohách i vojtěška s cukrovkou Illimerizovana puda oglejena na sprasove hline Illimerizovana puda na sprasove hline n Hnědé půdy (Eutric Cambisol) nJsou našim nejrozšířenějším půdním typem. Uplatňují se jak v pahorkatinách a vrchovinách, tak i v horách. nKlima převažuje humidnější, mírně teplé, roční úhrn srážek se obvykle pohybuje mezi 500 až 900 mm,, prům.roční teplota mezi 4 až 9°C. nPůvodní vegetací byly listnaté lesy (dubohabrové až horské bučiny) nJako matečný substrát se uplatňují téměř všechny horniny skalního podkladu nHnědé půdy jsou nejvíce rozšířeny mezi 450-800 m.n.m. nJsou vázány většinou na členitý reliéf, svahy , vrcholy, hřbety apod. nStatigrafie H.půd – pod obvykle mělkým humusovým horizontem leží hnědě až rezavohnědě zbarvená poloha, ve které probíhá intenzivní vnitropůdní zvětrávání. Teprve hlouběji vystupuje méně zvětralá hornina, v tomto horizontu rovněž přibývá skeletu nPůdy jsou lehké (pískovec, žula), středně těžké ( čedič, ruly), nebo i těžké většina břidlic, lupky) nObsah humusu silně kolísá, složení humusu je zpravidla méně kvalitní nPůdní reakce je obvykle slabě kyselé až kyselá nSorpční vlastnosti se mění v závislosti na obsahu humusu a zrnitostním složení nPodobně kolísají i fyzikální vlastnosti nU hnědých půd rozlišujeme tyto hlavní subtypy: ¨H.půda eutrofní – s vysokým obsahem humusu, bazické horniny ¨H.půda typická – nižší obsah humusu, poněkud zhoršené sorpční vlastnosti, kolem 400m ¨H.půda kyselá – 400-600m.n.m. ¨H.půda silně kyselá – nad 600 m ¨H.půda oglejená a glejová nHnědé půdy jsou střední až nižší kvality nJejich hlavní nevýhodou je malá mocnost půdního profilu, častá skeletovitost nVyužívají se pro pěstování brambor a méně náročných obilovin a lnu Hneda puda oglejena na jilove bridlici Hneda puda eutrofni na cedici n Rendziny (Rendzina) nVytvářejí se na silně karbonátových horninách – vápencích a dolomitech nNacházejí se ve všech klimatických pásmech, pokud je splněn požadavek vápnitosti horniny.V ČR jsou nejrozšířenější v pahorkatinách nPůvodními porosty především šípákové a teplomilné doubravy až skalní stepy, ve vyšších polohách vápnomilné bučiny až reliktní bory. Konfigurace terénu je zpravidla značně členitá (krasový reliéf) nHlavním půdotvorným pochodem je humifikace, méně se uplatňuje zvětrávání nMělké až středně hluboké půdy; humusový horizont dosahuje do hloubky 20 cm, obsahuje asi 2 % humusu, pod humusovým horizontem leží mnohdy přímo hrubě rozpadlá hornina nRendziny jsou většinou mělké kamenité půdy, obvykle těžkého zrnitostního složení, se středním až vyšším obsahem humusu prostřední kvality nNejtypičtějším znakem je přítomnost uhličitanu vápenatého nebo hořečnatého v celém profilu, proto i půdní reakce je neutrální až slabě zásaditá nSorbční vlastnosti jsou obvykle příznivé, fyzikální vlastnosti již méně nRozeznávají se dva hlavní subtypy: ¨Rendzina (typická) – s obsahem uhličitanů v celém profilu ¨Rendzina hnědá – ve svrchní části profilu ochuzená o uhličitany, je zde vytvořen horizont vnitropůdního zvětrávání n nRendziny poskytují zemědělsky jen méně vhodné půdy, agronomická hodnota půdy je nízká nVelký vliv má i zpravidla silně členitý terén n Rendzin lze využít s úspěchem k zakládání ovocných sadů (peckoviny) i vinic – pokud to dovolí klimatické poměry C:\Documents and Settings\Fotky\rendzina.jpg n Nivní půdy (Eutric Fluvisol) nV ČR všeobecně rozšířeny, na větších plochách zejména v nížinách, vyplňují plochá dna říčních údolí, zvláště podél větších toků nPůvodními porosty byly lužní lesy, druhotnými údolní louky nPůdotvorným substrátem jsou výhradně nivní uloženiny /říční náplavy/ nNivní půdy jsou vývojově velmi mladé - půdotvorný proces je často, nebo do nedávna byl, periodicky přerušován akumulací zeminného, do značné míry prohumózněného materiálu, ukládaného při záplavách nStatigrafie nivních půd je velmi jednoduchá - pod nevýrazným humusovým horizontem leží přímo matečný substrát, tvořený naplaveným materiálem, Barva celého profilu obvykle hnědá nebo šedohnědá nZrnitostní složení silně kolísá v závislosti na rychlosti toku a na vzdálenosti od řečiště; nivy bystrých toků a partie přiléhající k řečišti jsou většinou lehčí a naopak. nObsah humusu bývá střední, prohumóznění však často zasahuje značně hluboko, složení humusu je relativně příznivé. nReakce půdy je většinou slabě kyselá až neutrální, sorbční vlastnosti, zvláště u těžkých půd, jsou dobré. Fyzikální vlastnosti jsou, zejména ve svrchních částech profilu, příznivé, při dostatečné vzlínavosti podzemní vláhy umožňují plynulé zásobení vodou nV rámci nivních půd rozlišujeme dva subtypy: ¨Nivní půda (typická) – s projevy glejového procesu hluboko v profilu, cca pod 1 m ¨Nivní půda glejová – s výraznějšími projevy glejového procesu již od 60 cm nNivní půdy středně těžkého zrnitostního složení jsou stanovišti nejkvalitnějších lučních porostů, agronomická hodnota vysoká, ornice dosahuje mocnosti 30 cm, obsah humusu je 2,4 % nNa orné půdě se v příznivých klimatických podmínkách s úspěchem pěstuje cukrovka, pšenice, ječmen a zejména zelenina n C:\Documents and Settings\Fotky\nivni puda.jpg C:\Documents and Settings\Fotky\nivni puda2.jpg n Gleje (Dystric Gleysol) nRozšířeny po celém území ČR, hlavně v nivách vodních toků a v zamokřených úpadech, jsou to půdy s výraznými znaky zamokření podzemní vodou nCentrem jejich rozšíření je pahorkatina a vrchovina, původními porosty byly luhy, druhotnými zamokřené kyselé louky nSubstrátem jsou hlavně nevápnité nivní uloženiny a deluviální plachy nHlavním půdotvorným procesem je glejový pochod nPod mělkým humusovým horizontem, někdy zrašelinělým , leží zajílený mazlavý glejový horizont, trvale ovlivněný vysokou úrovní hladiny podzemní vody, vytvořil se při redukčních pochodech, probíhajících při trvalém zamokření a za přítomnosti většího množství organických látek nObsah slabě přeměněných organických látek bývá značně vysoký, reakce je silně kyselá; sorbční i fyzikální vlastnosti jsou krajně nepříznivé nTrvale vysoká hladina podzemní vody znemožňuje využívání glejových půd pro pěstování polních plodin nGleje jsou ze zemědělského hlediska méněcenné, bývají využity převážně jako louky nevalné kvality C:\Documents and Settings\Fotky\glej1.jpg C:\Documents and Settings\Fotky\glej2.jpg nZastoupení genetických půdních typů na zemědělské půdě ČR v % n nNasycené hnědé půdy 21,5 nHnědozemě 15,9 nČernozemě 12,6 nKyselé hnědé půdy 10,7 nNivní půdy 7,8 nIllimerizované půdy 11,5 nRendziny 3,1 nGlejové půdy 7,0 nOglejené půdy 6,3 nLužní půdy 2,1 nPodzolové půdy a podzoly 0,7 nDrnové půdy 0,5 nNevyvinuté a ostatní půdy 0,3 n Péče o půdní úrodnost I n nÚrodnost půdy není statickou veličinou, ale dynamickou hodnotou, určovanou mnoha indikátory půdní kvality (fyzikální, chemické, biologické) nProduktivita (výnosová odezva) je pak funkcí půdní úrodnosti v interakci s prostředím a úrovní znalostí a schopností zemědělce na půdě hospodařit nPůda by neměla být do budoucna považována pouze za inertní hmotu pro ukotvení rostlin nebo studována pro svoje chemické vlastnosti a obsahy živin, ale musí být pokládána za žijící organismus nMnožství a kvalita půdní organické hmoty a tím i půdní úrodnost závisí na způsobu obhospodařování půdy nKaždý půdní druh nebo půdní typ má své optimum pro obsah humusu, dané klimatickými podmínkami a půdní strukturou nZ dlouhodobých pokusů vyplývá, že po určité době (20-30 let) optimálního hospodaření se v půdě ustálí obsahu humusu na úrovni, nad níž je již další zvyšování obtížné a navíc i zbytečné nNaopak při nedostatečném přívodu organických látek do půdy obsah a kvalita humusu v ornici klesá, což se po určité době projeví zhoršením fyzikálních, chemických i biologických vlastností půdy a tím i snížením výnosů plodin nObsah a kvalita půdní organické hmoty přímo či nepřímo ovlivňuje i ostatní složky půdní úrodnosti nPéče o půdní úrodnost II n nJen půdy s dostatečným obsahem humusu si trvale udržují dobrou půdní úrodnost, neboť: n - na těžkých půdách vylepšuje dodaná organická hmota především půdní strukturu n - na lehkých zlepšuje sorpci živin a hospodaření s vodou n - půdní organická hmota působí jako pufr půdní reakce (zpomaluje n výkyvy hodnot pH) n - dokáží si lépe poradit s cizorodými látkami (snížení dostupnosti n těžkých kovů pro rostliny, rychlejší rozklad organických polutantů) n nMíra rizika snížení obsahu humusu v půdě a poklesu její úrodnosti je závislá nejen na vlivu člověka, ale i na vlastnostech stanoviště nStabilita půdní organické hmoty je vyšší na těžších a vyvinutějších půdách, jako jsou černozemě či hnědozemě, zatímco lehčí a méně vyvinuté půdy ( hnědé půdy, podzoly) jsou podstatně fragilnější a vyžadují pravidelný přísun organické hmoty n nPodíl některých faktorů na zvyšování výnosů n n Faktor 1948 1973 1990 1990 jen faktory přímo řízené člověkem Půdní úrodnost 40 10 10 - Počasí 20 15 10 - Agrotechnika 20 10 20 25 Odrůdy 5 20 25 30 Hnojiva 10 30 20 25 Ochrana rostlin 5 15 15 20 Celkem % 100 100 100 100 Výrobnost obil. jednotek/ha 22 46 57 - Význam organické hmoty v půdě nNedostatečné hnojení: optimální dodávání základních živin do půdy je: N:P:K - 1 :0,5: 0,8 nDnes skutečnost – 1:0,12:0,11 nJe to způsobeno mj. i zásluhou snížení DJ na jednotku plochy nVýznam organické hmoty v půdě spočívá: n- ve zlepšování její biol.vlastností n- v jejím obohacování o uhlík n- ve zlepšování provzdušněnin n-v ovlivňování tepelného režimu n-v lepším pronikání kořenů n-ve zlepšování sorpční schopnosti n- ve zvýšení účinnosti čistých živin z minerálních hnojiv n- v omezení působení vodní a větrné eroze