GOS 3
 „kdo byli a jak se vyvinuli naši předkové?“
 antropologie, archeologie, historie a dalších vědních
disciplín X
 Geografie obyvatelstva:
 prostorové a časové procesy kolonizace a využívání
Země,
 procesy formování některých struktur obyvatelstva.
 vývojový proces (od poloopice k opici a
k člověku) součástí vývoje života na Zemi
 od třetihor, zhruba na 70 milionů let
 vrcholem humánní fáze evoluce člověka (ca 1 mil.
let, rod Homo, tj. období od vzniku druhu homo
erectus)
 velmi krátkým a nepatrným časovým obdobím z
hlediska délky vývoje planety (asi 5 - 6 mld. let) i
vývoje živé přírody (asi před 3 - 3,5 mld. let)
 Počátky řádu primátů - druhohory (křída), nálezy
- kosterní pozůstatky:
 parapithecus: Fajjúne (Egypt), eocén (40 mil. let),
nejstarší nález opice Starého světa;
 propliothecus: jedna z nejstarších hominoidních forem
(předek lidoopů);
 proconsul: početnější nálezy, oblast Viktoriina jezera ve
východní Africe;
 Vlastní HOMINIZAČNÍ PROCES
 ve středním miocénu (asi před 12 až 15 mil. lety, část
terciéru)
 velké klimatické změny a změn životního prostředí
 hominidi (čeleď Hominidae) adaptace na změnu
podmínek - stepi (zatímco opice - vlhký tropický prales)
 Vlastní antropogeneze tak dále probíhala
v kontaktní zóně lesů a stepí, případně na
monzunových pobřežích. Z geografického hlediska
lze tento prostor vymezit jako oblast mezi severní
Indií a východní Afrikou.
Změny v průběhu hominizace:
 vzpřímení postavy
 kráčivá, vzpřímená chůze výhradně po dolních
končetinách
 vývoj lidské ruky
 schopnost dokonalé opozice palce proti všem
ostatním prstům a z toho plynoucí uchopovací
schopnost
 růst objemu mozku
 zvětšení hmotnosti a větší členitosti mozkové kůry
 přestavba lebky
 zmenšení obličejové části, čelistí, zvětšení mozkové
části…
 Ramapithecus – první přímý předka člověka
 před 10 - 14 miliony roky (miocén/pliocén – terciér).
 z pohoří Sivalik v Indii (předhůří Himálaje),
z jihozápadní Keni, z Číny a Řecka
 Australopithecini (Australopithekové)
 před 1 - 5 miliony lety (pleistocénu - pliocénu /
terciéru - kvartér)
 početnější nálezy koster →
 Vzpřímený pohyb, mozek - objem 500 cm3, život ve
stepích a lesostepích, obživou sběr a lov, používání
primitivních nástrojů
 na hranici prosté zvířecí inteligence a lidského intelektu
→ přechodná forma mezi lidoopy a člověkem
 Členění: 4 druhy X 2 formy (gracilní a robustní) :
 Australopithecus africanus, obustus (Paranthropus),
boisei, Paranthropus palaeojavanicus
 rod HOMO = druh Homo habilis
 před 1,8 - 1,6 mil., východní Afrika (Olduvajská rokle,
Tanzanie)
 používání jednoduše opracovaných nástrojů – mezník vlastní
práce zahájila proces vedoucí k vyčlenění člověka
z říše zvířat
 Homo erectus (Pithecantropus)
 před 1 mil. - 400 tis. lety (střední pleistocén, kvartér)
 bezprostředního předchůdce člověka dnešního typu
(příslušník téhož rodu jako dnešní člověk):
 dokonale vzpřímená postava při chůzi a běhu,
 robustnější lebka – větší mozek (objem 800-1000 cm3),
 nástroje (jednoduše opracované kameny),
 prvé využití ohně (teplo, světlo, ochrana před zvířaty),
 existence primitivních dorozumívacích prostředků.
 Množství nálezů druhu Homo erectus se člení do
dvou skupin:
 primitivnější formy staré přibližně 1 mil. let:
 Homo erectus modjokertensis (Jáva),
 Homo erectus lantianensis (Čína),
 Homo erectus heidelbergensis (SRN - Heidelberg),
 Homo erectus leakeyi (východní Afrika);
 mladší, vyvinutější formy před 700 - 400 tis.
lety:
 Homo erectus erectus (Jáva),
 Homo erectus pekinensis (Čína)
 Homo erectus mauretanicus (severní Afrika),
 Homo erectus palaeohungaricus (Maďarsko).
 SAPIENTACE
 poslední stádium vývoje, několik vývojových
forem
 veškeré starší fosilie pouze v Evropě, přestože
vývoj nepochybně probíhal i jinde
 množství cenných informací spjatých
s jednotlivými nálezy je nenávratně ztraceno.
 Homo sapiens steinheimensis
 primitivní raná forma, lebka objem 1200-1300
cm3
 před 400 - 250 tis. Lety
 Německo (Steinheim), Anglie (Swanscombe)
 Homo sapiens neanderthalensis
 mozek objem 1400-1500 cm3
 2 vývojové linie:
 raní neandrtálci (preneandrtálci):
 před 150 tis. Lety
 Německo (Weimar), Itálie (Řím), Slovensko (Gánovce)
 společný předek dvou následujících větví:
 klasického neandrtálce
 druhu Homo sapiens sapiens
 klasičtí (západoevropští) neandrtálci
 před 80 - 40 tis.
 v celé západní, jižní a střední Evropě, v severní a jižní
Africe (Maroko) a v Asii (Izrael, bývalý SSSR, Irák) /
moravská naleziště (jeskyně Kůlna, Šipka a Švédův stůl)
 mozek měl větší hmotnost než mozek současného
člověka, velmi zdatní lovci, byli si vědomi života a
smrti (první skupinové magické a kultovní obřady)
 Homo sapiens sapiens
 poslední doba ledová (würm), tj. před 30 - 40 tis. lety
 od současného člověka se již neliší žádnými
podstatnými znaky ve stavbě těla a lebky, odlišnosti
v kulturní oblasti a ve způsobu života:
 zdokonalení lovu zvířat, výroba jednoduchých nástrojů
 oheň, přístřešky
 domestikace zvířat, pěstování plodin (neolitická
revoluce, 7 - 8 tisíc let př. n. l. v oblasti Středního
východu, vznik moderní společnosti)
 kulturní hodnoty (malby, sošky), pohřební obřady atd.
 Homo sapiens fossilis před 40 - 10 tis. lety)
 Francie (Cro-Magnon - kromaňonci, Combe Capelle),
Německo (Oberkassel) / Morava (Předmostí, Mladeč,
Dolní Věstonice)
 ZJEDNODUŠENÁ EVOLUCE ČLOVĚKA
 řada záležitostí a procesů není dosud zcela
spolehlivě objasněna – problém antropologie či
biologie a nikoliv geografie.
 KRITIKA ANTROPOGENEZE (další možné
přístupy)
 Církev – koncept stvoření světa!
I řekl Bůh: "Učiňme
člověka, aby byl naším
obrazem podle naší
podoby. Ať lidé panují nad
mořskými rybami a nad
nebeským ptactvem, nad
zvířaty a nad celou zemí i
nad každým plazem
plazícím se po zemi."
Genesis 1, 26
 MONOFYLOGENEZE x POLYFYLOGENEZE,
MONOCENTRISMUS x POLYCENTRISMUS
 princip monofylogenetického vývoje lidského
rodu ze společného kořene
 Existuje jen jeden rod člověka a všichni jeho jedinci
mají možnost plodného křížení, shodná biologická i
duševní podstata, z více větví je jediná k Homo
sapiens.
 princip polycentrismu při posuzování otázek
prostorového vývoje
 k formování člověka mohlo dojít současně v několika
geografických oblastech, i když to bylo ze stejného
předchůdce → biologická variabilita (např. existence
ras)
 ROZŠÍŘENÍ ČLOVĚKA NA ZEMI, otázky týkající se
 původních center a regionů vývoje člověka,
 podmínek, za nichž vývoj probíhal,
 rychlosti a postupu osidlování (kolonizace) nových oblastí
světa.
 Zásadní vliv: proměnlivost geografických (přírodních)
podmínek
 nedostatek důkazových materiálů ze starších period vývoje
 podnebí (klima)
 adaptace/adaptibilita - přizpůsobit se nejrůznějším přírodním
podmínkám (výhody X nevýhody)
 Kočovní lovci a sběrači – život jen v krajinách s mírným
podnebím
 Za původní prostor formování primátů se nejčastěji považuje
starý svět severní polokoule, nálezy předků lidoopů – např.
oblast výskytu a vývoje dryopiteků (před 30 - 10 mil. let) - od
východní Afriky do střední Evropy až po Čínu
 v tomto prostoru se také objevili představitelé prvních
hominidů
 rozdělení původně jednotného vývojového
prostoru
 koncem terciéru se v důsledku vzniku bariér
(klimatické změny, tektonické pohyby):
 nálezy australopiteků na území východní a jižní Afriky
X do dalších regionů v příznivých obdobích (rozsah pouští,
ústup hladin apod.)
 přemístění australopiteků do jižní a jihovýchodní Asie
(Australopithecus – Paranthropus palaeojavanicus)
 Homo erectus
 z původního centra v jižní Asii (Přední Indie) rozšíření
do Eurasie a severní Afriky:
 mj. střední a západní Evropy, východ do Číny, jv. ostrovní
Asie
 Proces sapientace - v několika oblastech
různou rychlostí
 významná funkce prostoru v jv. Asii (pakistánsko
turanské brány)
 Při osidlování ostatních oblastí Evropy, Afriky a
Asie byly využívány už dříve známé cesty, jako
např. přechody:
 přes Přední Asii a přes středoasijskou stepní oblast →
osídlení Evropy,
 přes severní Afriku a dále přechody východní Afrikou →
osídlení Afriky,
 překonání horské bariéry v Asii umožnilo osídlení Číny
a klimaticky méně příznivého území východní Sibiře.
 osídlení Ameriky – ze sv. Asie přes Beringovu úžinu ( A.
Hrdlička), až do konce würmu, v několika vlnách
 později do střední a jižní Ameriky také mořskou cestou
(přes Velikonoční ostrov)
 Austrálie - před 20 - 30 tisíci roky, cesta přes suchý
Sundský šelf
 Melanésie i Mikronésie - rovněž z Asie
 Polynésie – otázka původních obyvatel z Asie zůstává
otázkou.
 KONCEM POSLEDNÍ DOBY LEDOVÉ (WÜRMU) SE
PŘEDPOKLÁDÁ OSÍDLENÍ CELÉ EKUMENY, tj.
prakticky celého obyvatelného prostoru planety
Země.