BIOGEOGRAFIE_2 RNDr. Martin Culek, Ph.D. Geografický ústav MU, Brno Prostorová členění bioty Se zvláštní zřetelem na ČR Tvorba biogeografických členění •Charakter - dán cílem úkolu => různé výsledky •Vysoká komplexita biogeogr. členění => velká metodická problematičnost •Mapy: Rekonstruované bioty (např k r. 0 n.l.) x Aktuální biota x Potenciální biota (co by v budoucnu bylo bez člověka – a kdy? Za 150 let? Za 1000 let?) •Problémy: do jaké míry zohledňovat historii krajiny u tvorby map rekonstruované bioty (např. erozi půd →jiná biota, zvl. když eroze obnaží skalní podklad - Středomoří) . U potenciální bioty – „neznámo“ – co by bylo až za mnoho set let…..??. Mnoho neznámých – změna klimatu atd. •Složitost problematiky – fytosložka, zoosložka - každá přináší jiné problémy. •Zpravidla tvoříme mapy takto: •A) Vůdčí skupiny organismů + „doplňkové“ => nekomplexní •B) Ekosystémů - zde rizika „abiotičnosti“ – geomorfologie, geologie • • 10_13 Problematika hranic – zpravidla vedeny podle rozšíření urč. skupin organismů, kterými se jednotliví autoři zabývají – příklad Wallaceovy linie: Jedinečnost x Opakovatelnost ekosystémů (dané úhlem zkoumání) •Lze zkoumat u každého druhu ekosystému, každé hierarchické úrovně •=> individuální x typologické členění ekosystémů => tak i biogeogr. mapy •Příklady: Biogeografické podprovincie a regiony • 14 Individuální členění • Mapa_Biochor Biochory – typologické členění Historie regionalizací bioty ČR • •Zoo – Mařan 1956-65 – příliš triviální (8 jednotek v ČSSR) •Fyto – Meusel 1965 (zprac. celá střední Evropa) •Fyto – Dostál 1966 – Atlas ČSSR, málo podrob. (1:1000000) •Zoo – Zelený 1972 – nevžilo se, jde spíše o orogr. jednotky •Bio – Raušer 1972 - mapa 1:500 000 bez popisu, vlastně geomorfol. jednotky doplněné popisem bioty. •Sosi – Petříček 1982-1991 – Sosiekoregiony – tj. pro ochranu přírody - jen aplikovány geomorfologické celky a podcelky •Fyto – Hendrych 1984 – málo podrobné (jen mapička) •Silvi – Lesprojekt 1985 (Přírodní lesní oblasti – 41 v ČR) •Fyto – Skalický 1988 (fytogeografické okresy) •Bio – Culek a kol. 1996, 2013 (bioregiony a podprovincie) • Přírodní lesní oblasti: 41 obl. •Přírodní lesní oblasti – podstatné rozdíly v půdotvorných substrátech, georeliéfu, makroklimatu a rozšíření dřevin. •Projev: •v zastoupení dřevin, •potenciální produkci, •vyhraněných ekotypech dřevin, •odolností, růstem a stavem porostů. • Přírodní lesní oblasti: 41 obl. Fytogeografické členění • Fytogeografické členění Oblasti: termofytikum, mezofytikum, oreofytikum Sytě zelená barva – karpatské mezofytikum Oblasti se člení na fytogeografické okresy (někdy i podokresy) • Fytogeograf_členění_okolí Brna Fytogeografické členění – původní tištěná verze, dodnes závazné pro všechny botaniky • fytookresy Fytogeografické okresy poslučovány podle podobnosti barevnou šrafou Soustava biogeografického členění ČR •INDIVIDUÁLNÍ JEDNOTKY: •Biogeografická provincie •Biogeografická podprovincie •Biogeografický region (bioregion) • •TYPOLOGICKÉ JEDNOTKY: •Biochora •Skupina typů geobiocénů Výsledky biogeografického členění ČR • 1 geobiom (opadavé lesy mírného pásu) • 2 provincie (Středoevrop. list. lesů a Panonská • 4 podprovincie (Hercynská, Polonská, Západokarpatská, Severopanonská) • 91 bioregionů •366 typů biochor, cca 10 000 segmentů •150 skupin typů geobiocénů •??? typů geobiocénů • Typizace bioty ČR •Formační: fyziogn. + oj. ekol. znaky. (- Raunkiär) •Savana, Trop. dešt. lesy, Tundra… (aktuál. biota !) – pro území ČR hrubé: alpinská tundra - horská tajga - listn. opadavé lesy – „stepi“. •Fytocenologická (geobotanická) •Skladba rostlin (+ mimoděk ekologie) – hl. aktuál. v. •Geobiocenologická •V.s., t.ř., h.ř. => STG (hl. potenc. biota, ale i akt.) - TG ? •Lesnická •L.v.s., Ekologické řady (př: živná) - dělí se na Kategorie (B) => SLT (hl. potenciální biota, ale i akt.) •Zoologická •- neexistuje Typizace vegetace_1: botanická (fytocenologická) •1786 – Česká společnost nauk – Krkonoše – T. Haenke – topograficky vymezené soubory rostlin, T. Gruber – poprvé měřeny meteor. faktory při expedici v terénu •19. stol. – formační přístup (A. v. Humboldt) – posléze nedostatečné •Konec 19. stol. - rostlinná sociologie – Franc., Švýc., 1892 – tak popsány louky •1910 – pojem rostlinná asociace (Třetí mezinárodní botan. konges) •Fytocenologická škola: Švýcar Josias Braun-Blanquet (curyšsko-montpeliérská): 1913 – „Vegetace Alp“- semikvantitativní hodnocení skladby vegetace – zásady fytocenologických snímků Typizace vegetace_1: fytocenologická – pokr. • •1918 Gams – pojem fytocenologie •20.-30. léta 20. stol. – i ostat. země stř. Evropy. ČSR první r. 1923 Schustler – vliv na Zlatníka, R. Mikyšku - Geobot. mapy. •Typizace – na základě podobnosti vegetace •„Pyramidální tvar“ systému typizace •Asociace – svaz – řád – třída – (oddělení x formace)? • Charakter třídění vegetace curyšsko-montpelliérské školy • Vegetace • třída třída třída …. • řád řád řád …. • svaz svaz svaz …. • asociace asociace asociace • subasociace subasociace subasociace … •=> v ČR 42-4 tříd, 69 řádů, 141 svazů, +/-750 as. • • • Typizace ekosystémů_4 Fytocenologická škola curyšsko-montpellierská ve světě: uppsalská, sovětská (biogeocenologie), USA+GB. •Od konce 19. stol. - Alpy •Josias Braun-Blanquet: Curych, Montpellier: Rostlinná sociologie (1928) •Uspořádaná hierarchicky – vyšší jednotka – několik nižších - •V ČR: Jaroslav Moravec: Fytocenologie (1994) - nomenklatura •Základní jednotka: asociace: latinská koncovka -etum: kyčelnicové bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum) Oberdorfer ex W. et A. Matuszkiewicz 1960 – kdo a kdy popsal –Horské květnaté jedlobučiny a bučiny silikátových půd, klimaxová veget. montánního stupně –Někdy: subasociace: -etosum: (Dentario enneaphylli-Fagetum salvietosum glutinosae). - s šalvějí lepkavou, karpatská varianta • svaz: -ion: bučiny (Fagion) Luquet 1926 –Květnaté bučiny, jedlobučiny a jedliny, které představují většinou primární klimaxové lesy submontánního a montánního stupně. Ve stromovém patře převládá buk nebo jedle. • Typizace ekosystémů_5 • Někdy podsvaz: -enion: př: květnaté bučiny (Eu-Fagenion) Obendorfer 1957 –Květnaté bučiny, lipové bučiny a jedlobučiny na mezo- až eutrofních silikátových půdách, popř. odvápněných karbonátových půdách. •řád: -etalia př.: Fagetalia sylvaticae Pawlowski in Pawlowski, Sokolowski et Wallisch 1928 –Mezofilní až hygrofilní opadavé lesy mírné zóny Evropy na minerálně bohatších půdách, jak klimaxových, tak ovlivněných podzemní nebo záplavovou vodou •třída: -etea př.: Querco-Fagetea Braun-Blanquet et Vlieger in Vlieger 1937 –Hygrofilní, mezofilní až xerofilní opadavé lesy eurosibiřské oblasti, sukcesně nejpokročilejší vegetace mírné teplotní zóny na vesměs vyvinutých půdách. –Další třídy lesní vegetace v ČR: Betulo carpaticae-Alnetea viridis, Salicetea purpurae, Alnetea glutinosae, Quercetea robori-petraeae, Erico-Pinetea, Vaccinio-Piceetea, Robinietea, tj. celkem 8 tříd ze 42 v ČR – zřetelné podcenění lesní vegetace, nadhodnocení vegetace bezlesí Geobo-tanická mapa ca r. 1960 - velmi jedno-duchá Geobot_ mapa_stará_Čes_Bud • geobotanická_Litoměřice Digitální verze Litoměřického okresu Geobota-nická mapa SR (80. léta 20. stol.) 1:200 000 •Bohužel snaha o odlišnost od české mapy za každou cenu – jiné jednotky geobot_slov2 • geobot_slov_tatry Geobotanická mapa oblasti Tater •Mapa „potenciální přirozené vegetace ČR“ •Neuhäuselová - Moravec 1997 •Výhody: více jednotek •Problémy: různí autoři, také špatná generalizace geobotanmapa Typizace ekosystémů_3 •Botanické vegetační stupně: •Planární (= nížina) – 1+2-(3.) v.s. Zlatníka •Kolinní (pahorkatina) 1.-2. v.s. Zlatníka, suché •Suprakolinní (kopcovina) 3. -4. v.s. •Submontánní (vrchovina) 4.-5. v.s. Zlatníka •Montánní (hornatina) – 6 v.s. •Supramontánní (vyšší středohory) -7. v.s. •V ČR: Alpínský (nižší vysokohory) – souhrnná kat. •V Alpách: Subalpínský - keřový 8+fragm. 9. v.s. • Alpínský - louky • Subnivální – ostrovy mezi sněžníky • Nivální – ledovce, ostrůvky na nunatacích • Geobiocenologická klasifikace •Počátky z fytocenologie a lesnické typologie •A.K. Cajander (1909) – finský lesník: „O lesních typech“ – stejná produkce dřeva „bonita“ = otec zakladatel lesních typů i geobioc. školy •Typ geobiocénu (Zlatník 1956) •Teorie a Historie pojmu: •Definice: Typ geobiocénu = je tvořen segmenty geobiocenóz přírodních a do různých stupňů změněných + geobiocenoidů vzniklých na plochách toho typu přírodní gbc (např. parkoviště) – typ geobiocénů velmi podrobný, většinou pracujeme s: •Skupina typů geobiocénů: STG • • • Geobiocenologická klasifikace_pokr. •STG – ekologická definice stanoviště (ekotopu) => stanovení potenciální bioty •STG = VS + TŘ + HŘ •Příklad: 3AB3 •Latinský a český název v plurálu: •Querci-Fageta tiliae (Dubové bučiny s lípou) – 3BD3 •Systém stavěn ekologicky - •„Pravoúhlá tabulka“: • Systém Zlatníkův (1976) Tr.ř. V.s. A AB B BD BC C CD D 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. (9). Mapa STG v Chřibském bioregionu (3.2) Využití skupin typů geobiocénů •Návrhy ÚSES místního významu •Ochrana přírody – výběr VKP, MZCHÚ •Výuka •Lesnictví – Slovensko – lesnická typologie Mapa STG jako podklad pro ÚSES (STG oranžovou barvou) Využití typů geobiocénů •Nezpracovány •Chybí metodika •Využity výjimečně – upřesnění biotopu •Potřebné? METODICKÝ PŘÍSTUP k tvorbě biochor •Podprovincie, bioregiony: Důraz na rozšíření druhů, typů ekosystémů, detail - vlastnosti krajiny •Biochory: Důraz na abiotické složky. Proč: •1. Nevíme, co v biotě vidíme (často příliš změněna): • Špatné zkušenosti s geobotanickou mapou a mapou „potenciální přirozené vegetace“ – často spíše současná vegetace • Zkušenosti s lesnickými typologickými mapami – příliš přizpůsobeny lesnickému provozu na úkor přírodovědné správnosti •2. Potřeba dlouhodobého pohledu (ale zase ne klimaxu) pro návrh biocenter •Biochory vznikly na zákl. známé korelace: abiotické prostředí – biota, při použití rozumu • n Biochory •Zohledněno: •„Sušší“ a „vlhčí“ oblasti (2 typy, Z. Ambros) •Vegetační stupně (8, Zlatník) •Georeliéf (18): A, B, D, H, I, K, L, N, P, Q, R, S, T, U, V, W, Y, Z •Substrát (31 = 23 + 8): A, B, C, D, E, F, H, I, J, K, L, M, N, O, P, Q, R, S, T, U, V, W, X; a, b, e, h, k, o, r, v •Kombinací 2 x 8 x 18 x 31 = teoreticky 8928 (typů) •V ČR reálně 366 typů, 9186 segmentů, průměrná velikost segmentu 8,6 km2, minimální ca 0,3 km2, maximální ca 300 km2. •Vzor kódu – podobný STG, SLT: -4BQ – vegetační stupeň, typ reliéfu, chemismus substrátu •Bio-chory Biochory_Knehyne • BiochoryCRR14C13 Toto z toho vyrobila Agentura ochrany přírody a krajiny – oblast sev. okraje Brna • Biochory_Brno Hranice biogeogr. podprovincií – červená s modrou, bioregionů – modrá, šedě biochor • BiochoryCR_0 Bioregiony a biochory ČR (na CD) Grafické řešení dle ÚHÚL • BIOCHORY-MAPA-UHUL Využití biochor •Projekční praxe – návrhy a revize vymezených ÚSES •Povinný územně analytický podklad pro ÚP •Podklad pro vymezování oblastí a míst krajinného rázu – při hodnocení •Výuka •Lesnictví? • • Typizace ekosystémů 2 - Lesnická typologie (ekosystémů) –Zlatník 1956, MMS – ÚHÚL 1970/1, úpravy •Lesní vegetační stupně: 9 + 1 (azonální bory) •Kategorie - př.: B, H, C, W, S, O, G, R. ∑ =23 •Typizace: lvs, + „edafic. kategorie“ => SLT –skupina lesních typů (4F), zpodrobněním lesní typ (4F2) •Slouží pro stanovení Hospodářských Souborů – celk. 24 (př.: 45: bukové/smrkové živných stan. stř. poloh). •Problémy – v.s., hydrické v.s., někt. podmáč. lesní typy, každá Přír. Lesní Oblast – jiné les.typy! •Užívá les. praxe – převodní tab. • Lesnická typologie ÚHÚL (Brandýsská škola) •Důležitá proč: •Vychází ze Zlatníkovy typizace •1969-1971 – Mezera-Mráz-Samek (MMS) •Odlišnosti od geobiocenologické školy (Zlatníka): •Zlat.: 8 v.s. x MMS: 9 l.v.s. + rozdíly + bory •Trofické a hydrické řady spojeny a jinak značeny •Podrobné lesní typy, ale stejné značení pro různé lesní typy, např. 3S6 znamená něco jiného v jedné lesní oblasti a něco jiného v druhé • • Lesnická typologická mapa z údolí Svitavy Detail z Bílých Karpat Historie typologických členění bioty ČR •50. a 60. léta 20. st. – Lesnická typologie – Zlatník •1960 – 1969 – Geobotanická mapa ČR 1:200 000 •1966 – mapa Biogeografie - Atlas ČSSR (1:1 000 000) •1971 – dodnes „Brandýská škola“ ÚHÚL : lesnická typologie - (1:10 000, ale jen lesy) •1972 – dodnes: mapy síťového mapování (druhy rostlin, živočichů, ale i typů vegetace): „čtverce“ •1997– 8 – „Potenciální přirozená vegetace“ – Neuhäuselová, Moravec (1:500 000) •1996 – 2005 – Biochory (1:50 000) •2001 – 2006 Biotopy Natura 2000 (fytocenózy a jejich sdružení) asi jen 40 % plochy ČR (1:10 000) ! Biogeo-grafické Oblasti EU •Odpovídá ± •Biogeogr. •provinciím – ale politická hlediska Evropa Využití biogeografických regionů a podprovincií •Projekční praxe – ÚSES •Povinný územně analytický podklad pro Územní Plánování •Hodnocení krajinného rázu - rámce •Výuka •Lesnictví?