Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Středověká Arábie Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk •Arabský poloostrov byl do 7. stol. méně rozvinutá oblast Předního Východu •Žily zde jak kočovné (beduínské) pastevecké kmeny, tak kmeny usedlé živící se zemědělstvím a obchodem v oázách a podél pobřeží •Populace poloostrova postupně rostla i vlivem imigrace. Sjednotilo ji vedle jazyka především poslední velké monoteistické náboženství – islám Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Na suchém severu byla malá království a nekolik větších center jako např. kamenné město Petra na území dnešního Jordánska nebo syrské obchodní centrum Palmyra. Od úrodného jihu vedla na sever stará „kadidlová“ stezka přes město Mekku. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Zde se nacházela i předislámská pohanská svatyně Kába s černým kamenem – kolem které krouží dnes muslimové během pouti. O Kábu pečoval místní obchodní klan Kurajšovců, z něhož pocházel i obchodník jménem Muhammad Ibn Abdulláh (570-632). Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Muhammad *570 často odcházel do jeskyně, kde se oddával meditacím. Při jedné z meditací ho během „noci moci“ navšívil archanděl Gabriel a pověřil jej, aby svůj lid přesvědčil k přijetí víry v jednoho boha Alláha. Zrodilo se tak poslední monoteistické náboženství islám = „podrobení se bohu“ Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Mohamed je pro muslimy posledním a největším ze čtyř věrozvěstů: Abraham – Mojžíš – Ježíš – Muhammad. Nový prorok a hrstka jeho stoupenců měli i řadu odpůrců, kteří se jej v červenci 622 rozhodli zabít. Muhammad však tušil nebezpečí a se stoupenci prchl z Mekky do města Jathrib, jehož obyvatelé ho ochránili a novou víru přijali a z vděčnosti přejmenovali své město na město prorokovo – Medín al-Nabí – Medina. Muhammadův útěk z Mekky – hidžra – je počátkem islámského kalendáře. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Během 10 let sjednotil Muhammad Alláhovým jménem všechny arabské kmeny. Islám přijala po několika bitvách i Mekka. Muhammad sem vykonal poutní cestu, při které obešel posvátnou Kábu tak, jak to dnes činí miliony dnešních muslimů při sých poutích. Původní svatyni starověkých božstev tak ovládla nová víra, která z ní učinila nejsvětější místo islámu. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Součástí islámské víry byl i požadavek boje za šíření víry. Po Muhammadově smrti vytáhli proto Arabové na sever a podrobili si Perskou říši s podstatnou částí Střední Asie až k dnešnímu Turkmenistánu, a hranicím Číny a Indie. Vydali se také na západ, kde vytlačili křesťanské Byzantince z podstatné části východního Středomoří a také ze severní Afriky. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Součástí islámské víry byl i požadavek boje za šíření víry. Po Muhammadově smrti vytáhli proto Arabové na sever a podrobili si Perskou říši s podstatnou částí Střední Asie až k dnešnímu Turkmenistánu, a hranicím Číny a Indie. Vydali se také na západ, kde vytlačili křesťanské Byzantince z podstatné části východního Středomoří a také ze severní Afriky. Centrem mocné říše se stal Bagdád. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V 8. století dobyli Arabové Pyrenejský (Iberský) poloostrov – západním protipólem Bagdádu se stala Cordóba = brána arabské vzdělanosti do Evropy. Kromě toho ovládli také Sicílii. Soubor:Al-Andalus-de-910.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Arabská říše sahala od Španělska na západě po Turkmenistán na východě a byla rozsahem větší než bývalé římské impérium. ImperioIslamico Od 11 stol. se však musela bránit proti křižákům, Turkům a Mongolům Tato říše navázala těsné hospodářské styky s Čínou, Indií a Evropou. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Postup Arabů z Iberského poloostrova do nitra Evropy zastavil francký majordomus Karel Martel 732 v bitvě u Poitiers, po které je vytlačil až za Pyreneje. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Školství ve středověké Arábii – bylo dvoustupňové Elementární arabská škola, zvaná maktab nebo kuttab, byla často spojená s mešitou Děti (6-14 let) se v ní učily čtení a psaní, súry (=věty) z koránu, seznamovaly se s islámskými pravidly chování, s literaturou, a učily se různé manuální dovednosti. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Vyšší školy – madrassah – výchova duchovních, státních úředníků a lékařů teologie, arabština, práva, základy obchodu, aritmetika, geometrie, fyzika, zeměpis, astronomie a medicína; úroveň se blížila středověkým universitám Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Madrásy měly klášterní charakter (Basra, Buchara, Kafa), komplexy budov, zahrnujících vedle výukových prostor také rozsáhlé knihovny, ubytovny pro studenty, jídelny a mešitu. Protože náboženství mělo u Arabů státní charakter, byli učitelé na školách placeni státem. Mezi slavné madrásy patřily al-Azhar v Káhiře, Zajtúna v Tunisu, Nizámíja v Bagdádu. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Významné madrásy také v Cordobském chalifátu na Pyrenejském poloostrově: Cordoba, Granada, Salamanca, Sevilla, Toledo také v sicilském Palermu. Maurská část Španělska se stala také útočištěm Židů, kteří byli v roce 135 vyhnáni Římany ze své vlasti Palestiny. V tomto prostředí lépe udržovali svoji náboženskou a národní identitu než jinde v křesťanské Evropě. sophoclesTurk Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Pokroky techniky ve středověké Arábii V 6. století zdokonalují Arabové vodní hodiny. Byly vybaveny nejen převody, stupnicí a ciferníkem, ale i mechanismem, jenž uváděl do pohybu různé figuríny. Vznikaly tak vodní orloje. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/76/Al-jazari_elephant_clock.png Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V 8. století proniká z Číny do Arábie znalost papíru - první výroba v Samarkandu, Damašku, Basře a Bagdádu. Papír = rostlinná vlákna, vzniklá drcením hadrů, kůry, dřeva v hmoždířích nebo zvláštních mlýnech. Drť promývána vodou, poté klížena moučným škrobem a plněna bělidly. Kašovitá hmota se vylévala na drátěná síta a natřásala se. Sejmuté archy se dosoušely na plstěných podložkách. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Rozšiřování písemných prací dělo se toliko opisováním (deskotisku předtím využívali Egypťané na potisk látek, kolébkou deskotisku na papír je Dálný východ, Čína a Japonsko, kde vznikl v 5. a 6. století). Jako materiály, na které se psalo, byly vedle pergamenu a papyru používány dřevěné tabulky, kámen, voskové destičky, hliněné tabulky, listí bambusu, blány z vnitřností. Do Evropy se pak dostává výroba papíru prostřednictvím Arabů v 11. století. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V 9. století Arabové zdokonalují destilaci a daří se jim vyrobit alkohol; dlouho se užívá pouze v lékařství. V Evropě se začal alkohol vyrábět v 11. stol. v jižní Itálii. Použití alkoholu při léčení popsal ve svém díle De virtutibus aquae vitae z roku 1260 italský lékař Taddeo Alderotti (Taddaeus Florentinus) Arab. Al-kuhúl = vinný destilát http://www.rogerandfrances.com/images/portugal/por%20alembic.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Florentinus_Thaddaeus_%28Taddeo_Alderotti%29._L ine_engraving_by_Wellcome_V0005765.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V 10. století začínají Arabové používat ve Španělsku větrné mlýny (v Číně a Persii již v 7. stol.). http://landartgenerator.org/blagi/wp-content/uploads/2009/09/VernacularIranianWindMill500.jpg https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTM0MA218t_ZKw4Nk0QJ99Vi8hDhfnjvU2SoQgTl3kuCwQ qJtd0 https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQw04JyUJkyXiFBRTTj-Nhat4wagDb6hib3rXhW_8s-G8K 99B-s Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V téže době zavádí Abú Bakr Muhammad ibn Zakaria al-Rhází hydrostatické váhy pro stanovení měrné hmotnosti. Ve stejné době začíná být v Bagdádu pro astronomická měření využíván sextant. http://www.scielo.br/img/revistas/lajss/v8n1/a05fig02.jpg http://www.history-science-technology.com/images/clip_image010.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V jeho díle pokračoval jeho syn chalif Al-Mamún (786 - 833, vládl 813 - 833): Po vzoru alexandrijského Múseionu zřídil v Bagdádu Bait al-Hikmah = Dům moudrosti - v němž byli soustředěni učenci různých jazyků. Vědecké instituce ve středověké Arábii chalif Hárún ar-Rašíd (vládl v letech 786 – 809) Založil v Bagdádu velkou knihovnu, kterou nechal doplňovat rukopisy z celého tehdy známého světa. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2c/Maqamat_hariri.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Pokroky věd ve středověké Arábii Arabové si osvojili vědu a kulturu perskou, syrskou, národů střední Asie, židovskou, helénistickou i římskou. Po ovládnutí Pyrenejského poloostrova: Arabská věda a kultura = mezi Antikou a středověkou Evropou. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/Al-Idrisi%27s_world_map.JPG Al-Idrisiho mapa Světa z 12. stol. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Z porobených zemí vykupovány vědecké knihy a překládány do arabštiny. Mezi nimi i například Megale syntaxis tes astronomia (Velký astronomický systém) Klaudia Ptolemaia. Arabové tento spis nazývali Kitab al magisti, podle nich pak Evropané Almagest. Mnoho antických děl se tímto způsobem podařilo uchovat do současnosti. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk ul16 materia Arabské přepisy Discoridovy De Materia medica Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Avicena (Abú Alí al Husain ben Abdaláh Ibn Síná) (980 - 1037) Peršan původem z Afšana u Buchary (na území dnešního Uzbekistánu). Četl většinu významných antických děl. Věnoval se však hlavně studiu medicíny, teoreticky vycházel z Hippokrata, Aristotela a Galéna. http://www.incois.gov.in/Tutor/science+society/lectures/illustrations/lecture16/avicenna.jpg http://www.hektoeninternational.org/images/All_journal_images/2015_Issues/January/Fig%201_Avicenna- The%20Persian%20Galen_crop%20Small.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Z medicínsko-biologického hlediska je nejvýznamnější kniha Al-Kánún fi t-tibb (Kánon medicíny) Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Dílo bylo vrcholem lékařského vědění 10. století a stalo se vedle spisů Galenových nejdůležitějším lékařským pramenem středověku. 19ibn_sina_qanun art-nf468452 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Spis vyniká systematičností a skvělým uspořádáním Jednou z velkých předností je, že při popisu nemocí vědomostem z patologie a terapie předchází vždy úvod anatomicko-fyziologický a že je tento popis vybaven jasně osvětlujícími příklady. Část kánonu (knihy 2. a 5.) je věnována i botanice a ovlivnila vývoj středověké botaniky evropské. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Curcuma longa Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Do latiny jej přeložil italský učenec Gerhard z Cremony ve 12. stol. Avicenna-1608-Canon-tp Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Ibn Al-Baithar (1197-1248) Pocházel ze španělské Malagy, lékař egypského vládce Saladdína, správce botanické zahrady v Damašku Hodně cestoval po celém arabském světě (Od Španělska přes severní Afriku až po dnešní Irák. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Kniha o jednoduchých drogách a potravinách – Kitab al-jámi … – kompilace vycházející z Dioskorida + Aviceny + dalších autorů = 1400 rostlin z celého prostoru obývaného Araby včetně Španělska a Egypta. Picture-019 Picture-015 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Picture-016 Doc Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk botany Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Al-Qazwíní (1203 - 1283) Arabský cestovatel, geograf a astronom. barevně ilustrovaná encyklopedie Přírodní divy – Agáib al-Hind, uložena ve Forschungsbibliothek Gotha. Popisuje v něm kromě zvířat popsaných již Aristotelem i orangutana, jemuž však připisuje lidské vlastnosti. https://www.nlm.nih.gov/exhibition/historicalanatomies/Images/1200_pixels/qazwini14.jpg https://www.nlm.nih.gov/exhibition/historicalanatomies/Images/1200_pixels/qazwini9.jpg https://www.nlm.nih.gov/exhibition/historicalanatomies/Images/1200_pixels/qazwini19.jpg https://www.nlm.nih.gov/exhibition/historicalanatomies/Images/1200_pixels/qazwini20.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Ad-Damírí (Muhammed el-Damiri) (1344 - 1405) Arabský spisovatel, teolog a učitel v Al-Azharské mešitě v Káhiře. Zoologický lexikon Kitáb Hayát al-Hayawán (Život zvířat). Kniha zahrnuje na 900 druhů zvířat, z nichž některá jsou vybájená. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 04 Aja%20ib%20al%20makhluqat Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Středověká Evropa Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Stěhování národů a územní války Barbaři rozdělili Římskou říši na západní a východní Západní část ovládli Stěhování začalo ve 2. století pohybem germánských kmenů: východních Gótů (Ostrogóti) a západních Gótů (Vizigóti) Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Ve 4 stol. dorazili do Evropy Hunové Attila%20Photo Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk K nim přibyly na přelomu 5. a 6. století kmeny slovanské, uvod slovanska11 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk v 6. stol. Avaři a koncem 9. století Maďaři. Vznikají nové říše a státy - nejprve se říše římská rozdělila na západní a východní (byzantskou) část. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Morové epidemie Neblahým důsledkem stěhování národů byly vedle válek i epidemie moru. První v letech 531-565 známá jako „justiniánský mor“ - začala v Egyptě odkud se rychle rozšířila a zahubila pravděpodobně polovinu evropského obyvatelstva. Rozvoj obchodu ve 14. století a s ním spojený dálkový transport zboží přinesl další velkou vlnu morových epidemií do Evropy v roce 1347 (černá smrt). DD-blackdeath02 http://nd04.jxs.cz/542/949/b8db867d39_73120311_o2.jpg http://files.toulky-minulosti.webnode.cz/200000159-62c5b63bdb/epidemie_mor.jpg http://nd01.jxs.cz/582/693/8951d847a2_30823170_o2.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Křesťanská církev sjednotila evropské národy do jednotného společenství křesťanů (Corpus christianorum). V této jednotě však spolu soupeřila dvojí moc: světská reprezentovaná panovníkem a šlechtou a moc církevní, reprezentovaná papežem a klérem. Picture: after Vedle jednotící idey náboženské měla západní Evropa také jednotnou filosofii - scholastiku. Třetím jednotícím prvkem pak byl jazyk používaný pro psaní - latina. Úpadek ekonomiky a kultury vyvolaný zánikem římské říše byl vystřídán pomalým vývojem hmotné a duchovní kultury a s ním spojeným shromažďováním vědeckých poznatků. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Řeholní řády a kláštery Princip řeholního zasvěcení spočíval v tom, že se řeholník dobrovolně zřekl darů života, které jsou ostatním křesťanům doporučovány: osobní vlastnictví, život v manželství, osobní nezávislost Namísto nich se zavazuje k dodržování evangelních rad: chudoba, čistota v celibátu, poslušnost fmlac10618_13a benedikt1 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Benediktýni (Ordo Sancti Benedicti) - nejstarší mnišský řád, který se zachoval do současnosti. Zakladatel sv. Benedikt * 480 v Nursii (dnes Norcia v Itálii). Výsledek obrázku pro Ordo Sancti Benedicti Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 529 založil na hoře Monte Cassino mezi Římem a Neapolí na místě bývalého Apolloniova chrámu první klášter benediktýnů, dle vzoru cenobitských klášterů. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Pro vnitřní soudržnost řádu vytvořil 73 kapitol benediktýnských regulí Regula Benedicti. vycházející z pricipů: (1) skromnost, (2) sebezapření, (3) poslušnost, (4) úcta k k druhým, (5) úcta ke vzdělání a k duchovním kvalitám. Hlavní heslo "ora et labora" - modli se a pracuj Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V době největšího rozmachu měl benediktýnský řád po celé Evropě 37 tisíc klášterů Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk scriptorium_1 Během středověku šířili benediktýni po Evropě vzdělanost a zprostředkovávali antickou kulturu středověku. scriptorium_large Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk scriptorium-monk-at-work-1142x1071 V skriptoriích benediktínských klášterů byla opisována antická díla, i_wrote_a_book jež by jinak stěhování národů nepřežila. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk SCHOLA Benediktýni podporovali i výtvarné umění a hudbu. 27 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Klášterní školy, původně určené jen pro vzdělání kleriků, se staly ústavy veřejnými a vyučovaly také šlechtice a budoucí světské úředníky. ml15 art-nf468452 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Těžištěm výuky bylo čtení, psaní, počítání, náboženství septem artes liberales: 1. gramatika, 2. rétorika (spisování listů a listin), 3. dialektika (zahrnující logiku a řečnictví), 4. aritmetika, 5. astronomie, 6. geometrie (v jejímž rámci byly sdělovány také poznatky ze zeměpisu, přírodopisu a lékařství) 7. musica. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Formy církevních škol byly buď internátní (schola interna) nebo docházeli žáci jen na výuku (schola externa). Žák byl zpravidla zaškolován 5 let. ars1 Tím, že klášterní školy nepřijímaly pouze žáky z řad šlechty, ale vybíraly podle schopností, byly jedinou možností sociálního vzestupu pro žáky prostého původu. Klášterní školy tak sehrávaly mimořádnou úlohu při vyhledávání a absorbování mimořádných talentů z nejrůznějších společenských vrstev. monk1 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Vedle škol klášterních vznikaly podobné školy i při katedrálách (sídlech biskupů). Později pak vznikaly i v menších městech podle vzoru škol katedrálních školy kapitulní a farní. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Významným benediktýnským klášterem byl klášter v opatství Sankt Gallen ve Švýcarsku, založený kolem roku 719. Řád benediktýnů považoval pěstování vědy za jeden z důležitých úkolů svého řádu stejně jako péči o nemocné. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Sanktgallenský klášter proslul zejména pěstováním léčivých rostlin - v 9. století zde mniši pěstovali na 16 záhonech lilie, růže, bob, fazole, vratič, jetel, rozmarýnu, mátu peprnou, šalvěj, routu, kosatec, mátu polej, mátu kadeřavou, kmín, libeček a fenykl. 57 http://www.homberg-efze.eu/uploads/pics/Wurzgarten_auf_der_Burg_002_800x600.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk O léčivých rostlinách pojednává i spis montecassinských mnichů z 9. století Codex cassiniensis. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Beneditýnský mnich Hrabanus Maurus (784-856), opat kláštera ve Fuldě později arcibiskup v Mohuči. Kolem r. 842 sepsal přírodovědné dílo De universo. O rostlinách v něm pojednává z hlediska jejich léčivých vlastností. Přeložil anatomické výrazy do staré hornoněmčiny – „otec“ německé lékařské terminologie. Rabanus Maurus, Opus de Universo, Strassburg, 1467 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Walahfrid Strabo* (809 – 849; jméno od lat. strabene = šilhati), žák Hrabana Maura, učitel klášterní školy v Reichenau u Bodensee 828 sepsal knihu Hortulus (Liber de cultura hortorum - kniha o zahradnictví) 444 hexametrů o léčivém účinku bylin Reichenauské klášterní zahrady. Tiskem 1512 v Norimberku. Kromě toho je Strabo autorem proslulého theologického díla Glossa ordinaria (Výklad bible). http://www.reichenau-tourismus.de/var/tun/storage/images/media/bibliothek/reichenau/keller/kultur/m uenster/ofenkachel-walahfridstrabo/63587-1-ger-DE/Ofenkachel-WalahfridStrabo_front_large.jpg Botanická díla mnichů reprezentují "bylinářské verše". http://www.rosstal.de/images/2012/Jun/01/l_715.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk salvia officinalis ruta graveolens cucurbita lagenaria cucumis melo artemisia absinthium marrubium vulgare foeniculum vulgare iris germanica levisticum officinale anthriscus cerefolium lilium candidum papaver somniferum salvia sclarea tanacetum balsamita mentha mentha pulegium apium graveolens betonica officinalis agrimonia eupatoria ambrosia nepeta cataria raphanus sativus rosa gallica http://gimcw.org/plants/art/Artemisia.abrotanum%28large%29.jpg http://www.conchiglia.us/ZETA/imag/extra/CROCE_SAN_BENEDETTO.jpg Walahfrid Strabo: Hortulus Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Šalvěj (Salvia officinalis) Routa (Ruta graveolens) https://pulcinellapasta.files.wordpress.com/2015/04/fennel-feniculum.jpg Reichenau Reichenau Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Odo von Meung (Otto Meudonský, pocházel z Meung-sur-Loire ve Francii). Koncem 11. stol. napsal latinskou báseň o bylinách – De herbarum virtutibus, 77 kapitol, 2269 hexametrů. Každá kapitola je věnována jedné rostlině. Báseň byla později často vydávána pod názvem Macer floridus. http://botany.cz/foto/odo3.jpg http://www.wildfind.com/sites/default/files/imagecache/Vollansicht/04_artikelbilder/der-macer-flori dus/titelbild/macerfloridus.jpg http://www.summagallicana.it/lessico/m/Macer%20Floridus%20issopo.jpg http://www.summagallicana.it/lessico/m/Macer%20Floridus%20cipolla.jpg http://www.summagallicana.it/lessico/m/Macer%20Floridus%20marrubio.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Narodila se na německém hradě Böckelheimu hildegard_von_bingen K ženské odnoži benediktýnského řádu patřila Hildegarda von Bingen, (Svatá Hildegarda) (1098-1179) hildegard Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 1151 - 1158 napsala díla Physica (Liber simplicis medicinae secundum creationem) a Causae et curae (Liber compositae medicinae de aegritudinum causis, signis et curis). Scivias Liber divinorum Tato díla bývají nazývána též Spisy Svaté Hildegardy (dále napsala i díla Visiones, Scivias (Sci vias Domini), Liber divinorum operum simplicis hominis. doc-190 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Dílo Physica je jakousi přírodovědnou encyklopedií. Obsahuje vedle popisu domácí flóry, fauny a neživé přírody i poznatky tradičního lidového léčitelství. 153 Hildegard_von_Bingen_Liber_Divinorum_Operum Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Hildegardina Physica je rozdělena do devíti knih. Liber primus De plantis. O bylinách (vlastnosti 230 druhů rostlin, mezi nimi řada užitkových - obiloviny a jejich náhražky, koření, ale i léčivé rostliny – poprvé německá jména rostlin Liber secundus De Elementis O půdě, vzduchu, vodě, moři, jezerech a řekách. Liber tertius De Arboribus. V této části popisuje stromy a keře ale i mechy. Celkem ca 63 druhů. Liber quartus De Lapidibus. O minerálech (27 druhů). Liber quintus De Piscibus O rybách (36 druhů). Liber sextus De Avibus O ptácích (72 druhů). Liber septimus De Animalibus pojednává o savcích (45 druhů). Liber octavus De reptilibus O dracích, plazech, obojživelnících a členovcích (18 druhů). Liber nonus De metallis, který dílo uzavírá, pojednává o osmi kovech. Tiskem vyšlo dílo Physica poprvé roku 1533 ve Strassburgu. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Od benediktýnů pocházejí některá jména rostlin, jež později přešla do národního nebo lidového jmenosloví rostlin - např.: Stramentum Mariae = Galium verum, Herba (sancti) Johannis = Hypericum perforatum, Herba sanctae Trinitatis = Hepatica nobilis, Herba Christophori = Actaea spicata. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Do Čech přišli Benediktýni koncem 10. stol. Nejstarší klášter u nás byl ženský a vznikl roku 971 v Praze na Hradčanech při kostele sv. Jiří. Abatyší tohoto ženského domu se stala sestra Boleslava II. Mlada. Vjezd do kláštera - historická fotografie Býv benediktinský klášter u baziliky sv. Jiří Zanedlouho pak byl pražským biskupem Vojtěchen ustaven i první mužský klášter na Břevnově - roku 993. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Třetí klášter "Ostrov", vybudován na ostrově, při soutoku Sázavy ostrov1 Na Moravě byl prvním benediktýnským klášterem Rajhrad (1045), kde byla později rozsáhlá knihovna (65 tis. svazků, z nichž nejstarší pocházejí z 9. stol.). cb_klaster_1869 s Vltavou v malebném koutě dnešní Davle - založili jej benediktýni přišedší z bavorského Niederaltaich v roce 1032. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Z klášterních škol a arabských madrás se vyvinuly university - spolu s knihtiskem otevřely přístup k vyššímu vzdělání mnohem širšímu okruhu lidí, než tomu bylo v obdobích předcházejících seminar Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Universitas magistrorum et scholarium = sdružení učitelů a žáků s vlastní správou, jurisdikcí a s vlastním jměním. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Hlavní formy universitní výuky = přednášky a disputace Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Nejstarší universita 1113 lékařská škola v Bologni Císařská privilegia, zaručující hospodářskou a právní svobodu, získala r. 1155 od Fridricha I. Barbarossy Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 1302 první (historicky doložená) soudní pitva na boloňské universitě Anatomické demonstrační pitvy se začaly konat na lidských mrtvolách kolem r. 1300 poprvé od doby helénistické právě na boloňské universitě. Související obrázek Výsledek obrázku pro bologna dissection Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Organizace pitvy = pevný řád Při anatomické pitvě mužského těla smělo být max. 20 studentů, při pitvě těla ženského 30. Pitva trvala 4 dny: První den se zkoumala dutina břišní, druhý den dutina hrudní, třetí den se pitvala lebka a mozek a poslední den pohlavní orgány a páteř s příslušnými svaly, šlachami, nervy a klouby. Součástí demonstrace byl i výklad o procesech v těle lidském. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk O zavedení pitev se zasloužil především boloňský anatom Mondino dei Luicci (1270-1326) – autor anatomické učebnice Anatome omnium humani corporis interiorum membrorum (1316, Anatomie všech vnitřních částí těla lidského) zvané též Anatomia Mundini. Nejpoužívanější anatomická učebnice do doby renesance. Výsledek obrázku pro bologna dissection Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Jedna z prvních univerzit také lékařská škola v Salernu physicians_in_consultation Původně založena benediktýny snad už v 8. stol. Universitními právy vybavena r. 1150. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Na této lékařské škole / univerzitě vzniklo dílo Regimen sanitatis Salernitanum (Salernská pravidla zdraví) = Regimen Scholae Salernitanae (Pravidla školy salernské) jedna z nevydávanějších léčitelských knih v renesanci Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk regimen Dílo vzniklo někdy koncem 12. století, jeho text se ale dochoval až v učebnici, kterou sepsal r. 1300 katalánský lékař a anatom Arnold de Villanova (1235 - 1311). Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Třetí z nejstarších universit je universita v Paříži vznikla také kolem roku 1150, universitní práva jí udělil r. 1200 král Filip II. a její theologická studia byla ustavena papežem Innocencem III. 1215. Theologickou kolej pařížské univ. založil Robert de Sorbon kolem roku 1257 [od něho pak pro celou univerzitu užíváno alternativně jméno Sorbonna]. Armes de l universite de paris.png Sorbona 2005a.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk K nejstarším universitám patří také britské university: 1167 Oxford 1187 Montpellier 1209 Cambridge Další velmi staré university v Evropě – Španělsko a Itálie 1209 Valencia 1239 Salamanka původně lékařská škola 1222 Padova vznikla odchodem části studentstva a profesorů z university boloňské. 1225 Neapol jako první státní universita. Založil ji císař Fridrich II. Vznikla přemístěním university salernské. 1303 Římská univerista Arciginnasio della Sapienza – zal. papež Bonifác VIII. (Benedictus Caietanus) cambridge Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Střední Evropa: 1348 (7. dubna) Universita pražská. Později dle zakladetele Karla IV. nazvána Karlovou Nejstarší universita na sever od Alp a na východ od Paříže. Prvním kancléřem Arnošt z Pardubic Další pak: 1364 Krakov 1365 Vídeň 1386 Heidelberg 1388 Kolín nad Rýnem 1392 Erfurt 1409 Lipsko 1419 Rostock karel%20 http://img.ceskatelevize.cz/cache/216x288/lideCT/photos/cards/medium/7517.jpg?1461939288 Arnošt z Pardubic první pražský arcibiskup, politik a diplomat * 25. března 1297 † 30. června 1364 Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Nejstarší university nebyly určeny pro jedinou zemi, dělily se proto po stránce soudní a správní na národy Paříž - 4 Bologna - 18, Praha - 4 český, bavorský, polský a saský Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Podle tohoto kriteria pak byly děleny finanční prostředky a voleny universitní úřady. Poté co Václav IV. roku 1409 poměr 1:3 obrátil dekretem kutnohorským ve prospěch Čechů, odešla většina mistrů a žáků německých do Lipska, kde založili universitu vlastní. dekret Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk artistická (filosofická) medicínská (lékařská) juristická (právnická) theologická (bohoslovecká) Bas-relief of medieval students at University Vedle dělení na národy byly university děleny na fakulty: V duchu představy, že hlavním úkolem lékařské fakulty je péče o zdraví těla, zatímco cílem fakulty theologické je péče o zdraví duše; zdraví společnosti pak bylo zprostředkováno fakultou právnickou. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Artistická fakulta vyučovala sedmeru svobodných umění Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Trivium: Gramatika, Rétorika, Dialektika Grammatik Rhetorik Logik oder Dialektik Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Kvadrivium: Aritmetika, Hudební harmonie, Geometrie, Astronomie Arithmetik Musik Geometrie Astronomie Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Univerzitní knihovny Jednou z nejvýznamnějších univerzitních knihoven byla knihovna Pařížské Sorbonny, jejíž organizace se stala vzorem pro další. bookjester Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Byla rozdělena na dvě části: libraria magna (velká knihovna) - prezenční s knihami nezbytnými ke studiu připoutanými řetězem (libri catenati = připoutané knihy) v lavicích. 22 img44th Výsledek obrázku pro medieval university biblioteca Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Druhou část tvořila libraria parva (malá knihovna), jež byla knihovnou výpůjční, obsahující jednak duplikáty a jednak méně užívaná díla. Figure reading, from the Fourteenth-Century 'Biblia Latina' (Special Collections, Library Services, UCL). libri Leiden Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Správa knihovny byla v rukou knihovníka, který byl volen na dobu jednoho roku sborem (collegium) hereford_chained Knihovníkovi sloužil pomocníci (parvi bibliothecarii), kteří mu pomáhali v jeho práci. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Albert von Bollstädt (Albertus Magnus ) (1193 - 1280) Filosof německý. Pocházel z bavorského Lauingen. Studoval na universitě v Bologni. Provinciál řádu dominikánů, později biskup v Regensburgu (Řezno). Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Učil na univerzitě v Kolíně nad Rýnem (Köln) a na pařížské universitě. Scholastický filosof encyklopedicky zaměřený, výtečný znalec spisů Aristotelových a Avicenových. SIL14-A3-01a Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Z botanických děl je nejvýznamnější práce De vegetabilibus libri septem. Tiskem vyšlo poprvé 1517 v Benátkách. blank Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Kniha první je filosofickým pojednáním o životě rostlin - snaží se zodpovědět, zda rostliny vůbec žijí nebo ne, zda vnímají nebo „jen spí“. Hledá analogie a rozdíly mezi rostlinami a živočichy. Kniha druhá: O rozmnožování rostlin - popisuje plody a semena doplněná o pozorování ontogeneze rostlin. Knihy třetí a čtvrtá: Vztahy rostlin ke klimatu a půdě Kniha pátá: Přehled pěstovaných rostlin užívaným k potravinářským a léčivým účelům Kniha šestá: Komentovaný seznam volně rostoucích bylin a dřevin v abecedním pořádku (390 druhů). Kniha sedmá: Přehled praktické botaniky - zemědělství, roubování stromů, pěstování okrasných rostlin Související obrázek Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/736x/7f/a9/8f/7fa98f82b6a9231685bf87372b18f0b0.jpg how to make a mule St. Albert the Great, De animalibus, Paris 14th century. BnF, Latin 16169, fol. 84v Albertus Magnus je také autorem De animalibus věnované hlavně vývojové biologii a rozmnožování živočichů Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Věnoval se také chemii (alchymii) a mineralogii, hlavně studiu vlastností kovů De Alchymia, De rebus metallicis et mineralibus. Objevil chemický prvek arzén - v roce 1250. Formuluje mj. i pojem chemické afinity (slučitelnosti) Výsledek obrázku pro albertus De Alchymia Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Zlomem v šíření informací byl vynález knihtisku – kolem r. 1440 Johannem Guttenbergem. Do rámu upevňoval vyměnitelné kovové litery odlité z matric. Liteřina = 50‒86 % olova + 3‒20 % cínu + 11‒30 % antimonu gutenberg http://i.idnes.cz/11/032/cl6/MRK29e589_0803_vdk_liberec_130_r.jpg https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSOINLbP6DCGRpF41Jt9UcIXe7iNMbevMJYbaJiUa4fKsF mMP3b Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Do r. 1500 vzniklo v Evropě 250 tiskáren a bylo vytištěno 35-40 tis. různých tisků o nákladu zhruba 12 miliónů kusů, což je několikanásobně více, než vydali majitelé písáren za celou předchozí historii lidstva. (U nás první tiskárna v Plzni r. 1468) Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Kolem roku 860 objevují norští Vikingové Island. Krátce na to jej obeplul a tím dokázal jeho ostrovní charakter Gardar Svavarsson. https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d0/Norsemen_Landing_in_Iceland.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/Gar%C3%B0ar_Svavarsson.jpg/220px-Gar%C3%B 0ar_Svavarsson.jpg http://www.visindavefur.is/myndir/islanda_100110.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c0/Settlement_of_Iceland.svg/2000px-Settleme nt_of_Iceland.svg.png Námořní cesty Vikingů Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk V roce 982 objevuje Grónsko norský mořeplavec Erik Thorvaldsson (zvaný podle barvy vlasů Erik Rudý) Během cesty do vyhnanství a založil zde Vikingskou kolonii. http://s.cghub.com/files/Image/787001-788000/787560/427_max.jpg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/73/Eric_the_Red.png http://365daysoflearning.weebly.com/uploads/1/9/8/9/19897165/527116_orig.jpg Námořní cesty Vikingů Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Okolo roku 1000 objevuje norský mořeplavec, synovec Erika Rudého, Leif Eriksson Severní Ameriku, kterou nazval Vinland. Přezimoval tam, vrátil se, ale jeho objev upadl v zapomnění. vinland Mapa připojená k rukopisu Tartar Relation (ca 1432), v připojeném textu je zmiňován objev Vinlandu po dlouhé cestě z Islandu přes Grónsko na jihozápad Image:Vinland-travel.jpg Námořní cesty Vikingů Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk K významným objevitelským cestám patřily asijské mise františkánů. Jako legáti papeže měli získat Mongoly k boji proti Muslimům. http://www.trasimenoland.com/wp-content/uploads/2015/11/HI-SUNT-640x415.jpg http://3.bp.blogspot.com/-w6s6_zPFnhI/UYc9FFF42qI/AAAAAAAAA58/HIjqYvWc-2Q/s1600/am08f81g.jpg Italský Giovanni dal Piano dei Carpini během cesty 1245-47 se jako první Evropan setkal s Číňany. Rukopis: Historia Mongolarum Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Další asijské cesty podnikli františkáni Holanďan Vilem Ruysbroeck (1253-55) Ital Giovanni da Montecorvino (1291-94) https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f1/Route_rubrouck_1253_55.JPG Itinerarium fratris Willielmi de Rubruquis de ordine fratrum Minorum, Galli, Anno gratiae 1253 ad partes Orientales. Dopisy s reporty o cestě uloženy v Biblioteca Medicea Laurenziana ve Florencii Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Benátští kupci Niccolo a Matteo Polo – dvě cesty: 1255–1269, 1272–1295 - spolu Nicolovým synem Markem Popis cesty v díle Milion http://cdn.history.com/sites/2/2015/04/hith-marco-polo-china-E.jpeg https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/13/PolosInBukhara.JPG http://vtm.e15.cz/files/imagecache/dust_filerenderer_percent60/upload/aktuality/4380/str_nka_z_knih y_mili_n_foto_wikipedia_4e53873ca1.jpg Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 1291 zmizely dvě galéry bratří Vivaldiů plující od Gibraltaru podél afrických břehů. To podpořilo pověry o horkém pásu jižně od mysu Bojador (nad obratníkem Raka jižně od Kanárských ostrovů), v němž hrozila Evropanům smrt žárem. Plavba za tento mys byla považována za jistou sebevraždu. Benátčané a Janované se proto raději vzdali dalších plaveb do oblastí Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Od 14. století se ujímají nadvlády nad mořem Portugalci a Španělé, kteří se zpočátku učí námořnímu umění u italských loďařů a mořeplavců. Používal se kompas, Jakubova hůl pro určení úhlu mezi hladinou a spojnicí mezi lodí a polárkou z něhož bylo možné snadno určit zeměpisnou šířku lodi. a astroláb Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Rychlost lodi podle vzdalování předmětů spuštěných na hladinu s pomocí přesýpacích hodin. Dřevěná deska uvázaná na provaze a spuštěná ze zádi lodi; Provaz opatřen uzly v intervalech 14.4 m Počet uzlů / 28 s = rychlost v námořních mílích (uzlech) / hod Odsud dnešní jednotka pro měření rychlostí v námořní dopravě: uzel = námořní míle = 1852 m. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 1492 (3. 8.) vyplouvá z přístavu Palos janovský mořeplavec Cristoforo Colombo na západ s přesvědčením, že do Japonska má pouhých 4500 - 5000 km. 12. 10. doplul na Bahamské ostrovy s přesvědčením, že přistál v Indii. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk 1498 - Portugalec Vasco da Gama (1469 - 1524) obeplul Afriku a objevil tak dosud neznámou námořní cestu do Indie. Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk *1513 španělský conquistador Vasco Núnez de Balboa překročil Panamskou šíji a dosáhl jako první Evropan Tichého oceánu Petr Bureš: Dějiny biologie – Středověk Z Nového Světa jsou do Evropy transportovány nové kulturní rostliny - již počátkem XVI. století je to brambor (zprvu byl pěstován ve Španělsku a Irsku), krátce nato kukuřice (ponejprv ve Španělsku a Itálii) a konečně i tabák a fazole. ni15 NicotianaTabacum.jpg, 64 kB