Ekologie Rašelinišť
5.
Hlavní ekologické gradienty:
teplota, hloubka rašeliny, hemerobie, sukcese

Rašeliniště a teplota
Řada rašeliništních druhů jsou druhy chladnomilné, a patří k nim i kalcikolní druhy.
microglochin ranurept
http://rostliny.nikde.cz
Chladnomilné druhy na okraji areálu zmenšují své populace a mají snížený fitness.
Ranunculus reptans, boreální druh. Ve Skandinávii je hojný, u nás jen sterilní ve Vysokých Tatrách
(typický okraj areálu).
Carex microglochin: jižní Sibiř, arktické zóny Ameriky a Evropy, Alpy, v Karpatech i Sudetech chybí

Rašeliniště a teplota
Řada rašeliništních druhů jsou za chladnomilné považovány, ale někde rostou i v teplých nížinách
nebo na teplých pramenech – jde spíš o vazbu na nízkoproduktivní vegetaci a o reliktnost
(kontinuální výskyt od doby ledové na starých rašeliništích).
http://rostliny.nikde.cz
1729
Hodně rákosu, dolní vrstvy sice rozložené (plošší křivka depth-age),ale s P. farinosa
Termály Bielice
 43,6 ° C

Rašeliniště a teplota
Rašeliniště se vyskytují i v hodně teplých regionech, i když často v horách kde je dostatek srážek.
Irano-Turanská rašeliniště;
Naqinezhad et al., 2021
Tanneberger et al. 2017
teplé nížiny Francie; Schoenus nigricans, slatiny a pěnovce
teplá krasová pole Balkánu (Bosna); boreální relikty (C. buxbaumii, C. lasiocarpa …
Bulharsko, severní Makedonie, Turecko … i v teplých nížinách s mediteránním klimatem na vydatných
pramenech

carolinumherb
Rašeliniště a teplota
Chladnomilné druhy, vyskytujíc se v teplých oblastech na lokálních chladnějších refugiích
(rašeliniště).
IMG_5758
http://rostliny.nikde.cz
V_geyeri
Vertigo geyeri
Primula farinosa
Recentní výskyt ale bývá často omezen na chladnější oblasti, kde stará rašeliniště  dodnes
přežívají.
Pedicularis sceptrum-carolinum
V chladnějších oblastech (Alpy, Sibiř, severní Skandinávie) nahrazen druhem V. genesii. Ve střední
Evropě se tyto druhy vystřídali na přelomu glaciálu a Holocénu. V. genesii byl nalezen fosilně ze
začátku holocénu i v Bílých Karpatech!
Ligularia sibirica

Rašeliniště a teplota
Izolované výskyty chladnomilných druhů v nížinách pak mohou vést i ke speciaci a vzniku endemismu:
Armeria alpina subsp. barcensis
u Brašova v Rumunsku

IMG_0100 Vertigo (Vertigo) lilljeborgi
Vertigo lilljeborgii
IMG_0061
Paludella squarrosa
Saxifraga hirculus
Další příklady chladnomilných druhů, schopných přežívat na starých lokalitách v podhůří. Kauzální
příčiny chladnomilnosti jsou různé, od ekofyziologie, přes biologii až kompetici.
http://linnaeus.nrm.se/flora/di/saxifraga/saxif/saxihirv.jpg

Efekt na druhové složení je menší ve srovnání s gradientem vápnitosti, ale když analyzujeme jeden
trofický typ zvlášť, projeví se.
Druhové složení horských (chladných) slatinišť se například liší od podhorských a nížinných,
otázkou však je, nakolik v tom hraje roli historie a topografie.
Jiménez-Alfaro et al. 2013, AVS

Na velké prostorové škále se projevuje makroklimatický gradient
Obrázek ukazuje rozšíření „oceanického“ druhu Sphagnum papillosum a „subkontinentálního“ druhu S.
warnstorfii v západní kanadě v závislosti na srážkách a teplotě (Gignac 1994).
C:\Dokumenty\Obrázky\michal_Ekolras\ER_Charman_macroclimate.jpg
Rašeliniště a teplota

Tento gradient oceanita-kontinentalita je komplexní gradient, na němž se podílí i teplota, zejména
teploty v zimě. Ekologické vysvětlení však může být opět zamlženo historickými migračními a
extinkčními událostmi.
narthecium
Narthecium ossifragum, oceanický druh
Carex coriophora
Carex coriophora, kontinentální druh
Rašeliniště a teplota

IMG_0858_2_1
Příklad: subatlantské migranty běžné v Českém Masívu, ale v Karpatech vzácné, vyskytující se
zejména v oblasti Beskyd
MH0375 MH0254 MH0495
Hydrocotyle vulgaris
Montia fontana
Sphagnum auriculatum
Lycopodiella innundata

Rozšíření Sphagnum warnstorfii v Evropě
Sphagnum warnstorfii
(a Sphagno-Tomenthypnion)
Teplota působící přes evapotranspiraci
S.war~WTD.pdf - Adobe Reader
Proč? Vzpomeňte na vzlínání vápníku za sucha a jeho vyplavování za mokra
Sphagnum warnstorfii tam, kde jsou horká suchá léta

Teplotní gradient na malé prostorové škále
Je důležitý zejména pro bezobratlé a jiné malé organismy.
-  Šlenky jsou relativně teplé ostrůvky v chladném biotopu vrchovišť - ale jen ve dne a v létě.
Šlenky mají ze všech mikrobiotopů rašelinišť největší amplitudu DEN-NOC (Neuhäusl 1975). Okolí
šlenků rovněž roztává jako první.
Molhaşul Mare de la Izbuc, Rumunsko
Tăul lui Dumitru, Rumunsko

Teplotní gradient na malé prostorové škále
-Hlubší půdní vrstvy rašelinišť mají nižší teplotu než obdobné vrstvy minerálních půd; a to po celý
rok (Neuhäusl 1975). Povrch rašelinišť se během dne silně ohřívá (zejména rašelina bez vegetace).
Prudký teplotní gradient nastává v horních 10 cm, ale s večerem se povrch ochlazuje rychleji než
hlubší vrstvy, teplotní gradient se otáčí (viz niky pavouků).
-
- Teplotní poměry lesních vrchovišť jsou podobnější otevřeným rašeliništím a rašelinným loukám než
lesům (Neuhäusl 1975).
-
- Vyrovnaně chladná jsou slatiniště na vydatných hlubinných pramenech nebo stružky prameništních
luk
-

Teplotní gradient
Na malé prostorové škále působí rovněž jako zprostředkující faktor. Na vápnitých slatinách totiž
přímo ovlivňuje srážení pěnovce, který je pak substrátem pro další organismy.
Strba
Grootjans et al. 2005 zjistili, že na když chladná voda z podzemí  přitéká do jezírka, prohřívaného
letním sluncem, dochází k velmi intenzivnímu srážení pěnovce.

Teplotní gradient a různé skupiny organismů na slatiništích
Teplota vody a vzduchu jsou různé, ne vždy korelující faktory, které působí různě na vodní a
terestrické organismy.

Gradient hloubky rašeliny
C:\Dokumenty\Obrázky\michal_Ekolras\ER_Vitt_Fig10_6.jpg
Hloubka rašeliny nezávisí na vápnitosti lokality
(Zoltai et al. 2000).
Tento gradient se na složení vegetace projevuje:
* v případě mělké vrstvy rašeliny, kdy může hladina vody poklesat pod rašelinnou vrstvu.
* ve složení bylinného patra šlenků

Dobře se obnovující rašeliniště
Patberg et al. (2013, Preslia) upozornili na to, že na vrchovištích s mělkou (odtěženou) vrstvou
rašelinišť může nedostatek rozpuštěného CO2 ve vodě  limitovat růst rašeliníků. Na hlubších
rašelinách vzniká CO2 při dekompozici.
Gradient dostupnosti uhlíku z vody na mělkých kyselých rašeliništích

„Mire margin - Mire expanse gradient“
Je komplexní gradient, který byl zdůrazňován staršími Skandinávskými autory, ale v současných
přehledech není akceptován jako samostatný gradient - je spíše funkcí hladiny vody, obsahu minerálů
a hloubky rašeliny.

„Mire margin - Mire expanse gradient“
hloubka rašeliny, organický podíl
stálost vodní hladiny
živiny

„Mire margin - Mire expanse gradient“
hloubka rašeliny, organický podíl
stálost vodní hladiny
živiny
Sphagnum divinum
Hot new!
(2018)
Sphagnum medium

Gradient vzdálenosti od pramene (spring - flush - fen gradient)
Je komplexní gradient, který je vzácněji uváděn některými autory zdůrazňujícími rozdíl mezi spring
fen přímo na pramenném vývěru a flush fen dál od vývěru, s akumulovanou rašelinou a vodou
protékající víceméně povrchově.
Jedná se o kombinaci vlivu pH (vyšší pH v proudící vodě, „hromadění acidity“ po proudu) a jeho
stability, organického podílu a množství živin (odplavovány z vývěru).
MC309

Gradient hemerobie
Dierssen et Dierssen (2001) uvádějí 10 stupnů hemerobie rašelinišť, od ahemerobního (H0, zcela
nenarušené rašeliniště), přes oligo-, meso-, eu-, poly- až po metahemerobní rašeliniště.
Souvisí zejména s antropickými činnostmi vedoucími ke zničení rašeliniště, nejvyšší stupně jsou
vytěžená a odvodněná rašeliniště nebo nitrofylní porosty.
Za ahemerobní rašeliniště jsou považována pouze rašeliniště bez jakéhokoliv lidského vlivu.
Rašelinné louky jsou již zařazeny v určitých stupních hemerobie. Tento gradient lze tedy zčásti
interpretovat i jako gradient „lučnosti“.
Z hlediska ekologických faktorů je lučnost opět komplexním gradientem, kde se kombinuje vliv
přístupnosti živin, hloubky rašeliny a vodního režimu.

Ekologické gradienty a sukcese
Gradient nasycení bázemi ve vztahu k sukcesi
Při dlouhodobém autogenním vývoji minerotrofních rašelinišť dochází k postupné acidifikaci a
oligotrofizaci. Podmínkou pro tuto sukcesi je uchycení se kalcitolerantních rašeliníků, které
okyselují prostředí a odčerpávají živiny. V okyseleném polštáři kalcitolerantních rašeliníků se
mohou uchytit acidofyty a v případě dostatečného zásobení vodou rychlým růstem vytlačit
kalcitolerantní druhy a změnit zcela typ rašeliniště.
Tento vývoj byl paleoekologicky často dokázán v severní Americe, zejména v Kanadě. U nás jej
dokumentovala např. Vlasta Jankovská v Třeboňské pánvi, kdy zachytila vývoj od jezer přes vápnitá
slatiniště až k vrchovištím (Borkovická blata).

C:\Dokumenty\Obrázky\michal_Ekolras\ER_Vitt_sukcese.jpg
Kuhry et al. 1993 in Vitt 2000
Typha, Chara
Drepanocladus,
Sph. warnstorfii, Meesia
Sph. subsecundum
Sph. angustifolium, Sph. magellanicum
Sph. fuscum
5000 BP
4300 BP
3250 BP
2800 BP

13,000
16,200
Drepanocladus sendtneri
Calliergon trifarium
Meesia triquetra
Pohřbený rašelinný sediment u Hnojic, Hornomoravský úval
Betula nana
Carex limosa
Carex diandra
Carex lasiocarpa
Hájková nepubl.
…dnes rákosina s černou půdou v polích
Hájková, Novák et al., nepublikováno
Hájková et al, 2018, Preslia

Jeseníky: Skřítek
Phragmites, Betula, Equisetum
Meesia triquetra,
Hamatocaulis vernicosus
Eriophorum vaginatum
E. vaginatum, Sphagnum magellanicum
Picea abies, S. capillifolium
10,500 cal BP
7,500
Podzemní voda
Srážková voda
Rašelinný les
Fen-bog transition
Dudová et al. 2014 Quaternary Research
Historicky např. Helodium blandowii (Salaschek 1936)
dnes rašelinná smrčina
Dudová et al. 2014

Ombrotrofikace (tzv. fen-bog transition) nastává často při poklesu hladiny vody, následuje expanze
rašeliníků nebo Polytrichum commune. K tomu dochází v sušších obdobích Holocénu (práce P. Hughese z
UK) nebo recentně změnami vodního režimu v krajině.
Tahvanainen 2011 J Ecol
kombinoval letecké snímky a analýzy profilů, změnu k dominanci rašeliníků našel v hloubce 23 cm pod
povrchem

Ekologické gradienty a sukcese
Gradient nasycení bázemi a sukcese
Zrychlení sukcese:
* spad síranů (kyselé deště) - S. recurvum agg. je rezistentní k síranům, často jako jediné
Sphagnum přežije - a je to silný acidifikátor. Kyselé deště taky samozřejmě způsobují přímou
acidifikaci.
* spad dusíku, eutrofizace dusíkem a fosforem - S. recurvum agg., S.palustre nebo S. teres rychleji
rostou i při relativně vysokém přísunu Ca; pokles hladiny vody tomu napomáhá. Živiny podporují
přežívání protonemat kalcifobních rašeliníků.
Objevení se rašeliníků na okrajích alkalických jezer díky spadům S a N může mít i dopady na celý
ekosystém - vlivem acidifikace dochází k úhynu původní ichtyofauny.

Ekologické gradienty a sukcese
Jiný způsob sukcese zprostředkované rašeliníky můžeme pozorovat v chladných a humidních lesních
oblastech:  Sphagnum v takovém podnebí expanduje z rašelinišť do lesů. Uvolnění kyselin z
rašeliniště způsobí podzolovatění - vznik oxidů Fe, které „zabetonují“ půdu. Les se zamokří, smrky
odumřou a vznikne rašeliniště.
paludifikace
Jedná se vlastně o paludifikaci.
Postupná paludifikace v okolí finského vrchoviště, doložená C14 datováním

Paludifikovaný podzol
T
T
E – zanikající podzol na písku
B + splavovaná organika a splavené Fe z doby podzolu
E
B

Ekologie Rašelinišť
6.
Ekologická role mechorostů na rašeliništích

Mechorosty jsou dominantní složkou rašelinišť co do biomasy a produkce. Jejich špatně rozložené
části jsou hlavní složkou rašeliny. Mají rozhodující význam pro ekologii rašelinišť a vykazují
četné ekologické rozdíly oproti cévnatým rostlinám, které dominují na většině terestrických
biotopů. Jsou tzv. ekosystémovými inženýry a dominance určité funkční skupiny mechorostů ovlivňuje
druhové složení jiných skupin organismů.
Ekologická role mechorostů
fig1_verse2
Na druhové úrovni (obrázky) vykazují silnou kongruenci zejména s ostatními makroorganismy (cévnaté
rostliny, makroskopické houby), na úrovni funkčních skupin (rašeliníky vs. hnědé mechy) i s
mikroorganismy,
Jizerské hory, vrchoviště
Jeseníky část vrchovišť byla povápněna
Hájek et al. 2015, Hydrobiologia

Poznámka: Velká biomasa mechů ale neznamená automaticky velkou druhovou bohatost
Hájková et Hájek 2003, moravsko-slovenské pomezí


1. Sekvestrace (poutání) živin - oligotrofizace
Živiny jsou po přidání do rašeliniště okamžitě poutány mechy, jen necelá 2% využijí cévnaté
rostliny. Mechy přijímají živiny celým povrchem těla a přímo „hydroponicky“ z vody. To je pro ně
výhodné zejména na vrchovištích, kde veškeré živiny přicházejí ze srážek.
Ekologická role mechorostů
IMG_5738

Pro cévnaté rostliny se živiny stávají přístupné jen:
a) při dekompozici odumřelých mechů v rhizosféře. Ve výhodě jsou v tomto případě rostliny, které
koření těsně pod povrchem.
b) při extrémním přebytku dusíku v emisně zatížených oblastech: po překročení určitého poměru N:P a
N:K už Sphagnum živiny nepřijímá. Přebytek N může být pro Sphagnum i toxický a zpomalit jeho růst.
c) při poklesu hladiny vody (kontinentální oblasti, odvodnění) - oxidace a mineralizace organickým
dusíkem bohaté vrstvy rašeliny
Sekvestrace živin
d) na bultech, kde je díky provzdušnění rychlejší mineralizace N a P
e) na vápnitých slatinách s rychlejším rozkladem odumřelé biomasy
oceanická
kontinentální
cévnaté rostliny

Jak vlastně probíhá výživa mechů?
- příjem celým povrchem těla z roztoku. Van Tooren však prokázal, že Calliergonella cuspidata
dokáže přijímat hlavní živiny i z půdy pomocí rhizoidů! To má význam zejména v biotopech s
poklesající hladinou vody (rašelinné louky).
- výměna kationtů za vodíkový iont (cation exchange capacity).
- využívání i jednoduchých organických forem fosforu za pomoci fosfatázy je speciální vlastností
zejména vrchovištních rašeliníků
- přednostní využívání amoniakální formy dusíku z atmosferické depozice (NH4) bylo prokázáno u
Calliergonella cuspidata; naopak u rašeliníků se však prokázalo i přímé využívání nitrátové formy
(NO3).
- vnitřní recyklace živin. Rydin et Clymo (1989) prokázali přesun N a P ze starých do nových částí
Sphagnum recurvum pomocí plazmodemat spojujících buněčné stěny. Později byly popsány i vodivé
buňky.
Ekologická role mechorostů

rhynchospora-alba-1
Ekologická role mechorostů
Brehm (1971) popsal uvolňování kationtů (Ca, Mg) z mrtvých částí rašeliníků a jejich kapilární
vzestup do horních částí rašeliníků v suchém období* - tento jev nazval iontová pumpa. Za deště se
kationty vymývaly z buněk a byly zpětně absorbovány.
* Poulíčková et al. 2004 objevili výskyt kalcifilních řas jako epifytů na kalcifobním rašeliníku.
Cévnaté rostliny mají rovněž mechanizmy ke stáhnutí N a P do podzemních orgánů při stárnutí.
Výjimkou je například Rhynchospora alba, která proto velmi trpí kompeticí s rašeliníky a vyhledává
proto narušovaná místa bez souvislého koberce rašeliníků.
Rhynchospora alba, foto z www
nostokvbuncesphagna
Vysrážené uhličitany

2. Poutání vody
Rašeliníky zadrží vodu o 10-25-ti násobku své suché váhy; víc vody zadrží bultové než šlenkové
druhy. Toho mohou využít cévnaté rostliny kořenící v mechu, kompetice o vodu ale probíhá.
Po velmi vydatných deštích dosáhne Sphagnum maximální vodní kapacity; jiné substráty (mechy,
hrabanka, minerální půda, rozložená rašelina) jí nedosáhnou.
V průměru však největší obsah vody na rašeliništi nemá Sphagnum, ale
silně rozložená rašelina > minerální půda pod vrstvou rašeliny > hrabanka > rašeliníky.
Nejsušší jsou lesní druhy mechů.
(Zdroj: Neuhäusl 1975)

3. Acidifikace
Viz kapitola o acidifikaci a jejímu vlivu na sukcesi. Aktivní i pasivní acidifikace výrazně mění
prostředí pro cévnaté rostliny i pro řasy a bezobratlé.
4. Růst - kompetice o prostor
Prodlužování lodyžek rašeliníků se děje pod fotosyntetizujícím kapitulem a je synchronizováno mezi
rostlinkami - roste celý koberec. Mezi lodyžkami funguje kapilární vzlínání vody až do výšky ca
40-45 cm. Šlenkové druhy rostou rychleji (na vrchovišti ca 10 cm/rok) než bultové (5 cm/rok).
Pomalejší růst bultových druhů umožňuje růst keříčkům cévnatých rostlin, které by jinak byly
přerosteny.
Klonální druhy cévnatých rostlin rostoucí v rašelině stěhují svá růstová pletiva (meristémy)
umístěné na povrchu rašeliny směrem nahoru: Drosera rotundifolia, Trichophorum caespitosum,
Pinguicula vulgaris, Narthecium ossifragum.

metsavainio
Postupný růst (v letech) rosnatky s rašeliníkem (Weber 1902).
Důležité pro ochranu kompetičně slabších druhů !!!
IMG_7444
Hammarbya paludosa
MH0128
Rychlý růst rašeliníků ze sekce Cuspidata
IMG_7511

Vzpomeňte na analýzu Patrície Singh! Podíl rašeliníků kauzálně ovlivňuje výskyt pomalu rostoucích
nebo málo klonálních, kalcikolních a často ohrožených druhů cévnatých rostlin
Singh et al., 2019
kalcikolní druhy, ale v této analýze (SEM) vliv struktury mechového patra převyšoval vliv pH!
IMG_0649 IMG_5590

IMG_5590 IMG_0649
Druhy míst s hnědými mechy: většinou málo klonální, generativně se množící


http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/132/Pedicularis_palustris1.jpg
http://www.botanickafotogalerie.cz/highslide/images/large/165/Eleocharis_quinqueflora3.jpg
Druhy míst s hnědými mechy

… a samozřejmě, velké rašeliníky kompetičně vytlačují i specializované hnědé mechy, často reliktní
a ohrožené druhy.
© P. Singh

An external file that holds a picture, illustration, etc. Object name is
41598_2020_64108_Fig1_HTML.jpg
Hnědé mechy dokonce dokáží poznat nebezpečí, které jim od rašeliníků hrozí (pomocí těkavých
organických látek (VOC – volatile organic compounds), a zrychlit a synchronizovat svůj růst, když v
okolí roste rašeliník.
různé úrovně světla
Vicherová et al. 2020

Růst - kompetice o prostor
Jinou strategii mají dřevnaté keříčky - jejich růstové meristémy jsou v horních částech dlouho
žijících nadzemních prýtů. Z rašeliníkem přerostlých částí sice vyženou adventivní kořeny.
Přerostení rašeliníkem je jeden z hlavních důvodů pro
a) ústup mělce kořenících cévnatých rostlin (např. Drosera rotundifolia) z eutrofizovaných
slatinišť
b) neuchycení se stromů na rašeliništi.
Uchycování stromů zkoumal opět Neuhäusl (1975) na Velkém Dářku:
- Betula pubescens se uchytila i na rychle narůstajícím rašeliništi, ale jen za dostatku živin.
- Pinus rotundata a Pinus sylvestris se uchycovali jen na pomalu rostoucím rašeliništi
- Na bultu Sphagnum magellanicum se i přes pomalé narůstání rašeliny žádné semenáčky neuchytily -
bylo zde příliš málo živin.

5. Kompetice o světlo
Silné zastínění cévnatými rostlinami (> 50%) zastavuje růst rašeliništních (ale ne lesních) druhů
r. Sphagnum.
Slabé zastínění stimuluje naopak mechy ke zvýšení přírůstku a ke zvýšení mechového patra, které je
však volnější. Díky volnějšímu mechovému patru proniká světlo i pod povrch mechového polštáře a
zvyšuje se asimilační plocha. Mechy rostou až k růstovým pletivům cévnatých rostlin a mohly by
jejich růst ovlivňovat. K tomu však většinou nedojde, protože volné a vysoké polštáře vedou hůř
kapilární vodu a růst mechového polštáře se proto zastaví.
Zastínění opadem např. při nekosení rašelinných luk mívá pro mechy fatální důsledky, protože
blokuje růst mechů na podzim, kdy by jinak měly dostatek vody (a v případě kosených rašelinných luk
i prostoru) k růstu.

Asymetrická kompetice mezi mechorosty a cévnatými rostlinami – shrnující konceptuální model (Rydin
et Jeglum 2006)
kompetice

C:\Dokumenty\Obrázky\michal_Ekolras\ER_koreny_interakce.jpg
5. Interakce mezi cévnatými rostlinami a mechorosty na gradientu od bultu ke šlenku.


C:\Dokumenty\Obrázky\michal_Ekolras\ER_koreny_interakce.jpg
5. Interakce mezi cévnatými rostlinami a mechorosty na gradientu od bultu ke šlenku.
Šlenk - řídké bylinné patro s kořeny hluboko pronikajícími do minerálního podloží díky aerenchymu
(ostřice)
Lawn - hustější bylinné patro, kořeny pod povrchem v oxické vrstvě
Bult - keříčky s plagiotropickým růstem + Eriophorum vaginatum (má hluboké kořeny a podobný růstový
pattern jako keříčky). Kořeny cévnatých rostlin tvoří podpůrnou matici pro vedení vody.

6. Interakce mezi mechorosty a ostatními skupinami organismů
- Velká část krytenek, řas a hub je vázána přímo na mechový substrát, nejčastěji Sphagnum. Řasy,
sinice a někteří bezobratlí žijí přímo v buňkách rašeliníků.
nostokvbuncesphagna

6. Interakce mezi mechorosty a ostatními skupinami organismů
- Houby rodu Leptoglossum (meší ouško) mají za substrát „hnědé mechy“, ne rašeliník. Např.
Tomenthypnum nitens, Scorpidium cossonii, Aulacomnium palustre, Calliergonella cuspidata)
IMG_0400 IMG_0407

6. Interakce mezi mechorosty a ostatními skupinami organismů
- Askomyceta Discinella schimperi nebo lichenizovaná askomyceta  Absconditella sphagnorum
parazitují na rašeliníku.
www.kpabg.ru
sec. Flatberg 2013

6. Interakce mezi mechorosty a ostatními skupinami organismů
- Vířníci žijící přímo v hyalocytách
sec. Flatberg 2013

Rašeliníky a „Grimovy“ strategie
I mezi rašeliníky lze rozlišit S stratégy (bultové druhy), C stratégy (šlenkové druhy ze sekce
Cuspidata) a R stratégy. Ti hodně plodí a vyhledávají vhodná sukcesně málo pokročilá stanoviště
(vytěžená rašeliniště, odvodňovací kanály apod.). K R stratégům patří např.  Sphagnum riparium nebo
S. fimbriatum.
IMG_0511