- 11 VERTIKALNf CLENENf VEDECKEHO TEXTU Vedecky text - stejne jako jine texty - nepredstavuje homogennf, necleneny utvar. V kapitale o linearnf (horizontalnf) segmentaci textu jsme probrali jeho postupne clenenf na odstavce a dale pak na hierarchicky vyssf oddfly - odstavcove skupiny, kapitoly, dfly. Nehomogennost vedeckeho diskursu ma vsak jeste jednu dimenzi: vedle zakladnf roviny (ci pasma) vlastnfho vykladu obsahuje nektere dalsf slozky, vedlejsf, doplnuj(cf, pomocne (jako napr. poznamky a citace). Tyto prostredky je mozno chapat jako clenenf vertikalnf. 11.1 • DRUHY OPL - UJi iCH SLOZE TEXTU A ZPÜSO V JEJ CH UVADENi Jak jiz bylo naznaceno, vedle vlastnfho vykladu problemu a jeho resenf nebo prezentace vysledku vyzkumu, ktere tvorf zakladnf text, se u vedeckych a odbornych textu obvykle uplatnuj( jeste dalsf, doplnuj(d pasma (roviny) textu - poznamkovy aparat, vysvetlivky, citace a odkazy na odbornou literaturu (spojujfcf dany text jednoznacne s jinymi texty oboru), vzajemne odkazy uvnitr textu, bibliografie, prfklady. Vertikalnf clenenf tedy vydeluje textove segmenty patrfcf v zasade k ruznym kontextum a zaroven umoznuje odlisit sdelenf zakladnf od vedlejsfch. Tyto doplnuj(d slozky byvajf bud' zapojeny do zakladniho pasma, anebo se uvadeji samostatne jako slozky okrajove (nektere jsou vsak obligatornf). Specifickym rysem vedeckych a odbornych textu je i to, ze se v nich objevujf take prostredky jinych k6du (srov. odd. 4.5), nez je prirozeny (narodnf) jazyk, v nemz je text napsan: soucastf textu casto byvajf nejruznejsf tabulky, grafy, schemata _a obrazky, ktere zakladnf text doplnujf, prfpadne ilustrujf, leckdy ovsem tez pfsmena nelatinskych abeced. U vertikalnfho clenenf cesky psanych textu se projevuje vetsf jednotnost nez u clenenf linearnfho. Odkazy na literaturu a bibliograficke citace jsou dany celostatne platnou normou, ostatnf prvky vetsinou vychazejf z uzu jednotlivych oboru, nakladatelstvf ci redakcf. U autoru publikujfcfch v cizfch jazydch v zahranicf se vsak v poslednfch letech silne projevuje vliv 223 anglosaskych norem i tehdy, kdyz pfsou cesky (napr. vrocenf uvadejf v bibliografickem radku hned za jmenem autora). Vsimneme si nynf blfze jednotlivych moznostf uplatnenf vertikalnfho clenenf textu v tomto poradf: poznamkovy aparat, citace v textu, bibliograficky odkaz, bibliograficke citace, odkazy v textu, prfklady, ilustrace, pruvodnf aparat. 11.2 • POZNAMKOVY APARAT Poznamky se umisfujf bud' na tutez stranku jako text, k nemuz se vztahujf (tzv. poznamky pod carou, patove), anebo souhrnne za cely text ci na konec jednotlivych kapitol (koncove poznamky) a prubezne se cfslujf. Nikdy bychom nemeli kombinovat obe moznosti v temz textu. Cislo poznamky se umfstuje na prfslusne mfsto do textu. Pro tisk je treba je graficky odlisit umfstenfm vys (jako hornf index, at uz se zavorkou, nebo bez nf). Cfslu poznamky v zakladnfm textu odpovfda cfslo poznamky v textu poznamek (pod carou ci koncovych). Text kazde poznamky by mel v zasade vzdy zacfnat velkym pfsmenem. Poznamka by nemela byt prflis dlouha. Delsf text (presahujfcf pul tiskove strany) je vhodnejsf zaradit jako samostatnou prflohu na zaver anebo prfmo do textu a odlisit jej graficky (petitem). Premira poznamek skodf prehlednosti textu, proto by mel kazdy autor zvazit, ktere informace je vhodnejsi zaradit do poznamek a ktere prfmo do textu. Poznamky vetsinou obsahuji komentar autora k nejakemu mfstu zakladniho textu. V takovem prfpade slouzf poznamka k rozvedenf jeho vlastnich myslenek1 , k upresneni nejakeho udaje2 , doplneni detailu apod., napr.: 1 Pojmem „klavesnice" budeme rozumet rozvrzeni klaves, tj. znakovy repertoar, kterym klavesnice v danem okamziku dispo­ nuje. 2 Zkratky znamenaji: P = Praha, C = Cechy, M = Morava. 3 V rezimu sloupcovych bloku nelze blok formatovat. Dalsf funkci poznamek je bud' podporeni naseho vlastniho tvrzeni ci nasich zaveru citovanim vyroku nebo nazoru jineho autora, napr.: 4 Podobne vymezeni inferenci nalezame i u de Beaugranda 224 (1980), ktery je definuje Jako uyplnouani mezer mezi body u prostoru nasich znalosti, anebo naopak polemika s nazorem nekoho jineho, napr.: 5 Jak ukazuji nektere Haasouy pfiklady, nepfihlizi -podle nas neprauem - k polysemii sloues; u tom se nelisi od uetsiny genera­ tiuistu. Poznamky mohou slouzit i k provedenf bibliografickych odkazu, ktere nechceme umfstit do hlavnfho textu, abychom nenarusili zakladnf linii vykladu, napr.: 6 Viz Permjakou (1984). 7 Kriticky se timto bodem zabyua J. Spilka. 8 K podrobnejsimu zhodnoceni odpouedi uiz Schindler (1993, s. 115-128). 9 K tomuto problemu uiz tez... Zkraceny bibliograficky odkaz, ktery slouzf k identifikacipramene, z nehoz citujeme, se vsak dnes nejcasteji uvadf prfmo v textu v zavorce, napF.: (srov. tei Barthes 1980, 17) nebo (Barthes 1980: 17). Chceme-li v nasledujfcf poznamce zopakovat odkaz na totez dflo, muzeme pouzft zkratek op. cit. nebo o.c. (= apere citato, v cit. dfle), abychom se vyhnuli zbytecnemu opakovanf celeho bibliografickeho udaje. Uvedene zkratky umfstfme az za jmeno autora, k nemuz se poznamka vztahuje, napr.: P. Drew, op. cit., s. 21. Vztahuje-li se dalsf odkaz k jedinemu uvedenemu dflu tehoz autora, lze uvest jen ibidem (nebo zkracene ibid.) bez jmena autora, prfpadne tamtei, a strankovy udaj. Nekdy je treba odlisit autorske poznamky od poznamky redakce. V tom pFfpade lze pro redakcnf poznamku pouzft napr. hvezdicku. Podobne lze hvezdicku pouzft v prfpade, kdy se v textu vyskytuje pouze jedna poznamka; jinak se vetsinou dava pi'ednost systemu cfslovanf poznamek. V cizojazycnych textech (a ve starsfch ceskych literarnfch textech) vsak muzeme najft i jine systemy znacenf poznamek, napF. *, **, ***, +, ++, +++ aj. 225 Ocitujme z monografie J. Bauera pro ceske pomery:,,Stau souveti se v jednotlivych obdobich jazykoveho vyvoje pfizpusoboval narokum na jazyk kladenym, rychle se vyrovnaval s novymi ukoly. . . . Je pfirozene, ze vedle prvku, ktere se spolecensky ujaly a staly se skutecnymi jazykovymi jevy, objevilo se i dosti individualnich vytvoru, kdyz pisatel hledal novy vyrazovy prostfedek. Vznikaly i konstrukce chybne. ... Ale spolecensky uzus sam nevhodne prvky odvrhl." Tremi teckami se vyznacuje text vynechany nejen uprostred vety, ale i na zacatku ci na konci citace. (O psanf mezer u ti'f tecek viz odd. 12.7.) Prfpadne poznamky, komentare k citatu a vysvetlivky autora zakladnfho textu se umfstujf do zavorek, napr. (zvyraznil autor c!anku; pozn. autora). Dopustil-li se autor citatu omylu, nesmfme jeho chybu odstranovat, pouze na ni muzeme upozornit pouzitfm sluvka sie! v zavorce. Je-li puvodne delsf text autorem upraven a zkracen, shrnut, nedava se do uvozovek.1 11.3.2 BIBLIOGRAFICKY ODKAZ znamena odkaz na dalsf odbornou literaturu, tj. na jineho autora a konkretnf dflo. Odkazy na odbornou literaturu spojujf dany text s jinymi texty daneho oboru, nebo1'. kazdy text vstupuje do casove posloupnosti textu tehoz oboru a autor vetsinou navazuje na starsf poznatky. Odkaz musf byt spravny a presny. V textu se vetsinou odkazuje jmenem autora a vrocenfm dfla, ktere odpovfda stejne polozce v bibliografii uvedene na konci. Aby bylo mozne citovany usek textu najft v primarnfm pramenu, je nutne uvadet presne i stranku. Presahuje-li text citatu jednu stranku, uvadf se bud' cely rozsah citovaneho textu (s. 52-55), anebo se rozsah naznacf takto: s. 55n. (cti: a nasledujfcO. Nekterf autori rozlisujf, zda jde o jednu stranku citovaneho textu, ci vice (v takovem pi'fpade se uvadf s. 55nn.) Odkaz muze byt soucastf souvisleho textu, anebo mfva podobu poznamky pod carou (viz vyse). Do textu muze byt zapojen ruzne. Casto je soucastf vety, napi'.: Na tento zavazny rozdil upozornuje Jan Mukafovsky (1971) ve sve dodnes nedocenenestudii o pfislovcichJako soucasti kontextu. Jak znamo, R. Jakobson (1995, s. 80) vymezil f'atickou funkci zamefenim na kontakt ucastniku konverzace. 227 Jak je z prfkladu videt, jmeno citovaneho autora i nazev dfla muze byt zapojen do vety, pouze rok vydanf a prfpadne stranky jsou uvedeny v za­ vorce. Jindy je odkaz na autora a prfslusne dflo vyclenen jako vsuvka. V takovem prfpade se odkazuje prfjmenfm autora a rokem vydanf dfla, popr. strankovym udajem, to vse v kulatych zavorkach, napr.: Neni take feceno, ze uysledek zmeny je vzdy totozny s cilem mutace: eile nemusi byt i pfi zjeunem uysledku dosazeno (Jakobson 1929, 96n.), Jak tomu byva take u vsechlidskychjednani. Odkazuje-li se na vice autoru najednou, je mezi nimi strednfk (Kopecny, 1980, s. 30; Novotna, 1995, s. 16). Odkazuje-li se na jedine dflo, o kterem se mluvf v textu casteji (napr. v recenzi), stacf za citaci uvest pouze cfslo prfslusne stranky. Pod vlivem anglosaskych norem mnozf autori zacfnajf uzfvat k oddelenf jednotlivych udaju dvojtecku (Kopecny:1980:30), to vsak neodpovfda u nas platnym normam. Nekterf autori uzfvajf k odkazu cfsla v hranatych zavorkach, ktera odkazujf na cfslovany seznam pouzite literatury umfsteny na konci. Pro potreby konkretnf stati si nekterf autori vypracovavajf svuj vlastnf system odkazu, nejcasteji zalozeny na zkratce vznikle z inicial nazvu konkretnfch del, napi'.: V tomto smysluje mozno chapat Peirceouu uvahu o nerozlozitelnosti triadicke relace [CP VI 323, I 347]. V pi'fslusnem seznamu literatury na konci stati pak najdeme: Collected Papers of Charles Sanders Peirce, Cambridge 1974, Val. I, II, VI; citovanoJako CP s udanim svazku a paragrafu. 11.4 • BIBL ,QGRAFICKE CITACE V ceskem prosti'edf se vetsina redakcf i nakladatelstvf pi'ed rokem 1989 i'fdila normou (SN 01 0197, ktera dosud nebyla nahrazena novou, v kombinaci s ustalenymi zvyklostmi daneho oboru, edicnf rady, redakce apod. (Napi'. existuje mezinarodnf klasickofilologicka konvence pro uvadenf od- 228 kazu na anticke prameny.) Podle uvedene normy uplny bibliograficky udaj se lisf podle toho, zda jde o knihu, sbornfk, clanek v casopise apod. 11.4.1 CITACE KNIHY: üdaje se uvadejf v tomto poradf a teto uprave: Prfjmenf autora, po carce nasleduje iniciala krestnfho jmena s teckou a dvojtecka: Nazev dfla. Mfsto vydanf, vydavatel (nakladatelstvf) a bez carky vrocenf. Napr.: Jedlicka, A.: Spisovny jazyk v soucasne komunikaci. Praha, SPN 1974. Chybf-li udaj o nakladatelstvf, mezi mfstem vydanf a vrocenfm se carka nepfse. (Napr. Praha 1990.) Podle anglickych a mezinarodnfch norem se v praxi v poslednf dobe casteji setkame s opacnym poradfm, tj. nejprve nakladatel, pak mfsto a rok vydanf. U sborniku se misto jmena autora uvadf vydavatel (= editor), prfpadne hlavnf redaktor, napr.: Nekvapil, J. - 5o!tys, 0. (vyd.). Nekdy se u editora uvadf iniciala jeho krestnfho jmena pred prfjmenfm, nebot uvnitr bibiografickeho Fadku abecednf razenf podle prfjmenf nenf dulezite. 11.4.2 CITACE CLANKU VE SBORN(KU: Prfjmenf autora, po carce nasleduje iniciala jmena s teckou a dvojtecka: Nazev clanku. In: Nazev sborniku. Mfsto vydanf, vydavatel (je-li ve sbornfku uveden) a bez carky vrocenf, stranky od-do. Napr.: Kofensky, J.: Zpusoby realnosti feci ajazyka. In:Realismus ve vede a filosofii. Praha, Academia 1995, s. 77-86. 11.4.3 CITACE CASOPISECKEHO CLANKU: Prfjmenf autora, iniciala jmena s teckou a dvojtecka: Nazev casopisu, rocnfk, rok vydanf (prfpadne svazek, tj. cfslo sesitu), stranky od-do. Napr.: Bauer, J. -Rob, L.: Gynekologicka onkologie -soucasne trendy. Casopis lekafu ceskych, 134, 1995, c. 4, s. 99-102. 11.4.4 CITACE NOVINOVEHO CLANKU: Pravidlo je stejne jako u casopiseckych clanku, vetsinou se pridava i datum vydanf. 229 Poznamky k jednotlivym polozkam: - Autor: V nekterych zemich se dava pi'ednost uvadeni celeho krestniho jmena autora (napi'. v ltalii). Uvadi-li se jen iniciala jmena, pise se s teckou. Mezi pi'ijmenim a inicialou jmena je carka a mezera. Ma-li autor vice ki'estnich jmen, jednotlive inicialy se oddeluji mezerou, napi'. Lopatnikova, N. N.; Enkvist, N. E. Ma-\i dflo vfce autoru, pise se mezi nimi carka, pomlcka nebo lomitko (napr.: Jed!icka, A. - Formankova, V - Rejmankova, M.). Je-li autoru kolektivniho dila vice nez tri, uvadeji se zpravidla nejvyse prvnf tri, anebo jen prvni z nich s dodatkem a kol. (= et al.). Cizi zenska prfjmeni se v bibliografickem udaji vetsinou neprechyluji. V textu se naopak pi'echyluji, anebo se nejakou explicitni formou uvede, ze jde o zenu, napi'. Autorka uvadf... Je-li v seznamu literatury uvedeno vice del tehoz autora, dfla se i'adf bud' abecedne, tj. pod\e prvniho pismena nazvu dila, anebo chronologicky, tj. podle roku vydani. Chronologicky prehled je prakticky a prehledny zejmena pi'i pouzitf bibliografickych odkazu v textu typu autor - rok vydani; ten VSak pi'edpok\ada Stejne i'azeni udaju i V bibliografickem i'adku, tj. v poradi autor - rok vydani - nazev df\a (anglosaska praxe). Vysla-li dve df\a daneho autora v temze roce, rozlisujf se pi'i chronologickem i'azenf pomocf malych pfsmen, napi'. Novotny 1980a, 1980b. Nema-li df\o autora (napi'. sbornik), uvadf se jmeno redaktora/editora a oznacuje se v zavorce zkratkou (red. nebo vyd., ed.); je-li jich vice, pak (eds.). - Nazev: V nekterych redakcfch je praxe rozlisovat typograficky nazev knihy ad clanku v casopise nebo prfspevku ve sbornfku: nazev casopisu a sbornfku se casto uvadi kurzivou, podobne jako nazev monografie. Tato praxe vsak byva odlisna v ruznych statech i v jednotlivych redakcfch, a je proto vhodnejsf kurzivu v rukopisu nevyznacovat. V seznamu literatury se u anglickych nazvu publikacf a nekdy i clanku casto pisou s pocatecnfmi velkymi pismeny vsechna substantiva, adjektiva i slovesa. Pi'i uvadeni literatury, ktera neni vseobecne dostupna, bychom meli specifikovat, zda jde o skripta, rukopis disertacni prace apod. (napr.: Ucebnf text pro vysoke skoly). - Nazev casopisu: U znamych casopisu se casto uziva zkratek, napi'. 5/ovo a slovesnost = SaS. - Edicn1 rada: Uvadenf edicnf i'ady nenf povinne, ale muze ctenari poskytnout vitanou doplnkovou informaci, napi'.: AUC Phi!ologica 4-5, 5/avica Pragensia 32, Praha 1988. 230 - Misto vydanL Zasadne by se melo uvadet podle jazyka prislusne zeme (napr. Wien, Dresden, Paris). - Vydavatel/nakladatel se podle ceske normy pfse - pokud se da zjistit - za misto vydanf a pred vrocenr. Napr.: Praha, Academia 1980. - Paris, Larousse 1991. U zahranicnfch publ1kacf je uvadenf nakladatele nutnosti, nebo1 bez znalosti tohoto udaje se dana kniha tezko hleda. - Vroceni (rok vydani): Pfse se bud' rok 1. vydanf, anebo aktualnr vydanf, z nehoz bylo citovano (napr. 2. vyd. 1995). (Rok 1. vydanr najdeme na strance, kde je uveden copyright.) U del, ktera jeste nevysla, se v zavorce uvadf: (v tisku). - Strankovani (paginace): Üdaj o rozsahu prinasf doplnkovou informaci o dfle. U knih a slovnfku byva nekdy predmluva cfslovana oddelene (casto rfmskymi cislicemi). u casopisu byva prubezne cfslovan cely rocnfk. Staci tedy uvest prfslusne stranky daneho clanku, ale pro snazsr vyhledavanr je vhodne uvadet tez cfslo sesitu, i kdyz to nenf povinne. - Ve zkracene bibliograficke citaci se vetsinou ponechavajf jen nejnutnejsf udaje. V poslednf dobe jsou mnozr autori ovlivneni podobou bibliografickych citacf, ktera je vyzadovana v prestiznfch zahranicnfch casopisech a ktera vychazf z uzu zejmena anglosaskych zemf. Vetsina autoru, kterf publikuji v cizfm jazyce, pak automaticky prenasf nove navyky v uvadenf bibliografie i do ceskeho prostredf (mj. i tim, ze uzijf stejny seznam literatury v anglicky i cesky psanem clanku), a tim ovlivnujf nakladatelskou praxi u nas. Napr. v casopise Biograf, ktery vydava Sdruzenf pro biografickou a reflexivnf sociologii, jsou publikovany tyto pokyny pro prispevatele (vsimnete si, ze neodpovfdajf vyse uvedene ceske norme): Na literaturu v textu odkazujte takto: ,,Jakpise tfeba Richards (1994) nebo Jones (1977:33), ..."-,,Tomuto problemu se venovala fada autoril (Richards, 1994; Jones, 1977 a dalsi)." - V seznamu referenci pak pouiivejte tuto upravu: BECK, U. (1992): Risk Society. Toward a New Modernity. London: Sage. Na zaver poucenf o bibliografickych citacfch bychom radi ocitovali jednu starsf, ale stale platnou myslenku z prirucky Technika psanf rocnfkovych pracf z dejin anticke filozofie (Machovec, D., skripta FFUK, Praha 1980, s. 14): 231 11.8.3 SEZNAM LITERATURY (bibliografie) na konci dila by mel obsahovat v abecednim poFadi podle pFfjmenf aLitoru hlavni prameny, z nichz aLitor cerpal, pFipadne dalsi nejdulezitejsi literatLirLI k danemLI tematLI. Rozsah bibliografie by mel byt umerny delce textLI (tj. jiny bLide LI casopiseckeho clankLI, jiny LI monografie). O uprave bibliografickeho FadkLI viz vyse oddil 11.4. V tomto seznamLI se dale Livadi uplna bibliografie vsech pramenu Livedenych v textLI. Zejmena by mel autor dbat na to, aby zde ctenar nasel dostatecnoLI informaci o vsech dulezitych dilech, ktera byla zkracene citovana v poznamkach nebo v textu s odkazem na tento seznam. u nekterych pLiblikaci se vyLiziva i moznost Livadet dilcf, vyberove bib/iografie na konci jednotlivych kapital, pokLid tyto kapitoly tvoFi samostatne, LizavFene celky. 11.8.4 SEZNAM TABULEK A VYOBRAZENi by mel obsahovat vsechny popisky jednotlivych tabLilek/obrazku s odkazem na pFislLisnoLI strankLI v textLI. NapF.: 234 Obr. 1: Funkce mefeni rychlosti s. 35 Obr. 2: Odebirani vzorku pro identifikaci v ruznych casovych okamzicich s. 37 Obr. 3: Stavove schema modelu spozorovatelem a stavovym re�Mfu�m &� Obr. 4: Realizace polohove smycky s. 44 Obr. 5: ldealizovana polohova smycka s. 45 Obr. 6: Soucinnost regulace polohy (nahofe) a rychlosti (dole) s. 46 - -- - -V V / SVETLA CMEJRKOVA FRANTISEK DANES JINDRA SVETLA JAK l\TAPSAT„ ODBOBJ\I!' TEXT Masorykova univerzitc . d -dec\<ö fal