MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
CZ.1.07/2.2.00/15.0204
Ochrana přírody
(semestrální přednáška)
Reintrodukce druhů do volné přírody
doc. Dipl.-Biol. Jiří Schlaghamerský, Ph.D.
Ústav botaniky a zoologie PřF MU
Chovy ohrožených živočichů, rozmnožování ohrožených rostlin a uchovávání
semen patří mezi opatření tzv. „ex situ“ (mimo místo, tedy volnou přírodu)
a jsou dnes jedním z hlavních úkolů zoologických a botanických zahrad.
V případech, kdy není zajištěna ochrana na přirozených
stanovištích (in situ) to může být jediná cesta k záchraně druhu
a otevírá cestu pro pozdější reintrodukci (= repatriaci).
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha.
U sociálních zvířat slouží jedinci z volné přírody jako „instruktoři“ pro
vypouštěné odchované jedince.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Primack, Kindlmann, Jersáková (2001): Biologie ochrany přírody. Portál, Praha; foto: Charles Webber © California Academy of Sciences
Úspěšnost reintrodukce je podmíněna vhodným
stanovištěm, resp. doprovodnými opatřeními.
Charles Webber © California Academy of Sciences
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Původní rozšíření: Alpy
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1558 - poslední zástřel v kantonu Glarus (CH)
1583 - poslední zástřel v kantonu Uri (CH)
od 1556 - pokusy o omezení lovu v kantonu Wallis (CH)
1574 - kanton Graubünden (Grisoňsko, CH) - skoro vyhuben
1612 - chráněn v kantonu Graubünden (Grisoňsko, CH)
1704 - odchyt posledních kusů v Tyrolsku (A)
1754 - poslední záznam o výskytu v Dauphiné (F)
cca 1800 - jednotlivá pozorování v Savoysku (F) - přechody z Piemontu (I)?
1820 - jeden kus střelen v kantonu Wallis (CH)
1821 - zákaz lovu v Piemontu (I)
1840 - několik kusů spatřeno v kantonu Wallis (CH)
1870 - zástřel posledních kusů v oblasti Mont Blanc (F)
1875 - zákaz lovu ve Švýcarsku - žádný kozorožec zde již nežil!
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1815–1887 - čtyři neúspěšné pokusy o reintrodukci ve Švýcarsku pomocí
kříženců s kozou domácí (Interlaken 1815, St. Gotthard 1854, Arosa 1879, Filisur 1887)
1878 - posledních 500 ks v královské rezervaci v masivu Gran Paradiso (Piemont, Itálie)
1923 - založen národní park Gran Paradiso (I)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
1906 - propašování tří mladých kozorožců (2 kozy, 1 kozel) upytlačených v královské oboře Gran
Paradiso do Švýcarska (od r. 1875 se Švýcaři opakovaně pokoušeli získat kusy pro
reintrodukci legálně), chov v zoologických zahradách (Peter und Paul, St. Gallen; Interlaken).
1911 - reintrodukce prvních kozorožců v kantonu St. Gallen (CH)
Robert Mader, hotelier ze St. Gallen, jeden
z iniciátorů propašování kozorožců z Itálie
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec horský alpský (Capra ibex ibex)
Historie zkázy a záchrany kozorožce v Alpách
Volně žijící alpská populace (cca. r. 2006)
Švýcarsko 13 800
Itálie 13 200
Rakousko 4 800
Francie 6 800
Slovinsko 400
Německo 300
Celé Alpy 40 000
do 1939 – celkem bylo do Švýcarska propašováno dalších asi 100 kůzlat kozorožce z Itálie
1952 - ve Švýcarsku existuje již 10 významných populací, celkem přes 1000 jedinců
1960 - ve Švýcarsku existuje již 35 významných populací, celkem cca. 2400 jedinců
od 70. let – regulovaný lov kozorožců ve Švýcarsku k snížení škod na stromech
a pastvinách, dnes roční odstřel cca. 1000 kusů
2000 – celkový stav ve Švýcarsku: 13 700 volně žijících jedinců
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec pyrenejský = iberský
(Capra p. pyrenaica)
A – Capra p. pyrenaica; B – Capra p. victoriae; C – Capra p. hispanica; C – Capra p. lusitanica
Capra p. lusitanica – poddruh severovýchodu Iberského poloostrova, kolem r. 1800 běžný, v r.
1870 vzácný, poslední stádo (cca. 12 ks) pozorováno 1886, ve Španělsku 1 samice odchycena
v r. 1889 (uhynula za 3 dny), další 2 nalezeny zabité lavinou 1890. V Portugalsku byl poslední
kus (rovněž samice) pozorován v r. 1892. Do původního areálu tohoto poddruhu byly později
(re)introdukováni jedinci C. p. victoriae.
Capra p. pyrenaica – poddruh Pyreneí, kolem r. 1900 již pouze 100 jedinců, od r. 1910, nikdy více
než 40, poslední populace v národním parku Ordesa a Monte Perdido (E); poslední jedinec
(stará samice) zabitý pádem stromu v r. 2000. Pokusy o naklonování z odebrané tkáně zatím
ztroskotaly.
Capra p. victoriae – poddruh zapadního Španělska (Gredos); klasifikován jako zranitělný
Capra p. hispanica – poddruh jihovýchodního Španělska (Sierra Nevada,…) – „near threatened“
Capra p. hispanica;
Sierra Nevada
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kozorožec pyrenejský (Capra p. pyrenaica)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: Pérez et al. (2002): Distribution, status and conservation problems of the Spanish
Ibex, Capra pyrenaica (Mammalia: Artiodactyla), Mammal Rev. 32 (1): 26-39
Rozšíření čtyř poddruhů kozorožce pyrenejského (před vyhynutím
některých z nich): červeně C. p. pyrenaica; žlutě C. p. lusitanica, modře
C. p. victoriae a zeleně C. p. hispanica.
Zdroj: Peter Maas, http://www.petermaas.nl/extinct/speciesinfo/pyreneanibex.htm
Jedna z posledních fotografií živého jedince C. p. pyrenaica?
Zdroj: http://www.oocities.org/rainforest/8769/lista-roja/1025.htm
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
• Původně rozšířen takřka plošně
• Začátkem 20. století chyběl v celé západní a jihozápadní Evropě
(snad s výjimkou Pyrenejí; na Iberském poloostrově žije rys pardálový)
• Nejnižší stavy cca v r. 1950
Rozšíření rodu Lynx v Euroasii: zeleně rys ostrovid (L. lynx), červeně rys pardálový (L. pardinus)
- na levé fotografii
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Evropě
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Dnešní populace (cca 2012):
- Skandinávie 1800 – 2300
- Finská Karélie 2400 – 2600
- Pobaltí, Polsko, Ukrajina: 1600
- Karpaty (104 000 km2): 2300 – 2400 (největší samostatná!)
- Šumava, CZ-D-A (6 000 km2): 50 (reintrodukce)
- Alpy : 130 (reintrodukce)
- Jura, F-CH 100 (reintrodukce)
- Vogézy, Falc (F-D) 19 (reintrodukce)
- Dinarské pohoří 120 – 130 (reintrodukce)
- Balkán 40 – 50
Rys ostrovid (Lynx lynx) v Česku
• Původně rozšířen na celém území dnešní ČR, zde vyhuben v 19. století (trval občasný průnik
jedinců do moravských výběžků Karpat ze Slovenska)
• Preference pro jedlobukové a bukové porosty se skalními útvary ve středních až vyšších
horských polohách
• 1970-1973 reintrodukce 5-9 rysů na bavorské straně Šumavy
• 1982-1989 vypuštění 17 rysů z Karpat na české straně Šumavy: rychlá stabilizace populace,
začátkem 90. let šíření i mimo Šumavu
• 1990-1995: 100-150 teritoriálních jedinců, 4 oblasti s trvalým výskytem: Šumava vč. podhůří,
Labské pískovce, Hrubý a Nízký Jeseník, Moravskoslezské Beskydy (22 % území ČR)
• 1997 již na 27 % území ČR: rozšíření do zemědělských oblastí jižních a západních Čech
• 2012: populace stagnuje (úhyn pytlačením!); Šumava
30-45 jedinců, Beskydy 13, Jeseníky ≤ 10
• 2017:198 nezávislých rysů, 32 rodin, 62 narozených
koťat, 10 známých úhynů, na 13 000 km2
• Teritorium samce 300-400 km2, samice 150-200 km2
• Průměrná spotřeba kořisti: 1-2 kg/den
- 80 % kořisti je srnčí, dále mufloní a kamzičí
- cca 60 kusů srnčí či kamzičí zvěře ročně (1 ks týdně)
na jednoho jedince (50-100 ovcí - CH)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• Ve švýcarském „Mittelland“ vyhuben v 17. století, v pohoří Jura a v Alpách začátkem 20. století
(poslední pozorování v r. 1909)
• Od r. 1962 chráněn zákonem o myslivosti
• Reintrodukce v Alpách a Juře začátkem 70. let
(legálně a ilegálně, celkem 25-30 jedinců ze
Slovenska)
• Mezi r. 2001 a 2008 bylo 12 jedinců přemístěno
do severovýchodního Švýcarska
• Dnešní populace: cca 100 jedinců (kromě mláďat)
v Alpách a cca 30 ve švýcarské Juře (sev. a střed.
Alpy - 10 000 km2, Jura - 5 000 km2)
Rys ostrovid (Lynx lynx) ve Švýcarsku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Výskyt rysa ve Švýcarsku a okolí
(data z r. 2006-2010): černé čtverce trvalý,
šedé sporadický výskyt
Rys ostrovid: konflikt s myslivci a zemědělci
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• IUCN 2002: druhu hrozí vymření (critically endangered)
• 2009: zbývá 200 jedinců ve dvou populacích v Andalusii
• a 56 jedinců v chovných stanicích
(chov za účelem posílení
stávajících divokých populací
či reintrodukce)
Rys pardálový (Lynx pardinus)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pokles populace v letech 1960-2007
Rozšíření v r. 1980
• V r. 2012 žilo 156 samostatných rysů ve dvou zbývajících populacích
ve volné přírodě
• IUCN v r. 2015 snížila status ohrožení na „ohrožený“ (endangered)
• Do roku 2015 bylo vypuštěno 45 rysů pardálových ze záchranného
chovu do volné přírody (4 lokality ve Španělsku a Portugalsku)
Rys pardálový (Lynx pardinus)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Foto: Programa de Conservación Ex-Situ del Lince Ibérico
Lynx habitats
Green: Reintroduction areas in 2014
Sites where the Iberlince LIFE project, which
involves WWF, is reintroducing lynx.
Blue: Distribution area in 2013
Areas in Doñana and Sierra de Andújar where
the remaining wild lynxes were living
autochtonní výskyt
v r. 1900 (1-2 tis. jedinců)
současný výskyt
(500-700 tis. jedinců)
areál introdukovaného
bobra kanadského
Bobr evropský (Castor fiber)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber): důležitý činitel přírodní nivní krajiny
1 2
3 4
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) ve Francii
cca. 1900 - zbývá cca. 100 jedinců C. fiber galliae na dolním toku Rhony; poté postupné rozšíření
proti proudu až po Lyon, který představuje překážku osídlení horního toku
1952 (?) / 1959 – 1989 – 13 projektů, reintrodukce na 18 místech v 14 departmánech; celkem
182 jedinců, vše C. fiber galliae z údolí Rhony.
1 Marne et Haute-Marne, eaux et forêts, bassin de la Marne (Der) 1952? 1964?, +
2 Ain (frontière suisse), LSPN, Versoix, 1957, ++
3 Lozère, Eaux et Forêts, bassin supérieur de la Jonte, (Mevrueis), 160, -
4 Finistère, SEPNB, Ellez, 1968-1971, ++
5 Vienne, SPNE, Camp militaire de Montmorillon, 1970-1973, -
6 Haut-Rhin, JAANM, Doller, Bas-Rhin (Schoenau), JANM, vieux-Rhin, 1970-1971, ++
7 Loir-et-Cher, SEPN, Loire, 1974-1976, ++
8 Rhône et Ain, DDAF et FRAPNA, Rhône, 1977-1979, ++
9 Lozère, PNC, Tarn, 1877-1980, ++
10 Haute-Savoie, DDAF, Arve et Griffe, 1975-1981, ++, Eau Morte, 1972, +, Fier, 1977-1978, -,
Les Usses, 1972-1975, -, affluents du Léman et Redon, Foron de Sciez, 1973-1974, ++
11 Meurthe-et-Moselle, GECNAL, Moselle, 1983-1984,++
12 Isère, Ville de Grenoble et FRAPNA, Drac, 1982-1986, ++
13 Aveyron, Nature-Aveyron, Dourbie, 1988-1989, +
Sigles:
DDAF: Direction départementale de l'agriculture et de la forêt
FRAPNA: Fédération Rhône-Alpes de la protection de la nature
GECNAL: groupement d'étude et de conservation de la nature en Lorraine
JAANM: Jeunes amis des animaux et de la nature en Lorraine
LSPN: Ligue suisse pour la protection de la nature
PNC: Parc national des Cévennes
SEPNB: Société pour l'étude et la protection de la nature en Bretagne
SEPN L&C: Société pour l'étude et la protection de la nature en Loir-et-Cher
SNPE V: Société de protection de la nature et de l'environnement de la Vienne.
Figure1 . Réintroduction du Castor en France: Avec, à la
suite du numéro, l'indication du département, de l'organisme
initiateur, du bassin hydrographique, de l'année de lâcher,
du succès(++ ou +) ou de l'échec (-) de l'opération.
++++ aire de répartition actuelle du Castor.Flèche sens et
importance de la colonisation.
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) v Německu
V západní části Německa byl bobr zcela vyhuben,
zbyla malá autochtonní populace v Sasku na Labi
a jejich přítocích. Dnešní stavy: cca. 14 tis. jedinců.
Reintrodukce:
1934/35 – reintrodukce v oblasti Schorfheide u Berlína
(Braniborsko)
1966-1979 – reintrodukce cca. 120 bobrů v Bavorsku
(C. fiber různého původu)
1979 – neúspěšná reintrodukce na Rýně u Karlsruhe
(Badensko-Würtembersko)
od 1981 – opakované vysazení polských bobrů v pohoří
Eifel (Sev. Porýní-Vestfálsko)
1987/88 – reintrodukce 18 bobrů z Polabí
1990 – reintrodukce na řece Wanow v Mecklenbursku
-Předních Pomořanech
- reintrodukce polabských bobrů na řece Hase
v Dolních Sasku
1994 a 2000 – reintrodukce cca. 50 polabských bobrů
v Saarsku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber)
Reintrodukovaná populace v Bavorsku dnes slouží jako zdroj bobrů pro
další reintrodukce v Evropě:
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bobr evropský (Castor fiber) v Česku
cca 1750 - v Českých zemích vyhuben ve volné přírodě
přelom 18. a 19. století – polopřírodní chovy (bobrovny) v již. Čechách, úniky do volné přírody
1882 – poslední odstřel bobra v Českých zemích
1967 – migrující jedinec na řece Kamenici (sev. Čechy) ubit převozníky
od r. 1986 – imigrace bobrů podél Moravy a Dyje z Rakouska (tam reintrodukce 1967-85)
od r. 1990 – imigrace bobrů do záp. a již. Čech z Bavorska (tam reintrodukce od r. 1960);
z Německa po Labi (C. fiber albicus) a po Odře a Divoké Orlici z Polska
1991/92 – reintrodukce bobra v Litovelském Pomoraví (1991: 6 ks; 1992:12 ks; 1996: 2 ks; vše
C. fiber vistulanus z Polska a Litvy)
1996 – reintrodukce na Odře (4 ks, C. fiber vistulanus z Litvy)
2007 – celková populace v ČR: 900-1100 jedinců
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Country Extirpation Protection
Re-introduction
and/or
translocations
Present
population
size
Albania ? - - 0
Austria 1869 - 1970-90 >1300
Belarus remnant 1922 - 24,000
Belgium 1848 - 1998-99 100-130
Bosnia &
Herzegovina ? - -1 01
Bulgaria ? - - 0
Croatia 1857? - 1996-98 150
Czech Rep. 17th century - 1991-92, 1996 300
Denmark c.500 BC2 - 1999 18
England <12th century - (2002, fenced) (6)
Estonia 1841 - 1957 10,000
Finland 1868 1868 1935-37, 1995 1500
France remnant 1909 1959-95 7000-10,000
Germany remnant 1910 1936-40, 1966-89 8000-10,000
Greece ? - - 0
Hungary 1865 - 1980-2000 70
Italy 1541 - proposed 0
Kazakhstan ? - - 1000
Latvia 1830s - 1927-52, 1975-84 50,000
1 - No data. Beavers have
probably immigrated from Croatia
along the Sava, where beaver are
present to the Bosnian border.
2 - Based on subfossil remains.
Philological evidence from
placenames suggests a remnant
may have survived as late as the
11th century.
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Lithuania 1938 - 1947-59 32,000- 50,000
Luxembourg ? - 20002 <10
Macedonia ? - - 0
Moldova 19th Century - - 0
Mongolia & China
(Xinjiang) remnant - 1959-85 800
Netherlands 1826 - 1988-2000 >150
Norway remnant 1845 1925-32,
1952-65 >70,000
Poland 1844 1923 1943-49,
1975-86 17,000
Portugal ? - - 0
Romania 1824? - 1998-99 >28
Russia remnant 1922 1927-33, 1934-41,
1946-64 232,000-300,000
Scotland 16th century - proposed 0
Serbia &
Montenegro 1903? - Spring 20044 20-30
Slovakia 1851 - 1995 >500
Slovenia ? - 20005 <10
Spain c. 400AD - March 2003 18
Sweden 1871 1873 1922-39 >100,000
Switzerland 1820 - 1956-77 >350
Ukraine remnant 1922 - 6000
Wales 12th century - - 0
Bobr evropský
(Castor fiber):
Stavy v jednotlivých
zemích (pokračování)
Country Extirpation Protection
Re-introduction
and/or
translocations
Present
population
size
3 - Natural spread from Belgium.
4 - In final planning stages.
5 - Natural spread from Croatia
• Poslední pozorování ve volné přírodě v r. 1968-69 v Mongolsku (Džungarsk,
Gobi), v SZ Číně naposledy v r. 1966
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
• První koně Převalského v Evropě: 1899/1900 Askania Nova (Ukrajina)
• 1902 přivezeno 54 jedinců, rozprodaných do zoologických zahrad
• Jen 12 z dovezených koní mělo potomky!
• Mezi 1. a 2. světovou válkou v zool. zahradách stále 30-40 kusů
• V r. 1945 zbylo v zajetí 31 jedinců, 2 chovná stáda (Praha, Mnichov)
• Mezinárodní plemenná kniha vedena pražskou zoo od r. 1959 (1. mezinárodní
symposium na záchranu koně Převalského v Praze)
• V 80. letech cca 500 jedinců, dnes přes 1500 jedinců v zajetí
• Probíhají pokusy o reintrodukci v Mongolsku a Číně (první vypuštění v r.
1997; volně žijící populace čítali v r. 2020 cca 750 jedinců).
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Kůň Převalského (Equus (caballus/ferus) przewalskii)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
1650 – ibis skalní mizí z Evropy (Alpy)
1920 – intensivní lov vede k zániku velkých kolonií v Jordánsku
a na arabském poloostrově; zůstávají kolonie v sev.
Africe (pohoří Atlas) a v Turecku.
1960-1990 – pokles stavů v sev. Africe z 36 kolonií o cca. 8000
jedincích na jedinou kolonii s 200 ptáky v Maroku.
1960-1980 – opakovaný odběr mláďat a pokusy o odchov v
zajetí; populace v zajetí se začíná množit (dnes
cca. 1200 jedinců; patrně vše severo-afrického původu).
1990 – zaniká kolonie u města Birecik v Turecku (předcházel výrazný
pokles početnosti a přestěhování kolonie kvůli stavbě
silnice a domů v 70. letech; dnes polodivoká populace, která
z několika desítek ptáků vzrostla na cca. 100 jedinců (2008),
po vyhnízdění jsou uzavíráni do voliér,nemigrují).
2002 – „senzační“ objevení malé kolonie v Sýrii u Palmyry
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Hnízdiště posledních divokých populací ibise skalního:
- divoká populace v Maroku (3 kolonie v nár. parku Sous-Masa, další velká u města Tamri),
- polodivoká populace v Turecku (2006: 86 jedinců, 20 hnízd. párů),
- nově objevená (2002), malá divoká populace v Syrii u Palmyry (6 párů a jeden nadpočetný
jedinec)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Mapa stávajících i dřívějších kolonií, chovných skupin a záznamů
pozorování během tahu a na zimovišti i současných projektů reintrodukce
(Zdroj: International Advisory Group for the Northern Bald Ibis, http://www.iagnbi.org)
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Marocká populace
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Syrská populace u Palmyry (objevena 2002)
Na zimovišti v EtiopiiJedinec s vysílačkou
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
rok navrátivší se
dospělci (v únoru)
navrátivší se
subadultní
ptáci
hnízda vyvedená
mláďata
(odlet s dospělci)
úspěšnost
hnízdění
(vyvedená
mláďata/hnízdo)
2002 7 0 3 3 1
2003 6 0 3 7 2,3
2004 5 1 2 4 2
2005 4 0 2 0 0
2006 7 3 2 6 3
2007 4 1 2 4 2
2008 5 0 2 0 0
2009 4 0 2 0 0
2010 3 0 1 1 (opuštěno,
odchováno
člověkem)
(1)
Migrační cesta od syrské
Palmyry na zimoviště
v Etiopii (červeně) a migrační
cesta mladých ptáků vypuštěných
z polodivoké
(nemigrující) kolonie
v tureckém Birekciku (zeleně)
Poslední hnízdění pozorováno v r. 2014.
V r. 2017 zde naposled pozorováni
jednotliví ptáci.
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Kromě polodivoké hnízdní kolonie
v tureckém Bireciku existuje mnoho
ibisů skalních v zoologických zahradách.
Je pečováno samostatně o tři populace
v zajetí: evropskou, severoamerickou
a japonskou (viz grafy níže)
Kolonie u Bireciku
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Ibis skalní (Geronticus eremita)
Projekt k založení migrující populace hnízdící v rakouských
Alpách, resp. severním Předalpí (waldrappteam.at):
Mláďata jsou odchována člověkem (vtištění!), pomocí
ultralehkých letadel jsou mladí ptáci v létě vedeni
svými pečovately z „hnízdiště“ v Horním Rakousku do
bezpečného zimoviště v Itálii . Mezitím byl projekt rozšířen
na lokality v Německu (Bavorsko, Badensko-Würtembersko).
2002 – začátek projektu
2004 – úspěšná vedená migrace do Itálie (Laguna di
Orbetello)
2005 – „italští“ jedinci byly do jara přikrmováni,
poté se potulovali (pozorováni v sev. Itálii),
v létě se vrátili se na „zimoviště“
2006 – na jaře 5 ptáků opustilo zimoviště, dva doletěli
do rakouských Korutan!
2007 – návrat prvních pěti dospělých ptáků do Rakouska
(po 3 letech), 1 pár úspěšně hnízdil (3
mláďata), všichni samostatně odletěli na jih
– uskutečnil se naváděný let dalších odchovaných
ptáků na zimoviště
2008 – celková velikost skupiny na zimovišti: 20
2019 – Georgenberg (Solnohradsko): největší evropská
kolonie – 8 hnízd, 27 vylíhlých ptáků
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: http://www.waldrappteam.at/
Ibis skalní (Geronticus eremita)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Zdroj: http://www.waldrappteam.at/
Trasa naváděné migrace mladých ptáků z uměle
založené kolonie (nemigrujících rodičů) v Rakousku
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
1900 1990
Rozšíření orlosupa bradatého
cca 1800 cca 1985
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Rozšíření orlosupa bradatého v Evropě
cca. 1800 cca. 1985 reintrodukce od r. 1985
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Evropské zoologické zahady podílející se na chovu orlosupa bradatého
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Přehled všech vypuštěných orlosupů (do r. 2007)
Místo Stát
od
do
počet
1)
počet
2)
Rauris A 1986 1999 29 20
Haute-Savoie F 1987 2004 31 22
Engadin CH 1991 2007 26 25
Mercantour F 1993 2007 15 14
Alpi Marittimi I 1994 2006 16 15
Mallnitz A 2000 2006 6 6
Martell I 2000 2006 9 9
Gschlöss A 2001 2001 2 2
Doran F 2001 2005 8 8
Gastein
/Salzburg
A 2002 2002 2 2
Kals / Lienz A 2004 2004 2 2
Rauris 2 A 2005 2005 2 2
NP Hohe
Tauern
A 2007 2007 2 2
Total 1986 2007 150 129
1) Počet orlosupů bradatých vypuštěných do přírody
2) Počet orlosupů, kteří jsou snad ještě naživu (bez znovu odchycených nebo doloženě uhynulých)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Do r. 2018 bylo v Alpách
vypuštěno do volné přírody
227 orlosupů (z toho 63
v Rakousku).
Stav k r. 2020: cca 220
jedinců volně žijících
v Alpách.
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Ztráty orlosupů vypuštěných v Alpách podle příčiny
Losses of released Bearded Vultures in the Alps
(nbirds = 139, ndrop out = 22, Jan.2006), Source: IBM-NPHT/EGS R.Zink
27%
9%
9%
23%
18%
14%
at release avalanche collision
recaptured shot unknown
při vypuštění lavina kolize
znovu odchyceni zástřel neznámá příčina
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Vysazených mladých
orlosupů přežívá cca
70 %.
Orlosup bradaty (Gypaetus barbatus)
Přehled všech orlosupů narozených v Alpách ve volné přírodě
Pár Region Stát 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Σ
Haute-Savoie
Haute-
Savoie
F 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Vanoise 1 Vanoise F 1 1 1 1 1 5
Vanoise 2 Vanoise F 1 1 1 1 1 5
Vanoise 3 Vanoise F 1 1 2
Stelvio 1 Stelvio I 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Stelvio 2 Stelvio I 1 1 1 1 1 1 1 1 8
Stelvio 3 Stelvio I 1 1 1 1 1 5
Swiss 1
Grau-
bünden
CH 1 1
Swiss 2 Wallis CH 1 1
Swiss 3
Grau-
bünden
CH 1 1
Σ 1 2 1 3 2 5 2 5 7 6 10 44
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Do r. 2019 (včetně) v Alpách vyletělo z hnízda ve volné přírodě 272 mladých orlosupů
(více než tam bylo celkem vysazeno). Vlastní reintrodukce skončila (úspěchem).
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Rozšíření v 19. století (červeně) a dnešní reintrodukované populace (modře)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
1927 - první pokus o reintroduci v Norsku
ostrov u Alesundu, neúspěsná
1931 – vysazení 10 kusů z Grónska na
Dovrefjellu
1935 – vysazení dalších 2 kusů tamtéž
1940-45 – stádo zaniklo
1947-53 – vysazeno celkem 47 telat z Grónska
na Dovrefjellu
1953 – přežilo 10 kusů, základ dnešní populace
1971 – 6 kusů opustilo Dovrefjell, 5 došlo do
oblasti Rogen, Švédsko
1978 – stádo na Dovrjefjellu narostlo na 51 kusů,
ale 12 zabito bleskem
1992 – stádo v oblasti Rogen se ustálilo na cca.
20 kusů
2000 – populace na Dovrefjellu čítá cca. 80-100 kusů
Dnešní rozšíření
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Pižmoň severní (Ovibos moschatus)
Rozšíření v 19. století (červeně) a dnešní
reintrodukované populace (modře)
Reintrodukce pižmoně na Aljašku
1894 – pravděpodobné datum odstřelu posledního pižmoně
1930 – kongres U.S.A. poskytuje 40 tis. $ na nákup stáda pižmoňů
za účelem jejich introdukcena Aljašku s perspektivou
domestikace a využití v teritóriu
léto 1930 – odchyt 19 samic a 15 samců – telat a ročních kusů –
v Grónsku (jiný poddruh než v sev. Americe!) norskými
námořníky, přeprava do Norska (konec srpna)
září 1930 – parník s pižmoni doplouvá do New Yorku; následuje
33 dní karantény v Athenia, New Jersey
říjen 1930 – přeprava pižmoňů vlakem do Seattlu na pacifickém
pobřeží,dále 7 dní parníkem do Sewardu na Aljašce
5. listopadu 1930 – po 4 dnech přepravy vlakem vypuštění všech
34 pižmoňů na oplocenou mítinu v boreálním lese
u Fairbanks (Alaska Agricultural Collegeand School of Mines)
1935 – přeprava 27 pižmoňů (složitá a dobrodružná) na ostrov Nunivak v Beringově moři před
ústími Yukonu a Kuskokwimu (vegetace: tundra)
1936 – vypuštění dalších 4 jedinců na ostrově Nunivak (celkem 31)
1967-1968 – vypuštění 23 kusů z Nunivaku na pevnině východně od ostrova
1969-1970 – vypuštění 64 kusů z Nunivaku v Arctic National Wildlife Refuge
1970 a 1981 – vypuštění 72 kusů z Nunivaku na Seward Peninsula
1970 a 1977 – vypuštění 70 kusů na severozápadní Aljašce
2005 – přes 3,5 tis. pižmoňů na Aljašce, z toho cca. 620 na ostrově Nunivak
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Přímorožec arabský (Oryx leucoryx)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
1962 - vybudování chovného stáda
v zool. zahradě ve Phoenix (USA)
1972 – vyhuben ve volné přírodě
1980 - začátek reintrodukce (Omán)
2020 – cca 1200 jedinců ve volné přírodě
(rezervace v Saudské Arábii, Ománu a
Izraeli), 6-7 tis. v zajetí (vč. polodivokých)
Přímorožec šavlorohý (Oryx dammah)
• původní areál: Sahara
• IUCN: v přírodě vyhuben (2002)
• (nepotvrzená pozorování v Čadu
a Nigeru, zde v r. 1985 cca 500 ks)
• chov v zajetí od 60. let 20. stol.
• 1996: 1250 jedinců v zoologických
zahradách po celém světě, 2145
jedinců na rančích v Texasu (úniky do přírody)
• reintrodukce postupně od r. 1985 do oplocených
rezervací v Tunisku (vč. dvou kusů ze Zoo Dvůr
Králové), Maroku a Senegalu.
• 2015: 1750 jedinců v chovných programech
• 2016: vypuštění 21 jedinců v nově zřízené
rezervaci v Čadu (2017 aklimatizace dalších 14 ks)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Nosorožec (tuponosý) Cottonův
(Rhinoceros simum?? cottoni)
R. s. cottoni
R. s. simum
• Poslední volně žijící populace
R. (simum?) cottoni přežívala
v Garamba National Park v Kongu (Zaire)
• srpen 2005: v Garamba NP již jen 4 jedinci
• březen 2008: již pouze 2 kusy?!
• v zajetí 8 jedinců (6 v Zoo Dvůr Králové,
2 v Zoo v San Diegu, USA; nová data
– jaro 2009), nerozmnožují se!
• v r. 2009 všech 5 jedinců schopných
rozmnožování (3 samice, 2 samci)
převezeno z Dvora Králové do rezervace
v Keňi, v r. 2018 zbývají jen 2 samice.
Nejedná se o klasickou
reintrodukci, ale o zoufalý
pokus navodit rozmnožování
posledních jedinců stimulací
přírozeným prostředím!
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
Historické a současné (reintrodukce) rozšíření v ČR
1850-1900 - zánik většiny populací v Čechách
20. léta 20. století – zánik poslední populace v Čechách (Podkrkonoší)
cca. 1930 – zánik populace u Štramberka (sev. Morava)
1935 – zánik poslední populace na území dnešní ČR u Znojma (již. Morava)
70. a 80. léta – pozorování několika jedinců v Bílých Karpatech,
patrně zalétlé kusy ze Slovenska (Vršatecké bradlo)
od r. 1986 – reintrodukce v oblasti velkolomu Kotouč u Štramberka
(ČSOP Apollo, Štramberk; původ: Velký Manín, Strážovské vrchy, Slovensko)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Jasoň červenooký (Parnassius apollo)
- Stanoviště: otevřená stanoviště jako skály, skalní výchozy,
vyprahlé pastviny, horské louky; xerothermofilní
- Relativně mobilní (známé přelety do 5 km)
- Potravna: různé druhy rozchodníku (Sedum sp.)
- na Štramberku r. bíly (S. album) a r. velkokvětý
(S. maximum agg.)
- imága sají nektar převážně na červeně či fialově
kvetoucích rostlinách.
- Ustupuje v celé Evropě hlavně kvůli změnám v krajině,
resp. v zemědělství (ústup od pastvy – Štramberk
býval označován za „město koz“!)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Rozšíření západního a východního (pod)druhu:
Lacerta (v.) bilineata (zeleně) vs. L. viridis
(modře); žlutě hybridní zóna (zhotovitel mapky
patrně nevěděl o výskytu v Česku: střední Čechy,
jižní Morava)
Rozšíření L. viridis v ČR
Hypotetický příklad: posílení slabé populace ještěrky
zelené (Lacerta viridis) vypuštěním jedinců z jiných
(jižních, západních populací)
- teprve od r. 1991 rozlišujeme dva druhy; hlavní důvod je
velmi nízká úspěšnost křížení
- při vysazení jedinců ze západní Evropy by mohlo dojít k snížení
reprodukce a dalším jevům extrémní „outbreeding depression“;
případně by se jednalo o introdukci nepůvodního druhu
- při vysazení jedinců z jihovýchodní Evropy by se mohla
přinejmenším negativně projevit geneticky daná adaptace na
teplejší podmínky v jejich domovině a tím menší odolnost
jejich (hybridních) potomků v chladnějších podmínkách
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
Bývalý vojenský prostor Milovice
• (re)introdukce velkých přežvykavců
jako způsob péče o přírodu
(zubr evropský, zpětně vyšlechtěný
„pratur“, Exmoorský pony)
J. Schlaghamerský: Ochrana přírody – reintrodukce druhů do volné přírody
foto: Dmitrij Gurjanov, Wikipedia
foto:Česká krajina o.p.s.
foto:Česká krajina o.p.s.
foto:Česká krajina o.p.s.