Petrografie pro analytické geochemiky Magmatické horniny Jak poznat magmatické horniny? •Sedimentární – zkameněliny, vrstevnatost, klastické sedimenty mají viditelné úlomky nebo jsou velmi jemné (jíl), často málo zpevněné, sedimentární struktury (bahenní praskliny, čeřiny apod.) •Magmatické – sklo, bubliny, omezené krystalky, tabulky živců, víceméně všesměrné, nebo usměrněné (dle toku tavenin) •Metamorfované – mají foliaci ≈ břidličnatost (vzniklou deformací), specifické minerály (granát, staurolit, kyanit) •Zrnitost – ukazuje na rychlost chladnutí •Sklo, struska = super-rychle •Jemná hmota = rychlé chladnutí (vulkanity - výlevné) •Hrubá hmota = pomalé chladnutí (plutonity – hlubinné) • •Velké krystaly v jemnější hmotě = porfyrická struktura – nejprve v hloubce pomalu, pak rychleji • • Vyvřeliny podle stavby Extruzivní a intruzivní magmatické horniny • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/pluto2018.jpg Extruzivní horniny – utuhlá láva a pyroklastika (ukládání vulkanických klastů) Intruzivní horniny – různá tělesa v závislosti na velikosti a tvaru intruze Vznik tavenin •Možnosti roztavení •Zahřátím a roztavením – •Zasunutím do hloubky a počkáním •Intruzí žhavějšího magmatu •Snížením tlaku při stejné teplotě – když horké horniny stoupají nahoru: na riftech, na horkých skvrnách •Přidáním tavidla (vody, CO2, sodíku) – na subdukčních zónách •Dehydratační tavení – napr. metamorfóza pelitů (kolize kontinent – kontinent; subdukce oceán-kontinent) • • •Pozice suchého a vlhkého solidu a liquidu a možnosti tavení plášťě (peridotitů) Vznik tavenin •Výzdvih (dekomprese) •Kontinentální rift • • • • • • • • • • •Oceánský rift •Přidání tavidla •+ intruze žhavější taveniny Subdukční zóna oceán-kontinent Dehydratační tavení hornin (nejčastěji metapelitů) - kolize kontinent-kontinent (při metamorfóze – amfibolitová/granulitová facie a tavení hornin) a subdukce oceán – kontinent (facie modrých břidlic/eklogitová – tavení subdukované oceánské kůry Dehydratační tavení metapelitů Protože v metapelitech (amfibolitová/granulitová facie), v nichž dochází k natavení, množství fluid v hornině nízké, je nutná pro tavení přítomnost minerálu se zvýšeným obsahem vody, většinou slíd. Např. reakce v subsolidu při metamorfóze hornin s biotitem (biotit zaniká) uvolňuje vodu Qz + Bt + Ab = Kfs + Opx + H2O V metapelitu může vznikat 30-60 % taveniny při teplotě 800-900 °C a tlaku asi 7 kbar, metadroby vyžadují pro efektivní tavení asi o 100 ° vyšší teploty. Granát, ortopyroxen, cordierit a spinel jsou typické produkty natavení (tzv. restit, zbytek po tavení) a tak vznikají Al bohaté granulity a tavenina (v případě tavení metapelitů kyselá). Při dehydratačním tavení oceánské kůry – uvolnění vody z epidotu, amfibolu, antigoritu (serp. sk) Vznik tavenin Bazická magmata vznikají tavením pláště (peridotitu). Teplota tavení pláště je vysoká. Felsická magmata vznikají parciálním tavením korových hornin, nebo frakcionačními procesy z magmat bazických (pocházejících z pláště). V zemské kůře lze nejsnáze tavit některé metasedimenty (metapelitového a metadrobového složení) a křemen-živcové horniny (např. granit, arkóza), za vyšších teplot i horniny mafické (bazalt). Vznik tavenin Křivky vlhkého solidu pro různé typy hornin Struktura silikátové taveniny Struktura silikátové taveniny je blízká silikátům, tvořená 3D sítí spojených tetraedrů SiO44-. Ovšem struktura taveniny je více neuspořádaná. https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/volcanicindex(5).jpg Viskozita magmatu Vliv PT Rostoucí T napomáhá depolymerizaci silikátové taveniny (rostoucí kinetická en. atomů usnadňuje rozbití vazeb). Teplejší magma je více depolymerizované, méně viskózní. Pokles teploty má obrácený efekt. Rostoucí P napomáhá polymerizaci silikátové taveniny, při stlačování vznikají nové vazby. Rostoucí tlak zvyšuje viskozitu magmatu. Obsah SiO2 rostoucí obsah SiO2 vyšuje polymerizaci taveniny, protože je dostupných více tetraedrů SiO44- , které tuto síť budují. Kyselá magmata jsou viskóznější mež bazická magmata. Volatilie Volatilie jako CO2 a H2O (F, Cl) jsou velice důležité, snižují teplotu tavení. Rozpouštění H2O v silikátové tavenině vede k rozbití silikátové sítě (vznik OH molecul, kde se H naváže na kyslík) a způsobuje depolymerizaci taveniny. Vede tedy ke snížení viskozity. Viskozita magmatu •Kyselé magma (hodně SiO2) •Viskózní, neteče •Aby teklo, musí se dodat voda •Při poklesu tlaku klesá rozpustnost vody v tavenině, voda utíká, láva rychle zvyšuje viskozitu a bouchá; vede k silným explozím •Typicky cirkumpacifický pás •Vznik kyselých plutonických (v hloubce) a vulkanických hornin, tufů a skla (na povrchu) • •Bazické magma (málo SiO2) •Tekuté, teče rychle •Obsahuje dost tavidel (vody) •Riftové zóny, hot spots (Hawajské ostrovy, Island) •Vznik bazických plutonických (v hloubce) a vulkanických hornin a skla (na povrchu) •Magma bazické derivované tavením pláště • Klasifikace magmatických hornin Weight % of SiO2 Plutonic rock type Volcanic rock equivalent 45-53 Gabbro Basalt 53-63 Diorite Andesite 63-68 Granodiorite Dacite 68-75 Granite Rhyolite Hlavní typy magmatických hornin Nejjednodušší klasifikace magmatických hornin založená na obsahu SiO2 v hornině. Kombinovaná klasifikace na základě chemického složení a mineralogických parametrů: • felsické m.h. - vysoký obsah SiO2, > 63% SiO2, granit, granodiorit/ryolit, dacit • intermediální m.h. – obsah SiO2 52 – 63%, diorit/andesit • mafické m.h. – nízký obsah SiO2 45 – 52% a vysoký obsah Fe a Mg; gabro/bazalt • ultramafické m.h. – méně než 45% SiO2; peridotit/pikrit, komatiit • alkalické m.h. – vysoký obsah alkálií 5 – 15% K2O + Na2O nebo a molární poměr alkálií ku křemíku větší než 1:6. • Ultrapotassic/vysoce draselné; horniny s molárním poměrem K2O/Na2O >3 • Peralkaline/peralkalické; horniny s molárním poměrem (K2O + Na2O)/ Al2O3 >1 • Peraluminous/peraluminózní; horniny s molárním poměrem (K2O + Na2O)/ Al2O3 <1 Chemical classification also extends to differentiating rocks which are chemically similar: Klasifikace magmatických hornin Vyvřeliny podle složení •Minerály tmavé = mafické • zabarvené Fe •Minerály světlé = felzické •ionty K-Na-Ca-Mg-Al-Si-O jsou bez barvy • • • Kfs Krystalizace z magmatu – Bowenovo schéma • Krystalizace z magmatu – Bowenovo schéma QAPF diagram pro plutonické horniny Textové pole: QAPF Diagram for plutonic rocks. QAPF Diagram for plutonic rocks. https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg IUCG (The International Union of Geological Sciences) klasifikace plutonických hornin založená na základě poměru minerálů (světlých; křemene, alkalických živců, plagioklasů a foidů). Používá se pro všechny horniny s obsahem tmavých minerálů pod 90% (ne tedy pro ultramafické horniny). Pro horniny ultramafické je jiné klasifikační schéma. Pro všechny horniny s obsahem tmavých minerálů nad 90% (pro ultramafické horniny). •Na základě poměru tmavých minerálů tedy: olivínu, pyroxenu (clino i orto) a amfibolu se rozlišují •dunity, peridotity (převaha Ol) •pyroxenity (převaha Px) •amfibolovce (převaha Hb) – neplést s metamorfovanou horninou v amfibolitové facii - amfibolitem Klasifikace ultramafických plutonických hornin klasyfikacja skał plutonicznych Granity •Střednězrnná až hrubozrnná kyselá hornina s Qz (>20%) a živci, přičemž alkalické živce tvoří 100 - 35% z živců, dále jsou přítomné tmavé minerály (vedlejší množství). •Tmavé minerály: njčastější Hbl, Bt, méně Ms. Dále Px, And, Tur, Grt, topaz. •na základě poměru plagioklasů a alkalických živců se rozlišují monzogranity (65-35% alkali feldspar), syenogranity (90-65% alkali feldspar), and alkalické granity (>90% alkali feldspar). Cca 70% of granitů jsou monzogranity. •Výlevný ekvivalent je ryolit. •Aplity – žilné, světlé (malý podíl mafických minerálů), většinou jemnozrnné granitoidní horniny. •Pegmatity jsou žilné, hrubozrnné až velmi hrubozrnné, silně frakcionované horniny s malým podílem tmavých minerálů a vysokým obsahem neobvyklých minerálů s korovými prvky. Specifické textury. • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg Další klasifikace granitů • peraluminické: •Al2O3 > (Na2O + K2O + CaO) •Z tmavých minerálů jsou typické Al-bohaté fáze: Ms, může být Grt, Tur. Dále běžný Bt • metaluminické: •Al2O3 < (Na2O + K2O + CaO); •Al2O3 > (Na2O + K2O) •Z tmavých minerálů je typický Bt; častý Hbl, může být i Px • peralkalické: •Al2O3 < (Na2O + K2O); •Al2O3/(Na2O + K2O + CaO) << 1.0; •bez křemene (nebo málo); hojný K-živec, zástupci živců. Zobrazit zdrojový obrázek Další dělení na základě poměru Al2O3/(Na2O + K2O + CaO). Zobrazit zdrojový obrázek Dělení na základě geneze I-typ, S-typ, M-typ and A-typ (Chappell & White) I-typ a S-typ - tavením vysoce metamorfovaných hornin, buďto jiného granitu či intruzivních mafických horńin (I-typ) nebo metasedimentů (S-typ). Typické pro subdukční zóny (oceán-kontinent; I-typ) a kolizi kontinent-kontinent (S-typy, I-typy). I-typ - magmatický protolit; obvykle metaluminózní granity; absence peraluminózních a peralkalických minerálů. Hlavní mafické minerály Bt, Hbl. Akcesorie allanit, titanit S-typ - sedimentární protolith; protože sedimentární horniny jsou obvykle bohaté Al2O3 (nejčastěji tavením metapelitů), tak S-typové granity jsou obvykle peraluminické (molární poměr Al2O3 /(CaO + Na2O + K2O) >1,1). Přítomnost peraluminických minerálů: obvykle Ms, dále Grt, Tur, andaluzit, topaz, korund. Akcesorie zirkon, monazite, xenotim, apatit. M-typ – granit derivovaný z pláště; frakční krystalizací z mafických magmat generovaných tavením pláště. Jsou vzácné, protože málokdy frakcionace bazických tavenin dojde až ke granitu. Další klasifikace granitů A-typ - anorogenní granity; v oblastech kontinentálních riftů (extenzní režim, výzdvih astenosféry a ztenčení litosféry), nemají vztak k orogenezi, vznikají tavením spodní kůry. Mají specifickou geochemii i mineralogii (nabohacení na korové prvky). Obvykle peralkalické (Na2O + K2O) > Al2O3. Na amphiboly a Na pyroxeny – (aegerine). Granit • Granite with alkali feldspar (pink), plagioclase (white), quartz (glassy-grey) and biotite (brown). granite2019(1).jpg Peraluminous granite (S-type) with muscovite and red garnet phenocrysts. granito(granato).jpg •XPL image • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/pluto/graniito(2).jpg Plagioclase, biotite and quartz in a granite. Granit https://www.alexstrekeisen.it/immagini/pluto/graniito(3).jpg PPL image • •XPL image • Plagioclase, K-feldspar, biotite and quartz in a granite. Granit Hbl a Bt v granitu PPL image (vlevo) XPL image (vpravo) • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/pluto/graniito(12).jpg https://www.alexstrekeisen.it/immagini/pluto/antartidegranitohbl(10).jpg https://www.alexstrekeisen.it/immagini/pluto/antartidegranitohbl(9).jpg Granodiorit/tonalit •Granodiorit - intruzivní hornina blízká granitu, ale obsahuje více Pl a méně Kfs. Hornina s křemenem > 20%. •Felsická až intermediální. Intruzivní ekvivalent je dacit. •Z tmavých minerálů převažuje Bt, Hbl. •Vyšší podíl tmavých minerálů než v granitu. •Muscovit je vzácný •Akcesoricky: magnetit, ilmenit, titanit, allanit, apatit, sulfidy. •Hojné, nejčastěji s I-typovými granity •Tonalit – intermediální hornina blízká granodioritu s výraznou převahou Pl nad Kfs. Hornina s křemenem > 20%. •Z tmavých minerálů převažuje Bt, Hbl. Px •Vzácnější než granity a granodiority • • • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg •Tonalit (Pl, Bt, Qz) Granodiorit s Bt a Hbl Textové pole: tonalite2019(2).jpg Zobrazit zdrojový obrázek • Diorit Diorit – intruzivní hornina tvořená plagioklasem, biotitem, amfibolem, případně pyroxenem, malé množství křemene. Intermediální hornina mezi granitem a gabrem. Vulkanický ekvivalent andezit. Diorite sample (image: Michael C. Rygel via Wikimedia Commons) https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg Klasifikace gaber •Gabro (širší pojetí) - SiO2 chudá, bazická, intruzivní hornina. Výlevný ekvivalent je bazalt. •Středně- až hrubě-zrnná, tmavá. •hornina tvořená plagioklasem, pyroxenem, a olivínem • •Gabro (strict sense): augite (clinopyroxene), calcic plagioklase •Norit: hypersten (ortopyroxen), calcic plagioclase •Olivinické gabro: augite, olivine, calcic plagioklase •Troktolit: olivine, calcic plagioklase •Anorthosite: calcic plagioklase (labradority) https://3.bp.blogspot.com/-evw5YcEMWic/VjY6CZ1bvLI/AAAAAAAACRM/nZD3ksZchXc/s1600/2.10.jpg https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg Hrubozrnné gabro (Cpx, Pl) středně-zrnité gabro (Pl, Px, Ol) Gabbro specimen; Rock Creek Canyon, eastern Sierra Nevada, California. (Wikimedia Commons) Gabro gabbro_2019_1.jpg Klasifikace ultramafických hornin •ultramafická hornina – obsahuje < 10 modálních % felsických minerálů. •Podle převahy Ol či Px se rozlišují peridotity a pyroxenity •Peridotity > 40 vol% olivinu (zbytek pyroxeny). Akcesoricky: Grt, spinel-chromit, Pl, ilmenit, magnetit. •Peridotity budují svrchní plášť (vynesené na povrch jako xenolity v magmatu; nebo vyvlečené kusy pláště při kolizích desek na povrch). Al-bohaté minerály peridotitu: Pl-nízké P; spinel – střední P; Grt – vysoké P. Mnoho plášťových peridotitů představují rezidua po parciálním tavení pláště nebo krystalizovaly z parciálních tavenin pláště. •Méně jako tzv. kumuláty krystalizací z • bazické taveniny ve vrstevnatých • bazických intruzích (Ol, Px, Pl, Chr, Hbl) Ultramafic rocks. Peridotites field in red peridotites.jpg Parciální tavení peridotitů produkuje taveniny jejichž chemismus se vyvíjív závislosti na stupni tavení (nejčastěji 1-20%) a chemickém složení taveného peridotitu od karbonatických, přes karbonát-silikátových (kimberlitové) po bazaltické (peridotit je zdroj bazaltů). K tavení nejčastěji dojde, když vystupující plášť protne křivku solidu peridotitu nebo s přísunem fluid do pláště na subdukční zónou. Peridotity Xenolit dunitu v basaltu (Hawaii). peridotite2019(1).jpg Granátický lherzolit se zachovalými krystaly olivínu peridotite2019(7).jpg Ve výchozech olivín v peridotitech velice rychle zvětrává a stává se černý (Fe oxidy) až světle zelený (serpentin) Syenit •Syenit (červené pole) hrubozrnná intruzivní hornina blízká granitu, avšak bez křemene či s nízkých obsahem křemene(<5%- syenit/<20% křemenný syenit). Můžou obsahovat i zástupce živců (foidy) •Živce převažují alkalické (obvykle ortoclas). Plagioclas obvykle v menší míře. •Syenity jsou obvykle peralkalické s převahou alkálií nad Al2O3 •Některé syenity interpretované jako produkt frakční krystalizace bazaltické taveniny. •Jiné jako mísení tavenin generovaných z pláště s korovým materiálem. •Z tmavých minerálů obvykle Bt, Hbl, Px amfiboly i pyroxeny mohou být alkalické (Na) https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/plutonic2018.jpg Syenit Modrý sodalit (zástupci živců, foidy) v syenitu. Brazílie sodalite.jpg Syenit; alkalický živec (albit) a amfibol (černý). syenite2019(1)jpg • hlubinná magmatická vyvřelina, řazená k ultradraselným horninám •melanokratní (vyšší obsah tmavých min.) amfibol-biotitický či pyroxen-biotitický syenit •hojný v českém masívu (středočeský pluton, třebíčký a jihlavský pluton) •předpokládá se zdroj taveniny ve svrchním zemském plášti v kombinaci s významnou kontaminací horninovým materiálem zemské kůry. Fotografie Durbachit: Durbachit, lokalita Vepice, středočeský pluton typ čertovo břemeno, Geopark Geogyzikálního ústavu Akademie věd ČR - Praha - Spořilov Durbachit Durbachit (výrostlice – bílý K-živec, dále plagioklas, biotit, amfibol/pyroxen) Magmatické série vulkanických hornin Rozlišení sérií založeno na obsahu alkálií (Na2O + K2O) a obsahu SiO2, rozděluje se do dvou skupin subalkalická a alkalická série a jejich horniny Subalkalické série: Horniny nasycené SiO2; mají normativní ortopyroxen a křemen a nemají nefelín (zástupci živců, foidy) a olivín (při přítomnosti křemene). Basické členy jají oba typy pyroxenů (ortopyroxen i clinopyroxen = augit). Běžné jsou výrostlice plagioklasu a obvykle i v matrix. Tholeiitická a vápenato-alkalická série Tholeitická magmatická série – redukční; a méně Al2O3 a SiO2 (43-63 %); chybí výrostlice biotitu a amfibolu. Během krystalizace (olivín, pyroxen) v tholeitické sérii je významný nárůst obsahu Fe ve zbytkové tavenině. Vápenato-alkalická magmatická série – oxidační; a vyšší obsah Al2O3 (16-20 %) a SiO2 (48-75 %).; běžné výrostlice biotitu a amfibolu (andezity, dacity). Ve vápenato-alkalických magmatech může vznikat významný podíl magnetitu a takto Fe obsah v průběhu krystalizace ve zbytkovém magmatu příliš neroste. •Rozdíly mezi subalkalickými magmatickými sériemi (tholeitickou a vápenato-alkalickou) v AFM diagramu, s vrcholy Na2O + K2O (A), FeO + Fe2O3 (F), and MgO (M). • https://www.alexstrekeisen.it/immagini/diagrammi/volcanicindex(4).jpg Subalkalické magmatické série Při postupném chladnutí a krystalizaci taveniny, se vyvíjí chemické složení zbytkové taveniny (stává se bohatší alkáliemi a chudší Mg a Fe, tedy vede k vývoji směrem k vrcholu a alkáliemi. U vápenato-alkalické série s přibližně konstantních Mg/Fe poměrem při krystalizaci magnetitu. U tholeitické série nejprve s poklesem Mg/Fe poměru a potom již k vrcholu s alkáliemi. Alkalická série Alkalické horniny – oceánské ostrovy (hot spots; obvykle v pozdějších stádiích, po tholeitických erupcích) a v prostředí kontinentálních riftů (extenzní režim; Východoafrická příkopová propadlina; rift v podkrušnohoří). Na základě poměru mezi obsahem Na2O a K2O se dělí na sodnou a draselnou sérii. Magma nenasycené SiO2; chybí v horninách normativní ortopyroxen a křemen a je přítomen normativní nefelín (foidy, zástupci živců). Obvykle v bazaltech hojné výrostlice olivínu, z pyroxenů jen clinopyroxen (augit – obvykle Ti-bohatý) a plagioklas. Magmatické série TAS diagram (total alkali silica) Le Bas et al., 1986. • Klasifikace založená na obsahu alkálií (Na2O+K2O) a obsahu SiO2 v hornině. Dále se používá obsah normativních minerálů (po rozpočtu z chemické analýzy, ne na základě modálního zastoupení minerálů v hornině). q = normativní křemen; ol = normativní olivín. Horniny spadající do šedého pole mohou být dále klasifikovány v souladu s tabulkou dole. IUGS recommendations tas1.jpg Klasifikace vulkanických hornin Klasifikace vulkanických hornin QAPF klasifikační diagram pro vulkanické horniny (Le Maitre et al. 1989) Zobrazit zdrojový obrázek Basanite Ryolity •Kyselé vulkanické horniny (chemické složení granitu) s výrostlicemi křemene a alkalických živců, často minoritně plagioklas, biotit. •Základní hmota sklovitá (devitrifikace často) až mikrokrystalická •Vysoký obsah SiO2 , nízká teplota taveniny – vysoká viskozita taveniny vede k silným erupcím (často krystalizuje ještě před výlevem a utuhává jako tzv. dómy = nevylévá se na povrch jako lávové proudy) •Provází je často silné exploze (např. Mt Pelé typ) s uvolněním žhavých mračen (potencionálně bude silný výbuch ryolitového magmatu - Yellowstone) •Horniny aktivních okrajů kontinentů • vápenato-alkalické série rhyolite2020(6).jpg •Vázána na prostředí subdukce oceánské kůry pod kontinent (tavení hydrotermálně alterované oceánské kůry výstup taveniny nahoru a interakce s nadložním subkontinentálním pláštěm ) • •Dacit s výrostlicemi Pl a Hbl Dacity Vizuální vyhledávací dotaz dacite2020(2).jpg •Křemenná varieta andezitu, obvykle v asociaci s andezity a ryolity tvoří lávové proudy, žíly i intruze v centru vulkánů (dómy). •Tvořené plagioklasem (střední An), biotitem, amfibolem, augitem (Cpx), enstatitem (Opx) s porfyritickou stavbou. Významný obsah křemene jako výrostlice i v základní hmotě. S rostoucím obsahem sanidinu (Kfs) přechází do ryolitů. Andezity •Typická hornina vápenato-alkalické série aktivních okrajů kontinentů (společně s vápenato-alkalickými bazalty, dacity a ryolity) •Porfyritická stavba nejčastěji s výrostlicemi plagioklasu méně augitu (klinopyroxenu), ortopyroxenu (bronzit, hypersten), amfibolu (hornblend). •Akcesoricky ilmenit, magnetit (Ti bohatý) andesite2020.jpg Andezit s výrostlicemi Pl a Hbl https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Basalt_qapf.jpg Bazalty (čediče) •Mid Ocean Ridge Basalts (MORBs)= bazalty středooceánských hřbetů; středooceánské rifty = největší produkce magmat na zemi; tholeitické bazalty •OIB (Ocean island basalts = bazalty oceánských ostrovů); vývoj složení od tholeiitických bazaltů po alkalické basalty (nikdy ne vápenato-alkalické) •Orogenní bazalty vázány na konvergentní rozhraní desek, ostrovní oblouky, kontinentální okraje. Druhý hlavní producent magmatu na zemi. Velká diverzita magmatických hornin. Nejčastěji: a) Island-arc basalt association (IAB) = bazalty ostrovních oblouků b) Calc-alkaline association – vápenato-alkalické bazalty aktivních okrajů kontinentů •Minerální složení: Pl (vysoké An), Cpx (augit), Opx, olivín, •amfibol, magnetit •Obvykle porfyritické •Výrostlice - Olivín, pyroxeneny, plagioklas •Matrix – sklovitá, devitrifikované sklo, drobné krystalky https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ec/Basalt_qapf.jpg •Odlučnost sloupcovitá u bazaltů basalt2020(4).jpg Bazalty (čediče) basalt2020(10).jpg Pórovitý olivinický bazalt Bazalt s výrostlicemi Pl a augitu (Cpx) basalt2020(3).jpg •Trachyt je jemnozrnná, světlá vulkanická hornina. Vulkanický ekvivalent syenitu. •Složené z alkalických živců, menší množství tmavých minerálů (biotit, amfibol, pyroxen – diopsid či Na bohatý). •Většinou porfyritická stavba s velkými fenokrysty (sanidin či ortoklas; a jemnozrnnou až sklovitou základní hmotou. •Frakcionací z bazaltického magmatu. Trachyty https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/80/Trachyte_qapf.png •Dva hlavní typy trachytů. Draselné, se sanidinem (orthoclasem), plagioclasem (obvykle An 5-20). Sodné, alkalické živce (albit) a tmavé minerály jsou Na bohaté. •Si bohaté trachyty mohou mít malé množství křemene (tridymit a cristobalit). S nárůstem Si přechází do ryolitů. •Si-chudé jsou se zástupci živců (leucit, nefelín, sodalit) a přechází do fonotitů. Trachyty •Trachyt s výrostlicí sanidinu trachyte2020(4).jpg •Intermediální horniny alkalické série, poměrně vzácné, nejčastěji vnitrokontinentální rifty (kontinentální hot spots), •vznik – nízkoprocentní tavení spodní kontinentální kůry nad plášťových chocholem •Často spojené s A-typovými intruzemi •Fonolit je jemnozrnný výlevný ekvivalent nefelinického syenitu. •Minerální asociace: zástupci živců (nefelín, sodalit, leucit) a alkalické živce (sanidin, ortoklas), plagioklasy vzácné. •Tmavé minerály: biotite, Na- amfiboly, Na-pyroxeny, olivín (Fe bohatý) Fonolity A greenish-grey rock with fine dark linear features embedded Obvykle šedo-zelená hornina s výrostlicemi Zobrazit zdrojový obrázek Basanite Bazanity a tefrity •Bazické horniny alkalických magmatických sérií (kontinentální rifty či pozdější vývojová stádia oceánských ostrovů (hot spots)) •Horniny SiO2 chudá (bez křemene), bohatá alkáliemi a se zástupci živců (foidy) a plagioklasem •Z tmavých minerálů hlavně Cpx (Ti augit), Opx •Bazanit – hornina s olivínem/ tefrit – hornina bez olivínu • • • • Bazanit s výrostlicemi Cpx (augitu) • http://www.chinaneolithic.com/RockPhoto/EN/Basanite/Basanite.jpg Zobrazit zdrojový obrázek Basanite Vulkanická skla •Amorfní (nekrystalické) produkty rychlého chladnutí magmatu. Chemické složení skla se mění v závislosti na chemismu taveniny a obsah SiO2 kolísá stejně jako u taveniny (40-77 hm% of SiO2), vyjma ultramafických tavenin (nejsou výlevné). Klasifikace a názvy skel jsou založeny na strukturních znacích. • Obsidian: černí, masivní sklo, sklovitý lesk, lasturnatý lom. Ryolitové sklo s malým obsahem vody (<0.5 %). • • Perlite: šedé až hnědé sklo, křehké, koncentrické praskliny. Výsledek hydratace obsidiánu. • •• Pemza: pórovité, vypadající jako pěna. Zobrazit zdrojový obrázek Zobrazit zdrojový obrázek https://www.milosminingmuseum.com/wp-content/uploads/2011/11/perlite.jpg