MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 FYLOGENEZE A DIVERZITA HUB A PODOBNÝCH ORGANISMŮ (část přednášky Fylogeneze a diverzita řas a hub) systém založený na pojetí taxonů v 10. vydání Dictionary of the Fungi (Kirk et al. 2008) s pozdějšími úpravami • SAR - Straminipila: Peronosporomycota / Labyrinthulomycota / Hyphochytriomyc. • Rhizaria: Plasmodiophorida • Excavata: Acrasida • Amoebozoa: Mycetozoa • Opisthokonta - Fungi: Microsporidiomycota / Chytridiomycota / Blastocladiomycota / skupina Zygomycota - Mucoromycota, Zoopagomycota / Glomeromycota / Dikarya - Ascomycota: Taphrinomycotina, Saccharomycotina, Pezizomycotina - pomocné skupiny Deuteromycota a Lichenes - Basidiomycota: Pucciniomycotina, Ustilaginomycotina, Agaricomycotina Říše: OPISTHOKONTA Podříše (vývojová větev): FUNGI (MYCOTA) – HOUBY • bičíkaté buňky pouze u vývojově původních skupin (odd. Chytridiomycota, Neocallimastigomycota, Blastocladiomycota), u pokročilých hub nejsou vytvořena žádná bičíkatá stadia • jednodušší typy jsou jednobuněčné (bičíkaté typy, vnitrobuněční parazité), případně jednotlivé buňky schopné tvořit pučivé pseudomycelium (kvasinky) • vláknitá stélka je obvykle tvořena houbovými vlákny – hyfami, ve vegetativní fázi tvořícími mycelium (podhoubí) • jednodušší vláknité typy mají stélky nepřehrádkované (přehrádky oddělují pouze reprodukční struktury), vývojově odvozenější mají hyfy rozdělené centripetálně rostoucími přehrádkami – septy septum má uprostřed pór (různého typu u různých skupin), kterým mohou procházel látky i organely • mycelium u parazitických hub může růst na povrchu pletiv hostitele, ale i vnikat dovnitř – intercelulárně nebo intracelulárně na takovémto myceliu se vytvářejí apresoria (jen přichycovací funkce) nebo haustoria (vnikající do buněk, slouží k absorpci látek z napadené buňky) [USEMAP] [USEMAP] • v určitých fázích životního cyklu (např. plodnice) některých skupin se z hyf tvoří nepravá pletiva - plektenchymy: – je-li ještě patrná hyfová struktura, jedná se o prozenchym, naproti tomu jsou-li již buňky pozměněny a jednotlivé hyfy nejsou zřetelné, jde o pseudoparenchym – plektenchymatické struktury se kromě plodnic tvoří i ve sterilních útvarech, jako jsou stroma (sterilní útvar, ve kterém se tvoří plodnice) nebo sklerocium (slouží k přetrvání nepříznivých podmínek) • buněčná stěna je vícevrstevná, složená z lamel tvořených různě orientovanými fibrilami nejdůležitější složkou buněčné stěny je chitin v kombinaci s jinými složkami; u některých skupin chitin chybí • v buňkách vlastních hub chybí jakékoli plastidy a fotosyntetické pigmenty; jsou však přítomna jiná barviva (karoteny, xanthofyly aj.) • v jádře jedno nebo více jadérek, obvykle malý počet chromosomů • mitochondrie mají ploché přepážky • jsou přítomny vakuoly, chybí pulzující vakuoly • zásobní látkou je nejčastěji glykogen, ojediněle i škrob (u primitivních vřeckatých) [USEMAP] • v životním cyklu hub nacházíme buď rozmnožování pohlavní i nepohlavní nebo jen nepohlavní – stadium, kdy houba vytváří nepohlavní mitospory, se nazývá stadium imperfektní – stadium, kdy houba vytváří pohlavní meiospory, se nazývá stadium perfektní – je-li u dané houby v dané fázi přítomno perfektní stadium, mluvíme o teleomorfě – není-li u dané houby v dané fázi přítomno perfektní stadium (= je přítomno pouze imperfektní stadium), mluvíme o anamorfě <= zde je důvod, proč nelze zcela klást rovnítko mezi anamorfu = imperfektní stadium a teleomorfu = perfektní stadium – rozhodující je (ne-)přítomnost perfektního stadia, takže když se v dané fázi tvoří současně mitospory a meiospory (tedy imperfektní i perfektní stadium), jedná se také o teleomorfu • houba v celém životním cyklu (tj. anamorfa i teleomorfa dohromady) se označuje jako holomorfa – je-li v životním cyklu jen pohlavní rozmnožování, je to meiotická holomorfa, – je-li v životním cyklu jen nepohlavní rozmnožování, je to mitotická holomorfa; v případě obou typů rozmnožování jde o pleomorfickou holomorfu (mluvíme pak také o houbách s pleomorfickým životním cyklem) [USEMAP] • nepohlavní rozmnožování probíhá v haploidní i diploidní fázi • nejjednodušší způsob je prostá fragmentace hyf • nepohlavní spory vznikají – endogenně ve sporangiích – označovány jako sporangiospory (nepohyblivé, typické pro skupinu Zygomycota) nebo zoospory (pohyblivé, typické pro Chytridiomycota a podobné houby) – exogenně na hyfách (specializovaných odnožích zvaných konidiofory) – nazývají se konidie (běžné u hub z oddělení Ascomycota, v menší míře Basidiomycota) konidiofory s konidiemi se tvoří buď izolovaně nebo v útvarech zvaných konidiomata – koremie (= synnema; svazek konidioforů), – sporodochium (palisáda konidioforů v ložisku na povrchu substrátu), – acervulus (shluk konidioforů pod povrchem plativa hostitele, u parazitů), – pyknida (lahvicovitý útvar s vnitřkem vystlaným konidiofory) => více u pomocného oddělení Deuteromycota Sporangium; v jeho pravé části praská stěna a vystupují spory. R. Moore, W. D. Clark, K. R. Stern & D. Vodopich: Botany, 1995. [USEMAP] základní typy vzniku konidií: – thalický: hyfa se rozdělí přepážkami a pak rozpadne na jednotl. buňky => thalokonidie = arthrokonidie (thalokonidiemi jsou v jistém smyslu i chlamydospory - tlustostěnné přetrvávající buňky vznikající na myceliu) – blastický: konidie vypučí z konidiogenní buňky holoblasticky (účast všech vrstev bun. stěny) nebo enteroblasticky (vnější stěna se protrhne, konidii utváří vnitřní vrstva/-y/) => porospory (vypučí z buňky a následně se oddělí buněčnou stěnou), fialospory (vytvářejí se ve specializovaných buňkách - fialidách a uvolňují se ústím z těchto buněk), anelospory (také se vytvářejí ve specializovaných buňkách; každá další konidie protrhne přepážku po oddělení předchoží konidie => vznikají "límečky") [USEMAP] • při pohlavním rozmnožování u vrcholové skupiny vlastních hub (Dikarya, viz dále) není spojena plazmogamie s karyogamií – karyogamie následuje s určitým zpožděním a do životního cyklu je vložena dikaryotická fáze (označovaná n+n), charakteristická tzv. konjugovanými mitózami (současné mitózy obou jader) celý cyklus tedy je: haploidní fáze => plazmogamie => dikaryofáze => karyogamie => diploidní fáze (obvykle omezena jen na zygotu) => meioza => zpět haplofáze • různé typy pohlavního procesu u vlastních hub: – gametogamie (typická pro Chytridiomycota a Blastocladiomycota), – gametangiogamie (typická hlavně pro Zygomycota a Ascomycota), – gameto-gametangiogamie (spermatizace, oplodnění samičího gametangia samčí spermacií, též Ascomycota), – somato-gametangiogamie (vzácná), – somatogamie (splývání hyf, hlavně Basidiomycota), – gametosomatogamie (spermatizace u rzí, oplodnění somatické hyfy spermacií), – autogamie (ojediněle, Ascomycota) tvoří-li se gamety, s výjimkou bičíkatých hub (Chytr., Blast.) nejsou pohyblivé • životní cykly všech možných typů: haplobiotický, haplo-diplobiotický, vzácný je diplobiotický (kvasinky) a naopak velmi častý haplo-dikaryotický • u hub z oddělení Ascomycota a Basidiomycota v návaznosti na pohlavní rozmnožování vznikají spory na specializovaných útvarech – plodnicích [USEMAP] [USEMAP] výskyt, ekologie: • saprofyté i parazité, vytvářejí symbiotické vztahy (lichenismus, mykorhiza) • rostou po celém světě, ve všech možných biotopech – půda, vzduch, voda (méně časté), v případě parazitů hostitelské organismy • hosp. využití – jedlé druhy, výroba antibiotik, ale i jedovaté a patogenní houby systematické členění na jednotlivá oddělení: • izolovaná skupina Microsporidiomycota (vnitrobuněční parazité) • Chytridiomycota, Neocallimastigomycota, Blastocladiomycota (jednobuněčné nebo tvoří cenocytické mycelium, bičíkaté zoospory) • Zygomycota (primárně cenocytické mycelium, chybí dikaryofáze i plodnice, tvoří se 1 meiospora); je to polyfyletická skupina s příbuzenskými vazbami na různé skupiny odd. Chytridiomycota nebo Blastocladiomycota (členění skupiny Zygomycota na oddělení viz dále) • následující oddělení už jsou považována za monofyletický „vrchol vývoje hub“ – Glomeromycota (endomykorhizní houby, oddělení dříve řazené k předchozímu, ale podle současných poznatků je sesterskou skupinou následujících) – Dikarya (vrcholová skupina, v životním cyklu přítomna dikaryotická fáze) — Ascomycota (přehrádkované mycelium /příp. jednobuněčné – kvasinky/, tvoří se plodnice /ne u všech, viz dále/, meiospory vznikají endogenně ve vřeckách) — Basidiomycota (též přehrádkované mycelium /příp. jednobuněčné – kvasink. typy/, tvorba plodnic /ne u všech/, ale meiospory vznikají exogenně na bazidiích) Oddělení: MICROSPORIDIOMYCOTA • skupina dříve řazená k prvokům, na základě molekulárních analýz (RNA a některých proteinů) připadla k houbám • mají některé zvláštnosti proti běžným eukaryotům: 70S ribosomy (znak shodný s prokaryoty), dikaryotická jádra (po dvojicích, synchronně se dělící), chybí respirační organely (mitochondrie apod.) a centrioly, redukovaný Golgiho aparát; http://www.palaeos.com/Eukarya/Units/StemMetazoa/Microsporidia.html Obr. nahoře z: ES Didier (1998), Microsporidosis. Clin. Infect. Dis. 27: 1-8. Foto dole z: W Bohne, DJP Ferguson, K Kohler, & U Gross (2000), Developmental expression of ... pathogen Encephalitozoon cuniculi. Infect. Immun. 68: 2268–2275. na přední straně buňky je vymrštitelná pólová trubice • výlučně intracelulární paraziti (většinou v cytoplazmě, někdy v parazitoforní vakuole) nejvíce u členovců a ryb, ale známi i u savců • význam pro člověka mají parazité hospodářsky významných živočichů – včel (Nosema apis), bourců (N. bombycis), naopak jsou činěny i pokusy s využitím mikrosporidií proti hmyzím "škůdcům" • nákaza člověka může přitížit např. pacientům s AIDS • členění na třídy Microsporea (kam patří většina zástupců) a Rudimicrosporea (se zjednodušeným vystřelovacím aparátem) je aktuálně nahrazováno klasifikací v třídách Dihaplophaseomycetes (v životním cyklu dominuje dikaryotická fáze, sem patří rod Nosema) a Haplophaseomycetes (haplobionti, bez dikaryot. fáze) • infekce: hostitel spolkne s potravou i sporu (v bun. stěně hlavně chitin) => v pohlcené spoře stoupne turgor => pólová trubice v přední části buňky vystřelena ven (až stovky µm!) => proniká membránami (dokáže projít i stěnami cyst) => sporoplazma přeteče trubicí do hostitelské buňky => zde pomnožení - dělení buněk (uzavřená mitóza), sporogonie => spory se z hostitele uvolňují při defekaci nebo po smrti rozpadem tkání http://www.cdfound.to.it/HTML/bie1c.htm [USEMAP] nepohlavní rozmnožování: zoospory vznikající v zoosporangiích (mono- nebo polycentrické typy) zoosporangia zpočátku mnohojaderná => rozdělení na 1-jaderné části => jednotlivé zoospory otevírání sporangia: víčkem u operkulátních typů, jinak (obvykle štěrbinou) u inoperkulátních typů zoospory jednobičíkaté, bičík opistokontní (vychází ze zadního konce buňky), není péřitý Oddělení: CHYTRIDIOMYCOTA - CHYTRIDIE Třída: CHYTRIDIOMYCETES • stélka u jednodušších typů holokarpická (taková je vždy jednobuněčná), u odvozenějších eukarpická • vytváří se rhizoidy (mohou/nemusí být odděleny od stélky přehrádkou), nevětvené nebo větvené => rhizomycelium • nejodvozenější typy tvoří cenocytické mycelium s buněčnou stěnou (chitin a polyglukany), rozdělené tzv. pseudosepty (perforované přehrádky z jiných látek než buněčná stěna) [USEMAP] pohlavní rozmnožování: izogamie (za urč. podmínek se zoospory chovají jako gamety, dochází ke kopulaci), anizogamie, vzácněji gametangiogamie nebo somatogamické splývání rhizomycelia životní cyklus je obvykle haplobiotický (ale jsou i případy, kdy zygota neprodělá meiozu a vyroste z ní diploidní stélka nesoucí sporangia) výskyt, ekologie: vodní a půdní organismy, výživa heterotrofní, absorpční saprofyté i parazité na různých skupinách řas, hub, rostlin i živočichů (zejména bezobratlých, ale objeveni i u obratlovců – rod Batrachochytrium) systém založen na ultrastruktuře zoospor řád Chytridiales – jednobuněčné stélky, bez rhizoidů a buněčné stěny (vnitrobuněční parazité) nebo s bun. stěnou a jednoduchým systémem rhizoidů stélky endobiotické (celé uvnitř buněk hostitele) nebo epibiotické (rhizomycelium v buňce, sporangia vně), příp. interbiotické (rhizomycelium zasahuje do více b.) stélky mono- i polycentrické, sporangia operkulátní i inoperkulátní • charakteristický znak zoospor – centrálně umístěná "jaderná zóna", kinetosom nespojen s jádrem, jedna velká tuková kapka při povrchu je organela spojená mikrotubuly s kinetosomem – rumposom (zřejmě fotoreceptor) • pohlavní rozmnožování je nejčastěji izogamie (i anizo- či somatogamie), obvykle zoospory mohou být gametami [USEMAP] zatáhnou bičík a oblaní se => průnik do buněk hostitele => obalí se tlustou stěnou => vzniká prosorus (letní výtrus); v okolních buňkách současně neorganiz. dělení Synchytrium endobioticum (rakovinec bramborový) – hospodářsky významný parazit, přísně karanténní choroba (klíčivost spor až 20 let) životní cyklus: z odpočívajících sporangií vyklíčí na jaře zoospory => když se dotknou očka nebo lenticely na hlíze, => stěna prosoru praskne => do buňky vyhřezne protoplast, který se rozdělí => sorus sporangií => po prasknutí stěny buňky hostitele se uvolní zoospory => za optimálního počasí (teplota, vlhkost) další infekce; za sucha menší zoospory fungují jako izogamety => kopulace => zygota infikuje hostitele => v jeho buňce vzniká odpočívající (trvalé) sporangium => přečkává zimu [USEMAP] Synchytrium endobioticum – nahoře symptomy napadení na bramboro-vých hlízách, vlevo odpočívající sporangium další zástupci: <= Rhizophydium napadá pylová zrna ve vodě, Polyphagus má interbiotické stélky, rhizomyce-lium napadá až 50 krásnooček (P. euglenae), Chytridium – epibiotický parazit řas a hub Rhizophydium pollinis-pini („kuličky“ na pyl. zrnech) aktuálně je ve středu pozornosti Batrachochytrium dendrobatidis – parazitický druh decimující populace obojživelníků (kožní infekce, omezující funkci kůže, při silné nákaze může vést k úhynu napadených jedinců), který se v poslední době stal celosvětovou hrozbou Životní cyklus Batrachochytrium dendrobatidis Rozbor problematiky v češtině: Civiš et al., Chytridiomykóza – hrozba pro naše obojživelníky? http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/020/002383.pdf Zdroj: D. Knight, The world of frogs, Chytrid fungus; http://theworldofrogs.weebly.com/chytrid-fungus.html [USEMAP] řád Spizellomycetales - blízký řádu Chytridiales (jednobuněčná stélka, izogamie), ale odlišná stavba zoospor: jádro spojeno s kinetosomem, ribosomy všude v cytoplazmě (nejen "jaderná zóna"), více tukových kapek i mitochondrií • Olpidium – parazité řas, hub a rostlin; O. brassicae způsobuje nekrózy u klíčních rostlinek brukvovitých životní cyklus: zoospora => po kontaktu s kořenovým vláskem se encystuje => protoplast parazita proniká do buňky => zde ve stélce jaderné dělení => stélka se obalí bun. stěnou => kulovité sporangium s vyúsťovacími kanálky na povrch buňky hostitele => uvolňování zoospor; chovají-li se jako izogamety, dojde ke kopulaci => 2-bičíkaté a 2-jaderné zygoty napadají hostitele podobně jako zoospory => v jeho buňkách vznikají odpočívající sporangia => přezimují => teprve před klíčením karyogamie => pak meioza => zoospory (poznámka: system. pozice rodu Olpidium je dnes nejistá) Sporangium s rhizoidy Spizellomyces punctatus Foto Don Barr, http://www.bsu.edu /classes/ruch /msa/barr.html [USEMAP] Třída: MONOBLEPHARIDOMYCETES řád Monoblepharidales - zřejmě nejodvozenější, rozvětvené cenocytické mycelium s pseudosepty, pravé přehrádky oddělují jen reprodukční struktury, protoplazma obsahuje hodně vakuol a tuku • zoospory mají jádro obklopené vrstvou ribosomů, od kinetosomu se paprsčitě rozbíhají mikrotubuly směrem k jádru (ale není zde spojení), rumposom je vytvořen, tukové kapky v přední části buňky • pohlavní proces: oogamie – nestejná gametangia jsou uspořádána párovitě; typ epigynní – oogonium vzniká terminálně a anteridium subterminálně – nebo hypogynní – naopak oplozená oosféra se mění v oosporu, obalí se tlustou stěnou => po určité době klíčí hyfou Monoblepharis sp., vlevo mladé oogonium, uprostřed oogonia s anteridii + kulovité oospory, vpravo zralé oospory Foto vevo a vpravo Marilyn Mollicone, http://www.plantbio.uga.edu/zoosporicfungi/monfoamy.htm; uprostřed Don Barr, http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/barr.html [USEMAP] životní cyklus: zoospory přisednou na substrát a zatáhnou bičík => vyrůstají rhizoidy a opačným směrem cenocytické mycelium => na koncích hyf se tvoří zoosporangia => několikajaderný protoplast se rozpadá => z částí vznikají zoospory za nepříznivých podmínek se na koncích hyf objeví gametangia => přenos anterozoidů vodou k otvoru v oogoniu => dikaryotická zygota => karyogamie před vytvořením stěny => meioza před klíčením hyfou • zástupci: hlavně vodní a půdní saprofyté v tropech a subtropech (Monoblepharis) Oddělení: NEOCALLIMASTIGOMYCOTA řád Neocallimastigales, rod Neocallimastix – obligátně anaerobní organismy žijící symbioticky v bachorech přežvýkavců, tvoří vícebičíkaté (!) zoospory [USEMAP] Oddělení: BLASTOCLADIOMYCOTA Třída: BLASTOCLADIOMYCETES • primitivní typy mají nahé stélky bez rhizoidů, odvozenější potom cenocytické stélky, přepážkou oddělené rhizomycelium a reprodukční struktury (gametangia, sporangia) • stavba zoospor: chybí rumposom, ribosomy jsou nahloučené v "čepičce" na předním konci jádra, je vytvořen tzv. "side-body-complex" (ER+tukové kapky+mitochondrie) • zástupci jsou saprofyté, vzácněji parazité: Coelomomyces parazituje v coelomu larev komárů (možnost využití pro „biologický boj“), Physoderma – parazité na plodinách (vojtěška, kukuřice) [USEMAP] • pohlavní rozmnožování: izogamie nebo anizogamie, poprvé typická rodozměna (sporofyt nese sporangia, gametofyt nese gametangia) • vyskytují se tři typy životního cyklu – haplo-diplobiotický, diplobiotický a apomiktický (všechny tři najdeme u tropických půdních druhů rodu Allomyces) Tento, jakož i další životní cykly, jsou převzaty z http://www.uniovi.es/bos/Asignaturas/Botanica/9.htm Allomyces arbuscula, anteridia a oogonia Foto Don Barr, http://www.bsu.edu/classes/ruch/msa/barr.html [USEMAP]