Prověřování vědomostí a hodnocení Funkce hodnocení: 1. učitelům poskytuje informace o plnění cílů daných osnovami 2. žáka informuje o výsledcích učení, podněcuje jeho aktivitu 3. ředitele a jiné kontrolní orgány informuje o úrovni výchovy a vzdělávání 4. rodiče informuje o prospěchu a chování žáka Hodnocení znamkovani_komentar zaka Zásady hodnocení (Mareš a Křivohlavý 1995, Dvořák a kol. 1982) 1. objektivita První výzkumné sondy u nás naznačily, že učitelé mají vyhraněný postoj, ať už kladný nebo záporný, k více než dvěma třetinám žáků. Učitel žáky, k nimž má kladný postoj, výrazně nadhodnocuje, žáky, k nimž má záporný postoj, výrazně podhodnocuje. (Mareš a Křivohlavý 1995) Zásady hodnocení (Mareš a Křivohlavý 1995, Dvořák a kol. 1982) 1. objektivita 2. přiměřená náročnost 3. úcta a pedagogický takt vůči žákovi 4. soustavnost 5. hodnocení rozmanitých vědomostí i dovedností pravidelne_hodnoceni hodnoceni_ruznych_cinnosti (obrázky převzaty z práce Kyriacou 1996) Měli byste pravidelně hodnotit pokrok žáků Pro hodnocení užívejte širokou škálu činností Ústní zkoušení Test rozvoj vyjadřovacích schopností žáka + - pomoc učitele + - objektivita při hodnocení - + rychlost zkoušení - + rychlost zpětné vazby - + srovnatelné podmínky zkoušky - + Nejpoužívanější způsoby hodnocení vědomostí žáků, jejich výhody a nevýhody Ústní zkoušení jednotlivce (Altmann 1970) – 1 otázka široká, 3–5 drobných otázek na stěžejní pojmy – učitel se ujistí, zda žák otázce (otázkám) rozumí – otázku je možné přeformulovat, upřesnit, ale nenapovídat správnou odpověď – monolog, učitel do něj nezasahuje, opravuje pouze větší nesprávnosti – učitel neopakuje správné odpovědi – opravu drobných nepřesností zajišťuje učitel dodatečnými otázkami ("Proč?“, „Uveď příklad“), neví-li zkoušený, dotaz do třídy – ideální je, poslouchá-li třída při zkoušení odpovědi Ústní zkoušení jednotlivce (Altmann 1970) – doba zkoušení 5–7 minut – známku oznámí učitel ihned po výkonu, nahlas a zdůvodní ji („Nic moc, ještě uvidíme, jak dopadne Pepík.“) Slovní hodnocení, zejména pochvala, má velký motivační účinek!!! Pochvala obsahující ALE přestává být pochvalou a mění se v diplomaticky zaobalenou výtku!!! – jedna známka z ústního zkoušení za školní rok („neviditelná pětka“) Má význam zkoušet studenta, který se přizná, že neumí? Mírnější známky na začátku školního roku? Zkoušení dobrovolníků? Orientační ústní zkoušení – slouží k opakování probrané látky – zapojuje se do něj celá třída Zásady kladení otázek (Altmann 1970) ▪ nejprve vyslovit otázku, potom vyvolat žáka • nerušit žáky při promýšlení odpovědi • přesně formulovat otázky • klást stručné, jazykově a slovosledně správné otázky • vyhýbat se otázkám, na něž lze odpovědět pouze ano nebo ne popř. vyžadovat zdůvodnění odpovědi question4 Typy otázek 1.Otázky zjišťovací a ověřovací (ověřují znalost faktů) Př. Trávení potravy Př. Jaké jsou funkce krve? 2. Otázky srovnávací (slouží k logickému srovnání předmětů, pochopení podstaty jevu, vystižení důležitých znaků) Př. Které z těchto živočichů řadíme k šelmám a proč? Př. Jak se liší podmíněný a nepodmíněný reflex? 3. Otázky úvahové (vyžadují samostatné myšlení k vysvětlení podstaty jevu, vztahů, následků, souvislostí) Př. Proč se ovocné stromy přesazují po opadu listů? Př. Proč zralé třešně po dešti praskají? Testy Vlastnosti testu: validita (obsahová) = funkčnost testu; míra shody mezi tím, co jsme chtěli testem zjistit a mezi výsledky testu reliabilita = spolehlivost testu; aplikujeme-li test na srovnatelné skupiny žáků, musíme dostat srovnatelné výsledky praktičnost – snadné zadávání, vyhodnocování i interpretace testu (nesmí být uplatňována na úkor validity) objektivita – výsledek testu nezávislý na hodnotiteli Klasifikace testů: standardizované – tvoří je profesionálové, slouží k porovnávání úrovně znalostí na více školách: SCIO testy, testy MŠ, CERMAT nestandardizované - tvoří učitelé sami CERMAT scio cermat_biologie www.cermat.cz www.scio.cz Typy testových otázek: A. otevřené A1. se širokou odpovědí – u velmi široce volených otázek naznačit strukturu odpovědi – připravit si vzorovou odpověď, tu si rozdělit na jednotlivé části a ty obodovat Př. Krev (složení, funkce krve). Př. Charakteristika krytosemenných rostlin (morfologie, anatomie, ekologie). Př. Nakresli a popiš vnější stavbu dlouhé kosti. A2. se stručnou odpovědí - doplňovací – pozor na srozumitelnost textu – místa na doplnění musí mít stejnou délku – otázky vhodné na zapamatování a porozumění pojmům Př. Mezi síněmi a komorami jsou chlopně _________, na začátku aorty a plicní tepny jsou chlopně _________. Př. V 1 mm3 je _________ červených krvinek. A2. se stručnou odpovědí produkční (jednoslovná odpověď na otázku) – otázky vhodné na zapamatování a reprodukci vědomostí – otázka nesmí napovídat správnou odpověď Př. NE: Jak se jmenuje francouzská vědkyně, která objevila radium? ANO: Kdo je objevitelem radia? Oba typy otázek (doplňovací a produkční) jsou snadno zaměnitelné. Př. Pojmenuj označené organely plantcell B uzavřené B1. dichotomické (odpověď ano/ne, správně/nesprávně) – otázky vhodné na zapamatování a porozumění tvrzením – svazky otázek – nepoužívat dlouhé výroky – negativní formulace zdůraznit graficky. Př. Rozhodněte, zda jsou pravdivá následující tvrzení: • Průměrná délka života červené krvinky je asi 200 dní. • Červené krvinky nemají jádro. • Podmíněné reflexy vznikají v průběhu života. • Ke vzniku podmíněných reflexů není třeba zvláštních podnětů. B2. s výběrem odpovědi (několik možností odpovědi) – možnosti volby: minimum 3, optimum 4–5 – umístění správné odpovědi náhodné – nesprávná možnost nesmí být nesmyslná (musí být stejně lákavá jako správná) – z hlediska prověření porozumění jsou vhodné otázky s vícenásobnou odpovědí velmi vhodné (obtížné hodnocení) Př. Karyotyp člověka tvoří: a) 22 párů autozomů, 1 pár gonozomů b) 23 párů chromozomů c) 46 chromozomů d) 44 autozomů, 2 gonozomy B3. Přiřazovací – otázky testují úroveň porozumění a aplikaci vědomostí – nestejně velké skupiny – maximálně 8 dvojic – kombinovat označení ve skupinách (např. čísly a písmeny) Př. Zařaďte rostlinné druhy k příslušným čeledím: 1. kopretina bílá A. liliovité 2. srha říznačka B. hluchavkovité 3. šalvěj luční C. lipnicovité 4. kokoška pastuší tobolka D. brukvovité 5. jaterník podléška E. pryskyřníkovité F. hvězdnicovité Př. Přiřaď k označeným částem rostlinné buňky správné výrazy plantcell vakuola Golgiho komplex endoplazmatické retikulum jádro cytoplazmatická membrána buněčná stěna chloroplast mitochondrie ribozomy B4. Uspořádací – otázky testují porozumění – maximálně 6–8 nabídek – přesně vymezit hledisko uspořádání. Př. Vyber části trávicí soustavy a seřaď je v pořadí, v jakém prochází potrava. jícen hltan tenké střevo žaludek hrtan tlusté střevo konečník ústa Tvorba testu Nepoužívat otázky jednoho typu Správná odpověď musí být jednoznačná Nepoužívat doslovné formulace z učebnice nebo sešitu V otázce nepoužívat slova nebo údaje jako ve správné odpovědi Nezávislé otázky Zvýraznit negativní formulace Tvorba alternativního testu Testy co nejpodobnější – objektivita Stejný počet různých typů testových otázek Otázku kladnou přeformulovat na zápornou – ALE: Stejný počet negativně formulovaných otázek!!! Zaměnit pořadí úloh Zaměnit pořadí odpovědí v otázce Doplnit různé pojmy do stejného textu nebo obrázku Zadávání testu NIKDY za trest Seznámit žáky se způsobem zápisu odpovědi Určit a napsat na tabuli čas určený k vypracování testu Upozornit na počet možných odpovědí Nerušit žáky napovídáním, mluvením, poznámkami k celé třídě Udržet při vypracovávání testu klid ve třídě – soustředění Zadávání testu Nediktovat, otázky vždy tištěné Př. prof. Mášová – na papírku natištěné jen otázky, odpovídají na prázdný papír, otázky je možné používat opakovaně Př. prof. Slámová – test, kde jsou 4 otázky tištěné + jednu navíc diktovaná: A – stavba živočišné buňky, B – vývoj oplozeného vajíčka – žáci jsou soustředění na již rozdaný test a nejsou schopni si zaznamenat poslední diktovanou otázku, vyučující ji musí mnohokrát pro jednotlivce opakovat Hodnocení testu hodnotit celou skupinu (A nebo B) současně – jen tak je možné ohodnotit písemky stejně (prof. Sítařová, Jaroška) lehké (nad 80 %) a těžké (pod 20 %) otázky – něco je špatně důležitá je rychlá zpětná vazba – opravit testy co nejdříve po napsání vyhodnocené testy rozdat, upozornit na často se opakující chyby, individuální chyby konzultovat individuálně dopisování testů •Způsob prověřování vědomostí v hodině • •2 studenti zkoušeni ústně, z toho jeden odpovídá a jeden si připravuje vzadu na tabuli nákres, mezitím •4 píší malou písemku vpředu v lavicích •druhý zkoušený odpovídá na otázky, které byly na malých písemkách (ti co psali malé písemky, se hned dozví, zda to mají správně, prof. Pataki) • Kromě hodnocení vědomostí formou ústního nebo písemného zkoušení využíváme v biologii i hodnocení jiných činností (dovedností): – práce v laboratoři (laboratorní protokoly) – příprava referátů – seminární práce, účast v olympiádách nebo SOČ – protokoly z terénních cvičení a exkurzí – praktické poznávání přírodnin př. G Jaroška – poznávání rostlin z Kapesního atlasu rostlin – kdykoliv během roku; G Tišnov – poznávání rostlin podle laminovaných herbářových položek – praktické úkoly př. G Vídeňská, G Terezy Novákové – zhotovení herbáře Při celkovém posuzování prospěchu bereme v úvahu: – stupeň osvojení látky a jistotu, s níž student učivo ovládá – schopnost samostatného logického myšlení – schopnost aplikace získaných vědomostí a dovedností při řešení nových úkolů – samostatnost a aktivitu při řešení úkolů – úroveň vyjadřování Seznámení se s pojmy není cílem učení, ale prostředkem k pochopení vztahů, funkce, jevů. Literatura: Altmann A.: Vyučovací metody v biologii. – SPN Praha, 1970. Dvořák F. a kol.: Základy didaktiky biologie. – Skripta UJEP Brno, 1982. Hrabal V., Lustigová Z. a Valentová L.: Testy a testování ve škole. – Středisko vědeckých informací Pedagogické fakulty UK Praha, 1994. Kyriacou Ch.: Klíčové dovednosti učitele. – Portál, Praha 1996. Mareš J. a Křivohlavý J.: Komunikace ve škole. – Masarykova univerzita Brno, 1995. Půlpán Z.: Základy sestavování a klasického vyhodnocování didaktických testů. – Kotva Hradec Králové, 1981. Rötling G.: Metodika tvorby učitelského didaktického testu. – Metodické centrum Banská Bystrica, 1996. Stoklasa J., F. Horník E. a Kočárek: Vytváření didaktických dovedností učitele biologie. – SPN Praha, 1984. Turek I.: Didaktické testy. – Metodické centrum Bratislava, 1995.