Cypriniformes
Determinační cvičení
Teleostei
Anotophysi
Gonorynchiformes, 37 druhů
Otophysi (Euostariophysi)
Cypriniformes, 3268 druhů (včetně Cyprinidae)
Characiformes, 1674 druhů
Siluriformes, 1727 druhů
Gymnotiformes, 173 druhů (někdy pod Siluriformes)
Weberův org., 68% všech sladkovodních ryb
Teleostei - Ostariophysi
OSTARIOPHYSI: MÁLOOSTNÍ (Cypriniformes): mřenkovití
a sekavcovití v ČR a SR
1 původní druh mřenkovitých (Nemacheilidae) žijící v ČR i SR:
mřenka mramorovaná – Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758) – LC/LC/-
3 původní druhy sekavcovitých (Cobitidae) v ČR i SR:
sekavec podunajský – Cobitis elongatoides Bacescu et Maier, 1969 – EN/LC/SO
piskoř pruhovaný – Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) – EN/LC/O
sekavčík balkánský – Sabanejewia balcanica (Karaman, 1922) – CR/LC/KO
MÁLOOSTNÍ (Cypriniformes): kaprovití (Cyprinidae) v ČR a SR
Legenda – stupeň
ohrožení v ČR:
Určení pohlaví
Určení věku ryby
Šimek Z., Ryby našich vod
Odlišnosti mezi pohlavím
pohlavní dvojtvárnost
primární znaky:
gonády a hormony
sekundární znaky:
hlavní (nepostradatelné)
kanálky, intromitentní tělíska,
kladélka
vedlejší
velikost (tvar břicha), barva, tvar
permanentní - tvar čelistí, D ploutve
(Thymalidae)
krátkodobé - třecí vyrážky (Salmonidae)
tvar, velikost - břišních, prsních ploutví
tvar a barva genitální papily
kapr obecný
Ale i druhy bez třecí vyrážky, třecího zbarvení, vyrážky, ani
nápadně zvětšené břišní partie
podle tvaru močopohlavní papily a typu ploutevních paprsků v prsních
ploutvích
sumec velký
první paprsek prsní ploutve pilovitý a pevný, jedná se nepochybně o samce
Hybridizace
ploutevní vzorec:
D III,9; A III,11; C 19
šupinový vzorec:
8-9(40-41)4-5
V postranní čáře je 37 – 46 šupin (nejčastěji 41 – 43)
V postranní čáře je 32 – 43 šupin (nejčastěji 38 – 42), nad postranní čárou 7 – 9 řad šupin, pod ní pak 3 – 4 řady.
Požerákové zuby bývají u plotice velmi variabilní. Jsou poměrně silné, jednořadé (vzácně i dvojřadé),
obvykle se vzorcem 6 – 5 (na jednom oblouku 6 zubů v jedné řadě, v protějším oblouku 5 zubů).
Požerákové zuby perlína jsou dvojřadé – v první řadě je 5 větších zubů, v druhé 3 menší s pilovitými hroty.
Perlín
Plotice
Rutilus rutilus × Scardinius erythrophthalmus
Určení věku
Sklerity z časného jara a zimy mají menší poloměr než ty z období "hojnosti" v létě.
Počet anulů je roven počtu let. Starší jedinci mají špatně viditelné první anuly.
kostnatí (Teleostei)
máloostní – Cypriniformes
Weberův aparát, šupiny chybí nebo cykloidní, ploutve bez ostnů,
pouze D, A a P zesílené první paprsky (osten)
čeleď:
sekavcovití (Cobitidae)
hadovité tělo, malé oči, 6-10 vousků kolem spodních úst
piskoř pruhovaný - Misgurnus fossilis
piskoř pruhovaný - Misgurnus fossilis
tělo marginálně zploštělé, drobné šupiny, 10 vousků, do 35 cm
mladí – tmavé pruhy výraznější, zabahněné stojaté vody, přes den zahrabán
135 – 175 šupin v postranní čáře, střevní dýchání, citlivost na změny tlaku
kostnatí (Teleostei)
• máloostní - Cypriniformes
čeleď: sekavcovití (Cobitidae)
sekavec podunajský - Cobitis elongatoides
V povodí Labe se v těchto hybridních populacích mísí genomy druhů Cobitis
elongatoides a Cobitis taenia (s. písečný), v povodí Moravy a Dyje se jedná o
druhy Cobitis elongatoides a Cobitis tanaitica (s. černomořský).
Druh sekavec písečný, se kterým se můžeme setkat ve starší
literatuře, tedy není na našem území v čisté formě vůbec přítomen.
sekavec podunajský - Cobitis elongatoides
•dříve jako sekavec písečný, sibling species
•tělo protáhlé, marginálně zploštělé, malé šupiny, nemusí se překrývat, do 12 cm
•hlava zploštělá bočně a pod okem vztyčitelný trn (vs mřenka)
•6 vousků, kratší zadní pár vousků (k přednímu okraji oka, u sekavčíka až k zadnímu okraji oka)
•na dolní a horní straně kořenu ocasu chybí kožní lem (vs sekavčík)
•Canestriniho šupina u samců (výrazně ztloustlý druhý paprsek prsní ploutve, na jehož bázi je plochý oválný útvar )
•hlinité dno, pomalu tekoucí,
ne bahno
kostnatí (Teleostei)
• máloostní - Cypriniformes
čeleď: sekavcovití (Cobitidae)
 sekavec dunajský - Cobitis elongatoides
sekavčík horský- Sabanejewia balcanica
Dle starší literatury na našem území žije druh Sabanejewia aurata. V nedávné
době bylo ale zjištěno, že naše populace označované jménem sekavčík
horský/balkánský patří druhu Sabanejewia balcanica.
sekavčík horský- Sabanejewia balcanica
•lem u kořene ocasu, silnější podočnicový trn, do 10 cm, obdelníkové skvrny
•skvrna dvojitého půlměsíce
•sekavčík Sabanejewia aurata, platný druh, ale ne v ČR
U nás byl v 50. letech minulého století doložen z Bečvy u Lipníka nad
Bečvou, ale později už nebyl jeho výskyt na této lokalitě potvrzen. V
současnosti známa populace v povodí říčky Vláry na východní hranici naší
republiky a nově též v Jihlavě.
kostnatí (Teleostei)
• máloostní - Cypriniformes
čeleď:
sekavcovití (Cobitidae)
mřenkovití (Nemacheilidae)
mřenka mramorovaná - Barbatula barbatula
mřenka mramorovaná - Barbatula barbatula
•válcovité tělo, protáhlé, šupiny malé, zarostlé, jen na bocích, pod okem chybí trn
•6 vousků, obvykle 13 cm (max. 16 cm), uťatá ocasní ploutev, zaoblené okraje
•pstruhové a parmové vody, písčitokamenité dno, mělká voda do 12 cm
•ve stojaté vodě jen pokud je chladná, snese znečištění, ale ne málo kyslíku
•redukce plynového měchýře, špatně plave, pod kameny
kostnatí (Teleostei)
máloostní - Cypriniformes
čeleď :
kaprovití (Cyprinidae)
•lysé skřele, bez šupin
•nejvýše 2 páry vousků, obvykle však chybí
•zuby na posledním žaberním oblouku (5.)
•C hluboce vykrojená
•tělo marginálně zploštělé,
vysoké nebo vřetenovité
•v ČR 23 rodů, 34 druhů, 29 autochtonních
• D ≥ 14 větvených paprsků
• D > A (výrazně)
• Ozubený osten v A
– 2 páry vousků (kapr)
– bez vousků (karas)
• D ≤ 11 větvených paprsků
• Hladký osten v A
– 2 páry vousků (parma)
– bez vousků (lín, hrouzek)
•dlouhá A, kýl bez šupin
(cejn, ouklej, ouklejka,
podoustev, tolstolobik (ec),
ostrucha)
•krátká A, bez kýlu (!perlín!)
– V před D
(perlín, bolen, střevle (čka),
slunka)
– V pod D
(plotice, hořavka, ostroretka
amur, jelec)
1.
3.
2.
5.4.
2 páry
vousků
kapr
Kaprovití, Cyprinidae
D11
hladký osten v A
D14
delší D než A
ozubený osten v A
bez vousků
karas obecný
karas stříbřitý
2 páry vousků
drobné šupiny
bez kresby
lín
2 páry vousků
parma obecná
větší šupiny
kresba
hrouzek
1 pár vousků
bez vousků
A delší než D
pravý kýl
bez šupin
krátká A
bez kýlu
cejni
ouklej
ouklejka
podoustev
ostrucha
tolstolobik
tolstolobec perlín
bolen
střevle
střevlička
slunka
V před D
V pod D
plotice
hořavka
ostroretka
amur
jelec
kapr obecný
(Cyprinus carpio)
lysec (řádkový), hladká forma
hybridi s karasem ob.
trojřadé požerákové zuby
vysoké tělo, koncová ústa
2 páry vousků
D dlouhá, 14 paprsků, v A osten
karas obecný
(Carassius carassius)
•bez vousků, drsné vypouklé skřele
•D vypouklá (konvexní)
•jednořadé požerákové zuby
•šedozelená barva (zlatý nádech)
•až 65 cm a 3 kg
•lokálně C.carassius f. humulis
nízkotělá tmavá forma, skvrna před C
• mírně vypouklé skřele
• D vhloubená (konkávní),
• C více vykrojená
• větší tmavě lemované šupiny
• osten v A zubatý
• do 50 cm, 3 kg
• triploidní samice, gynogeneze
• sexuální parazitace na samcích jiných
druhů (jen stimul, ne oplození)
• dnes samci i samice se smíšenou
ploidií (2-4n)
karas stříbřitý
(Carassius gibelio)
V roce 1954 byly ryby pocházející z populací na
východě vysazeny v Maďarsku a odtud se jejich
potomstvo začalo lavinovitě šířit všemi směry. V
80. letech 20. století dorazila tato nová vlna karasů
stříbřitých do naší republiky.
dnes běžným a široce rozšířeným druhem.
daleko hojnější než karas obecný
2 páry
vousků
kapr
Kaprovití, Cyprinidae
D11
hladký osten v A
D14
delší D než A
ozubený osten v A
bez vousků
karas obecný
karas stříbřitý
2 páry vousků
drobné šupiny
bez kresby
lín
2 páry vousků
parma obecná
větší šupiny
kresba
hrouzek
1 pár vousků
bez vousků
A delší než D
pravý kýl
bez šupin
krátká A
bez kýlu
cejni
ouklej
ouklejka
podoustev
ostrucha
tolstolobik
tolstolobec perlín
bolen
střevle
střevlička
slunka
V před D
V pod D
plotice
hořavka
ostroretka
amur
jelec
parma obecná
(Barbus barbus)
•oválný průřez protáhlého těla
•dlouhý rypec, masité rty a 2 páry vousků
•C někdy asymetrická, spodní lalok delší
•D, poslední nerozvětvený paprsek
pilovitý
•olivově zelená ryba
•mladé ryby mramorování
•až 120 cm a 6 kg
parma karpatská B.carpathicus
Slovensko
•A dosahuje báze C
lín obecný
(Tinca tinca)
•zavalité tělo, spodní vysunovatelná ústa
•drobné šupiny zarostlé, sliz
•široká báze ocasu
•1 pár vousků na horním rtu
•C slabě vykrojená
•T. tinca aurata – tmavé skvrnky,
červený podklad
Tincidae
hrouzek obecný
(Gobio gobio)
velké šupiny, spodní ústa, vysouvatelná,
hrdlo bez šupin, oči velké u temene
skvrny na C rozptýleně, 12-14 cm, hybridi s oběma druhy níže
V Evropě žije větší počet druhů hrouzků a donedávna byly z našeho území uváděny tři – hrouzek
obecný, běloploutvý a Kesslerův.
hrouzek dlouhovousý ((Romano)Gobio uranoscopus) – SK, Vlárou do ČR?? ale chybí doklad
nejedná o jeden jediný druh, ale jen na našem území lze odlišit pravděpodobně čtyři samostatné
druhy (Gobio gobio, Gobio obtusirostris, Gobio carpathicus a Gobio sp.)
hrouzek obecný může křížit s hrouzkem běloploutvým i Kesslerovým
aktuálně na našem území 8 geneticky jasně odlišitelných druhů/linií hrouzků ve dvou rodech
(Gobio, Romanogobio)
Gobionidae
Na základě genetických analýz byl nejprve oddělen společně s hrouzkem
běloploutvým do samostatného rodu Romanogobio a následně u něj bylo podobně
jako u obou dalších druhů hrouzků zjištěno, že se pravděpodobně vůbec nejedná o
jeden druh a naše populace nejsou totožné s původně popsaným Gobio (dnes
Romanogobio) kesslerii.
Naše populace uváděné jako druh Romanogobio kesslerii lze rozčlenit na
Romanogobio banaticus a patrně zatím neznámý další druh rodu Romanogobio.
Prozatím vše jako hrouzek Kesslerův, nutné pro udržení zákonné ochrany druhu.
hrouzek Kesslerův
(Romanogobio kesslerii)
Menší, štíhlejší, vousky dosáhnou na úroveň zadního okraje oka
hrdlo je holé bez šupin
prsní ploutve dosahují téměř k základně ploutví břišních
skvrny na ocasní ploutvi vytvářejí dvojitou čáru
v porovnání s hrouzkem běloploutvým má obvykle více větvených paprsků hřbetní ploutve (8 místo 7)
hrouzek běloploutvý ?
(Romanogobio albipinnatus)
nejmenší výška těla, holé hrdlo
skvrny na ocase 1 pruh
kratší rypec
vousky za zadní okraj oka
hřbetní ploutev má zpravidla 7 větvených paprsků
patří pravděpodobně ke dvěma odlišným druhům a ani jeden se s původně
popsaným Romanogobio albipinnatus neshoduje. Dlouhou dobu byl hrouzek
běloploutvý znám jen z moravských řek. Tyto ryby v současnosti patří k druhu
Romanogobio vladykovi hrouzek Vladykovův
Ale!!! 2003 a 2005 byl hrouzek běloploutvý objeven na několika místech v Labi.
Zdánlivě totožné rybky po podrobném prozkoumání nepatřily ke stejnému druhu
jako moravské populace. Popsaný jako Romanogobio belingi (h. Belingův)
Hrouzek Belingův (Romanogobio belingi) obývá severoevropské nížiny.
Po povodni v r. 2002 se rozšířil z německého úseku Labe i do Čech, ale
vzhledem k tomu, že žije v hlavní proudnici řeky nad písčitým dnem, možná
dříve unikal pozornosti. Ústí Pšovky do Labe, Liběchov.
kapr obecný
karas obecný
karas stříbřitý
parma obecná
lín obecný
hrouzek Vladykovův
hrouzek Kesslerův
hrouzek obecný
2 páry
vousků
kapr
Kaprovití, Cyprinidae
D11
hladký osten v A
D14
delší D než A
ozubený osten v A
bez vousků
karas obecný
karas stříbřitý
2 páry vousků
drobné šupiny
bez kresby
lín
2 páry vousků
parma obecná
větší šupiny
kresba
hrouzek
1 pár vousků
bez vousků
A delší než D
pravý kýl
bez šupin
krátká A
bez kýlu
cejni
ouklej
ouklejka
podoustev
ostrucha
tolstolobik
tolstolobec perlín
bolen
střevle
střevlička
slunka
V před D
V pod D
plotice
hořavka
ostroretka
amur
jelec
cejn velký
(Abramis brama)
cejnek malý
(Blicca bjoerkna)
•Velké oko, malá hlava
•velké šupiny
•C hluboce vykrojená
•v čáře pod 50 šupin
•ploutve šedavé
•krátká A, ale 19-23 paprsků
•dvouřadé pož. zuby
•kýl bez šupin
•předek hřbetu bez šupin
•A jen 15-18 paprsků
•v postranní čáře 45-59 š.
•jednořadé požerákové zuby
•ústa malá vysunovatelná
•tmavé ploutve
•báze A krátká (jako cejnek)
•menší oko než cejnek
•až 85 cm, 7 kg
cejn perleťový
(Abramis sapa)
cejn siný
(Abramis ballerus) Ballerus ballerus
•horní ústa
•nejštíhlejší tělo z cejnů
•A 33(36)-46 měkkých paprsků
•hlava relativně špičatá
•v čáře 62-77 šupin
•velké oči
•(polo)spodní ústa, protáhlé tělo
•krátká vysoká hlava s tupým rypcem
•nízká A
•32 (36)-45 měkkých paprsků v A
•v čáře 47-55 šupin
•stříbrná iris
•do 25 cm
ostrucha křivočará
(Pelecus cultratus)
podoustev říční
(Vimba vimba)
•za D ostrý kýl s šupinami
•lysý kýl před A
•C hluboce vykrojena
•v A 17-22 paprsků
(vs ostroretka, A kratší)
•ústa do obloučku
•do 30 cm
rovný hřbet, klikatá postr.č., ostrý kýl bez šupin, horní ústa,
zámek jak bolen, dlouhé P, jen Soutok
ouklej obecná
(Alburnus alburnus)
ouklejka pruhovaná
(Alburnoides bipunctatus)
obvykle do 25 cm, kýl bez šupin, „pouští šupiny“
úplná postranní čára, v A 16-17 paprsků
koncová ústa
téměř koncová ústa, prohnutá postr. č., kýl bez šupin, tmavý postranní pás
tolstolobik bílý
(Hypophthalmichthys molitrix)
tolstolobec pestrý
(Aristichthys nobilis)
Ostrý břišní kýl vzadu bez šupin, dlouhá od hlavy po A
kratší P, temný okraj šupin, kolem 10 kg
mohutné tělo,
kýl krátký od V po A
oči velké, nízko
delší P ploutve, po bázi V
(vs tolstolobik)
u nás z Ruska 1964
až 35 kg
cejn velký
cejn perleťový
cejnek malý
cejn siný
tolstolobec pestrý
ouklejka pruhovaná
ouklej obecná
tolstolobik bílý
podoustev říční
2 páry
vousků
kapr
Kaprovití, Cyprinidae
D11
hladký osten v A
D14
delší D než A
ozubený osten v A
bez vousků
karas obecný
karas stříbřitý
2 páry vousků
drobné šupiny
bez kresby
lín
2 páry vousků
parma obecná
větší šupiny
kresba
hrouzek
1 pár vousků
bez vousků
A delší než D
pravý kýl
bez šupin
krátká A
bez kýlu
cejni
ouklej
ouklejka
podoustev
ostrucha
tolstolobik
tolstolobec perlín
bolen
střevle
střevlička
slunka
V před D
V pod D
plotice
hořavka
ostroretka
amur
jelec
slunka obecná
(Leucaspius delineatus)
střevle potoční
(Phoxinus phoxinus)
vřetenovité tělo, zaoblené ploutve, neúplná
postr. č., 10 cm, několik odlišných linií
tělo štíhlé marginálně zploštělé, horní ústa, neúplná
postranní čára, velké oko
bolen dravý
(Leuciscus aspius)
perlín ostrobřichý
(Scardinius erythrophthalmus)
střevlička východní
(Pseudorasbora parva)
zámek, velká ústa, kýl s šupinami
C vykrojená, špičky!
vysoké tělo, kýl s šupinami, tmavý hřbet
červené ploutve, oko oranžové
svrchní ústa, šupiny poloměsíčitou skvrnu, mladí tmavý pruh, 8 cm
bolen dravý
slunka obecná
střevlička východní
perlín ostrobřichý
střevle potoční
2 páry
vousků
kapr
Kaprovití, Cyprinidae
D11
hladký osten v A
D14
delší D než A
ozubený osten v A
bez vousků
karas obecný
karas stříbřitý
2 páry vousků
drobné šupiny
bez kresby
lín
2 páry vousků
parma obecná
větší šupiny
kresba
hrouzek
1 pár vousků
bez vousků
A delší než D
pravý kýl
bez šupin
krátká A
bez kýlu
cejni
ouklej
ouklejka
podoustev
ostrucha
tolstolobik
tolstolobec perlín
bolen
střevle
střevlička
slunka
V před D
V pod D
plotice
hořavka
ostroretka
amur
jelec
plotice obecná
(Rutilus rutilus)
plotice lesklá dunajská
(Rutilus pigus)
červené oko, ústa koncová, světlá výstelka břišní dutiny
častí hybridi s cejny, cejnky, perlíny, ouklejemi
Ústa polospodní, oko žluté, tmavá výstelka
tupý rypec, nižší a protáhlejší, hlava menší
než u plotice obecné, rypec je tupěji zakončen
Poslední nález pochází z roku 1955,
kdy byl v Břeclavi na Dyji uloven samec.
Dříve po Olomouc, dnes v ČR zatím ne,
ale Slovensko v Dunaji.
Rozlišovací znaky perlín / plotice
Hřbetní ploutev má 3 tvrdé paprsky a 8 – 11 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 3
tvrdé a 8 – 12 (nejčastěji 10) měkkých větvených paprsků a prsní ploutev 1 tvrdý a 15
měkkých paprsků. V postranní čáře je 37 – 46 šupin (nejčastěji 41 – 43).
Perlín – Ploutve do červena. Nazelenalý hřbet. Horní postavení úst. Plotice – Oranžová
skvrna v oku. Ploutve do oranžova.
Požerákové zuby bývají u plotice velmi variabilní. Jsou poměrně silné, jednořadé (vzácně i
dvojřadé), obvykle se vzorcem 6 – 5 (na jednom oblouku 6 zubů v jedné řadě, v protějším
oblouku 5 zubů – proti mezerám na druhé straně). Zaznamenány byly i požerákové zuby v
uspořádání 5 – 5, 6 – 6 nebo 2.6 – 5.2 (dvojřadé).
Čeho si všímat při běžném pohledu:
protáhlé, mírně zploštělé tělo
stříbrné boky s poměrně velkými šupinami
základna břišních ploutví je pod 1. paprskem hřbetní ploutve
střední ústa
červená duhovka oka
spojnice bází břišních a hřbetní ploutve
Pouze břišní ploutve a ploutev řitní mají načervenalou barvu. Tělo je ze stran zploštělé, ale
zdaleka není tak vysoké jako u perlína nebo cejnů. Ústa jsou střední a u většiny jedinců je
možno pozorovat typické červenavé zabarvení oční duhovky.
jelec proudník
(Leuciscus leuciscus)
jelec tloušť
(Squalius cephalus)
jelec jesen
(Leuciscus idus)
Nejmenší, malá polospodní ústa
oči blíže k temeni, velké
D nad V (vs ostatní jelci, D dozadu
A vklenutá, postr.č. 46-56 šupin
20-25 cm
vypouklá A
velké lemované šupiny
velká ústa, válcovité tělo
do 30 cm
Vysoké tělo, malá koncová ústa, tělo za hlavou vyklenuté
A vklenutá či uťatá, více šupin v postr.č. 55-62 (vs perlín)
„zlatý jesen“ L. idus orfus
Leuciscidae
jelec jesen forma „bolenová“
forma „jesenová“
hybrid?
amur bílý
(Ctenopharyngodon idella)
ostroretka stěhovavá
(Chondrostoma nasus)
Malá koncová ústa široká, vs tloušť
hlava rovně v trup, oči po stranách hlavy
krátké základny A a D, bez kýlu
štěrbinová spodní ústa, mladí lehký oblouk
C vykrojená, v A jen 10-11 paprsků
hořavka duhová
(Rhodeus amarus)
vysoké tělo, tmavý pruh od ocasu, neúplná postr.č.
ostrakofilní druh
Donedávna se latinsky jmenovala Rhodeus sericeus amarus – tj byla
poddruhem druhu Rhodeus sericeus. Zmíněný druh byl na základě
novodobých analýz rozdělen na dva samostatné, z nichž Rhodeus sericeus
žije na Dálném východě a v Evropě je zastoupen druh Rhodeus amarus.
jelec tloušť
jelec jesen
jelec proudník
amur bílý
ostroretka stěhovavá
plotice obecná
plotice lesklá
hořavka duhová