Obojživelníci (Lissamphibia)
Urodela (= Caudata) - mloci (severní polokoule), 8 čeledí
- ocas i v dospělosti, většinou 4 končetiny, často menší samci, silný čich
Hynobiidae (5;31) - pamlokovití (Asie) Cryptobranchidae (2;2) - velemlokovití (Jap, Čína, sv. S-Ameriky) Sirenidae (2;3) - surýnovití (jv. USA) Amphiumidae (1;3) - úhoříkovití (jv. S-Ameriky) Proteidae (2;6) - macarátovití (sv. S-Ameriky,
D
Slovinsko)
Salamandridae (14;43) - mlokovití (holarctis)
Ambystomatidae (4;60) - axolotlovití (S-Amerika f Mexiko)
Plethodontidae (20; 168) - mločíkovití (Amerika,
Korea, Evropa - Hydromantes - 7 v Evropě)
čeleď Salamandřidae
- terestričtí, rozmnožování ve vodě
- u nás 8 druhů
- dříve 7 druhů rodu Triturus, 1 druh Salamandra
- pak Triturus (3), Lissotriton (3), Mesotriton (1),
Salamandra (1)
- nyní Triturus (3), Lissotriton (3), Ichthyosaura (1), Salamandra (1)
Vajíčka ocasatých
- u mloka ovoviviparie, jinak vejcorodost
- vajíčka čolků kladena jednotlivě, obklopená oválnými rosolovitými obaly a zabalená v listech ponořených rostlin nebo nalepena na různých substrátech
- většinou dvoubarevná (nahoře tmavší), velcí čolci jednobarevná
čolek velký, čolek dunajský, čolek dravý
- vajíčka jednobarevná
- žlutavo-bílá / zelenavo-bílá
- průměr 2-3 mm, s obalem až 5 mm
čolek horský, čolek obecný, čolek hranatý, čolek karpatský
- vajíčka dvoubarevná
- horní polovina nejčastěji hnědá / spodní světle hnědá, béžová
- velikost až 2 mm, s obalem až 4 mm
- u č. obecného a hranatého menší, u č. karpatského a horského větší
Larvy ocasatých
- 4 páry žaberních štěrbin, 3 páry vnějších zaber
mlok
horní ploutevní lem nízký, vzadu tupé zakončení ocasu světlé skvrny na bázi končetin tekoucí vody
čolek
horní ploutevní lem vyšší, i vepředu na ocase často koncové vlákno báze končetin j ednobarvé stojaté vody
Larva mloka skvrnitého
Salamandra salamandra, mlok skvrnitý
- typické žlutočerné zbarvení (variabilita - v Evropě asi 15 poddruhů)
- u nás S. s. salamandra, příp. S. s. terrestris
- výrazné parotidy, ocas na řezu kruhovitý až oválný
Larvy čolků
- lépe se určují starší larvy, pozor na biotop a roční dobu
čolek velký, č. dunajský, č. dravý
- vysoký ocasní ploutevní lem s velkými tmavými skvrnami a bíle poprášenými okraji
- ploutevní lemy na ocase přecházející pozvolna ve špičku
- velmi dlouhé prsty na končetinách, zejména u mladších larev
- velikost až do 100 mm
- mladší světlejší než starší
Larvy čolků
čolek obecný (č. hranatý)
- ploutevní lemy obvykle beze skvrn
- larvy obvykle světle zbarveny
- ploutevní lemy na ocase přecházející pozvolně ve špičku
- na těle 1 -2 řady světlých skvrnek (až pruhy u starších larev)
- často tmavý pruh od nozdry
- velikost až 40 mm
čolek horský
- ploutevní lemy s výrazným žlutozeleno černým mramorováním
- larvy často hodně tmavé
- ploutevní lemy na ocase přecházející ve špičku prudce (nebo je zakončen tupě)
- velikost až 50 mm
č. karpatský - něco mezi
„Velcí čolci", rod Triturus
- velké druhy (14-18 cm), výrazné hřbetní hřebeny u samců s přerušením před ocasem, světlý pruh na ocase, oranžová skvrnitá břicha
T. cristatus, čolek velký, nejhojnější T. dobrogicus, čolek dunajský, soutok
Moravy a Dyje T. carnifex, čolek dravý, Znojemsko, pouze
kříženci s T. cristatus
Wolterstorffův index (poměr mezi délkou předních končetin a vzdáleností mezi předními a zadními končetinami)
T. cristatus
T. dobropicus
T. carnifex
- delší nohy
- střední velikost
- shora tmavě šedý
- břicho žlutooranžové
- lem na hlavě od očí
- hrubší „krupička" boků
- kratší rozdělení hřebenu
- skvrny na břiše spíše po stranách
- Wl (M) = 0.54-0.63; Wl (F) = 0.46-0.54
- krátké nohy
- nejmenší
- shora světlejší
- břicho sytě oranžové
- lem na hlavě před očima
- jemnější „krupička" boků
- kratší rozdělení hřebenu
- nahloučení skvrn na břiše uprostřed
- Wl (M) =< 0.54; Wl (F) = < 0.46
- delší nohy
- největší
- shora světlejší
- břicho oranžové
- lem až za hlavou
- bez „krupičky" boků
- delší rozdělení hřebenu
- větší skvrny na těle, na břiše skvrny spíše uprostřed
- Wl (M) = 0.64-0.67; Wl (F) = 0.54-0.59
„malí čolci", rod Lissotriton (8 -10 cm)
L vulgaris, čolek obecný
- nejhojnější, (velikost a zbarvení)
- hřbetní lem samců bez přerušení (modrá páska naspod ocasního lemu)
- samci skvrnití na hřbetě i na břiše
- na souši celkově světlejší
- chybí volný konec na ocase, oblé boční lišty u F, M lemy na zadních nohách
- hlavně otevřené mokřady nížin (asi do 700 m n. m.)
L montandoni, čolek karpatský
- „karpatský endemif - u nás Beskydy a Jeseníky! (vyšší nadmořské výšky)
- samci bez hřbetního lemu (začíná až od pánve)
- volný konec ocasu (ocasní vlákenko)
- podélné kožní lišty (hranatý vzhled), mramorování
- chybí skvrny na žlutooranžovém břichu
- drsná kůže
- hybridi s č. obecným nebo č. horským
- zastíněné lesní biotopy
L helveticus, čolek hranatý
- západoevropský druh - u nás Z Krušné hory (vyšší nadmořské výšky)
- ještě výraznější podélné kožní lišty (hranatý vzhled)
- volný konec ocasu (ocasní vlákenko)
- žlutooranžové břicho větš. beze skvrn
- hladká kůže, masová barva na okrajích břicha
- zastíněné lesní tůně a rozjezděné cesty
Samice rodu Lissotriton
- narozdíl od samců je identifikace značně obtížná (hybridizace)
- rozdíly mezi vodní a suchozemskou fází
- helveticus vs. vulgaris a montandoni vs. vulgaris: skvrnitost spodní strany (hlavně hrdlo), hranatost, hrubost kůže, velikost, šířka hlavy
- průměrná velikost: vulgaris > montandoni > helveticus
- zrnitost kůže: montandoni > vulgaris > helveticus
. vulgaris ^ neivetjCUS montandoni
„malí čolci", rod Ichthyosaura
I. alpestris, čolek horský 198
- tmavě zbarvený, sytě oranžové břicho beze skvrn, na bocích černé skvrnění
- pruhovaný hřbetní lem u samců
- samice světlejší s mramorováním
- velikost do 12 cm
- ve výškách nad 350 m n. m.
- menší zastíněné nádrže
Anura - žáby (bezocasí)
v dospělosti bez ocasu
4 končetiny, zadní zvláště vyvinuté (skákání a plavání)
bubínky na povrchu hlavy
jazyk většinou přirostlý ke spodine úst vpředu (vzadu volný) - lov
v ČR 13 druhů z 5 čeledí (Bombinatoridae, Pelobatidae, Bufonidae, Hylidae, Ranidae)
Snůšky žab
- vnější oplození
vajíčka (specifické uspořádání)
- kulovité obaly, vajíčka tmavá,
snůšky vždy hromadné
- nikdy v záhybech listů
23. Uspořádání vajíček u blatnice skvrnité.
I Uspořádání vajíček u ropuch: A — po nakladení, B — provazec je natahován ve směru šipky, C — těsně před vykulením pulců vystupují vajíčka na
povrch provazce.
25. Uspořádání vajíček u rodů: skokan, kuňka a rosnička,
29
Vajíčka žab
kuňka obecná
-vajíčka hnědá, s mírně světlejší spodní polovinou
- malé nepravidelné shluky, nalepené na rostliny
- do 15-40 vajíček ve snůšce
- velikost až 2 mm, s obalem až 8 mm
kuňka žlutobřichá
- malé hroznovité shluky přilepené na stéblech
-10-30 vajíček ve snůšce (stejná velikost)
- často obalené bahnem a nárosty, obaly více tuhé
Vajíčka žab
Ropuchy: výskyt brzo zjara (r. obecná) či pozdě zjara (r. zelená a r. krátkonohá), jiné biotopy
- vajíčka černá / černohnědá, tisíce vajíček ve snůšce, provazce až 5 m dlouhé (u r. krátkonohé pod 2 m) a až 8 mm široké, vajíčka ve 2-4 řadách
- provazce propleteny ve vegetaci (r. obecná) či volně (r. zelená a krátkonohá)
Vajíčka žab
blatnice skvrnitá
- provazec až 100 cm dlouhý a až 3 cm tlustý (často se rozpadá na menší kousky), zapletený mezi rostlinami
- až 7.000 vajíček ve snůšce (5-10 řad), horní polovina vajíček tmavě hnědá, spodní polovina se světlou skvrnou (později tmavá)
Vajíčka žab
rosnička zelená
- nepravidelné shluky vajíček, cca velikosti vlašského ořechu
- vajíčka hodně světlá (bílá/žlutobílá), horní polovina hnědá
- max. 100 vajíček ve snůšce (spíš méně), připevněny ke stéblům
- rosolovité obaly vajíček nejsou pevné (ani shluky nejsou pevné)
Vajíčka žab
zelení skokani
- větší nepravidelné snůšky (shluky vajíček), uchycené na vegetaci pod hladinou, jednotlivě i ve shlucích
- vajíčka výrazně dvoubarevná; horní polovina hnědá, spodní žlutá
- často jen několik desítek vajíček ve snůšce, max. cca 1.000
- rosolovité obaly vajíček stejně jako u rosničky nejsou pevné
skokan štíhlý                  \Z<3J I Zd b            skokan ostronosý
- pevné kulovité snůšky, „propíchlé", z - pevné snůšky, spíše nepravidelného tvaru hnědých skokanů relativně nejmenší (někdy kulovité)
- obvykle uloženy jednotlivě, a za čerstva - uloženy jak jednotlivě, tak i ve větších pod vodou shlucích, uchycené pod hladinou i na hladině
- max. cca 2000 vajíček ve snůšce
- max. 3000 vajíček ve snůšce
skokan hnědý
- pevné snůšky nepravidelného tvaru |
- obvykle uloženy ve velkých shlucích
na hladině (mělčiny), výjimečně
jednotlivě (ne na vegetaci) - max. 4500 vajíček ve snůšce
Larvy žab
-» pulci (vnitřní žábry, zrohovatělá ústa s rohovitými zoubky)
12    3 5    6  7       8   9 10
M) Popis larvy žáby — pulce: 1 — nosní otvory, 2 — ústní disk (viz obr. 21), 3 — oko; 4 — spiraculum, vnější vyústění vnitřních zaber, 5 prosvítající střevní kličky, 6 — anální otvor, 7 — zadní končetina ve vývoji, 8 — ocas, 9 — ocasní ploutevnl lem, 10 — zrna melaninu.
a
l\ Ústní disk: a — vlastní ústní otvor, obklopený dolní a horní čelistí, b — horní řady ro ha vitých zoubků, c — dolní řady zoubků.
Ropucha obecná
Blatnice skvrnitá
27
Larvy žab
Larvy žab
rosnička zelená
- mladí pulci tmaví, později žlutozelení se zlatavým leskem
- ploutevní lem začíná až téměř v úrovni očí
- ploutevní lem s tmavým skvrněním
- dva typy pulců (variabilita)
- spíše trojúhlý tvar ústního disku, méně řad zoubků
- velikost až 50 mm
blatnice skvrnitá
- mladí pulci žluto-okroví, později okroví bez lesku
- ploutevní lem začíná v zadní části těla (blíže k ocasu)
- ploutevní lem jednobarevný, bez skvrnění (tmavší u horního nasazení)
- víc než 4 dolní řady zoubků
- velikost až 20 cm
Larvy žab
Kuňky - dýchací otvor na břišní straně
kuňka obecná
- okrové až hnědé zbarvení
- vysoký ploutevní lem začíná téměř v úrovni očí, mřížkovaný
- ústní disk při zavřených ústech téměř trojúhelníkovitý
- shora zaškrcení trupu
kuňka žlutobřichá
- okrové až hnědé zbarvení
- nižší ploutevní lem začíná v zadní části těla (mřížkovaný)
- ústní disk při zavřených ústech oválný
- shora zaškrcení trupu
Larvy žab
ropuchy
- ploutevní lem jen na ocase
- pulci r. obecné a krátkonohé velmi malí a hodně tmaví
- obústní papily jen po stranách
ropucha obecná
černohnědé až hnědé zbarvení, zašpičatělý čenich, lem málo skvrnitý, typické shlukování pulců do hejn
ropucha zelená
- nejčastěji olivově zelení, tmavě mramorovaní se světlým břichem
- světlejší a vetsi
Chování pulců ropuch
Larvy žab
č. Bombinatoridae - kuňkovití
- málo pohyblivý jazyk (můžou jej vysunout z
28. Rozdíly ve tvaru rohovitých výrůstků na bradavíčkách kuněk: A — k žlutobřichá (Koblov u Ostravy, 1987], B — kuňka obecná (Nové C
u Kutné Hory, 1987).
Bombina bombina, kuňka obecná
- do 5,5 cm
- na břiše oddělené oranžové skvrny (menší rozsah proti černému podkladu), mezi nimi bílé tečky
- svrchu tmavší, hladké bradavky, tmavé oválné skvrny
- hlavně rybníky
Bombina variegata, kuňka žlutobřichá
- asi 5,5 cm
- na břiše žluté neoddělené skvrny (větší podíl žluté než černé), bez bílých teček
- svrchu světlejší, hrubé bradavky, méně skvrnitá
- hlavně lesní cesty, drobnější mokřady (střední až vyšší polohy)
Biotopy našich kuněk
kuňka obecná kuňka žlutobřichá
č. Pelobatidae - blatnicovití
- svislá zornička, inquinální amplexus
- krátké nohy s ostrým patním hrbolem (metatarzální hrbolek;
zahrabávání)
Pelobates fuscus, blatnice skvrnitá
- 5-8 cm
- vyklenuté temeno
- tmavé skvrny, někdy až pruhy
- červené skvrnky, hlavně na bocích
- kožní sekret páchne po česneku
- slabý hlas (nemají vyvinut rezonanční měchýřek)
- noční, hlavně nižší polohy, písčitý substrát
- přezimující pulci (až 20 cm)
č. Bufonidae - ropuchovití
- zavalité s krátkýma nohama, bradavičnatá kůže, parotidy (pŕíušní jedové žlázy)
- zornička podélně oválná
- axiální amplexus (chyt za předníma nohama)
- u nás 3 druhy (Bufo, Bufotes, Epidalea)
Bufo bufo, ropucha obecná
- 8-12 cm; hnědé zbarvení, duhovka červenavě hnědá
- velké rozbíhající se parotidy
- plovací blány na zadních končetinách
- párové subartikulární hrbolky na zadních chodidlech
- tmavší mramorování břicha
- slabý hlas (bez hrdelního rezonátoru)
- hojně po celém území
Bufotes (Pseudepidalea, Bufo) viridis, ropucha zelená
- do 8 cm; bělavé zbarvení se zelenými nebo olivovými skvrnami („maskáče")
- na vrcholcích bradaviček červené skvrnky
- duhovka žlutozelená, zornička lemována zlatavým proužkem
- velké hruškoidní parotidy
- jednoduché subartikulární hrbolky na zadních chodidlech
- světlé břicho (někdy menší tmavé skvrnky)
- nižší až střední polohy, otevřená krajina, často mělké louže a periodickéjriokřady
Epidalea calamita, ropucha krátkonohá
- nejmenší ropucha (5-6 cm)
- sedavý, zeleně skvrnitý až tmavě hnědý hřbet s tenkým podélným žlutým pruhem
- duhovka žlutozelená bez ohraničení
- malé rovnoběžné parotidy
- samci s modravým hrdlem
- nejkratší nohy (neskáče)
- břicho bělavé, do modra s tmavými skvrnkami, párové subartikulární hrbolky
- na bradavičkách narezlé skvrnky
- západní část státu, otevřená krajina (lomy, výsypky, mělké louže)
č. Hylidae - rosničkovití
- štíhlé žabky s hladkou kůží, zalomené poslední články prstů (šplhání), přísavkové terčíky na konci prstů, axiální amplexus
Hyla arborea, rosnička zelená
- max. kolem 5 cm; nejčastěji sytě zelené zbarvení (barvoměna - podle podkladu a nálady)
- spodina bílá či nažloutlá; hrdlo u samců medově hnědé, u samic bílé
- dobře patrný bubínek, méně pohyblivý jazyk
- černý boční proužek
- úzká plovací blána na zadních končetinách
- mělké zarostlé mokřady, heliofilní
č. Ranidae - skokanovití
- dlouhonohé žáby, dobře viditelný bubínek, horizontální zornička, plovací blány na zadních končetinách, axiální amplexus
Suchozemští (hnědí) vs. vodní (zelení) skokani
- styl života, zbarvení, období rozmnožování
- hnědí: tmavá spánková skvrna, hrdelní vnitřní rezonátor (tichý hlas), oči dále od sebe, menší plovací blány
- zelení: často světlý pruh na hřbetě, vychlípitelné zevní rezonátory v koutcích úst (silný hlas), oči blíž sobě, větší
Hnědí skokani - rod Rana
- délka zadních končetin značně variabilní!
Rana temporaria, skokan hnědý
- do 10 cm, zbarvení variabilní (hnědé odstíny), na hřbetě různě velké tmavé skvrny
- břicho mramorované až skvrnité
- tupé rostrum, větš. světlá duhovka
- nejkratší zadní končetiny
- malý metatarzální hrbol
- samci v době páření lehce do modra (hlavně hrdlo), samice červenavé
- tmavý pářící mozol samců
- po celém území (hlavně vyšší polohy)
- snůšky většinou volně, nepřichycené na rostliny
♦"P
Rana a rva lis - skokan ostronosý
- 6-8 cm; hřbet v různých odstínech hnědé,
skvrnění může chybět (více vyvinuty hlavně na spodině boků)
- forma striata se světlým podélným pruhem
na hřbetě (častěji u R a. wolterstorffi)
- ostré rostrum, bubínek menší a dál od oka
- břicho s menšími skvrnkami nebo bez nich
- největší patní hrbol, středně dlouhé nohy
- samci v době páření sytě modří, tmavě
zbarvené pářící mozoly
- mokřady v nížinách (lužní lesy), ve
středních a vyšších polohách (rašeliniště)
- snůšky často připevněny na rostliny
Rana dalmatina - skokan štíhlý
- 6.5-8 cm; většinou světle hnědý (často narůžovělý), bez výrazných skvrn, břicho rovněž beze skvrn, štíhlé tělo
- ostré rostrum, velký bubínek těsně u oka
- duhovka obvykle dvoubarvá (horní část zlatavá, spodní tmavá)
- nejdelší zadní končetiny, středně velký patní hrbol, světlé pářící mozoly samců
- spíše nižší polohy, teplomilný
- snůšky na rostlinách (probodnuty stébly)
Zelení skokani - rod Pelophylax
Pelophylax ridibundus - skokan skŕehotavý
- naše největší žába (9-12 cm)
- barevně variabilní (v létě světlejší, v zimě tmavší)
- spíše tmavší hřbet, bez světle zelené či žluté
- ve středu hřbetu obvykle světlý pruh, po stranách s tmavými skvrnami, zespodu mramorování
- na bocích podélné kožní lišty
- bubínek menší než oko
- malý patní hrbol, nohy dlouhé (lýtko delší než stehno) - u dospělých!
- rezonátory samců tmavé (kouřově šedé)
- nížinné mokřady (stojaté a pomalu tekoucí vody)
S skŕehotavý
Pelophylax lessonae, skokan krátkonohý
- nejmenší vodní skokan (5-7.5 cm)
- světle zbarvení - žlutozelené, světle zelené, spíše menší skvrnky, středem hřbetu světlý pruh (může chybět), břicho světlé, méně výrazné kožní lišty
- bubínek nepatrně větší než oko
- nej kratší nohy (lýtko kratší než stehno) - u dospělých!; největší patní hrbol
- samci v době páření světlí, bílé rezonátory
- nižší až střední polohy (J část státu) - spíše chladnomilný (nejméně vodní)
P. Icssotu/c
S. krátkonohý
Pelophylax esculentus - skokan zelený
- kříženec předchozích druhů (morfologicky přechod), klepton
- 8.5-10 cm, variabilní zbarvení - spíše světlé (jak s. krátkonohý) se středovým pruhem, na hřbetě nepravidelné tmavé skvrny, břicho bělavé až mramorované
- středně dlouhé nohy (lýtko stejně dlouhé jak stehno)
- středně velký patní hrbol
- bělavé až našedlé rezonátory
- nejhojnější (hlavně nížiny)
P. esculentus
Anguimorpha
čel. Anguidae - slepyšovití
-30 - 50 cm; šedohnědý až bronzový hřbet, samice a mladí mají tenký podélný hnědý proužek a tmavé boky (samci bez pruhů) a celé tmavé břicho
- samci se světlým hřbetem a boky, břicho tmavé
- malé oči s pohyblivými víčky, samci delší a širší hlava
- trnitý výrůstek na špičce ocasu, anální štítek rozdělený
- více řad šupin na břiše (vs. hadi), ocas mírně delší než tělo
- ovoviviparie
- okraje lesů, polootevřená krajina, plžojed (+ další bezobratlí) _^—^^
Slepýši - rozdíly
Slepýš křehký (Anguis fragilis)
- obvykle menší
- malá tupá hlava, nevýrazně odlišena od trupu
- ušní otvor většinou překryt šupinami
- prefrontální štítky většinou v širokém, nebo alespoň úzkém kontaktu
- 24-26 podélných řad šupin ve středu těla
- šupiny bez tmavých lemů
- jen samci někdy s modrými skvrnkami - hl. v přední části těla (mimo reprodukci ztmavnou)
- břicho u samců s tenčím tmavým pruhem
Slepýš východní (Anguis colchica)
- o málo větší, celkově robustnější
- rel. delší a vyšší hlava, zřetelněji odlišena od těla (hruškovitá)
- většinou dobře viditelný ušní otvor
- prefrontální štítky častěji oddělené (někdy vmezeřen malý štítek)
- 28-30 podélných řad šupin ve středu těla
- tmavší lemování šupin na hlavě i těle (hl. samci)
- častější a rozsáhlejší modré skvrny (někdy až na ocas) - mimo rozmn. tmavé, i u samic
- břicho u samců často celé černé
Ale stejné biotopy, rozmnožování a potrava
Slepýši - hlava
(tvar hlavy, lem šupin, ušní otvor)   A. colchica
PREFRONTÁLNl ŠTÍTKY
br. 28, Postavení prefrontálnfch štítků slepýšů: široký kontakt (A), bodový kontakt (B), be2 kontaktu (C), odděleny mafym riezerenym štítkem (D) (orig. JM).
Slepýši -
rozšířeni
hybridní zóna na území Moravy a Slezska
Obr 180. Výskyt slepýše křehkého a slepýše východního s detekovaným mezidruhovým tokem genů. Shrnující výsledky analýzy mitochondriálních a jaderných genů. Červená kolečka - slepýš křehký, zelená kolečka - slepýš východní,
O Anguis ygron&nsis # Anguis graeca
(Itelian dade) # Anguis cepttaltonica
• Antřurs fraů/fe ® Gvožd ík st a|, (201 □} I;
9 Anjujs colchica 0 Hybrid