hmyzožravci (Eulipotyphla)
letouni (Chiroptera)
2
3
4
hmyzožravci (Eulipotyphla)
◼ malá mozkovna, protažené rostrum, úplný málo
specializovaný chrup, největší zuby jsou první
řezáky (ježci, rejsci), špičáky (krtci), hrotité moláry
(sekodontní)
◼ stoličky s ostrými hrbolky W (vs. šelmy)
◼ 3 čeledi
◼ ježkovití (Echinaceidae)
◼ krtkovití (Talpidae)
◼ rejskovití (Soricidae)
čeleď: ježkovití (Erinaceidae)
krátká obličejová část lebky, slabý sagitální hřeben, silné jařmové oblouky,
malé bubínkové výdutě, trvalý chrup = 36, mléčný chybí stoličky = 24. V
současnosti „čisté druhy“, bez hybridizace či introgrese
3133
2123
ježek východní (Erinaceus roumanicus), v nižších polohách
ježek západní (Erinaceus europaeus)
Eeur – pravidelný vzor
na ostnech, uhlazené ostny,
tmavá skvrna , brýle
Erou – nepravidelný vzor
na ostnech, „rozcuchaný“,
světlé břicho, juvenilní - hlava i
břicho hnědé, bílá náprsenka
lebky ježků
tvar čelních a nosních kostí,
mezičelisti
a) j. západní, b) j. východní
kloubní a úhlový výběžek
◼ čeleď: krtkovití (Talpidae)
◆ přizpůsobeni životu pod zemí, mohutné lopatkovité končetiny,
protáhlá lebka se slabými jařmovými oblouky, bez bubínkových
výdutí, C1 větší než řezáky 3143
3143
◆ krtek obecný (Talpa europaea)
◼ čeleď: rejskovití (Soricidae)
◆nejmenší, lebka bez jařmových oblouků a bubínkových
výdutí, největší jsou přední řezáky
◆bělozubky – korunky zubů světlé, vřetena odstávajících
chlupů na ocase, větší ušní boltce 3113
2013
◆rejskové – korunky zubů zbarvené červeně, nemají na ocase
odstávající chlupy, spodní řezák svrchu hrbolkovitý
3133
2103
◆rejsci (Neomys) – korunky zubů zbarvené červeně, nemají
na ocase odstávající chlupy, spodní řezák svrchu hladký
3123
2013
11
rejsek vs rejsec - tvar kloubního výběžku je odlišný
Sorex – za I1 pět jednohrotých zubů, řezák hrbolkovitý
Neomys – za I1 čtyři jednohroté zuby, spodní řezák svrchu hladký
Crocidura - nemá 2 otvory v zúžení lebky mezi očnicemi
Staří jedinci Sorex obroušená hrana do hladka!
rejsec vodní (Neomys fodiens)
Světlé břicho (! melanické formy), kýly z
tuhých brv, zadní tlapka LTp nad 17 mm
rejsec černý (Neomys anomalus)
Světlé břicho, obvykle bílé, brvy málo viditelné (ocas!),
ocas výrazně kratší těla, tlapka 15-17 mm
Nejsou melanické formy
15
N.anomalus N.fodiens
starý jedinec - obrus
rejsec černý vs vodní....mladí jedinci
komplikované! Diskriminační rovnice
K= -a + 2,58b + c, kde (a=LMd, b=Aco, c= délka M1 - I1)
Nfod > 18,43, Nano < 18,43
LaP= LMd – délka dolní čelisti, ACo – výška svalového výběžku
rejsek obecný (Sorex araneus)
červenohnědé korunky (!věk!), ocas – obrus, tlapka nad 11,5 mm
rejsek malý (Sorex minutus)
tlapka pod 11 mm, tělo pod 60 mm
rejsek horský (Sorex alpinus)
dvouhrotý I2, světlý pouze spodek ocasu a chodidla
rejsek horský vs obecný
stejně velké lebky, ale horský má dvouhrotý I2
bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon)
ocas – dlouhé chlupy, ostrá hranice mezi barvou břicha a hřbetu,
tělo nad 70 mm, LCB (délka lebky) nad 18 mm
22
bělozubka šedá (Crocidura suaveolens)
hranice nevýrazná, šedavé břicho, menší tělo pod 70 mm,
tlapka pod 12mm, LCB pod 18 mm
bělozubka tmavá (Crocidura russula)
tlapka nad 12 mm jako b. bělobřichá
chybí ostrý přechod barev hřbet a
břicho
Starší záznamy, patrně záměna s
C.suaveolens
odlišnosti tvarem horního třenáku
jařmový a úhlový výběžek
26
letouni (Chiroptera)
adaptace k letu
◆ přední končetina přeměněna v křídlo – kožní blána mezi
předními a zadními končetinami (a ocasem), protažené
články 2. a 3. prstu – kostra křídel
◆ zadní tlapky – k závěsu, pata směřuje dopředu
◆ aktivní v noci
◆ echolokace – ultrazvuk – determinace signálů
◆ heterotermní – upadají do letargických stavů, v zimě v
podzemí (hibernace), dlouhověcí (přes 30 let), samice max 2
mláďata za rok, utajené oplození – páří se koncem léta, na
jaře dojde k oplození,
◆ sekodontní chrup, největší špičáky
28
určování věku
Vývoj růstu metakarpálně-falangeálního kloubu M. lucifugus od neonatálního stadia (I) do stadia dospělého (III)
na základě změn patrných na transiluminovaných křídlech (A), rentgenových snímcích (B) a histologických
řezech (C). Pozorování pořízená na transiluminovaných křídlech jsou identifikována v I-A a II- A. Vysvětlení
zkratek: MD, metakarpální diafýza; PD, falangová diafýza; TG, celková (epifyzární) mezera; MP, metakarpální
epifyzární ploténka; PP, falangová epifyzární ploténka; SC, sekundární centrum osifikace. Rozměr = 0,5 mm.
29
30
určování věku
31
určování věku
32
2 monofyletické skupiny, Yinpterochiroptera a Yangochiroptera
Yinpterochiroptera (Pteropodiformes, kaloni a vrápencovci)
Pteropodidae, Rhinolophidae, Hipposideridae, Magadermatidae, Rhinopomatidae
a Craseonycteridae.
Yangochiroptera (Vespertilioniformes, netopýři)
Emballonuridae, Nycteridae, Myzopodidae, Mystacinidae, Phyllostomidae, Mormoopidae,
Noctilionidae, Furipteridae, Thyropteridae, Natalidae, Molossidae, Miniopteridae
a Vespertilionidae.
Fylogeneze
a) čeleď Rhinolophidae - vrápencovití
celosvětově 130 druhů, v Evropě 5 druhů, v ČR 2 druhy
(+R. mehelyi, blasii, euryale)
b) čeleď Vespertilionidae - netopýrovití
celosvětově 318 druhů, v Evropě 31 druhů, v ČR 24 druhů
c) čeleď Molossidae - tadaridovití
celosvětově 80 druhů, v Evropě 1 druh, v ČR 0 druhů
d) čeleď Miniopteridae – létavcovití
celosvětově 10 (?) druhů, v Evropě 2 druhy, v ČR 1
35
výrůstky na čenichu
boltec s tragem
ANO NE
ANO
NE
Rhinolophidae Vespertilionidae
klíč doc. Z. Řehák; biologie druhů a foto, doplněno TB
◼ čeleď: vrápencovití (Rhinolophidae)
◆ zabalení do létacích blan, na čenichu blanité
výrůstky, boltce kornoutovité, jednoduché stavby,
ocas nahoru ke hřbetu,
◆ na viscerocraniu hrbol
◆ mezi řezáky ploténka - lupenitá mezičelist, nesoucí
drobné řezáky
◆ v dolní čelisti 2 páry řezáků
Pteropodiformes, Rhinolophoidea
rod Rhinolophus
v ČR 2 druhy
1) vrápenec velký
Rhinolophus ferrumequinum
(Schreber, 1774)
2) vrápenec malý
Rhinolophus hipposideros
(Bechstein, 1800)
Určovací znaky na nosním výrůstku
R. hipposideros (c),
R. euryale (d)
R. ferrumequinum (e)
v. malý v. jižní v. velký
podkova, sedlo, lanceta
Rhinolophus
Rhinolophus ferrumequinum Rhinolophus hipposideros
LAt < 43 mm
LAt > 54 mm
Určovací znaky na lebce
R. ferrumequinum (a) a R. hipposideros (b), R.euryale (c)
vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum)
vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)
43
tribus, podčeleď
Plecotini Vespertilionini
Vespertilionidae, v zásadě 2 hlavní
boltce na čele spojeny kožní řasou boltce nejsou spojeny kožní řasou a
nedotýkají se
+ Eptesicini, Hypsugine
Plecotini
boltce dlouhé
nad 3 cm
boltce krátké
pod 3 cm
Plecotus Barbastella
rody
netopýr černý (Barbastella barbastellus)
netopýr černý
Barbastella barbastellus
Určovací znaky na lebce.
Určovací znaky na boltcích (1., f).
Plecotus
dlouhé boltce na
čele spojenépalec nad 6 mm, tlapka nad
8 mm s dlouhými chlupy,
srst na hřbetě hnědavá
palec pod 6 mm, tlapka pod
8 mm s krátkými chlupy, srst na
hřbetě šedavá, tragus
pigmentovaný
Plecotus austriacus
tragus nepigmentovaný
břicho žlutavě šedobílé
Plecotus auritus
tragus pigmentovaný
břicho nápadně bílé
Plecotus macrobullaris
rod Plecotus
v Evropě 5 druhů, v ČR 2 druhy
netopýr ušatý (Plecotus auritus)
netopýr ušatý
Plecotus auritus
popis: Hnědší srst než P.
austriacus, delší palec, tragus
bez pigmentace. Menší než P.
austriacus.
echolokace: Při lovu slabé FM
hlasy vydávané nosem (44-25
kHz) s nejvyšší intenzitou na
26, 42 a 59 kHz. Zachytitelné
jen do 3-4 m. Při lovu v listoví
rychle opakované (20 hlasů/s),
ve volném prostoru ústní FM
pulsy (50-12 kHz) pomalého
rytmu (5-7/s).
výskyt: Po celém území, s
výjimkou silně obdělávaných
nížin s bezlesím. V podhůří s
vlhčím klimatem a členitými
lesními až parkovými porosty
patří k nejhojnějším druhům.
způsob života: Typický celoročně stálý lesní druh s velmi
úzkou vazbou na stanoviště. Žije v rodinných skupinách 5-
50 samic, celoročně užívajících několik dutin ve stromech
či budek. Část populace se ukrývá ve štěrbinách budov,
zejména na půdách budov poblíž lesa. Okrsek o rozloze
1-5 km2 za celý život neopustí. Samci jsou solitérní, bývají
nalézáni často v letních koloniích samic. Loví v blízkém
okolí vegetace a uvnitř korun tiplice, noční motýly,
chrostíky a brouky, ale v nemalé míře i housenky,
pavouky, sekáče a škvory, které sbírá za třepotavého letu
z listů a větví. V období přeletů v puklinách u vchodů
jeskyní a štol. Běžný v podzemních zimovištích, zimuje
jednotlivě ve skulinách, na rozdíl od P. austriacus se v
nich zavěšuje. Přeletuje do 20 km, rekord 66 km.
potravní strategie: Sběr z listoví, částečně lov z vyvýšeného
odpočívadla.
dosahovaný věk: 30 let.
netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus)
netopýr dlouhouchý
Plecotus austriacus
popis: Velmi podobný předešlému
druhu, od něhož byl oddělen
jako jeho poddruh až v 60.
letech. Šedší srst,
pigmentovaný tragus, krátký
dráp na palci.
echolokace: FM hlasy jsou
poněkud hlasitější než u P.
auritus, pomalejší (8-10
hlasů/s). Rovněž užívá 2 typy
hlasů: hlasité (35-28 kHz) a
slabé (43-33 kHz), nejvyšší
intenzitu zaznamenáváme na
33 a 43 kHz.
výskyt: Hojný, zejména v
obdělávaných nížinách, chybí
jen v lesnatých horských
oblastech. Asi nejmladší člen
naší chiropterofauny. Ubývá.
způsob života: Sociální organizací připomíná předchozí druh,
ekologicky se od něj však dost liší Je to více přizpůsobivý,
u nás plně synantropní dru, letní kolonie (10-40, obvykle
asi 20 ex.) na půdách budov ve štěrbinách. Vazba na
úkryty je slabá. Solitérní samci často v puklinách zdí a
budkách. V období přeletů méně vyhledává podzemní
prostory, i pro zimování preferuje více sklepy než štoly a
jeskyně. V podzemí volně visí či se ukrývá do mělkých
štěrbin. Lovecká strategie jako u předchozího druhu, ale v
potravě je menší podíl nelétavého hmyzu. S oblibou sbírá
za třepotavého letu motýly a dvoukřídlé z osvětlených
stěn, loví i u pouličních lamp v intravilánech obcí. Na
rozdíl od předchozího druhu loví často při výletu
chroustky.
potravní strategie: Sběr z listoví, částečně vzdušný lov a lov z
vyvýšeného odpočívadla.
dosahovaný věk: ?
stupeň ochrany: Podle vyhlášky č 395/1992 Sb. zvláště
chráněný SO druh, ve Směrnici Rady ES č. 92/43/EEC
uveden v příloze II.
netopýr ušatý
Plecotus auritus
netopýr dlouhouchý
Plecotus austriacus
pigmentovaný tragus, kratší palec i dráp
nepigmentovaný tragus, delší palec i dráp
rod Plecotus
Určovací znaky na chrupu
P. auritus (1) a P. austriacus (2)
P3 je menší u P. austriacus
P3 je menší u P. austriacus
výška svalového výběžku a bub.výdutě
1
2
Myotis ostatní
Vespertilionini
ostruha bez epiblemy, tragus přímý,
2 malé premoláry mezi C a P4
ostruha s epiblemou
tragus rohlíkovitě prohnutý
tragus hřibovitý
mezi C a P4
chybí malé premoláry
LAt > 37 mm
mezi C a P4 chybí malé premoláry
epiblema bez přepážky
LAt < 37 mm
mezi C a P4 1 malý premolár
epiblema většinou s kostěnou
přepážkou
Eptesicus Pipistrellus, Hypsugo
Nyctalus, Vespertilio
čeleď Vespertilionidae, rod Myotis
v ČR 10 druhů
1) netopýr velký
Myotis myotis
(Borkhausen, 1797)
2) netopýr ostrouchý
Myotis oxygnathus
(Tomes, 1857)
3) netopýr velkouchý
Myotis bechsteinii
(Kuhl, 1817)
4) netopýr řasnatý
Myotis nattereri
(Kuhl, 1817)
5) netopýr brvitý
Myotis emarginatus
(Geoffroy, 1806)
6) netopýr vousatý
Myotis mystacinus
(Kuhl, 1817)
7) netopýr Brandtův
Myotis brandtii
(Eversmann, 1845)
8) netopýr vodní
Myotis daubentonii
(Kuhl, 1817)
9) netopýr pobřežní
Myotis dasycneme
(Boie, 1825)
10) netopýr alkatoe
Myotis alcathoe (Helversen 2001)
Myotis
velké druhy malé druhy
LAt > 50 mm LAt < 50 mm
Myotis myotis
Myotis blythii (M. oxygnathus)
plagiopatagium
A
k patnímu kloubu
tlapka volná
B
k bázi 1. prstu
netopýr velký (Myotis myotis)
netopýr velký
Myotis myotis
popis: Velký druh s poměrně
dlouhými boltci.
echolokace: Výrazně modulované
FM hlasy s nejvyšší intenzitou v
pásmu 27-35 kHz. V zaměřovací
fázi začínají na 70 kHz i výše.
Délka hlasu asi 2-3 ms. Rychlost
opakování 12-20 výkřiků/s.
výskyt: V nižších a středních
polohách náš nejhojnější druh. V
zimě vystupuje i do hor, kde
dominuje na zimovištích.
Početnost populací narůstá.
způsob života: Původně jeskynní druh, u nás v létě však již
plně synantropní. Početné letní kolonie na půdách
větších budov (zpravidla 200-500 ex., výjimečně až
4000 ex.). Zimuje výlučně v podzemních prostorách. Do
zimovišť se sletuje i ze vzdáleností přes 100 km
(nejdelší přelet 390 km), většina přeletů však
nepřesáhne 30 km. Lovištěm jsou kosené louky a
listnaté lesy s řídkým podrostem bylin. Každý jedinec
má 3-5 lovišť ve vzdálenosti do 25 km od úkrytu, která
střídá. Specialista na lov velkých nelétavých brpouků
(přes 80% potravy střevlíkovití), které sbírá z povrchu
půdy.
potravní strategie: Sběr z povrchu půdy.
dosahovaný věk: 37 let, ale průměrný věk je pouze 3-4
roky.
netopýr východní/ostrouchý (Myotis blythii/oxygnathus)
netopýr východní/ostrouchý
Myotis blythii/oxygnathus
popis: Menší dvojník předchozího
druhu, ale liší se světlou skvrnou
na čele, šedším zbarvením a
čistě bílým břichem.
echolokace: Podobný hlas jako
předchozí druh, terminální
frekvence poněkud vyšší (33-42
kHz).
výskyt: Jednotlivci na zimovištích
jižní Moravy (Turold, Mor. Kras,
Javoříčské jeskyně). V období
přeletů nalezen i v Čechách.
Letní nálezy zcela ojedinělé.
Stálé populace na Slovensku.
způsob života: Shodný s předchozím druhem, s nímž tvpoří
v oblasti společného výskytu smíšené kolonie. V jižní
Evropě v jeskyních, ve střední na půdách. Za přeletů se
sletuje do tradičních míst (malé jeskyně, výklenky
mostů, apod.), kde tvoří harémové skupinky. Lovištěm
jsou křovinaté stepi. Méně specializován než předchozí
druh, loví zejména sarančata (65%), housenky motýlů
(20%) a velké brouky (mandelinky, chrousty, apod.),
pohybující se ve vysokostébelných porostech či létající
nad povrchem půdy.
potravní strategie: Sběr z povrchu půdy.
dosahovaný věk: 32-33 let.
malé druhy
tlapka volná
LAt > 42 mm LAt < 42 mm
Myotis dasycneme Myotis daubentonnii
netopýr vodní
(Myotis daubentonii)
netopýr vodní
Myotis daubentonii
popis: Od ostatních malých druhů
rodu se liší připojením létací
blány k noze tak, že tlapka
zůstává volná. Typická
neosrstěná plocha kolem očí.
Při zimování sklápí boltce
dozadu.
echolokace: Silný, dobře slyšitelný
hlas (na 20-50 m), FM 70-25
kHz, s nejvyšší intenzitou
okolo 40-45 kHz. Rytmus je
13, při lovu až 28 hlasů/s.
výskyt: Jeden z našich
nejhojnějších druhů, početnost
populací roste. Prakticky
celoplošný výskyt.
způsob života: Nejhojnější v rybničnatých pahorkatinách a
nížinách s členitými lesy, s dostatkem vodních dutých
stromů, nejlépe na březích vodních ploch. Letní kolonie (15-
20ex.) často střídají několik sousedních dutin. Větší kolonie
tvoří ve štěrbinách staveb (mosty) a půdách budov (až 200
ex.). Samci někdy tvoří malé kolonie (do 20 ex.) Létá rychle
nad vodní hladinou, často více jedinců v kruzích. Na jaře
loví mezi vegetací v lesích. Za podzimních přeletů často
celá kolonie vyhledá podzemní prostory. Nejčastěji zimuje
ve štolách a bunkrech. U nás po M. myotis nejhojnější druh
zimovišť. Přelétavý druh, na zimoviště přelétá i přes 100
km. 90% kořisti tvoří komáři a pakomáři, pomocí
prodloužených prstů sbírá z hladiny larvy vodního hmyzu,
výjimečně i potěr ryb.
potravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z hladiny.
dosahovaný věk: V zahraničí 40 let, v ČR 28 let.
netopýr pobřežní (Myotis dasycneme)
netopýr pobřežní
Myotis dasycneme
popis: Podobný M. daubentonii,
ale větší a světlejší. Ostrá
hranice zbarvení břicha a
hřbetu. Nápadná volná noha s
prodlouženými prsty
echolokace: Silné FM hlasy (60-25
kHz), pomalejší (8-10 hlasů/s)
než M. daubentonii, nejvyšší
intenzita pod 40 kHz (zpravidla
kolem 35 kHz).
výskyt: Jeden z našich
nejvzácnějších druhů,
jednotlivci nalézáni na
některých zimovištích, nově
odchyceni v lužních lesích
nejjižnější Moravy (Lanžhotský
luh).
způsob života: Lovišti jsou rozsáhlé mokřadní oblasti s přímými
úseky pomalu tekoucích vod. Letní kolonie (10-50,
výjimečně až 500 ex.) na půdách budov, někdy v dutinách
stromů. Výrazně dvouvrcholová lovecká aktivita. Létá
přímo, v dlouhých úsecích (cca 100 m), bez obratů.
Typickým lovištěm jsou slepá ramena, říční kanály, nížinné
řeky. Koncem léta v první půli noci neloví, ale létá podél
vodních toků několik km ve směru tradičního zimoviště
(sociální učení). Vodní toky mu slouží k tahové orientaci za
přeletu na toto zimoviště. Zimuje v podzemních prostorách,
kde visí volně. Loví těsně nad hladinou, zejména pakomáry
y chrostíky.
potravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z hladiny.
dosahovaný věk: ?
malé druhy
tlapka není volná
LA > 23 mm LA < 23 mm
dlouhé boltce
Myotis bechsteinii
dlouhá esovitě prohnutá
ostruha, okraj uropatagia
lemován tuhými chlupy
ostruha není esovitě prohnutá,
okraj uropatagia není obrvený
Myotis nattereri
netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii)
netopýr velkouchý
Myotis bechsteinii
popis: Středně velký druh s nápadně
dlouhými boltci (po ohnutí
přesahují asi o polovinu své délky
čenich).
echolokace: FM hlasy v rozsahu 80-
35 kHz s pomalým rytmem (10-
16 hlasů/s) a velmi nízkou
intenzitou (zachytitelný do 2-3
m).
výskyt: Malý počet nálezů, vzácný
druh. Roztroušeně ve vlhčích
listnatých a smíšených lesích
(podhůří, Moravský Kras)
způsob života: Typický lesní druh korunového patra. Ukrývá
se v dutinách stromů a většina populace zde asi i
zimuje. Malé letní kolonie (3-10, výjimečně přes 30 ex.)
často obsazují sousední dutiny. Výjimečně jsou i ve
štěrbinových úkrytech na půdách a ve skalách.
Jednotlivci se vzácně objevují v koloniích jiných druhů
(hlavně M. nattereri). Za přeletů zalétá do jeskyní,
některé jsou jeho tradičními přechodnými úkryty. Zimní
nálezy jsou však z jeskyní ojedinělé. Loví hmyz
pohybující se v korunách stromů, zejména motýly, velké
dvoukřídlé (tiplice) a brouky, méně i sekáče, pavouky,
stonožky a škvory, které sbírá z povrchu listů a větví.
potravní strategie: Sběr z povrchu listoví, částečně z
povrchu půdy.
dosahovaný věk: 21 let, v ČR téměř 15 let.
netopýr řasnatý (Myotis nattereri)
netopýr řasnatý
Myotis nattereri
popis: Menší druh. Zvláštní úprava
uropatagia s lemem brv ve 3
řadách a esovitou ostruhou. Bílé
břicho s černobílými chlupy.
echolokace: FM hlasy 75-35 kHz s
nejvyšší intenzitou kolem 50 kHz.
Rychlý rytmus (asi 15 hlasů/s).
Zachytitelný na 5-20 m, hlas
slabší než u M. daubentonii a
tišší než u M. mystacinus.
výskyt: Průběžně na celém území
ČR, místy v podhůří a
jihočeských pánvích běžný.
Tradičním zimovištěm je
Chýnovská jeskyně na Táborsku.
způsob života: Letní kolonie (5-40, zpravidla kolem 20 ex.)
na půdách budov ve štěrbinových úkrytech, méně v
dutinách stromů a štěrbinách skal, často u vod. Kolonie
užívá několik úkrytů v sezóně , často různého typu. V
zimě jednotlivě v chladnějších štolách s vysokou
vlhkostí. Většina populace zimuje zřejmě jinde. Vchody
jeskyní intenzivně využívá v období přeletů. Zejména
zjara je často nalézán ve štěrbinách u vchodů. Usedlý
druh, celoživotně vázaný na malé území. Létá pomalu,
obratně v blízkosti vegetace, často nad vodou. Mimo
létajícího hmyzu tvoří značnou část jeho potravy
pavouci, housenky a škvoři, které sbírá z povrchu listů,
větví i půdy.
potravní strategie: Sběr z povrchu listoví.
dosahovaný věk: Necelých 24 let (údaj z ČR).
ostruha není esovitě prohnutá,
okraj uropatagia není obrvený,
ostrý zářez na
vnějším okraji boltceve 2/3 výšky boltce
v úrovni hrotu tragu
LAt > 37 mm
ve 1/3 výšky boltce
nedosahuje hrotu tragu
LAt < 36 mm
Myotis emarginatus Myotis mystacinus komplex
netopýr brvitý
(Myotis emarginatus)
netopýr brvitý
Myotis emarginatus
popis: Podobný předchozímu
druhu. Uropatagium brvy na
okraji esovité ostruhy, tmavé
zbarvení. Pravoúhlý zářez na
vnějším okraji bolce.
echolokace: FM hlasy 80-35 kHz s
nejvyšší intenzitou kolem 50
kHz, při lovu v listoví 70 kHz.
výskyt: Donedávna vzácný druh,
nyní vzestup početnosti.
Souvisle rozšířen na většině
Moravy, z Čech nejvíce nálezů
ze zimovišť východních Čech,
pravidelně ve středních
Čechách a Pošumaví, stále
častěji i v létě.
způsob života: Původně jeskynní druh, často ve společných
koloniích s vrápenci. Letní kolonie na půdách budov,
zavěšené na krytině střech (ne ve štěrbinách), velmi
početné (až 600 ex.). Zimuje v rozsáhlých podzemních
prostorách se stálým mikroklimatem. Usedlý druh. Loví
v listoví a v těsném okolí vegetace, obvykle nízko nad
zemí. Kořistí jsou z velké části pavouci, které vybírá v
letu ze sítí. Pravidelně loví i dvoukřídlé a motýly; a dále
pak housenky, které sbírá z povrchu větví či přízemní
vegetace.
potravní strategie: Sběr z povrchu listoví.
dosahovaný věk: Přinejmenším 22 let.
Myotis mystacinus komplex
Myotis mystacinus Myotis brandtii Myotis alcathoe
LAt = 30,5-32 mm
Krátký tragus
Tib < 14,8 mm
penis tenký
LAt = 32,0-36,0 mm
Tib = 14,6 – 16,8 mm
P3 > P2
penis na konci rozšířený
LAt = 33,0-38,2 mm
Tib > 15,3 mm
P3 ~ P2
P4 paraconulus
M. mystacinus
M. brandtii
netopýr vousatý
Myotis mystacinus
popis: Jeden z našich nejmenších
druhů. Krátké, zřetelně hrotité
boltce. Jeho podvojným druhem
je v ČR M. brandtii, netopýr
menší M. alcathoe a netopýr
Kuzjakinův M. aurascens.
echolokace: FM hlasy 72-32 kHz s
nejvyšší intenzitou na 40-50 kHz,
v přibližovací fázi 115-35 kHz,
rytmus opakování 10-12 hlasů/s.
Zachytit lze na 5-20m.
výskyt: Vzácný, častější jen v
některých podhorských a
horských oblastech (Jeseníky,
Krkonoše, Českomoravská
vrchovina).
způsob života: V nižších polohách na rozdíl od M. brandtii
vyhledává členitou, otevřenou krajinu s lesíky a
dostatkem vodních ploch (např. rybniční pánve). Loví
rychlým letem s častými obraty ve volném prostoru a v
okolí vegetace, do 6 m nad zemí, často nad vodou.
Typický štěrbinový druh, letní kolonie (20-100ex.) často
v menších osamělých budovách u rybníků ve
štěrbinových úkrytech (okenice, obložení, apod.), v
budkách. V podzemních prostorách ojediněle, zimuje v
jejich chladnějších částech, s teplotou až kolem bodu
mrazu. V potravě převládá malý hmyz (pakomáři,
jepice, drobní motýli).
potravní strategie: Vzdušný lov.
dosahovaný věk: 19 let, průměrná délka života je kolem 4
let.
netopýr Brandtův
Myotis brandtii
popis: Do r. 1970 považován za
východoevropský poddruh M.
mystacinus. Spolehlivě lze
rozeznat jen dospělé samce.
Samice je nutno určit podle
zubů. Je poněkud větší než
předešlý druh, a celkově
hnědší a světlejší.
echolokace: Shodné parametry s
M. mystacinus.
výskyt: Vzácný, výskyt asi není
spojitý a soustřeďuje se hlavně
do lesnatých pahorkatin,
vrchovin a podhůří. Objevuje
se i v zalesněných nížinách
(Polabí). Řada roztroušených
zimních nálezů.
způsob života: V hrubých rysech jako M. brandtii, ale více
vázán na lesy, včetně rozsáhlejších porostů. Letní
kolonie (zpravidla 20-50, výjimečně 100-250 ex.) v
menších osamělých budovách (chaty, hájovny), často
ve štěrbinách za okenicemi a obložením, ve střešní
krytině, méně často za trámy na půdách, objevuje se i v
budkách, často spolu s P. nathusii. V podzemí zimuje
kromě tradičních zimovišť (Malá Morávka – několik
desítek ex.) výjimečně. Loví uvnitř vysokokmenných
lesů a nad vodními plochami. Potrava i strategie lovu
podobná jako u M. mystacinus.
potravní strategie: Vzdušný lov.
dosahovaný věk: Rekord pochází ze Sibiře-38 let, v ČR 26
let.
netopýr vousatý
(Myotis mystacinus)
netopýr Brandtův
(Myotis brandtii)
netopýr alkathoe
(Myotis alcathoe)
Le Bris Y. and Le Houédec A. (2005)
M. mystacinus M. alcathoe
80
M. alcathoe
rod Myotis
vpravo nahoře:
Určovací znaky na lebkách
M. myotis (a), M. oxygnathus (b), M. bechsteinii
(c) a M. dasycneme (d).
vlevo dole:
Určovací znaky na lebkách
M. nattereri (a), M.emarginatus (b),
M. daubentonii (c), M. mystacinus (d)
M.brandtii (e)- druhý hrot na P4
Shrnutí identifikace druhů rodu Myotis
• netopýr velký
• netopýr ostrouchý
největší, velké boltce, druhý druh vzácný- našedlá srst, skvrna mezi bolci
• netopýr velkouchý
velké boltce jako předchozí druhy, ale menší tělo, lysé líce
• netopýr řasnatý
kratší ušní boltce než předchozí, stejná tělesné velikost, částečně průsvitné,
narůžovělé, jasně bílé břicho, brvy ve 2 řadách na okraji uropatagia
• netopýr brvitý
tmavší, hvědavé břicho, pravoúhlý zářez na boltci,
uši delší jako předchozí druh, brvy na okraji uropatagia, řídce
•netopýr vousatý
•netopýr Brandtův (P2/P3 a P2/P3, hrbolek na P4) P3 větší
malé tělo, sibling species, první tmavší, druhý hnědší, delší boltce, rozdíly v
penisu a v dentici, plagiopatagium k prstu tlapky
•netopýr vodní
větší, kratší boltce, lysé líce, volná chlupatá tlapka, širší rostrum
•netopýr pobřežní
jako n. vodní, ale větší, ostrý svalový výběžek na spodní čelisti
•netopýr alkathoe
podobný prvním dvěma, barva jako n. vodní, lysé líce, nejmenší,
plagiopatagium k prstu tlapky
Nyctalus, Vespertilio
srst na hřbetě
hnědá nebo rezavá černá se stříbřitými
špičkami chlupů
srst na břiše
o něco světlejší
než na hřbetě
kontrastně bílá
obličej a boltce
černénejsou černé
vnější okraj boltce dole s masitým záhybem
dosahujícím k
ústnímu koutku,
vytváří „kapsičku“
nedosahujícím k
ústnímu koutku
Nyctalus Vespertilio
samice 2 páry prsních
bradavek
Nyctalus
LAt > 63 mm LAt 47-59 mm LAt <47 mm
jednobarevné chlupy
srst rezavá
dvoubarevné chlupy, dole tmavší
srst hnědá
hřibovitý tragus, masitý záhyb naspodu boltce
Nyctalus lasiopterus Nyctalus noctula Nyctalus leisleri
netopýr rezavý
(Nyctalus noctula)
netopýr stromový
(Nyctalus leisleri)
netopýr obrovský
(Nyctalus lasiopterus)
rod Nyctalus
v Evropě 4 druhy, v ČR 2-3 druhy
1) netopýr rezavý
Nyctalus noctula
(Schreber, 1774)
2) netopýr stromový
Nyctalus leisleri
(Kuhl, 1817)
3) netopýr obrovský
Nyctalus lasiopterus
vlevo dole:
Určovací znaky na uropatagiu
Epiblema N. noctula (1.) a N. leisleri (2.).
vpravo nahoře:
Určovací znaky na boltci
N. noctula (1., e) a N. leisleri (2., f).
netopýr rezavý
Nyctalus noctula
popis: Velký druh s nápadně
úzkými křídly, epiblemou a
rezavou srstí.
echolokace: Jeden z nejsilnějších
hlasů (zachytitelný na
vzdálenost přes 100 m), FM s
terminální frekvencí 18-24
kHz a frekvencí 3-4 výkřiky/s.
Často slyšíme i tzv. potkávací
hlas – dlouhé (30-50 ms) CF
volání se 4 harmonickými
složkami (asi 10, 20, 36 a 50
kHz).
výskyt: Celoročně běžný druh,
vyjma souvislých lesů vyšších
poloh. V období přeletů běžně
i v početných skupinách ve
městech.
způsob života: Vysoce sociální druh obývající dutiny stromů,
zejména v okolí vod. Letní kolonie jsou malé (20-100,
zpravidla 30-50 ex.). Vyletuje časně, ještě za světla,
zprvu loví nízko nad zemí či nad vodou, později vysoko
nad korunami stromů. Létá obratně a rychle. V době
rozpadu kolonií tvoří malé přechodné kolonie (3-20 ex.).
Stejně malé jsou i letní kolonie samců. Podniká dlouhé
migrace na zimoviště (až přes 2000 km). V posledních
letech se úspěšně synantropizuje; často zimuje ve
skulinách zdí a jiných úkrytech na novostavbách (větrací
šachty, dutiny v panelech, dutin v dálničních mostech,
apod.). Zimuje často v početných shlucích (až 600 ex.).
Pravidelně rodí 2 mláďata, dospělosti dosahuje již v 1.
roce života. Loví motýly, brouky, dvoukřídlé a chrostíky.
potravní strategie: vzdušný lov ve výškách.
dosahovaný věk: Nejdelší věk doložený kroužkováním je 12
let.
netopýr stromový
Nyctalus leisleri
popis: Menší druh podobný
předchozímu, více dohněda
zbarvený.
echolokace: FM hlasy značné
intenzity (60-20 kHz) s
maximem energie v koncové
CF části kolem 23-25 kHz,
slyšitelné téměř na 100 m. V
období páření (VIII-IX.)
nápadné dlouhé (20-30 ms),
silné lákací hlasy samců (10-
21 kHz).
výskyt: Vzácný druh s
ostrůvkovitým výskytem,
vázaný na staré listnaté lesy,
typicky v podhůří, vrchovinách
a pahorkatinách.
způsob života: Jednoznačně stromový druh, osídlující výše
položené dutiny ( obvykle 5-20m vysoko). Letní kolonie
(20-50 ex.) v dutinách stromů či štěrbinách budov.
Zřejmě podniká pravidelné sezónní migrace až do 1000
km. Zimní kolonie větší, ale z ČR údaje o zimovištích
chybí. Loví větší hmyz, především noční motýly, jepice,
chrostíky a chroustky, ve volném prostoru nad korunami.
potravní strategie: vzdušný lov podél porostních okrajů.
dosahovaný věk: ?
rod Nyctalus N. noctula (a) kratší I2 a P3 více
dovnitř tlamky
a N. leisleri (b).
rod Vespertilio
v Evropě 1 druh,v ČR 1 druh
1) netopýr pestrý
Vespertilio murinus
Linnaeus, 1758
vpravo nahoře:
Určovací znaky na lebce, větší nosní i
patrový výřez, 2113/3123 = 32 zkrácení
dolní řady zubů
vlevo dole a uprostřed:
Určovací znaky na boltcích (g, 3.).
netopýr pestrý
Vespertilio murinus
netopýr pestrý
Vespertilio murinus
popis: Robustní, středně velký
druh s typickým stříbrným
zbarvením hřbetu. Má dobře
vyvinutou epiblemu. Samice
má 2 páry prsních bradavek.
echolokace: Vysoce proměnlivé
FM hlasy (50-20 kHZ) s
maximem okolo 25 kHz a
pomalým rytmem opakování
(asi 3-5/s). V pozdním létě
charakteristický složitý „zpěv“
samců.
výskyt: V nižších polohách je
vzácnější, objevuje se hlavně
ve vazbě na skalní stanoviště
(Pálava) či výškové budovy
(Praha). Dosti nálezů, leč
pouze jednotlivých exemplářů.
způsob života: Typický štěrbinový druh, nejvíce zřejmě
využívá skalní pukliny, a to i pro zimování. V ČR většina
nálezů z budov, ukrývá se ve hřebenech střech, střešní
krytině, obložení budov a ve skulinách zdí. V létě se
objevuje v menších osamělých budovách v členité
krajině, kde lesy prostupují otevřené pastviny a louky.
Charakteristické jsou letní kolonie samců (20-300 ex.),
samičí kolonie jsou malé (5-40 ex.) a jsou mnohem
vzácnější. Patrně se u nás rozmnožuje jen omezeně,
neboť v jiných částech areálu jsou početné (20-200 ex.)
samičí kolonie. Za přeletů častý ve městech s výškovými
budovami (náhrada skalisek). Zde asi zimují početné
kolonie ve skulinách panelů. V podzemí se objeví
výjimečně. Ve volném prostoru nad vegetací loví
zejména malé dvoukřídlé, dále pak nad vodou pakomáry
a chrostíky. Tažný, migrace do 1440 km. Rodí 2
mláďata.
potravní strategie: Vzdušný lov.
dosahovaný věk: ?
Pipistrellus, Hypsugo
Pipistrellus Hypsugo
epiblema
široká s kostěnou
přepážkou úzká bez přepážky
volný konec ocasu
přesahuje blánu
max. o 1-2 mm
přesahuje blánu
o 4-5 mm
zbarvení boltců, obličeje a blan
není černé černé
srst na břiše
není bílá kontrastně bílá
Pipistrellus
Hypsugo
malé druhy s epiblemou s kostěnou přepážkou
Pipistrellus
dvouhrotý I1
velký jednohrotý I1, malý I2
zadní okraj plagiopatagia
se souvislým 2mm širokým
bílým lemem
Pipistrellus kuhliiV. > 43 mm, LAt> 33 mm
palec = šířka zápěstí
V. < 43 mm, LAt < 33 mm
palec < šířka zápěstí
Pipistrellus nathusiiPipistrellus pipistrellus s.l.
I2 > I1, P3 velký, mezery
mezi I2-I3-C
I2 = I1, P3 malý, bez
mezer mezi I2-I3-C
rod Pipistrellus
v Evropě 4 druhy,v ČR 4 druhy
1) netopýr parkový
Pipistrellus nathusii
(Keyserling et Blasius, 1839)
2) netopýr hvízdavý
Pipistrellus pipistrellus
(Schreber, 1774)
3) netopýr nejmenší
Pipistrellus pygmaeus
(Leach, 1825)
4) netopýr jižní
Pipistrellus kuhlii
vpravo nahoře:
Určovací znaky na boltcích
P. pipistrellus (aa, 1.), P. pygmaeus (2.) a P. nathusii (ba,
3.).
vlevo dole:
Určovací znaky na palci
P. pipistrellus (ab) a P. nathusii (bb).
2 1
rod Pipistrellus
vlevo nahoře:
Určovací znaky na penisu
Zleva doprava: P. nathusii, P. pipistrellus a P. pygmaeus.
vpravo nahoře:
Určovací znaky na lebce
P. pipistrellus (a) a P. nathusii (b)
vlevo dole:
Určovací znaky na chrupu
P. pipistrellus (1.), P. pygmaeus (2.) a P. nathusii (3.).
netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii)
netopýr jižní (Pipistrellus kuhlii)
netopýr parkový
(Pipistrellus nathusii)
Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus
Hlava
mediánní val mezi nozdrami- +
Pipistrellus pipistrellus s.l.
mediánní světlý proužek na glans penis
Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus
Penis
-+
III. prst – článek 2 : článek 3
Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus
ph2 = ph3
ph2 = ph3
ph2 > ph3
ph2:ph3=1:1
ph2:ph3=3:2
Pipistrellus pipistrellus Pipistrellus pygmaeus
žilnatina křídelní blány
netopýr parkový
Pipistrellus nathusii
popis: Největší evropský
druh rodu Pipistrellus.
echolokace: Poměrně silné
FM hlasy (60-38 kHz), s
maximem energie kolem
41 kHz a zhruba 8
pulsy/s. Nápadné a silné
jsou tzv. lákací hlasy
samců (maximum na 20
kHz).
výskyt: V posledním
desetiletí se početnost
populací zvyšuje, za
podzimních přeletů
téměř celoplošně v
nížinách i
pahorkatinách. Kdysi
velmi vzácný.
způsob života: Typický druh vázaný na lužní lesy a poříční
vegetaci nižších poloh. Letní kolonie ve stromových dutinách
(50-200 ex.) a štěrbinových úkrytech v budovách (většina
našich kolonií). Rodí dvojčata. Tažný druh, doloženy
migrace až na 100 km. Koncem léta masový přelet samců
do pářících úkrytů, kde tvoří harémové skupiny. Zimují asi v
dutinách stromů a skal. Loví cca 5-30 m nad zemí, těsně
nad korunami stromů či vodou; přičemž rychle létá v
pravidelných kruzích.
potravní strategie: Patrně vzdušný lov.
dosahovaný věk: Zatím zjištěno 10-11 let, zřejmě více.
netopýr hvízdavý
Pipistrellus pipistrellus
popis: Spolu s P. pygmaeus náš
nejmenší netopýr. Odlišení
těchto druhů je velmi obtížné.
echolokace: FM hlasy (70-45
kHz), s nejvyšší intenzitou na
45 kHz, rytmus poměrně
pomalý (7-9 hlasů/s).
Nápadné širokopásmové
sociální hlasy samců v
podzimním období (od 20
kHZ).
výskyt: Na většině území běžný,
zcela chybí v některých
oblastech (Českomoravská
vysočina). Na jižní Moravě a v
jižních Čechách nespojitý
výskyt.
způsob života: Letní kolonie (20-500 ex.) ve štěrbinových
úkrytech vnějšího pláště budov. Typický štěrbinový
vysoce sociální druh, často se masově vyskytuje v
období podzimních přeletů. Zbytkové kolonie tvořené
mláďaty tehdy naletují na několik dní do budov. Poté
se rozpadají na skupiny (3-40 ex.), které obsazují
zimoviště – sklepy, skuliny ve zdech, apod. U nás
migrace do 100 km, ve východní Evropě až kolem
1000 km. Typický r-stratég (rozmnožuje se již v 1.
roce života a pravidelně rodí 2 mláďata). Loví drobný
hmyz, zejména pakomáry, méně chrostíky; často nad
vodu či v těsné blízkosti stromů, někdy i u pouličních
lamp v intravilánech obcí.
potravní strategie: Vzdušný lov.
dosahovaný věk: ?
netopýr nejmenší
Pipistrellus pygmaeus
popis: Náš nejmenší netopýr.
Odlišení od předchozího
druhu je velmi obtížné.
echolokace: FM hlasy s koncovou
frekvencí nad 52 kHz
(nejčastěji 55 a 57 kHz). V
otevřeném prostoru téměř CF
(55-57 kHZ), ve vyhledávací
fázi 80-55 kHZ, v přibližovací
100-60 kHz. Koncem léta
nápadné lákací hlasy samců
(maximum intenzity na 20-25
kHZ).
výskyt: Zatím vše nasvědčuje
jeho spojitému rozšíření,
hlavně v pahorkatinách a
nížinách. Spolehlivě je
doložen z jižní Moravy a
jižních Čech. Početnost
populací patrně roste.
způsob života: Podobný P. pipistrellus, ale více vázán na lesy
a břehové porosty. Loví typicky v lesních průsecích a na
otevřených plochách v lužních lesích, kolem korun a nad
vodou za nízkého letu (2-8 m). Letní kolonie (okolo 50, v
budovách i přes 300 ex.) více než P. pipistrellus
vyhledávají dutiny stromů,budky, zateplené posedy, ale
využívá i úkryty za obložením budov. Od konce léta
samci tvoří harémové skupiny (samec a 1-3 samice) a
vydávají lákací hlasy. Rodí pravidelně dvojčata. Zimuje
ve větších skupinách ve štěrbinách sklepů a zdí, a
především asi v dutinách stromů a štěrbinách skal. Loví
drobné dvoukřídlé – pakomáry, komáry, tiplíky a
muchničky.
potravní strategie: Patrně vzdušný lov.
dosahovaný věk: ?
rod Hypsugo
v Evropě 1 druh,v ČR 1 druh
1) netopýr Sáviův
Hypsugo savii
(Bonaparte, 1837)
vpravo nahoře:
Určovací znaky na boltcích (1., g).
vlevo uprostřed a dole:
Určovací znaky na uropatagiu
Rody Eptesicus, Hypsugo (c) a rod Myotis (d).
vlevo nahoře a uprostřed nahoře:
Určovací znaky na penisu (1.).
vpravo uprostřed:
Určovací znaky na chrupu (1.), dva hroty na I2
netopýr Sáviův (Hypsugo savii)
netopýr Sáviův
Hypsugo savii
popis: Menší druh dřívě řazený do
rodu Pipistrellus. Zbarvením
velmi tmavé až černavé, ocas
přesahuje uropatagium.
echolokace: Poměrně silné FM
hlasy (60-30 kHz), pravidelně
s 2. harmonickou sérií (70-40
kHz), nejvyšší intenzitou v
pásmu 34-38 kHz a
nepravidelným rytmem 3-5
hlasů/s. Při letu na volném
prostranství dlouhé (asi 12
ms), takřka CF (35-32 kHz)
hlasy.
výskyt: Poprvé zjištěn v r. 2001 v
Žabčicích (20 km jižně od
Brna), pak v zimě r. 2003
přímo v Brně.
způsob života: Typický obyvatel skal, kde osídluje
štěrbinové úkryty. Obsazuje i spáry ve zdech budov a
skuliny ve střešní krytině. Patrně zde i zimuje. Údajů
o jeho životě je dosud málo. Potrava se skládá z
drobných motýlů, dvoukřídlých, křísů a mšic.
potravní strategie: Patrně vzdušný lov.
dosahovaný věk: ?
Eptesicus
rohlíkovitý tragus, volný konec ocasu nad 3 mm,
epiblema bez přepážky
LAt > 48 mm
srst na hřbetě hnědá
LAt 37-44 mm
srst na hřbetě tmavá se
zlatavým nádechem
Eptesicus serotinus Eptesicus nilssonii
rod Eptesicus
v Evropě 3 druhy,v ČR 2 druhy
1) netopýr večerní
Eptesicus serotinus
(Schreber, 1774)
2) netopýr severní
Eptesicus nilssonii
(Keyserling et Blasius, 1839)
vpravo nahoře:
Určovací znaky na boltcích
E. serotinus (e) a E. nilssonii (f).
rod Eptesicus
Určovací znaky na lebce
E. serotinus (a) – vysoký svalový výběžek
E. nilssonii (b) – velikostní poměry na I1 a I2, P3 a P4
netopýr večerní
(Eptesicus serotinus)
netopýr večerní
Eptesicus serotinus
popis: Jeden z velkých druhů.
Ocas přesahuje okraj
uropatagia, chybí epiblema.
echolokace: Velmi silné FM hlasy
(50-25 kHz), často se
slyšitelnou 2. harmonickou
komponentou (70-40 kHz).
Maximum intenzity na 25 kHz.
Rytmus 5-7 hlasů/s. Často i
dlouhé (7-10 ms) sociální hlasy
(28-16 kHz).
výskyt: Chybí pouze v horských a
souvisle zalesněných
oblastech. V teplejších
nížinách a pahorkatinách s
intenzivním zemědělstvím
jeden z nejhojnějších druhů.
Nejhojnější druh ve městech.
způsob života: Dlouho před setměním typicky poletuje v úseku
asi 500 m. Letní kolonie (10-50 ex.)ve štěrbinových
úkrytech na půdách budov, za obložením, okenicemi, v
dutinách zdí. Kolonie využívá několik úkrytů a během
sezóny je střídá. Zimuje ve sklepích budov, v podzemních
prostorách jen výjimečně. Usedlý druh, přesunuje se
většinou do 20-50 km (nejdelší přelet 300 km). Typický
potravní oportunista, často loví v intravilánech obcí u
pouličních lamp velké brouky a motýly. V zahradách a
parcích loví za výletu chroustky. Chytá i krtonožky, sekáče,
střevlíky, housenky a jiný nelétavý hmyz. Týká se jej většina
evropských případů vztekliny netopýrů.
potravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z listoví a z
povrchu půdy, někdy lov z vyvýšeného odpočívadla.
dosahovaný věk: 18-21 let.
netopýr severní
(Eptesicus nilssoni)
netopýr severní
Eptesicus nilssonii
popis: Menší druh, podobný
předchozímu. Nápadně
kontrastně zbarven
(hnědozlatý hřbet).
echolokace: Silné FM hlasy (60-
28 kHz), Maximum intenzity
na 30-32 kHz, s pomalým
rytmem (5 pulsů/s). Ve
volném prostoru vydává
druhý (přes 10 ms) téměř CF
hlas (asi 30 kHz) s méně
intenzivní harmonickou
složkou (asi 60 kHz).
výskyt: Běžný druh v horách a
vrchovinách, objevuje se i v
níže položených oblastech a
dokonce na antropogenních
stanovištích.
způsob života: Původně vázán na horské lesy, což se dnes
projevuje již jen v zimě. V létě preferuje budovy, kde
nacházíme letní kolonie (10-100 ex.) ve štěrbinových
úkrytech. Usedlý druh, přelety většinou nepřesahují 20 km.
Vyletuje krátce po setmění, létá rychle s častými obraty.
Loví kolem vodních ploch (včetně lesních rybníčků a
mokřadů), v intravilánech obcí u pouličních lamp. Asi
polovinu jeho potravy tvoří drobní dvoukřídlí, dále tiplice,
jepice a brouci. Zimuje ve větších počtech v horských
jeskyních, štolách a bunkrech.
potravní strategie: Vzdušný lov, částečně sběr z listoví.
dosahovaný věk: Nejstarší kroužkovaný (20 let) jedinec pochází
z ČR.
létavec stěhovavý
Miniopterus schreibersii
lebka k rostru prudce zúžená
drobné ušní boltce, tvar trojúhelníku
velké portály jeskyní,
početné skupiny v létě i v zimě
První nález pro ČR
2010 sad samec v Hranické propasti
Rakouské a malokarpatské populace na Slovensku na ústupu
Miniopteridae – létavcovití