Imunochemické metody •Je to praktická realizace poznatků imunologie, radiochemie, enzymologie a fotometrie a dalších. •Vznik imunochemických diagnostických metod: • V průběhu 70-80tých let s rozvojem klinické imunologie, virologie, farmakologie a dalších oborů •Zvýšily se nároky na rychlost a kvalitu požadovaných laboratorních vyšetření. Klade se důraz na vysokou citlivost, specifitu a možnost automatizace. •Do té doby sloužily k detekci Ag a Ab klasické metody: KFR, neutralizace Ag pomocí specifické Ab, světelná či elektronová mikroskopie, prostá či elektroforetická imunodifuze, které byly nahrazeny imunochemickými metodami: FIA, RIA, EIA, chemiluminiscence a další - stanovení Ag či Ab v histologických preparátech, tělních tekutinách a jiných vzorcích, jsou to munoeseje, reakce třetí generace základem je reakce: Ag + Ab IK - imunokomplex -jeden z reaktantů nese značku a tím je vizualizován výsledek. Detekční systém tak zvyšuje citlivost reakce a umožňuje modifikace, které prostou precipitací reakce nejsou dosažitelné. Druhy reakcí: -enzym EIA, EMIT enzyme multiplyed immunoassay technique -geneticky upravený enzym CEDIA -radioizotop RIA -fluorescenční látka FIA -chemiluminiscenční látka LIA, CL ü * §Antigeny Ag– makromolekuly (polymery: proteiny, polypeptidy…) § navozují specifickou imunitní opovědˇ § specificky reagují s protilátkami § hapten – nízkomolekulární látka (léčiva, drogy) navázána na § vysokomolekulární nosič §Protilátky Ab – bílkoviny (glykoproteiny) tělních tekutin § vykazují specifickou vazebnou schopnost vůči antigenu, na jehož § podnět se vytvořily, mohou být cíleně připravené §jen proti jedné chemické skupině § která je společná pro více strukturně chemicky příbuzných látek •Heterogenní imunometody – oddělení volných molekul značených reaktantů (Ag, Ab, H, Abs) od značeného reaktantu vázaného v imunokomplexu, intenzita značené reakce se nemění, stanovení makromolekulárních látek (radioimunometody, ELISA) – vysoká citlivost •Homogenní imunometody – bez separace frakcí, intenzita značené reakce se mění, stanovení nízkomolek. látek, jsou jednodušší, rychlejší, lze je automatizovat (enzymová, fluorescenční a chemiluminiscenční imunoanalýza) • • Imunochemické metody RIA ~ radioimmunoassay •zavedena 1959 •Princip metody: spojuje jednoduchou imunologickou reakci Ag s Ab s metodikami radiochemie, která používá Ag nebo Ab značené radionuklidy •- citlivost: 10-9- 10-17 mol/l ®velmi významné, nejcitlivější •- je možné stanovovat látky i v tělesných tekutinách /krev, moč, mozkomíšní mok.../ i více než v pg10-12(pikogramech) •- stanovujeme jakékoliv látky, proti nimž lze vytvořit protilátku • protilátku získáme komerčně nebo injikací Ag či haptenu do králíka nebo morčete •značení radioaktivním prvkem (Ag = X...značka) •- 3 prvky: 3H,14C,125I, 131I •- označený Ag ® Xx •vlastní reakce: •- 4 složky: Xx.................značený Ag Ab lim60%........protilátka ze zvířete /je limitováno ~ známo její množství/ XN.................neznámý antigen XS.................standardní antigen oddělení IK: · imunochemické – sekundární protilátka Abs - vyrobí se proti prvotní protilátce Ab ~ Ab pak vystupuje jako Ag ® Abs + Ab ...vznikají sraženiny IK - izolace IK -imunochemicky – Abs, fyzikálně - filtrace, centrifugace... molekulární metody – elektroforéza, chromatografie ... vyhodnocení: - čím více molekul X se bude v každé zkumavce nacházet, tím méně molekul Xx se bude moc navázat s protilátkou Vyhodnocení: RIA •- výhody: * vysoká citlivost, specifičnost, přesnost, automatizace procesů • * mikromnožství látek přímo v biologických kapalinách -nevýhody: •* nákladné zařízení, drahé přístroje-scintilátory, drahá scintilační tekutina •* radioaktivní materiál – zdravotní riziko, γ nebo β záření, zvl. bezpečnost při práci, likvidace radioakt. materiálu • * vlastnosti radionuklidů ~ znehodnocování krátkým poločasem rozpadu – časová náročnost (musí se provést hned), u izotopů vydávajících γ záření (125I, 131I, 75Se) je omezena expirace souprav krátkým poločasem rozpadu • •využití: •využití v kriminalistice, soudním lékařství (detekce jedovatých látek), stanovování velmi malého množství látek (nízko i vysokomolekulárních, např IgE) např.: kardiotonika, cytostatika (léčba infekčních onemocnění, nádorových onemocnění), hladiny hormonů, léčiv, vitamínů, drogy, minoritních složek séra, ve virologické diagnostice, vyšetření specif. Autoprotilátek, např. proti acetylcholinovému receptoru při myastemia gravis •v alergendiagnostice: RAST test (radioallergensorbent test) je vyvinutý pro detekci Ab proti specifickému alergenu, RIST test (radioimmunosorbent test) je testem vyvinutým pro zjistění antigenu, radioimunoprecipitace je pokládána za nejpřesnější metodu pro stanovení IgE v sérech • FIA •Vypracována v r. 1941, uvedena do praxe v 50. letech •Princip: navázáním fluoresceinu – fluorochromu na bílkovin séra (Ag nebo Ab), podmínkou je neztratit imunologické vlastnosti. Výsledkem je spojení vysoké specifity imunologických reakcí s citlivostí průkazu fluorescence pomocí fluorescenčního mikroskopu- citlivost: 10-9- 10-12 mol/l • fluorescenční barviva: TMRITC........tetramethylrodaminizothiokyanát •FITC ............fluorescein izothiokyanát, PE …phycoerythrin •- podstata: molekula přechází ze základního energetického stavu při absorbování energie do stavu EXCITOVANÉHO, kde je nestabilní a vyzářením energie ve formě tepla či světla (emise) se vrací zpět •- energie dodána lampou v přístroji • • •vlastnosti SONDY: •* intenzita fluorescence dostatečně vysoká •* fluorescenční signál odlišitelný od pozadí *vazba na sondu nesmí deformovat vazebné vlastnosti Ag a Ab *nenavázané barvivo musí být lehce odstranitelné •! biologický materiál sám o sobě vyzařuje energii ® pozadí •¬ HOMOGENNÍ FIA • HETEROGENNÍ FUNKCE FLUOROFORŮ: Mají schopnost absorbovat světlo v UV oblasti a vyzařovat ve viditelné. Jsou vhodné k vizualizaci sledovaných objektů. Jsou látky schopné vyzařovat (emitovat) přebytečnou E jako záření vyšší vlnové délky. Na konjugaci jsou vhodné pouze fluorochromy obsahující chemickou skupinu, která se pevně váže na bílkovinu. (Specificky se váží na určité struktury v BB Þ umožní jejich zviditelnění a další analýzu ~ vyšší fluorescence = více fluoroforu = více látky v BB) •backround fluorescence ~ fluorescence pozadí – je nežádoucí, musí se odfiltrovat, existují v podobě : •· AUTOFLUORESCENCE samotného vzorku /flavony, flavoprot., NADH.../ •· REAGENČNÍ POZADÍ / fluorofor se naváže tam, kam nemá / • •Pozitivní reakce: se jeví ve fluoresc. mikroskopu vyzařováním světla určité barvy typické pro použitý fluorochrom, zvýší se fluorescence v případě vzniku IK na rozdíl od pozadí Ag s navázaným F, či jiným způsobem se upřednostní vznik signálu v případě vzniku IK •- třístupňový proces u FLUOROFORŮ a FLUOROCHROMŮ •- schopny absorbovat určité množství světla /struktura – ar. kruh/ •1. FÁZE ® EXCITACE 2. FÁZE ® DOBA EXCITOVANÉHO STAVU - trvá 10-9s ~ velmi krátká · konformační změna ·disipace energie ® část energie se ztrácí ·– přechází na nižší stav •FLUORESCENCE 3.FÁZE ® EMISE - vyzáření energie, přechází na základní stav ® vyzáření EMISNÍ ENERGIE /~ energie emisního spektra/ energie EXCITAČNÍ se NErovná EMISNÍ !!! Eex> Eem h .(c/lex) > .(c/lem) Þ lex < lem Þ vl. délka excitační je menší než emisní • •heterogení techniky •homogenní techniky •Homogenní FIA •nevyžaduje separaci volného a v imunokomplexech vázaného Ag či Ab před měřením fluorescence. •Citlivost je omezována interferencí s různými látkami ve vzorku (zejména v krevním séru), malý stupeň fluorescenčních změn. • •Podstata: kompetitivní princip, využívá se fluorescenční polarizace, zhášení, stupňované fluorescence, excitační přenos fluorescence, fluorescenčně značený substrát. •Podstata: volné označené Ag se musí oddělit od Ag vázaných v imunokomplexech ( nebo volné značené Ab od Ab v komplexech) ještě před uskutečněním měření. •Oddělení: •precipitací imunokomplexů •použitím značeného reaktantu Ag nebo Ab vázaného v tuhé fázi • Heterogenní FIA •Heterogenní FIA • •Mikroskopická IFA má 2 modifikace: 1. Přímá a 2. nepřímá IFA patří mezi heterog. techniky •Přímá • •a) detekce Ag •Vyšetřovaná tkáň je fixovaná na sklíčku (Ag), přidáme známou značenou protilátku AbF, inkubujeme a promyjeme. Ve fluorescenčním mikroskopu pak pozorujeme pozitivitu vzorku - záření na sklíčku •╟ Ag + AbF → ╟ měření fluorescence • Heterogenní FIA •b) detekce Ab •známý značený Ag nebo hapten fixován na sklíčku, HF nebo AgF převrstvíme vyšetřovaným sérem. Po inkubaci a promytí pozorujeme sklíčko pod fluor. mikroskopem •╟ AgF, HF + Ab → ╟ měření fluorescence • •Nepřímá – průkaz Ab ve vyšetřovacím séru •Tkáň se známým Ag nebo buněčná kultura (suspenze jader. buněk) fixovanou na sklíčku převrstvíme vyšetřovaným sérem i kontrolními vzorky, následuje inkubace a promytí. Přidáme konjugát (sekund. Ab) s fluorochromem, opět inkubujeme a promyjeme a pak pozorujeme v mikroskopu •╟ Ag + Ab + AbSF →╟ měření fluorescence Detekce FIA přístroje : · SPEKTROFLUOROMETR - měří fluorescenci vztaženou na celý preparát · FLUORESCENČNÍ MIKROSKOP Fluorescenční: jako zdroj excitace využívá lampu s výbojkou pro UV záření. Obraz fluoreskujícího objektu na tmavém pozadí získáme pomocí 2 komplementárních filtrů: 1. primárního excitačního 2. sekundárního okulárového FIA •Využití: průkaz a titrace Ab, průkaz Ag např. ANA test – protilátky proti nukleárnímu Ag (fluorescenční reakce v oblasti jader) •Přímá: k průkazu Ag v tkáňových řezech (např. deponované IK) nebo v další biolog. vzorcích pro rychlý průkaz patogenů ve sputu či bronchoalveolární laváži •Nepřímá: k průkazu autoprotilátek jak a) orgánově nespecifických (antinukleárních) Ab proti mitochondriím, hladkému svalstvu b) orgánově specifických (ab proti parietálním b. žaludku, β buňkám pankreatu, bazální membráně glomerulů, slinným žlazám a pod) •