Extrémní mikrostanoviště RNDr. Martin Culek, Ph.D. (s využitím zdrojů z internetu) Význam extrémních mikrostanovišť • Biodiverzita v jakékoliv krajině není rovnoměrně rozložena • Často se řada druhů nachází na relativně malém prostoru a v širokém okolí již nikoliv. • Příčina: 1. jde o zbytek rozsáhlých populací destruovaných vlivem člověka – to neřešíme • 2. druhy se vyskytují na malé lokalitě, protože jen zde jsou pro ni příznivé přírodní podmínky – o tom je tato přednáška • Jde o to uvědomit si tato mikrostanoviště a často i potřebu jejich ochrany. Mikrostanoviště souvisí s: • Geodiverzitou: • 1) maloplošným výskytem chemicky či fyzikálně extrémních hornin - např. hadce, vápence + zříceniny hradů, písková duna, křemence, rašeliny, slaniska … • 2) extrémními (výjimečnými) tvary georeliéfu - vysoké skály, ústí jeskyní, otevřené propasti, hluboké skalní trhliny, podzemní prostory, rokle či strže, lidské stavby … • Hydrodiverzitou: • 1) maloplošné vodní útvary v krajině obvykle vzácné: studánky a pramenné stružky, vyvěračky, vodopády a peřeje, hluboké tůně … ale i laviny, lavinové dráhy a akumulace • 2) vodní útvary fyzikálně či chemicky velmi odlišné od ostatních vod: krasové vyvěračky (přesycení hydroxidem vápenatým), minerální prameny (chemismus a/nebo teplota), vysýchavé slané tůně, rašelinná jezírka …. Klimadiverzitou: • 1) odlišné teploty - teplý/studený vzduch vystupující ze skalních trhlin, jeskyní, extrémní inverzní polohy – dna otevřených propastí, závrtů, stinná úpatí skal, balvaniště, jižně a severně orientované stěny a srázy • 2) odlišné vlhkostí – souvisí částečně s předchozím + místa s dlouhým výskytem sněhu – i vliv na teplotu (zkrácení veget. období). Výsušné plochy skal. • 3) odlišné silnými větry – vrcholy hor (vrcholový fenomén) • 4) odlišné nedostatkem světla – viz skalní trhliny, propasti, jeskyně, severní úpatí skal …. • Výjimečnými biotickými útvary: husté keře nad hranicí lesa, padlé kmeny, akumulace naplaveného biologického materiálu … • Samozřejmě se tyto složky vzájemně podmiňují, např. skály či jeskyně ovlivňuji klimadiverzitu i hydrodiverzitu. Horní hranice lesa – součást vrcholového fenoménu. Mozaika lesa a bezlesí, většinou bioticky pestré, pestrá stanoviště, časté skály neporostlé lesem, prameniště, balvaniště, vyfoukávané hřbety Polykormony smrku nad hranicí lesa – vliv větru a námrazy. Keprník Smrky zničené velkou vrstvou sněhu Vítr - Sněhová pole. Mikrostanoviště daná různou vrstvou akumulovaného sněhu Heiligenblutt, Rakousko, vrchol ca 2750 m Na hřbítcích beze sněhu roste koniklec bílý alpský Korutanské Alpy – sněhová pole – jedině v jejich okolí je dost vody po celý rok A sněhová pole způsobují hnití kosodřeviny, čímž se uvolní místo pro vzácné byliny. Labský důl, Krkonoše Mikrostanoviště u závěje – zpoždění fenofází, jiné druhy. Velká Kotlina v Hrubém Jesníku Např. protěž nízká 7.-8. Vegetační stupeň - lavinaLavina obnažuje skalní povrch s žílami živných či bazických hornin – ty pak tvoří mikrostanoviště, které by jinak pod zvětralinami přestalo mít vliv na rostliny. Příklad – čedičová žíla v Malé Sněžné jámě na polské straně Krkonoš, mramorová žíla v Kotelných jamách – zde dokonce roste kalcifilní hvězdnice alpinská. ledovcový kar - Bohatá vegetace – vliv dostatku vody, akumulace živin i semen větrem. Výhřevná i studená mikrostanoviště – daná mj. akumulací sněhu z lavin Větrem obnažovaný skalní povrch na travnatém hřbetu. Schneeberg, ca 80 km jjz, od Vídně, ca 2000 m Větrem vyvátá deprese na hřbetu hory umožňuje existenci skalních druhů Extrémně výsušné podmínky na hraně drnu umožňují existenci suchomilných druhů Extrémně vyfoukávaná místa: Polštářová vegetace – mydlice nejmenší, vítr odstraňuje půdu pro konkurenci A v mydlici vzniká půda pro další rostliny Plazivá vrba Salix serphyllifolia je vysoká do 1,5 cm, roste jen tam, kde nemůže růst jiná vegetace – vítr (Korutanské Alpy) 9. Vegetační stupeň – maloplošně v Krkonoších. Polygonální půdy, promrzání. Tzv. horská tundra. Typický je výskyt nízkých rostlin umožněný absencí kleče i vysokých trav – zde rostou např. Juncus trifidus, Primula minima. U skal Salix herbacea. Jaké jsou české názvy rostlin? Na thufurech (kopečky) jako na jediném místě na Keprníku roste horská sítina trojklanná (vypadá zde jako větší narezlá tráva) A na skalkách a balvanech roste šicha černá Vrcholový fenomén II. – V. Javořina – námrazou prolámaný les má více světla i vody v půdě – bohaté bylinné patro Jeřáb – Blatiny, 740 m Žďárské vrchy, Krátká, 720 m – poškození námrazou a větrem – náznak vrcholového fenoménu v nižších polohách Blatiny – vrch Teplá, 780 m – umělé mikrostanoviště – mez z vysbíraného kamení – výskyt květin i borůvčí, záleží na orientaci ke Slunci a větru Jižní Indický oc., ostr. Amsterdam, 37º j.š. – dřeviny rostou jen v roklích kvůli extrémním větrům Finsterahorn ve Švýcarsku. Na vyhřátém skalním hřbítku téměř na vrcholu je nejvyšší lokalita pryskyřníku ledovcového v Evropě To je on: pryskyřník ledovcový K jihu orientovaný svah vede k rychlému vytátí sněhové pokrývky, takže půda je pak pod silným vlivem mikroklimatu s extrémními teplotami na rozdíl od okolí, což dokumentuje výskyt kontinentálního lnu žlutého. Šiberná u České Extrémní chemismus: Hadce - Mohelno Hadce u Českého Krumlova – výskyt kapradiny sleziníku hadcového Podmrvka hadcová – také jen na hadcích. Mediteránní druh. U nás původně jen na Mohelně. To je její nejsevernější výskyt. Nedávno objevena v Českém krasu, na původnost tohoto výskytu nevěřím. Vápence – s dřínem (Květnice u Tišnova) Stěna Martinka na sev. svahu Pálavy. Zde kalcifyty jako pěchava vápnomilná Z horského hřbetu, na vrcholu s vápencem, se skutálel vápencový balvan do údolí tvořeného kyselými horninami. A zde na něm rostou kalcifyty, např. hvězdnice alpinská. Korutanské Alpy, Rakousko Stínomilný jelení jazyk na dně Pustého žlebu, potřebuje zároveň vápenec Na zříceninách hradů v oblastech kyselých hornin jsou podmínky pro vápnomilnou biotu vč. měkkýšů. Vliv zbytků malty. Hrad Obřany Pískovce a písky – extrémně kyselé – výskyt borovic a vřesu. Toulovcovy maštale, Budislav Stěna staré pískovny v Oleksovicích – jediná šance pro břehule na velké oblasti Znojemska Skály, sutě, jeskyně (chemismus není hlavním vlivem, tím je fyzikální stav prostředí a světlo) Skály – přirozené lokality borovice a skalních druhů (tařice) Pekárka u Ivančic – permské slepence, zde vápnité Vyvracení stromů na slepencích Světlomilný jeřáb hardeský na skalách v Podyjí Hynčicovy skály vých. od Pozořic – slepencové, kyselé. Výskyt světlomilných skalních druhů Len rakouský (Linum austriacum) • Skála poskytuje řadu kontrastních mikrostanovišť na vzdálenost několika dm. Drátničky, Žďárské vrchy Antro- pogenní „skály“ – umožňují výskyt skalních druhů v oblastech beze skal Petrofyt tolita lékařská na skalce v NP Podyjí. Evidentě stačí málo. Typická mikrolokalita Sekvence druhů podle hloubky půdy na malém skalním výchozu žuly v NP Podyjí Hluboké trhliny ve skalách bez cirkulace vzduchu v chladnějších oblastech s množstvím sněhu umožňují existenci sněhu dlouho do léta a tím také druhů horských, popř. i endemických jako zde v Korutanských Alpách. Mikroklimatické vlivy – inverze ve stinných roklích Na dně Macochy v extrémní teplotní inverzi roste jako na jediném místě v ČR vysokohorská kruhatka Mathioliho – glaciální relikt Polostinné lokality vchodů jeskyní - Štramberk Zonace jeskyní dle světla Křižák temnostní (Meta menardi) VENTAROLY VE SVAZÍCH rozsedajících se vrcholů – České Středohoří Podobné v okraji údolí u Letovic – na trhlinách vystupuje v zimě teplý vzduch … a třeba i koncem ledna může kvést bažanka vytrvalá Suťová pole v Českém Středohoří – drží chladný vzduch dlouho do léta – výskyt horských druhů pavouků Takto vypadá ústí ventaroly koncem května – stále s ledem. A to prý umožnilo na Milešovce přirozený výskyt smrku Balvaniště v pórech drží chladný vzduch, což znevýhodňuje smrk a umožňuje existenci vysokohorské kleče v poloze pod 1000 m – moréna u Plešného jezera V balvanových rozpadech pod skalami se zvl. na severních svazích drží chladný vzduch a umožňuje výskyt druhů vyšších poloh. Zde na Kluku v Blanském lese. V Podyjí zase zde rostou světlomilné dřeviny Ultramikrolokalita pro kapradinu EROZE A STRHÁVÁNÍ – akumulace listí a tedy živin - výskyt kopřivy. NP Podyjí Tzv. bílé stráně na slínovcích v Česk. Středohoří – výskyt druhů obnažených půd PR Střemošická stráň na jílovcových opukách u Chrudimi. Udržuje se bezlesí, mnohé druhy vstavačů Okraj zářezu silnice v těšinitech u Nového Jičína – zde náhle světlomilné a suchomilné druhy, které se v okolí nevyskytují. Půda se sesouvá, nemůže zarůst vysokou bylinnou vegetací Vegetace pískových dun. Pobřeží Baltu. Zde původní třtina křovištní. Zde neustále umravňována písčitým substrátem a převíváním písku. Váté písky u Rohatce – jedinečná pískomilná teplomilná vegetace v ČR Kavyl písečný (Stipa dasyphyla) Armeria maritima Písková duna v Třeboňské pánvi – výskyt psamofytů. Vyžadují narušování povrchu MIKROSTANOVIŠTĚ TVOŘENÁ VODOU Prameniště na sesuvech v Karpatech – součást fenoménu sesuvných území - opakování Mikrolokality mokřadů s orchidejemi Prameniště mají teplotu vody i v zimě nad 0, takže mohou být zelená po celý rok Zvláštní niva na kyselých píscích – Hodonínsko – výskyt mokřadních acidofytů Prameniště na úpatí skály v pískovcovém skalním městě – Robečský potok u Čes. Lípy Krasová vyvěračka se stálou teplotou vody – u Býčí skály Růženin lom na Hádech – vznik jezírek se silně vápnitou vodou – vzácné v ČR, chráněné orchideje • Jarní prameniště v Alpách – v létě lokality pro druhy vlhkých sutí. Splavováním druhů vrchovin se v teplé nížině u vodních toků objevují horské druhy – kýchavice bílá Lobelova splavena až v CHKO Litovelské Pomoraví Vodní toky Haná pod Vyškovem Štěrkové lavice toků umožňují existenci světlomilné bioty s krátkým životním cyklem (do další povodně) – Svratka pod Tišnovem Morávka v Podbeskydí Zde židovník německý (Myricaria germanica)- jediná lokalita v ČR Mrtvá ramena • Téměř jen u mrtvých ramen řeky roste na jižní Moravě relativně teplomilná bledule letní – Křivé jezero Ledovcové Černé jezero – jediná lokalita vodní kapradiny šídlatky jezerní v ČR Hranická propast: - 405 m dosažená hl. jezírka 330 m, kyselka 17ºC Hranická propast • Netopýr velký – jediná popul. rozmnožující se v létě v jesk. na sever od Alp • Drabčík Atheta spelaea • Štírek Chthonius heterodactylus • Bakteriální „Soplíky“ Mikrostanoviště utvořená biotou a vodou Dendrotelmy – jezírka v kmenech – lokality drobných vodních organismů Rašeliniště: extrémní stanoviště, některé druhy stejné ve všech veget. stupních. Zde 8. vegetační stupeň. Rašeliniště je nahoře, s jezírky. Prameniště Úpy v Krkonoších Rašeliniště (vrchoviště) – v 8. v.s. se tolik neliší od okolí, protože i to je bezlesé Rašeliniště: 7. Vegetační stupeň. Černohorská rašelina, Krkonoše, ca 1200 m 7. v.s.: Závěrečné stadium rašeliniště Šumava – Horská Kvilda – zde je již sucho, ale organozem neúrodná a neudrží těžké stromy – jsou tedy druhy světlomilné. I zde však specifika – Vaccinium uliginosum, Betula nana Rašeliniště: 6. v.s. Chalupská slať – Šumava. Rašeliniště uprostřed lesů a luk – zde výskyt suchopýru pochvatého i rosnatky. Přibývají druhy jako keřová forma borovice blatky, naopak zde již chybí borovice kleč. Začíná se vyskytovat bříza pýřitá – v pozadí Rašeliniště 4.- 5. v.s. Vyskytuje se stromová forma borovice blatky. Červené blato na Třeboňsku. Otázka – kde se u nás stromová borovice blatka všude vyskytuje? Červená rostlina – rosnatka okrouhlolistá Rosnatka okrouhlolistá na rašeliništích u Dářka Vývrat stromu obnažil podzemní vodu a umožnil vyrůst rašeliníku Vápnitá slatiniště, okraje rašelinných jezírek Bahnička chudokvětá (Eleocharis quinqueflora) – světlá mechoviště, pěnovcová prameniště V r. 1937 u Ratíškovic. Kriticky ohrožený druh Pladias.cz Minerální prameny – specifika dle chemismu. Zde Císařský pramen v Soos Sivěnka přímořská (Glaux maritima) Foto: Wiki Foto: nature.cz Smrk roste na rašelinných půdách u Dářka. Kořeny se zvedá z podzemní vody, aby mohly kořeny dýchat – při tom vytvoří kolem sebe stanoviště relativně suché, kde kvete sedmikvítek Vlnami a větrem omyté kořenové baly ostřice poskytují stanoviště světlomilným relativně suchomilným druhům Velké Dářko V podhorském lužním lese by mokrýš střídavolistý trpěl nedostatkem světla od vyšších bylin. Roste tedy na padlém stromu, což umožňuje nasávání vody dřevem Středoevropské „epifyty“ – v lesích u vodopádů, kde je vzduch velmi vlhký., takže rostliny neztrácejí vodu. Nejde samozřejmě o epifyty, ale lesní druh šťavel kyselý Řeka Oslava naplavila tuto kládu na stojící vrbu a na tomto útvaru našla stanoviště připlavená suchomilná teplomilná rostlina rozchodník největší. Samozřejmě jen dočasně. BIOTICKY PODMÍNĚNÁ MIKROSTANOVIŠTĚ – ekoton lesa, Jinačovice S výskytem atraktivního pryšce mnohobarvého U Lelekovic zase s třešní křovitou • V klimaxových smrčinách může smrk zmladit jen na narušených půdách nebo starých kmenech Uvnitř smrkových polykormonů nad hranicí lesa vznikají podmínky pro růst lesních druhů (stín) – sedmikvítek evropský V závětří kleče roste vysoko nad hranicí lesa smrk a je bohaté bylinné patro – teplo v závětří, akumulace živin • Akumulace živin v kleči a omezení větru vede k výskytu vyšších bylin. • Schneeberg, Rakousko Vliv malého modřínu na výskyt borůvčí – zachycuje horizontální srážky - silnější promyv půd. Schneeberg, Rakousko Ochmet evropský - je jen na dubech - a řada dalších parazitů, poloparazitů a saprofytů (dřevokazné houby, i jedlé – václavky – druhy podle dřevin) Nitrofilní vegetace na stávaništi stád muflonů, kteří přispěli také ke vzniku světliny Spárkatá zvěř ráda zalehává na terénních hranách a vrcholech, kde také intenzivně „nitrifikuje“. Kamzík na Schneebergu jižně od Vídně To je ono ... ! Podobně dopadají jelení říjiště u horní hranice lesa. Keprník Kaliště No a na závěr: Velmi často zvláštní biotická stanoviště vytváří i člověk. To sice není předmětem kurzu, ale jedna výjimka: Ve skanzenu v Rožnově p.R. pěstují obilí archaickým způsobem, aby v poli mohly růst i nyní vymizelé plevely, např. koukol. Děkuji za pozornost ! • Prezentaci byly asi z poloviny použity veřejně přístupné materiály na internetu, někdy od anonymních autorů. Všem za možnost využít jejich fotografie a informace děkuji. • Druhá polovina fotografií pochází z archivu autora.