Ekologie globální změny, ekologie člověka (a přesahy ekologie ke společenským a humanitním vědám) Ekologie na Masarykově Univerzitě Přírodovědecká fakulta Základy Ekologie (Hájek) Populační ekologie rostlin (Tichý) Populační ekologie živočichů (Pekár) Fundamentals of Ecology (Nekola) Molekulární ekologie (Bryja et al.) Behaviorální ekologie (Bartonička) Evoluční ekologie (Vetešníková-Šimková) Hydrobiologie (Bojková) Ústav experimentální biologie Ústav botaniky a zoologie Geografický ústav Fyziologická ekologie rostlin (Gloser) Mykorhizní symbiózy (Baláž) Minerální výživa rostlin (Gloser) Úvod do ekologie a ochrany přírody (Culek) Krajinná ekologie (Culek) Ekologie a životní prostředí (Culek) Ekologie společenstev a makroekologie (Chytrý) Vybrané kapitoly z ekologie stojatých vod (Bojková), Ekologie mokřadů (Šumberová), Ekologie lesa (Roleček), Ekologie rašelinišť (Hájek), Biologie a ekologie mechorostů (Mikulášková), Biologie a ekologie lišejníků (Košuthová), Vybrané problémy z ekologie, Paleoekologické metody, Příroda ve čtvrtohorách, Právo a státní správa v ochraně přírody RECETOX Ekotoxikologie Ústav geologických věd Ekologie člověka v kvartéru (Ivanov) Ochrana přírody (Schlaghamerský) Ekologie na Masarykově Univerzitě Fakulta sociálních studií Obecná ekologie a ekologie krajiny Ekologie krajiny Sociální a ekologická ekonomie Hlubinná ekologie sociologie, ekonomie psychologie, duchovno, filozofie Pojem ekologie ve veřejném prostoru býk odchovaný na ekologických pastvinách ekologicky šetrný výrobek ekologický terorismus Jak stavět ekologicky úsporně? ekologický postřik na mšice, ekologický prací prostředek, ekologické fixy Ekologie = sběr odpadků na ulici, třídění odpadu Pojem ekolog ve slovníku Ekolog samostatně a kompetentně metodicky řídí plnění všech povinností vyplývajících z právních a interních předpisů organizace. Koordinuje činnosti v oblasti ochrany životního prostředí a dohlíží na efektivnost využívání zdrojů. Podílí se také na tvorbě strategie a politiky organizace s důrazem na ekologickou stránku. Nobelova cena 1973 za fyziologii a lékařství Victor Ernest Shelford Aldo Leopold Ekologové – vědci stojící u zrodu ochrany přírody: The Nature Conservancy NGO Ecological Society of America Výsledky oboru ekologie jako varování pro lidstvo Osm hříchů civilizace podle Konrada Lorenze 1.přelidnění 2.ničení životního prostředí 3.závod člověka se sebou samým 4.citová deprivace 5.genetický úpadek 6.rozchod s tradicí 7.poddajnost k doktrínám 8.atomové zbraně Eugene Odum Při sdílení jednoho zdroje (zde obecní pastvina; analogií mohou být třeba mezinárodní vody a rybolov, zemědělské družstvo nebo celá Země) se jednotlivci při jeho využívání snaží maximalizovat svůj osobní užitek*. Rozdělení nákladů a výnosů je nerovné: výnosy sklízí pastevec, který zvětšuje své stádo, kdežto náklady nesou všichni pastevci dohromady. Jako racionální chování všech pastevců se jeví to, které vede k neustálému zvětšování stáda, výsledkem je exploatace zdrojů a zničení pastviny. * Odpovídá to hypotéze „sobeckého genu“, formulované až v roce 1976 1968 Ekolog Garrett Hardin napsal dodnes velmi vlivnou esej Tragedy of the Commons (tragédie obecní pastviny / tragédie občiny) Svante Arrhenius, švédský fyzik a chemik, už v roce 1896 ukázal, že koncentrace CO2 v ovzduší kauzálně ovlivňuje teplotu Země a jako první předpověděl, že se Země bude vlivem spalování fosilních paliv (tehdy bylo v počátcích!) oteplovat. Výpočty Arrhenia pak přímými měřeními potvrdil americký chemik a klimatolog Charles David Keeling v 60. letech 20. století, a až pak se toto téma dostalo do povědomí globální ekologie. 1896 Ale nejen oboru ekologie – na stejné lodi se ocitla i geochemie a klimatologie animace grafu: Vojtěch Pecka, a2larm.cz To, že spalování fosilních paliv povede k nárůstu globální teploty, tedy věděl už S. Arrhenius v roce 1896. Na přelomu 70.-80. let 20. století už dokonce existovaly klimatické modely, které se dnes ukazují jako neuvěřitelně přesné: modelování platily ropné společnosti (ExxonnMobil) , ale z pro ně pochopitelných důvodů je nepublikovaly. Dnes vlastně slouží jako validace toho, že jsou tyto klimatické modely, byť vytvořené jednoduše jako před 40 lety, velmi přesné. Ale nejen oboru ekologie – na stejné lodi se ocitla i geochemie a klimatologie Supran et al. 2023 Science K fosilním palivům a oteplování se za chvíli vrátíme. Člověk proti přírodě? Nebo její součást? První ochrana přírody se zaměřovala na divočinu – území bez lidského vlivu; velký důraz na lesy. Navazovala tak na romantismus, který člověka a přírodu stavil do protikladu; věda ale ještě nic nevěděla o (bezlesých) glaciálech, disturbancích, sukcesi apod. Romantici popisují přírodu jako lesnatou divočinu, bez jakékoli role člověka; toto příchodem člověka zaniká (Alois Jirásek – pověst o praotci Čechovi). Jean-Jacques Rousseau, 1712-1778 současník Linného Alois Jirásek, 1894 … Ohromné pralesy se černaly po horách na pomezí a ze svahů těch hor táhly se široširými pruhy na míle hluboko do země. I tam, uvnitř, rozkládaly se pouště starých, temných hvozdů …… Alois Jirásek – Wikipedie William Blake 1757-1827 striktně odděloval člověka od přírody Miliony let trvající koevoluce člověka, jeho kořisti a predátorů a savany jako biomu. Jak to ale bylo? Co dnes víme? První hominoidi na africké savaně (před 8 miliony lety) tzv. savanové dědictví v psychologii Homo erectus: před ca 2 miliony let, savana; už migroval do světa Homo sapiens: před ca 200.000 lety, rovněž savana; postupná kolonizace světa během posledního glaciálu, naposled Amerika (průchozí Beringie): vyhubení herbivorů (absence vzájemné koevoluce; vlastně biologická invaze) glaciál glaciál Vliv člověka na ekosystémy od jeho vzpřímení do mezolitu (střední doby kamenné): lovec-sběrač, vytváří bezlesé biomy a parkovité krajiny na pomezí travinných ekosystémů a lesa: má podobný vliv jako herbivoři nebo oheň – nadto herbivorii a požáry podporuje. Součást ekosystému (ekosystémový inženýr). Po expanzi do Eurasie se díky savanovému dědictví člověk pohybuje v podobných krajinách: savana (Indie), lesostep, případně stepotundra a lesotundra (glaciální maximum – lovci mamutů). Svými aktivitami naučenými ze savany podporuje bezlesé travinné biomy a parkovou lesostepní krajinu s bohatstvím ekotonů: tam, kde zásobník (pool) bezlesých druhů větší než zásobník lesních druhů, má pozitivní vliv na regionální diverzitu. Je opět integrální součást ekosystému, tentokrát stepi / lesostepi. Ale občas asi něco vyhubil (? mamuty; herbivory Ameriky), což se invaznímu predátoru stát může. Neolit: mladší doba kamenná: první zemědělci, migrace, další výměna druhů (u nás archeofyty), potlačování expanzívního lesa: vliv na diverzitu u nás spíše pozitivní; cykly živin stále nemění, možná jen živiny mírně redistribuuje (ale to dělá herbivor taky). Od doby bronzové po průmyslovou revoluci Člověk stále nemění biogeochemické cykly globálně, i když lokální a regionální redistribuce živin jsou výraznější a nesou trvalé následky; dodnes podle živin poznáme sídla z doby bronzové; ale redisutribuovat a místně hromadit živiny umí i např. tučňák, papuchalk, racek nebo netopýr. Objevují se známky eroze (odlesňování hor: ale odlesňovat umí i slon, medvěd, zubr nebo aktivně pyrofilní druh), hydrologické změny (ale ty umí i bobr), acidifikace spojená s lokálním poklesem diverzity (tzv. lužická katastrofa – role člověka je nejasná; ale acidifikaci umí i smrk, borovice nebo mravenec). Člověk je tedy jeden z ekosystémových inženýrů. Kde se to zlomilo? neolit doba bronzová Diverzita, která se zvyšuje od konce doby ledové, ale stále roste nebo se nemění – alespoň co víme u nás z pylových dat Průmyslová (industriální) éra: ca od let 1750 – 1850 industriální éra = využívání fosilních paliv: umožnila obdělání více půdy, lepší transport potravin, hnojiv, surovin, materiálů, léčiv, odpadů; méně lidí se věnuje zemědělství a víc lidí technice, vědě a lékařství: lepší dostupnost lékařské péče, menší dětská úmrtnost, delší dožití, roste populace lidí (výrazněji až od poloviny 20. století). Z humanistického pohledu jde o pozitivní vývoj. K těmto letem se odkazují i kritéria IUCN červených seznamů! Thomas Alva Edison* Louis Pasteur Karl Benz Nicola Tesla Alexander Fleming * 1881 * 1856 * 1847 * 1822 * 1844 * Tisíc vynálezů udělalo krach / hvězdy nevyšinuly se z věčných drah / …… / tisíc vynálezů jde k nám za sezónu / jenom jeden z nich však byl ten Edisonův V. Nezval, Edison, 1927 Populace začíná růst a bohatne, z humanistického pohledu jde pozitivní vývoj. Ale zatím jen v Evropě. K prudkému exponenciálnímu rostu začíná docházet v polovině 20.století, kdy se přidává USA, Japonsko a další oblasti světa (Indie, Čína). Uživí planeta tolik lidí? Lidstvo se dostalo ke zdrojům, které do té doby nehrály v globálních ekosystémech roli: fosilní paliva, suroviny (technologie, hnojiva, léčiva). Díky této dodatkové energii efektivně využívá přírodní zdroje a získává kompetiční výhodu and jinými druhy. Nosnou kapacitu prostředí (K) využívá člověk na úkor jiných druhů (je to K-stratég). Vyčerpání a znehodnocení zdrojů (potrava, voda) řeší technologicky a tím oddaluje dosažení K (vzpomeňte, jak po dosažení K dopadne populace hraboše). Zároveň ale zvyšuje nároky na materiální kvalitu života, zejména v bohatších částech světa. Nosná kapacita prostředí (K) je v bohatých zemích nižší než v chudších zemích: nepředstavuje jen K nutnou pro přežití a reprodukci, ale i způsob a „kvalitu“ života. Populační růst se proto v bohatých zemích již zastavil. To vše se zákonitě děje za cenu rychlé destrukce předindustriálních ekosystémů a jejich nahrazování novými, jinak fungujícími a druhově chudšími systémy. K čemu tedy vztahuje nosná kapacita lidské populace na Zemi: k populačnímu růstu nebo k ekonomickému růstu? dodatková energie z fosilních zdrojů, zvyšování nároků na život (styl života), technokratické paradigma a krize hodnot Je tedy problém přelidnění Země nebo větší nároky populace? To je jedno: nejde až tak o to, kolik nás je, ale kolik zdrojů vyčerpáme a kolik zplodin vytvoříme (jestli na uživení 12 dětí, nebo na každoroční letecké dovolené či nákupní mánie). Technokratické paradigma: pojem zpopularizovaný papežem Františkem I. v encyklice Laudato Si (2015) a apoštolské exhortaci Laudate Deum (2023). Co tím myslí? „co největší zisk s co nejmenšími náklady v co nejkratším čase, pro který je nelidská realita (tj. příroda) jen pouhým zdrojem“. Rozevřené nůžky mezi bohatým a chudým světem: jako naše „střední a vyšší třída“ žije jen 12% lidstva. dodatková energie z fosilních zdrojů, zvyšování nároků na život (styl života), technokratické paradigma a krize hodnot „Globální krizi zažíváme, protože že nelidská realita je jen pouhým zdrojem“: říká papež František, a říká vlastně jinými slovy úplně stejnou věc jako tento článek v prestižním vědeckém časopise Nature: Přetrvávají bariéry k tomu, abychom inkorporovali hodnoty přírody do rozhodování. Podceňování hodnot přírody vede k environmentální krizi, kterou prožíváme. Věda i víra se tedy shodnou na tom, že jednou z příčin stavu, ve kterém se nacházíme, je krize hodnot Pascual et al. 2023 Nature Takto masové náhlé využívání dodatkové energie má v historii Země analogii: před 0,5 mld let objevily mořské sinice schopnost fotosyntézy, zažily díky tomu rozmach, ale do atmosféry se dostalo obrovské množství kyslíku, který nic neodčerpávalo (Great Oxidation Event), ten byl toxický pro řadu organizmů a navíc reagoval s metanem, čímž klesla koncentrace metanu v atmosféře a nastalo prudké ochlazení. Dnes se tedy děje něco podobného, ale v atmosféře přibývá oxid uhličitý, který vede k oteplení. Chová se člověk jako sinice? (i pro ni byla, řečeno s Františkem I., nesinicová realita jen pouhým zdrojem). Choval by se tak jakýkoli druh, kdyby objevil dodatkovou energii? Dodatková energie (excess energy, extra-metabolic energy) z fosilních zdrojů nám tedy sice pomáhá exploatovat přírodní zdroje; zároveň ale tvoří zplodiny a vzniká i víc zplodin metabolismu“ - vzpomeňme na princip samozřeďování populace vlastními zplodinami! Humanitární krize: vzpomeňme na vztah kompetice a dostupnosti zdrojů: kompetice je největší při nejmenších (boj o přežití; ale zároveň je častá facilitace: viz stress gradient hypothesis) a největších dostupnostech (prosazování C-stratégů a efektivní využívání K). Intraspecifická interferenční kompetice u člověka = války; intraspecifická exploatační kompetice = rozevírání nůžek bohatství a chudoby (je stále více asymetrická). Tento mix tvoří velmi propletený systém problémů a krizí, kterým čelíme. dodatková energie z fosilních zdrojů, zvyšování nároků na život (styl života), technokratické paradigma a krize hodnot klimatická krize krize biodiverzity humanitární a fosilní org. C: narušené biogeochemické cykly exponenciální populační růst a zvyšování nároků na život (krize hodnot) Destrukce přirozených ekosystémů Všech, nejen lesních! Přímé ničení, změny fungování, rozpad biotických interakcí, úbytek biodiverzity. více C, P, N, S v koloběhu; jinak rozmístěné na Zemi narušená funkce v biogeochemických cyklech negativní vliv na přirozené ekosystémy (acidifikace, eutrofizace) zpětná vazba ! intenzita a globální dosah kompetice mezi lidskými jedinci přímé ohrožení jedinců, lidské populace nebo subpopulací frustrace: environmentální žal, radikalizace vs. zatvrzení plýtvání zdroji; znehodnocení zdrojů odpady a kontaminanty: (1) zplodiny (exhalace) a úniky z nadbytku (hnojiva); katastrofy; (2) genetická kontaminace společenská krize environmentální krize: potíže vyvolané přímo aktivitou člověka (spalování fosilních paliv, přeměna ekosystémů (vykácení / zalesnění; odvodnění, rozorání) ekologická krize: konsekvence následně vyvolané rozpadem evolučně stabilizovaných biotických interakcí (expanze, invaze, populační gradace, extinkce kvůli zvýšené kompetici) Destrukce přirozených ekosystémů je sice zapříčiněna zčásti změněnými biogeochemickými cykly díky využívání dodatkové energie člověkem (spalování fosilních paliv), ale sama o sobě se na negativních globálních změnách podílí a zhoršuje je; navíc vede ke krizi biodiverzity. Život na naší planetě shrnující popularizační dokument o úbytku přirozených ekosystémů a jeho dopadech destrukce: zničení, rozpad deteriorace: zhoršení stavu (narušení fungování nebo diverzity), u nás se někdy používá pojem degradace. eutrofizace Narušené biogeochemické cykly – viz přednáška Ekosystémy fosilní a subfosilní organický uhlík (ropa, zemní plyn, uhlí, rašelina) těžba a zpracování surovin (vápenec, fosfáty) Haber-Boschova reakce (vzdušný N) deteriorace ekosystémů zánik ekosystémů poutající nebo vázající uhlík (rašeliniště, pralesy, pralouky, pěnovce) nebo jejich narušení tak, že se stávají emitory uhlíku (rozklad organických látek): odvodněná rašeliniště světově emitují 5% oxidu uhličitého; například v Německu 7% (99% emisí ze zemědělsky využívané půdy; 35% všech emisí ze zemědělství). víc CO2 v atmosféře: skleníkový efekt – klimatické změny znečištění toxickými látkami: pro člověka i pro ekosystémy IPCC 2023 Report * proč jsou other human drivers negativní? Zahrnují aerosoly (znečišťující látky), které jdou proti efektu oteplování (maskují jej). Lamboll et al. (2023, Nature): abychom udrželi oteplování pod 1,5 °C, můžeme od ledna 2023 uvolnit z fosilních paliv už jen 250 GtCO2 (jen šestiletý úhrn současných emisí)! Důsledky změn klimatu 1.letalita pro člověka 2.sucho, související neúroda 3.extrémy počasí (povodně, bouřky) 4.zvednutí hladiny oceánů (Nizozemí, tichomořské ostrovy) 5.šíření tropických chorob 6.šíření invazních druhů včetně škůdců 7.dopad na biodiverzitu: populace se nestihnou adaptovat; fatální změny prostředí (koráli); rozpad biotických interakcí riziko sucha: na 60% plochy pěstování pšenice https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4c/WorldWaterAvailability.png státy s nejmenšími zásobami obnovitelné sladké vody v m3 na obyvatele za rok. červeně: pod 500 m3 na obyvatele za rok oranžově: 500–1700 m3 na obyvatele za rok. intenzivnější migrace lidí na sever a s tím související společenské problémy Důsledky změn klimatu jsou podrobně popsány ve zprávách IPCC panelu (poslední je z roku 2023) Znečištění amensalismus člověka vůči ostatním druhům, zdravotní důsledky a znehodnocení vlastních zdrojů https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Acid_rain_woods1.JPG imisní holiny Jizerské hory (narušený cyklus síry) Hromadění toxinů v potravních řetězcích (DDT, mikroplasty apod.) Bečva 2020 bioindikace odhad parametrů prostředí (včetně znečištění!) podle výskytu, abundance, chování nebo chemického složení druhů (bioindikátorů) a jejich společenstev. Může být přesnější než přímé chemické měření, a lze použít i do minulosti (odumřelé, subfosilní a fosilní zbytky organizmů: například i v paleoekologii a forenzní biologii). biondikátor: obecně druh používaný v bioindikaci sentinelový organizmus: organizmus, který jako první reaguje na znečištění a předpovídá tak efekt na ostatní (kanárek v dole); někdy se tento pojem používá i pro bioindikátor, ve kterém stanovujeme množství polutantů, i když je fyziologicky toleruje (epifytický mech). biondikátor sentinelový organizmus fytometr: rostlinný bioindikátor, který se používá pro indikaci množství a limitace zdrojů podle jeho růstu nebo obsahu látek v různých podmínkách. Jde o experimentální přístup k biondikaci: druh pěstujeme v terénu nebo v laboratoři v různých podmínkách, třeba při různém kompetičním tlaku (měříme jinak těžko číselně vyjádřitelnou kompetici!) nebo v různém typu půdy (měříme ne obsah živin v půdě, ale jejich přístupnost); výsledek nám přitom neovlivňují mezidruhové rozdíly. marker: neškodná, snadno stopovatelná, látka, která se vpraví do ekosystému, a na jejím základě sledujeme pohyb látek organismem, prostředím, tok látek (tedy i případných polutantů) potravním řetězcem, procesy jejich akumulace apod. Indikace přístupnosti živin v lesní půdě pomocí ředkvičky jako fytometru (Axmanová et al. 2011 Plant and Soil) Ztenčení ozonové vrstvy jako důsledek znečištění aerosoly Díky přísné regulaci freonů utíkáme hrobníkovy z opaty. Ale vyhráno ještě není – ilegální továrny v Asii Znečištění jen zčásti související přímo s fosilním organickým uhlíkem Hormony (antikoncepce), léčiva a drogy (pervitin) ve vodě Weerasinghe et al. 2022 Znečištění související s jiným typem dodatkové energie radioaktivita: jaderné testy, Černobyl, Fukušima Jiná znečištění (ale taky související s technologiemi – bez dodatkové energie by těžko byla) genetické znečištění Nepůvodní druhy (pěstované nebo zavlečené; šlechtění druhů a jejich chov na kontaktu s přírodními populacemi: losos, plodiny apod.): hybridizací unikají nepůvodní geny do přirozených populací, ty mohou ztrácet lokální adaptace na prostředí a vyhynout, nebo naopak získat invazní vlastnosti. Pozor na komerční ozeleňovací směsi z hobbymarketů s krásnými názvy (motýlí louka, rozkvetlá louka, ovsíková louka)! úniky genů / virů z laboratoře: podezření u covid-19 (experimenty s netopýřími viry), v přírodě virus se dále vyvíjí, dochází k přenosu genů na jiné viry, viry s novými geny unikají do ekosystémů (jelenci v USA). Zatímco využívání fosilních paliv ovlivňuje globální ekosystém už asi 200 let, takže už víme, jak dalekosáhlé jsou jeho následky, genetické manipulace jsou v začátcích: stojíme tedy před podobnou výzvou jako svět před 200 lety v případě fosilních paliv. Optimismus převládá (uživení lidstva, pomoc s nemocemi třetího světa), ale může se stát, že budeme opakovat stejné chyby. Rozdíly mezi oblastmi: přísnější regulace v Evropě než jinde. genetické manipulace: GMO. Stejná potíž jako u nepůvodních a šlechtěných druhů (únik genů do přírody a změna vlastností domácích populací), ale může (nebo nemusí) být násobně intenzívnější! Nepřímé vlivy GMO na ekosystémy: toxicita Bt plodin a jejich pylu: modifikované rostliny produkují Bt toxiny (insekticidy) a nevyžadují tak častý postřik: na jednu stranu se teoreticky může snížit spotřeba postřiků, ale pyl z těchto rostlin (1) práší na květy entomogamních rostlin na poli a v jeho blízkosti a je toxický pro jejich opylovače; (2) práší do vodních toků, s nimi se dostává do vodních nádrží a intoxikuje vodní bezobratlé. (Velké firmy produkující GMO rostliny se často snaží zpochybnit výsledky studií dokumentující toxicitu Bt pylu na přírodní populace nebo dokonce se domoci stažení článku technickými argumenty: zpochybňují statistické analýzy, nastavení experimentu apod.). nadužívání herbicidů: geny na rezistenci vůči herbicidu umožňují častější postřiky kultur bez letálního vlivu na plodinu podporují monokultury (díky způsobu ochrany rostlin) a velké zemědělce (licence; stejné firmy vyrábí postřiky, osivo i přímo pěstují): další „rozevírání nůžek“? Jiná znečištění (ale taky související s technologiemi – bez dodatkové energie by těžko byla) informační znečištění Information pollution: termín vědeckých studií, 5450 odkazů na Google Scholar (k 27.11.2023) -nadbytek informací a dezinformací ve veřejném prostředí -rychle, efektivně a selektivně (!) šířeny sociálními sítěmi -člověk se s nadbytkem informací nedokáže vyrovnat, protože je evolučně nastaven primárně na určité typy informace a přehnaně vnímá některé z nich, na které reaguje strachem a agresí (savanové dědictví; the Savanna principle) -ovlivňují rozhodování lidí (viz behaviorální ekologie – teorie her a sociobiologie) -ovlivňují psychický stav (environmentální žal, radikalizace proti „elitám“) -polarizují společnost (alarmismus versus „skepticismus“) -selektivní informace zjednodušují realitu – nebezpečí jednoduchých řešení („selský rozum“) a polarizují společnost -vede až k násilí (terorismus, útoky z ideologických důvodů) -dezinformace narušují důvěru ve vědecké výsledky – zasažená část populace odmítá řešit environmentální a ekologické problémy, protože je popírá: vzdělání a inteligence pak nemůže přebít přirozené instinkty (sobecký gen, maximalizace zdrojů: viz sinice před 0,5 mld let; nenažraná populace hraboše na poli směřující k retrogradaci. -nadto je informační převis energeticky velmi náročný (servery, datová centra), tato náročnost se ještě zvětšuje s rozvojem umělé inteligence. Datové centrum společnosti Yandex (vyhledávač; YandexTaxi; artifical intelligence …) vytápí zbytkovou energií jednoho jejich datového centra celé finské město Mäntsälä (20 899 obyvatel). - Informační znečištění, tedy stejně jako chemické znečištění (emise, polutanty): -zhoršuje globální změny včetně klimatické krize -působí negativně na lidskou populaci; představuje faktor, na který se lidská populace nemohla během evoluce adaptovat Destrukce přirozených ekosystémů Jen mezi lety 2000 a 2013, člověk narušil 1.9 millionů km2 nedotčených ekosystémů Williams et al. 2020 One Earth Tímto destruujeme i biodiverzitu a prohlubujeme narušení biogeochemických cyklů. Přicházíme o tzv. ekosystémové služby. Za 13 let! Janssens et al. (2016): European Red List of Habitats V Evropě je ca 38% biotopů ohrožených, ale v některých ekosystémech (rašeliniště) až 85% V ČR (Chytrý et al. 2020), 80% biotopů vod, mokřadů, rašelinišť, trávníků a křovin je ohrožených: ale často i kvůli nečinnosti člověka (viz přednáška Biotopy) Přirozené ekosystémy destruovány; vznikají nové „agrosystémy“ a urbánní systémy, na jejichž provoz je potřeba antropogenní dodatková energie většinou z fosilních nebo obnovitelných zdrojů. Zároveň člověk extrémně mění biogeochemické cykly, biotické interakce, povrch Země a rozmístění živin, a zanechává výraznou stopu v geologickém záznamu: pojem antropocén Ekologická stopa (uvádí se v hektarech): pokus komplexně spočítat, jak velká plocha země (Země nebo státu; výpočty dopadají podobně) je potřeba na uživení jedince nebo celé populace (množství zdrojů) a absorpci jeho odpadů a zplodin (včetně sekvestrace CO2 z fosilních paliv: ty teď tvoří asi 60% výsledné hodnoty). Kapacitu Země jsme jako lidstvo již překročili kolem roku 1985. Ekologická stopa na obyvatele udržitelnost (sustainability) Uhlíková stopa (uvádí se v tunách CO2 ekvivalentu; jiné skleníkové plyny jsou přepočteny a přičteny podle jejich vlivu na klima): ukazuje, kolik CO2 se uvolní při konkrétní činnosti (doprava odněkud někam něčím, typ stravování, výroba něčeho apod.). Nevýhody při hodnocení reálného vlivu na biosféru: nerozlišuje mezi uhlíkem z rychlého a pomalého koloběhu (z fosilních paliv), nezahrnuje jiné vlivy na životní prostředí, zejména ne na biodiverzitu (viz přednáška Ekosystémy, slajd Příklady konfliktů mezi ochranou biodiverzity a ochranou klimatu). Uhlíková stopa stravy; Poore & Nemecek 2018 Science maso horší než rostliny hovězí horší než jehněčí soja horší než hrášek maniok a rýže horší než pšenice a kukuřice Je to ale tak jednoduché? palmový a sojový olej horší než řepkový a slunečnicový rajčata mnohem horší než kořenová zelenina třtinový cukr horší než řepný pivo horší než víno Co je za těmito čísly? Většina skleníkových plynů uvolněných při rostlinné výrobě padá na výrobu pesticidů a hnojiv, palivo do zemědělských strojů, vytápění skleníků a sušení obilí: velká role fosilních paliv, tedy uhlíku z pomalého cyklu, nadto jiné škody na globálním ekosystému (znečištění). Absolutní většina skleníkových plynů uvolněných při živočišné výrobě padá na vrub fermentace stravy v žaludku a vznik metanu, který má velkou hodnotu CO2 ekvivalentu. V případě přírodní pastviny nebo zkrmování sena je vstupní uhlík z rychlého cyklu uhlíku. To samé se týká vypalování savan (pastevní management: 25%). S fosilními palivy souvisí nejvíc tzv. koncentrované krmivo – strava vypěstována na polích, např. soja (v průměru 25% podíl). Poore & Nemecek 2018 Science Bylo by skutečně řešením kvůli metanu z rychlého (přirozeného) cyklu uhlíku travinobylinné ekosystémy zalesnit přeměnit na pole/skleníky na rostlinnou produkci (hnojenou umělými hnojivy místo mrvou) a býložravce vybít? mamutí stepotundra: 8.8–10.5 tun / km2 (poslední glaciál) temperátní trávníky (Evropa, USA): 10.3-18 tun / km2 (podobná čísla pro předindustriální éru i minulý interglaciál) Savany (chráněná území) : 6,8 – 21 tun / km2 (dnes) Dnes chováme ca 10-15 tun herbivorů na km2, v hodně zemědělských oblastech víc: Velká Británie 33 tun / km2 Manzano et al. 2023 Nature NPJ Biodiverzity Jak to bylo v předindustriální éře? Herbivorů je v současnosti podobně jako v předindustriální éře a během čtvrtohor: za současný nárůst CO2 a teplot až tolik nemohou. Jsou naopak klíčovými činiteli při zachovávání travinobylinných ekosystémů a jejich biodiverzity! Řešení klimatické změny Citlivá otázka, kde se potkávají vědecké disciplíny (ekologie, biogeochemie, klimatologie) s ekonomikou, psychologií a politikou. Pokud je jednou z příčin přirozenost člověka, řešení není snadné. Individuální řešení: (i když se může jevit jako marné*): dobrovolná skromnost ©Tomki Němec www.protext.cz *Václav Havel (1936-2011): autor pojmu moc bezmocných (ne sice v ekologickém kontextu, ale v podobném kontextu zdánlivé marnosti a beznaděje) Erazim Kohák, 1933-2020; Řád TGM 2013 Hana Librová (*1943): Řád TGM 2023 Ptejme se: „Musím to mít?“ Je to těžké, když 1 % nejbohatších produkuje víc emisí než 66% nejchudších. Ale i bohatí mohou být dobrovolně skromní. Jde i o vzory chování: velká role „influencerů“. Mají smysl individuální řešení? Příklad: Osobní doprava za pomoci spalovacích motorů a fosilních paliv (auta, motocykly, autobusy, naftové vlaky) se podílí asi na 9% procentech světových antropogenních emisí CO2. Nevhodné zemědělské postupy ovlivňující rychlý cyklus uhlíku v půdě ca 10%; ; z toho 5% odvodněná rašeliniště. Destrukce ekosystémů se podílí asi 20%. Jak lze snížit emise skleníkových plynů celosvětově o ca 9-10%? buď - kompletní celosvětový přechod osobní dopravy na elektromobilitu (za podmínky, že bude využívána jen energie vyráběná z obnovitelných zdrojů; bez započtení výroby nových vozů a stanic) – se všemi společenskými a politickými důsledky. nebo - kompletní celosvětová a 100% přeměna zemědělských postupů nebo -znovuzavodnění všech světových rašelinišť, i těch na orné půdě, a další obnovná opatření na min. 1x tak velké ploše nebo - zastavění obrovských rozloh zařízeními na odčerpávání uhlíku z atmosféry nebo - snížení spotřeby a nároků každého obyvatele planety, souvisejících s dodatkovou energií, o 9% Řešení klimatické změny Společenská řešení (mitigace, adaptace a jejich průnik) - mitigace: např. společenské regulace za účelem snížení emisí fosilních paliv, změny rychlého cyklu uhlíku (včetně ochrany a obnovy ekosystémů), podpora obnovitelných zdrojů, využití půdy nejen pro pěstování plodin, ale i zachytávání uhlíku apod.: řeší problém adaptace: přizpůsobení se nevyhnutelné změně (například bariéry proti vyšší mořské hladině, změny zemědělských postupů): pomáhají nám přežít, ale neřeší problém. Pařížská dohoda (2015): dohoda států na snaze udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a pokud možno omezit nárůst na 1,5 °C. signatáři Pařížské dohody: duben 2021 Mitigace skrze obnovitelné zdroje energie Obnovitelné zdroje energie řeší klimatickou krizi. Vyřeší ale i krizi biodiverzity a destrukci ekosystémů? Pokud ne, mohou vůbec vyřešit krizi klimatickou? I když se k uspokojení našeho způsobu života staneme „autotrofy“, „anemotrofy“ nebo „chemotrofy“, stále budeme mít kompetiční výhodu v dodatkové energii. Napřeme ji v duchu technokratického paradigmatu k bezohlednému zisku a budeme si dál podřezávat větev? Nebo dokážeme překonat i krizi hodnot, zapojit inteligenci a napřeme ji k záchraně narušených ekosystémů? Freiburg, Německo foto: wikipedia Proveďte si každý sám myšlenkový experiment a pokuste se odpovědět na otázku: „Jak by vypadal svět, kdyby člověk objevil dodatkovou energii z obnovitelných zdrojů nebo jadernou energii dřív než fosilní paliva?“. Mitigace skrze zachytávání oxidu uhličitého / metanu nebo jejich odčerpávání z atmosféry -zachytávání plynů z biomasy předtím, než se rozloží na CO2 nebo než uvolní metan (bioplynové stanice v rostlinné produkci; diary digesters v živočišné výrobě v USA) -výsadby rychle rostoucích (energetických) plodin: nevýhody viz předchozí přednášky -pěstování biomasy za účelem získání stavebních materiálů (zadrží uhlík na delší dobu): stromy na polích (agrolesnictví), stavební materiály z rychle rostoucích bylin (například orobinec na podmáčených polích*) -pěstování rašeliníku a „rašeliny“ na polích na místě dříve odvodněných rašelinišť* -hnojení oceánů železem, fosforem a močovinou (amoniakální dusík) – z pohledu ochrany ekosystémů a biodiverzity šílený nápad (eutrofizace a kontaminace – vytloukání klínu klínem), dokonce od r. 2007 párkrát experimentálně realizovaný (Austrálie, USA) -pěstování řas za účelem zachytávání CO2 kde to jen jde (speciální reaktory). Využívání fyzikálních a chemických zákonů -přímé zachytávání CO2 ze vzduchu pomocí fyzikálně-chemických reakcí. Zatím jde spíše o teorie a pilotní (experimentální) nebo plánované projekty (např. Island). Využívání principu fotosyntézy Finančně náročné: jak je platit? Uhlíková daň? * Jde o tak zvané paludikultury. Zároveň mitigují problém emisí CO2 na odvodněných a zorněných rašeliništích (5% světových emisí) tam, kde došlo zároveň k rozorání. Rozvíjejí se v západní Evropě, zejména v Německu, u nás zatím neznámá věc. Energeticky, finančně a prostorově obrovsky náročné. Nemotivuje ke snižování emisí – pokud se podaří rozjet, bude technologie držet krok s emisemi? množství organického uhlíku v půdě (do 30 cm); Minasny et al. 2017 Mitigace skrze změny hospodaření Klíčovou zásobárnou uhlíku jsou půdy (organický uhlík); kromě ochrany přirozených ekosystémů, které jsou poutači uhlíku, je cestou i změna hospodaření v zemědělství a lesnictví: aby se uhlík neuvolňoval z půdy do atmosféry, ale půdy uhlík pohlcovaly a ukládaly na stovky až tisíce let. Nejde ale o triviální věc; vyžaduje další výzkum, při aplikaci nejít proti ochraně biodiverzity, a dávat pozor na složitejší vztahy: například při požárech unikne velká část uhlíku jako CO2, a nemůže se tedy uložit do půdy ve formě humusu. Ale část uhlíku zůstane v mikrouhlících a uhlících, a uloží se do půdy ve formě, která je imobilizovaná na tisíce až desetitisíce let: black organic carbon (biochar) a odplavuje se i řekami do moří, kde se ukládá a přesunuje do pomalého koloběhu. Mitigací klimatické změny, ale i mitigací ztráty biodiverzity, je například obnova ekosystémů (ecosystem restoration). Vědní obor, který plánuje, testuje, aplikuje a hodnotí výsledky obnovy ekosystémů se nazývá ekologie obnovy (restoration ecology). Spočívá ve znovuvytvoření zničených podmínek prostředí a podporu jejich kolonizace specialisty. Někdy výskytu specializovaných druhů aktivně pomáhá (assisted colonisation; assisted dispersal) a to zejména v případě klíčových druhů a ekosystémových inženýrů. Obnovuje i rozorané (nebo odvodněné a rozorané) přírodní ekosystémy na orné půdě. Někdy vytváří zanikající ekosystémy na úplně nových místech: například v opuštěných lomech nebo na výsypkách (spontánní rekultivace přirozenými sukcesními procesy). Lysák 2018 Ochrana přírody ekologieobnovy.cz Karel Prach, guru české ekologie obnovy Ivana Jongepierová na obnovené bělokarpatské louce slatiniště obnovené zásluhou Filipa Lysáka a Ester Ekrtové Krize biodiverzity Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity) Rio de Janeiro, 1993 Globální rámec pro biologickou rozmanitost (Kunming-Montreal Global biodiversity Framework), Kunming-Montreal, 2022 Edward O. Wilson (únor 2003) Edward O. Wilson popularizátor biodiverzity, kniha Rozmanitost života David Storch Thomas Lovejoy Mimo jiné spojen s WWF: World Wildlife Fund Milan Chytrý šesté masové vymírání? Krize biodiverzity Masová globální vymírání se děla v důsledku změněných biogeochemických cyklů a souvisejících klimatických změn, může tedy při vyplnění katastrofických scénářů přijít další. Je ale důležité i to, co se děje na menších měřítcích. Masová vymírání v posledních 500 mil. let (upravil M. Gelnar podle UNEP, 1995) Definice biodiverzity podle D. Storcha biodiverzita = opak stejnosti, unifikovanosti, homogenity Doposud bylo paleontology identifikováno pět velkých katastrof, kterými byly ukončeny velké geologické periody: • 1)Ordovik – 440 MIL 2)Devon – 365 MIL 3)Perm – 225 MIL 4)Trias – 210 MIL 5)Křída – 65 MIL ! Krize biodiverzity -Klesá druhová bohatost společenstev a ekosystémů: pauperizace - -Ve společenstvech přibývá generalistů, většinou jde o C stratégy nebo o CR stratégy (disturbovaná místa) a ubývá stanovištních specialistů; šíří se druhy s velkými areály (invaze, expanze): homogenizace -Přibývá druhů, které v nějakém regionu nebo státu vyhynuly nebo jsou kriticky ohrožené (černé a červené seznamy) - -Mizí i nedávno běžné fenomény naší krajiny, třeba květnaté louky - Příčiny: přímé ničení (odvodnění, převod na monokultury), eutrofizace, nežádoucí sukcese apod. na regionální a lokální škále Homogenizace rašelinišť na Třeboňsku (Navrátilová et al. 2017) Pauperizace německé vegetace za posledních 60 let Eichenberg et al. 2020 Čtvrtina druhů je hojnějších: a několik málo přibylo opravdu hodně většina druhů ubyla cestyvenkova.cz Úbytek motýlů ve střední Evropě v posledním století Habel et al. 2022 fao.org Rigal et al. 2023 Úbytek ptáků v Evropě za posledních 37 let červeně: úbytek mokře: nárůst plocha obdělávaná velkými podniky Pozor, u přirozeně druhově chudých, stresovaných ekosystémů, s malým zásobníkem druhů může někdy počet druhů růst, ale nebývá to často pro ochranu biodiverzity dobrá zpráva, protože: -roste počet generalistů (C-stratégů), ale klesá počet specialistů včetně vzácných druhů (S-stratégů), s tím, jak se zmenšuje výjimečnost stanoviště: třeba roste množství živin (eutrofizace). - -biotop s malým zásobníkem druhů se sukcesně mění v jiný, s větším zásobníkem: původní biotop zaniká a s ním i jeho ohrožené druhy (mokřad se mění na mezickou louku; slanisko na mokrou louku). - -Biotop se fragmentuje, přibývá druhů náhodně přicházejících z okolí (mass effect), zatímco rozdělená populace specialistů může být ohrožena lokálním vymíráním (vzpomeňte na metapopulace) Počet druhů specializovaných na studovaný biotop je proto ve studiích zkoumající časové změny diverzity důležitý! Další důležitou metrikou (to co měříme) je vyrovnanost (evenness) společenstev: nakolik jsou druhy zastoupeny rovnoměrně nebo jich několik málo převládá. Le Viol et al. 2023 (společenstva ptáků v Evropě) Úbytek funkční diverzity; zvyšování dominance jedné funkční skupiny „To kyselo je moc kyselý ….“ -V trávnících je moc trávy (a málo bylin a na ně vázaných opylovačů) -V lesích je moc stromů (a málo bylin v podrostu; a ty stromy nahusto transpirují hodně vody) -V rašeliništích je moc rašeliníku (a málo jiných mechů, drobných bylin a druhů vyžadujících generativní reprodukci) -Na kyselých půdách moc acidofytů, druhy tolerující mírně kyselé prostředí mizí (acidifikace) Často je důsledkem zvyšování produktivity zdrojů kvůli eutrofizaci a oteplování a zároveň změn v intenzitě disturbancí oproti dlouhodobému („přirozenému“) stavu (v ekosystému bez disturbancí převládne jen několik C stratégů; v ekosystému s extrémní disturbancí několik R stratégů; v ekosystému s občasnou extrémní disturbancí přerušenou netknutým vývojem několik málo CR stratégů. Vím, že je to úsměvné a že to připomíná známou pohádku. Ale i kyselo opravdu může být někdy moc kyselé. Důsledkem je nejen ztráta biodiverzity, ale i změněné ekosystémové funkce – třeba ukládání uhlíku! I biodiverzita má své reporty EUNIS the European Nature Information System Směrnice Rady č. 92/43/EHS z 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) I legislativní rámec ochrany biodiverzity na úrovni EU Směrnice o stanovištích: soustava Natura 2000 Červené seznamy (druhů / taxonů, někdy i biotopů) Kategorie ohrožení: národní i mezinárodní (International Union for Conservation of Nature) kategorie IUCN kategorie Takže nejde jen o to, kolik druhů přežije na Zemi, ale i kolik přežije v našem okolí! maloškálová diverzita: koncentrace velkého množství druhů na malém prostoru; má význam pro fungování ekosystémů, a tedy fungování světa, a na stabilitu (viz později). Patří sem světové rekordy v počtu cévnatých rostlin na loukách v Bílých Karpatech! genetická diverzita: druh má místní genotypy, které mu mohou pomoct přežít globálně, dávají mu místní vlastnosti, jsou entitami stejně jako druh sám. ekosystémová diverzita, diverzita biotopů = pestrost krajiny, předurčuje diverzitu na větším prostoru kulturní diverzita: vztah k přírodním podmínkám ji předurčoval, teď se ztrácí a ochuzuje kulturní identitu. Pozor, biodiverzitu nelze redukovat jen na biodiverzitu „divočiny“, jak se někdy děje, třeba při hodnocení ekologické stopy potravin (člověkem chovaný herbivor na stepní louce může diverzitě pomáhat). Jak ale vysvětlit problematiku krize biodiverzity veřejnosti? Toto bývá těžké, protože diverzita zahrnuje i škůdce, parazity, nemoci, „ošklivé“ druhy (atavistické fobie z dob savany), a její legislativní ochrana řadu lidí omezuje (stavební aktivity, turismus, hobby zemědělství) a svádí se na ni selhání úřadů (dálnice prý nestojí kvůli syslovi nebo slanisku). Vnímání médií: Solenka Valerandova ohrožuje dálnici do Vídně (ale ve skutečnosti je to naopak) Výroky populistických politiků: Na světě je příliš mnoho druhů a většina z nich je ošklivých; Brazílie s velkou diverzitou je zaostalejší než Švédsko s malou; Víc druhů vzniká než mizí; Blbouna nejapného lidé právem vyhubili; Zajíc není důležitější než lyžař; Nekontrolované šíření rysa je v rozporu se základní Listinou lidských práv a svobod; Medveď je biologická zbraň na likvidáciu života na slovenskom vidieku; Zachovalá příroda je pro náš region prokletím; Zavřou vás za to, že zašlápnete kytku; Já mám jiné starosti, než se srát s nějakým záborníčkem křivým, nebo medovým, nebo co … Důvody ochrany biodiverzity (a)základní obživa (pestrost zdrojů: člověk jí jen asi 150-200 druhů rostlin, jedlých pro něj je min. 80,000, teoreticky až 200-300,000) (b)vyšší diverzita = vyšší produktivita, tedy úroda, pokud nejde o monokulturu (c) stabilita (i ekonomicky využívaných ekosystémů): druhově nebo geneticky bohatší lesy odolají kůrovci, bohatší trávníky suchu, druhově bohatší rybí osádka horkému létu. (d) větší diverzita rostlin = větší diverzita opylovačů v krajině. Větší diverzita opylovačů = lepší výnosy; lepší generativní reprodukce – větší genetická diverzita – lepší přizpůsobení se klimatickým změnám (jsme zase u stability). Ekonomické (pragmatické)* van der Plas 2019 * van der Plas 2019: nejvíc experimentálních studií dokládá, že vyšší biodiverzita kauzálně znamená (1) větší produktivitu; (2) větší stabilitu ekosystému; (3) větší úspěšnost opylení (e) potenciální využití – Coffea arabica trpí chorobami a je riziko, že ji nebude možné dál pěstovat. V tropických lesích se roste 124 druhů kávy, které jsou využitelné pro pěstování. Ale 60% z nich je už ohrožených. Podobné je to s jinými plodinami: u řady z nich jde o zapomnění (obrázek). Stejně tak se hledají druhy k možné biologické ochraně plodin. Technologické a medicínské (biochemické) inspirace. Jde o tzv. genetické zdroje (přístup k nim řeší Nagojský protokol). Velmi populární argument, ale možná nadužívaný vzhledem k realitě; rozvojové země měly od Nagojského protokolu velká nenaplněná očekávání*. •V popularizaci diverzity se používá už poněkud ohraný argument o léku na „rakovinu“, skrývajícím se v útrobách tropických pralesů; připomíná tak povídku Sławomira Mroźka, v níž výzkumníci hledají v pralese mytického ptáčka Ugupu, jehož výkaly lze zkvasit na alkohol. diverzita plodin na trhu v roce 1903 diverzita plodin v národní sbírce USA v roce 1983 Krug 2018 Existenciální: Nelze oddělit ochranu biodiverzitu od řešení globální změny, nebo ji dokonce postavit proti ní. Biodiverzita je důležitá pro fungování ekosystémů a mitigaci klimatické změny! Spohn et al. 2023 Nature Communications Pozitivní vztah mezi biodiverzitou (Shannonův index – vyrovnanost abundancí) a množstvím organického uhlíku v půdě Vliv obnovy biodiverzity pozdně sukcesních druhů v loukách na poutání uhlíku Yang et al. 2019 Nature Communications Emoční a (neuro)estetické (a) součást kulturní identity, psychické pohody, pocit bezpečí – v našem podvědomí zůstává naše savanové a lesostepní dědictví (ztracený „mezolitický ráj“), cítíme se dobře v krajinách s velkou diverzitou biotopů, které nám savanu a lesostep připomínají. (b) touha po diverzitě je také v našem podvědomí (barvy, tvary, vína, piva, lidské fenotypy, zážitková gastronomie, akvarijní rybičky, sbírky známek či mincí, introdukce nepůvodních druhů, některé aspekty myslivosti a rybaření) apod. Nejde jen o zahánění nudy, ale i projev podvědomí – pestrost znamená stabilitu zdrojů! Místní malozemědělci v Rumunsku dokáží poznat a pojmenovat 68% místní flóry (Biró et al. 2014). vyšší diverzita = vyšší pozitivní vnímání veřejností i v rámci jednoho ekosystému Ilustrující skutečnost romantické touhy po biodiverzitě: Objev nového druhu na Zemi nebo v ČR je pro většinovou vědeckou komunitu málo zajímavý, nedostanete se s ním do lepších časopisů ani za něj nedostanete „body“ v systému hodnocení vědy. Pro média a veřejnost je to ale jeden z nejzajímavějších výstupů, takže do hlavních médií se dostanete snadno. Objevitelský romantismus? Podvědomá touha po biodiverzitě? Emoční a (neuro)estetické (c) radost ze vzácnosti, patriotismus – něco vzácného je na mém pozemku, v mé obci, v mém kraji, v mé zemi (a sousedé to nemají) (d) konzervatismus, sentiment – vzdor proti mizení krajiny dětství. Dospělý člověk vnímá negativně mizení květů a motýlů z luk a ryb a raků z potoka (a zde se emočně potká s vědecky založeným ochranářem), nebo vnímá negativně kácení akátů nebo borovic při ochranářském managementu (zde se s ním nepotká). (e) druhy „s příběhem“: endemity, relikty; lákají amatérské přírodovědce, ale jsou extrémně důležité pro výzkum evoluce a fungování života na Zemi (živé archívy). Nebo druhy (například rašeliništní mechy) vytvářejí organické zbytky s historických záznamem (paleoarchívy). Zánik obou typů archívů je srovnatelný s požárem Alexandrijské knihovny nebo katedrály Notre-Dame. Etické (a) pocit odpovědnosti za uchování dědictví předků (na stejné lodi s ochranou památek a folkloru!) (b) výčitky za rychlé antropogenní vymírání druhů (c) pocit viny za ničení druhů, které mohou posloužit příštím generacím, jak ekonomicky, tak emočně Pro určité procento lidí je biodiverzita (na úrovni krajiny, biotopů nebo druhů) nenahraditelná pro duševní i fyzické (psychosomatické) zdraví a nenahraditelná součást kulturní identity a duchovního života. Není v tom rozdílu vůči potřebám jiných, stejně nebo i méně početných zdravotních nebo náboženských menšin. Pro řadu lidi je biodiverzita důležitou součástí hobby aktivit. Investice do biodiverzity se v tomto neliší třeba od investic do sportovišť (akvaparky) nebo třeba podpory včelaření. Společenské (hobby, práva menšin, veřejné zdraví) Proč tedy není ochrana biodiverzity a vůbec ekosystémů Země samozřejmostí? Je to velkým vlivem emočně deprivovaných jedinců ve společnosti? Ztrátou všeobecné důvěry? Krizí hodnot a podceňování (zapomenutí) hodnot přírody? „Lorenzovými“ hříchy: závod člověka se sebou samým, ztráta schopnosti prožívat city, rozchod s tradicí, rostoucí poddajnost lidstva k doktrínám? Nahrazení uvědomění si vlastní identity černobílými reflexivními reakcemi (rozdělená společnost / sociální sítě)? Nebo jen biologickou podstatou člověka? Viz sobecký gen, teorie her a sociobiologie – ochrana přírody se jedinci z ekonomického hlediska nevyplácí, když se většina nechová stejně. Jakou roli zde může sehrát inteligence (rozhodování s ohledem na budoucnost), kritické myšlení, vzdělání a kultura? Jiří Sádlo: „podvědomým základem přírodních věd je rétorika založená na nevyřčených kulturních předpokladech“. Měříme zcela nezaujatě, ale jen to, co se v nás dávno zahnízdilo, že se měřit má a může. Je to výsledek hluboce zakořeněných motivů a přesvědčení, včetně těch mylných, které v sobě jako společnost držíme. Les budeme vždycky ctít coby esenci přírody, ve vědě i mimo ni, prostě proto, že je to jungovský archetyp. vitalplus.org věda a kultura ekologie a vzdělávání Výzva k budoucím učitelům biologie Nezkoušejte pojmy, popisy a klasifikační systémy: vyprávějte příběhy, propojujte, veďte k uvědomování si hodnot přírody, nadchněte! K zodpovězení této otázky potřebujeme sociologický, psychologický, filozofický i teologický výzkum na téma ochrany biodiverzity, ekosystémů (včetně globálního); a umění jako jinou formu vyjádření ve složitém světě. V tomto smyslu jsou „ekologické“ humanitní obory komplementární k přírodovědnému, vědecky zaměřenému směru ekologie, kterou jsme si tady přednášeli, a mohou být mostem k aplikaci výsledků ekologie jako vědy. Proč není ochrana biodiverzity a vůbec ekosystémů Země samozřejmostí? … a naopak se setkává u části společnosti s odporem? A dá se to změnit?