Abstrakt
Funkce abstraktu
 shrnutí, souhrn nebo resumé článku,
referátu
 stručné shrnutí obsahu
 na základě abstraktu se rozhodujeme,
zda má smysl se seznámit s prací
 jde o zestručněnou verzi článku, knihy
nebo přednášky
Typy abstraktu I
 globální: nesledují postup výkladu
základního textu
 lineární: sledují postup výkladu textu; a
též
 informativní neboli rematické: sdělují
i výsledky
 tematické: uvádějí témata práce, nikoli
výsledky
Typy abstraktu II
Tematické abstrakty připomínají úvodní část
textu, rematické abstrakty připomínají část
závěrovou.
V přírodních vědách jsou žádoucí lineární
rematické obsahy.
Slohové jevy I
Tento článek zkoumá/popisuje… nebo
Autor sleduje… nebo
V práci jsem se pokusila…
nebo nejlépe in medias res
Normovaná hustota podélného proudu…
V běžných přírodovědeckých článcích
doporučuji posledně uvedený přístup.
Slohové jevy II
 textová komprese a celková kondenzace
 vyhýbáme se podrobnostem
 vedlejší věty jsou nahrazeny jmennými
výrazy, infinitivní nebo přechodníkovou
konstrukcí
 užívání složitějších podřadných souvětí
 zkracování slov je nežádoucí
Zásady I
Je to důležitá část práce. Píše se obvykle
až nakonec, ale nikoli jen pro forma!
Pište úsporně: je třeba vážit každé slovo.
Neopakujte to, co je obecně známo.
Nejsou-li jména organismů, s nimiž jste
pracovali, v nadpisu, napište je do
abstraktu.
Zásady II
Popište stručně a věcně výsledky: buďte
konkrétní.
V abstraktu nesmí být navíc nic, co by
nebylo ve vlastním textu práce.
Délka bývá 150–250 slov.
Čím je abstrakt kratší a věcnější, tím líp,
ale…
K přečtení
 Čmejrková S., Daneš F. & Světlá J.
(1999): Jak napsat odborný text. – Leda,
Praha. [pp. 72–83]
 Šesták Z. (2000): Jak psát a přednášet o
vědě. – Academia, Praha. [pp. 84–85 &
190–191]