Masarykova univerzita
Přírodovědecká fakulta
RECETOX
Úvod do udržitelného rozvoje:
souvislosti environmentálního pilíře
Michal Bittner
Lenka Suchánková
Brno
2023
7
Základní informace k práci se studijním textem
Předložený studijní text je doplňkovým zdrojem informací k přednáškám předmětu
„CORE003 Udržitelný rozvoj“ vyučovaného na Přírodovědecké fakultě Masarykovy
univerzity. Cílem tohoto předmětu je uvést studenty do problematiky udržitelného rozvoje, a
protože je předmět mířen především na studenty Přírodovědecké fakulty, tak i diskutovat
detailnější souvislosti jeho environmentálního pilíře.
Studijní text doporučujeme číst postupně od začátku do konce – a tak je i logicky uspořádán:
v části I je představen aktuální stav světa („kam jsme se to dopracovali“), v části II kořeny
environmentální krize („proč jsme se dopracovali až sem“), a v části III jsou pak představena
možná řešení dle kritických oblastí („co s tím“). Text je však možné číst i po náhodně
vybraných kapitolách (víceméně jsou samonosné), kde díky řadě odkazů na jiné části se čtenář
příslušné souvislosti dozví i tak.
Vzhledem k mezioborovému a širokému záběru problematiky nemá text ambice postihnout
úplně všechna témata, která s konceptem udržitelného rozvoje souvisí, ale jen ta
nejdůležitější. Do širších souvislostí je představen pouze environmentální pilíř konceptu, a
souvislosti sociálního a ekonomického pilíře jsou diskutovány jen okrajově, v rozsahu nutném
pro porozumění celku. Hlubší vhled do environmentálních souvislostí také souvisí se
vzděláním, které autoři získali na Přírodovědecké fakultě, obor Chemie životního prostředí
(M. Bittner, L. Suchánková), a na Fakultě sociálních studií, obor Humanitní
environmentalistika (M. Bittner).
Pro lepší studijní uchopení je text rozdělen do kapitol a subkapitol a pro zvídavé čtenáře také
uvádíme zajímavosti, které jsou označeny obrázkem moudré sovy. Za jednotlivými ucelenými
bloky jsou uvedeny otázky a úkoly sloužící k prověření porozumění dané problematice a ke
snadnějšímu zapamatování si probrané látky. A jelikož globálním zastřešujícím projektem
udržitelného rozvoje na úrovni OSN jsou Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development
Goals - SDGs), tak jme na začátek většiny kapitol vložili symboly vybraných cílů SDGs,
kterých se daná kapitola nejvíce týká. Tímto také čtenáře chceme podnítit k zamyšlení, proč
jsme vybrali právě ty konkrétní cíle SDGs, a proč jsme třeba nevybrali jiné. A do kapitol
nejvíce zaměřených na jeden konkrétní cíl SDGs jsme vložili 17 grafik UN Environment
představujících všech 17 cílů udržitelného rozvoje zjednodušenou formou „problém – řešení“.
Na konci skript je přehled použité literatury, aby měl čtenář možnost dohledat podrobnosti
k diskutovaným oblastem (které jsou často v studijním textu zmíněny jen stručně). Přehled
literatury také poslouží jako inspirace pro následné samostudium.
9
Obsah
ÚVOD - ŽIVOT V ANTROPOCÉNU............................................................................................................ 16
I. SOCIÁLNÍ A ENVIRONMENTÁLNÍ STAV SVĚTA ....................................................................... 18
1. VYBRANÉ GLOBÁLNÍ SOCIÁLNÍ A ENVIRONMENTÁLNÍ UKAZATELE ............................ 18
1.1. CHUDOBA ........................................................................................................................................ 18
1.2. NEDOSTATEK/NADBYTEK POTRAVY................................................................................................. 21
1.3. AIDS A MALÁRIE ............................................................................................................................. 26
1.4. RŮST POČTU OBYVATEL NA ZEMI................................................................................................... 30
1.5. PLANETÁRNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ MEZE ........................................................................................... 35
1.5.1. Globální klimatická změna ......................................................................................................... 37
1.5.2. Snižování biodiverzity................................................................................................................. 49
1.5.3. Narušování ozónové vrstvy Země ............................................................................................... 55
1.5.4. Okyselování oceánů.................................................................................................................... 58
1.5.5. Spotřeba dusíku a fosforu........................................................................................................... 60
1.5.6. Změny využívání krajiny ............................................................................................................. 63
1.5.7. Spotřeba sladké vody.................................................................................................................. 66
1.5.8. Atmosférické aerosoly................................................................................................................. 72
1.5.9. Nové entity (chemické znečištění, plasty).................................................................................... 73
? Porozumění tématu – otázky a úkoly ?................................................................................................... 77
II. PŘÍČINY ENVIRONMENTÁLNÍ KRIZE.......................................................................................... 78
2. ANTROPOLOGICKÉ A EVOLUČNĚ-PSYCHOLOGICKÉ URČENÍ LIDSKÉHO VZTAHU
K PŘÍRODĚ ..................................................................................................................................................... 78
2.1. DANOSTI FYLOGENETICKÉ POVAHY ................................................................................................. 78
2.2. VLASTNOSTI TYPICKY LIDSKÉ.......................................................................................................... 80
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ? ................................................................................................... 81
3. RYSY KŘESŤANSTVÍ SPOJOVANÉ S ENVIRONMENTÁLNÍ KRIZÍ........................................ 82
3.1. ANTROPOCENTRISMUS A VYDĚLENÍ ČLOVĚKA Z ŘÁDU PŘÍRODY...................................................... 82
3.2. RYSY KŘESŤANSTVÍ NADĚJNÉ PRO ŘEŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ KRIZE ............................................. 83
3.3. ZELENAJÍCÍ SE CÍRKEV ..................................................................................................................... 84
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ? ................................................................................................... 86
4. BĚH SVĚTA DANÝ EKOLOGICKÝMI ZÁKONITOSTMI............................................................ 87
4.1. EKOSYSTÉM ..................................................................................................................................... 87
4.2. EKOLOGICKÁ STABILITA .................................................................................................................. 88
4.2.1. Homeostáza, homeorhéza a zpětné vazby................................................................................... 89
4.3. POTRAVNÍ ŘETĚZCE A PYRAMIDA..................................................................................................... 91
4.4. TYPY RŮSTOVÝCH KŘIVEK POPULACÍ A JEJICH SOCIOLOGICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ DŮSLEDKY.... 92
4.5. VÝVOJ EKOSYSTÉMŮ A ŽIVOTNÍ STRATEGIE ORGANISMŮ................................................................. 93
4.6. AUTOLIMITACE V LIDSKÉ SPOLEČNOSTI........................................................................................... 93
4.7. VÝZNAM EKOSYSTÉMŮ .................................................................................................................... 94
10
4.8. VZTAH ČLOVĚK – EKOSYSTÉMY .......................................................................................................97
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?....................................................................................................99
5. OD EKOLOGIE K ENVIRONMENTALISTICE .............................................................................100
5.1. POJMY EKOLOGIE, ENVIRONMENTALISTIKA A ENVIRONMENTALISMUS...........................................100
5.2. NÁSTUP A LEGITIMIZACE ENVIRONMENTALISTIKY .........................................................................100
5.2.1. Historie využívání a nadužívání služeb ekosystémů..................................................................101
5.2.1. Projevy environmentální krize ve společnosti...........................................................................103
5.2.2. Pád Západořímské říše a analogie s industriální společností...................................................103
5.2.3. Charakteristiky společností na hranici úpadku.........................................................................105
5.2.4. Meze růstu.................................................................................................................................107
5.2.5. Využívání zdrojů a ekologická stopa........................................Chyba! Záložka není definována.
5.3. MOŽNÉ REAKCE NA GLOBÁLNÍ VÝZVY ...........................................................................................109
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?..................................................................................................109
III. KONCEPT UDRŽITELNÉHO ROZVOJE JAKO ŘEŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ KRIZE110
6. VÝVOJ A CHARAKTERISTIKA KONCEPTU UDRŽITELNÉHO ROZVOJE .........................111
6.1. VÝVOJ DO ROKU 1987 ....................................................................................................................111
6.2. ROK 1987 A NÁSLEDNÝ VÝVOJ.......................................................................................................114
6.3. CHARAKTERISTIKA KONCEPTU UDRŽITELNÉHO ROZVOJE ...............................................................117
6.3.1. Principy udržitelného rozvoje ...................................................................................................118
6.4. UDRŽITELNÝ ROZVOJ NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI..................................................................................120
6.4.1. Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji (1992) .............................................................120
6.4.2. Agenda 21 (1992)......................................................................................................................120
6.4.3. Rozvojové cíle milénia (2000-2015)..........................................................................................121
6.4.4. Charta Země (2000).................................................................Chyba! Záložka není definována.
6.4.5. Johannesburská deklarace o udržitelném rozvoji (2002).........Chyba! Záložka není definována.
6.4.6. Implementační plán (2002) .......................................................................................................122
6.4.7. The future we want (2012) ........................................................................................................122
6.4.8. Cíle udržitelného rozvoje (2015-2030) .....................................................................................123
6.5. ÚROVEŇ EU ...................................................................................................................................124
6.5.1. Obnovená strategie udržitelného rozvoje..................................................................................124
6.5.2. Evropa 2020..............................................................................................................................124
6.5.3. Green Deal – Zelená dohoda pro Evropu.................................................................................126
1) Fit for 55........................................................................................................................................126
2) Evropské klimatické právo (European climate law)......................................................................127
3) Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (EU strategy on adaptation to climate change)127
4) Strategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030 (EU biodiversity strategy for 2030) .....128
5) Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to fork stratégy)....................................................................128
6) Průmyslná strategie EU (European industrial strategy) ...............................................................128
7) Akční plán cirkulární ekonomiky (Circular economy action plan)................................................128
8) Baterie a jejich odpad (Batteries and waste batteries)..................................................................128
9) Spravedlivá tranzice (A just transition) .........................................................................................128
10) Čistá, levná a bezpečná energie (Clean, affordable and secure energy) ..................................129
11) Chemická strategie EU pro udržitelnost (EU chemicals strategy for sustainability)................129
12) Strategie pro lesnictví a odlesňování (Forest strategy and deforestation)................................129
6.6. UDRŽITELNÝ ROZVOJ NA ÚROVNI ČR.............................................................................................129
11
6.6.1. Rada vlády pro udržitelný rozvoj.............................................................................................. 130
6.6.2. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR.............................................................................. 130
6.6.3. Strategický rámec Česká republika 2030 ................................................................................. 130
6.6.4. Místní Agenda 21...................................................................................................................... 131
6.7. HODNOCENÍ UDRŽITELNOSTI ROZVOJE – INDIKÁTORY ................................................................... 134
6.7.1. Úroveň OSN.............................................................................................................................. 134
6.7.2. Národní úroveň......................................................................................................................... 135
6.7.3. Ekologická stopa....................................................................................................................... 136
6.7.4. Místní úroveň............................................................................Chyba! Záložka není definována.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ? ................................................................................................. 139
7. POTENCIÁL TECHNOLOGICKÝCH INOVACÍ V OBLASTI UDRŽITELNÉHO ROZVOJE
CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.1. OBECNÉ PŘÍSTUPY K ELIMINACI PRŮMYSLOVÝCH HROZEB.....CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.1.1. Cirkulární ekonomika...............................................................Chyba! Záložka není definována.
7.2. UDRŽITELNÁ VÝROBA A JEJÍ NÁSTROJE..................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.2.1. Značky a deklarace...................................................................Chyba! Záložka není definována.
7.2.2. Hodnocení životního cyklu (Life Cycle Assessment – LCA) .....Chyba! Záložka není definována.
7.2.3. Společenská odpovědnost (Corporate Social Responsibility – CSR)Chyba! Záložka není
definována.
7.2.4. Integrovaný systém řízení (Integrated Management System – IMS)Chyba! Záložka není
definována.
7.2.5. Čistší produkce (Cleaner Production – CP).............................Chyba! Záložka není definována.
7.2.6. Nejlepší dostupné techniky (Best Available Techniques – BAT) a benchmarkingChyba! Záložka
není definována.
7.3. NÁRŮST INOVACÍ A DECOUPLING ...........................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.4. LIMITY TECHNOLOGICKÉHO ŘEŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH PROBLÉMŮCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
7.5. HODNOCENÍ VLIVŮ LIDSKÉ ČINNOSTI NA ŽP ..........................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.6. UDRŽITELNÁ SPOTŘEBA.........................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
7.6.1. Realizace environmentálně šetrného provozu a nakupování úřadů (i domácností) ........... Chyba!
Záložka není definována.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ? .................................................Chyba! Záložka není definována.
8. ENVIRONMENTÁLNÍ ROZMĚR ZEMĚDĚLSTVÍ A JEHO VARIANTYCHYBA! ZÁLOŽKA
NENÍ DEFINOVÁNA.
8.1. ZEMĚDĚLSTVÍ X AGROEKOSYSTÉM ........................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
8.2. MIMOPRODUKČNÍ FUNKCE ZEMĚDĚLSTVÍ ..............................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
8.3. CHARAKTERISTIKA INDUSTRIÁLNÍHO (KONVENČNÍHO) ZEMĚDĚLSTVÍCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
8.3.1. Důsledky industriálního zemědělství ........................................Chyba! Záložka není definována.
8.4. SITUACE ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR ................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
8.4.1. Udržitelné zemědělství..............................................................Chyba! Záložka není definována.
8.5. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ – CHARAKTERISTIKA A SPOLEČENSKÉ SOUVISLOSTICHYBA! ZÁLOŽKA
NENÍ DEFINOVÁNA.
8.5.1. Podmínky pro ekologické farmy ...............................................Chyba! Záložka není definována.
8.6. GENETICKY MODIFIKOVANÉ ORGANISMY – GMO..................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
12
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?.................................................Chyba! Záložka není definována.
9. ENVIRONMENTÁLNÍ SOUVISLOSTI VYUŽÍVÁNÍ ENERGIECHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
9.1. SPOTŘEBA NEOBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE.................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
9.2. ENERGETICKÁ KRIZE ............................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
9.3. ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY VYUŽÍVÁNÍ NEOBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIECHYBA! ZÁLOŽKA
NENÍ DEFINOVÁNA.
9.3.1. Fosilní paliva ...........................................................................Chyba! Záložka není definována.
9.3.2. Jaderná energetika...................................................................Chyba! Záložka není definována.
............................................................................................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
9.4. SOUVISLOSTI VYUŽÍVÁNÍ OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ ENERGIE CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
9.4.1. Využívání obnovitelných zdrojů energie v ČR..........................Chyba! Záložka není definována.
9.4.2. Biomasa ...................................................................................Chyba! Záložka není definována.
9.4.3. Energie větru............................................................................Chyba! Záložka není definována.
9.4.4. Sluneční energie.......................................................................Chyba! Záložka není definována.
9.4.5. Hydroelektrárny.......................................................................Chyba! Záložka není definována.
9.5. ÚSPORY ENERGIE................................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?.................................................Chyba! Záložka není definována.
10. SOUVISLOSTI MEZI EKONOMIÍ A ENVIRONMENTÁLNÍ SITUACÍCHYBA! ZÁLOŽKA
NENÍ DEFINOVÁNA.
10.1. DOKONALÝ TRH A JEHO DEFORMACE .................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.2. VÝHRADY ENVIRONMENTALISTŮ VŮČI SOUČASNÉ EKONOMICECHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
10.3. VZÁCNOST A CENA V EKONOMICKÉ A EKOLOGICKÉ PERSPEKTIVĚCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
10.3.1. Hodnota statku ....................................................................Chyba! Záložka není definována.
10.3.2. Pokřivení cen.......................................................................Chyba! Záložka není definována.
10.3.3. Externality...........................................................................Chyba! Záložka není definována.
10.3.4. Internalizace externalit .......................................................Chyba! Záložka není definována.
10.3.5. Typy statků a problém veřejných statků ..............................Chyba! Záložka není definována.
10.4. MOŽNOSTI A METODY OCEŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ.... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.4.1. Techniky na mikroekonomické úrovni.................................Chyba! Záložka není definována.
10.4.2. Techniky na makroekonomické úrovni................................Chyba! Záložka není definována.
10.5. NÁSTROJE POLITIKY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ......... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.5.1. Normativní nástroje politiky ŽP..........................................Chyba! Záložka není definována.
10.5.2. Ekonomické nástroje politiky ŽP.........................................Chyba! Záložka není definována.
10.5.3. Koncepční nástroje politiky ŽP ...........................................Chyba! Záložka není definována.
10.5.4. Informační nástroje.............................................................Chyba! Záložka není definována.
10.6. INDIKÁTORY.......................................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.7. VZRŮST NEROVNOSTI MEZI BOHATÝMI A CHUDÝMI............... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.7.1. Růst HDP x pocit šťastného života......................................Chyba! Záložka není definována.
10.8. ROLE SPOTŘEBITELE.............................................................. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
10.9. ZELENÁNÍ EKONOMIKY.......................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?.................................................Chyba! Záložka není definována.
11. ENVIRONMENTÁLNĚ ORIENTOVANÉ INTERVENCE PRÁVACHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
13
DEFINOVÁNA.
11.1. NÁRODNÍ ZÁKONY V OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ..........CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
11.2. VYBRANÉ MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY.........................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
11.2.1. Ochrana ovzduší ..................................................................Chyba! Záložka není definována.
11.2.2. Ochrana klimatu ..................................................................Chyba! Záložka není definována.
11.2.3. Ochrana přírody a biodiverzity ...........................................Chyba! Záložka není definována.
11.2.4. Ochrana před chemickým znečištěním.................................Chyba! Záložka není definována.
11.2.5. Další úmluvy v oblasti ŽP....................................................Chyba! Záložka není definována.
11.3. NOVOST A NESCHŮDNOST ENVIRONMENTÁLNÍCH PROBLÉMŮ V TRADIČNÍM POJETÍ PRÁVA ....CHYBA!
ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly? ..................................................Chyba! Záložka není definována.
12. ENVIRONMENTALISMUS A POLITIKA....................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
12.1. ENVIRONMENTALISMUS .........................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
12.1.1. Typy akcí environmentálních aktivistů.................................Chyba! Záložka není definována.
12.2. ENVIRONMENTÁLNÍ ORGANIZACE..........................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
12.3. OTÁZKY ŽP V POLITICE .........................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
? Porozumění tématu – otázky a úkoly ?.................................................Chyba! Záložka není definována.
13. ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKA – PŘEHODNOCENÍ VZTAHU K ŽPCHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ
DEFINOVÁNA.
13.1. ETIKA.....................................................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.1.1. Předpoklady morálního chování..........................................Chyba! Záložka není definována.
13.2. LOGIKA ETICKÉ ARGUMENTACE.............................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.3. HISTORICKÝ VÝVOJ VZTAHU ČLOVĚKA K PŘÍRODĚ ................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.4. ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKA .....................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.4.1. Antropocentrické typy etiky..................................................Chyba! Záložka není definována.
13.4.2. Neantropocentrické typy etiky..............................................Chyba! Záložka není definována.
13.4.3. Etika úcty k životu Alberta Schweitzera...............................Chyba! Záložka není definována.
13.4.4. Koncept rozšířených práv Rodericka Nashe a Petera SingeraChyba! Záložka není
definována.
13.4.5. Etika země Aldo Leopolda ...................................................Chyba! Záložka není definována.
13.4.6. Hlubinná ekologie Arna Naesse...........................................Chyba! Záložka není definována.
13.5. SOUHRN ENVIRONMENTÁLNÍCH ETICKÝCH KONCEPCÍ..........CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
13.6. ENVIRONMENTÁLNÍ ETIKA V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ .............CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ? .................................................Chyba! Záložka není definována.
14. ŘEŠENÍ ENVIRONMENTÁLNÍ KRIZE ZALOŽENÁ NA ZMĚNÁCH HODNOT...........CHYBA!
ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
14.1. HODNOTY A POTŘEBY ............................................................CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
14.2. ZPŮSOB ŽIVOTA V ENVIRONMENTÁLNÍ PERSPEKTIVĚ.............CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
14.2.1. Blahobyt...............................................................................Chyba! Záložka není definována.
14.2.2. Konzumerismus....................................................................Chyba! Záložka není definována.
14.2.3. Luxus a environmentální luxus ............................................Chyba! Záložka není definována.
14.3. TYPY ZMÍRNĚNÍ SPOTŘEBY DLE ŽEBŘÍČKU HODNOT...............CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
14.3.1. Alternativní životní způsoby.................................................Chyba! Záložka není definována.
14.3.2. Bída – dobrovolná chudoba - záměrná skromnost - výběrová náročnostChyba! Záložka není
14
definována.
14.3.3. Způsob vyvolání změny postojů a životního stylu................Chyba! Záložka není definována.
14.4. PŘÍKLADY PROMĚN ŽIVOTNÍHO ZPŮSOBU V PERSPEKTIVĚ UDRŽITELNÉHO ROZVOJE .............. CHYBA!
ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
14.4.1. Turismus..............................................................................Chyba! Záložka není definována.
14.4.2. Automobilismus...................................................................Chyba! Záložka není definována.
14.4.3. Jídlo a vaření.......................................................................Chyba! Záložka není definována.
14.4.4. Mužská a ženská role...........................................................Chyba! Záložka není definována.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?.................................................Chyba! Záložka není definována.
MÍSTO ZÁVĚRU - VIZE UDRŽITELNÉ SPOLEČNOSTI.. CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA ....................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
16
Úvod - život v antropocénu
Po většinu lidské éry na Zemi (zhruba 4 miliony let) byl život lidí ovlivňován především
přirozenými faktory, jako jsou nedostatek potravy (zdrojů obecně), smrtelné nemoci,
klimatické podmínky, možnosti úkrytu či ohrožení nebezpečnými zvířaty. Snaha vymanit se
z bídy a zvyšovat svůj blahobyt byla a stále je hlavním motivem rozvoje společnosti. Takový
rozvoj se do značné míry daří naplňovat – lidé žijí stále delším a zdravějším životem (díky
kvalitnější stravě, hygieně a zvládání nemocí), mají lepší přístup ke zdrojům, obývají
kvalitnější a pohodlnější obydlí a nejsou ohrožováni útoky divokých zvířat (kap. 1.1). V řadě
míst světa však trend zvyšování blahobytu pokračuje i poté, co se tam lidé již z bídy a utrpení
vymanili (kap. 14.2.1). S ohledem na skutečnost, že Země je co se týče zdrojů systémem
uzavřeným (omezeným), pak neustálý růst jak počtu obyvatel (kap. 1.4), tak jejich nároků
(kap. 14.2.1), není udržitelný. Je však dnes, na začátku 21. století, již vážný důvod k obavám
z „důsledků neudržitelnosti“?
Z odborné literatury i z četných vlastních zkušeností víme, že příroda (tj. celkový na člověku
nezávislý systém všeho bytí a života1
) a životní prostředí (ŽP, dynamický systém, tvořený
složkami přírodního, umělého i sociálního původu2
) jsou činností lidí stále významněji
ovlivňovány. Během uplynulých tří staletí (od začátku průmyslové revoluce), globální vliv
lidstva na ŽP narostl do takových měřítek, že již představuje hlavní hybnou sílu geologických
změn.3
Např. koncentrace skleníkových plynů se lidskou činností během relativně krátké doby
změnila významně více, než by toho byla schopna přirozeným geologickým vývojem (kap.
1.5.1). Emise chlorfluor uhlovodíků (freonů) narostly do takových rozměrů, že dochází
k významným změnám v koncentraci ozónu ve stratosféře (kap. 1.5.3), antropogenní fixace
dusíku pro zemědělské účely již překonává množství fixovaného dusíku všemi přirozenými
mechanismy (kap. 1.5.5), 61 % světové populace ryb je intenzivně loveno4
, 69–76 % souše
je ovlivněno lidskou činností5
a stavba přehrad, úpravy toků a přeměna pralesů jsou již natolik
výrazné, že jsou vidět i z vesmíru.4
Jsou však tyto změny natolik závažné a hodné znepokojování? Nebo jsou pouze příznakem
rozvoje, díky kterému se podařilo miliony lidí vymanit z hladu a chudoby? K nebývalému
rozvoji lidské civilizace došlo během uplynulých cca 10 tisíc let (v geologickém období
zvaném Holocén), a to díky stabilním klimatickým podmínkám, které umožnily rozvoj
zemědělství a civilizace.6
A právě např. aktuální změny klimatu mohou vést k destabilizaci
rovnováhy zemského systému, což při překročení „bezpečných mezí“ ohrožuje další rozvoj
civilizace. Určením těchto mezí a popsáním současného stavu se zabývá kap. 1.5.
Dle E. Stoermera a P. Crutzena (nositel Nobelovy ceny za chemii za výzkum úbytku
stratosférického ozónu, kap. 1.5.3) dnes žijeme v novém geologickém období zvaném
Antropocén (které navazuje na Holocén). Lidé by si tak uvědomit rozsah změn, které svou
aktivitou na planetě působí, a další své činnosti podnikat s vědomím zajištění trvalé
udržitelnosti života na Zemi.3
17
Jak je však možné, že se lidé takovýchto rozsáhlých změn ŽP dopouštějí? Vždyť je to i ŽP
člověka, které je poškozováno. Hans Jonas environmentální krizi charakterizoval následovně:
„Teprve na základě převahy myšlení a moci tím umožněné technické civilizace se jedna forma
života, člověk, dostala do situace, kdy ohrožuje všechny ostatní (a tím také sebe).“7
Je tedy právě technologický pokrok příčinou environmentální krize? Nebýt technických
vymožeností, pak by člověk neměl schopnost tak intenzivně využívat přírodní zdroje, a tak
„zušlechťovat divočinu pro blaho lidstva“. Nebo mají pravdu ti, kteří naopak tvrdí, že
technologie představují mocný nástroj, jak tuto krizi řešit – například rozvojem udržitelných
zdrojů energie, zvyšováním energetické účinnosti, nahrazováním toxických chemikálií
netoxickými, geoinženýrskými plány na cílené ovlivnění klimatu, atd.?
Technologie samy o sobě mají obrovský potenciál, a to jak environmentální problémy
prohlubovat, tak je i řešit. Nejdůležitějším prvkem zde však je samotný člověk – myslící
bytost, jenž určuje směr využití tohoto potenciálu. Příliš velké naděje vkládané do možností
technologických řešení však ještě vůbec neznamenají, že jejich potenciál bude skutečně
realizován. A navíc, obliba technologických řešení odvádí pozornost od dalších nezbytných
opatření nutných pro dosažení udržitelného života na planetě Zemi, jako je stabilizace
velikosti lidské populace, omezení kvantity průmyslové produkce, a jistě i osobní snaha
každého z nás „jednat tak aby účinky našeho jednání byly slučitelné s pokračováním vpravdě
lidského života na Zemi.“7,8
Jak všechny tyto oblasti spolu souvisí a jaký je jejich potenciál při řešení environmentálních
problémů a snah o udržitelný život na Zemi? O tom je pojednáno v této publikaci.
„Neříkej, že nemůžeš, když nechceš. Protože
přijdou velmi brzy dnové, kdy to bude daleko horší:
budeš pro změnu chtít a pak už nebudeš moci.“
Jan Werich
18
I. Sociální a environmentální stav světa
„Co bych udělal, kdybych měl jednu hodinu na vyřešení problému, na kterém závisí můj život?
Padesát pět minut bych věnoval definování problému, a zbylých pět minut nalezení jeho
řešení“ – údajně pronesl Albert Einstein. Tímto trefně poukázal na skutečnost, že než se
bezhlavě vrhnout do řešení problému, je přínosnější nejprve udělat krok zpět a investovat čas
a úsilí do lepšího pochopení podstaty problému. Teprve tehdy dokážeme problém dobře
vyřešit. A toto platí pro globální problémy dvojnásob – krátkozraká či zbrklá řešení bez
jasného pochopení všech souvislostí problému mohou napáchat více škody než užitku.
Nejprve tedy musíme problémy dobře pojmenovat, určit nejistoty s problémem spojené, a poté
navrhnout vhodná řešení. V kontextu problémů dnešní společnosti, postupující klimatické
změny a jejich důsledků, války na Ukrajině nebo pandemie COVID-19 je obtížné zachovávat
chladnou hlavu. O to důležitější tak je navrhovat opatřen odpovídající reálnému stavu světa.
1. Vybrané globální sociální a environmentální ukazatele
1.1. Chudoba
Navzdory značnému pokroku v rámci
řešení Osmi rozvojových cílů milénia
(MDGs – Millenium Development
Goals, kap. 7.4.3) v období 2000-2015
a nyní v rámci řešení Cílů udržitelného
rozvoje (SDGs – Sustainable
Development Goals, 2015-2030, kap. 6.4.8), zůstává extrémní chudoba i dnes v určitých
částech světa rozšířená.
Za hranici extrémní chudoby je nejčastěji považován příjem nižší než 1,9 US$ za den, ale
nejedná se pouze o ekonomický problém. Jde o stav, kdy člověk strádá (trpí pocitem
deprivace) ve znalostech, zdraví, důstojnosti a svých právech, a navíc bez podílu na správě
věcí veřejných.9
I když mezi lety 2015 a 2018 pokračoval klesající trend (z 10,1 % na 8,6 %
lidí žijících v extrémní chudobě), globální extrémní chudoba vzrostla v roce 2020 na 9,2 %,
neboli 93 milionů lidí více žijících v extrémní chudobě. Kvůli pandemii COVID-19 však počet
extrémně chudých mezi léty 2019 a 2020 vzrostl (poprvé od asijské finanční krize v 90.
letech).
19
Obrázek 1 Počet obyvatel žijících pod hranicí extrémní chudoby. Údaje Světové banky dle oficiálních
odhadů a různých zdrojů projekce.10
Předpovědi pro rok 2022 odhadují, že lidí postižených extrémní
chudobou bude o 75 milionů více (i kvůli dopadům pandemie
COVID-19), než bylo modelováno před pandemii. Válka na
Ukrajině, rostoucí inflace, ceny potravin a energie v roce 2022
mohou způsobit dokonce 95miliónový nárůst, což je hodně daleko
od cílů na vymýcení extrémní chudoby do roku 2030.
Předpandemická projekce roku 2022 odhadovala 581 miliónů lidí,
zatímco dnešní projekce zahrnuje 676 miliónů lidí. 11
Dívky, ženy a mladí lidé jsou více ohroženi chudobou než dospělí muži, zejména v
rozvojových zemích. Podíl obyvatel slumů v městských oblastech poklesl z 33 % v roce 2000
na 23 % v roce 2014 (1 miliarda obyvatel), ale od té doby jeho počet stagnuje.11
I když produktivita práce v zemědělství je stejná pro muže a ženy, průměrná
roční mzda žen činí jenom 50-70 % ze mzdy mužů až v polovině států světa s
dostupnými daty. 12
20
Obrázek 2 SDG 1: No Poverty 13
Možná řešení (?)
Vzhledem ke složitosti otázky chudoby je nutné hledat komplexní řešení, které bude adresné
vůči všem zmíněným sociálním, kulturním i ekonomickým rozměrům chudoby.
• Mezi stěžejní oblasti při odstraňování chudoby patří zrovnoprávnění a zlepšení sociálního,
ekonomického a právního postavení žen, demokratické řízení (na všech úrovních správy
věcí veřejných), citlivá podpora přechodu na tento typ řízení společnosti a spravedlivé
finanční ohodnocení v rozvinutých i rozvojových zemích.
• Zapojení do vyjednávání řešení globálních problémů (především globální klimatické
změny a adaptace a zmírňování projevů změn klimatu (například ochrana proti přírodním
katastrofám, zvyšující se teplota atmosféry, etc.). Aktivní prevence možných
společenských a ekonomických krizí a destigmatizace osob s HIV/AIDS.9
• Důležitou roli hraje také zlepšování ekonomického stavu země, ale ekonomický růst sám
o sobě ke snížení chudoby nepřispěje, pokud je v zemi vysoká nerovnost. Chudší země
často disponují bohatými nerostnými zdroji, zisky z těžby však často končí
na soukromých účtech elit v zahraničí.14
• Z konkrétních kroků jsou účinné rozvojové projekty zlepšující infrastrukturu v chudých
oblastech, rychlou a progresívní metodou se také zdají být podmíněné dávky (chudí
dostanou hotovost pod podmínkou, že jejich děti budou mít např. alespoň 80 % školní
docházku a všichni členové rodiny se dostaví na preventivní lékařskou prohlídku).15
• Globální problém chudoby je o to závažnější, protože ovlivňuje a vyhrocuje řadu dalších
environmentálních problémů (úbytek diverzity, mizení lesů, nadměrná těžba zdrojů, atd.).
21
1.2. Nedostatek/nadbytek potravy
Růst produkce a kvality potravin v
minulosti za soustavně nižší ceny
zlepšil zdraví a blahobyt miliard lidí,
zejména těch nejchudších. Ti utrácejí
největší část svých příjmů za potraviny
(nigérijská rodina kolem 60 %, zatímco průměrná
americká rodina do 6 % a česká rodina do 17 %) (Obrázek
3). 10
Obrázek 3 Podíl spotřebitelských výdajů na potraviny, 2021. Výdaje na potraviny zahrnují pouze
potraviny zakoupené pro domácí spotřebu. Nezahrnují se nákupy potravin mimo domov, alkohol a
tabák.16
22
Obrázek 4 Podíl dětí, které jsou podvyživené (2021). Podíl dětí mladších pěti let, které jsou
definovány jako "strádající". O strádání se jedná tehdy, když je hmotnost dítěte výrazně nižší, než je
průměr hmotnosti odpovídající jeho výšce, například z důvodu akutního nedostatku potravin nebo
nemoci.17
V období 2001 – 2020 došlo k poklesu počtu podvyživených z 13,2 % na 9 %, kdy byl
klesající trend zastaven pandemií COVID-19. V roce 2022 byl podíl podvyživených lidí o
jedno procento větší než v roce 2019, což díky růstu populace znamená cca 828 milionů
chronicky hladovějících lidí.12
Největší počet podvyživených lidí v Subsaharské Africe, kde
jako v jediné oblasti světa dochází k nárůstu absolutního počtu podvyživených lidí. V Asii
bylo dosaženo značného pokroku ve snižování podvýživy, i když v některých oblastech (např.
Afghánistán nebo Korejská lidově demokratická republika) jsou počty podvyživených lidí
stále vysoké.18
Nadváha/obezita
Zvýšení produkce potravin a jejich nižší ceny však nejsou jen příznivé a na opačné straně
spektra máme jiný problém – problém s obezitou a nadváhou. 39 % lidí trpí celosvětově
nadváhou nebo obezitou. V roce 2022 byla na světe 1 miliarda lidí obézní (650 milionů
dospělých, 340 milionů adolescentů a 39 milionů dětí) a predikce počítají v roce 2030 s téměř
1,5 miliardou obézních lidí. V roce 2019 zemřelo předčasně díky obezitě 4,7 milionu lidí což
je 4x víc než úmrtí při autonehodách nebo 5x víc než na HIV/AIDS). Od roku 1990 do 2019
se zvýšil podíl úmrtí způsobených obezitou o 8,5 %.19
23
Souvislosti produkce potravin a jejich využití
• Obiloviny jsou stále primárním zdrojem potravy, z nichž lidé získávají přibližně 48 %
energie. Produkce na osobu se však v jednotlivých regionech velmi liší. Např. produkce
potravin USA představuje 13 000 kalorií/den/osobu (z čehož je většina zkrmena
dobytkem), zatímco produkce Číny dosahuje 2 700 kalorií/den/osobu, a Zimbabwe pouze
670 kalorií/den/osobu (jeden kilogram obilí obsahuje přibližně 3 500 kalorií).20
• Zároveň roste poptávka, např. po kukuřici, z důvodu rapidního zvýšení poptávky jako
zdroje pro výrobu etanolu, a to především v USA. Množství kukuřice vyprodukované v
USA pro výrobu etanolu vzrostlo z 6 % (2000) na cca 40 % (2022).21
Hnacím motorem pro využívání kukuřice k produkci ethanolu v USA je
tzv. Renewable Fuel Standard (RFS), federální program, který od roku
2005 požaduje minimální obsah obnovitelných paliv v transportních
palivech. Tahle produkce má však i odvrácenou tvář. I když se RFS
zavázala snižovat emise skleníkových plynů, studie publikována v
Proceedings of the National Academy of Science (PNAS) ukazuje, že
celostátní spotřeba hnojiv vzrostla o 3 až 8 % a množství látek
znečisťujících vody vzrostlo o 3 až 5 %. Navíc rozsah změn využívání půdy
vygeneroval dokonce vyšší emise skleníkových plynů, než by vznikly
spálením nahrazeného ropného paliva.21
• Zvyšující se ceny obilovin spolu s nepříznivými stavy počasí způsobují situaci, kdy
zemědělci v rizikových oblastech (obzvláště citlivých k vlivům počasí) nedokáží
vypěstovat dostatek plodin, a zároveň díky vysokým cenám si je nemohou koupit.
24
Obrázek 5 SDG 2: Zero Hunger 22
Možná řešení (?)
Zlepšení situace by bylo možno dosáhnout následujícími způsoby: 23
• Zavedení a dodržování správné agronomické praxe a směřování investic do výzkumu a
zvýšení produktivity „vedlejších“ potravin (tedy kromě kukuřice, rýže a pšenice), které
jsou velmi bohaté na živiny – luskoviny, maso, mléko, ovoce a zeleniny. S tým je spojena
i vzdělávání místních lidí o důležitosti pestré a vyvážené stravy a také podpora farmářů
uvnitř místní komunity pěstovat různorodé plodiny a tak zvyšovat diverzitu potravin
lokálních lidí.24
• Snížit ztráty plýtváním potravinami, což ročně odpovídá téměř třetině celosvětové
potravinové produkce (1,3 miliardy tun potravin v roce 2017). To by jednak zvýšilo
dostupnost (finanční i fyzickou) potravin, a zároveň by snížilo tlak na ekosystémy a
spotřebu zdrojů (energie, hnojiva, voda…)
• Vylepšení nutriční hodnoty potravního koše rozšířením spektra přijímaných potravin.
Stěžejním krokem v tomto je zlepšit organizaci potravinového systému.
• Zvýšit efektivitu dodavatelských sítí „z pole na stůl“, zlepšit venkovskou infrastrukturu
zejména silnice, skladování potravin, elektrifikaci a umožnit malým farmářům expandovat
na širší trh.
• Zlepšení výběru výživově bohatších potravin na straně konzumentů, a to prostřednictvím
vzdělání, osvěty, atd.
• Zvýšit kvalitu potravinového systému dle požadavků matek a malých dětí. Podvýživa
25
během kritických prvních 1000 dní života (od početí do cca 2 let) může způsobit
dlouhodobé poškození zdraví matek a celoživotní fyzické i mentální poškození dětí.
Smart25,26
“Give a man a fish and you feed him for a day. Teach a man to fish and
you feed him for a lifetime.” Certifikované osoby, zvané “Mamans
lumière” učí ženy vaření a zvyšování povědomí o výživě a zdraví výhradně
za pomoci lokálních a lehce dostupných surovin.26
Šíření povědomí o skladování potravin – zavařování, mražení, sušení,
fermentování je jedna z důležitých cest, jak zajistit stabilní přístup k jídlu
v mnohých regionech světa po celý rok.24
Kritika
• Dle některých autorů nespočívá problém hladu (obecně podvýživy) v nedostatku potravin
samotném, ale v její distribuci (paradox počtu podvyživených a obézních lidí, často
v jednom státu). Ekonom Amartya Sen poukázal na ekonomické, sociální a politické
kořeny Bengálského hladomoru.27
Zde venkovští obyvatelé neměli dostatek peněz, aby si
koupili potravu, které bylo v zemi dostatek. Vzniku takovéto situace je možno předejít,
pokud je v zemi akceschopná vláda zodpovídající se občanům (tedy funkční demokracie).
• Dalším sporným bodem je potravinová pomoc, která sice může v určitých oblastech být
užitečná (např. uprchlické tábory), avšak nevhodně použitá může způsobit problémy až
kolaps místním křehkým hospodářským systémům. Vybudování efektivního
hospodářského systému by zlepšilo udržitelnost a odolnost dané komunity.28
• Někteří autoři tvrdí, že se problém nadbytku potravy jeví být společensky ještě závažnější
než problém podvýživy (vyjmeme-li oblast subsaharské Afriky).29
Při zvažování
závažnosti nedostatku/nadbytku potravy však nelze brát v potaz jen ekonomickou stránku
věci, na základě které by se rozhodlo o vhodném směřování investic do řešení problému.
Důležitý je i etický rozměr, tedy váha skutečnosti, zda mají podvyživení či obézní sami
možnost svou situaci změnit.
Irský hladomor (1845-1849)
Primární zdroj potravy chudých Irů byly brambory, ty však zlikvidovala
plíseň. Důsledkem byl nedostatek potravy a ztráta pozemků, protože neměli
čím zaplatit nezaplatili rentu. Zkázu umocnilo rozšíření nemocí – cholery a
tyfu. ALE – v Irsku byl dostatek potravy (kukuřice, pšenice a ovsa) pro
všechny obyvatele! Dle racionální kalkulace však byly prodány za tržní ceny kupcům do
Velké Británie, což byly ceny mnohem vyšší, než si mohli dovolit zchudlí farmáři v Irsku.
Irský hladomor si tak vyžádal jeden milion obětí, další 2 miliony obyvatel emigrovalo (z
celkem 8 mil. obyvatel tehdejšího Irska). 30
26
1.3. AIDS a malárie
Dle Světové zdravotnické organizace
(The World Health Organization –
WHO) v roce 2021 onemocnělo malárií
asi 247 milionů lidí. V roce 2021
zemřelo na následky malárie přibližně
619 tisíc zemřelo (většinou děti v subsaharské Africe). Nadšení z pokroku
v potírání této choroby (která je z velké části vyhnutelná a léčitelná)
vystřídalo zděšení. Mezi lety 2000 a 2015 incidence případů trvale klesala,
ale v roce 2016 začala růst s nejvyšším přírůstkem mezi lety 2019 a 2020
díky pandemie COVID-19. Nejzávažnější je situace v Republice Kongo a
Nigerii, kde je přibližně 40 % všech obětí malárie.31
V této situaci je také na místě otázka
uskutečnitelnosti SDG Cíle 3.3 - Ukončení epidemie malárie do roku 2030.
Obrázek 6 Úmrtnost na malárii, 2019. Počet úmrtí na malárii na 100 000 obyvatel v jednotlivých
státech.32
27
Obrázek 7 Úmrtnost na malárii, 2019. Počet úmrtí na malárii na 100 000 obyvatel.32
Na konci roku 2021 žilo na světě 38,4 mil. obyvatel infikovaných virem HIV, z čehož 650
000 lidí zemřelo na komplikace způsobené AIDS. Přibližně 1,5 mil. lidí bylo nově infikováno
(2021) z čehož přibližně 160 tis. představovaly děti mladší 15 let. Situace se nicméně zlepšuje,
oproti roku 1996 se jedná o více než 53 % pokles (3,2 mil. případů v roce 1996). Nejhorší je
stále situace v Subsaharské Africe, která odpovídá za 65 % nárůstu nových infekcí, zatímco
zde žije jen 14,5 % světové populace. 33
28
Obrázek 8 Prevalence, nové případy a úmrtí na HIV/AIDS ve světě (1990 až 2019). Aby se všechna
tři měření vešla do stejného grafu, byl celkový počet osob žijících s HIV vydělen deseti (tj. v roce
2019 žilo 36,8 milionu osob HIV pozitivních).34
Lidé užívající drogy jsou 35x náchylnější k infekci HIV.
Ženy pracující v sexbyznysu mají 30x větší riziko nákazy než běžná
populace. Muži mající sex s jinými muži mají 28x vyšší riziko nákazy než
běžná populace. Transgender ženy mají 14x větší riziko nákazy než
běžná populace. Lidé s nižším společenským postavením a mocí jsou
zranitelnější, jinak tomu není ani v případě infekce HIV. Dospívající
ženy (15-24 let) jsou až 3x náchylnější nákaze HIV než dospívající muži
v stejné věkové skupině v Subsaharské Africe.35
Možná řešení (?)
U obou nemocí (a platí to i pro řadu dalších, jako je TBC, chřipka atd.) lze hledat řešení jak
na straně prevence, tak na straně léčení.
• V případě přenosu viru HIV je v rámci prevence doporučováno použití kondomu a
sexuální zdrženlivost. Důležitá je také osvěta, aby se zabránilo šíření nemoci např. díky
stále živému mýtu, že HIV pozitivní člověk se vyléčí pohlavním stykem s pannou.36
• Na straně léčby je nutné hledat stále účinnější léky a také zajistit, aby se účinné léky
(antiretrovirotika) dostaly k lidem, kteří je potřebují. To stejné platí i v případě malárie,
kde je léčba daleko úspěšnější. Rizikem zde je ale stoupající rezistence plasmodií
k nejdostupnějším lékům.37
• V případě malárie jsou jako prevence účinné moskytiéry, které však chrání člověka pouze
pokud je pod nimi schovaný. Mezi další prvky prevence se řadí omezení líhnišť komárů
29
(přenašečů plasmodií způsobujících malárii) či likvidace komárů samotných
(insekticidními přípravky). Insekticidní přípravky nejsou účinné jen zabíjením, ale např.
u DDT je velmi výrazný i jeho repelentní účinek (pokud se postříkají vnitřní stěny domů,
tak to komáry účinně odpuzuje). Speciální pozornost by měli dostat těhotné ženy a
novorozenci.
Účinnější, než samotné sítě jsou sítě ošetřené insekticidy. Pro tento účel
jsou povoleny dvě skupiny insekticidů – pyrroly a pyretroidy, protože jsou
velmi málo toxické pro lidi a přitom účinné pro boj s hmyzem. Klasické
sítě musí být ošetřovány insekticidem každých 6-12 měsíců, tzv.
“dlouhotrvající sítě ošetřené insekticidy”, jsou účinné až po dobu 3 let.36
• Aktuální snahou je „vyrobit“ geneticky modifikované komáry, kteří by nepřenášeli
plazmodia. Zde však panují obavy, zda by bylo úspěšné nahrazení přírodní populace
komárů těmito geneticky modifikovanými, a jaké by to mělo důsledky pro ekosystémy.38
V roce 2021 byla vyvinuta první vakcína proti malárii, v roce 2022 pak
ještě účinnější vakcína R21. Na trh by měla přijít v roce 2023. Vakcína
má dle výsledků testování účinnost cca 80 % a ročně se jí může vyrobit až
100 milionů dávek.37
Kritika
• Problémem jsou i značné rozdíly v dostupnosti HIV léčby antivirotiky mezi různými
regiony té samé země. Problémem je i nerovnost mezi chudými a bohatými a jejich přístup
k účinné léčbě.35
• I když se programy na boj vůči AIDS zvětšovaly a stávaly efektivnějšími, na děti se často
zůstávají zapomíná. V roce 2021 nedostávalo dostatečnou péči přibližně 800 000 dětí
žijících s HIV. I když děti tvoří “jen” 4 % z celkového počtu HIV pozitivních, reprezentují
až 15 % úmrtí na AIDS. Tahle propast mezi dětmi a dospělými se dnes spíše prohlubuje,
než že by se zmenšovala.35
• Lidská práva žen a dívek – včetně jejich sexuálního a reprodukčního zdraví a práv – jsou
klíč k efektivní reakci. Postavit je do středu AIDS reakce spolu s dobře finančně
zajištěnými snahami o odstranění genderového hlediska násilí je zásadním krokem.
• V případě prevence přenosu HIV je nejčastěji zmiňováno použití kondomů. Nicméně
sexuální zdrženlivost je metodou ještě účinnější, a někteří autoři (nejen z církevních
kruhů) poukazují na skutečnost, že ponoukání k používání kondomů vytváří falešnou
představu 100 % jistoty, a navíc vede k větší promiskuitě, což šíření HIV prospívá.
Kombinace partnerské věrnosti a případného použití kondomu se ukázala jako účinná v
prevenci AIDS např. v Ugandě.38
• Na začátku 60. let byla malárie téměř eradikována, nicméně kampaň proti masívnímu
30
používání pesticidů spuštěná publikací Silent Spring používání DDT, nejúčinnějšího
insekticidu proti DDT, prakticky ukončila (kap. 5.2).39
To bylo následováno značným
nárůstem případů malárie. Proto je někdy Rachel Carsonové dáván za zodpovědnost tento
nárůst malárie (ačkoliv R. Carsonová kritizovala především zneužívání insekticidů
v zemědělství, a navíc v boji proti přenašečům chorob nebylo DDT nikdy zakázáno).41
• Varovným prstem se ukazuje být i rezistence dvou ze čtyř kmenů plasmodií, způsobujících
malárii, na některé z používaných léčiv (např. chlorochin).40
1.4. Růst počtu obyvatel na Zemi
V roce 2021 překročila světová
populace 7,9 miliard obyvatel.9
I když
rychlost růstu populace stále klesá – v
roce 1962 činil 2,1 %, v roce 2008
1,2 % a v roce 2021 0,83 % – tak
0,83 %.
ze 7,9 miliard stále znamená přírůstek přibližně 70
milionů obyvatel ročně. Dle předpovědi OSN bude na
Zemi v roce 2030 8,6 miliard, a v roce 2050 9,7 miliard
lidí.41,42
Drtivá většina populačního přírůstku probíhá v rozvojových zemích. Afrika má největší
populační přírůstek ze všech regionů – 1,37 miliardy za období 1950-2021, a její populace by
dle měla do roku 2050 dosáhnout 2,49 miliard obyvatel v porovnání s rokem 2021, kdy byla
osídlena 1,39 miliardou lidí.41
Obrázek 9 Počet obyvatel, 1800 až 2100. Budoucí prognózy vycházejí ze scénáře OSN o střední
porodnosti.42
31
Obrázek 10 Míra růstu populace, 1950-2100.
Míra růstu populace zohledňuje porodnost,
úmrtnost a migraci. Projekce budoucího vývoje
jsou založeny na scénáři OSN o střední
porodnosti. 42
Obrázek 11 Roční přírůstek obyvatelstva.
Historické odhady s budoucími prognózami
založenými na scénáři OSN o střední
porodnosti.42
Ve srovnání se situací v rozvojových zemích je dnes mnoho evropských států (ale i Japonsko
nebo Čína) znepokojeno trvalým poklesem porodnosti a tím i stárnutím populace. V roce 2021
měli ženy v ČR v průměru 1,70 dítěte, zatímco ve Francii 1.79 a Norsku přibližně 1,50 dítěte,
zatímco průměrný věk obyvatelstva v těchto zemích stoupá.43
Konec 20. století přinášel obavy z populačního růstu. Nyní však již víme, že
moment, kdy dojde k zastavení růstu populace, se blíží. Tento moment se
nazýván „peak child“. V minulosti byla dětská mortalita velmi vysoká a
dospělosti se dožily průměrně 2 děti z početného potomstva, a proto populace
nerostla. V době „po peak child“ populace opět neporoste, protože děti, které
dříve umíraly kvůli špatným životním podmínkám, se nikdy nenarodí. 41
Důsledky růstu populace
Z hlediska spotřeby zdrojů není problémem počet obyvatel sám o sobě, ale kombinace počtu
obyvatel a jejich způsobu (náročnosti) života. Pro hodnocení míry dopadu lidstva na ŽP byl
zaveden koncept IPAT, dle kterého je celkový dopad roven součinu počtu obyvatel, jejich
požadavků (blahobytu) a technologií použitých pro naplnění těchto požadavků:44
I=PxAxT kde: I-Impact P-Population A-Affluence T-Technology
Z tohoto konceptu vyplývá, že na velmi nízké životní úrovni (pouhé přežívání) může žít na
planetě podstatně více lidí (až 50 miliard11
– proměnná P), než kdyby všichni lidé žili stejně
náročným životním stylem (proměnná A), jako průměrný Čech (v tomto případě by udržitelný
počet takto žijících lidí byl přibližně 2,5 miliardy – a dnes je na Zemi již přes 7,9 miliard lidí).
Ve hře je ale i proměnná T – pokud se podaří (včas) zavést takové technologie, které všem
lidem na Zemi zajistí stávající blahobyt např. průměrného Čecha, pak by bylo možné, aby v
takovémto blahobytu žilo na Zemi všech 7,9 miliard lidí, a přitom by výsledné I odpovídalo
nosné kapacitě Země (kap. 4.4). Možnosti pozitivních změn jednotlivých proměnných jsou
popsány v kapitolách: P – kap. 0; A – kap. 14.3; T – kap. 7.
1950 20991980 2000 2020 2040 2060 2080
0%
0.5%
1%
1.5%
2%
World
1950 20991980 2000 2020 2040 2060 2080
0
20 million
40 million
60 million
80 million
World
32
Za měřítko environmentálního dopadu může být ve zjednodušené podobě použit koncept
ekologické stopy (kap. 6.7.3), který udává, jak velká plocha biologicky produktivní půdy je
potřeba k uspokojení konkrétního životního stylu lidí na Zemi. Odráží tedy spotřebu zdrojů
se související produkcí odpadů.
V určitých oblastech světa jsou zdroje umožňující důstojný život místní populace omezené.
Tyto zdroje poskytované místními ekosystémy (potrava, přístřeší, čištění vody, regulace
povodní atd.) jsou pak nadvyužívány až zcela likvidovány, což vede k následným sociálním
krizím. V posledních sto až desetiletích se k nadužívaní v určitých oblastech přidávají i
problémy s nedostatkem zdrojů jako důsledek klimatické změny. V extrémním případě pak
může lokální vyčerpání zdrojů vést až k vypuknutí nepokojů až občanské válce, jako byla
např. genocida.45
V globálním měřítku jsou pojítkem mezi lidským blahobytem a environmentálními dopady
především následující oblasti:
• Energetika, průmysl a doprava (kap. 9)
• Zemědělství a produkce potravin (kap. 8)
• Chemizace životního prostředí (kap. 1.5)
Obrázek 12
33
Možná řešení (?)
Po většinu historie lidstva byly funkční „samoregulační“ mechanismy ve formě nemocí, válek
a soupeření o zdroje s jinými organismy na Zemi. Poté, co se člověk vymanil z bídy a získal
technologickou převahu, oslabil i tyto mechanismy. Vzhledem k environmentálním limitům
je ale žádoucí růst počtu obyvatel omezit, případně výrazně omezit náročný životní styl
industrializovaných zemí. Nabízí se několik řešení:
• Demografický přechod/tranzice – situace, kdy díky zlepšení životních podmínek dojde ke
snížení úmrtnosti, a po čase automaticky i ke snížení porodnosti. Zlepšení životních
podmínek vede ke snížení novorozenecké úmrtnosti, což po určité době vede i ke snížení
porodnosti (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.).
• Umožnění ženám, aby více rozhodovaly o svém životě i počtu dětí, které chtějí mít.
Skutečnost i ve společnostech s vysokou porodností je často taková, že ženy samotné
„nechtějí více dětí, ale více pro své děti“, a do vyššího počtu dětí jsou tlačeny patriarchální
společností, kdy to jsou především muži, kteří chtějí mít co nejvíce dětí jako výraz své
mužnosti.
• Pokud by ženám v rozvojových zemích (se stále vysokou porodností) bylo umožněno
rozhodovat o počtu svých dětí, tak by upřednostňovaly rodiny s přibližně třemi dětmi.46
Dalším důvodem jsou nevyhovující životní podmínky a vysoká dětská úmrtnost v
rozvojových zemích světa.
• Politika jednoho dítěte, tedy demografická politika Číny s cílem omezit růst populace.
Tato politika přestala platit v roce 2016. Manželské páry žijící ve městech měli povoleno
mít pouze jedno dítě, avšak existovali některé výjimky (např. u rodičů, kteří oba nemají
žádné sourozence atd.). Díky této politice se v období 1979 – 2016 nenarodilo 200 – 400
milionů dětí.47
Obrázek 13
34
Takzvaný „Populační paradox“ se objevil např. v Bangladéši (a dalších zemích
JV Asie) v 70.letech minulého století. Vláda nabídla lidem cenově dostupnou
antikoncepci a poradenství. Porodnost rychle klesla ze šesti dětí na pouhé tři.
Výrok R. Engelmana: „Women don‘t want more children, but more for their
children“, kdy se zabezpečením základních životních potřeb klesá potřeba mít
více dětí dokonale popisuje situaci v Bangladéši a dá se aplikovat na celý svět.47
Kritika
• V případě demografického přechodu je kritická druhá a třetí fáze, kdy klesá úmrtnost při
zachování porodnosti – v tomto období strmě narůstá počet obyvatel. To při současném
nárůstu životní úrovně se vzrůstající ekologickou stopou vytváří stále výraznější tlak na
životadárné planetární ekosystémy.
• Politika jednoho dítěte sice vedla k rychlejšímu poklesu porodnosti, než tzv. „populační
paradox“, vyvolává však kontroverze především díky nesvobodné volbě a sociálním
dopadům. V čínské společnosti jsou chlapci ceněni více než dívky, což vedlo k úmyslným
potratům a následnému nepoměru počtu mužů a žen ve společnosti a dalším
socioekonomickým problémům. Takovéto silné zasahování státu do zásadní oblasti života
občanů, jakou je plánování rodiny, je však v demokratické společnosti nepřijatelné.
Čínská vláda jsi postupně uvědomila rozsah problémů a v roce 2016 povolila rodinám mít
dvě děti. 48
• Jelikož tohle opatření nemělo zásadní vliv na prudce klesající demografickou křivku a
stárnutí populace, vláda přistoupila v roce 2021 dokonce k uvolnění až na tři děti.
Nákladnost financování vzdělání a rozvoje potomka však stále vede k k nízké porodnosti
a rozhodnutí mnoha žen děti vůbec nemít a věnovat se seberozvoji a kariéře.49
Většina Číňanů politiku jednoho dítěte podporovala a jen 21 %
respondentek průzkumu All-China Women’s Federation (2016) si přálo
mít druhé dítě.50
35
1.5. Planetární environmentální meze
Koncept planetárních mezí,
představený v roce 2009 J.
Rockströmem a jeho spolupracovníky
z Centra pro výzkum odolnosti
(Stockholm resilience center) na
Stockholmské univerzitě definoval
meze, v rámci kterých se může lidstvo
udržitelně rozvíjet. Po překročení
těchto mezí riskujeme destabilizaci
planetárních subsystémů (klimatický
systém, biosféra, atd.), vedoucích
k nelineárním nevratným změnám ohrožujících (či
vylučujících) lidský blahobyt takového typu, jaký jsme
znali doposud. Tento koncept je založen na vědeckých
poznatcích, ne na politických rozhodnutích. Momentálně
je definováno devět planetárních mezí (Obrázek 12):51
1. Změna klimatu
2. Změna integrity biosféry (ztráta genetické a funkční biodiverzity)
3. Úbytek stratosférického ozonu
4. Okyselování oceánů
5. Biogeochemické toky (cykly fosforu a dusíku)
6. Změna využívání krajiny (např. odlesňování)
7. Využívání sladké vody
8. Atmosférické aerosoly (částice v atmosféře ovlivňující klima a biotu)
9. Nové entity (např. organické polutanty, radioaktivní materiály, nanomateriály a
mikroplasty).
36
Obrázek 14 Schematické znázornění stavu planetárních subsystémů a zda příslušné meze překračují
(oranžová) či ne (zelená) planetární meze (2022). 52–54
Kritika
I když systém planetárních mezí poskytuje užitečný model pro měření změn v zemském
systému, ne všichni vědci ho plně akceptují. Někteří argumentují tím, že těchto devět mezí je
mezi sebou tak těsně propojených, že může být velmi obtížné je separovat za účelem jejich
charakterizace. Další kritika spočívá v tom, že se změna využívaní krajiny zaměřuje primárně
na lesy a ne na jiné ekosystémy jako savany, mokřady, rašeliniště, které jsou důležitými
ekosystémy pro udržování rozmanitosti biodiverzity, poskytovateli ekosystémových služeb a
hrají důležitou roli v zmírňování dopadů klimatické změny.55
• Řada odborníku kritizuje výběr jednotlivých mezí s tím, že by vybrali jiné, nebo že by jich
vybrali více. Taky se jiným odborníkům nelíbilo to, že některé planetární limity byly příliš
obecné a definice některých mezí neadekvátní. Časopis Nature se vyjádřil, že by političtí
lídři mohli zneužívat hranice k ospravedlnění degradace prostředí až do bodu, odkud není
návratu.
• Koncept byl kritizován za nedostatečné obsažení mořských ekosystémů a byla navrhnutá
nová mez Změny zemského povrchu, která by zahrnovala změnu využívání terestriální
krajiny a změny mořského dna. 54
• Většina odborníků se však shoduje, že rámec poskytuje užitečný nástroj pro vizualizaci a
měření našich planetárních prohřešků – a pro vybízení k akci.
37
Kritika vychází i z opomíjení sociálního rozměru. To není překvapivé,
vezmeme-li v úvahu, že zaměření rámce planetárních mezí při jeho
implementaci by mohlo omezit ekonomický růst a potenciálně i vyhlídky
na rozvoj rozsáhlých oblastí v Africe, Asii a Latinské Americe. 54
1.5.1. Globální klimatická změna
Změna klimatu patří spolu s poškozováním ozónové vrstvy mezi jedno z aktuálně
nejvážnějších ohrožení ŽP a prosperity lidské společnosti ve světovém měřítku. Oproti
problému poškozování ozónové vrstvy (kap. 1.5.3) je však zmírnění změny klimatu podstatně
obtížnější, neboť se bezprostředně dotýká většinového typu industriální ekonomiky,
energetiky a zemědělství, které jsou poháněné energií ze spalování fosilních paliv za vzniku
skleníkových plynů.
Změna klimatu a skleníkový jev
Pokud by se z atmosféry odstranila všechna vodní pára, CO2 i ostatní skleníkové plyny a
zůstala jen kyslíkově-dusíková atmosféra, pohybovala by se průměrná teplota na Zemi kolem
-18 °C. Současná průměrná teplota na Zemi je 14 °C, což je rozdíl 32 °C. Jev, při němž plyny
jako vodní pára, CO2, CH4 a další fungují podobně jako sklo ve skleníku a zadržují teplo
odcházející ze Země, se nazývá skleníkový jev.56
Skleníkový jev je přirozený jev nutný pro život na Zemi, protože zvyšuje průměrnou teplotu
na Zemi a tlumí vysoké výkyvy teplot mezi nocí a dnem. Problematické je zvyšování intenzity
skleníkového jevu díky zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, což vede
k oteplování atmosféry i hydrosféry.
Nejdůležitějším skleníkovým plynem je vodní pára, která zodpovídá za cca 35 – 66 %
skleníkového jevu při bezmračném počasí a 65 – 88 % skleníkového jevu při oblačném počasí.
Lidská činnost však nijak významně její koncentraci přímo nezvyšuje, nepovažuje se tedy za
skleníkový plyn antropogenního původu a není tedy v diskuzi o omezování emisí
(antropogenních) skleníkových plynů diskutován.57
Oxid uhličitý (CO2), druhý nejvýznamnější skleníkový plyn, zodpovídá v průměru za 25 %
skleníkového jevu. Jeho koncentrace je významně zvyšována lidskou činností a je považován
za nejvýznamnější skleníkový plyn, jehož významná část je antropogenního původu. Zbylých
10 % tvoří metan (CH4), oxid dusný (N2O), freony a jim podobné látky, jejichž koncentrace
se také zvyšuje převážně lidskou činností.
38
Obrázek 16 Poměr globálních emisí antropogenních skleníkových plynů, vyjádřeno v CO2ekv.
(2020).58
Pro kvantifikaci skleníkových plynů v ekvivalentech CO2 (CO₂ ekv) se každý z
nich váží hodnotou potenciálu globálního oteplování (GWP). GWP měří míru
oteplování, kterou plyn způsobuje ve srovnání s CO2.. CO2 má hodnotu GWP
1. Pokud by měl plyn hodnotu GWP 10, pak by jeden kilogram tohoto plynu
způsobil desetkrát větší oteplení než jeden kilogram CO2. Ekvivalenty oxidu
uhličitého se vypočítávají pro každý plyn vynásobením hmotnosti emisí
konkrétního skleníkového plynu jeho faktorem GWP.
Obrázek 17 Globální emise oxidu uhličitého (CO2) v dle jednotlivých zdrojů letech 1990-2019.58
Obrázek 15
39
Obrázek 18 Globální emise skleníkových plynů v roce 2019 dle sektoru, využití a typu plynu.59
40
Přírodní rovnováha, která se vytvořila dynamickou spotřebou CO2 z atmosféry
prostřednictvím fotosyntézy do biomasy (např. stromů, rostlin, řas, sinic), ukládání do oceánů,
či její přeměnou do fosilních paliv v geologických dobách (uhlí, ropa), je narušována jejich
intenzivním využíváním (hlavně spalováním) spalováním v průmyslovém období.
Rostoucí poptávka po energii nás nutí spalovat více těchto paliv, čímž množství CO2 v
atmosféře vzrůstá. Paradoxně čím větší zásoby fosilních paliv na Zemi jsou (či se podaří
objevit), tím později lidská společnost přejde na „bezuhlíkatou“ ekonomiku a zvyšování
koncentrace CO2 v atmosféře se bude zvyšovat (se souvisejícími negativními důsledky
změnou klimatu a okyselováním oceánů – kap. 1.5.1 a 1.5.4).
V roce 2023 byla objemová koncentrace atmosférického CO2 0,042 % (422 ppm - 1 parts per
milion = 0,0001 %). Průměrná koncentrace CO2 vzrostla od počátku souvislého měření v roce
1950 o 35 %, a od počátku průmyslového éry o 51 %. Spalování fosilních paliv představuje
přibližně 80 % tohoto nárůstu.60
Během 20. století vzrostla průměrná globální teplota o cca 0,6 °C (Obrázek 16). Aktuální
měření a prognózy ukazují, že v letech 2022-2026 bude teplota oproti předprůmyslovému
období o 1,1 až 1,7 °C vyšší, přičemž hlavní oteplení nastane v zimních měsících. Dle
předpovědi Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC - Intergovernmental Panel on
Climate Change) vzroste teplota během 21. století až o 1,4 – 5 °C.61
Planetární mez pro zvyšování koncentrace skleníkových plynů v atmosféře
Diagnóza – překročeno! (Obrázek 12)
Vědci navrhli mez pro nárůst koncentrace CO2 v atmosféře na hladinu 350 ppm, kdy za
výchozí „bezpečnou“ koncentraci je považována předprůmyslová hladina 280 ppm. Mezní
koncentrace však již byla překročena (na přelomu století), a je tedy nutno počítat s čím dál
výraznějšími negativními důsledky změny klimatu.62
IPCC – Mezivládní panel pro klimatickou změnu
Mezinárodní seskupení stovek odborníků, jehož hlavním cílem je hodnotit
současné vědecké poznatky na poli změny klimatu. Založeno v roce 1988
má taky za úlohu poskytovat informace týkající se změny klimatu vládám
všech států, aby mohli vědecké informace použít na torbu efektivních
zákonů. IPCC neprodukuje vědecká data, ale kriticky hodnotí aktuální
poznatky data ostatních odborníků a dává do souvislostí. IPCC reporty se
vydávají každých 7 let (naposledy v roce 2022) a jsou členěny do tří oblastí:
1) Vědecký základ klimatické změny; 2) Dopady, adaptace a zranitelnost
a 3) Zmírnění dopadů klimatické změny. 63
41
Projevy změny klimatu
Důsledkem růstu koncentrace skleníkových plynů je změna klimatického režimu, který
představuje velmi jemně vyvážený systém se dvěma velkými subsystémy atmosférou a
hydrosférou (oceány), a mnoha dalšími menšími subsystémy (např. oblaka, vodní srážky,
vazba troposféry a stratosféry, biosféra). Při vzrůstu teploty o 1 – 3 °C ve srovnání s rokem
1900 budou dopady jak příznivé (zisky), tak i nepříznivé (ztráty). Dle IPCC ztráty převáží nad
zisky, a čím bude nárůst teploty větší, tím budou ztráty významnější.64
Obrázek 19 Globální teplotní anomálie systému země-oceán, 1880-2020. 65
Důsledkem růstu koncentrace skleníkových plynů je změna klimatického režimu, který
představuje velmi jemně vyvážený systém se dvěma velkými subsystémy atmosférou a
hydrosférou (oceány), a mnoha dalšími menšími subsystémy (např. oblaka, vodní srážky,
vazba troposféry a stratosféry, biosféra). Při vzrůstu teploty o 1 – 3 °C ve srovnání s rokem
1900 budou dopady jak příznivé (zisky), tak i nepříznivé (ztráty). Dle IPCC ztráty převáží nad
zisky, a čím bude nárůst teploty větší, tím budou ztráty významnější.56
42
Obrázek 20 Globální koncentrace CO2 a průběh teplotních anomálii v atmosféře za posledních 800
tisíc let (analýza vzduchu v ledovcových jádrech a přímá měření). 66
Od vzniku Země se na ní pravidelně střídají přirozené cykly ledových a
meziledových dob. Tenhle fakt nahrává do karet klima-septikům, kteří
tvrdí, že dnešní narůstající teploty atmosféry a oceánu jsou přirozeným
jevem tohoto cyklu. Nenechme se zmást. Dle vědců nemá dnešní
oteplování za posledních 2000 let obdoby a lidstvo na tom má velký
podíl.67
Jedním ze závažných důsledků změny klimatu je stoupnutí hladiny oceánů. Za období 1880-
2020 vzrostla hladina oceánů o 21-24 cm.68
V této otázce jsou zatím předpovědi nejisté, avšak
nelze vyloučit zvýšení hladiny oceánů až o několik desítek centimetrů do konce 21. století.
Závažnost problému podtrhuje fakt, že nízko ležící oblasti u moře jsou většinou velmi hustě
osídleny.
Kromě rizika povodní, eroze pobřeží nebo zvýšené incidence bouřek, hladina moře také silně
ovlivňuje distribuci pobřežních mokřadů, produktivitu a narůstání sedimentů; zvýšení hladiny
moří tedy ovlivní akumulaci uhlíku a stabilitu stávajících zásob uhlíku. Jak roste hladina moře,
podzemní sladká voda, která slouží jako zásobárna vody pro obyvatelstvo, zemědělství, nebo
přírodní ekosystémy, může být také kontaminována mořskou vodou.69
Z lidských činností utrpí změnou klimatu nejvíc zemědělství, které je velmi citlivě
adaptováno na současné klimatické podmínky, a každé i malé změny budou znamenat nutnost
nové adaptace. Regionální specifičnost je uvedena v další kapitole. Některé biomy se
nedokáží rychle klimatické změně přizpůsobit a mnohé z nich, zejména lesy mírného pásma,
mohou být značně poškozeny.70
43
Obrázek 21 Předpovídaná změna teploty na základě emisních scénářů. Rozsah změny klimatu
v budoucnosti závisí od toho, jaké politické rozhodnutí se dnes udělá. Pokud přestanou emise CO2
stoupat do roku 2050, tak je reálné udržet oteplení planety pod 1,5 °C. 69
V důsledku změny klimatu mohou některé rostlinné druhy změnit region
výskytu a “přestěhovat” se do chladnějších oblastí/vyšších
nadmořských výšek kvůli zvyšující se teplotě, nebo do nižších oblastí s
očekáváním vlhčího klimatu s více srážkami. Klimatická změna tak
může vytvořit nové ekosystémy a udělat ze stávajících ekosystémů
neudržitelné.71
Snížení oblasti zalednění a snížení tloušťky ledu v Severním ledovém oceánu umožňuje
rejdařům v létě používat tzv. Severní mořskou cestu, která výrazně zkrátí lodní spojení mezi
Čínou či Japonskem a evropskými přístavy jako je Rotterdam či Murmansk.72
Cesta z Japonka do Rotterdamu přes Suezský průplav trvá 30 dní, přes
Severní moře jen 18 dní. Kromě transportních cest se v Arktickém
oceánu otevírají i jiné možnosti. Dle odhadů se v Arktidě nachází
přibližně 13 % světových ještě neobjevených zdrojů ropy a asi 30 %
neobjevených zdrojů zemního plynu.73
Oteplování Aljašky způsobuje tání permafrostu a zvyšování vodní hladiny řek s následným
zaplavováním přilehlých obcí. Obyvatelé zde žijící tak musí hledat nové domovy se stabilním
44
podložím a bez rizika zatopení. Tito lidé se nazývají „klimatičtí uprchlíci“. 74
Regionální specifičnost dopadů změn klimatu:64
• Severní Amerika: Snížení sněhové pokrývky v západních horách; 5-20 % nárůst výnosů
deštěm zavlažovaných hospodářství v určitých regionech; zvýšení frekvence, intenzity a
trvání vln horka ve městech; riziko degradace mořských a pobřežních ekosystémů, ztráta
biodiversity; zvýšené riziko silných bouřek a hurikánu.
• Latinská Amerika: Postupné nahrazování tropických pralesů savanami v jižní Amazonii;
hrozba významné ztráty biodiverzity vymíráním druhů v řadě tropických oblastí;
degradace korálových útesů; významné změny v dostupnosti vody pro lidskou spotřebu
v domácnostech, zemědělství a výrobě elektřiny, riziko incidence chorob přenášených
hmyzem; ohrožená potravinová dostupnost díky častým/extrémním suchům.
• Evropa: Zvýšená hrozba vnitrozemských bleskových povodní; častější záplavy
pobřežních oblastí a zvýšení eroze kvůli bouřím a zvyšování mořské hladiny; ústup
ledovců v horských oblastech; snížení sněhové pokrývky a zimní turistiky; vymírání
druhů; snížení zemědělské produkce na jihu Evropy.
• Afrika: V roce 2020 bude mezi 75 a 250 miliony lidí pravděpodobně vystaveno
zvýšenému nedostatku vody; výnosy v deštěm zavlahovaných hospodářství v některých
oblastech klesnou na polovinu; celková zemědělská produkce a následná dostupnost
potravin bude výrazně snížená; nevratná ztráta ekosystémů a jejich služeb; deficience
mikronutrientů; snížení věku dožití; snižující se ekonomický růst a zvyšující se nerovnost
a počty chudých; riziko incidence chorob přenášených hmyzem a průjmových chorob.
• Asie: Dostupnost sladké vody do roku 2050 pravděpodobně klesne ve střední, jižní,
východní a jihovýchodní Asii; pobřežní oblasti budou ohroženy zvýšenými záplavami;
úmrtnost na nemoci spojené s povodněmi a suchy se v některých oblastech zvýší;
odumírání korálů kvůli teplotám oceánu a acidifikaci a zvyšování hladiny moře; zmenšení
zdrojů ryb kvůli zvýšení hladiny moře.74
45
Obrázek 22 Globální mapa zranitelnosti vůči klimatické změně, založená na indikátorech: adaptivní
kapacita, senzitivita a expozice negativním jevům provázejících změnu klimatu, potravinová a vodní
bezpečnost, ekosystémy a infrastruktura. B: Globální mapa zdravotní zranitelnosti: UHC Index =
Universal Health Coverage Index. Tento Index sleduje pokrytí základných a nezbytných
zdravotnických potřeb, založených na reproduktivním, mateřským/novorozeneckým/dětským
zdraví, sledování infekčních a chronických chorob, servisní kapacitě nebo přístupu ke zdravotní
péči.75
46
Obrázek 23 SDG 10: Reduced inequalities.76
Regionální a etický rozměr změny klimatu
Oblasti pociťující nárůst nemocí spojených se zvyšováním teploty v uplynulých třech
dekádách (dle statistik Světové zdravotnické organizace – World Health Organization,
WHO), jsou obydleny lidmi, kteří jsou za globální oteplování nejméně zodpovědní
(kumulativní emise skleníkových plynů na osobu jsou zde nejnižší).77
Navíc je většina
postižených zmíněnými nemocemi děti. V roce 2022 byla přibližně 1 miliarda dětí
v extrémně vysokém riziku, že pocítí dopady změny klimatu, které nemohou tuto situaci
ovlivnit už vůbec. Tato nerovnováha mezi původci postižení v jedné (převážně bohaté,
industrializované) části světa a oběťmi v jiné části (převážně chudé) vytváří etický problém
a klade značný důraz na vhodné řešení změny klimatu. Odraz tohoto stavu je zakotven
v článku 3 Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, který klade důraz na „společnou, ale
diferencovanou zodpovědnost“ (kap. 11.2.2). Stejná analogie platí i pro řadu dalších
globálních environmentálních problémů, např. úbytek stratosférického ozónu (kap. 1.5.3) či
úbytek biodiverzity (kap. 1.5.2).
Možná řešení (?)
• 1992 – na konferenci v Riu de Janeiru byla podepsána Rámcová úmluva OSN o
klimatických změnách (kap. 11.2.2). Signatáři se zavázali vyvinout úsilí o snížení emisí
CO2.
• 1997 – v japonském Kjótu podepsán protokol (v platnost vstoupil 2005), v němž se
průmyslově vyspělé státy zavázaly snížit emise skleníkových plynů v letech 2008–2012
47
(průměr z tohoto pětiletého období) o 5,2 % ve srovnání s rokem 1990. Výsledek je však
obojaký – k roku 2010 se zavázaným státům podařilo snížit své emise dokonce o 16 %,
což je značný úspěch, nicméně na celkových emisích GHG. se toto snížení nijak
neprojevilo (Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.). To především díky výraznému nárůstu
emisí GHG v Číně a Indonésii, a také díky skutečnosti, že závazek snížit své emise přijaly
země, které produkovaly úhrnem jen zhruba 20 % celkových emisí CO2.
78
Obrázek 24 Růst emisí CO2 a koncentrace CO2 v atmosféře navzdory mezinárodním snahám o jejich
omezení.79
• V roce 2012 byl v Dauhá dojednán dodatek, kterým se Kjótský protokol prodloužil do
roku 2020, a zároveň se určité země (především EU a pár dalších států) zavázaly
k dalšímu snižování emisí CO2ekv. Průměrně se zapojeným státům podařilo do roku 2020
snížit GHGs emise o 18 % v porovnání s rokem 1990. I když se to dá považovat za úspěch,
tak se to týká pouze 37 zúčastněných států, a ne na celého světa.80
• V roce 2015 byla podepsána Pařížská dohoda (v platnost vstoupila 2016). Hlavním cílem
signatářských zemí je udržet oteplení Země pod 2 °C, nejlépe pod 1,5°C v porovnání s
preindustriálním obdobím. Pro dosažení tohoto cíle se země zavázaly dosáhnout co
největšího snížení emisí v co nejkratším čase, aby se svět mohl stát uhlíkově neutrálním
do roku 2050. Pokrok v dosahování cílů Pařížské dohody se hodnotí v 5letých cyklech.81
• Zelená dohoda pro Evropu (2019) je strategický dokument EU, který má za cíl proměnit
EU v moderní, efektivně využívající zdroje a konkurenceschopnou ekonomiku,
zajištující: uhlíkovou neutralitu prvního kontinentu do roku 2050, ekonomický růst
nezávislý na neobnovitelných zdrojích, rovnost všech lidí a míst. Evropská komise přijala
soubor návrhů, aby EU dosáhla snížení GHGs emisí o 55 % do roku 2030 v porovnání
s rokem 1990.82
48
V modelování a hodnocení změny klimatu se často setkáváme s pojmy
„emisní scénář“ a „klimatický model“. Emisní scénář je často
zjednodušený popis toho, jak se může vyvíjet budoucnost (klima), na
základě možných budoucích emisí GHGs, tedy vlivem člověka. Klimatický
model je založen na dobře zdokumentovaných fyzikálních procesech.
Modely využívají matematické vzorce pro popis výměny energie a látek mezi
různými částmi oceánu, atmosféry a půdy. Jestli se klimatické modely a
emisní scénáře zkombinují, umíme „předpovědět“ (s určitou mírou jistoty)
budoucí chování klimatu.83
• Mezi odborníky se stále častěji nahrazuje spojení „řešení změny klimatu“ za „adaptace
a zmírnění změny klimatu“ (adaptation and mitigation). Adaptace je definována jako
proces přizpůsobení se aktuálnímu nebo očekávanému klimatu a jeho účinkům za
účelem zmírnění škod nebo využití výhodných příležitostí. V přírodních systémech je
adaptace procesem přizpůsobení se aktuálnímu klimatu a jeho projevům; lidský zásah
ji může usnadnit. Zmírnění změny klimatu obsahuje antropogenní zásahy s cílem
snížit emise GHG nebo zvýšit efektivitu jejich odstraňování z atmosféry. Z toho
vyplývá, že zmírňování redukuje všechny dopady změny klimatu (pozitivní či
negativní) a tím snižuje adaptační výzvu. Na druhé straně, adaptace je selektivní (ale
drahá) – může využít pozitivních dopadů a snížit ty negativní.64
„Údaj 1,5 °C není náhodná statistika. Je to spíše ukazatel bodu, od kterého
budou dopady na klima stále více škodlivé pro lidi a vlastně pro celou
planetu," řekl generální tajemník WMO Prof. Petteri Taalas.61
Kritika
Vůči problematice globálního oteplování je vznášena řada námitek, a to na různých úrovních.
• Na úrovni zpochybňování samotného jevu globálního oteplování již kritiků ubývá,
nicméně spojitost mezi globálním oteplováním a činností člověka (emise CO2) je
zpochybňována ještě relativně často. Mezi klimatology však panuje stále přesvědčivější
souhlas (dle zprávy IPCC z roku 2021 je to 99-100 %, použitá terminologie „virtually
certain“), že je globální oteplování zásadně způsobeno činností člověka.69
• Další úrovní je vědecká diskuze nad důsledky globálního oteplování, zda a s jakou
pravděpodobností se projeví a zda převládnou spíše klady, nebo zápory.
• Řada kritiků se také rezervovaně staví k navrhovaným či přijatým řešením globálního
oteplování, jako jsou např. systém obchodovatelných emisních povolení, dotace energií
z obnovitelných zdrojů, či různé druhy geoinženýrství – např. systém carbon capture and
storage (zachytávání CO2 v místě produkce a ukládání v podzemí).84
49
• Mezi známé tzv. „klima-skeptiky“ (kteří zastánce teorie globální klimatické změny pro
změnu nazývají „klima-alarmisté“), či kritiky navrhovaných řešení patří např. Freeman
Dyson, Bjorn Lomborg, u nás např. Václav Klaus nebo Miroslav Kutílek. Řada lidí vidí
hmatatelný blahobyt potřebnější, než zachování stabilního a předpovídatelného životního
prostředí.
1.5.2. Snižování biodiverzity
Snižování počtu živočišných a rostlinných druhů = biodiverzity, je v současnosti významné a
dál vzrůstá, a to přes nespornou důležitost funkčních ekosystémů pro (nejen) náš život
poskytováním neocenitelných statků a služeb (Obrázek 48). Dle publikace Millennium
Ecosystem Assessment, doposud nejrozsáhlejší souhrnné hodnocení světové biodiverzity,
„lidská činnost zásadně a často nevratně mění ekosystémy na Zemi, a většinu z těchto změn
představuje ztráta biodiverzity“.85
OSN v roce 2019 oznámila, že tři čtvrtiny prostředí na
pevnině a dvě třetiny prostředí na moři byly nepříznivě změněny lidskou činností.86
Prakticky
všechny planetární ekosystémy tak jsou přeměňovány lidskou činností. Více země bylo
přeměněno na zemědělskou půdu v období 1950–1980 než v období 1700–1850.
Každý rok vymře kolem 200 - 2 000 druhů. Takováto rychlost vymírání je 1 000 – 10 000x
vyšší, než je přirozená rychlost vymírání druhů. Až jeden milion rostlinných a živočišných
druhů čelí vyhynutí, mnohé během desetiletí kvůli lidské činnosti. Bez drastických opatření
na ochranu ekosystémů se rychlost vymírání druhů o desítky až stokrát vyšší než průměr za
posledních deset milionů let.62
Některá plemena zvířat mohou vyhynout, protože je nikdo nejí. Jedním z
více sporných faktů o vyhynutí druhů je, že zvířata můžeme zachránit tím,
že je budeme jíst. Prase Red Wattle a kráva Randall Lineback jsou
vynikajícími příklady. Tyto dva druhy by nemohly být oživeny bez pomoci
farmářů.87
Odhaduje se, že po překročení globální průměrné teploty vzduchu o 2 °C v porovnání
s předindustriální hodnotou by bylo ohroženo 5 % druhů. Dále by Země mohla ztratit až 16 %
druhů, pokud by teplota vzrostla o 4,3 °C.88
V současnosti je téměř polovina ptačích druhů celosvětově na ústupu s počtem jedinců a
každý osmý druh je ohrožen vyhynutím (cca 13 % druhů).89
Dále je ohroženo vyhynutím řada
dalších druhů - 27 % savců, 41 % obojživelníků, 34 % jehličnanů, 21 % plazů, 37 % žraloků
a rejnoků, 69 % cykasů a 28 % vybraných korýšů.90
50
Sociobiolog E. O. Wilson viní ze ztráty biodiverzity pět hlavních příčin označovaných
zkratkou HIPPO:
• Habitat loss – ztráta přirozeného ŽP organismů – především v důsledku změny
využívání krajiny - zemědělství (1.5.6), globální klimatické změny (kap. 1.5.1),
okyselování oceánů (kap. 1.5.4), nadvyužívání povrchové vody (kap.1.5.7), atd.
• Invasive species – invazivní druhy – ať už záměrné či nezáměrné šíření nepůvodních
živočišných i rostlinných druhů, které kvůli nepřítomnosti přirozených nepřátel
mohou vytlačit některé druhy původní.
• Pollution – znečištění různého druhu, opět jak záměrné (např. pesticidy, kap. 5.2), tak
nezáměrné, např. problematika znečištění oceánů plasty (kap.1.5.9).
• Population growth – společně s rostoucími nároky na spotřebu se jedná o prvotní
příčinu čtyř výše uvedených příčin úbytku diverzity. S ohledem na skutečnost, že
lidská populace stále roste (kap. 1.4), a také stále rychleji vzrůstá spotřeba/osobu (kap.
5.2.5), bude v blízké budoucnosti tlak na biodiverzitu ještě daleko silnější.
• Overexploitation of species for consumption – nadvyužívání organismů jako potravy,
často v důsledku chudoby (kap.1.1) či s ní spojené problematice hladu (kap. 1.2), ale
i díky nadměrným požadavkům průmyslově rozvinutých zemí (s vysokou mírou
obezity), to je např. případ nadvyužívání rybích lovišť (Obrázek 22).
Obrázek 25 Procento nadměrně využívaných mořských rybích lovišť stále roste.91
51
Obrázek 26 SDG 14: Life Below Water.92
Únosná mez snižování biodiverzity
Diagnóza – mez dalece překročena (Obrázek 12).
Za přirozenou rychlost vymírání druhů je považována hodnota 0,1-1 druh / milion druhů
(předindustriální hodnota) / rok. Za únosnou mez vymírání druhů vědci považují rychlost
desetkrát větší, tedy méně než 10 druhů / milion / rok. Aktuální rychlost vymírání je však 100
druhů/milion/rok, což je daleko za nastavenou bezpečnou mezí.93
Míra úbytku druhů je
desítky až stokrát vyšší než průměr za posledních 10 milionů let – a zrychluje se. Negativní
důsledky, kterým je tedy nutno čelit, jsou změna ve fungování ekosystémů, rozklad některých
ekosystémů a také změny v biogeochemických cyklech uhlíku, dusíku či fosforu, změny v
potravinové bezpečnosti nebo hrozba rychlejší degradace půdy. Takovýto bezprecedentní
úbytek diverzity je také nepřijatelný z etického hlediska.94
Nenahraditelný význam
fungujících ekosystémů pro kvalitní život na planetě je diskutován v kapitolách 4.7 a 4.8.
Případová studie: úbytek ptačích druhů
Na příkladu úbytku ptačích druhů lze vidět komplexnost problému ztráty biodiverzity a tím i
složitost jeho řešení. V roce 2022 organizace BirdLife International publikovala studii o stavu
a prognóze ptačích druhů – přibližně 12 % z 9 800 druhů na světě je ohroženo vyhynutím
během 21. století, a v průběhu blízké budoucnosti bude vyhynutím ohroženo dalších 8 %.
Tento trend je znepokojující z důvodu kritického významu ekosystémových služeb
poskytovaných ptáky – šíření semen, opylování, regulování populací hmyzu a hlodavců a
likvidace mršin zvířat. Nesmíme opomenout také pestrost a krásu ptáků, jejich zpěv a
zajímavé typy chování. Mnoha lidem by se jednoduše zdál svět neúplný bez pštrosů, orlů,
52
plameňáků, papoušků, kolibříků, datlů či „obyčejných“ vrabců.95
Ptáci jsou jakýmsi barometrem zdravé planety. Většina ptačích druhů je
dobře popsána; jsou rozprostření téměř po celé planetě (např.
Pagodroma nivea se páří až 440 km od pobřeží Antarktidy v jejím
vnitrozemí!); jejich populační trendy odrážejí stav mnoha jiných
živočišných druhů – ptáci jsou mobilní a citliví vůči změnám v ekosystému
a jsou také lehce pozorovatelní.89
Příčiny úbytku ptáků
• Mnoho druhů ubývá vlivem lidské činnosti, a to přímo i nepřímo. Ztráta biotopů –
přirozených míst výskytu – je v současnosti nejvýraznější jednotlivou příčinou ohrožující
95 % všech druhů. Mnoho z těchto druhů je ohroženo současnou likvidací deštných
pralesů a zemědělskou expanzí a intenzifikací (75 %).
• Druhou největší hrozbu představují zavlečené či exotické druhy organismů, jež decimují
původní ptačí populace (40 %).
• Velké ztráty představují pytláctví či odchyt ptáků (38 %).
• Klimatická změna se již taky stává významným viníkem ztráty biodiverzity, ohrožuje
34 % ptačích druhů a toto riziko bude časem narůstat. Časnější líhnutí mladých, časnější
přílet migrujících ptáků a posun severního výskytu některých druhů ptáků naznačují
nadcházející problematické souvislosti.28
• Jiný druh zneužívání přírodních zdrojů – masivní rybolov, především na dlouhé šňůry
(long line fishing) – zabíjí stovky tisíc mořských ptáků, kteří se chytí na návnadu a pak
jsou vlečením utopeni.
• Chemické znečištění (mikroplasty, ropa…) ohrožuje mořské ptáky, ptáky žijící poblíž
průmyslových center a na venkově (kap. 1.5.9).
• Průmyslové pesticidy zabíjí miliony ptáků, oslabují další a likvidují jejich hmyzí a
rostlinnou potravu (kap. 1.5.9).
• Další chemickou hrozbou je otrava olovem, kdy ptáci sezobnou olověné broky. Takto
intoxikovaní ptáci slábnou a poté na otravu umírají.
• Mrakodrapy, telekomunikační věže a vedení vysokého napětí zabíjí miliony migrujících
ptáků, kteří s těmito antropogenními krajinnými prvky kolidují.
Případová studie: hmyz
Tato nejrozmanitější skupina organismů na planetě má potíže, přičemž aktuální výzkum
naznačuje, že populace hmyzu ubývá bezprecedentním tempem. Hmyz představuje 2/3
světové biodiverzity (Obrázek 24). Jeho přínosnost pro prostředí je nenahraditelná – slouží
jako důležitá složka potravinového řetězce (Obrázek 25), jsou kritickou silou při opylování
rostlin (hmyz opyluje až 75 % plodin na planetě, což je služba v hodnotě až 557 miliard USD
ročně) nebo udržování půdy ve zdravém stavu.96
53
Obrázek 27 Podíl různých živočišných druhů na světové biodiverzitě. Modré druhy označují
obratlovce, šedé bezobratlé.96
I po staletích zkoumání a taxonomie se lidstvu podařilo katalogizovat méně než 15 %
hmyzích druhů (cca 1,2 milionu druhů). To stěžuje odhad ztráty hmyzí biodiverzity a její
dopad na zdraví planety.97
Svět přišel o 5 – 10 % všech hmyzích druhů za posledních 150 let
(2020).
Úhyn hmyzu nelze připsat žádné jediné příčině. Populace čelí souběžným hrozbám, od ztráty
přirozeného prostředí a průmyslového zemědělství, přes introdukování nepůvodních druhů
rostlin až po změnu klimatu. Přetěžování dusíkem z odpadních vod a hnojiv změnilo
mokřady na mrtvé zóny; umělé světlo zaplavuje noční oblohu; a růst městských oblastí vedl
k rozrůstání betonu. Ještě přednedávnem byla ztráta prostředí považována za největší hrozbu
pro hmyz, postupně se však největší hrozbou stává změna klimatu.96
Ve dvou čeledích hmyzu (drabčíkovití a nosatci) je více druhů než ve
všech čeledích obratlovců. V čeledí tesaříkovití je stejně druhů jako ve
třídě ptáků a v čeledi slunéčkovití stejně jako ve třídě savců.96
Na druhou stranu tyto změny životního prostředí prospívají jiným skupinám hmyzu –
hmyzím škůdcům, jako jsou např. kůrovci, mšice či komáři. Situace se výrazně ale
zhoršuje u včel (v Severní Americe je ohroženo 28 %, v Evropě 24 %), motýlů a molů
(ztráta 1,6 % každý rok), světlušek (pro které je obzvlášť nebezpečné noční osvětlení
54
měst), šídel (16 % ohroženo a 10 % na ústupu) nebo vodního hmyzu.96
Obrázek 28 Strom života. To, jak se daří vyšším organismům je
podmíněno zejména tomu, jak se daří hmyzu. Příklad potravinového
řetězce organismů v Severní Americe.96
Možná řešení (?)
• Úmluva o biologické rozmanitosti (The Convention on Biological Diversity –
CBD) je mezinárodní právní nástroj pro „zachování biologické rozmanitosti,
udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé a spravedlivé sdílení přínosů
plynoucích z využívání genetických zdrojů“, který byl ratifikován 196 národů.
Začala platit od roku 1993.98
• V roce 2022 byla podepsána Kunming-Montrealská rámcová úmluva o
biologické rozmanitosti. Vlády se zavázaly, že do roku 2030 budou chránit 30
% půdy a vody považované za důležité pro biologickou rozmanitost. V
současnosti je chráněno pouze 17 % suchozemských a 10 % mořských oblastí.
Ochrana této rozmanitosti je životně důležitá pro splnění hlavního cíle Pařížské
dohody – udržet nárůst globální průměrné teploty pod 1,5 °C ve srovnání
s předindustriální dobou, protože zemské a mořské ekosystémy absorbují více
než 50 % antropogenních emisí CO2.99
• Biodiverzita zároveň hraje obrovskou roli při budování odolnosti vůči
nevyhnutelným dopadům změny klimatu, přičemž řešení založená na přírodě,
jako je ochrana korálových útesů a mangrovových lesů, chrání pobřežní
komunity před bouřemi, záplavami a erozí.99
55
1.5.3. Narušování ozónové vrstvy Země
První zprávy o možném úbytku stratosférického ozónu (O3, neplést s problematikou
troposférického, tedy přízemního ozónu) se objevily v roce 1978, kdy vědci zjistili schopnost
některých látek rozkládat O3 ve stratosféře. Těmito látkami jsou především sloučeniny chloru
a bromu (tzv. freony a halony), a oxid dusný. Freony byly technologicky velmi výhodné,
neboť se jedná o netoxické, inertní, nízkovroucí kapaliny, které byly využívány jako chladicí
médium v ledničkách a klimatizacích, hnací plyn ve sprejích či nadouvadlo izolačních pěn.
Díky své inertnosti se tyto látky dostávají až do stratosféry, kde dochází k odštěpení atomu
chloru či bromu, který následně katalyzuje rozklad O3. Jeden atom chloru katalyticky rozloží
přibližně 1x105
molekul O3 než zreaguje s jinými látkami, např. CH4, čímž se stane
neškodným.
Obrázek 29 Ozonová díra 1979 – 2019. Každý snímek odpovídá stavu ozonové díry nad jižní
polokoulí dne 28. září v různých letech. Modrá barva značí úbytek ozónu, čím je tmavší, tím je
úbytek ozónu výraznější.100
Emise freonů a halonů do ovzduší již téměř přestaly (Obrázek 27), jisté množství těchto plynů
je však stále povoleno nově používat pro zdravotnické a jiné speciální účely; např. hasicí
technika v letadlech.48
Tyto látky nicméně přetrvávají v atmosféře po dobu několika let a navíc
jsou stále uvolňovány ze zdrojů, jako jsou například stará chladicí zařízení.
Kulminace ozónové díry by měla být mezi roky 2008 – 2012, poté by mělo docházet
k obnovování původní hladiny stratosférického ozónu. Očekává se, že se ozonová vrstva plně
obnoví asi do roku 2075-2100. V lednu 2023 se vědecký hodnotící panel s podporou OSN,
který přísluší k Montrealskému protokolu vyjádřili, že ozonová díra je na dobré cestě se zcela
zacelit do 40 let (Díra nad Antarktidou do roku 2066, Arktidou do roku 2045 a zbytek světa
56
do roku 2040). V týž den prohlásili, že se podařilo vyřadit z výroby 99 % z látek ohrožující
ozonovou vrstvu, co vede k uznání Montrealského protokolu za úspěšný.101
Mezi aktuálně nejvýznamnější látky poškozující stratosférický ozón patří oxid dusný (N2O)
vznikající především v zemědělství, který je zároveň významným skleníkovým plynem
(Obrázek 13).102
Environmentální problémy se často kryjí a pokud si myslíme, že jsme
vyřešili jeden, další se objeví. Pro potenciální zmírnění klimatické změny
se diskutuje o vypuštění aerosolu do stratosféry, a tak zvýšit odrazivost
slunečných paprsku zpátky do kosmu. Přesto vědecký hodnotící panel s
podporou OSN, který přísluší k Montrealskému protokolu varuje, že
nezamýšlené důsledky této akce mohou také ovlivnit stratosférické
teploty, cirkulaci a produkci a míru ničení ozónu.101
Důsledky úbytku stratosférického O3
Důsledkem úbytku stratosférického O3 je zvýšení intenzity UVB záření dopadajícího na
zemský povrch. Zvýšená intenzita UVB:
• U lidí a jiných živočichů vede ke zvýšení incidence rakoviny kůže (melanomy) a šedého
zákalu (prokázáno jak laboratorními, tak epidemiologickými studiemi). Při snížení
množství O3 o 1 % dojde ke zvýšení intenzity UVB záření o 2 % a tím ke zvýšení rizika
melanomu o 4 %.
• U rostlin vede ke zpomalení růstu a snížení výnosů.
• Mořská biota je postihnuta jak na úrovni snížení množství fytoplanktonu (o 6-12 %
v polárních oblastech s plovoucím ledem), tak i negativní ovlivnění časných vývojových
stádií ryb, obojživelníků, korýšů a dalších živočichů. To vede ke snížení stavu populace a
menší velikosti jedinců.
• Syntetické i přírodní polymery jsou zvýšeným UVB zářením degradovány (i přes přídavky
aditiv na ochranu před UVB zářením).103
Únosná mez úbytku stratosférického O3
Diagnóza – již bezpečné a zlepšující se (Obrázek 12).
Za únosnou mez je považována koncentrace stratosférického ozónu na úrovni 276 DU
(Dobsonových jednotek). Aktuální průměrná koncentrace je 287 DU (2020), a vzrůstá, kdy
dosažení předindustriální koncentrace 290 DU je očekáváno v druhé polovině 21. století.100
Tato optimistická prognóza však neznamená, že je situace již zcela v pořádku a nemusíme se
před zvýšenou intenzitou UVB záření chránit. Problémem jsou např. lokální krátkodobé
výraznější snížení koncentrací O3.102
Řešení
Stejně jako u jiných globálních problémů je potřeba hledat řešení na globální úrovni (s
následnou lokální akcí). Přijetím jednostranných národních opatření by pravděpodobně došlo
k ekonomickým ztrátám snížením konkurenceschopnosti průmyslu, zatímco vliv na řešený
problém by byl minimální.
57
• V roce 1985 byla uzavřena Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvy a v roce 1987
prováděcí protokol k této úmluvě tzv. Montrealský protokol, který omezuje používání a
obchod s těmito látkami (kap. 11.2.1).
• Omezení produkce CFCs Montrealským protokolem se však ukázala jako nedostatečná
(malé množství zapojených států a zaměření pouze na chlorované freony). Proto byly
v následujících 12 letech přijaty další 4 dodatky (Londýnský, Kodaňský, Montrealský a
Pekingský), na základě kterých se zapojily i rozvojové země s omezením platícím už pro
halony a další látky poškozujících O3 vrstvu.104
• Pro vyhnutí se negativním důsledkům zvýšeného UVB záření je vhodné chránit se UVB
filtry (pokožka i oči).
Kritika
V období zavádění opatření na omezení emisí látek poškozujících ozónovou vrstvu se kritika
vyjadřovala především k ekonomickým a sociálním dopadům těchto opatření. Dnes při
zpětném pohledu je zřejmé, že byly tyto obavy značně zveličené. V období 1988-2000
poklesla produkce těchto látek na desetinu a celkové náklady činily zhruba 40 miliard US$.
Nicméně se ukázalo:
• K výraznějším ztrátám zaměstnání v oboru nedošlo.
• 1/3 snížení emisí prostou úsporou
• Nahrazování CFC snadnější, často i za snížení nákladů (náhrady levnější).
• Nové HFC v klimatizacích aut navýšily jejich cenu o 50-150 US$ (předpovídán nárůst
ceny aut o 1000-1500 US$).
• Na druhé straně HFC sú potencionální skleníkové plyny, které mají 100 - 1000x větší
oteplovací potenciál než CO2.105
• Mezi klimaticky přijatelné alternativy freonů patří amoniak, propan, HFC s nízkým
oteplovacím potenciálem, hydrofluoroolefiny (HFO) nebo směs HFC-HFO.106
• CH3Br pro sterilizaci půd nahrazeny např. střídáním plodin.
• CH3Br pro fumigaci skladů nahrazen CO2.107
58
Aktuální obavy vůči snaze obnovit O3 vrstvu pramení ze skutečnosti, že se zvýšením
koncentrace O3 ve stratosféře pravděpodobně dojde ke zrychlení globálního oteplování.
Důvodem je očekávaný úbytek letních oblaků nad jižním pólem, které mají ochlazovací efekt
díky účinnému odrazu slunečního záření.108
Důležité je však mít na paměti, že freony jsou účinné skleníkové plyny a
jejich silné omezení Montrealským protokolem významně přispělo ke
zmírnění globálního oteplování. Dle některých autorů až 5-6krát účinněji než
Kjótský protokol.109
Cenné zkušenosti z úspěšného řešení
Omezení spotřeby freonů a dalších látek poškozujících O3 vrstvu mezinárodními konvencemi
s celosvětovým dopadem je příkladem, že lze úspěšně řešit globální problémy. V tomto řešení
sehrála klíčovou úlohu spolupráce následujících aktérů:
• Vědecké objevy a monitoring – upozornění a sledování problému.
• UNEP – mezinárodní koordinátor politických opatření.
• Environmentální aktivisté vyvíjející tlak na řešení problému.
• Uvědomělí konzumenti nakupující dle environmentální informovanosti.
• Techničtí experti vyvíjející technologie šetrné k životnímu prostředí.
• Flexibilní a zodpovědný průmysl.110
1.5.4. Okyselování oceánů
Vlivem vzrůstající koncentrace CO2 v atmosféře se zvyšuje rozpouštěné množství CO2 ve
vodě (oceánech, mořích, …) a tím klesá pH vody. Zároveň klesá míra nasycení vody
Obrázek 30 Aktuálně nejvýznamnější látkou poškozující ozónovou vrstvu je N2O (především
ze zemědělské produkce díky vysoké spotřebě dusíkatých hnojiv). Společně s HFCs
(hydrofluorocarbons – náhrada freonů neobsahující atom chlóru a nenarušující tak O3 vrstvu)
představují významné skleníkové plyny.52
59
aragonitem.94
Únosná mez pro okyselování oceánů
Diagnóza – zatím v bezpečných mezích, ale v některých oblastech již v polovině 21. století
dojde k překročení mezí (Obrázek 12).
Důsledky okyselování oceánů
Snížení pH a nasycení vody aragonitem vede ke zhoršení schopnosti určitých organismů tvořit
uhličitanové schránky (např. koráli a někteří měkkýši) s možnými důsledky pro celé
ekosystémy. V krajních případech se očekává přeměna korálových útesů na ekosystémy
s dominancí řas, a lokální mizení živočichů s uhličitanovými schránkami.94
Obrázek 31 Závislost vzrůstu koncentrace CO2 v atmosféře a ve vodě, a snižování pH mořské vody.
Měřeno na Havaji.111
Od počátku průmyslové revoluce se pH oceánů snížilo přibližně o 0,1, do konce 21. století je
předpovídán pokles pH o 0,3-0,4 (při nezměněném vývoji růstu koncentrace CO2 v atmosféře)
což bude mít rozsáhlé důsledky pro mořské ekosystémy. V kontextu pH měřící stupnice je 0,1
stupně úměrné zvýšení kyselosti o 25 %. Za únosnou mez je považováno nasycení vody
aragonitem 2,75:1 (předprůmyslový poměr byl 3,44:1). Stav nasycení k roku 2009 byl
2,90:1.94
Vzhledem nasyceného stavu mořské vody vzhledem k uhličitanu vápenatého,
aragonit klesá v rozmezí -0,07 až -0,12 za 10 let. 69
Možná řešení (?)
• Řešení tohoto problému spočívá ve snížení atmosférické koncentrace CO2, čímž dojde i
60
k rovnovážnému snížení nasycení vody CO2 a tím úbytku uhličitanů (nasycení vody
aragonitem). Praktická řešení jsou tak úzce spjata s řešením problematiky nárůstu
koncentrace CO2 v atmosféře (s tím souvisejícím globálním oteplováním), kap. 1.5.1.
• Toto řešení, i když je esenciální, je v hledáčku dlouhodobých cílů v desítkách
následujících let. Proto je potřeba vytvořit alespoň částečné a podpůrné řešení, které by
zpomalilo acidifikaci moře.
• Tato řešení zahrnují obnovu nebo pěstování mořské trávy nebo opětovnou výsadbu
mangrovů. Tyto ekosystémy představují zvlášť účinné úložiště CO2 a lokálně dokážou
zmírnit okyselování oceánu.
• Navrhován byl i geoinženýrský zásah smíchání alkalického materiálu s mořskou vodou
nebo disperze biodegradabilních polymeru na povrch oceánu, který by dopomohl snížit
penetraci světla do vody.
• Oprava degradovaných útesů by mohla být provedena pomocí osídlení koloniemi
převzatých z existujících zdravých korálů např. z Perského zálivu nebo pomocí kultivace
odolnějších druhů.112
I když je Velký korálový útes chráněný a daleko od jakéhokoli přímého
antropogenního dopadu, jeho severozápadní strana přešla v letech 2015-
2016 významným procesem (>90 %) bělení.112
1.5.5. Spotřeba dusíku a fosforu
Dusík i fosfor jsou biogenní prvky, které lidská společnost spotřebovává především
v zemědělství jako hnojiva. Na začátku výroby dusíkatých hnojiv stojí Haber-Boschova
syntéza amoniaku (NH3) z plynného dusíku (N2) a vodíku (H2), fosfátová hnojiva se vyrábí
především z nerostu apatitu. Oba dva prvky mají své typické biochemické cykly, jejichž
silným ovlivněním však může dojít k negativním projevům v biosféře.
Únosná mez změny biogeochemických cyklů fosforu a dusíku
Diagnóza – v případě dusíku je mez již dalece překročena, v případě fosforu se k překročení
meze schyluje (Obrázek 12).
Za únosné meze je považován roční odběr dusíku z atmosféry menší než 35 mil. tun (což je
přibližně 25 % celkového množství fixovaného přírodními procesy), a spotřeba fosforu menší
než 11 mil. tun (což je zhruba desetinásobek přirozené spotřeby). Spotřeba dusíku v roku 2020
byla 152 mil. tun ročně, v roce 2030 je odhad spotřeby v rozmezí 178-244 mil. tun ročně.113
V roce 2020 bylo množství fosforu vytěženého z apatitu téměř 30 mil. tun.114
V důsledku nadměrné spotřeby fosforu jsou sledovány rozsáhlejší anoxické události
v oceánech s negativními důsledky pro mořské ekosystémy (Obrázek 29). V případě dusíku
jsou sledovány změny v důsledku acidifikace terestrických ekosystémů a eutrofizace
sladkovodních a příbřežních ekosystémů.94
61
Odhadované vstupy fosforu ze zemědělství do povrchových vod
představuje asi 34 % z globální spotřeby hnojiv (5 milionů tun fosforu
ročně), což představuje asi 56 % všech terestriálních vstupu fosforu do
povrchových vod. Na druhou stranu, 1 ze 7 zemědělců si nemůže dovolit
použít dostatek hnojiv pro zajištění úrodnosti půdy.114
N2O produkovaný především v zemědělství (bakteriální metabolizací minerálních
dusíkatých hnojiv), také představuje významný skleníkový plyn. K roku 2019
představovaly emise N2O přibližně 6 % emisí skleníkových plynů (vyjádřeno v CO2 ekv.)
(Chyba! Nenalezen zdroj odkazů.).
Obrázek 32 Mapa vyznačuje 415 eutrofních a hypoxických pobřežních systémů po
celém světě. Z toho 169 je zdokumentovaných hypoxických oblastí, 233 je oblastí
ohrožených a 13 je systémů v procesu obnovy.115
62
Obrázek 33 Emise oxidu dusného (N2O) dle jednotlivých sektorů v letech 1990-2019.
Oteplovací potenciál těchto emisí je vyjádřen v ekvivalentech CO2 (CO2ekv). Zemědělství
tvoří více než 80 % celkových zdrojů emisí N2O.58
Možnosti řešení (?)
Řešení této neudržitelné situace leží především v přehodnocení stávající zemědělské
produkce, která je hlavním odvětvím spotřeby průmyslově vyráběného dusíku a fosforu.
Souvislosti a možnosti řešení jsou podrobněji diskutovány v kapitole 8.3.1.
• V posledních letech se stále častěji skloňuje “cirkulární ekonomika fosforu”. Jedná se o
zachycování a znovu použití emisí fosforu z terestriálních zdrojů, co by snížilo nápor na
těžbu apatitu a stresu vyvíjejícího na vodní ekosystémy. Recyklace na fosfor bohatých
organických sloučenin z hnoje, jatečních zbytků, ze zpracování potravin a domácího
odpadu je pro udržitelnou spotřebu fosforu zásadní.
• OPF 50:50:50, aneb Our Phosphorous Future 50:50:50 má za cíl snížit až 50 %
celosvětového znečištění fosforem a o 50 % zvýšit recyklování fosforu z odpadu do roku
2050. 114
Zelená dohoda pro Evropu obsahuje i tzv. strategii ”Od zemědělce ke
spotřebiteli", která má za cíl bojovat proti ztrátě živin v potravinách o
alespoň 50 % a taky snížit používání hnojiv o nejméně 20 % do roku
2030.114
Kritika
„Při snížení hnojení by nebyly takové výnosy a problém hladu by nebylo možné účinně řešit“,
je častým protiargumentem, proč není možné významně snížit spotřebu hnojiv. Tento
63
argument však není zcela bez výhrad, a to při zvážení skutečnosti, že problém nadbytku
potravy je možná ještě závažnější než jeho nedostatek (kap.1.2). Problémem v některých
zemích (např. Evropě) je spíše nadprodukce potravin, a i v některých rozvojových zemích
nejsou dotace na hnojiva vždy tím nejlepším řešením, jak problém nedostatku potravin
zlepšit.43
Průměrné stravování zvedlo fosforovou stopu (footprint) o 38 % za
posledních 50 let, zejména díky zvýšené konzumaci živočišných výrobků.
Na produkci 1 g hovězího se spotřebuje 16x více minerálního fosforového
hnojiva než na produkci 1 g luštěnin.
Až 23 % nutrientu z hnojiv se využije pro výrobu produktů, které skončí
jako potravinový odpad. Snížení plýtvání jídlem je taky velmi zásadní krok
k udržitelnějšímu využívání fosforu. 114
1.5.6. Změny využívání krajiny
Za posledních 50 let dokázali lidé proměnit obrovské zalesněné plochy v zemědělskou půdu.
Jak se zastavěné plochy rozšiřují a zemědělství se stává extenzívnějším i intenzivnějším,
krajina se mění, důležité funkce ekosystémů se ztrácejí, půda se degraduje a biologická
rozmanitost se snižuje. Biogeochemické cykly, např. zastoupení živin v půdě je vychýlen z
rovnováhy. Velké množství hnojiv se používá k podpoře zemědělské produkce, kde část
hnojiv je splachována do řek a těmi do oceánů, kde narušuje mořské ekosystémy a může vést
ke vzniku anoxických zón, tedy mrtvých zón s nedostatkem kyslíku.
Změny ve využívání krajiny hrají speciální roli v celkovém konceptu planetárních mezí,
protože exesívní změna krajiny ovlivňuje také jiné meze, zejména biodiverzitu,
biogeochemické cykly a hydrologickou rovnováhu Země. 116
Chov dobytka ovlivňuje více lesů než jakákoliv jiná zemědělská činnost (45,1 milionu
hektarů), což představuje 36 % všech ztrát stromového porostu v letech 2001 až 2015. Palma
olejná je na druhém místě (10,5 milionu hektarů), následuje sója (8,2 milionů hektarů), dále
kakao, plantážní kaučuk, káva a plantážní dřevní vlákna (včetně dřeva, toaletního papíru a
lesní biomasy spálené na výrobu energie).117
Asi 75 % pevniny a 66 % oceánských oblastí bylo „významně změněno“ lidmi, z velké části
poháněno produkcí potravin. Provozy pěstování plodin a chovu dobytka v současnosti zabírají
více než 33 % zemského povrchu a 75 % sladkovodních zdrojů.88
Únosná mez Změny ve využívání krajiny
Diagnóza – mez překročena! (Obrázek 12).
64
Obrázek 34 Změna ve využívaní krajiny v šesti kategoriích (městské plochy, orná půda,
pastviny, les, neobhospodařovaná tráva/křovina, krajina řídce pokrytá vegetací) v rozmezí
1960-2019. Čistá změna (net change) ukazuje rozdíl v celkové ploše využití půdy mezi
časovými kroky, hrubá změna (gross change) je součtem všech plošných zisku a ztrát
z využití půdy. Žlutá barva označuje plochy, které prošly jenom jednou změnou, červená
barva plochy, které prošly vícerými změnami.118
Vědci vyčíslili, že bychom měli zachovat 75-80 % tropických a jehličnatých lesů a 50 % lesů
mírného pásma, abychom nepřekročili planetární mez. Nicméně počet vykácených stromů
vzrostl na téměř 50 % od předzemědělského (cca před 12 000 lety). Tím jsou vážně ohroženy
lesní ekosystémové služby jako absorpce CO2 z atmosféry, produkce srážek, zamezování
erozím nebo podpora biodiverzity.55
V roce 2021 mizely tropické pralesy rychlostí asi 10 fotbalových hřišť za
minutu. Téměř čtvrtina této ztráty bola v primárních, starých dešťových
pralesech a více než 40 % ztráty primárních lesů se odehrálo v Brazílii,
hlavně díky lesným požárům, kácení kvůli pastvě dobytka a pěstování sóji.
55
65
Obrázek 35 SDG 15: Life on Land.119
Možná řešení (?)
• Zajištění pozemkových práv domorodých komunit se jeví být spravedlivým, levným a
vysoce účinným způsobem ochrany přírody. Odhaduje se, že až 36 % nedotčených lesů a
80 % planetární biodiverzity leží na územích původních obyvatel. Studie politologů
zveřejněná v roce 2020 dospěla k závěru, že domorodí obyvatelé byli nejlepšími správci
amazonského deštného pralesa, ale pouze tehdy, když byla jejich vlastnická práva chráněna
vládním vymáháním.
• OSN vyhlásila 20. léta 21. století za Dekádu obnovy ekosystémů a požádala národy po
celém světě, aby obnovili 1 miliardu degradované půdy (oblast větší než rozloha Číny).
Podle hodnocení tří nevládních organizací (BirdLife International, WCS a WWF) byla v
posledních dvou desetiletích plocha lesa větší než Francie (58,9 milionů hektarů) zcela
obnovena. Stromy pěstované na těchto pozemcích by mohly potenciálně vázat více CO2
než roční emise skleníkových plynů USA.
• I když je sázení stromů chválihodné, zajistit jejich plný vzrůst je mnohem náročnější,
především na zálivku. Stromové plantáže pěstované jako plodiny pro brzké energetické
využití často neukládají uhlík dlouho.
• Zachování nedotčených lesů je zásadní pro zachování biologické rozmanitosti a udržení
uhlíku v půdě.
• Je třeba přehodnotit systém nakládání s jídlem. Ze všech vyprodukovaných potravin se
ročně cca 1/3 hmotnosti a ¼ kalorií ztratí nebo vyplýtvá. Lidstvo může celosvětově snížit
poptávku po zemědělské půdě přijetím strategií pro snižování potravinových ztrát a snížení
66
plýtvání, jako je lepší řízení zásob a lepší dohody o nákupu, které by dodavatelům potravin
umožnily efektivně plánovat distribuci a zlepšit zařízení pro skladování potravin a metody
sklizně.
• Investice a vládní dotace často podporují odlesňování, ale stejně tak by mohly podpořit
ochranu přírody. Ve skutečnosti dnes narůstá tlak na společnosti, které vyrábějí a prodávají
hlavní zemědělské komodity, aby řešily odlesňování v rámci svých provozů a
dodavatelských řetězců.55
Přibližně polovina světového HDP závisí na přírodě a podle některých
odhadů každý dolar vynaložený na její obnovu přináší zisk ve výši 30
dolarů.55
Kritika
• Odborníci upozorňují, že obnova lesa nevyrovnává ztrátu přirozených lesů se vší jejich
komplexnosti. Ochrana stávajících lesů tedy zůstává prioritou číslo jedna. Trvalo by
desetiletí nebo dokonce staletí, než by se regenerovaný ‚sekundární les‘ stal tak bohatým
na uhlík a divokou zvěř jako stávající prales, a některé ekosystémy se z odlesňování nikdy
nemohou vzpamatovat. 55
• I když je lákavá představa, že vysazení mnoha rychle rostoucích stromů zvýší ukládání
uhlíku z atmosféry, není tomu tak. To, kolik uhlíku les uloží, závisí spíše na dlouhověkosti
stromu než na rychlosti jejich růstu. Nejúčinnějším způsobem, jak zvýšit ukládání uhlíku
v lesích, je zabránit těžbě starých lesů a rozšířit zalesněnou plochu.120
1.5.7. Spotřeba sladké vody
V období 2015 –2020 se zvýšil podíl globální populace s přístupem k hygienizované pitné
vodě ze 70 na 74 % (5,8 miliard lidí) s největším nárůstem ve Střední a Jižní Asii. Navzdory
úspěchu téměř 2 miliardy obyvatel Země stále neměla přístup k nezávadné pitné vodě z čeho
1,2 miliard bylo bez přístupu k pitné vodě kvůli fyzickému nedostatku a 1,6 miliard z
ekonomických důvodů (2020).121
67
Obrázek 36 Podíl populace žijící s/bez přístupu k bezpečné (upravené) pitné vodě (2020).122
I v oblastech bohatých na srážky je zaznamenáván nedostatek vody, a to jednak díky vysoké
spotřebě v průmyslu, zemědělství a domácnostech (kap. 2.2), ale i špatným hospodařením
vodou a jejím znehodnocováním (např. vypouštěním nevyčištěné odpadní vody do vodních
toků, nesprávné zachytávání vody v krajině atd.).123
Špatná kvalita vody (nejen pitné) zvyšuje riziko průjmových onemocnění včetně cholery, tyfu,
salmonelózy a gastrointestinálních viróz. V celosvětovém měřítku je riziko plynoucí z
používání nekvalitní pitné vody aktuálně druhým nejvýraznějším environmentálním rizikem
– po znečištěném vzduchu.
Nedostatek pitné vody nutí lidi v suchých oblastech k jejímu uskladňování v domech, což
zvyšuje riziko kontaminace, a je také vhodným líhništěm komárů (malárie, dengue). Problém
s dostupností vody nepotkává jenom lidi, ale i přírodní ekosystémy. Za posledních 300 let
bylo zničeno více než 85 % mokřadů a rašelinišť.124
Únosná mez spotřeby sladké vody
Mez pro sladkou vodu byla v roce 2022 pravděpodobně překročena z důvodu zařazení do
hodnocení kromě “modré vody (blue water)” i tzv. “zelené vody (green water)” (Obrázek 12).
“Modrá voda” je vodou v řekách, pozemních rezervoárech a podzemní
vodou. “Zelená voda” je definována jako voda přístupná rostlinám, tj.
srážky, pudní vlhkost a evaporace. Antropogenní aktivity mění cyklus
vody v přírodě a tím i vlhkost půdy, schopnost biosféry ukládat uhlík a
regulovat atmosférickou cirkulaci. Tímto způsobem ovlivňujeme
„zdraví“ celé planety a její odolnost).53
68
Následky budou dosti lokálně specifické (záleží také na lokálním rozložení spotřeby vody),
vědci se obávají změny vlhkostních poměrů, regionálního ovlivnění klimatu a s tím spojených
např. změn chování monzunů (s důsledky pro zemědělskou produkci a lidský blahobyt).94
Úspěchy i další výzvy
V oblasti dostupnosti kvalitní vody lze za velký úspěch považovat naplnění cíle, který byl
vytčen v rámci sedmého cíle milénia (MDG), a to snížení na polovinu podíl lidí bez přístupu
k bezpečné vodě.125
Při současném tempu pokroku svět dosáhne 81 % pokrytí přístupu k pitné
vodě do roku 2030. Na druhé straně, cíl zajistit přístup k pitné vodě všem lidem stále mine
cca 1.6 miliardy lidí. 126
Mimo „tradičních“ zdrojů kontaminace vod jako mikrobiální
kontaminace vody z fekálii, kontaminace arzénem, fluorem a
dusičnany se nově zaměřuje pozornost i na tzv. „emerging
pollutants“ jako zbytky farmaceutik, pesticidů, polyflouroalkyl
sloučeniny nebo na částice mikroplastů 126
V období 2015 – 2020 se podíl populace užívající kvalitní kanalizaci zvýšil ze 47 % na 54 %.
Do roku 2030 by měl svět dosáhnout 67 % (cíl 75 %), pořád ponechávající 2.8 miliardy lidí
bez přístupu ke kvalitní kanalizaci.124
Obrázek 37 Lokalizace oblastí s fyzickým a ekonomickým nedostatkem vody, predikce pro
rok 2025. 127
Lidský rozměr nedostatku vody
Za prezentovanými čísly leží lidské tragédie, které se kvůli nedostatku vody dotýkají každý
den milionů lidí. Důležitou skutečností je v tomto role žen – přibližně ¾ vody zajišťují
v rozvojových zemích ženy, zatímco jejich postavení ve společnosti je horší než u mužů.
Výjimkou nejsou ani obtěžování či fyzické útoky v době zajišťování vody.
69
• Většina nejchudších lidí v rozvojových zemích je dnes nucena pít závadnou vodu.
Následkem toho trpí kožními a zažívacími problémy, včetně smrtelných nemocí jako jsou
salmonelózy, tyfus, cholera a další. Nemají však na výběr, lidé bez vody žít nemohou a
kvalitní voda (v řadě oblastí jen balená) je pro ně drahá.128
• Ženy a dívky po celém světe stráví každý den 200 milionu hodin zajišťováním vody pro
jejich rodiny a komunity.129
Mezi globálním cílem zajistit přístup k čisté vodě a hygieně
do roku 2030 a globálním cílem dosáhnout rovnosti žen a mužů a posílit postavení žen a
dívek je úzká souvislost. Právě životy řady žen jsou dramaticky ovlivněny vodní krizí,
protože nemají jinou možnost než trávit hodiny zajišťováním vody pro přežití rodiny.
Jejich čas a energie tak nemůže být investována do aktivit jako studium, či podnikání.
Vodní krize je proto ženská krize.130
• Farmáři ztrácí svou půdu a živobytí kvůli nedostatku závlahové vody a zasolování půd.
Nedostatek vody tak vede k migraci z neúrodných oblastí do úrodnějších, kde ale na ně
nikdo nečeká a vytváří to tenzi ve společnosti.
• Mokřady, ústí řek a jezera vysychají kvůli nadvyužívání vody v horních tocích řek. V roce
2022 tvořili mokřady odhadem 6 % zemského povrchu, s úbytkem až 87 % za posledních
300 let a momentálně mizí třikrát rychleji než lesy. S jejich mizením není spojen jenom
úbytek biodiverzity, ale také úbytek účinných mechanizmů pro ochranu před povodněmi
ale také dostatek jídla pro obyvatelstvo, nedostatek kvalitní vody kvůli poklesu přirozené
filtrace a ukládání atmosférického uhlíku.131
Obrázek 38 SDG 6: Clean water and sanitation.132
70
Možná řešení (?)
Voda patří mezi abiotické obnovitelné zdroje, důležité je tedy vhodné hospodaření s ní. A to
jak na úrovni ochrany zdroje – zamezit znečišťování, tak i na úrovni úpravy již vody
znečištěné. Na úrovni preventivní:
• Zajištění kvalitních toalet s hygienickou splaškovou kanalizací předejde kontaminaci
pitné vody choroboplodnými zárodky, které vyvolávají průjmová onemocnění a další
často smrtelné nemoci (obzvlášť v součinnosti s chabým zdravotním stavem způsobeným
podvýživou). Tyto uvedené případy znečištění vody se často vyskytují i v oblastech, které
netrpí fyzickým nedostatkem vody. Úprava takto znečištěné vody je však často nad
finanční možnosti obyvatel (tzv. ekonomický nedostatek vody, Obrázek 34).
• V oblastech trpících fyzickým nedostatkem vody je důležitým preventivním opatřením
výběr vhodných plodin k pěstování (nepěstovat „žíznivé“ plodiny, jako je např. bavlna či
květiny), aby nedocházelo k nadměrné spotřebě v zemědělství a vysychání řek a jezer
(Obrázek 36).
• Agenda pro SDG stále častěji apeluje na odvětví průmyslů a služeb využívající vodní
zdroje, aby více spolupracovali a zanechali “tradiční rozdělení” na sektory, pokud se má
s limitovanými vodnými zdroji rozumně nakládat.133
Zefektivnění zavlažování umožní
farmářům pěstovat nutričně rozmanitější plodiny, zároveň jsou pořád populárnější
přístupy jako “farmer-led irrigation” - zavlažování řízené samotnými drobnými farmáři.
• Pumpy na solární pohon jsou skvělou pomůckou při zavlažování v rozvojových zemích
jako jsou Ghana či Etiopie.134
Jednou z možností, jak zlepšit nakládaní s vodou je i tzv. integrace a
koexistence rybolovu v rámci závlahových systémů. Tato integrace by
mohla vést k zvýšené potravinové soběstačnosti, zvýšenému domácímu
produktu, příjmů domácností a rozmanitosti živobytí. Mnohé z technik
integrace se mohou realizovat bez dodatečných nákladů na hlavní
zavlažovanou plodinu. I když koncepce integrace pochází z jihovýchodní
Asie, uplatnění je možné pro jakýkoli typ zavlažovacího systému, kde
existuje potenciál na užší spolupráci těchto dvou odvětví.134
• Využití moderních technologii má uplatnění také v predikci sucha povodní. Tyhle
aplikace umožní rychlejší reakci na potenciální hrozby a tím zajistí potravinovou,
vodní a nutriční bezpečnost. Další technologii je modelování dynamiky povodí řek a
povodí pro co nejefektivnější zemědělskou produkci na regionální úrovni.134
Příkladem spravedlivého přerozdělení vodných zdrojů je Uzbekistán.
Tamní farmáři využívají nové elektronické zařízení “Smartsticks”, které
je umístněné ve vodě a pomáhá měřit kolik vody ze společných
závlahových kanálů bylo přerozděleno různým farmářům. Toto řešení
pomáhá předejít konfliktům a motivuje farmáře platit za vodu včas. 134
71
• Zajímavým řešením je i využití vody ze záplav na “dobití” zásob podzemní vody v
postiženém regionu. Zachycení této vody snižuje dopady záplav, zatímco zvyšuje
dostupnost vody během suchých období. Tato voda je také chráněna před kontaminací
a evaporací a může být přepravena přes existující studny do domácností i na pole.
Mimo jiné taky snižuje náklady na palivo při čerpání vody, co činí zemědělství více
profitující a udržitelné a taky snižuje emise skleníkových plynů.
Obrázek 39 Vysychání Aralského jezera v důsledku nadvyužívání vody na přítocích.135
• Navrhovaným řešením pro zlepšení sanitace v problémových oblastech systémový
přistup k defekaci a sanitaci. Např. v Indii je většina nově vybudovaných toalet v tzv.
‘on-site santitation system (OSS)’, co znamená, že je potřeba je pravidelně
vyprazdňovat. Právě nakládání s fekálním kalem může nabídnout nová pracovní místa
v regionu. To by podporovalo privátní sektor ke zlepšení podmínek nakládání s kalem
a tím by se nestigmatizovala daná práce, zredukovalo by to potenciální vodní
kontaminaci a celkově zlepšilo hospodaření s vodou.134
Novým tématem je dnes i znečistění vodných toků plasty a mikroplasty.
Současné techniky využívají síťové filtry s nano-mikro póry, koagulační
techniky pro odstranění mikroplastů a výložníky na odstranění větších
plastů před vstupem do čistírny.134
Řešení na úrovni úpravy vody
• Kopat studny ve vhodných místech, kde nehrozí znečištění nekvalitní povrchovou vodou
či splašky, a uchovávat donesenou vodu tak, aby nedošlo k jejímu brzkému znehodnocení.
• V případě použití povrchové vody k pití lze vodu upravit buď v konvenčních vodárnách,
pokud jsou však nedostupné, tak lze použít např. moderní membránové mobilní vodárny,
které za relativně nízkou cenu připraví z místního zdroje kvalitní pitnou vodu (podstatně
levněji, než stojí distribuovaná balená voda – ta má opodstatnění v místech bez zdroje
vody).136
• V oblastech Středního Východu a Severní Afriky (MENA region) kde je fyzický
nedostatek vody stále výraznější, přistoupili k recyklaci odpadních vod pro zemědělské
účely a tím uchovali pitnou vodu před použitím v zemědělství.134
72
• Pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti je nutné dbát na komunitní rozměr hospodaření
vodou, kdy např. v rámci rozvojové pomoci musí mít místní lidé pocit, že jsou to oni sami,
kteří si zajistí nový čistý zdroj vody (a kteří zodpovídají za jeho funkci v budoucnu).
1.5.8. Atmosférické aerosoly
Atmosférické aerosoly jsou malé částice kapalného nebo pevného skupenství rozptýlené
v atmosféře. Jejich velikost se pohybuje od 1 nm po 100 µm. Tvoří asi jenom 10-9
–10-7
hmoty atmosféry. I když se může zdát, že jsou všechny velmi malé, jejich velikostní
rozmezí odpovídá relativnímu porovnání velikosti mravence (1 mm) s Eiffelovou věží
(cca 300 m). I díky této velikostní variabilitě mají různé částice různé fyzikální, chemické
nebo biologické vlastnosti. Kromě velikosti se mohou lišit i tvarem – od dokonale sféricky
kulatých (kapalné částice), přes nepravidelní zoubkatý tvar (saze) až po dlouhé vláknité
jehličky (azbestová vlákna).137
Až 2/3 aerosolové hmoty představují částice přírodního původu jako například pyl,
mořský sprej, saharský písek, částice z vulkanické činnosti nebo lesních požárů, viry nebo
oblačná jádra. Částice mohou být tvořeny i z plynných látek, které produkují stromy (např.
isopren), které v atmosféře kondenzují a stávají se částicemi. Na tenhle druh částic jsou
žijící organismy na planetě dobře adaptovány.137
Naproti tomu částice antropogenního původu (zbývající 1/3) pocházejí ze spalování
fosilních paliv, průmyslu, oděru pneumatik, vaření, kouření, postřikování pesticidy,
nanášení laků/barev nebo se tvoří kondenzací plynných látek z průmyslu. Tyto aerosolové
částice významně ovlivňují zdraví člověka, hydrologický cyklus, klima i dohlednost. 137
Obrázek 40 Různorodost tvarů aerosolových částic. Zleva: částice z vulkanické činnosti, pyl,
mořská sůl a saze.138
Jejich chemické složení je různorodé a díky jejich malému rozměru (čím menší částice,
tým větší měrný povrch) mohou na sebe efektivně vázat různé toxikanty jako polycyklické
aromatické uhlovodíky, polychlorované bifenyly, polychlorované bifenyl ethery/furany
nebo některé pesticidy či těžké kovy. 137
73
Částice se kategorizují do tří skupin. Částice (Particulate Matter) o
průměru do 10 µm (PM10), do 2,5 µm (PM2,5) a do 1 µm (PM1). PM10 při
vdechnutí zůstávají v horních dýchacích cestách, PM2,5 pronikají až do
dolních cest dýchacích (průdušinky). Částice PM1 pronikají i do plicních
sklípků a částice pod 0,1 µm přestupují skrz vlásečnice do krevního oběhu,
a tak do celého těla. Znečištění ovzduší tak může způsobovat onemocnění
plic (astma, bronchitida, pneumonie či rakovina), kardiovaskulární
onemocnění, (embolie, infarkt), nebo problémy s plodností. 137
Jedním z nejvýznamnějších efektů aerosolů je ovlivňování klimatu. Částice v atmosféře
interagují se slunečným zářením dvojím způsobem:
1) Přímo – rozptylem světla nebo jeho absorpcí v částici. Rozptyl světla je významnější než
absorpce a způsobuje ochlazování atmosféry. Rozptyl a absorpce jsou závislé zejména na
velikosti a chemickém složení částic.
2) Nepřímý efekt souvisí se zvětšením plochy mraků, kde částice slouží jako kondenzační
jádra, což má za následek zvýšení odrazivosti slunečného záření, vertikální vývin mraků
a zvýšení doby jejich života. Nepřímý efekt částic má také ochlazující efekt na atmosféru.
Tímto způsobem aerosoly „soupeří“ se skleníkovými plyny a částečně vyrovnávají jejich
oteplování atmosféry.139
Ochlazující účinek aerosolů - pokud se snažíme o čistější atmosféru (kvůli
lidskému zdraví), zmírňujeme tím ochlazující účinek malých částic
v atmosféře. Globální vliv aerosolů na klima se snížil o cca 30 % v porovnání
s rokem 2000. Co tedy chceme? Čistý vzduch nebo nepřehřátou planetu? A
netkví řešení v něčem jiném?140
Únosná mez pro koncentraci aerosolů v atmosféře
Diagnóza – dosud nekvantifikováno (Obrázek 12).
Globální znečištění ovzduší aerosoly ještě nebylo spolehlivě kvantifikováno. Přesto začíná
být zřetelné, že v některých částech světa je znečištění ovzduší příliš vysoké (např. v jižní
Asii). Proto je velmi důležité redukovat emise aerosolů, například rozšířit využívaní
obnovitelných zdrojů energie nebo moderních filtračních technologií. Nízko-emisní zóny ve
městech pak mohou účinně omezovat lokální znečištění.141
1.5.9. Nové entity (chemické znečištění, plasty)
Perzistentní organické polutanty (POPs) - látky odolné vůči fyzikálně-chemickému i
biologickému rozkladu a hromadící se ve složkách ŽP i živých organismech (v tukových
tkáních). Nebezpečnost těchto látek spočívá v jejich schopnosti narušovat hormonální systém
organismů, způsobovat rakovinu + další účinky. Mezi takovéto látky patří např. DDT, Lindan,
PCBs (kap. 5.2.3), chlorované dioxiny, některé bromované zpomalovače hoření a další.
74
Obrázek 41 Používání DDT je nyní regulováno, ale řada dalších rizikových chemikálií není.142
Látky narušující hormonální systém (tzv. endokrinní disruptory) – tyto látky mají buď
schopnost vyvolávat hormonální účinky (např. díky své struktuře podobné hormonům), nebo
narušují hormonální řízení organismu např. zablokováním některého enzymu významného
v biosyntéze hormonů. Výslednými projevy těchto účinků jsou např. snížení až ztráta
plodnosti, cukrovka, onemocnění štítné žlázy, vývojové poruchy atd. Mezi takovéto látky
patří řada zástupců ze skupiny POPs (viz výše), ale také Bisfenol A, některé ftaláty, tributyl
cín nebo umělo vytvořené hormony (např. estrogeny z kontraceptiv vyskytující se
v povrchových vodách).
Rakovinotvorné látky – látky schopné vyvolávat různé druhy rakoviny, a to většinou při
dlouhodobém působení nízkých dávek. Mezi takovéto látky patří řada zástupců ze skupiny
POPs (viz výše), dále např. azbest, benzo[a]pyren (např. v cigaretovém kouři), a další.
Látky poškozující mozek – tyto látky mohou i ve velmi nízkých koncentracích poškozovat
vyvíjející se mozek plodu přímo v těle matky. Toto poškození se pak může projevit různými
poruchami učení, chování (např. vyšší kriminalitou), snížení IQ či mozkovou obrnou. Až
28 % ze všech těchto poruch je údajně způsobeno chemickým znečištěním ŽP, a vědci hovoří
dokonce o tzv. „tiché pandemii“ otravy těmito látkami. Mezi tyto látky patří olovo, metylrtuť,
PCBs, toluen, arzen.46
Plasty v ŽP – patří mezi nové problémy chemického znečištění, a to konkrétně světových
oceánů. Zdroji těchto plastikových kousků jsou především splachy z urbanizovaných oblastí,
či přímo házení plastů do oceánů. Tyto kousky se hromadí (jsou velmi odolné proti rozkladu)
v určitých oblastech oceánů, kde jejich koncentrace může i několikanásobně překročit
koncentraci planktonu – potravinové základny oceánských ekosystémů. Mořské organismy
(ryby, ale např. i albatrosi) si tyto kousky pletou s potravou, a po jejich nahromadění v žaludku
hynou hlady. Tento problém se stoupající produkcí plastů značně narůstá (Obrázek 39).47
75
Obrázek 42 Světová produkce plastů (polymerní vlákna a pryskyřice) v tunách 1950-2019.143
Mimo výše uvedené skupiny by se do kategorie „chemické znečištění“ mohla zařadit i
problematika skleníkových plynů (kap. 1.5.1), okyselování oceánů (kap. 1.5.4), freony (kap.
1.5.3), spotřeba dusíku a fosforu (kap. 1.5.5).
• Důležitým mechanizmem boje proti chemickému znečištění je nasměrování výroby a
průmyslu k tzv. Cirkulární ekonomice, co znamená využívání “odpadního materiálu” pro
jiný účel a nikoli plýtvat.144
• Zvlášť znepokojivým faktem je, že se v prostředí nevyskytují látky jako individuální
složky, nýbrž jich směs/ koktail, který může mýt signifikantnější účinky, jelikož látky
mohou spolu reagovat nebo se potencovat ve větší aktivitu.
76
Obrázek 43 SDG 3: Good Health And Well-Being.145
Únosná mez chemického znečištění
Diagnóza – překročeno? (Obrázek 12).
V roce 2022 se vědci vyjádřili, že i když bylo chemické znečištění obtížně kvantifikovatelné
v kontextu planetárních mezí (před průmyslovou revolucí chemické znečištění těmito látkami
prakticky neexistovalo), koktejl chemického znečištění již ohrožuje stabilitu globálních
ekosystémů, na kterých lidstvo závisí. Plasty vzbuzují zvláště velké obavy, spolu s 350 000
dalšími syntetickými chemikáliemi. Produkce chemikálii vzrostla 50násobně od roku 1950 do
2022 a předpokládá se, že do roku 2050 se produkce opět ztrojnásobí (pesticidy, průmyslové
látky, antibiotika atd.).144
“For example, the total mass of plastics now exceeds the total mass of all
living mammals. That to me is a pretty clear indication that we’ve crossed
a boundary. We’re in trouble, but there are things we can do to reverse
some of this.” Prof. Bethanie Carney Almorth 144
77
? Porozumění tématu – otázky a úkoly ?
1) Jak se nazývá aktuální geologické období? Charakterizujte jeho hlavní znaky.
2) Jak se vyvíjel počet obyvatel na Zemi v uplynulých 50 letech v absolutních počtech a jak
se vyvíjela rychlost růstu? Je situace stejná ve všech regionech?
3) Jaké jsou důsledky růstu počtu obyvatel? Je problematický samotný počet? Lze lidnatost
nějak regulovat, a jaká je role žen v těchto snahách?
4) Je globální problém chudoby řešitelný, a jaká je situace v jednotlivých regionech světa?
Charakterizujte možná řešení včetně jejich nedostatků.
5) Jaké jsou příčiny nedostatku kvalitní vody, jaké jsou regionální odlišnosti a jaká jsou
možná řešení? V čem tkví rizika nadměrného využívání sladké vody?
6) Problémem spojeným s potravou je jen její nedostatek? Jaké jsou příčiny podvýživy či
hladomorů?
7) Lze považovat růst počtu lidí nakažených virem HIV za dobrou zprávu? Popište možnosti
zabránění nákaze virem HIV.
8) Co je považováno za hlavní fyzikální příčinu nynějšího globálního oteplování a čeho je to
důsledek? Vyjmenujte nejvýznamnější skleníkové plyny a jejich zdroje.
9) Jak souvisí globální klimatická změna s globálním oteplováním? Jsou důsledky globální
klimatické změny jen negativní? Existuje nějaká tolerovatelná mez nárůstu koncentrace
skleníkových plynů?
10) Je problematika globálního oteplování jediným závažným problémem spojeným s růstem
koncentrace CO2 v atmosféře?
11) Jakým mechanismem dochází k rozkladu stratosférického ozónu a jaké to má důsledky?
Jaká je prognóza úbytku stratosférického ozónu v následujících 50 letech? Charakterizujte
roli všech zapojených skupin při řešení otázky úbytku ozónu.
12) Existuje nějaký globální environmentální problém, který se daří úspěšně řešit (či dokonce
vyřešit)?
13) Jak mnoho člověk ovlivňuje globální biogeochemický cyklus dusíku a fosforu? Jak je
definována mez, kterou by globální spotřeba dusíku neměla překročit? Jaké jsou globální
a lokální důsledky nadměrné spotřeby dusíkatých a fosfátových hnojiv?
14) Popište souvislost mezi nadměrnou spotřebou dusíku, globální klimatickou změnou a
ozónovou dírou.
15) Jak mohou aerosoly ovlivňovat klima?
16) Jakými způsoby můžeme pomoci krajině zachovat její rozmanitost a zvrátit důsledky
nadměrného využívání krajiny?
17) Jak se vyvíjí stav biodiverzity na Zemi v antropocénu? Jaké jsou příčiny takovéhoto
vývoje? Jaký je význam biodiverzity a funkčních ekosystémů?
78
II. Příčiny environmentální krize
Dle výčtu a závažnosti globálních environmentálních problémů je zřejmé, že se prohlubuje
zřetelný nesoulad mezi stupňujícími se hmotnými požadavky lidí a postupně ničenými
přírodními zdroji. To vede až k narušení autoregulačních ekosystémů (na kterých jsme
bytostně závislí, kap. 4.7) a k hrubému porušení přírodní rovnováhy. Takováto situace se
nazývá environmentální krize. Konkrétní podoby environmentální krize jsou uvedeny v kap.
5.2.1. Pro bližší pochopení lidského vztahu ke svému životnímu prostředí je nutné blíže
nahlédnout na lidskou přirozenost jako biologického druhu Homo sapiens, ale i člověka jako
kulturní bytosti.
2. Antropologické a evolučně-psychologické určení lidského vztahu k přírodě
Lidské chování a jeho environmentální důsledky jsou dány vlastnostmi biologického druhu
Homo sapiens. Tyto vlastnosti jsou univerzální, dědičně dané všem jedincům tohoto druhu.
Jsou transkulturní a transhistorické. Dědičně antropologické danosti člověka jsou dvou typů
– fylogenetické povahy a typicky lidské.
2.1. Danosti fylogenetické povahy
Jsou to hlubší a starší základy lidského chování, společné
člověku i primátům. Člověk se chová spíše intuitivně než
rozumově - je orientován tak, jak ho vybavila
fylogeneze sběrače a lovce - v tomto období strávil 90
% evolučního času. Dle S. Freuda a C. G. Junga je až
9/10 chování člověka ponořeno do nevědomí a vědomí
(rozum) má spíše interpretační roli (ospravedlňuje, proč
se chováme tak, jak se chováme).146
Hodnotová orientace i samotné chování lidí jsou
postaveny na starších fylogenetických základech:
• Většina lidí se i nadále orientuje na zájmy malé sociální skupiny (své rodiny a nejbližších
přátel) a k malému fyzickému prostoru – nebere proto v potaz environmentální dopady
svého jednání na sociálně a geograficky vzdálenější skupiny lidí či na přírodu.
• Člověk je motivován zájmem prosperity vlastního druhu. Orientace na malý sociální okruh
nám umožňuje kvalitně se starat o své okolí, ale upozaďuje vnímání a pochopení
podobných životních potřeb jiných živočišných či rostlinných druhů.147
• Orientace na krátký časový horizont v řádu několika dní či měsíců, max. v řádu několika
následujících let, jedná-li se o významná životní rozhodnutí.
- Výzkumy potvrdily, že lidé mají tendenci více oceňovat menší, ale zato okamžité
odměny – viz např. přečerpávání debetních karet či spotřebitelské půjčky. To souvisí
i s tzv. „tragédií obecní pastviny“, kdy vyčerpávání zdrojů (obecně) je poháněno
strachem, že nás předežene někdo jiný (kap. 10.3.5).146
- Dalším příkladem je podceňování důsledků kouření, kde aktuálně převládnou
79
krátkodobější vlivy, jako je potřeba být „plnohodnotným“ členem party, a zdravotní
vlivy, které se projeví (možná) v budoucnu se odsouvají do pozadí.
• Význam smyslových zážitků – člověk nejlépe přijímá ty informace, o nichž se osobně
přesvědčil, tj. ignoruje některá environemntální rizika, která jsou vzdálená prostorově či
časově, o nichž se dozvídá pouze zprostředkovaně. Člověk je také především vizuální tvor
– většinu informací přijímá zrakem a tzv. neviditelná rizika, jako je UV-záření, chemické
znečištění, radiace, spíše upozaďuje.146
• Jednoduché lineární myšlení – nikdo není schopen vyznat se ve složitých vazbách
systému, všech příčinách a důsledcích svého jednání. Problémy ŽP jsou však velmi
komplikované s řadou prostorových i časových rozměrů, a proto především v této oblasti
je veliké riziko hledání jednoduchých řešení, která však mohou přinést více škody než
užitku: „Každá složitá otázka má jednoduché, snadno pochopitelné, avšak nesprávné
řešení.“
• Rozhodování je ovlivněno minulým zkušenostním chováním. To je silně poznamenáno
lidskými očekáváními, která se odvozují od dřívějších zkušeností. Tyto zkušenosti
v mozku formulují tzv. asociační sítě (jakýsi model světa), který lidé používají pro
začlenění a porozumění novým informacím.
- Zkušenosti jsou však uchovávány selektivně: starší vytěsňovány novějšími, neutrální
obsahy snadněji zapomínány než negativní či pozitivní, negativní zážitky blednou
rychleji – tak vzniká tzv. růžové vidění (evoluční výhoda – navozuje optimismus,
pozitivní ladění psychiky, ale environmentálně je to riskantní).
Trojjediný koncept mozku a chování
Jedna z (kontroverzních148
) teorií vývoje lidského mozku říká, že mozek vznikal postupně,
evolucí, nikoliv náhlým skokem. K evolučně starším částem mozku byly „postupně
přidávány“ části nové. Současný lidský mozek má nyní tři hlavní části:
1. R-komplex (mozek plazů) – řídí neverbální instinkty, páření, sociální konformitu,
imitace, dominanci u samců, atd.
2. Rhinencephalon – reguluje emoce, smyslové vjemy, paměť, mateřskou péči atd.
3. Neokortex (šedá kůra mozková, evolučně nejmladší část) – místo vynalézavosti,
abstraktního myšlení. Významně se rozvinul především u člověka.
Jednotlivé části mozku na sobě pracují víceméně nezávisle. Některé situace, např. móda, touha
po moci aj., jsou ovlivněny nižšími sférami mozku. Neokortex se pak naše jednání (či sklony)
snaží racionalizovat.149
Kognitivní disonance a konsonance
Kognitivní disonance představuje zvláštní sociálně-psychologický model lidského chování,
kdy se jedná o nesoulad mezi lidským chováním a informací, která se mu dostává. To vede k
nelibému stavu, kterého se člověk snaží zbavit a nahradit ho stavem kognitivní konsonance,
tedy souladem mezi chováním a získávanou informací. Způsoby dosažení kognitivní
konsonance:
• Racionální konsonance – racionální změna chování na základě informací, které se nám
dostávají a přijali jsme je za smysluplné.
• Intuitivní konsonance – zbavení se nepříjemné informace jejím vytěsněním z naší mysli,
80
neboť požadovaná změna chování je pro nás nepřijatelná (byť jsme mohli přijatou
informaci vyhodnotit jako smysluplnou).150
Stačí-li k navození kognitivní konsonance malá změna chování, člověk volí první způsob,
např cestu drobných změn chování ve vztahu k životnímu prostředí, když máme velké
množství informací o negativním vlivu našeho stylu života (kap. 14.3.3). Toto je i důvod
relativního úspěchu ekologických poraden. Vyžaduje-li však nastolení kognitivní
konsonance velkou změnu v chování, potom zbývá druhá cesta – vytěsní informaci a někdy
se i rozzlobí na jejího nositele, např. postoj k náročným požadavkům na změnu života:
omezit používání automobilu, méně nakupovat, atd.
2.2. Vlastnosti typicky lidské
Vědomí smrti
Toto vědomí je existenciální úzkostí, je ale také hnacím motorem civilizace (společně se
schopností učit se, vynalézat). To vede k tzv. ofenzivní adaptaci – člověk se nepřizpůsobuje
okolí, ale přizpůsobuje okolí svým potřebám. Rozvoj vědy a techniky tak zajistil v bohatých
zemích pohodlný a relativně bezpečný život, jehož udržení je však energeticky značně
náročné (kap. 4.4).
Teorie transgrese
Transgrese (přesah, překonávání biologického rozměru člověka) je opakem reprodukčních
pudových aktivit člověka a dalších živočichů – hledání smyslu života.151
Člověk svou
činností překračuje své aktuální bytí – lidskou potřebou i hodnotou je samotný výkon těchto
činností. Dosažení cíle nevede k ukojení, ale stimuluje k další aktivitě - naplněná potřeba
vyvolává potřebu novou. Člověk může přesahovat (transgredovat) své bytí k různým
objektům:152
• Transgrese k věcem – vede k trvalému hromadění věcí, plodí spotřebu (reklama).
• Transgrese k lidem a ke společnosti – vůle po moci či služba druhým.
• Transgrese k sobě – egoistické projevy či snaha o sebepoznání a seberealizaci.
• Transgrese k symbolům – vede k umělecké tvorbě, vědě, náboženství.
Tyto transgrese mohou být zdrojem, ale i řešením environmentální krize. Připustíme-li, že
výše uvedené vlastnosti jsou v nás hluboce a dědičně zakořeněny, jaký je jejich podíl na
celkovém přístupu ke světu? Je člověk schopen své chování usměrňovat? Na to jsou dva
protichůdné názory:
• Pravděpodobně ne, intuitivní bytost je v nás pevně zabydlena. Změny v lidském chování
nastanou až po osobní smyslové zkušenosti s environmentální krizí (kap. 14.3.3).
• Podle některých autorů se však mohou antropologické danosti měnit, např. silným
tlakem kultury (což je např. i tlumení některých sklonů, jež jsou společensky
nepřijatelné, byť fylogeneticky přirozené – polygamie, vraždy, xenofobie atd.).
Při hledání příčin environmentální krize se mnozí pozastavují nad hodnotovými kořeny
euroamerické civilizace. Z těchto kořenů vyvěrá antropocentrické myšlení a lidské nazírání
81
na přírodu, podle něhož je příroda pouhým nástrojem na realizaci lidských cílů. Centrem
kritiky se stalo také křesťanství (kap. 3) a judaismus, které položily základy evropské etiky a
pojetí světa, z nichž západ vychází dodnes.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?
1) Charakterizujte typy fylogenetického určení lidského chování (otázka velikosti sociální
skupiny a fyzického prostoru, prosperita druhu, časový horizont, smyslové zážitky, minulá
zkušenost a asociační sítě).
2) Charakterizujte rozdíl mezi racionální a intuitivní konsonancí a k čemu tyto přístupy často
vedou.
3) Co je to transgrese a jaké znáte její typy? Lze do transgresí vkládat naděje na řešení
environmentální krize?
82
3. Rysy křesťanství spojované s environmentální krizí
3.1. Antropocentrismus a vydělení člověka z řádu přírody
Lynn White ve své práci „Historické
kořeny ekologické krize“ označuje
křesťanství za příčinu vzniku
environmentální krize, neboť se zajímá
pouze o spásu člověka a jeho
nesmrtelnou duši. Rostliny a zvířata
takovou duši nemají, jsou proto vyděleny ze spásy. Tím křesťanství vybudovalo propast mezi
člověkem a ostatní přírodou.153
Bible – někteří environmentalisté Bibli vyčítají, že je orientována
vyloženě antropocentricky na vztah člověk-Bůh, a otázkám přírody je
tu věnováno minimum prostoru. V textech jiných náboženství má
naopak příroda významnější postavení. V Bibli lze nalézt odkazy na
podřízené postavení přírody člověku, např.:
• Gen 1, 26 – 28: „I řekl Bůh: učiňme člověka, aby byl naším
obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami
a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad
každým plazem plazícím se po zemi.“
Odbožštění přírody
Lidé zpravidla žili v úzkém kontaktu s přírodou, byli její součástí a závisela na ní jejich obživa
(z toho však automaticky nevyplývá, že přírodu vyloženě uctívali a své ŽP neničili – spíše
ještě neměli dostatek prostředků k dosažení své převahy). Křesťanství se ale snažilo postavit
člověka mimo přírodu a její řád, snaha ho více ukotvit v řádu společenském, církevním.
• Příroda vnímána jako místo přítomnosti ďábla, temných sil, ztělesnění pohanství, proto
byl kontakt s ní v dobách raného křesťanství omezován.
• Bohoslužby se konaly výhradně v kostelech – kulty pohanských božstev, které byly
neoddělitelnou součástí přírody, byly krutě potlačovány (u nás např. za Břetislava I. a II.).
Církev se snažila toto uctívání vymýtit, ale zbytečně, protože věřící byli stále ovlivněni
pohanským pojetím přírody – svérázné pojetí křesťanství, které po celá staletí zůstalo
ovlivněno pohanským přístupem k přírodě.
Další rysy křesťanství přispívající environmentální krizi
Křesťanství nabádá člověka ke skromnému životu, k pocitu povinnosti, zodpovědnosti,
pokory, avšak především ve vztahu k druhým lidem, společnosti, církvi, Bohu, nikoli vůči
přírodě:
• Lineární vnímání času, které přineslo právě křesťanství a judaismus a které položilo
základy dějinnému optimismu a ideji trvalého pokroku, je problematické. Naproti tomu
orientální kultury chápou čas cyklicky.
83
• Vztahování se mimo pozemský svět – upřednostňování života v nebi před životem na
zemi. Na druhou stranu by nebe mělo být zpřístupněno pouze těm, kteří se osvědčí ve
svém pozemském životě.
• Protestantská etika práce – protestantismus kalvínské větve položil základy této etiky,
která nabádá člověka k pilné práci, během níž je příroda přepracovávána v užitečné
výrobky. Zahálka byla vnímána jako hřích – divoká příroda severoamerického západu
byla vnímána jako neužitečná, takže u amerických osadníků rostl pocit nutnosti ji
přetvářet. To vedlo k rozsáhlé devastaci původních ekosystémů i kultur. Etika práce
položila základy kapitalismu, který akceleroval rozvoj průmyslu v Evropě, s čímž
souvisela devastace přírody jak nadvyužíváním přírodních zdrojů, tak i vysokou produkcí
znečišťujících látek pevného (pevné odpady, popílek...), kapalného (odpadní vody...) i
plynného skupenství (okyselující látky, polycyklické aromatické uhlovodíky...).154
Kritika Whiteova přístupu
• K ničení přírody nedochází s nástupem křesťanství, nýbrž až s nástupem průmyslové
revoluce, a to zcela rovnoměrně v křesťanských i nekřesťanských kulturách. Příklady
mohou být současná Čína či Indie se svými rozsáhlými environmentálními problémy
(jejichž nárůst je opět datován s nárůstem průmyslové činnosti), a to i navzdory
environmentálně přátelštějším teologiím hinduismu, buddhismu a taoismu.
• Využívání světa odráží rozvoj techniky a má patrně malou souvislost se specificky
křesťanským učením.
• V křesťanství ani tak nejde o mou vlastní spásu, ani o bližního, ale jde především o můj
vztah k Ježíši Kristu a k Bohu jako ohnisku pozornosti. Pokud by v křesťanství šlo pouze
o vlastní spásu, tak bychom nehřešili, abychom nepřišli za trest do pekla a dělali bychom
dobré skutky, abychom přišli za odměnu do nebe. Toto by ale byl postoj kalkulujícího
hráče, nikoli křesťana, neboť bych v centru pozornosti byl já. V centru pozornosti
křesťanství je ale Bůh.155,156
3.2. Rysy křesťanství nadějné pro řešení environmentální krize
Zájem o křesťanství se mezi ochránci přírody zrodil na základě jejich sílící potřeby hlouběji
poznat přírodu a svět. Rostl zájem o filozofické základy ochrany přírody, také mezi
environmentálními aktivisty stoupá počet křesťanů. Vzrůstá také přesvědčení, že řešení
environmentální krize leží v rovině lidských hodnot – tedy etiky (kap. 13.1), která patří mezi
velmi důležitá křesťanská témata.
• Křesťanství svým důrazem na duchovní rozměr člověka a schopností formovat jeho
hodnoty se stalo určitou nadějí pro řešení environmentálních problémů. Podobně přínosný
může být i významný rys křesťanství, jakým je schopnost spojovat univerzální duchovní
témata s praktickým životem jednotlivců.
• Schopnost křesťanství podněcovat duchovní život a odvádět pozornost od konzumu plní
život člověka hlubším smyslem, vymaňuje z tlaku uspokojování hmotných potřeb.
Konzumerismus bývá zpravidla reakcí na vnitřní prázdnotu, způsobenou odcizením
člověka od hlubšího smyslu jeho života (kap. 14.2.2).
• Církev je institucí působící dlouhodobě a lokálně i celosvětově, na rozdíl od vlád,
84
politických stran či obecních zastupitelstev, tudíž by mohla teoreticky být nositelkou
řešení environmentálních problémů, které jsou také dlouhodobé a lokální až globální.
Církevní představitelé by se potencionálně mohli stát autoritami také v této oblasti a
podněcovat ke změně postojů k environmentální problematice – nositelé environmentálně
příznivých vzorů cítění, myšlení a chování. To však závisí na osobním přístupu
duchovních k environmentální problematice (viz papež Benedikt XVI. či papež František).
Idea správcovství (Stewardship)
Nový zákon – Gen 2, 15: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji
obdělával a střežil.“
• Úkolem člověka je tedy přírodu střežit, hlídat, pečovat o ni jako o stvoření boží. Je však
důležité, aby v tomto křesťanství více spolupracovalo s environmentalisty, protože pouhé
nabádání ke spravování přírody nestačí. Je otázkou, do jaké míry je člověk jako správce
pověřený Bohem schopen správně rozhodovat o svých zásazích do přírody – které z nich
jsou přijatelné a které nikoli.
• Pojetí správcovství si lze vykládat jakkoli, nemělo by ospravedlňovat necitlivé zásahy do
přírody a ekosystémů.
Svatý František z Assissi, patron zvířat, přírody a ekologie, ve
svém nejslavnějším díle Laudes creaturarum (Píseň tvorstva)
„chválí Boha skrze všechna jeho stvoření“. Sv. František je
příkladem péče o to, co je slabé, a také příkladem radostné a
autenticky žité integrální ekologie. Je na něm patrné, do jaké míry
jsou neoddělitelné starost o přírodu, spravedlnost ve vztahu
k chudým, nasazení ve společnosti a vnitřní pokoj.157
3.3. Zelenající se církev
Poslední dvě desetiletí zaznamenáváme rostoucí zájem o environmentální problematiku ze
strany teologů a filozofů, kteří vychází z různých zdrojů:
• Ekumenismus – rozšíření mezináboženského dialogu také do oblasti vztahu k přírodě.
Inspirace východními náboženstvími, která zaujímají k přírodě odlišný přístup –
buddhismus (neubližovat živému), taoismus (pochopení významu světa pomocí
pozorování přírody), blízký vztah indiánských kmenů k přírodě (žít s ohledem na budoucí
generace), či šamanské praktiky afrických kmenů.
• Eko-teologie navrhuje reformaci křesťanství pomocí východních náboženství. Hlásá
aktivní participaci na životě světa (křesťanský přístup) spojenou se sebezdokonalováním,
soucitem a pochopením (buddhismus). Je potřeba rozšířit hlásání soucitu a pochopení o
vnější ochranu přírody, která je v křesťanství nedostatečná. Nejvzácnějším darem evoluce
je duch, záchrana planety je pak teologickou záležitostí první velikosti. Tyto myšlenky
jsou však pro křesťanství spíše nepřijatelné.1
Věřící i církevní představitelé však zůstávají i nadále převážně orientovaní do oblasti
problémů lidské společnosti a otázky environmentální krize je spíše nezajímají. Ačkoli je mezi
85
mladými ochránci přírody řada křesťanů, starší byli vzděláváni v duchu přírodovědeckého
pozitivismu – mají tedy blíže k materialistickému pohledu na svět. Z těchto důvodů není
dialog mezi křesťanstvím a environmentalistikou dosud příliš rozvinutý. Zatím je založený
spíše na úvahách či životním stylu jedinců, než celých skupin.
Nicméně i jednotlivci mohou mít významný vliv na smýšlení dalších křesťanů, obzvlášť
pokud se jedná o čelného představitele církve.
• Papež Benedikt XVI. se několikrát vyjádřil k naléhavosti environmentálních
problémů, a za jeho pontifikátu také došlo k přijetí závazku Vatikánu snížení emisí
CO2 a dosažení 20 % podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny (k roku 2020).
Reakcí Vatikánu na problémy spojené s globalizací je i ustanovení nových sedmi
smrtelných hříchů v roce 2008, mezi které patří také znečišťování ŽP či přispívání
k chudobě.158,159
• Laudato sic‘ (Tobě buď chvála) – Péče o společný dům: „Tento náš dům se hroutí,
což ohrožuje všechny, zvláště chudé. Apeluji proto na odpovědnost na základě úkolu,
který dal Bůh člověku při stvoření: obdělávat a střežit zahradu, do níž ho zasadil.“
Toto řekl papež František u příležitosti vydání encykliky o ochraně životního prostředí
Laudato sic‘. Papež v této encyklice vyzval k bezprostřední rozhodné akci proti
ničení životního prostředí a globálnímu oteplování. Všechno úsilí o nápravu je podle
něj ohrožováno krátkozrakou mocenskou politikou a mnoho z těch, kteří vlastní více
prostředků a mají ekonomickou nebo politickou moc, se snaží o maskování problémů
nebo tajení jejich projevů. Strukturálně zvrhlý ekonomický systém podle Františka
obrací Zemi v ohromnou horu špíny. Konzumní společnost a její neudržitelný životní
styl vedou ke katastrofě. „Zapomínáme, že i my sami jsme stvořeni z prachu země.
Naše tělo se skládá z prvků této planety, jejíž vzduch nám dává dech a jejíž voda nás
oživuje a občerstvuje.“ 160
86
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?
1) Co vyčítá Lynn White křesťanství ve vztahu k životnímu prostředí?
2) Které rysy křesťanství jsou spojovány s environmentální krizí?
3) Jaké jsou předkládané protiargumenty vůči kritice křesťanství jako zdroji environmentální
krize?
4) Charakterizujte rysy křesťanství nadějné pro řešení environmentální krize.
5) Jaký byl postoj papeže Benedikta XVI. k environmentálním otázkám?
87
4. Běh světa daný ekologickými zákonitostmi
Ekologie je věda o vztazích organismů a prostředí, ve kterém žijí, a organismů k sobě
navzájem.161
Pro člověka jako pro každý jiný živý organismus platí ekologické zákonitosti, v
rámci kterých se člověk jako živočišný druh vyvinul, ale kterými je také limitován. Díky
lidskému důvtipu a vyvinutí různých technologií člověk dokáže aktivně do ekologických
vztahů zasahovat, a tak např. výrazně zvyšovat nosnou kapacitu některých prostředí, či
vytvářet celé nové ekosystémy (např. agroekosystém či městský ekosystém). Toto cílené
ovlivnění ekosystémů a jeho složek je však často energeticky a materiálně náročné a v
současném stavu neudržitelné. Nicméně je lidská společnost na funkčních ekosystémech
existenčně závislá (kap. 4.7 a 4.8) a jejich destrukce může vést až ke kolapsu celých civilizací
(kap 5.2.1).
Pro přiblížení lidského ukotvení v ekosystémech (které jsou nedílnou součástí životního
prostředí) je vhodné vysvětlit základní ekologické pojmy - obzvlášť ty, které jsou stěžejní pro
pochopení nevyhnutelnosti některých environmentálních problémů a jejich souvislostí (např.
nárůst lidské populace-potrava-spotřeba, energie-globální klimatická změna...).
4.1. Ekosystém
Ekosystém je dynamický cirkulační systém živých
organismů a jejich neživého prostředí, mezi nimiž
probíhá výměna hmoty a energie.161
Většinou je
primárním energetickým zdrojem ekosystémů sluneční
záření. Mezi jednotlivými složkami ekosystému dochází
také k výměně informací. Zjednodušeně řečeno –
ekosystém je svět kolem nás, který se snažíme popsat
vědeckým jazykem a pochopit jednotlivé struktury, jejich
funkce a vazby mezi nimi.
Ekosystémy lze rozlišovat např. na říční ekosystém, lesní
ekosystém, jezerní ekosystém, městský ekosystém, atd., tedy relativně prostorově
ohraničitelné systémy. Nicméně i mezi těmito systémy dochází k interakci, čímž tvoří jeden
velký celek – ekosféru (biosféra+atmosféra+litosféra+hydrosféra).
88
Obrázek 44 Zjednodušené znázornění jezerního ekosystému včetně vlivu člověka (rybaření, splachy
z polí, atd.).162
• Člověk je nedílnou součástí ekosystémů – interaguje s jinými živými i neživými prvky
ekosystému prostřednictvím výměny hmoty a energie – a platí tedy pro něho stejné
zákonitosti.
• Aktivní, často velice energeticky náročnou činností se však člověk částečně z vlivu
některých ekosystémových mechanismů vymanil, např. zvyšováním nosné kapacity
prostředí importem zdrojů a energie do určité omezené oblasti či stavěním
víceúrovňových obydlí.
4.2. Ekologická stabilita
Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli
a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce.163
Obecně platí, čím je větší různorodost
(diverzita - např. druhová) ekosystému, tím je větší jeho stabilita.
• Příkladem stabilního ekosystému je smíšený les, který jako celek lépe odolá výskytu
lýkožrouta smrkového či jiným škůdcům než les tvořený smrkovou monokulturou.
Stabilita je dána odolností (rezistencí) a pružností (reziliencí) ekosystému.
• Rezistence – schopnost ekosystému vzdorovat rušivému vlivu.
• Rezilience – schopnost ekosystému vrátit se po narušení do původního stavu (Obrázek 43).
Pro mladé ekosystémy (raná sukcesní stadia) je charakteristická malá odolnost, ale velká
pružnost, naproti tomu zralejší a složitější ekosystémy mají většinou menší pružnost a větší
odolnost. Kapacity těchto schopností jsou však omezené a při jejich dlouhodobějším
překračování dochází k dlouhodobějšímu poškození až kolapsu společenstva (Obrázek 42).
89
4.2.1.Homeostáza, homeorhéza a zpětné vazby
Homeostáza je schopnost organismu, populace nebo společenstva udržet relativně konstantní
vnitřní prostředí v situaci, kdy se vnější prostředí mění. Homeostáza je základní podmínka
života. Předpokladem homeostázy jsou soubory funkčních zpětných vazeb, které navracejí
systém po vychýlení do původního stavu. Jedná se tedy o tendenci systému zachovat si
původní stav (např. teplotu, počet druhů, atd.). Závisí např. na vnitřní symbióze nik (specifické
prostředí vhodné pro život určitého společenstva), druhů; uchování živin v biocenóze,
stabilitě, entropii (míra neuspořádanosti) atd. 163
Homeorhéza je vývojová dynamika živých systémů v progresivním směru. Jde o zachování
vývojové dynamiky – tedy plynutí, vývoje živých systémů (nikoliv ustáleného stavu =
homeostáza). Evoluce nevylučuje nestabilní stavy a katastrofy.163
Princip zpětné vazby
Zpětná vazba je obecně nenáhodné působení mezi prvky téhož systému, při němž dochází k
posílení (kladné) nebo zeslabení (záporné) působení veličiny X, která byla přímo nebo
nepřímo ovlivněna působením jiné veličiny Y (Obrázek 44). Podle efektu, jaký má
zpětnovazební systém na změnu výchozího stavu, hovoříme o pozitivní zpětné vazbě nebo o
negativní zpětné vazbě.
Obrázek 46
Obrázek 45
90
Pozitivní zpětná vazba znamená, že změna v jedné složce zpětnovazebního cyklu vede v
konečném důsledku k zvětšení této změny. Pokud je navíc výsledné zesílení celého cyklu větší
než 1, může výstupní hodnota systému nekontrolovatelně růst. Obvykle tento růst narazí na
omezení daná charakterem systému, v němž vazba probíhá (koule se dostane do údolí, v ŽP
např. dojde k dosažení nosné kapacity prostředí). Kladná zpětná vazba má v ekosystémech
většinou fatální důsledky pro stávající typ ekosystému, ale zároveň může vést ke tvorbě
nových struktur či vztahů (což je analogické pro společnost, kdy kolaps jednoho typu
společnosti zároveň umožňuje vznik jiného typu společnosti).
Příklad pozitivní zpětné vazby v ekologii či společnosti
• Vymírání rostlinných a živočišných druhů (tedy snižování biodiverzity) způsobuje
nestabilitu počtu odolnějších druhů, výkyvy teplot a obecně méně vhodné prostředí pro
rozvoj biologických druhů v dané lokalitě, čímž zpětně snižuje biodiverzitu.
• Úbytek zemské plochy pokryté sněhem a ledem znamená větší absorpci slunečního záření
půdou, vodou, zastavěnými plochami (snížení albeda) a tím způsobí další tání oblastí sněhu
a ledu.164
• Exponenciální růst světové populace je způsoben díky pozitivní zpětné vazbě s
technologickým pokrokem. Technologický růst umožňuje vzrůst nosné kapacity prostředí
pro lidi, to umožňuje další populační růst. Více lidí znamená více potenciálních investorů,
což opět zrychluje technologický růst. Tento technologický růst umožňuje dále zvyšovat
nosnou kapacitu prostředí, což umožňuje ještě rychlejší populační růst...165
• Obecně také systém pochval a odměn.
Negativní zpětná vazba znamená, že změna v jedné složce zpětnovazebního cyklu vede v
konečném důsledku ke zmenšení této změny. Jedná se tedy o vyrovnávací mechanismus, jenž
umožňuje dosáhnout vnitřní stabilitu systému (homeostázu), např. v potravních řetězcích či
ekosystémech. Tento princip zabezpečuje stav dynamické rovnováhy – umožňuje změnu,
která reaguje na nějaký vývoj opačně, tj. tím, že po růstu přichází změna opačného směru
(pokles).
Příklad negativní zpětné vazby v ekologii či společnosti
B
Y
X
Y
X
A
Obrázek 47 Stabilní (A - působení negativní zpětné vazby) a nestabilní
(B - působení pozitivní zpětné vazby) polohy. Y - např. gravitační síla,
X - např. síla, kterou uvedeme kouli do pohybu.
91
• Vývoj dravců (lovců) a kořisti ve volné přírodě (Obrázek 45). Pokud je málo kořisti, začnou
dravci snižovat své počty (hlad, nižší plodnost). Tím má kořist méně nepřátel a začne se
množit. To pro dravce znamená více potravy, a tak jejich počet začne opět růst a cyklus se
opakuje. Množství kořisti má kladný vliv na množství dravců, zatímco množství dravců
má záporný vliv na množství kořisti. Nedochází zde k ustálení populace na konstantní
hodnotě, ale ani nedochází k jejímu prudkému nárůstu směrem k nekonečnu.
• Obecně také systém výtek a trestů ve společnosti.
4.3. Potravní řetězce a pyramida
Potravní řetězce
• Řetězec pastevně kořistnický – od primárních
producentů (zelené rostliny – např. trávy) ke
konzumentům prvního řádu (býložravci – např.
zajíc polní) a 2. řádu (masožravci – např. liška
obecná) včetně člověka. Velikost těla se většinou
zvětšuje a početnost jedinců v populaci se
zmenšuje.
• Řetězec detritový (rozkladačský) – odpadávání
mrtvé biomasy (např. listy stromů) a její
rozkládání rozkladači (např. žížaly) až k houbám
a mikroorganismům (v půdě a vodách).
• Oba uvedené potravní řetězce fungují zároveň a
jeden bez druhého je nereálný.
Potravní pyramida
Organismus na vyšším stupni potravní pyramidy se živí níže postaveným. Udává se v
početnosti k biomase a toku energie – základní jsou rostliny (producenti – fotosyntetické
organismy) až po vrcholné konzumenty (predátory, včetně člověka). Velké ztráty energií v
řádech 1000:100:10:1. Z tohoto důvodu je energetická bilance masné produkce podstatně
horší než u rostlinné produkce – kap. 8.3.
zajíc
rys
konzumenti 1.řádu
konzumenti 2.řádu
(top-predátoři)
producenti
Obrázek 48 Vývoj velikostí populace dravce (např. rys) a jeho
kořisti (např. zajíc). Měřítka obou populací jsou rozdílná.
Obrázek 49 Schéma potravních řetězců.
92
4.4. Typy růstových křivek populací a jejich sociologické a environmentální důsledky
Dva typy růstových křivek
Typ J – exponenciální růst: rychlá
exponenciální a akcelerační fáze (fáze
gradace), dosažení a překročení limitu
(nosné kapacity prostředí), prudký
pokles s možností téměř totální
likvidace společenstva, případně
dalšího exponenciálního růstu (jsou-li
opět dostupné zdroje energie a
materiálu). V přírodě je méně častá –
např. množení bakterií, sinic, možná i
růst lidské populace.
Typ S – logistický růst: po gradaci
přijde fáze zpomalování (odpor nosné
kapacity) a fáze oscilace kolem nosné
kapacity prostředí. V přírodě celkem častá – ustavení počtu jedinců uvnitř populace či buněk
v těle.166
Různé typy interakce mezi růstem a nosnou kapacitou prostředí
• Dynamická rovnováha (růstová křivka typu S) – dynamika populace regulovaná
limitujícími faktory, kterými jsou např. hustota populace, dostupnost zdrojů (živin,
světla...), počet dravců ve vztahu ke kořisti, atd.
• Přestřelující růstová křivka (růstová křivka typu J) – nefungující ekosystém, např.
přemnožení hrabošů odstraněním limitujícího faktoru (dravců), nebo chování specifické
pro určitý živočišný druh (lumík sibiřský).
• Další typy – např. autoregulace druhu (autolimitace), ekologický proces, změna chování
v populaci (např. počet potomků v lidské kultuře dán např. vlivem náboženství či kulturou,
kap. 4.6).
S limity růstu lidské společnosti se počítá přibližně do poloviny 21. století,
kdy je očekáván nárůst na asi 9 miliard lidí. Člověk však má schopnost
ofenzivní adaptace – přizpůsobuje se tak, že přírodu vlastně přetváří a aktivně
zvyšuje nosnou kapacitu prostředí – dovoz surovin a energie z jiných částí
světa, stavění víceúrovňových domů atd. To však vyžaduje stále vyšší
spotřebu energie a dalších zdrojů z různých částí světa.
Obrázek 50
93
4.5. Vývoj ekosystémů a životní strategie organismů
Vývoj ekosystémů
Sukcese - vývoj společenstva systematickým nahrazováním druhů. Většinou se nejedná o
totální nahrazování druhů (se zánikem druhu staršího), ale spíše o změnu v dominantním
druhu ve společenstvu (např. v lesním ekosystému jsou dominantním druhem stromy, i když
své nezastupitelné místo mají např. i byliny či bakterie). Cílené ovlivnění přirozené sukcese
je možné, ale za vynaložení energie (např. orání, sečení trávy, likvidace druhů herbicidy,
kácení stromů atd.).
• Primární sukcese – sukcese, která začíná probíhat v prostředí doposud bez života (např.
nově vzniklá lávová pole). Toto prostředí je kolonizováno organismy následujícím
způsobem: bakterie, sinice a řasy → lišejníky, mechy → jednoleté rostliny → víceleté
rostliny → keře → stromy.
• Sekundární sukcese – sukcese na oživených velmi mladých ekosystémech (např. opuštěná
pole či pastviny). Toto prostředí je kolonizováno rostlinami z okolí – různé plevele, dále
pak nastupuje keřové a stromové patro (v podmínkách ČR).167
Životní strategie
Životní strategie je způsob rozmnožování nebo obsazování volných stanovišť živými
organismy.
• r-stratégové - druhy organismů s rychlou reprodukcí a růstem; důraz na množství a
mobilitu potomků (kvantitu); kvalita a konkurenceschopnost odsunuta do pozadí. Typické
druhy mladých ekosystémů (prvních fází sukcese, např. opuštěných polí, zarůstajících
skládek...), např. lišejníky, jednoleté (merlík) či vytrvalé (pýr) plevele, křoviny, některé
stromy (bříza), myš domácí, hraboš polní (obecně drobní savci).
• K-stratégové - druhy s pomalejším růstem, často dlouhověcí, důraz na
konkurenceschopnost potomků (kvalitu). Typičtí pro zralejší ekosystémy (pozdní fáze
sukcese, např. lesní ekosystémy). Obecně velcí savci (včetně člověka) a stromy (dub,
borovice, atd.).
K-stratég a r-stratég jsou však relativní pojmy. Závisí na tom, koho s kým poměřujeme.
Koroptev polní je oproti myši nepochybně K-stratég, ale porovnávána se slonem bude
označena za r-stratéga.
Paralely r- a K- strategií vidí někteří sociální vědci i ve vývoji a fungování
lidských kultur. Prototypem r-kultury je diktatura, a prototypem K-kultury
jsou malá izolovaná společenství, která nemusejí čelit tlaku zvenčí. Pro každý
typ kultury jsou charakteristické určité prvky náboženství, postavení jedince
ve společnosti, pojímání sexuality atd.168
4.6. Autolimitace v lidské společnosti
Autolimitace probíhá v podobě etologických procesů jako způsob chování při vysoké hustotě
populace. Konkrétní příklady kulturní autolimitace jsou např.:
• Zvýšení úmrtnosti (biologicky dané – např. snadnější rozšíření nemocí redukujících
94
lidstvo v oblastech s vysokou hustotou).
• Snížení porodnosti v důsledku změn ve způsobu života, povaze ekonomiky (kulturně
dané, vlastnosti specificky lidské – tendence mít méně potomků, pokud máme vysokou
pravděpodobnost, že jim můžeme poskytnout vše potřebné k důstojnému životu – kap. 0).
Rizikem je zde možnost „přestřelení“ do stavu, kdy se lidé v dané společnosti rozhodnou
nemít žádné potomky – např. situace s poklesem porodnosti a odmítáním sexu a rodinného
života jako takového v dnešním Japonsku.84
• Dynamika spotřeby kulturních statků – např. dobrovolná chudoba či záměrná skromnost
(skromnost jako kulturně oceňovaná vlastnost – kap. 14.3.2).
• Snížení nutnosti prostorové mobility – díky technologiím, např. telekonference po
internetu, atd.
• Dekoncentrace osídlení – např. suburbánní migrace.
Uvedené příklady jsou sice sociologicky relevantní, ale co se týče řešení environmentálních
problémů, tak spíše okrajového významu.
4.7. Význam ekosystémů
Ekosystémy představují „produkční
motory Země“. Obklopují nás ve formě
pralesů, pastvin, řek, moří, hor, a také
měst. Každý ekosystém představuje
komplex řešení jednotlivých osobních
zájmů přežít, který se vyvíjel po tisíce
let. Tak kóduje lekce z přežití v
zápasech nesčetných druhů o sluneční
světlo, vodu, živiny a prostor.
Ekosystémy představují přirozené
systémy umožňující a podporující život. Poškozením ekosystémů dochází
k omezení či dokonce zániku této jejich základní, život umožňující funkce.
Případná obnova je náročná a dlouhodobá, a někdy nemožná (pokud
vyhyne např. klíčový druh, nebo se změní klimatické podmínky v dané
oblasti. Například úrodné půdy jsou výsledkem milionů let anorganických
i organických procesů. Technicky lze životadárnost půdy nahradit (např. hydroponií), ale v
globálním měřítku je díky vysokým nákladům tento systém nereálný. Ve skutečnosti je tedy
na funkčních ekosystémech (jejich materiálech a službách) bytostně závislá i lidská populace:
• Čistí vodu i vzduch
• Udržuje biodiverzitu.
• Rozkládá a „recykluje“ živiny.
• Poskytuje nesčetné další kritické funkce – to vše zdarma.169
95
Tabulka 1
96
Tabulka 2
97
4.8. Vztah člověk – ekosystémy
Dosažení života v blahobytu (pravděpodobně snaha většiny lidí) je přímo závislé na funkčních
ekosystémech a jejich službách (Obrázek 48). Některé složky blahobytu (např. spotřeba
materiálů a produkce odpadů, doprava atd.) však zpětně ovlivňují samotné produkční
ekosystémy. Například nadvyužíváním určitých služeb ekosystémů dochází k jejich
znehodnocení a přestávají být schopny dané služby poskytovat.
Vlivem využívání až nadvyužívání služeb ekosystémů dochází k jejich poškozování a
snižování jejich kvality či kvantity (Tabulka 3). Druh poškozování je typický pro jednotlivé
typy ekosystémů v závislosti na službách, jež nám dané ekosystémy poskytují a my je tudíž
využíváme (Obrázek 48).
Obrázek 51
98
Tabulka 3
99
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?
1) Charakterizujte rozdíl mezi ekologií, environmentalistikou a environmentalismem.
2) Co jsou ekosystémy a jaká je pozice člověka v nich? Je člověk vždy nedílnou součástí
ekosystémů, nebo mohou fungovat autonomně?
3) Co je to ekologická stabilita a kterými dvěma vlastnostmi je charakterizována?
4) Jaký je rozdíl mezi homeostázou a homeorhézou a jakou funkci mají zpětné vazby?
5) Popište příklady pozitivní i negativní zpětné vazby v ŽP a společnosti.
6) Co napoví potravní pyramida o masné produkci ve vztahu ke spotřebě zdrojů?
7) Definujte nosnou kapacitu prostředí. Jakou platnost má pro člověka a lidskou společnost?
8) Jaké znáte typy růstových křivek? Jakým způsobem se vztahují k nosné kapacitě
prostředí?
9) Jaké typy autolimitací ve společnosti znáte?
10) Jaký je význam ekosystémů pro život na Zemi a lze nějak ocenit přínos např. přirozeného
čištění vody (při průchodu funkčními ekosystémy)?
11) Jaké znáte služby ekosystémů?
12) V jakém vztahu je lidský blahobyt a služby ekosystémů? Charakterizujte tento vztah pro
všechny složky lidského blahobytu (jistoty, materiální stránka, zdraví a dobré společenské
vztahy).
100
5. Od ekologie k environmentalistice
5.1. Pojmy ekologie, environmentalistika a environmentalismus
Ekologie je věda o vztazích organismů a prostředí, ve kterém žijí, a organismů k sobě
navzájem.
• Nehodnotící, výhradně popisná věda.
• V obecnějším (a zavádějícím) smyslu je ekologií nazýván i kladný vztah člověka k ŽP.
Environmentalistika (z angl. environment – životní prostředí) je disciplína zabývající se
vztahem člověka k životnímu prostředí, zahrnující jak čistě popisnou složku (ekologie,
biologie, sociologie, filozofie, ekonomie, apod.), tak i normativní složku (etika, právo).
• Zaujímá i hodnotící stanoviska – co je dobré a co špatné.
Environmentalismus - široké společenské hnutí, jehož cílem je prosazování poznatků a
závěrů environmentalistiky ve společnosti. Nástup moderního environmentalismu je datován
k roku 1962.
5.2. Nástup a legitimizace environmentalistiky
Ekologie jako věda o vztazích mezi
organismy (navzájem) a jejich životním
prostředí tvoří nezbytný základ
environmentalistického smýšlení. Nelze
se vyhnout skutečnosti, že lidská
populace podléhá stejným ekologickým
zákonitostem (kap. 4) jako je např.
nosná kapacita prostředí, zapojení do
potravních řetězců atd. Limity a projevy
těchto zákonitostí jsou však díky
lidskému rozumu ovlivňovány, což je
však energeticky a materiálně náročné a ve stávající podobě vzhledem k planetárním limitům
neudržitelné (kap. 8.3)
• Výchozím bodem environmentalistiky je uvědomění si problematického vztahu člověka
(a jeho nároků) a ŽP.
V roce 1962 kniha Silent spring bioložky Rachel Carsonové
upozornila na hrozbu toxických chemikálií pro ŽP a člověka. Vydání
této knihy vzbudilo široký zájem veřejnosti o problematiku ŽP a
prakticky spustilo moderní světové environmentální hnutí (kap. 12).
Kniha Silent spring poukazuje na toxicitu insekticidu DDT pro ptáky,
především dravce, kteří jako top-predátoři představují vrchol
potravinové pyramidy (kap. 4.3). V tělech dravců koncentrace
intenzivně používaného DDT vzrostla na takovou úroveň, kdy se
101
začala projevovat její reprodukční toxicita (křehké skořápky vajec), což vedlo v USA téměř k
vyhynutí např. orla bělohlavého, sokola stěhovavého a dalších druhů s vážnými důsledky pro
celé ekosystémy (kap. 4.3).170
Případ DDT je jedním z mnoha příkladů, kdy lidé kladou na planetární
ekosystémy větší nároky, než jaké mohou tyto ekosystémy bez výrazného
snížení své životaschopnosti unést. V obecnější rovině tato kniha poukázala
na problematiku překračování planetárních mezí (často předem neznámých).
5.2.1. Historie využívání a nadužívání služeb ekosystémů
Mnoho ze současných environmentálních problémů – odlesňování, půdní eroze, desertifikace,
zasolování půd a ztráta biodiverzity – byly problémy i v historii (Tabulka 4). Rozdílem oproti
minulosti je však dnešní rozsah a rychlost, s kterou moderní civilizace využívá, až drancuje
planetární ekosystémy. Před průmyslovou revolucí byla degradace ŽP podstatně pomalejší.
Její důsledky se projevovaly až po stovkách až tisících let a měly relativně omezený
prostorový rozsah. Dnešní kumulativní působení rostoucí lidské populace společně s rychlou
industrializací zapříčinila vznik a rozvoj mnohem komplexnějších problémů. Emise
skleníkových plynů, úbytek stratosférického ozónu, znečištění ekosystémů chemikáliemi jsou
příklady takovýchto problémů s regionálními či globálními důsledky (kap. I). Otázkou je, zda
může dojít až ke kolapsu stávající lidské civilizace, způsobenému environmentálními
problémy – podobně jako u některých vyspělých civilizací v historii.171
Tabulka 4
102
103
5.2.1. Projevy environmentální krize ve společnosti
Konkrétně se environmentální krize může ve společnosti projevit například vyšší frekvencí
lokálních konfliktů, válek o přírodní zdroje či masovou emigrací z ohrožených oblastí. Mohl
by vypuknout hladomor nebo přijít katastrofální záplavy, jejichž následky by nebylo možné
snadno překonat, protože by scházel dostatek disponibilních zdrojů. Postupně by mohlo dojít
k nejrůznějším poruchám, které by na první pohled ani nevypadaly jako poruchy rovnováhy
mezi přírodními zdroji a lidskou civilizací. Mohou mít ale podobu úplně jinou – například
etnických válek, což se v lokálním měřítku projevilo např. jako genocida ve Rwandě v roce
1994.172,173
Při genocidě ve Rwandě v období 6. 4. - 18. 7. 1994, zmasakrovali hutuští
extremisté za 100 dní na 800 tisíc menšinových Tutsiů a umírněných Hutuů a
asi 2,7 milionu lidí muselo uprchnout ze svých domovů.174
Dle J. Gasany z Worldwatch Institute, skutečné příčiny extrémního násilí
měly kořeny v půlstoletí trvající historii rychlého růstu populace,
neudržitelného využívání zdrojů, především degradace půdy, nerovného
přístupu ke zdrojům, politických bojů o moc a hladomoru.172
Někteří historikové a klimatologové poukazují na skutečnost, kdy se období klimatických
změn v historii překrývala s obdobími úpadku až dokonce zániku některých kdysi mocných
říší. To je dáváno do souvislosti se sníženou zemědělskou produkcí, růstem cen potravin a
růstem frekvence válek v důsledku měnícího se klimatu.175
Obrázek 52 Více než jen náhoda? Úpadek a pád mnoha civilizací se shodoval s obdobím klimatických
změn a existuje také korelace mezi klimatickými změnami, velikostí populace a četností válek, jak
ukazují údaje z Evropy (vpravo).175
5.2.2. Pád Západořímské říše a analogie s industriální společností
Dle některých historiků byl stěžejní příčinou pádu Západořímské říše nárůst
environmentálních a společenských problémů, které říši dlouhodobě oslabovaly a
104
vyčerpávaly.176
Těmito problémy byly:
• Vzrůstající komplexnost římské společnosti (především byrokracie, měst, armády,
ekonomiky a práva) spotřebovávala stále větší množství energie, a to především pro
samotné udržení společnosti v chodu. Vzrůstající spotřeba zdrojů vedla k požadovanému
vzrůstu blahobytu i počtu obyvatel.
• Vzrůstající spotřeba energie kladla
vzrůstající nároky na zdroje surovin a
energie, což zpětně formovalo zákony
a byrokratický aparát, jež se stávaly
stále zkostnatělejšími a
neschopnějšími potřebné obnovy.
Energetická bilance produkce klesala,
až se stala neudržitelnou.
• Uspokojováním zvýšených nároků na
zdroje byli zatíženi především rolníci
a otroci. To již po kritickém vzrůstu spotřeby nebylo technicky možné, z části vinou
snižování úrodnosti půd nadměrným využíváním a zasolováním. Následovalo opouštění
půd (kde zůstávali už jen nekompetentní otroci) a stěhování do měst.
Energetická bilance je označována EROEI (Energy Return On Energy
Invested - množství získané energie k množství energie vložené). Příklady ze
současné tzv. západní společnosti jsou např. industriální zemědělství (kap.
8.3), využívání nerostných surovin (kap. 9) či styl západního života jako
takový (kap. 14.2).
• Kolaps byl pravděpodobně urychlen chronickou otravou obyvatelstva široce používaným
olovem a jeho sloučeninami, která vedla v lehčích případech k nervovým poruchám, v
horších případech ke sterilitě mužů, rození mrtvých dětí, kretenismu či šílenství (kap.
1.5.9).177
• Časté nájezdy barbarů, které jsou často považovány za hlavní příčinu pádu Západořímské
říše, představovaly „pouze“ bezprostřední příčinu jejího kolapsu. Na pozadí však
dlouhodobě gradovaly podstatně silnější environmentálně-ekonomicko-společenské síly,
které říši velmi vyčerpávaly a oslabovaly.171
• „Kolaps, který následoval, byl relativně rychlý a dramatický. Populace měst rapidně
klesala, mezinárodní obchod slábnul, loupeže a pirátství rostly, budování
monumentálních staveb a infrastruktury se zastavilo a prakticky všechny instituce (vláda,
armáda…) obrovsky zjednodušily svou činnost a organizaci.“176
Analogicky s environmentálními příčinami kolapsu Západořímské říše (ale i Sumerské či
Mayské civilizace) lze předpokládat, že současné environmentální problémy mohou ohrozit
existenci energeticky a materiálově náročné industriální společnosti v té podobě, v jaké ji dnes
známe. Podobně jako v Římě se organizace současné společnosti stávají stále komplexnějšími
a rigidnějšími. To je především důsledkem snahy společnosti zvládat (s omezenou úspěšností)
Obrázek 53
105
stresy tkvící v jejím „podloží“:176
• Populační stres – z rozdílného populačního růstu mezi chudými a bohatými společnostmi
a ze stále rychlejšího růstu megalopolis v chudých zemích.
• Energetický stres – např. ze zvyšující se vzácnosti fosilních paliv a energetické náročnosti
jejich získávání.
• Environmentální stres – ze zhoršujícího se stavu ŽP.
• Klimatický stres – ze změn probíhajících v atmosféře.
• Ekonomický stres – z nestabilit v globálním ekonomickém systému a stále se
rozevírajícími nůžkami příjmu chudých a bohatých lidí.
5.2.3. Charakteristiky společností na hranici úpadku
Podobně jako v případě Západořímské říše může dojít k extrémnímu nárůstu stresu
společnosti z výše uvedených (ekonomických, environmentálních, sociálních...) příčin,
zatímco společnost již bude příliš rigidní, a tak neschopná odpovídající reakce. Důsledkem
může být ekonomické či politické selhání jakéhokoliv druhu vedoucí k rozsáhlým změnám v
současné industriální společnosti až k jejímu kolapsu. Kolaps společnosti je tedy chápán jako
zásadní a nečekaná změna společnosti, která výrazně (zpravidla negativně) ovlivní život všech
členů společnosti a může vést (a často vede) i k jejímu zániku.176
„Kolaps je nutně ze své povahy něco zásadně nechtěného, co se projeví jako
náhlá a zásadní změna struktury dané entity. Kořeny kolapsu lze obvykle
vysledovat v době mnohem dřívější. (…) Typické pro kolaps společnosti či
civilizace je především to, že společnost si ani neuvědomuje, že ke kolapsu
spěje, nebo že by bylo něco až tak moc v nepořádku.“178
S kolapsem kultur či civilizací se pojí několik významných charakteristik,
které se dají shrnout zhruba takto:
• Kolapsy jsou obecně nepředpověditelné a tedy neočekávatelné.
• V době těsně před kolapsem musí dojít k náhlému poklesu výnosů v ekonomickém
smyslu.
• Během kolapsu dochází k náhlé a výrazné změně komplexity.
• Během kolapsu zanikají stávající zásadní struktury nezbytné pro řídící činnost daného
systému.
• Během kolapsu dochází k decentralizaci, despecializaci, poklesu míry organizovanosti a
sociální nivelaci společnosti.
• Civilizace obvykle dospívají do kritického stavu díky své vnitřní dynamice, ale na iniciaci
(spuštění) vlastního kolapsu se často podílí vnější impulz.
• Proces kolapsu není lineární, evoluční, vše se děje skokově.
• Během procesu kolapsu může také dojít k zásadní ztrátě či proměně etnicity na daném
území, vymizení duchovního substrátu, propadu vzdělanosti apod.
• To, že nastává kolaps, si lidé obvykle uvědomí až v jeho konečné fázi, kdy je na všechno
zpravidla pozdě.178
106
Příznaky úpadkové společnosti
Sice je kolaps společnosti obecně nepředpověditelný (viz výše), nicméně dle zpětných analýz
zkolabovaných společností lze jisté společné charakteristiky popsat. Pro úpadkové
společnosti jsou charakteristické následující znaky:179
1) Selhávání při předvídání závažných problémů
2) Selhávání při zaznamenání problémů, které se již vyskytly
3) Selhávání při řešení již existujících problémů
4) Selhávání použitých způsobů řešení problémů
Mezi takovéto závažné problémy lze dnes zařadit např. klimatické změny a další uvedené
v kapitole I, a také používání nebezpečných chemikálií.
Obrázek 54 Časové osy vybraných případů globálního chemického znečištění. Zkratky: PFAS - pera
polyfluoroalkylové látky; CFCs - freony, chlorofluorouhlovodíky; PCBs - polychlorované bifenyly.
V některých případech začala výroba a používání dříve než v roce 1950, ale výroba a používání všech
látek od roku 1950 výrazně vzrostly. Všechny chemické látky zůstávají v životním prostředí po
dlouhou dobu i po skončení národních nebo mezinárodních zákazech, navíc jsou nahrazovány látkami
s podobnými jak technologickými, tak toxikologickými vlastnostmi.180
107
5.2.4. Meze růstu
V roce 1972 Římský klub (Club of Rome - společnost založená roku 1968
v Římě s cílem řešit aktuální problémy lidstva) publikoval vlivnou práci
Meze růstu (The Limits to Growth).181
Autoři upozornili na limity Země v
perspektivě exponenciálního růstu lidské populace, spotřeby zdrojů a
produkce odpadů. Základem pro předpověď možných scénářů, dle kterých
se bude lidská společnost v budoucnosti vyvíjet, je komplexní počítačový
model World3. Tento model je založen na systémové dynamice,
umožňující předpovědi chování komplexního systému ovlivňovaného
zpětnými vazbami, a to pro různé možné scénáře vývoje (tedy při změnách
jednotlivých parametrů). Výsledek:
• Při trvání současného trendu růstu populace, industrializace, znečišťování, produkce
potravin a čerpání přírodního bohatství, bude někdy v průběhu příštích sta let na Zemi
dosaženo mezí růstu.
• Nejpravděpodobnějším důsledkem bude náhlý a nekontrolovatelný pokles populace i
průmyslové kapacity s následnými společenskými důsledky
Po aktualizaci dat v roce 2004 byla vydána kniha Meze růstu: 30letý update, kde autoři došli
k podobným závěrům:110
• Při zachování stávajícího vývoje situace (vývoj bez větších odchylek od současného
trendu), dojde v prvních desetiletích 21. století k náhlému poklesu ekonomiky.
• Lidská populace poroste přibližně do roku 2030, kdy začne klesat z důvodu nedostatku
potravin a zdravotní péče (Obrázek 54).
108
V roce 2008 byla publikována zpráva srovnávající předpovězený vývoj jednotlivých
parametrů modelu World3 a skutečného vývoje. Toto srovnání poukazuje na vývoj, který se
ze všech modelovaných scénářů nejvíce blíží neudržitelnému scénáři Business as usual, tedy
bez významných změn, které by směřovaly k udržitelné společnosti.182
Případný kolaps společnosti dnešního typu však nemusí vést ke konci lidské civilizace.
Katastrofa může vytvořit prostor pro kreativitu, kdy budeme moci vytvořit společnost s
perspektivnějšími vyhlídkami do budoucnosti. Případná tvorba udržitelné společnosti po
kolapsu současné společnosti však bude složitější, než když se společnost vydá na udržitelnou
dráhu rozvoje již nyní – s relativním dostatkem zdrojů a relativně udržitelným počtem
obyvatel. Takovouto dlouhodobě udržitelnou společnost můžeme tvořit již dnes i bez dosažení
kritického stavu vedoucího ke kolapsu (se souvisejícím násilím, válkami, atd.).
"Pokud porovnáte historii Země s kalendářním rokem, za poslední 0,2
sekundy jsme využili jednu třetinu jejích přírodních zdrojů," řekl António
Guterres, generální tajemník OSN v projevu na summitu globálních lídrů
One Planet (Paříž, 2021).“183
Obrázek 55Obrázek 56
109
5.3. Možné reakce na globální výzvy
Na globální výzvy uvedené výše je možno reagovat třemi různými způsoby:184
• Ignorace či bagatelizace problémů
Zaujmeme stanovisko, že aktuální stav světa, o kterém nás informují vědci (chudoba,
klimatická změna, úbytek biodiverzity...) není hodna znepokojování. Prostě doposud se nic
závažného nestalo, tak to znamená, že se ani nic závažného nestane v budoucnu. To vede k
nečinnosti a životu v zaběhnutých zvycích. To však skutečné problémy nevyřeší, dále se
vyhrocují a tím se stávají stále hůře řešitelnými (kap. 5.2.3).
• Uznání vážnosti problému, ale jeho neřešení
Obáváme se katastrofy, ale vzhledem k rozsahu globálních problémů už nevěříme, že bychom
sami mohli něco změnit. Zůstáváme pasivní v obavě, co přijde, a doufáme, že „se to nějak
vyřeší“ (např. aktivitou OSN či environmentálními aktivisty). Případně zaujmeme ofenzivní
přístup „urvat, co se ještě dá“, a po nás potopa.
• Uznání vážnosti problému a snaha aktivně ho řešit
Zjištěným problémům věnujeme odpovídající vážnost a vyvineme snahu nepříznivé trendy
změnit, abychom se vyhnuli předpovídaným důsledkům či je aspoň zmírnili. Takovou snahou
je vize udržitelného rozvoje, která nám i přes určité nedokonalosti dává nějakou naději.
Nejsme ani tak odpovědni za výsledek, jako za vyvinuté úsilí dobrého výsledku dosáhnout.
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?
1) K jaké události je datován počátek moderního environmentalistického hnutí?
2) Na jaký environmentální problém poukázala Rachel Carsonová?
3) Jsou environmentální problémy realitou jen dneška nebo se vyskytovaly i v historii?
Pokud ano, tak popište o jaké problémy šlo a jaké měly důsledky pro tehdejší lidskou
společnost.
4) Jaké konkrétní projevy může mít environmentální krize ve společnosti?
5) Popište příčiny pádu Západořímské říše a charakterizujte paralely se současnou
industriální společností.
6) Popište pět typů stresorů, které musí současná industriální společnost zvládat.
7) Které čtyři příznaky má společnost na hranici úpadku?
8) Vyjmenujte pět proměnných použitých při modelaci vývoje společnosti a uveďte, k jakým
závěrům autoři knihy Meze růstu dle této modelace dospěli. Lze na základě takovéhoto
zpětnovazebného modelu vyvodit nějaké politické kroky?
9) Co je to ekologická stopa a uveďte její velikost (jednotku použijte jednu Zemi).
110
III. Koncept udržitelného rozvoje jako řešení environmentální krize
„Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by
oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“185
Dosažení udržitelného rozvoje (UR, někdy také označovaný trvale udržitelný rozvoj)
představuje komplexní problematiku dlouhodobějšího charakteru, kdy je nutno
zharmonizovat ochranu ŽP s ekonomickým a celospolečenským rozvojem (kap. 6.3.1). Jedná
se tedy o přechod od strategie rozvoje exponenciálního růstu (ekonomiky, spotřeby zdrojů,…)
ke kvalitativně odlišné strategii – k UR. Obecně - pro dosažení UR je nutné provést změny na
následujících třech úrovních, které jsou vzájemně provázané:
• Změny institucí – především změna stylu získávání surovin (především zemědělství) a
energie (kap. 8 a 9), environmentální ekonomie (kap. 10) a legislativně ukotvená ochrana
přírody (kap.11.2), atd.
• Významné technologické inovace - zavádění metod udržitelné výroby a spotřeby (čistá
produkce na základě hodnocení životního cyklu, zavádění metod dle principu BAT, atd.
(kap. 7).
• Změny způsobů lidského jednání - inspirace environmentální etikou (kap. 13) a
hodnotové postoje ovlivňující naše chování (kap. 14).
Oblasti uvedené ve výše zmíněných třech úrovních v současnosti k environmentální krizi
přispívají, nicméně jsou nezbytné pro fungování lidské společnosti, a proto právě zaměřením
na změny v těchto oblastech můžeme environmentální krizi zmírňovat či zastavit a předejít
tak nechtěným důsledkům (kap. 5.2.1).
111
Obrázek 57 SDG 17: Partnership for the Goals.186
6. Vývoj a charakteristika konceptu udržitelného rozvoje
6.1. Vývoj do roku 1987
Myšlenka UR, tedy takový styl života
(hospodaření atd.), který bere ohledy i
na budoucnost, není v myšlení lidí ničím
novým, ba naopak – jedná se do určité
míry za samozřejmý přístup. Většina lidí
neutratí všechno hned po výplatě,
protože ví, že by jim finance
v budoucnosti chyběly. To by šlo řešit
půjčkou, nicméně tu musíme
v budoucnu splatit – tedy bychom si na
uspokojení dnešních požitků půjčovali
ze svých vlastních budoucích peněz.187
Nové na konceptu UR je uvědomění si globální
analogie půjčky od sebe samých z budoucnosti (kde se však konejšíme slabou nadějí, že díky
technologickému pokroku a dalším změnám ve společnosti již dluh splácet nebude nutné).
15. století – Severní Amerika
• Kodifikování přístupu „nežít na dluh budoucnosti“ se patrně poprvé objevilo v tzv. Velkém
zákonu Irokézů: 188
„Look and listen for the welfare of the whole people and have always
112
in view not only the present but also the coming generations, even those whose faces are
yet beneath the surface of the ground -- the unborn of the future Nation."
• 1350 – České Království – Majestas Carolina – návrh zemského zákoníku Karla IV.
(který však v platnost nevstoupil), který mimo jiné reagoval na nadměrnou těžbu dřeva
zákazem kácení: „Lesuov našich divné cizím i také krásné shromážděnie netoliko bychom
je chtěli rozptýliti, ale také snažnú stráží ode všeho rubánie, leč bychom co komu zvláště
dopustili, zachovati mieníme a nepoškvrněné věčně je jmieti chtiec, přikazujem, aby žádný
hajný náš ani lovčí, ani která jiná osoba žádnú věcí nesměl jich rubati, ani kterého dřeva
z těch lesuov vyvésti, ani utratiti, neb prodati, leč toliko súš anebo což by větrem padlo...“
189
19. století
Nástup romantismu – lidé přestávají vnímat přírodu jako místo, s kterým je nutno zápasit o
úrodu a které je útočištěm divokých a nebezpečných zvířat, ale začínají se konat výpravy do
přírody a oceňuje se její estetická hodnota.
• Ve světě i v českých zemích jsou vyhlašována chráněná území, z počátku především
z estetických a duchovních důvodů.
1. polovina 20. století
V návaznosti na ochranářské snahy typu zakládání rezervací je také zvyšován hlas v
následujících oblastech:
• Zlepšit systém hospodaření za účelem zachování biodiverzity.
• Řešit všechny formy znečišťování vody, půdy, vzduchu.
• Kritická diskuze nad využíváním vody v zemědělství.
V druhé polovině 20. století se ochrana ŽP vyvinula do podoby, jak ji definuje Světová
strategie ochrany (World Conservation Strategy, 1980):185
„Ochrana je takový způsob
managementu (obsahující inspekci, výzkum, záchranu, využívání) ovzduší, vody, půdy,
minerálních zdrojů a živých systémů včetně člověka, aby byla dosažena nejvyšší udržitelná
kvalita života.“ V určitém slova smyslu se jedná o „ochranářskou“ definici UR.
60. léta 20. století
Publikace knihy Silent Spring Rachel Carsonové (1962, kap. 5.2), havárie tankeru Torrey
Canyon (1967) atd.
• Silná odezva ve společnosti – rozvoj moderního environmentalistického hnutí.
• Stěžejní vliv na přehodnocování rozvojové strategie – industrializace a technologické
ovládnutí přírody zpochybňováno.
1972
5.-16.6.1972 Stockholm
Konference OSN o životním prostředí člověka
United Nations Conference on the Human Environment – UNCHE
- zasedání Světové komise pro ŽP a rozvoj OSN
První reakce světové politiky na znečišťování ŽP v globálním měřítku –
identifikace hlavních environmentálních problémů, které mají globální
Obrázek 58 Logo
OSN
113
charakter a které ohrožují samotnou existenci člověka na Zemi:
1) Produkce nebezpečných odpadů plynných, tekutých nebo tuhých přesahující únosnou míru
bezprostředně ohrožuje lidské zdraví i přírodu.
2) Rizika narušením životodárných planetárních systémů, jako jsou hydrologický cyklus, O3
vrstva a klimatický systém atmosféry a oceánu.
3) Ohrožení nadměrným a příliš rychlým čerpáním a užíváním obnovitelných i neobnovitelných
zdrojů.
4) Redukce biologického bohatství planety - genetické základny jednotlivých druhů rostlin a
živočichů, počtu druhů i rozmanitosti ekosystémů.
Stockholmská konference vyzvala k okamžitým akcím na ochranu ŽP v
jednotlivých státech i mezinárodním měřítku.
• Přítomni reprezentanti 113 zemí, 19 mezivládních agentur a více než 400
nevládních organizací – celkem >1200 delegátů.
• Následovalo zakládání ministerstev ŽP a podobných úřadů
• Založen Program OSN pro životní prostředí (United Nations
Environment Programme – UNEP)
Na této konferenci také bylo poukázáno na veliký rozpor v pohledu na věc rozvinutých zemí, a
zemí rozvojových: „Poverty is the worst form of pollution“ Indira Gandhi
• Pokud lidé řeší existenciální otázky, pak starost o ŽP jde mimo.
• Důležité je přežít tady a teď; starost o kvalitní ŽP, zachování biodiverzity atd. je výsadou
především bohatých států, které problém chudoby už neřeší.
7.12.1972
Apollo 17
Pořízení fotografie Země, která vypadá jako „křehká modrá kulička“.
• Rozšířením tohoto snímku došlo u řady lidí k posunu myšlení, kdy už
náš svět není nekonečně rozlehlý, nýbrž omezený včetně svých zdrojů.
1972
Publikace přelomové knihy římského klubu Limits to growth (kap.
5.2.4).
1973
Ropná krize
V důsledku podpory západních zemí (USA, západní Evropa, Kanada, Japonsko, Austrálie,
Nový Zéland) Izraeli v arabsko-izraelském konfliktu (tzv. Jomkipurská válka) státy OPEC
(Organization of the Petroleum Exporting Countries) prudce zvyšují ceny ropy a omezují její
dodávky do západních zemí (více v kap. 9.2). Důsledky: 30
• přehodnocení energetické náročnosti
• investice do energetických úspor
• zvyšování efektivnosti výrob
Obrázek 59 Logo
UNEP.
Obrázek 60
114
• investice do výzkumu a vývoje v oblasti obnovitelných zdrojů
1983
Světová komise pro životní prostředí a rozvoj
World Commission on Environment and Development - WCED
Založeno z rozhodnutí OSN na základě uvědomění, že člověk
stále významněji zhoršuje ŽP a likviduje zdroje. Komise vedena
norskou premiérkou Gro Harlem Brundtlandovou (někdy
nazývána tzv. „Brundtland commission“)
Hlavní cíl této vědecké komise: „Najít cesty, jak uvést
celosvětový rozvoj na cestu udržitelnou do 21. století.“190
6.2. Rok 1987 a následný vývoj
1987
Roku 1987 vydala WCED vlivnou zprávu Naše společná budoucnost (Our Common
Future).97
Tato zpráva se stala přelomovým dokumentem v oblasti ochrany ŽP.
• „Komise hledala cesty, jak uvést celosvětový rozvoj na cestu udržitelnou do 21. století.
Mezi zveřejněním naší zprávy (1987) a prvním dnem 21. století uplyne asi 5 000 dnů. Jaké
ekologické krize se za těchto 5 000 dnů asi vyvinou?“
• „V sedmdesátých letech postihly přírodní pohromy každý rok dvakrát tolik lidí než
v letech šedesátých. Pohromy, které přímo souvisely se špatným zvládáním ekologického
a hospodářského rozvoje – sucha a povodně – postihly nejvíce lidí a neobyčejně vzrostl
počet obětí, jež si vyžádaly. V 60. letech bylo ročně postiženo suchem okolo 18,5 milionu
lidí, zatímco v 70. letech jich bylo 24,4 milionu. Povodně v šedesátých letech si ročně
vyžádaly 5,2 milionu obětí, v sedmdesátých letech jich přibylo na 15,4 milionu. Obětí
cyklónů a zemětřesení také prudce přibylo, neboť rostoucí počet chudých lidí si postavil
chatrná obydlí na nebezpečném podloží.“ 191
V tomto dokumentu byla poprvé definována koncepce udržitelného rozvoje: 191
„Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by
oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“
Zahrnuje dva klíčové pojmy:
- pojem „potřeb“, rozumí se zejména potřeb lidské společnosti, potřeb světové
chudiny, které by měly mít nejvyšší prioritu;
- pojem omezených možností působit na schopnost prostředí uspokojovat současné i
budoucí potřeby, zejména možností daných stavem vědy, techniky a sociální
organizace.
1992
3.-14.6.1992 Rio de Janeiro
Obrázek 61
115
Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (Earth Summit)
United Nations Conference on Environment and Development - UNCED
Dvacet let po první celosvětové konferenci o ŽP ve Stockholmu se svět
snažil přehodnotit ekonomický rozvoj a nalézt cesty, jak zastavit
drancování neobnovitelných nerostných bohatství a znečišťování Země.
• Jedna z největších konferencí pořádaných OSN jak co do velikosti,
tak i obsahu jednání.
• Přítomní zástupci 172 zemí (z toho 108 nejvyšších státních představitelů) a 2400
zástupců NGO (Non Governmental Organisation, nevládní organizace) byli ochotni
provést obtížné rozhodnutí nutné pro zachování zdravé planety pro příští generace.
• Paralelně probíhalo Globální Fórum, kterého se zúčastnilo 17 000 zástupců NGO.
Na této konferenci byla vyjádřena podpora OSN vládám v následujících oblastech:
• Vzorce výroby - přehodnocení produkce toxických látek jako olova v benzínu a
jedovatých odpadů.
• Alternativní zdroje energie jako náhrada fosilních paliv, jež jsou spojeny s rozvojem
klimatických změn.
• Systém hromadné dopravy jako metody snížení emisí z dopravy, přetížení měst a
zdravotních problémů ze smogu.
• Řešení znepokojujícího nárůstu nedostatku vody.
Na konferenci bylo přijato pět významných dokumentů:
• Agenda 21 (kap. 6.3.1)
• Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji
• Lesnické principy
A právně závazné:
• Rámcová úmluva o klimatických změnách (kap. 11.2.2)
• Úmluva o biologické rozmanitosti
Hlavní poselství summitu: „Dosažení nezbytných změn nepřinese nic menšího než změna
našich postojů a chování“.192
1992
Komise OSN pro udržitelný rozvoj
The United Nations Commission on Sustainable Development – CSD
• Komise založena na Summitu Země
• Funguje jako orgán pro sledování naplňování Agendy 21 a Deklarace z Ria.
• Schází se každé 2 roky v New Yorku.
• Podporuje činnosti v oblasti inovací prostřednictvím „Partnerships Fair“,
Výukového centra a různých diskuzí.
• Podporuje dialogy mezi ministry vzájemně a mezi ministry a „Hlavními skupinami“
(dle Agendy 21 – kap. 6.3.1).
2000
116
6.-8.9.2000 New York
Summit milénia
Millennium Summit
• Vyjádřena podpora záměru mezinárodního společenství „rozvíjet se skutečně
udržitelně“.
• Respekt k přírodě deklarován jako základní hodnota.
• Po summitu vypracováno Osm rozvojových cílů milénia, jejichž hlavním zaměřením je
vymýtit chudobu (kap. 6.4.3).
2002
26.8.-4.9.2002 Johannesburg
Světový summit o udržitelném rozvoji
The World Summit on Sustainable Development - WSSD
Na této konferenci se řešilo především pět klíčových témat:
1. globalizace
2. harmonizace rozvoje a ŽP
3. chudoba a miléniové cíle rozvoje
4. model spotřeby a výroby
5. ochrana biodiverzity a přírodních zdrojů
Hlavním výstupem z konference byly dokumenty Johannesburská deklarace o udržitelném
rozvoji a Implementační plán.
Mezi nejvýznamnější závazky z konference patří:
• Snížení počtu lidí, kteří nemají přístup k nezávadné vodě, do roku 2015 o polovinu.
• Obnova rybolovných oblastí a zachování biodiverzity do roku 2015.
• Vyřazení toxických chemikálií z činnosti do roku 2005.
• Závazky v oblasti zvyšování užívání obnovitelných zdrojů energie.
- Z velké části se však jedná „jen“ o vyjádření podpory naplňování Osmi rozvojových
cílů milénia.
Důležitým přínosem konference bylo vyjádření podpory UR velkými nadnárodními
společnostmi (nevládní organizace již v Riu v roce 1992).
Celkově však byl výsledek konference spíše zklamáním. „Místo potvrzení a podpory
UR po desetiletém úsilí se delegáti spíše vydali trvalou cestou přijímání prohlášení, výzev a
závazků k problémům světa“.
2012
20.-22.6.2012 Rio de Janeiro
Konference OSN o udržitelném rozvoji
United Nations Conference on Sustainable Development - UNCSD
Hlavním cílem konference bylo projednat klíčové otázky rozvoje, který bere
v úvahu nejen ekonomické a sociální otázky, ale také ochranu ŽP, na němž
závisí prosperita států celého světa. Dvěma nosnými tématy konference bylo:
117
1) Posílit Institucionální rámec pro UR na půdě OSN - CSD jako hlavní orgán zastřešující
problematiku UR v OSN má velmi slabý mandát, podobně jako UNEP.
2) Zelená ekonomika v rámci UR a vymýcení chudoby.
Hlavním výstupem konference je 50stránkový dokument Future We Want, ve kterém signatáři
(hlavy států 192 zemí světa) vyjádřili svůj závazek podporovat UR. Dokument z velké části
vychází z předchozích podobných dokumentů, především Agendy 21.
Další přínosy konference jsou:193
• Zahájení práce na projektu Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable development goals), jež
by měl po roce 2015 navázat na Rozvojové cíle milénia (kap. 6.4.3), kde sedmý cíl
Environmentální udržitelnost se nedaří naplňovat.
• Závazek posílit roli UNEP jako vedoucí světové autority v oblasti ŽP.
• Souhlas s hledáním alternativ HDP jako indikátorů rozvoje společnosti (tedy zahrnutí
environmentální i sociální stránky do indikátoru).
• Závazek všech zemí snížit až zcela opustit dotace na fosilní paliva.
6.3. Charakteristika konceptu udržitelného rozvoje
UR je často považován jenom za
environmentální problematiku. Popud
pro jeho definici skutečně dali
environmentalisté, kteří si první
uvědomovali hrozbu znečištěného
ovzduší, vody a půdy, ohrožení
biosféry, a také chemické, fyzikální a
mikrobiální faktory postihující lidské
zdraví přímo a nepřímo přes potravní
řetězec, atd.
UR je ale skutečná rozvojová strategie
post-moderní společnosti, obsahující environmentální, ekonomické, vědecké, technologické,
sociálně-ekonomické, vojensko-politické, právní, kulturní, etické, morální a čistě lidské
dimenze. Jakékoli činnosti v 21. století by měly být uskutečňovány v rámci strategie UR,
která nemá alternativu a která bere v úvahu omezenou nosnou kapacitu Země.105
• Dosažení tohoto cíle bude vyžadovat přinejmenším konec současného neudržitelného
využívání ekosystémových služeb, jako jsou rybí loviště, dřevní a zemědělská produkce a
konec znehodnocování dalších služeb, mj. čištění vody, regulace přírodních pohrom,
chorob, klimatu a kulturních požitků.194
Udržitelný rozvoj tedy je:
• Komplexní rozvojová strategie společnosti a ekonomiky, která nesmí snižovat kvalitu
přírodního bohatství (žít v rámci ekologické kapacity Země - kap. 6.7.3).
• Procesem změny, ve kterém využívání zdrojů, směřování investic, orientace
118
technologického rozvoje a institucionální změny jsou v harmonii a zvyšují současný i
budoucí potenciál uspokojování lidských potřeb, a to všech obyvatel na Zemi.
• Nalezení rovnováhy mezi třemi základními oblastmi našeho života (ekonomikou,
sociálními aspekty a ŽP), také rovnováhy mezi zeměmi, různými společenskými
skupinami, dneškem a budoucností, apod.
• Odrazem zodpovědnosti občanů za jejich životy i životy ostatních bytostí v prostoru a
čase.
Pro lepší pochopení bude užitečné vymezit UR i negativně, tedy pokusit se ve stručnosti
popsat, co zejména UR není:101
• Není pouhým přežitím. Lidské potřeby je možné při stálé velikosti populace uspokojit;
cílem však není trvalý kvantitativní (ekonomický) růst, ale kvalitativní rozvoj, vyšší
kvalita života.
• Není projevem prognostické pýchy či dokonce socialistického plánování. Cílem není
odhadnout nebo dokonce naplánovat, co budou příští generace chtít a potřebovat, ale
zachovat jim pokud možno neporušenou přírodu, zdroje, potenciality, aby s nimi samy
naložily, jak nejlépe dovedou.
• Není centralistickým řízením, světovládou. Jedná se především o spolupráci, nikoli vládu
ani vládnutí. I v UR funguje trh, tržně kompatibilní nástroje a subsidiarita: vždy jsou
účinnější než nařízení a kontrola, příkaz a zákaz. A konečně i ve společnosti, nejen
v přírodě, zajišťuje stabilitu pomocí negativních zpětných vazeb nejlépe rozmanitost
(biodiversita). Často je zřejmě i pro společnost prospěšnější namísto bezpohlavního
konsenzu (souhlasu), jenž se nakonec nezamlouvá nikomu, naučit se respektovat druhé,
jednotlivce i skupiny, žít ve vědomém, záměrném a tolerantním nesouhlasu.
• Není totožný s ekologií. Ekologie je přírodní věda (kap. 4).
• Není ideologií. Tou je, v nehanlivém smyslu, environmentalismus jako přesvědčení, že
životní postoj je kromě jiného třeba založit na úctě k přírodě a k životu; UR však
překračuje rámec politické nebo ideologické doktríny.195
6.3.1. Principy udržitelného rozvoje
• UR stojí na třech pilířích rozvoje – ekonomickém, společenském a environmentálním
(Obr. 7).
• Pokud je některý z pilířů UR upozaďován a jeho rozvoj stagnuje či se zhoršuje, pak se
nejedná o rozvoj v dlouhodobějším horizontu udržitelný.
119
• Naopak žádný z pilířů nemůže být upřednostňován
před jinými ve falešné naději, že se tím vyřeší i
zbývající dva (jak se do jisté míry děje
upřednostňováním ekonomického pilíře).
Mezi základní principy UR patří: 196
1. Propojení základních oblastí života - ekonomické,
sociální a environmentální; řešení zohledňující
pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě
efektivní.
2. Dlouhodobá perspektiva - každé rozhodnutí je třeba
zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba
strategicky plánovat.
3. Kapacita ŽP je omezená - nejenom jako zdroje
surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění
všeho druhu.
4. Předběžná opatrnost - důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše
poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a
proto je na místě být opatrní.
5. Prevence - je efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již
vzniknou, musí být vynakládáno větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských).
6. Kvalita života - má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický,
duchovní, kulturní atd. – lidé mají přirozené právo na kvalitní život.
7. Sociální spravedlnost - příležitosti i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony
i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor UR; proto je až do jejího
odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři UR se
přikládá stále větší význam a UR je čím dál častěji chápán jako trvalé zlepšování
sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země. Ekonomika v tomto výkladu
hraje roli nástroje k dosažení zlepšení sociálních podmínek.
8. Zohlednění vztahu lokální-globální - činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na
globální úrovni - vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak).
9. Vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnosti práv), - zabezpečení
národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích
generací na zdravé ŽP a sociální spravedlnost; mluvíme o morální povinnosti k budoucím
generacím - zajišťujeme jim možnost života ve zdravém prostředí? Nebudou muset spíše
řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči?
10. Demokratické procesy - zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme
nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci.
Shrnutím a zjednodušením výše uvedených charakteristik lze za výstižnou definici UR
považovat následující: 196
(Trvale) udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických
prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při
plném respektování environmentálních limitů; aby to bylo v globálním měřítku současného
Obrázek 62
120
světa možné, je nutné redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich sociálněpolitické
instituce a procesy (Ivan Rynda).
Otázkou však je, jak takovouto koncepci UR naplnit. Základním a velmi obsáhlým
dokumentem, který ukazuje cestu UR v globálním měřítku je Agenda 21 (kap. 6.4.2).
6.4. Udržitelný rozvoj na globální úrovni
Na nejvyšší, celosvětové úrovni probíhají jednání na
mezinárodních kongresech. Nejvýznamnější z nich jsou
uvedené v kap. 6.2 včetně stěženích dokumentů, které
byly na těchto konferencích přijaty světovými státníky.
Těmito dokumenty jsou:
6.4.1. Deklarace z Ria o životním prostředí a rozvoji (1992)
Deklarace byla přijata na Summitu Země v Riu v roce 1992 a představuje základní dokument
v oblasti UR, jež přichází s novými přístupy ke vztahu člověk-společnost-ŽP. Deklaraci tvoří
preambule, kde je vyjádřena snaha najít novou úroveň vztahů mezi státy i mezi lidmi a ŽP a
následuje 27 zásad UR. Mezi tyto zásady patří např.: 197
• Zásada 3
Právo na rozvoj musí být naplňováno tak, aby odpovídalo potřebám současných a
budoucích generací, pokud jde o stav ŽP.
• Zásada 7
... Vzhledem k odlišné míře, jíž státy přispívají ke globálnímu zhoršování stavu ŽP, mají
tyto státy společnou, ale diferencovanou zodpovědnost…
• Zásada 15
Státy musejí za účelem ochrany ŽP přijímat podle svých schopností preventivní přístupy.
Tam, kde hrozí vážná nebo nenapravitelná škoda, nesmí být nedostatek vědecké jistoty
zneužit pro odklad účinných opatření, která by mohla zabránit poškození ŽP.
• Zásada 16
...náklady související se znečištěním by měl v zásadě nést znečišťovatel…
6.4.2. Agenda 21 (1992)
Dokument přijatý v roce 1992 na Summitu Země v Riu a navazuje na Deklaraci z Ria.
Představuje konkrétní strategický plán rozvoje společnosti, která chce směřovat k UR.
Obsahem Agendy 21 je určení hlavních směrů omezení negativních projevů naší civilizace čtyři
různé oblasti a jejich podoblasti s 2500 návrhy na konkrétní činnosti, které slouží
k prosazování UR v praxi. Je zde diskutována klíčová role zapojení takzvaných hlavních
skupin obyvatel (Major Groups) – viz třetí oblast: 198
I. sociální a ekonomické rozměr:
• mezinárodní spolupráce při urychlování UR v rozvojových zemích a související domácí
politika;
• boj proti chudobě;
121
• změna vzorů spotřeby;
• dynamika demografického růstu a udržitelnost;
• atd…
II. uchovávání a šetrné využívání zdrojů a hospodaření s nimi ve prospěch rozvoje:
• ochrana atmosféry;
• integrovaný přístup k plánování a hospodaření s územními zdroji;
• boj proti odlesňování;
• péče o křehké ekosystémy: boj proti desertifikaci a suchu;
• atd…
III. posilování úlohy důležitých skupin:
• celosvětová opatření pro zapojení žen do udržitelného a spravedlivého rozvoje;
• děti a mládež v UR;
• uznání a posilování úlohy domorodých obyvatel a jejich komunit;
• posilování úlohy nevládních organizací: partnerů pro UR;
• atd…
IV. prostředky implementace:
• finanční zdroje a mechanismy;
• transfer environmentálně šetrnějších technologií, spolupráce a vytváření potenciálu;
• úloha vědy v UR;
• podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení;
• atd…
6.4.3. Rozvojové cíle milénia (2000-2015)
Tento světový rozvojový projekt byl přijat na základě jednání na Summitu milénia (kap.
6.2). Rozvojové cíle milénia představovaly rozsáhlý plán, v jehož rámci byly stanoveny dílčí
cíle, jejichž dosažitelnost je měřitelná. Cíle byly specificky zaměřeny na tyto oblasti:
vymýcení extrémní chudoby a hladu, dosažení základního všeobecného vzdělání pro
všechny, podpora rovnosti pohlaví a zlepšení postavení žen, snížení dětské úmrtnosti,
zlepšení zdravotní péče o matky, potírání AIDS, malárie a jiných infekčních nemocí,
dosažení trvale udržitelného rozvoje a vytvoření globálního partnerství pro rozvoj. Těchto
cílů mělo být dosaženo do roku 2015 a za referenční rok se považuje rok 1990.
122
Obrázek 63
Při finálním zhodnocení v roce 2012 bylo zjištěno, že se podařilo dosáhnout vytčeného cíle
či alespoň znatelného zlepšení ve většině sledovaných oblastí, vyjma cíle sedm „Zajištění
environmentální udržitelnosti“. Zde se v některých ukazatelích stav ve sledovaném období
spíše zhoršoval (např. nadměrný výlov mořských lovišť).125
Po skončení projektu 8MDG v
roce 2015 byl přijat navazující a ještě velkorysejší globální rozvojový projekt Cíle
udržitelného rozvoje (kap. 6.4.7).
6.4.4. Implementační plán (2002)
Přijat také na konferenci v Johannesburgu v roce 2002 a věnuje se realizací UR (t.j. jak uvést
teorii UR v život). Má celkem 170 bodů, z velké části vycházející (a tím podporující) z Osmi
rozvojových cílů milénia (kap. 6.4.3), rozdělených do následujících 10 oddílů: 199
• Vymýcení chudoby
• Změna neudržitelných vzorců spotřeby a výroby
• Ochrana a řízení základny přírodních zdrojů
• UR v globalizujícím světě
• Zdraví a UR
• UR malých ostrovních států
• UR Afriky
• Další regionální iniciativy
• Prostředky implementace
• Institucionální rámec pro UR
6.4.5. The Future We Want (2012)
Nezávazný dokument přijatý na konferenci v Rio+20, který se dosti odkazuje na dokument
Agenda 21 (kap. 6.4.2). Dalšími významnými výstupy v tomto dokumentu obsaženými
jsou:200
• Podpora rozvoje Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable development goals), které od roku
2015 navazují na projekt Rozvojových cílů milénia. Sice byla environmentální
udržitelnost jedním z miléniových cílů, ale nedařilo se ji příliš naplňovat (na rozdíl od
123
ostatních, spíše společenských cílů).
• Státy vyjádřily podporu prozkoumávání alternativ HDP, které by braly v potaz i
environmentální a sociální rozměr UR.
• Snaha posílit roli UNEP jako vedoucí světové autority v environmentální oblasti.
• Státy vyjádřily závazek postupně omezovat dotace na fosilní paliva.
6.4.6. Cíle udržitelného rozvoje (2015-2030)
S rostoucím propojováním našeho světa a potřebou učinit jej udržitelným byl roku 2015
v New Yorku Valným shromážděním OSN přijat akční plán společných cílů udržitelného
rozvoje s názvem Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 (Transforming our world: the 2030
Agenda for Sustainable Development), zkráceně Agenda 2030. Její součástí je i 17 Cílů
udržitelného rozvoje (SDGs), kterých má být všemi členskými státy OSN dosaženo do roku
2030.201
Cíle reflektují všechny tři pilíře udržitelného rozvoje, ekonomický, sociální a
environmentální. K monitorování cílů Agendy 2030 byl v roce 2017 vytvořen globální
indikátorový rámec, a od roku 2019 jsou v ČR k těmto indikátorům sbírána aktuální data
reflektující pokrok v naplňování SDGs.
Projekt SDGs má 17 cílů (goals), které jsou dále rozděleny na 169 podcílů
(targets). K roku 2023 bylo učiněno 7604 aktivních kroků k dosažení
všech cílů a vytvořeno 1344 publikací.
Obrázek 64
124
6.5. Úroveň EU
Ambicióznější politiku ve vztahu k životnímu prostředí
začalo Evropské společenství (ES) rozvíjet až v
návaznosti na Stockholmskou konferenci (1972, kap.
6.1). Od roku 1973 do 1987 vznikly celkem 3
environmentální akční programy (EAP). V souladu s
vývojem na globální úrovni se i zde projevil posun k
nutnosti prevence namísto léčby, postupná hlubší integrace environmentálního rozměru do
ostatních politik a zaměření na opatření vedoucí ke snížení znečištění. Maastrichtská smlouva
v roce 1991 zavedla ochranu ŽP jako samostatnou oblast politiky Evropského společenství.
Čtvrtý EAP byl zaměřen na implementaci politik a opatření, které by mohly být využity k
dosažení environmentálních cílů ES. V letech 1993 až 2000 byl realizován v pořadí již pátý
EAP s názvem „Směrem k udržitelnosti“.202
Strategie udržitelného rozvoje EU
Přijata na summitu v Göteborgu v roce 2001. Tato strategie byla doplněna v roce 2002
vzhledem ke Světovému summitu OSN (Johannesburg, 2002 – kap. 6.2) a v roce 2006 pak
byla přijata jako:
6.5.1. Obnovená strategie udržitelného rozvoje
Obecným cílem Obnovené strategie UR EU je určovat a rozvíjet činnosti, jež Evropské unii
umožní dosáhnout trvalého zvyšování kvality života pro současné i budoucí generace
prostřednictvím rozumného využívání zdrojů i potenciálu hospodářství k environmentálním a
sociálním inovacím EU.203
Dokument identifikuje přetrvávající neudržitelné trendy ve vztahu
ke:
• Změně klimatu
• Užití energie
• Veřejnému zdraví
• Chudobě a sociálnímu vyloučení
• Demografickým tlakům a stárnutí společnosti
• Nakládání s přírodními zdroji
• Ztrátě biodiverzity
• Dopravě a užití území.
Tyto trendy musí být změněny, aby bylo dosaženo UR. Globálním cílem obnovené strategie
je zlepšení života současné generace i generací budoucích cestou vytvoření udržitelných
komunit schopných efektivně užívat zdroje a odblokovat environmentální a sociální inovační
potenciál nutný k zajištění ekonomické prosperity, ochrany ŽP a sociální soudržnosti.
6.5.2. Evropa 2020
Strategie UR EU přijatá v roce 2010 s podtitulem Strategie pro inteligentní a udržitelný růst
podporující začlenění204
byla desetiletá strategie EU, která zahrnovala pět ambiciózních cílů:
• Zaměstnanost: zaměstnat 75 % osob ve věkové kategorii od 20 do 64 let.
125
• Výzkum a vývoj: investovat do výzkumu a vývoje 3 % HDP EU.
• Změna klimatu a udržitelné zdroje energie: snížit emise skleníkových plynů o 20 % (nebo
dokonce 30 %, pokud k tomu budou vytvořeny podmínky) ve srovnání se stavem v roce
1990 (kap. 1.5.1), zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na 20 % a zvýšit
energetickou účinnost o 20 %.
• Vzdělávání: snížit míru nedokončení studia pod 10 %; dosáhnout ve věkové kategorii od
30 do 34 let alespoň 40 % podíl vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva;
• Boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: snížit alespoň o 20 milionů počet lidí, kteří žijí
v chudobě a sociálním vyloučení nebo jsou na pokraji chudoby a hrozí jim sociální
vyloučení.
Výsledky strategie Evropa 2020: Významný pokrok ke stanoveným cílům byl dosažen u
všech cílů (nezaměstnanost, obnovitelná energie, emise, vzdělání atd.), i když dosažení všech
cílů se nepodařilo (včetně snižování emisí skleníkových plynů) .205
Obrázek 65 Změny národního indexu EU2020 od 2010 do 2018. Hodnota 100 na y ose představuje kompletní
splnění cílů EU2020.206
126
Obrázek 66 SDG 4: Quality Education207
6.5.3. Green Deal – Zelená dohoda pro Evropu
Zelená dohoda pro Evropu (dále Green Deal) je evropská strategie z roku 2019 skládající se
z balíčku politických opatření a iniciativ, jejichž cílem je vést Evropu ke tzv. zelené tranzici
(green transition), tedy dosažení klimatické neutrality evropského kontinentu do roku 2050.
Důležitým prvkem této dohody je silné propojení iniciativ pro zmírnění klimatické změny,
energii, transport, průmysl, zemědělství a udržitelné a spravedlivé financování. Pro dosažení
klimatické neutrality do roku 2050 je nutno snížit emise skleníkových plynů o nejméně 55 %
do roku 2030 v porovnání s rokem 1990.82
Důležitými iniciativami pro dosažení cílů Green Deal jsou:
1) Fit for 55
Aby se Evropa mohla stát uhlíkově neutrálním kontinentem, je zapotřebí, aby všechny členské
země EU přijali konkrétní opatření ke snížení emisí a dekarbonizaci ekonomiky. Balíček Fit
for 55 je souborem legislativních návrhů a změn stávajících právních předpisů EU, které
pomohou EU snížit čisté emise skleníkových plynů a dosáhnout klimatické neutrality.208
127
Fit for 55 odkazuje na cíl EU snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů alespoň o
55 %.208
Cílem Fit for 55 je:
• Zajištění sociálně spravedlivé zelené tranzice,
• Udržení a posilnění inovace a konkurenceschopnosti průmyslu EU a zároveň zajištění
spravedlivých podmínek pro hospodářské subjekty ze třetích zemích,
• Podpora vedoucího postavení EU v celosvětovém boji proti změně klimatu.
Co je zahrnuto v balíčku Fit for 55?208
• Reforma systému obchodování s emisemi v EU (EU ETS),
• Sociální klimatický fond (fond pro dopad nového systému obchodování s emisemi pro
budovy a silniční dopravu zranitelných subjektů),
• Mechanismus úpravy uhlíkových hranic (CBAM) (aby úsilí o snižování emisí nebylo
kompenzováno zvýšením emisí mimo hranice EU, ku příkladu přemístěním výroby),
• Cíle snížení emisí členských států (oblast emisí skleníkových plynů, na které se nevztahuje
EU ETS – silniční a vnitrostátní námořní doprava, zemědělství atd.),
• Emise a záchyty z využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví
• Emisní normy CO2 pro osobní a dodávkové automobily (100 % redukce pro oba typy
automobilů),
• Snížení emisí methanu v energetickém sektoru,
• Udržitelná letecká paliva,
• Dekarbonizovaná paliva v lodní dopravě,
• Infrastruktura alternativních paliv (AFIR) (nabíjecí stanice, vodíkové stanice atd.),
• Obnovitelná energie (cílem je dosáhnout 40 % obnovitelné energie v energetickém mixu
EU do 2030),
• Redukce spotřeby elektrické energie o 11,7 % do roku 2030,
• Energetická náročnost budov (od roku 2030 nové budovy s nulovými emisemi, u
existujících budov zajistit jejich transformaci na nulové emise do 2050),
• Trh s vodíkem a dekarbonizovaným plynem,
• Zdanění elektrické energie.
2) Evropské klimatické právo (European Climate Law)
Tato právní regulace má za cíl transformovat politické ambice pro dosažení klimatické
neutrality do 2050 do zákonné povinnosti pro členské státy EU. Hlavní akce zahrnuté v
nařízení jsou:
• Mapování tempa snižování emisí do roku 2050,
• Zajištění efektivní a sociálně spravedlivé zelené tranzice.
3) Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu (EU Strategy on Adaptation to
128
Climate Change)
Strategie nastiňuje dlouhodobou vizi EU stát se do roku 2050 společností plně přizpůsobenou
nevyhnutelným dopadům změny klimatu. Mezi opatření stanovená ve strategii patří:
• lepší shromažďování a sdílení údajů s cílem zlepšit přístup ke znalostem o dopadech
klimatu,
• řešení založená na úctě a spolupráci s přírodou, která pomáhají budovat odolnost vůči
klimatické změně a chránit ekosystémy.
4) Strategie EU pro biologickou rozmanitost do 2030 (EU Biodiversity Strategy for 2030)
Tato strategie má za cíl „uzdravit“ evropskou biodiverzitu do roku 2030, z čehož budou mít
užitek lidé, klima i planeta. Iniciativy pro dosažení cílů:
• Rozšířit chráněné krajinné i mořské oblasti v Evropě,
• Obnovit degradované ekosystémy snížením používání pesticidů a jejich škodlivosti,
• Zvýšit financování akcí a lepší sledování pokroku.
5) Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to Fork Strategy)
Tato iniciativa má za cíl změnit způsob, jakým jsou potraviny v Evropě vyráběny,
transportovány a konzumovány ve prospěch docílit klimatické neutrality do roku 2050.
Hlavními cíli jsou potravinová bezpečnost; zajištění výživného a cenově přijatelného jídla,
avšak v mezích naší planety; podpora udržitelné potravinové produkce; podpora udržitelné
spotřeby a zdravého životního stylu.
6) Průmyslná strategie EU (European Industrial Strategy)
Cílem průmyslové strategie EU je podporovat průmysl v jeho roli lídra v umožňování změn,
inovací a růstu.
7) Akční plán cirkulární ekonomiky (Circular Economy Action Plan)
Klíčem k dosažení klimatické neutrality EU do roku 2050 je oddělení hospodářského růstu od
využívání zdrojů a přechod na cirkulární systémy ve výrobě a spotřebě. Zaměřuje se na
odvětví, jako je elektronika baterie, obaly, plasty, textil, stavebnictví a budovy a
potravinářství.
8) Baterie a jejich odpad (Batteries and Waste Batteries)
Očekává se, že poptávka po bateriích vzroste do roku 2030 více než desetinásobně. EU přijala
nařízení o bateriích s cílem vytvořit pro toto odvětví oběhové hospodářství zaměřené na
všechny fáze životního cyklu baterií, od návrhu až po zpracování odpadu. Tato iniciativa má
velký význam zejména s ohledem na masivní rozvoj elektrické mobility.
9) Spravedlivá tranzice (A Just Transition)
Dosažení klimatické neutrality do roku 2050 bude pro některé členské státy a regiony
náročnější než pro jiné. Některé jsou například více závislé na fosilních palivech nebo mají
průmyslová odvětví náročná na uhlík, která zaměstnávají značné množství lidí. EU zavedla
mechanismus spravedlivé tranzice k poskytování finanční a technické podpory regionům
129
nejvíce postiženým přechodem na nízkouhlíkové hospodářství. Pomůže zmobilizovat v
období 2021–2027 nejméně 55 miliard EUR .
10) Čistá, levná a bezpečná energie (Clean, Affordable and Secure Energy)
Vzhledem k tomu, že 75 % emisí skleníkových plynů v EU pochází z používání a výroby
energie, je dekarbonizace energetického sektoru zásadním krokem ke klimaticky neutrální
EU:
• Podpora rozvoje a využívání čistších zdrojů energie (offshore energie nebo vodík),
• Podpora integrace energetických systémů v celé EU,
• Rozvoj propojené energetické infrastruktury prostřednictvím energetických koridorů EU,
• revize současných právních předpisů o energetické účinnosti a obnovitelné energii, včetně
jejich cílů do roku 2030.
11) Chemická strategie EU pro udržitelnost (EU chemicals strategy for sustainability)
Strategie je nezbytnou součástí Evropské zelené dohody a její ambice nulového znečištění.
Strategie stanoví dlouhodobou vizi chemické politiky EU, v níž EU a členské státy chtějí:
• Lépe chránit lidské zdraví,
• Posílit konkurenceschopnost průmyslu,
• Podporovat prostředí bez toxických látek.
12) Strategie pro lesnictví a odlesňování (Forest strategy and deforestation)
Tato strategie hraje klíčovou roli při úsilí o snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 %
do roku 2030. Mezi navrhovaná opatření patří:
• Podpora udržitelného hospodaření v lesích,
• Finanční podpora vlastníků a správců lesů, aby přijali postupy šetrné k ŽP,
• Zlepšení biologické rozmanitosti lesů mimo jiné vysazením 3 miliard nových stromů do
roku 2030.
Obrázek 67 Hlavní cíle a strategie Zelené dohody pro Evropu.209
6.6. Udržitelný rozvoj na úrovni ČR
130
Před rokem 1989 nebyly v ČR na státní úrovni principy
UR nijak zohledňovány. V roce 1991 byl schválen zákon
č. 17/1992 Sb. o životním prostředí, který obsahuje mimo
jiné definici UR (kap. 6.2).
6.6.1. Rada vlády pro udržitelný rozvoj
Rada vlády pro UR (RVUR) vznikla v roce 2003 jako stálý poradní,
iniciační a koordinační orgán vlády ČR pro oblast UR a strategického
řízení. Úkolem RVUR bylo připravit první Strategii UR ČR (SUR ČR).
RVUR na základě svého poslání:
Předsedou RVUR je ministr životního prostředí a místopředsedou ministryně pro místní
rozvoj. První Strategie UR byla schválená vládou ČR v roce 2003. Tato strategie byla
východiskem pro strategické rozhodování v rámci jednotlivých resortů i pro meziresortní
spolupráci a spolupráci se zájmovými skupinami.
6.6.2. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR
V roce 2010 byla schválena strategie UR - Strategický rámec UR
ČR (SRUR)210
, který sloužil jako zastřešující dokument pro všechny
koncepční dokumenty vypracovávané v ČR. Měl tedy nadresortní
charakter a jeho účelem bylo napomoci vzájemné provázanosti
opatření, cílů a politik, které již mohou být součástí stávajících
sektorových strategií, anebo určit problémy, které tyto materiály
zatím neřeší. Tento dokument byl aktualizován v roce 2017.
Pro možnost sledování úspěšnosti naplňování SRUR byla vybrána
vhodná sada indikátorů, jejichž vývoj je sledován a vyhodnocován.
V roce 2012 byla vydána Situační zpráva ke SRUR, kde je podrobně
popsán vývoj indikátorů v uplynulých letech (kap.6.7.2).211
6.6.3. Strategický rámec Česká republika 2030
V roce 2017 byla vypracována aktualizace SRUR: Strategický rámec Česká republika 2030
(ČR 2030)212
. Česká republika 2030 je základní dokument státní správy pro udržitelný rozvoj
a zvyšování kvality života obyvatel.
131
V šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České
republiky dospěl, jakým čelí rizikům a jakých
příležitostí může využít. Klíčové oblasti se kromě
tradičních tří pilířů rozvoje (sociálního,
environmentálního a ekonomického) věnují životu v
regionech a obcích, českému příspěvku k rozvoji na
globální úrovni a dobrému vládnutí.
Samotný Rámec nenahrazuje dokumenty jednotlivých
ministerstev, vymezuje ale oblasti, které jsou z hlediska
dlouhodobého rozvoje rozhodující. Uskutečňování cílů
ČR 2030 leží na jednotlivých ministerstvech a měly by
se promítnout do krajských a obecních politik i
každodenního života všech obyvatel.
Strategický rámec ČR 2030 je českou reakcí na přijetí globální rozvojové
Agendy 2030 Valným shromážděním OSN v New Yorku v září 2015 a přenáší
do domácího prostředí 17 Cílů udržitelného rozvoje (SDGs).
V roce 2018 byl vypracován první implementační plán ke Strategickému rámci ČR 2030,
v roce 2022 vláda schválila druhý implementační plán pro roky 2022–2025. Implementační
plán obsahuje soubor 59 doporučení a 67 opatření, jak zajistit plnění příslušného specifického
cíle ČR 2030. Mimo opatření je součástí implementačního plánu i přehled relevantních
strategií, které už příslušná témata pokrývají tak, aby nedošlo ke redundanci.212
6.6.4. Místní Agenda 21
V Agendě 21 (kap. 6.4.2) v kapitole 28 „Iniciativy místních úřadů na podporu agendy 21“ je
výzva všem místním správám, aby zpracovaly svoji vlastní Agendu 21 pro lokální úroveň,
která by všeobecné zásady z vyšší úrovně převedla na konkrétní plány a akce specifické pro
dané lokality. V Agendě 21 se doslovně uvádí toto východisko „Velké množství problémů a
řešení obsažených v Agendě 21 má své kořeny na úrovni místních aktivit; participace a
spolupráce místních úřadů bude proto faktorem určujícím úspěšnost realizace jejich cílů...
...Protože jsou úrovní správy nejbližší lidem, sehrávají důležitou roli ve výchově, mobilizaci i
při reakci na podněty veřejnosti a napomáhají tak dosažení udržitelného rozvoje.“213
Principy obsažené v Agendě 21 byly tedy rozpracovány do Místní Agendy 21 (MA21), která
představuje nástroj pro implementaci UR na místní a regionální úrovni. MA21 je dlouhodobý
proces, jehož cílem je zvýšit kvalitu života tím, že se zaměřuje na:
• Zkvalitňování veřejné správy.
132
• Kvalitní strategické plánování a řízení, vč. způsobu financování.
• Zapojování široké veřejnosti do veřejného života a budování místního partnerství.
Smyslem MA21 je ve spolupráci s veřejností a místními partnery dbát na kvalitu rozvoje
daného místa a zlepšovat a zefektivňovat služby, které úřad svým občanům poskytuje.
MA21 je zaměřená nejen dovnitř úřadu (kvalita strategického plánování a řízení, efektivní
nakládaní s financemi), ale zejména navenek (systematické zapojování veřejnosti, průběžná
komunikace, otevřené sdílení zkušeností atd.).214
Tři základní principy MA21 jsou:
1) Princip udržitelného rozvoje - řešení udržitelnosti rozvoje v místních podmínkách je
složitá problematika a spočívá v místních problémech a požadavcích, všechny funkce
území mají vliv na UR. Většina z těchto funkcí bude začleněna do strategickorozvojových
dokumentů a plánů. Ty by měly vysloveně určit, co se plánuje a jak bude
zajištěno, že kritéria UR budou respektována. Praktickým nástrojem pro hodnocení UR
jsou monitorovací procedury. Je zejména třeba stanovit si a sledovat ukazatele neboli
indikátory UR (kap 6.7.4).
2) Princip nepřetržitého procesu - MA21 je nutno chápat jako nepřetržitý proces. Při
naplňování myšlenky udržitelnosti se postupuje po spirále. Nejedná se o uzavřený kruh,
protože každým okruhem jsme o kousek blíž vytčenému cíli, jímž je udržitelná obec nebo
město.
3) Demokratický princip - Zapojení veřejnosti do rozhodování je základním principem pro
proces MA21. Program UR je příliš rozsáhlý a všestranný na to, aby byl realizován jen
místní správou. Je však samozřejmé, že právě ona, díky své zodpovědnosti, mandátu a
svým zdrojům, musí zastávat v tomto procesu klíčovou úlohu. Ostatní sektory místní
komunity mají však také svojí důležitou úlohu.
- Inspirovat občany, aby se zapojili do procesu MA21, může být dost složitý úkol.
Zejména v případě, když rozhodování, které se tak těsně dotýkalo jejich života,
probíhalo někde daleko od nich, bez možnosti ho nějak ovlivnit. Připravit se na úzkou
spolupráci s veřejností může být pro místní zastupitelstva velký kvalitativní skok.
Mnoho aktivit, které v současnosti probíhají, by se dalo nazvat MA21, např.
obnova parků a památek, péče o krajinu, podpora šetrného vytápění apod.
MA21 je však dlouhodobá, jasně stanovená a společenskými skupinami a
veřejností přijatá strategie UR obcí, krajů či Místních akčních skupin (MAS)
. Pokud se podnikají pouze jednotlivé akce bez dlouhodobého směřování,
nelze mluvit o MA21.214
133
Obrázek 68 SDG 11: Sustainable Cities and Communities.215
Charakteristické znaky udržitelného společenství
(v obdobném duchu je charakterizována udržitelně se rozvíjejí společnost v poslední
kapitole):216
• Zdroje jsou využívány efektivně a odpad je minimalizován uzavřenými cykly.
• Znečisťování je omezené na stupeň, se kterým se přírodní systémy dokáží vyrovnávat.
• Je oceňována a chráněna rozmanitost přírody (biodiverzita).
• Tam, kde je to možné, jsou místní potřeby uspokojovány z místních zdrojů.
• Obyvatelé mají možnost získat pitnou vodu a jídlo v potřebném množství a
dostatečné kvalitě.
• Lidé mají možnost získat odpovídající bydlení.
• Každý má příležitost získat uspokojivou práci, místní ekonomika není závislá na
několika málo provozovatelích, ale je různorodá.
• Zdraví člověka je chráněno vytvářením bezpečného, zdravého a příjemného ŽP a
zajištěním zdravotních služeb, které zdůrazňují prevenci před nemocí, stejně jako řádnou
péči o nemocné. Je podporován zdravý způsob života.
• Lidská sídla i krajina jsou harmonicky rozvíjena v souladu s urbanistickými zásadami.
• Přístup k účelovým zařízením, službám, zboží a lidem není dosahován na úkor ŽP ani
omezován pouze na ty, kdo mají auto.
134
• Lidé žijí beze strachu z individuálního násilí, ze zločinu nebo z perzekuce kvůli jejich
vyznání, rase, pohlaví nebo sexuální orientaci.
• Každý má přistup ke vzdělání, profesionální přípravě, poznání a informacím, které
jsou potřeba, aby zaujal svou úlohu ve společnosti.
• Občanům je umožněno podílet se na rozhodování.
• Jsou dostupné příležitosti k aktivnímu užívání volného času.
• Kulturní rozmanitost a místní zvláštnosti jsou ceněny a chráněny.
• Místní akce a aktivity respektují globální souvislosti.
• Vlastnická práva jsou stabilní a jsou vykonávána zodpovědně.
6.7. Hodnocení udržitelnosti rozvoje – indikátory
Zda se dotyčný stát (či obec, region, atd.) vyvíjí udržitelným způsobem je
potřeba určitým způsobem měřit. Je tedy potřeba využít vhodných
kvantitativních informací.
• Nejlépe komunikovatelnými informacemi jsou indikátory.
- Např. % lidí pod hranicí chudoby, HDP, emise GHG, atd.
• Indikátory jednoduše a srozumitelně prezentují i laické veřejnosti složité komplexní jevy
bez užití statistických metod či popisů vzájemných souvislostí.
• Indikátory musí mít vztah ke všem rozměrům TUR, ale zároveň nezahltit veřejnost a
politiky množstvím informací.
Indikátory lze rozdělit na klíčové a agregované:217
• Klíčové indikátory dávají jednoduchou a jasnou informaci o sledované oblasti, jsou
srozumitelné pro širokou veřejnost a atraktivní pro politiky. Navíc ale musí být i
dostatečně reprezentativní (značně korelovat s dalšími jevy). V sociální oblasti je
klíčovým indikátorem např. míra nezaměstnanosti, v environmentální oblasti pak např.
emise skleníkových plynů.
• Agregované indikátory shrnují více skutečností a jejich cílem je poskytnout celkový obraz
o sledované oblasti. U tohoto typu ukazatelů je nutné vybrat vhodné proměnné, které se
zahrnou do konstrukce indikátoru a také těmto proměnným přiřadit správné váhy.
V ekonomické oblasti je agregovaným indikátorem např. HDP, v sociální Index lidského
rozvoje a environmentální oblasti pak Index environmentální udržitelnosti.
6.7.1. Úroveň OSN
Zpráva o udržitelném rozvoji (The Sustainable Development Report, SDR) každý rok
kontroluje pokroky v naplňování SDGs od roku 2015, kdy byly přijaty 193 zeměmi OSN.
Poslední správa z roku 2023 obsahuje 97 indikátorů UR, které pokrývají17 indikátorových
skupin (rozdělených do oblastí sociální, environmentální a ekonomické) (Trendy pro
regiony a příjmové skupiny Obr. 9).
135
V celosvětovém měřítku se děje stále více aktivit v duchu UR, řada indikátorů se zlepšuje
(6.4.3), nicméně mnoho indikátorů včetně environmentálních se naplňovat nedaří (Obrázek
59). Toto však platí, pokud bude přetrvávat stávající přístup politické reprezentace a
veřejnosti. Ke změně k lepšímu a snad i dosažení UR však může dojít, nicméně je třeba
přehodnotit politiky v klíčových oblastech, jako je světová ekonomika (kap. 10), zemědělská
produkce (kap. 8), výroba energie (kap. 9) a celkový přístup ke spotřebě zdrojů (kap. 14).
Pro provedení těchto změn je důležitá jak vhodná environmentální legislativa (kap. 11), tak
především základní přehodnocení etického vztahu člověka a ŽP (kap. 13.4).
6.7.2. Národní úroveň
Každý stát si může vybrat vlastní skupinu indikátorů vhodných pro jeho specifika. Většinou
se vybírá dle dostupnosti dat (která v ČR sbírá většinou Český statistický úřad). Sada
indikátorů se stále vyvíjí (mění), aktuální sadu indikátorů určuje ČR 2030 (kap. 6.6.3. V roce
2023 bylo relevantních 177 indikátorů ČR 2030 a 39 indikátorů kvality života. Souhrnné
vyhodnocení těchto indikátorů k roku 2023 zobrazuje Obrázek 60.
Obrázek 69 Vývoj (hodnoty a trendy) v naplňování SDGs rozdělen dle regionů a příjmu (2023).
136
Obrázek 70 Headlinové indikátory UR ČR (2023).218
6.7.3. Ekologická stopa
Indikátorem udržitelnosti způsobu života z pohledu využívání zdrojů je ekologická stopa
(Ecological Footprint). Tento indikátor patří mezi indikátory jak na globální, tak i národní a
místní úrovni (kap. 7.8).
137
Obrázek 71 Ekologická stopa světové populace 1961-2019 (2020-2022 je odhad). Ekologická stopa
je vyjádřena jako počet Zemí, které by udržitelným způsobem uspokojili globální spotřebu zdrojů).219
Ekologická stopa představuje míru, jak moc jeden člověk, obyvatelé jednoho státu či lidstvo
jako celek pro svůj život využívají biologicky produktivní plochy Země. Biologicky
produktivní plochy zahrnují úrodné plochy souše a využívané plochy moří, které jsou nutné
pro poskytování zdrojů, které spotřebováváme, a také pro ukládání a degradaci odpadů, které
produkujeme za použití aktuálních technologií a zacházení se zdroji (tedy včetně CO2 jako
odpadním plynem při výrobě energie).
• Ekologická stopa je
vyjadřována v globálních
hektarech (gha), čímž je
vyjádřeno využívání zdrojů,
např. jednotlivce, které
pocházejí z celého světa (díky
globálnímu obchodu).
• Globální hektar představuje
průměrnou obnovitelnou
kapacitu všech biologicky
produktivních ploch Země
vztaženou na jeden hektar.
V roce 2019 Země
disponovala obnovitelným
přírůstkem ekosystémů a
jejich využitelnou kapacitou
pro „pohlcování“ odpadů v rozsahu přibližně 12,2 mld. ha biologicky produktivní plochy
(děleno počtem lidí (7.7 mld v 2019) = 1,58 gha na člověka).220
• Lidstvo však využívá kapacity ekosystémů odpovídající přibližně 20.02 mld. Ha
biologicky produktivní plochy (2,6 gha na člověka k roku 2019 ).220
• K dispozici jsou pouze zdroje, které se vytvoří na jedné Zemi, spotřebováváme tedy již
samotný kapitál – tedy zdroje (nikoliv pouze jejich obnovitelný přírůstek), případně se
Obrázek 72 Ekologická stopa, biokapacita a ekologický deficit ČR
(2019).220
138
vyprodukovaný odpad hromadí (nestačí být přirozenými mechanismy odbouráván, viz
např. růst koncentrace „odpadního plynu“ CO2 v atmosféře).
• Ekologická stopa závisí na životním stylu osob, proto se v jednotlivých státech liší.
Některé státy vykazují podstatně větší ekologickou stopu na obyvatele, než je průměr, jiné
naopak podstatně nižší (Tabulka 5).
• Život na dluh budoucích generací je neudržitelný způsob života. Žádoucí je tedy
ekologickou stopu snížit, a to především v průmyslově rozvinutých zemích s největší
ekologickou stopou.
• Předpověď vývoje ekologické stopy je však špatná, neboť neustále roste jak průměrná
ekologická stopa na obyvatele, tak i počet obyvatel Země (Obrázek 71).
Tabulka 5 Srovnání ekologické stopy jednotlivých zemí a dostupného množství globálních hektarů
na Zemi v roce 2019. Udržitelné využívání přírodních zdrojů je v průměru 1,7 gha na osobu.220,221
Vývoj indikátoru v ČR
Hodnota ekologické stopy ČR pro rok 2022 je 53 mil globálních hektarů (gha), což je 5,06
gha/obyvatele. Dostupná biokapacita dosahuje 26 mil. gha, tedy 2,52 gha/obyvatele.
Ekologický dluh ČR v roce 2022 tedy dosahoval 26 mil. gha (2,56 gha/obyvatele). Z hlediska
časového vývoje ekologická stopa ČR mírně klesá, zatímco dostupná biokapacita zůstává
stejná. 222
2019
Populace
(miliony)
Celková
ekologická stopa
(gha/osoba)
Ekologický deficit (-) nebo
rezerva (+) (gha/osoba)
Svět 7 765,0 2,60 -1,00
Afrika 1 327,7 1,19 -0,13
Asie 4 629,0 2,26 -1,59
Kanada 37,5 7,88 6,61
USA 334,3 7,78 -4,06
Evropa 746,2 4,86 -1,57
Rakousko 8,9 5,79 -2,92
Česko 10,5 5,68 -3,25
Francie 64,4 4,85 -2,16
Německo 83,2 4,73 -3,13
Maďarsko 9,8 3,97 -1,40
Slovensko 5,5 4,55 -1,91
Norsko 5,4 5,32 1,57
Velká Británie 66,8 3,87 -2,73
139
? Porozumění tématu - otázky a úkoly ?
1) Definujte koncept UR (dle publikace Naše společná budoucnost, 1987)
2) Na jakých třech základních úrovních je potřeba provést zásadní změny, aby bylo dosažení
UR možné?
3) Co se praví Velkém zákonu Irokézů ve vztahu k UR?
4) Které tři důležité události se odehrály v roce 1972 – ve vztahu k problematice UR?
5) S jakým typem znečištění se dle I. Gándhíové musí Indie vypořádat nejdříve (proneseno
v roce 1972).
6) Které významné události se ve vztahu k UR staly v letech: 1987, 1992, 2000, 2002, 2012
a 2015?
7) Které významné dokumenty byly přijaty na Summitu Země; kdy a kde?
8) Kolik je rozvojových cílů milénia a kdy a kde bylo k jejich realizaci nakročeno? Na které
významné globální konferenci byla vyjádřena podpora jejich naplňování? Vyjmenujte tyto
cíle a charakterizujte úspěch jejich dosahování.
9) Které tři základní pilíře tvoří koncept UR a z jakých deseti principů vychází?
10) Deklarace z Ria o ŽP a rozvoji stanovila 27 zásad UR, charakterizujte alespoň tři.
11) Agenda 21 určila pro realizaci UR stěžejní roli tzv. Hlavních skupin obyvatel. O koho jde?
12) Jaké byly hlavní výstupy konference Rio+20 a v kterém dokumentu jsou sepsané?
13) Který stěžejní strategický dokument ve vztahu k UR byl přijat v roce 2006 v EU?
14) Kolik je Cílů udržitelného rozvoje a jaké to jsou?
15) Jak by se dali definovat Zelená dohoda pro Evropu and Fit for 55?
16) Který strategický dokument ve vztahu k UR byl přijat v roce 2010 v ČR a který vládní
orgán ho připravil?
17) Jaký je rozdíl mezi Agendou 2030 a dokumentem R 2030?
18) Co je to MA21?
19) Jakým způsobem se měří udržitelnost rozvoje společnosti? V kterém dokumentu je toto
měření na národní úrovni reportováno?
20) Jaká je perspektiva dosažení UR dle aktuálního vývoje? Vysvětlete.
140
Použitá literatura
1. Kohák, E. Zelená svatozář - Kapitoly z ekologické etiky. (Slon, 2006).
2. Rynda, I. Diskuze o udržitelném rozvoji. (2013).
3. Crutzen, P. J. Geology of mankind. Nature 415, 23 (2002).
4. UNEP. One Planet Many People. United Nations Environment Programme (2005).
5. IPCC. Climate Change and Land. https://www.ipcc.ch/site/assets/uploads/2019/11/Headlinestatements_Final.pdf
(2017).
6. Rockström, J. et al. A safe operating space for humanity. Nature 461, 472–475 (2009).
7. Jonas, H. Princip odpovědnosti. (Oikúmené, 1997).
8. Meadows, D., Randers, J. & Meadows, D. Limits to Growth: The 30-Year Global Update. (Chelsea
Green Publishing, 2004).
9. Worldwatch Institute. State of the World 2008: Innovations for a Sustainable Economy. (2008).
10. Our World In Data. Share of consumer expenditure spent on food.
https://ourworldindata.org/grapher/share-of-consumer-expenditure-spent-on-food (2021).
11. United Nations: Statistics Division. End poverty in all its forms everywhere.
https://unstats.un.org/sdgs/report/2022/goal-01/ (2021).
12. United Nations: Department of Economic and Social Affairs. The Sustainable Development Goals
Report 2022. (2022).
13. UNEP. Goal 1: No poverty. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainable-developmentgoals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-1-no
(2020).
14. Wall, T. The Millennium Development Goals Report. (UN, 2012).
15. Bajgar, M. Dejte jim to „cash“. RESPEKT (2013).
16. USDA Economic Research Service (ERS). Share of consumer expenditure spent on food. Our World in
Data https://ourworldindata.org/grapher/share-of-consumer-expenditure-spent-on-food (2021).
17. Hannah Ritchie. What is childhood wasting? Our World in Data https://ourworldindata.org/wastingdefinition
(2022).
18. The World Bank. Prevalence of undernourishment (% of population).
https://data.worldbank.org/indicator/SN.ITK.DEFC.ZS?end=2020&start=2001&view=chart (2020).
19. Our World In Data. Obesity is one of the leading risk factors for early death.
https://ourworldindata.org/obesity#obesity-is-one-of-the-leading-risk-factors-for-early-death (2023).
20. Assadourian, E. Vital Signs. (2008).
21. Civil Eats. How Corn Ethanol for Biofuel Fed Climate Change. https://civileats.com/2022/02/14/howcorn-ethanol-for-biofuel-fueled-climate-change/
(2022).
22. UNEP. Goal 2: Zero Hunger. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainable-developmentgoals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-2
(2020).
23. World Food Programme. Five Steps to Zero Hunger. https://medium.com/world-food-programmeinsight/five-steps-to-zero-hunger-e7975823a87c#.gpwayxg0i
(2017).
24. Blesh, J., Hoey, L., Jones, A. D., Friedmann, H. & Perfecto, I. Development pathways toward “zero
hunger”. World Dev 118, 1–14 (2019).
25. Smart Food. Smart Food. https://www.smartfood.org/ (2023).
26. Amadou, I. & Lawali, S. Smart Management of Malnutrition Using Local Foods: A Sustainable Initiative
for Developing Countries. Front Sustain Food Syst 6, 725536 (2022).
27. Wikipedia. Amartya Sen. http://en.wikipedia.org/wiki/Amartya_Sen (2013).
28. Agrifood Networks. Resilient Food Systems - Food Aid is not a Solution to Zero Hunger - Foodlog.
https://agrifoodnetworks.org/article/food-aid-is-not-a-solution-to-zero-hunger (2023).
29. Adams, S. Obesity killing three times as many as malnutrition. The Telegraph
http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/9742960/Obesity-killing-three-times-as-many-as-
141
malnutrition.html (2012).
30. Kerski, J. & Ross, S. The essentials of the Environment. (Hodder Education, 2005).
31. Organisation, W. H. World malaria report 2021. World Health Organization (2021).
32. Max Roser and Hannah Ritchie. Malaria. Our World in Data https://ourworldindata.org/malaria (2022).
33. UNAIDS. Global HIV & AIDS statistics — Fact sheet. https://www.unaids.org/en/resources/fact-sheet
(2023).
34. Max Roser and Hannah Ritchie. HIV / AIDS. Our World in Data https://ourworldindata.org/hiv-aids
(2023).
35. Joint United Nations Programme on HIV/ AIDS. IN DANGER: UNAIDSUNAIDS Global AIDS Update
2022. (2022).
36. Centers for Disease Control and Prevention. Malaria Worldwide - How Can Malaria Cases and Deaths
Be Reduced? - Insecticide-Treated Bed Nets. (2019).
37. BBC News. New malaria vaccine is world-changing, say scientists. https://www.bbc.com/news/health-
62797776 (2022).
38. Green, E. C., Halperin, D. T., Nantulya, V. & Hogle, J. A. Uganda’s HIV prevention success: the role of
sexual behavior change and the national response. AIDS Behav 10, 335–46; discussion 347-50 (2006).
39. Carson, R. Silent Spring. (1962).
40. Centers for Disease Control and Prevention. Malaria Worldwide - How Can Malaria Cases and Deaths
Be Reduced? - Drug resistance in the Malaria Endemic World. (2019).
41. Future Population Growth - Our World in Data. https://ourworldindata.org/future-population-
growth#two-centuries-of-rapid-global-population-growth-will-come-to-an-end.
42. Our World In Data. Population Growth. https://ourworldindata.org/population-growth#two-centuriesof-rapid-global-population-growth-will-come-to-an-end
(2023).
43. Our World in Data. Fertility Rate. https://ourworldindata.org/fertility-rate (2023).
44. Wikipedia. IPAT. http://en.wikipedia.org/wiki/I_=_PAT (2013).
45. Gasana, J. Remember Rwanda? http://www.worldwatch.org/node/524 (2002).
46. Engelman, R. More Population, Nature, and What Women Want. (2008).
47. Wikipedia. One-child policy. http://en.wikipedia.org/wiki/One-child_policy (2013).
48. Hayes, A. What Was China’s One-Child Policy? Its Implications and Importance.
https://www.investopedia.com/terms/o/one-child-policy.asp (2022).
49. Hayes, A. One-Child Policy. https://www.investopedia.com/terms/o/one-child-policy.asp (2021).
50. Wikipedia. One-child policy. http://en.wikipedia.org/wiki/One-child_policy (2013).
51. Steffen, W. et al. Planetary boundaries: Guiding human development on a changing planet. Science
(1979) 347, (2015).
52. Wang-Erlandsson, L. et al. A planetary boundary for green water. Nature Reviews Earth and
Environment vol. 3 380–392 Preprint at https://doi.org/10.1038/s43017-022-00287-8 (2022).
53. Freshwater planetary boundary “considerably” transgressed: New research.
https://news.mongabay.com/2022/04/freshwater-planetary-boundary-considerably-transgressed-new-
research/.
54. Biermann, F. & Kim, R. E. The Boundaries of the Planetary Boundary Framework: A Critical Appraisal
of Approaches to Define a “Safe Operating Space” for Humanity. Annu Rev Environ Resour 45, 497–
521 (2020).
55. Kimbrough, L. We’ve crossed the land use change planetary boundary, but solutions await.
https://news.mongabay.com/2022/08/weve-crossed-the-land-use-change-planetary-boundary-butsolutions-await/
(2022).
56. National Geoaphic. The Greenhouse Effect and our Planet. National Geographic
https://education.nationalgeographic.org/resource/greenhouse-effect-our-planet/ (2023).
142
57. Wikipedia. Greenhouse gas. Wikipedia https://en.wikipedia.org/wiki/Greenhouse_gas (2023).
58. Our World in Data. Emissions by sector. https://ourworldindata.org/emissions-by-sector (2023).
59. Climate Watch. Key Visualizations. https://www.climatewatchdata.org/keyvisualizations?visualization=3
(2019).
60. NASA. Carbon Dioxide . NASA https://climate.nasa.gov/vital-signs/carbon-dioxide/ (2023).
61. World Meteorological Organization. WMO update: 50:50 chance of global temperature temporarily
reaching 1.5°C threshold in next five years | World Meteorological Organization.
https://public.wmo.int/en/media/press-release/wmo-update-5050-chance-of-global-temperaturetemporarily-reaching-15°c-threshold
(2022).
62. Steffen, W. et al. Planetary boundaries: Guiding human development on a changing planet. Science
(1979) 347, (2015).
63. IPCC. Intergovernmental Panel on Climate Change. https://www.ipcc.ch/ (2023).
64. McCarthy, J. Climate Change: Impacts, Adaptation & Vulnerability. Ipcc Working Group 10032 (2001).
65. Earth, B. Global Temperature Report for 2021. https://berkeleyearth.org/global-temperature-report-for-
2021/ (2021).
66. World Economic Forum. Co2 levels in atmosphere at their highest in 800,000 years.
https://www.weforum.org/agenda/2018/05/earth-just-hit-a-terrifying-milestone-for-the-first-time-inmore-than-800-000-years
(2018).
67. BBC News. Climate change: Current warming ‘unparalleled’ in 2,000 years.
https://www.bbc.com/news/science-environment-49086783 (2019).
68. NOAA. Climate change: Global sea level. NOAA https://www.climate.gov/newsfeatures/understanding-climate/climate-change-global-sea-level
(2022).
69. IPCC. AR6 Climate Change 2021: The Physical Science Basis. https://www.ipcc.ch/report/sixthassessment-report-working-group-i/
(2021).
70. EPA. Forests Impacts & Adaptation. http://www.epa.gov/climatechange/impactsadaptation/forests.html#impacts
(2013).
71. College of Natural Resources News. 5 Ways Climate Change Impacts Forests.
https://cnr.ncsu.edu/news/2021/08/5-climate-change-impacts-forests/ (2021).
72. Vidal, J. Melting Arctic ice clears the way for supertanker voyages. The Guardian
http://www.theguardian.com/environment/2011/oct/05/melting-arctic-ice-supertankers (2011).
73. Vidal, J. Melting Arctic ice clears the way for supertanker voyages. The Guardian
http://www.theguardian.com/environment/2011/oct/05/melting-arctic-ice-supertankers (2011).
74. Goldenberg, S. America’s first climate refugees. The Guardian
http://www.theguardian.com/environment/interactive/2013/may/13/newtok-alaska-climate-changerefugees?guni=Resource:promo-related-article
US Alaska climate refugees:microapp guardiannewsinteractives-static:Alaska:
climate refugees (2013).
75. Salas, R. N. & Jha, A. K. Climate change threatens the achievement of effective universal healthcare.
The BMJ 366, (2019).
76. UNEP. Goal 10: Reduced inequalities. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-10
(2020).
77. Wikipedia. List of countries by carbon dioxide emissions.
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_carbon_dioxide_emissions (2013).
78. Tollefson, J. & Monastersky, R. The global energy challenge: Awash with carbon. Nature 491, 654–5
(2012).
79. Stop fossil fuels. Carbon Emissions & Atmospheric Concentration.
https://stopfossilfuels.org/politicians-not-enough/carbon-emissions-concentration/ (2018).
80. Wikisource. Doha Amendment to the Kyoto Protocol.
143
http://en.wikisource.org/wiki/Doha_Amendment_to_the_Kyoto_Protocol (2012).
81. UNFCCC. The Paris Agreement. https://unfccc.int/process-and-meetings/the-paris-agreement (2023).
82. European Commission. A European Green Deal. https://commission.europa.eu/strategy-andpolicy/priorities-2019-2024/european-green-deal_en
(2023).
83. NOAA. Climate Models. https://www.climate.gov/maps-data/climate-data-primer/predictingclimate/climate-models
(2023).
84. Marshall, M. Terraforming Earth: Geoengineering megaplan starts now. NewScientist (2013).
85. Worldwatch Institute. State of the World 2008: Innovations for a Sustainable Economy. (2008).
86. United Nations Sustainable Development. UN Report: Nature’s Dangerous Decline ‘Unprecedented’;
Species Extinction Rates ‘Accelerating’.
https://www.un.org/sustainabledevelopment/blog/2019/05/nature-decline-unprecedented-report/
(2019).
87. NPR. These Animals Might Go Extinct Because No One Wants To Eat Them.
https://www.npr.org/sections/thesalt/2015/04/24/401965111/these-animals-might-go-extinct-becauseno-one-wants-to-eat-them
(2015).
88. Tollefson, J. Humans are driving one million species to extinction. Nature vol. 569 171 Preprint at
https://doi.org/10.1038/d41586-019-01448-4 (2019).
89. Phys.org. Half world’s birds in decline, species moving ‘ever faster’ to extinction.
https://phys.org/news/2022-09-world-birds-decline-species-faster.html (2022).
90. IUCN. IUCN Red List of Threatened Species. https://www.iucnredlist.org/ (2023).
91. FAO. The status of fishery resources. https://www.fao.org/3/cc0461en/online/sofia/2022/status-offishery-resources.html
(2022).
92. UNEP. Goal 14: Life below water. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-14
(2020).
93. United Nations. Species Extinction Rate Hundreds of Times Higher Than in Past 10 Million Years,
Warns Secretary-General Observance Message, Urging Action to End Biodiversity Loss by 2030.
https://press.un.org/en/2022/sgsm21291.doc.htm (2022).
94. Rockström, J. et al. A safe operating space for humanity. Nature 461, 472–475 (2009).
95. BirdLife International. State of the World’s Birds. https://www.birdlife.org/papers-reports/state-of-theworlds-birds-2022/
(2022).
96. Reuters. The collapse of insects. https://www.reuters.com/graphics/GLOBALENVIRONMENT/INSECT-APOCALYPSE/egpbykdxjvq/
(2023).
97. Green Pest Services. How Many Insects are There? https://greenpestservices.net/how-many-insects-arethere/
(2023).
98. UNEP. Convention of Biological Diversity. https://www.cbd.int/ (2023).
99. UNFCCC. New International Biodiversity Agreement Strengthens Climate Action.
https://unfccc.int/news/new-international-biodiversity-agreement-strengthens-climate-action (2022).
100. Copernicus. 2019’s Ozone Hole in Context. https://atmosphere.copernicus.eu/2019s-ozone-hole-context
(2020).
101. UNEP. Ozone layer recovery is on track, helping avoid global warming by 0.5°C.
https://www.unep.org/news-and-stories/press-release/ozone-layer-recovery-track-helping-avoid-globalwarming-05degc
(2023).
102. Inman, M. Laughing Gas Biggest Threat to Ozone Layer, Study Says.
http://news.nationalgeographic.com/news/2009/08/090827-laughing-gas-ozone.html (2009).
103. EPA. Health and Environmental Effects of Ozone Layer Depletion.
http://www.epa.gov/ozone/science/effects/index.html (2011).
104. EPA. The Montreal Protocol on Substances that Deplete the Ozone Layer.
144
http://www.epa.gov/ozone/intpol/index.html (2012).
105. Climate & Clean Air Coalition. Hydrofluorocarbons (HFCs). https://www.ccacoalition.org/short-livedclimate-pollutants/hydrofluorocarbons-hfcs
(2023).
106. European Commission. Climate-friendly alternatives to HFCs. https://climate.ec.europa.eu/euaction/fluorinated-greenhouse-gases/climate-friendly-alternatives-hfcs_en
(2023).
107. Meadows, D. D., Randers, J. & Meadows, D. D. Limits to Growth: The 30-Year Global Update. (Chelsea
Green Publishing, 2004).
108. Ravilious, K. Save the Ozone Layer, Give Global Warming a Boost? National Geographic
http://news.nationalgeographic.com/news/2010/01/100127-ozone-hole-global-warming/ (2010).
109. NewScientist. Climate bonanza through ozone-hole healing. NewScientist
http://www.newscientist.com/article/mg19325943.200-climate-bonanza-through-ozoneholehealing.html#.UimXzT9SZI0
(2007).
110. Meadows, D., Randers, J. & Meadows, D. Limits to Growth: The 30-Year Global Update. (Chelsea
Green Publishing, 2004).
111. Alaska Ocean Acidification Network. Intro to OA. https://aoan.aoos.org/intro-to-oa/ (2023).
112. Allemand, D. & Osborn, D. Ocean acidification impacts on coral reefs: From sciences to solutions.
Regional Studies in Marine Science vol. 28 100558 Preprint at
https://doi.org/10.1016/j.rsma.2019.100558 (2019).
113. IEA. Nitrogen demand by end use and scenario, 2020-2050 – Charts – Data & Statistics.
https://www.iea.org/data-and-statistics/charts/nitrogen-demand-by-end-use-and-scenario-2020-2050
(2021).
114. Brownlie, W. J., Sutton, M. A., Heal, K. V., Reay, D. S. & Spears (eds.), B. M. Our Phosphorus Future.
UK Centre for Ecology & Hydrology, Edinburgh (2022). doi:10.13140/RG.2.2.17834.08645.
115. WRI. World Hypoxic and Eutrophic Coastal Areas. World Resources Institute
http://www.wri.org/map/world-hypoxic-and-eutrophic-coastal-areas (2008).
116. Initiative, H. C. How we transform the landscape and exceed the planetary boundary. https://helmholtzklima.de/en/planetary-boundaries-land-use-deforestation
(2022).
117. Review, G. F. Deforestation Linked to Agriculture. https://research.wri.org/gfr/forest-extent-
indicators/deforestation-agriculture#how-much-forest-has-been-replaced-by-specific-agriculturalcommodities
(2023).
118. Winkler, K., Fuchs, R., Rounsevell, M. & Herold, M. Global land use changes are four times greater
than previously estimated. Nat Commun 12, 1–10 (2021).
119. UNEP. Goal 15: Life on land. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainable-developmentgoals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-15
(2020).
120. Körner, C. A matter of tree longevity: Tree longevity rather than growth rate controls the carbon capital
of forests. Science vol. 355 130–131 Preprint at https://doi.org/10.1126/science.aal2449 (2017).
121. World Economic Forum. Low-income communities lack access to clean water. It’s time for change.
World Economic Forum https://www.weforum.org/agenda/2022/08/access-clean-water-inequalityfinancing/
(2022).
122. Hannah Ritchie and Fiona Spooner. Clean Water. Our World in Data https://ourworldindata.org/cleanwater
(2019).
123. Environment & Society Portal. State of the World 2008: Innovations for a Sustainable Economy.
https://www.environmentandsociety.org/mml/state-world-2008-innovations-sustainable-economy
(2008).
124. UNSTAT. Goal 6:Ensure availability and sustainable management of water and sanitation for all.
https://unstats.un.org/sdgs/report/2022/goal-06/.
125. UN. The Millennium Development Goals Report 2015.
145
www.un.org/millenniumgoals/2015_MDG_Report/pdf/MDG%20report%202015%20presentation_fina
l.pdf (2015).
126. WHO. Drinking-water. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/drinking-water (2023).
127. IWMI. Revealing the Face of Water Scarcity.
http://www.iwmi.cgiar.org/About_IWMI/Strategic_Documents/Annual_Reports/1998/WSacarcity.pdf
(1998).
128. Development, U. N. S. Water and Sanitation. https://www.un.org/sustainabledevelopment/water-andsanitation/
(2023).
129. Water.org. Women And Water - A Woman’s Crisis. https://water.org/our-impact/water-crisis/womenscrisis/
(2023).
130. The Glass Hammer. World Water Day 2022: Why Water Is A Women’s Issue.
https://theglasshammer.com/2022/03/world-water-day-2022-why-water-is-a-womens-issue/ (2022).
131. WFF. World Wetlands Day - RESTORE & REPLENISH WETLANDS. https://wwfcee.org/news/2february-2022-world-wetlands-day-restore-replenish-wetlands
(2022).
132. UNEP. Goal 6: Clean water and sanitation. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-6
(2020).
133. Ait-Kadi, M. Water for Development and Development for Water: Realizing the Sustainable
Development Goals (SDGs) Vision. Aquat Procedia 6, 106–110 (2016).
134. IWMI. IWMI Annual report 2020.
https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=&cad=rja&uact=8&ved=2ahU
KEwiWp5ftkoKCAxXjhf0HHYIvDzUQFnoECBMQAQ&url=https%3A%2F%2Fwww.iwmi.cgiar.or
g%2FAbout_IWMI%2FStrategic_Documents%2FAnnual_Reports%2F2021%2Fiwmi-annual-report-
2020.pdf&usg=AOvVaw3WGbXIWJIphXHUBTS16Elz&opi=89978449 (2021)
doi:10.5337/2021.210.
135. National Geographic. Once Written Off for Dead, the Aral Sea Is Now Full of Life. National Geographic
https://blog.education.nationalgeographic.org/2018/03/21/once-written-off-for-dead-the-aral-sea-isnow-full-of-life/
(2021).
136. W.P.E. a.s. Koncepce úpraven vody. http://www.wpe.cz/produkty/uprava-vody-22/produktykategorie/koncepce-upraven-vody-12/
(2008).
137. Hinds, W. C. Aerosol Technology: Properties, Behavior, and Measurement of Airborne Particles.
(1999).
138. NASA Earth Observatory. Aerosols: Tiny Particles, Big Impact.
https://earthobservatory.nasa.gov/features/Aerosols (2023).
139. Seinfeld, J. H. & Pandis, S. N. Atmospheric chemistry and physics. Fundamentals of Physics and
Chemistry of the Atmosphere (John Wiley & Sons, Ltd, 2006). doi:10.1007/978-3-662-04540-4_16.
140. Voosen, P. Cleaner air is adding to global warming. Science (1979) 377, 353–354 (2022).
141. Initiative, H. C. Have we exceeded the planetary boundary for air pollution? https://helmholtzklima.de/en/planetary-boundaries-air-pollution-aerosols
(2022).
142. The New Atlantis. The Truth About DDT and Silent Spring.
https://www.thenewatlantis.com/publications/the-truth-about-ddt-and-silent-spring (2012).
143. Our World in Data. Global plastics production. https://ourworldindata.org/grapher/global-plasticsproduction
(2023).
144. Persson, L. et al. Outside the Safe Operating Space of the Planetary Boundary for Novel Entities. Environ
Sci Technol 56, 1510–1521 (2022).
145. UNEP. Goal 3: Good health and well-being. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-3
(2020).
146. Winter, D. D. N. & Koger, S. M. Psychologie environmentálních problémů. (Portál, 2009).
146
147. Dunbar, R. Friendship: Do animals have friends, too? New Scientist (2014).
148. Lea Uherková. Mozek vytváří naši realitu a předpovídá, co se stane. NAE https://projektnae.cz/o-nas/
(2023).
149. Superionherbs.cz. Člověk má tři mozky. https://www.superionherbs.cz/clovek-ma-tri-mozky/ (2020).
150. K. Kemková, M. H. J. T. K. L. Teorie kognitivní disonance. Psychologon
https://www.psychologon.cz/component/content/article/14-psycholog-online/359-teorie-kognitivnidisonance
(2015).
151. Librová, H. & Petrů, M. Vyrvat se z řádu věcí? Vesmír 84 (2005).
152. Miloslav Petrusek. Společnost transgresivní. Sociologická encyklopedie
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Spole%C4%8Dnost_transgresivn%C3%AD_(PSpol) (2020).
153. White, L. The Historical Roots of Our Ecological Crisis. Science (1979) 155, 1203–1207 (1967).
154. Miroslav Ransdorf. Etika protestantská. Sociologická encyklopedie
https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Etika_protestantsk%C3%A1 (2017).
155. Vácha, M. Křesťanství a environmentální etika. (2013).
156. Zaleha, B. Christian ecology. Fund for Christian Ecology http://www.christianecology.org/ (2013).
157. Sv. František z Assisi. Chvalozpěv stvoření. Pastorace.cz https://www.pastorace.cz/tematicketexty/chvalozpev-stvoreni-sv-frantisek-z-assisi
(1224).
158. King, E. Pope Benedict XVI: the first green pontiff? The Guardian
http://www.theguardian.com/environment/blog/2013/feb/12/pope-benedict-xvi-first-green-pontiff
(2013).
159. Willey, D. Fewer confessions and new sins. BBC News http://news.bbc.co.uk/2/hi/7287071.stm (2008).
160. Kukliš, L. Papež František vydal encykliku o ochraně životního prostředí. Gnosis
https://magazin.gnosis.cz/papez-frantisek-vydal-encykliku-o-ochrane-zivotniho-prostredi/ (2015).
161. Academia. Velký slovník cizích slov. Akademický slovník cizích slov (LEDA spol. s.r.o.).
162. Biology & Geology 4 ESO.
163. Míchal, I., Lacinová, Y., Dejmal, I., Houf, V. & Janda, R. Ekologická stabilita. (Ministerstvo životního
prostředí České republiky, 1994).
164. Wikipedia. Zpětná vazba. http://cs.wikipedia.org http://cs.wikipedia.org/wiki/Zpětná_vazba (2013).
165. Wikipedia. Positive feedback. http://en.wikipedia.org http://en.wikipedia.org/wiki/Positive_feedback
(2013).
166. Carter, J. S. Population Growth, Fluctuations, Dispersal, and Territory.
http://biology.clc.uc.edu/courses/bio303/population characteristics.htm (2005).
167. Dostál, V. Sukcese. priroda.cz http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=484 (2005).
168. Wikipedia. Životní strategie. http://cs.wikipedia.org http://cs.wikipedia.org/wiki/Životní_strategie
(2013).
169. World Resources Institute. A Guide to World Resources 2000-20001: People and Ecosystems. (Elsevier
Science Ltd., 2000).
170. Pearce, F. Earth’s nine life-support systems: Chemical pollution. NewScientist (2010).
171. Tainter, J. A. Kolapsy složitých společností. (Dokořán, 2009).
172. Gasana, J. Remember Rwanda? http://www.worldwatch.org/node/524 (2002).
173. Moldan, B. (Ne)udržitelný rozvoj - Ekologie, hrozba i naděje. (Karolinum, 2001).
174. iRozhlas. ‚Naprostý horor, zde je srdce temnoty.‘ Od hrůzné genocidy ve Rwandě uplynulo čtvrt století.
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/rwanda-genocida-vyroci-hutuove-tutsiove-
vrazdeni_1904061200_och.
175. Marshall, M. Climate change: The great civilisation destroyer?
https://www.newscientist.com/article/mg21528761-600-climate-change-the-great-civilisationdestroyer/
(2012).
147
176. Homer-Dixon, T. The Upside of Down: Catastrophe, Creativity, and the Renewal of Civilization. (Island
Press, 2008).
177. Navrátil, T. & Rohovec, J. Olovo. Vesmír (2006).
178. Bárta, M. & Kovář, M. Kolaps a regenerace: Cesty civilizací a kultur. (Academia, 2013).
179. Diamond, J. Kolaps Proč společnosti zanikají a přežívají. (Academia, 2008).
180. Scheringer, M., Johansson, J. H., Salter, M. . E., Sha, B. & Cousins, I. T. Stories of Global Chemical
Pollution: Will We Ever Understand Environmental Persistence? Environ Sci Technol 56, 17498–17501
(2022).
181. Meadows, D. H., Meadows, D. L., Randers, J. & Behrens III, W. W. The Limits to Growth. (Universe
Books, 1972).
182. Turner, G. A comparison of the Limits to Growth with 30 year reality. Socio-Economics and the
Environment in Discussion (2008).
183. NewScientist. Rescue plan for nature: How to fix the biodiversity crisis.
https://www.newscientist.com/article/mg24933223-300-rescue-plan-for-nature-how-to-fix-thebiodiversity-crisis/
(2021).
184. Nováček, P. Udržitelný rozvoj. (UP Olomouc, 2012).
185. Rynda, I. Trvale udržitelný rozvoj. http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf
(2006).
186. UNEP. Goal 17: Partnerships for the goals. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-17
(2020).
187. Sedláček, T. Rozhovor s Tomášem Sedláčkem. Česká televize
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319299084-suma-sumarum/4947-tomas-sedlacek/ (2012).
188. Constitution.org. The great binding law, Gayanashagowa. Http://www.constitution.org
http://www.constitution.org/cons/iroquois.htm (1998).
189. Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Návrh zákoníku Karla IV., t. zv. Majestas Carolina. Ústav
pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.
http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/antologie/zliteratury/VZCL3/145.pdf (2011).
190. Brundtland, G. H. The Brundtland Report: ‘Our Common Future’. United Nations Environment
Programme vol. 4 (1987).
191. Brundtland, G. H. & World Commission on Environment and Development. Naše společná budoucnost.
(Academia, 1991).
192. OSN. Earth Summit. http://www.un.org/geninfo/bp/enviro.html (1997).
193. Wikipedia & en.wikipedia.org. United Nations Conference on Sustainable Development.
http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Conference_on_Sustainable_Development (2013).
194. Reid, W. V. et al. Ekosystémy a lidský blahobyt, syntéza. (2005).
195. Rynda, I. Trvale udržitelný rozvoj. http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf
(2006).
196. CENIA & Wikipedia. Udržitelný rozvoj. http://cs.wikipedia.org/wiki/Trvale_udr?iteln�_rozvoj (2013).
197. UNEP. Deklarace z Rio de Janeira o životním prostředí a rozvoji. http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/CENMSFL5ZKH1/$FILE/Metod-MA21_06-priloha1-deklaraceUR_0503.pdf
(1992).
198. OSN. Agenda 21. (Ministerstvo životního prostředí, 2000).
199. UNEP. Plan of Implementation of the World Summit on Sustainable Development. (2002).
200. Wikipedia. The future we want.
http://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Conference_on_Sustainable_Development (2013).
201. Ministerstvo životního prostředí. Cíle udržitelného rozvoje. https://www.sdg-data.cz/ (2022).
202. Šimíčková, M. Environmentální ekonomie a environmentální politika. (VŠB - TU, 2006).
203. Rada Evropské unie. Obnovená strategie udržitelného rozvoje Evropské unie. (2006).
148
204. Evropská komise. EVROPA 2020, Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění.
(2010).
205. Becker, W., Norlén, H., Dijkstra, L. & Athanasoglou, S. Wrapping up the Europe 2020 strategy: A
multidimensional indicator analysis. Environmental and Sustainability Indicators 8, 100075 (2020).
206. Becker, W., Norlén, H., Dijkstra, L. & Athanasoglou, S. Wrapping up the Europe 2020 strategy: A
multidimensional indicator analysis. Environmental and Sustainability Indicators 8, (2020).
207. UNEP. Goal 4: Quality education. UNEP https://www.unep.org/explore-topics/sustainabledevelopment-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-4
(2020).
208. The Council of the European union. Fit for 55. https://www.consilium.europa.eu/en/policies/greendeal/fit-for-55-the-eu-plan-for-a-green-transition
(2023).
209. European Commission. Everything EU, in numbers with the Data Crunch.
https://europeancommission.medium.com/everything-eu-in-numbers-with-the-data-crunch-
1fe0a548097d (2021).
210. MŽP. Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR. (Ministerstvo životního prostředí České republiky,
2010).
211. Moldan, B., Kovanda, J. & Hák, T. Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje ČR.
http://www.mzp.cz/cz/situacni_zprava_2012 (2012).
212. Ministerstvo životního prostředí. Česká republika 2030. https://www.mzp.cz/cz/ceska_republika_2030
(2023).
213. OSN. Agenda 21. (Ministerstvo životního prostředí, 2000).
214. ÚKEP. Trvale udržitelný rozvoj. Preprint at (2013).
215. UNEP. Goal 11: Sustainable cities and communities. UNEP https://www.unep.org/exploretopics/sustainable-development-goals/why-do-sustainable-development-goals-matter/goal-11
(2020).
216. CENIA. Správné řízení věcí veřejných. http://www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/ur.pdf
(2006).
217. ÚKEP. Trvale udržitelný rozvoj. Preprint at (2013).
218. Ministerstvo životního prostředí. Fórum udržitelného rozvoje 2023 - Příliš blízký horizont? (2023).
219. Global Footprint Netweork. World Ecological Footprint by Land Scape.
https://www.footprintnetwork.org/resources/data/ (2023).
220. Global Footprint Network. Global Footprint. https://www.footprintnetwork.org/ (2023).
221. PopulationPyramid.net. Population Pyramid. https://www.populationpyramid.net/ (2023).
222. Global Footprint Network. Global Footprint - Country Trends.
https://data.footprintnetwork.org/#/countryTrends?cn=167&type=BCpc,EFCpc (2023).