Základní imunologie
Mgr. Simona Holotová
E3230 Patofyziologie člověka
E3230 Patofyziologie člověka
Podzim 2023

Osnova přednášky
•Základní pojmy
•Historie
•Co je to a na co slouží
•Složky
Ø Typy imunity a jejich konkrétní funkce
•Proč nás imunita zajímá? - Klinické příklady
Ø Alergie, AI, imunodeficience, …
Obsah obrázku coelenterata, umění Popis byl vytvořen automaticky se střední mírou spolehlivosti

základní dráhy, mediátory, přecitlivělost, autoimunita, imunodeficity

Základní pojmy
Ø Imunitní systém = buňky, tkáně a molekuly, které zprostředkovávají odolnost vůči infekcím,
patogenům,…
Ø Imunita = odolnost hostitele vůči patogenům a jejich toxickým účinkům
Ø Imunologie = Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému, jeho struktury a funkce
Ø Imunitní odpověď = kolektivní a koordinovaná reakce na zavedení cizích látek do jedince
zprostředkovaná buňkami a molekulami imunitního systému
Ø Funkce imunitního systému: obranyschopnost – rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu
proti patogenním mikroorganismům
Ø
Cihlová zeď budovy obrys Základní obrazce obrys

Funkce imunitního systému: obranyschopnost – rozpoznání vnějších škodlivin a ochrana organismu
proti patogenním mikroorganismům
Zaroven ale aj autotolerance – rozpoznání vlastních tkání organismu a udržování tolerance vůči nim
Imunologie
Věda zabývající se zkoumáním imunitního systému.
• Funkce imunitního systému:
obranyschopnost – rozpoznání vnějších
škodlivin a ochrana organismu proti
patogenním mikroorganismům
autotolerance – rozpoznání vlastních tkání
organismu a udržování tolerance vůči nim
Imunitní systém = buňky, tkáně a molekuly, které zprostředkovávají odolnost vůči infekcím
Imunologie = studium struktury a funkce imunitního systému
Imunita = odolnost hostitele vůči patogenům a jejich toxickým účinkům
Imunitní odpověď = kolektivní a koordinovaná reakce na zavedení cizích látek do jedince
zprostředkovaná buňkami a molekulami imunitního systému
Úloha imunitního systému
Obrana proti mikrobům
Obrana proti růstu nádorových buněk
zabíjí růst nádorových buněk
Homeostáza
destrukce abnormálních nebo mrtvých buněk (např. mrtvé červené nebo bílé krvinky, komplex
antigen-protilátka)

Historie
•1796: Edward Jenner – očkování proti variole
•2. polovina 19. století = „zlatá éra bakteriologie“: Louis Pasteur, Emil von Behring, Robert Koch,
Ilja Mečnikov
•1.polovina 20. století: komplement, protilátková imunita
•2. polovina 20. století: imunologická tolerance, struktura protilátek, T lymfocytární imunita, HLA
systém, klinická imunologie…

Historie imunologie
• 1796: Edward Jenner – očkování proti variole
• 2. polovina 19. století = „zlatá éra bakteriologie“:
   Louis Pasteur, Emil von Behring, Robert Koch, Ilja Mečnikov
• 1.polovina 20. století: komplement, protilátková imunita
• 2. polovina 20. století: imunologická tolerance, struktura protilátek, T lymfocytární imunita,
HLA systém, klinická imunologie…
Historie očkování
• 1796 - Jenner - první očkování - variola
• 1885 - Pasteur - vzteklina
• 1896 - Wright - břišní tyfus
• 1921 – Calmette, Guérin - tuberkulóza
• 1923 - Ramon, Glenny - záškrt
• 1937 - Theiler - žlutá zimnice
• 1954 - Salk - poliomyelitida
• 1957 - Sabin – poliomyelitida (perorální vakcína)
• 1968 - Gotschlich - Neisseria meningitidis
• Variolizace – aktivní imunizace neštovičným
virem slabá místní reakce vznik imunity
• Metody variolizace: šňupání prachu z
neštovičných strupů, oblékání kontaminovaných
košilek po nemocných dětech, skarifikace kůže
• Komplikace: možný vznik těžkého celkového
onemocnění, přenos dalších infekčních agens
Vakcinace
• Teorie: lidé, kteří se nakazili kravskými
neštovicemi, neonemocněli pravými neštovicemi
• První vakcinace:
14.5.1796 Edward Jenner naočkoval osmiletému chlapci
hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi.
Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, za šest
týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační
dávkou pravých neštovic. Podle Jennerova předpokladu
u chlapce nemoc nepropukla.

The Immune System — Kurzgesagt : coolguides | Science art projects, Cells project, Immunity

ZBRANĚ IMUNITNÍHO SYSTÉMU (často dvojsečné!!):
Fagocyty (požírají mikroby)
Komplement
Protilátky
NK-buňky (zabíjejí infikované a nádorové buňky)
T-lymfocyty (několik typů)
Tisíce různých molekul….
ROZPOZNÁVÁNÍ PATOGENŮ A ABNORMÁLNÍCH BUNĚK POMOCÍ:
- POVRCHOVÝCH RECEPTORŮ
- “ROZPUSTNÝCH RECEPTORŮ”

Cells at Work! Episode 7: Copying Error | Rory Muses



•
r/CellsAtWork - Difference between Cells at Work immune system versus Real Life immune system


Obsah obrázku diagram, kruh, snímek obrazovky Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku kruh,
diagram, text Popis byl vytvořen automaticky

Vznik imunitných buniek

The Immune System — Kurzgesagt Coolguides Science Art, 50% OFF

Obrana proti infekci
• nespecifická
(vrozená, přirozená)
.  proti mnoha různým patogenům
.  již při narození
.  působí okamžitě
.  probíhá vždy stejně
první linie imunitní odpovědi
spoléhá na mechanismy, které existují před infekcí
Na základě genetické výbavy
Spoléhá na již existující součástí systému
Rychlá reakce: během několika minut po infekci
Není konkrétní
Stejné molekuly / buňky reagují na řadu patogenů
Nemá paměť
Stejná odpověď po opakované expozici
Nevede k klonální expanzi
Mechanické  bariéry / vylučování na povrchu kůže, kyselé pH v žaludku, řasinky
Humorální mechanismy
Lysozymy, bazické proteiny, komplement, interferony
Mechanismy buněčné obrany
přirození zabíječi (NK buňky) neutrofily, makrofágy, žírné buňky, bazofily, eosinofily
• specifická
(získaná, adaptivní)
.  proti konkrétnímu patogenu
. vyvíjí se postupně
.  nástup účinku pomalejší
.  při opakovaném kontaktu výraznější
Druhá linie odpovědi (pokud selže vrozená imunita)
spoléhá na mechanismy zahrnující buněčnou paměť
klíčové T- a B- lymfocyty
Založená na rezistenci získané během života
Spoléhá na genetické pozadí jedince i buněčný růst
Reakce je pomalejší, v řádu dní
Je konkrétní
Každá buňka reaguje na jeden epitop na antigenu
Má anamnestickou paměť
Opakovaná expozice vede k rychlejší a silnější reakci
Vede k klonální expanzi
T-lymfocyty
Buněčně zprostředkovaná imunitní odpověď (CMIR)
Eliminace intracelulárních mikrobů, které přežívají uvnitř fagocytů nebo jiných infikovaných buněk
B-lymfocyty
Humorální imunitní odpověď (HIR)
zprostředkovaná protilátkami
Eliminace intracelulárních mikrobů či jejich toxinů

Časová osa průběhu imunitní reakce

Vysvetlenie preco prva a druha linia imunity

Nespecifická imunita



•Fagocyty
•Neutrofily (polymorfonukleáry) – proti původcům hnisavých infekcí (většina bakterií)
•Makrofágy – proti intracelulárně se množícím agens (intracelulární bakterie, viry) monocyt
makrofág
•NK buňky
•z angl. natural killers – přirození zabíječi
•velké granulární lymfocyty
•obrana proti virovým infekcím
•
Infikovaná buňka
 a NK buňka

Komplementový systém
•systém bílkovin přítomných v krevním séru C1 – C9 (fragmenty a, b)
•aktivace klasickou, alternativní a lektinovou drahou
•kaskádový jev – produkt jedné reakce katalyzuje další reakci
•Význam: chemotaxe (C5a, C3a), anafylaxe (C3a, C5a), opsonizace (C3b), lýza buněk (membránový
útočný komplex C56789)

Komplementový systém
• systém bílkovin přítomných v krevním séru C1 –
C9 (fragmenty a, b)
• aktivace klasickou, alternativní a lektinovou
drahou
• kaskádový jev – produkt jedné reakce katalyzuje
další reakci
• Význam: chemotaxe (C5a, C3a), anafylaxe
(C3a, C5a), opsonizace (C3b), lýza buněk
(membránový útočný komplex C56789)
MHC
Hlavní histokompatibilní komplex (MHC) je součástí genomu všech obratlovců, které kódují molekuly
důležité pro imunitní rozpoznávání.
U lidí je MHC shluk genů umístěných na chromozomu 6, které kódují proteiny MHC nazývané také lidský
leukocytární antigen (HLA).
MHC proteiny jsou sadou proteinů na povrchu buněk a v rámci adaptivní části imunitního systému jsou
nutné pro prezentaci antigenu, což zase určuje jeho histokompatibilitu.
Hlavní funkcí molekul MHC je vázat se na peptidové antigeny a zobrazit je na buněčném povrchu k
rozpoznání příslušnými T-buňkami.
Z mnoha genů v lidském MHC jsou považovány za důležité ty, které kódují MHC proteiny třídy I, třídy
II a třídy III.

MHC/ HLA
•Hlavní histokompatibilní komplex (MHC) je součástí
•   genomu všech obratlovců, které kódují molekuly
•   důležité pro imunitní rozpoznávání.
•MHC je nazývané také lidský leukocytární antigen (HLA).
•MHC proteiny jsou sadou proteinů na povrchu buněk a v rámci adaptivní části imunitního systému
jsou nutné pro prezentaci antigenu, což zase určuje jeho histokompatibilitu.
•Hlavní funkcí molekul MHC je vázat se na peptidové antigeny a zobrazit je na buněčném povrchu k
rozpoznání příslušnými T-buňkami.
•Z mnoha genů v lidském MHC jsou považovány za důležité ty, které kódují MHC proteiny třídy I,
třídy II a třídy III.
•
HLA Gene May Predict if Cancer Immunotherapy Will Work - NCI

Funkce MHC
•Zpracování a prezentace antigenu
Jaderná buňka normálně obsahuje peptidy, většinou
•vlastní peptidy odvozené z obratu bílkovin a vadných
•ribozomálních produktů. Také během virové infekce,
•infekce intracelulárních mikroorganismů nebo rakovinové
•transformace jsou takové proteiny degradované uvnitř buňky proteazomy také naneseny na molekuly
MHC třídy I a zobrazeny na buněčném povrchu.
•
•Odmítnutí transplantace
Během transplantace orgánu nebo kmenových buněk samotné molekuly MHC působí jako antigeny a mohou u
příjemce vyvolat imunitní odpověď způsobující odmítnutí transplantátu. Vzhledem k tomu, že variace
MHC v lidské populaci je vysoká a žádní dva jedinci kromě identických dvojčat neexprimují stejné
molekuly MHC, mohou zprostředkovat odmítnutí transplantátu.
•
Immunology: Does MHC I and MHC II present the same antigen? - Quora

Funkce
Zpracování a prezentace antigenu
Jaderná buňka normálně obsahuje peptidy, většinou vlastní peptidy odvozené z obratu bílkovin a
vadných ribozomálních produktů. Také během virové infekce, infekce intracelulárních mikroorganismů
nebo rakovinové transformace jsou takové proteiny degradované uvnitř buňky proteazomy také naneseny
na molekuly MHC třídy I a zobrazeny na buněčném povrchu.
Odmítnutí transplantace
Během transplantace orgánu nebo kmenových buněk samotné molekuly MHC působí jako antigeny a mohou u
příjemce vyvolat imunitní odpověď způsobující odmítnutí transplantátu. Vzhledem k tomu, že variace
MHC v lidské populaci je vysoká a žádní dva jedinci kromě identických dvojčat neexprimují stejné
molekuly MHC, mohou zprostředkovat odmítnutí transplantátu.

Interferony
•univerzální antivirový účinek
•α IFN – tvořen monocyty
•     a makrofágy
•β IFN – tvořen fibroblasty
•γ IFN – tvořen T lymfocyty a NK buňkami
•
•Význam: antivirový, antiproliferativní, imunomodulační účinek
The role of type I interferons in innate and adaptive immunity against viruses in Atlantic salmon -
ScienceDirect

Interferony
• univerzální antivirový účinek
IFN – tvořen monocyty a makrofágy
IFN – tvořen fibroblasty
IFN – tvořen T lymfocyty a NK buňkami
• Význam: antivirový, antiproliferativní,
imunomodulační účinek

Specifická imunita



Specifická imunita
•Buněčná
Ø T lymfocyty
•
•Humorální
ØB lymfocyty
ØProtilátky
•

ADAPTIVNÍSYSTÉM(POUZE U OBRATLOVCŮ):-Je založen naobrovskémrepertoáruklonů B-and T-lymfocytů, z
nichž každý nese poněkud odlišné receptory -“Rozpustné receptory”
adaptivníhosystémujsouprotilátky(= rozpustnéBCR)-Systém je “anticipační”, klonální, “marnotratný”

•T lymfocyty
•kmenové buňky z kostní dřeně
•T - dozrávání v thymu
•cytotoxické T buňky (Tc) – zabíjejí antigenně
•změněné buňky (buňky infikované viry)
•pomocné T buňky (Th) – produkují cytokiny,
•Th1 (aktivace makrofágů, intracelulární patogeny),
•Th2 (aktivace B buněk, extracelulární patogeny)
•supresorové T buňky (Ts) – tlumí imunitní reakci
•
•B lymfocyty
•B – u ptáků dozrávání ve Fabriciově burse, u savců v kostní dřeni (bone marrow)
•lymfocyty B = plazmatické buňky
•produkce protilátek (imunoglobulinů)
•
Protilátky
• imunoglobuliny
schopné specificky se
vázat na antigen
• tvořeny plazmatickými
buňkami (plazmocyty)
• třídy imunoglobulinů:
IgG, IgM, IgA, IgD, IgE

Význam protilátek
Obsah obrázku Mořští bezobratlí, bezobratlý, Bioluminescence, coelenterata Popis byl vytvořen
automaticky
•IgG: opsonizace, neutralizace toxinů a virů, aktivace komplementu klasickou drahou, přestup přes
placentu
•IgM: odstraňování bakterií, začátek imunitní reakce, aktivace komplementu klasickou drahou
•IgA: slizniční imunita
•IgE: ochrana proti parazitům, alergické stavy
•IgD: receptor B buněk pro příslušný antigen
•

Význam protilátek
• IgG: opsonizace, neutralizace toxinů a virů,
aktivace komplementu klasickou drahou,
přestup přes placentu
• IgM: odstraňování bakterií, začátek imunitní
reakce, aktivace komplementu klasickou drahou
• IgA: slizniční imunita
• IgE: ochrana proti parazitům, alergické stavy
• IgD: receptor B buněk pro příslušný antigen

Obsah obrázku Výrazná modrá, modrá, Kobaltová modř, Elektricky modrá Popis byl vytvořen automaticky
týdny
体内でがん細胞はどのように処理されているのか？ - GIGAZINE

Lymfatické orgány
•ústřední lymfatické orgány – kostní dřeň, thymus (brzlík) – vznik a dozrávání lymfocytů
•periferní lymfatické orgány – lymfatické uzliny, slezina, slizniční lymfatická tkáň – setkávání
lymfocytů s antigeny
•

Lymfatické orgány
• ústřední lymfatické orgány – kostní dřeň, thymus
(brzlík) – vznik a dozrávání lymfocytů
• periferní lymfatické orgány – lymfatické uzliny,
slezina, slizniční lymfatická tkáň – setkávání
lymfocytů s antigeny

Imunizace
Před obrys
•= proces vedoucí ke vzniku imunity
•
•Přirozená
•aktivní – po prodělání infekce
•pasivní – po přenosu mateřských protilátek
•Umělá
•aktivní – po očkování (vakcinaci)
•pasivní – po podání séra (imunoglobulinu)
•

Imunizace
= proces vedoucí ke vzniku imunity
přirozená
• aktivní – po prodělání
infekce
• pasivní – po přenosu
mateřských protilátek
umělá
• aktivní – po očkování
(vakcinaci)
• pasivní – po podání
séra (imunoglobulinu)
Imunizace přirozená aktivní
– po infekci
Imunizace přirozená pasivní
– transplacentární
Imunizace umělá aktivní
– po očkování
Imunizace umělá pasivní
– po podání séra
Umělá imunizace aktivní
= vakcinace, očkování
• podání očkovacích látek (vakcin) vedoucí ke
vzniku imunity
• slovo vakcina odvozeno z lat. vacca, kráva
souvislost s Jennerovým objevem očkování proti
variole tekutinou z puchýřů kravských neštovic

Typy očkovacích látek
•toxoidy (anatoxiny)
•    – bakteriální toxiny zbavené jedovatosti (tetanický, difterický)
•inaktivované vakcíny
•    – šetrně usmrcené bakterie, viry (proti chřipce, klíšťové encefalitidě,…)
•chemovakcíny
•    – izolované protekční antigeny (proti H.influenzae, N.meningitidis)
•rekombinantní vakcíny
•    – z geneticky modifikovaných mikroorganismů (proti hepatitidě B)
•živé oslabené (atenuované) vakcíny
•    (proti TBC, spalničkám, příušnicím, zarděnkám)
•
Jehla obrys Jehla obrys Jehla obrys

Typy očkovacích látek
• toxoidy (anatoxiny)
– bakteriální toxiny zbavené jedovatosti
tetanický, difterický
• inaktivované vakciny
– šetrně usmrcené bakterie, viry
proti pertusi, chřipce, klíšťové encefalitidě
• chemovakciny
– izolované protekční antigeny
proti H.influenzae, N.meningitidis
• rekombinantní vakciny
– z geneticky modifikovaných mikroorganismů
proti hepatitidě B
• živé oslabené (atenuované) vakciny
proti TBC, spalničkám, příušnicím a zarděnkám

OČKOVACÍ KALENDÁŘ – pravidelné očkování dětí v České republice
dle vyhlášky č. 65/2009 Sb. s účinností od 12. 3. 2009.


Imunodeficit
•Ztráta nebo nedostatečná funkce různých složek imunitního systému.
Může se objevit v kterékoli části nebo stavu imunitního systému (fyzická bariéra, fagocyty, B
lymfocyty, T lymfocyty, komplement, přirozené zabíječské buňky).
Hostitel s oslabenou imunitou má narušenou funkci imunitního systému a je vystaven vysokému riziku
infekce.
•
•
Před obrys

Imunodeficity
Ztráta nebo nedostatečná funkce různých složek imunitního systému
Může se objevit v kterékoli části nebo stavu imunitního systému
fyzická bariéra, fagocyty, B lymfocyty, T lymfocyty, komplement, přirozené zabíječské buňky
Hostitel s oslabenou imunitou má narušenou funkci imunitního systému a je vystaven vysokému riziku
infekce

Reakce z přecitlivělosti
Types of Hypersensitivity.
Reakce přecitlivělosti si lze zapamatovat pomocí mnemotechnické pomůcky
 ACID:
A - Alergická / anafylaktická / atopická (typ I);
C - Cytotoxický (typ II);
I - depozice Imunitního komplexu (typ III);
D – opožděná - Delayed (typ IV)
Přecitlivělost = nadměrná reakce na infekční agens
Alergie = nadměrná reakce na látky v životním prostředí
Autoimunita = přehnaná reakce na vlastní antigeny

Reakce z přecitlivělosti
Způsobuje je poškození buněk nadměrnou imunitní odpovědí na antigeny
Přecitlivělost = nadměrná reakce na infekční agens
Alergie = nadměrná reakce na látky v životním prostředí
Autoimunita = přehnaná reakce na vlastní antigeny
Reakce přecitlivělosti si lze zapamatovat pomocí mnemotechnické pomůcky
 ACID: A - alergická / anafylaktická / atopická (typ I); C - cytotoxický (typ II); I - depozice
imunitního komplexu (typ III); D – opožděná - delayed (typ IV)

•
Hypersensitivity, Overview of the 4 Types, Animation. - YouTube


Hypersenzitivní reakce typu I
•IgE se tvoří jako výsledek předchozí senzibilizace (tj. předchozího kontaktu s antigenem) a
obaluje žírné buňky a bazofily.
•Následné setkání s antigenem vede k IgE-zprostředkované reakci preformovaných IgE protilátek  →
degranulace buněk  → uvolňování histaminu a dalších mediátorů (např. prostaglandin, faktor
aktivující trombocyty, leukotrieny, heparin, tryptáza)
•→ Zvýšená kontrakce hladkého svalstva + periferní vazodilatace + zvýšená vaskulární permeabilita →
bronchospazmus, křeče v břiše a rýma → hypovolemie, hypoxie
→ Extravazace kapilární krve → erytém
→ Přesun tekutin do intersticiálního prostoru → edém, plicní edém
→ Svědění
→ Chemotaxe eosinofilů a neutrofilů indukovaná mediátory bazofilů a žírných buněk → eosinofilie

Hypersenzitivní reakce typu I se označují jako okamžité a zahrnují anafylaktické a atopické
imunitní reakce.
Patofyziologie
IgE se tvoří jako výsledek předchozí senzibilizace (tj. předchozího kontaktu s antigenem) a obaluje
žírné buňky a bazofily.
Následné setkání s antigenem vede k IgE-zprostředkované reakci preformovaných IgE protilátek: volný
antigen se váže na dvě sousední IgE protilátky (síťování) → degranulace buněk
Uvolňování histaminu a dalších mediátorů (např. prostaglandin, faktor aktivující trombocyty,
leukotrieny, heparin, tryptáza)
Klinický nález – projevy
Okamžitá reakce: alergická reakce během několika minut po kontaktu s antigenem
Reakce v pozdní fázi: nastává několik hodin po okamžité reakci po dobu 24–72 hodin
Hlavní příznaky: svědění, otoky, vyrážka, rýma, bronchospazmus a břišní křeče
Specifické projevy
Alergická konjunktivitida
Alergická rýma
Alergické astma
Atopie: genetická predispozice k produkci protilátek IgE proti určitým neškodným alergenům na
životní prostředí (např. pyl, roztoči, plísně, určité potraviny)
Přidružené stavy: astma, atopická dermatitida, alergická rýma, alergická konjunktivitida,
potravinové alergie
Kopřivka (kopřivka): dobře ohraničené, vyvýšené, svědivé a erytematózní plaky s kulatým, oválným
nebo serpiginózním tvarem; do průměru několika centimetrů (šupiny); způsobené aktivací žírných
buněk v povrchové dermis
Angioedém: v důsledku aktivace žírných buněk v dermis a / nebo podkožní tkáni
Anafylaxe

Anafylaxe
•Je život ohrožující akutní reakce, klasicky hypersenzitivitu typu I, zahrnující náhlé uvolnění
mediátorů ze žírných buněk a bazofilů.
•Může vést k oběhovému selhání (distribuční šok).
•
•→ Příznaky: akutní nástup (během několika minut až hodin po vystavení pravděpodobnému antigenu)
→ Kůže nebo sliznice: zrudnutí, kopřivka, svědění, erytém, otok víček, angioedém
→ Respirační: ucpaný nos, kašel, kýchání, chrapot, tlak na hrudi, dušnost (v důsledku bronchospasmu
nebo otoku hrtanu)
→ Kardiovaskulární: hypotenze, tachykardie, bolest na hrudi (ischemie myokardu způsobená hypoxií a
hypotenzí)
→ GI: bolesti břicha, nevolnost a zvracení (zejména u potravinových alergií)
•(Léčba anafylaxe
Pokud je to možné, absence antigenu (např. při lékových reakcích)
Adrenalin IM
Dýchací cesty: vyšetření dýchacích cest a intubace, pokud jsou známky bezprostřední obstrukce)

Anafylaxe
Jedná se o potenciálně život ohrožující akutní reakci, klasicky hypersenzitivitu typu I, zahrnující
náhlé uvolnění mediátorů ze žírných buněk a bazofilů.
Může vést k oběhovému selhání (distribuční šok).
Příznaky podobné anafylaktické mohou být také způsobeny pseudoalergickou reakcí (viz
pseudoalergie).
Příznaky: akutní nástup (během několika minut až hodin po vystavení pravděpodobnému antigenu)
Kůže nebo sliznice: zrudnutí, kopřivka, svědění, erytém, otok víček, angioedém
Respirační: ucpaný nos, kašel, kýchání, chrapot, tlak na hrudi, dušnost (v důsledku bronchospasmu
nebo otoku hrtanu)
Kardiovaskulární: hypotenze, tachykardie, bolest na hrudi (ischemie myokardu způsobená hypoxií a
hypotenzí)
GI: bolesti břicha, nevolnost a zvracení (zejména u potravinových alergií)
Léčba anafylaxe
Pokud je to možné, absence antigenu (např. při lékových reakcích)
Adrenalin IM
Dýchací cesty: vyšetření dýchacích cest a intubace, pokud jsou známky bezprostřední obstrukce

Zkřížená reaktivita
•Jedinci s alergiemi mohou také reagovat na látky, které obsahují částice podobné hlavnímu
antigenu.
•
Příklady (primární alergen - křížově reaktivní alergen) [9] [10]
•Pyl - různé potraviny (např. jablko, lískové ořechy, mrkev, kiwi, meruňky, broskve)
Roztoči - korýši
Latex - exotické ovoce (např. banán, avokádo, kiwi)
Ptačí zob - vaječný žloutek
Kočičí srst – vepřové maso
•
•
•
Avoid Related Foods? Should you? A guide for food allergy management |

Zkřížená reaktivita
Jedinci s alergiemi mohou také reagovat na látky, které obsahují částice podobné hlavnímu antigenu.
Příklady (primární alergen - křížově reaktivní alergen) [9] [10]
Pyl - různé potraviny (např. jablko, lískové ořechy, mrkev, kiwi, meruňky, broskve)
Roztoči - korýši
Latex - exotické ovoce (např. banán, avokádo, kiwi)
Ptačí zob - vaječný žloutek
Kočičí srst – vepřové maso

Reakce z přecitlivělosti typu II
•= Cytotoxické
•Hrají roli u mnoha autoimunitních onemocnění
•Klinické rysy, diagnostika a léčba závisí na základní etiologii
Distribuce nemoci: často omezena na určitý typ tkáně
Diagnóza může zahrnovat testování autoprotilátek
•Patofyziologie
IgM a IgG se vážou na antigeny na buňkách v těle, které byly mylně detekovány jako cizí → aktivace
komplementu a imunitních buněk → buněčná lýza nebo fagocytóza
Buněčně zprostředkovaná cytotoxicita závislá na protilátkách (NK buňky nebo makrofágy)
•

Příklady
•Inkompatibilita v Rhesus systému (Rh hemolytická choroba)
•
•Zničení buněk v důsledku autoantigenů
•
•Hemolytická anémie vyvolaná léky
Weekender] What blood types are really about Type II hypersensitivity reaction: Mechanism and
examples - Online Biology Notes

Inkompatibilita v Rhesus systému (Rh hemolytická choroba)
Během následných těhotenství, kdy Rh –ve matka počne Rh + ve plod, malý počet fetálních erytrocytů,
které procházejí placentou, stimuluje paměťovou reakci, která vede k tomu, že IgG protilátky ničí
fetální erytrocyty (hemolytické onemocnění novorozence).
Přírodní protilátky proti hlavním antigenům krevních skupin (A, B) se vážou na transfuzované
erytrocyty nesoucí cílové antigeny, což vede k masivní hemolýze.
Zničení buněk v důsledku autoantigenů
Protilátky proti řadě vlastních antigenů, jako jsou bazální membrány plic a ledvin (Goodpastureův
syndrom), acetylcholinový receptor (Myasthenia Gravis) a erytrocyty (autoimunitní hemolytická
anémie), mohou vést k poškození tkáně.
Hemolytická anémie vyvolaná léky
Léky, jako je penicilin, cefalosporin a streptomycin, mohou nespecificky absorbovat povrchové
proteiny na erytrocytech a způsobit poškození těchto červených krvinek zprostředkované IgG.

Reakce z přecitlivělosti typu III
•Nebo taky reakce imunitních komplexů
•Zahrnují mnoho artritid, glomerulonefritid a vaskulitid, což vede k orgánové dysfunkci.
•Klinické rysy, diagnostika a léčba závisí na základní etiologii
Distribuce nemoci: systémová choroba
Patofyziologie
Antigen (např. molekuly léčiva v oběhu) se váže na IgG za vzniku imunitního komplexu → komplex
antigen-protilátka. Imunitní komplexy se ukládají ve tkáních, zejména v cévách → zahájení kaskády
komplementu → uvolňování lysozomálních enzymů z neutrofilů → buněčná smrt → zánět → vaskulitida
•
Přecitlivělost typu III je primárně zprostředkována protilátkami tříd IgG a IgM. Poškození tkáně je
způsobeno hlavně aktivací komplementu a uvolňováním lytických enzymů z neutrofilů.
Reakce může trvat hodiny, dny nebo dokonce týdny, v závislosti na tom, zda existuje či není
imunologická paměť na vyvolávající antigen. Odpověď může také být chronická, zejména u
autoimunitních reakcí, kde antigen přetrvává.
Přecitlivělost typu III, stejně jako v jiných případech přecitlivělosti, nastává, když je porušen
mechanismus vlastní tolerance a jsou aktivovány některé samovolně reagující imunitní buňky, aby
vyvolaly reakce proti auto antigenům, jako je DNA z vlastní buňky.

Příklady hypersenzitivity typu III
•Systémový lupus erythematodes
•
•Poststreptokoková glomerulonefritida
•
•Sérová nemoc vyvolaná léčivy
•
•Farmářská plicní a ptačí chovatelská choroba
Systémový lupus erythematosus (SLE) | Cerebrovaskulární manuál Sérová nemoc - příznaky, projevy,
symptomy - Příznaky a projevy nemocí Glomerulonefritídy (Prehľad a rozdelenie) | TECHmED Pokud se
diagnostikuje včas, lze rakovinu plic vyléčit. Tyto příznaky rozhodně nepodceňujte!

Příklady hypersenzitivity typu III (imunokomplexy)
Systémový lupus erythematodes: Jsou vytvářeny protilátky, které se vážou na určité nukleární
antigeny, které se ukládají hlavně v ledvinách, kůži a kloubech.
: Během boje se streptokokovou infekcí si pacient vytvoří protilátku, která reaguje proti patogenu,
ale také zkříženě reaguje s glomerulárním antigenem, který způsobuje, že se komplexy
antigen-protilátka usazují na glomerulární membráně.
Sérová nemoc vyvolaná léčivy: Protože většina léků jsou špatné imunogeny, působí jako hapten
kombinací s tkáňovým proteinem v hostiteli a indukují imunitní odpovědi proti proteinovému komplexu
lék-hostitel.
Farmářská plicní a ptačí chovatelská choroba: Plicní onemocnění vyplývající z inhalace
bakteriálních spor a ptačího séra / fekálních proteinů.

Sérová nemoc
•Etiologie:
vyvolaná protijedem nebo antitoxinem obsahujícím živočišné bílkoviny nebo sérum (→ „sérová“ nemoc)
Většinou se jedná o léky, nejčastěji antibiotika (např. Penicilin, amoxicilin, cefaclor,
trimethoprim-sulfamethoxazol,…) ale mohou ji způsobit i infekce nař. Virus hepatitidy B.
•Klinické příznaky
Horečka, Vyrážka (kopřivka nebo purpurová), Arthralgias, myalgie, Bolest hlavy, rozmazané vidění,
Bolest břicha, průjem, nevolnost / zvracení, Lymfadenopatie, Kurs
•Příznaky se objevují 1–2 týdny po počáteční expozici. Vyřeší se během několika týdnů po ukončení
léčby.
Léčba: zastavte pachatele

Sérová nemoc je klasicky hypersenzitivní reakce typu III, která se objevuje jako komplikace
podávání antitoxinu nebo obecně protijedu.
Reakce podobná sérové ​​nemoci je mnohem častější než skutečná sérová nemoc.
Reakce podobné sérové ​​nemoci jsou:
Způsobené léky nebo infekcemi
Patogeneze nejasná: pravděpodobně není výsledkem hypersenzitivní reakce typu III
Je obtížné odlišit od klasické sérové ​​nemoci, protože se oba projevují podobně (viz „Klinické
rysy“ níže).
Etiologie
Protijed nebo antitoxin obsahující živočišné bílkoviny nebo sérum (→ „sérová“ nemoc)
Léky, nejčastěji antibiotika (např. Penicilin, amoxicilin, cefaclor, trimethoprim-sulfamethoxazol)
Infekce: Virus hepatitidy B.
Klinické příznaky
Horečka
Vyrážka (kopřivka nebo purpurová)
Arthralgias, myalgie
Bolest hlavy, rozmazané vidění
Bolest břicha, průjem, nevolnost / zvracení
Lymfadenopatie
Kurs
Příznaky se objevují 1–2 týdny po počáteční expozici.
Vyřeší se během několika týdnů po ukončení léčby.
Léčba: zastavte pachatele
Prognóza: vynikající, jakmile se přestane podávat lék nebo se klinicky vyřeší příčinná infekce

Hypersenzitivní reakce typu IV
•= opožděné a zprostředkované buňkami.
Klinické rysy, diagnostika a léčba závisí na základní etiologii.
Reakce zprostředkovaná T buňkami
Senzibilizace: antigen proniká kůží → absorpce Langerhansovými buňkami → migrace do lymfatických
uzlin a tvorba senzibilizovaných T lymfocytů
Erupce: opakovaný kontakt s antigenem → sekrece lymfokinů a cytokinů (např. IFNγ, TNF α)
presenzibilizovanými T lymfocyty → aktivace makrofágů a zánětlivá reakce ve tkáni
•
•subpopulace buněk CD4 Th1 narazí na určitý typ antigenu, produkují cytokiny, které indukují
lokalizovanou zánětlivou reakci zprostředkovanou nespecifickými zánětlivými buňkami, zejména
makrofágy.
Antigeny, kterých se to týká, mohou být buď intracelulární patogeny, jako je Mycobacterium
tuberculosis, Listeria monocytogens, Histoplasma capsulatum, virus Herpes Simplex atd., Nebo
kontaktní antigeny, jako jsou niklové soli, jedovatý břečťan atd.
Reakce se provádí ve dvou fázích: počáteční fáze senzibilizace a pozdější fáze efektoru.

Příklady
•Alergická kontaktní dermatitida
•
•Lékové reakce typu IV
•
•Infekcí vyvolaná kopřivka
•
Ekzém a jeho řešení | Radek Mlýnek Přehled polékových exantémů Urtikárie – Wikipedie Poison Ivy
Rash - Causes, How To Identify Poison Ivy Rash & Treatment

Alergická kontaktní dermatitida
Epidemiologie
Jedna z nejčastějších dermatologických diagnóz
Prevalence ∼ 1–6%
Etiologie
Břečťan, jed škumpy ocetné (kontaktní dermatitida vyvolaná urushiolem)
Nikl, kobalt, chrom
Parfémy, mýdla, kosmetika
Latexové nebo gumové rukavice
Topické léky: hydrokortizon, topická antibiotika (např. neomycin), benzokain
Opakovaný kontakt s alergenem → vznik vyrážky po 12–48 hodinách
Kontaktní dermatitida způsobená břečťanem, dubem či škumpou je nejpravděpodobnější příčinou u
pacientů se svěděním, pálením a červenými kožními lézemi uspořádanými v lineárním vzoru, které se
objevují cca 24 hodin po výletu do přírody.
Infekcí vyvolaná kopřivka
Etiologie:
Virové (např. rotavirové a rhinovirové) nebo bakteriální infekce (zejména Mycoplasma pneumoniae a
streptokoková faryngitida způsobená streptokoky skupiny A).
Parazitární infekce (např. infekce Anisakis simplex z konzumace syrových ryb a Plasmodium
falciparum)
Patofyziologie: aktivace žírných buněk a následné uvolňování histaminu, pravděpodobně nezávislého
na IgE
Klinický obraz: viz kopřivka
Diagnóza a léčba:
Klinická diagnóza: na základě fyzikálního vyšetření a anamnézy pacienta
Obvykle omezeno na sebe; antihistaminika mohou být podávána na svědění nebo kopřivku
Lékové reakce typu IV
Lokální léková reakce po lokální aplikaci léku; viz alergická kontaktní dermatitida výše
Makulopapulární nebo morbilliformní (spalničkovitá) erupce léku
Stevens-Johnsonův syndrom a toxická epidermální nekrolýza
Syndrom DRESS (vyrážka s eozinofilií a syndromem systémových příznaků; známý také jako syndrom
přecitlivělosti vyvolaný léky): opožděná reakce přecitlivělosti na léčivo (do 1–8 týdnů po podání)
Etiologie
Alopurinol
Antiepileptika (např. Lamotrigin, fenytoin, karbamazepin)
Antibiotika (např. Sulfonamid)

Léčba
•Vyhýbání se alergenu je nejlepší léčba a preventivní opatření.
•
•Akutní fáze
Ø Mírné až středně závažné případy: lokální kortikosteroidy, koupele z ovesných vloček, zklidňující
krémy (např. kalamín), mokré obvazy (zejména při prasknutí či poškození krusty), lokální
antihistaminika
Ø Závažné případy: systémové kortikosteroidy, systémové antihistaminika

Léčba
Vyhýbání se alergenu je nejlepší léčba a preventivní opatření.
Akutní fáze
Mírné až středně závažné případy: lokální kortikosteroidy, koupele z ovesných vloček, zklidňující
krémy (např. kalamín), mokré obvazy (zejména při prasknutí či poškození krusty), lokální
antihistaminika
Závažné případy: systémové kortikosteroidy, systémové antihistaminika

SIRS – syndrom systémové zánětlivé odpovědi
•Generalizovaná deregulovaná destruktivní akutní zánětlivá reakce, která se rozšiřuje na celý
organismus
•Intenzivní zánětlivá odpověď na primární lokální, mnohočetné či jinak komplexní poškození
•Při SIRS se následný zánět neomezuje na oblast, kde zánět vznikl, ale šíří se do celého těla
(Pokud je přítomné ložisko infekce najde, nejedná se o SIRS, ale jde o sepsi).
•I běžný zánět se šíří do celého těla – rozdíl oproti SIRS spočívá v tom, že u SIRS přestávají
fungovat mechanismy kontroly zánětu
•
•Často spojen s devastací vzdálených orgánů
•U hypersenzitivních osob se SIRS může projevit i při působení velmi malého množství antigenu
•
•Klasifikace:
•1) septický SIRS – spojený s infekcí
•2) neseptický SIRS – po těžkém traumatu, hypoxémie, popáleniny, otravy, inkompatibilní transfuze

SIRS – syndrom systémové zánětlivé odpovědi
Generalizovaná akutní zánětlivá reakce, která se rozšiřuje na celý organismus
Intenzivní zánětlivá odpověď na primární lokální, mnohočetné či jinak komplexní poškození
Při SIRS se následný zánět neomezuje na oblast, kde zánět vznikl, ale šíří se do celého těla
I běžný zánět se šíří do celého těla – rozdíl oproti SIRS spočívá v tom, že u SIRS přestávají
fungovat mechanismy kontroly zánětu
Generalizovaný deregulovaný destruktivní proces
Často spojen s devastací vzdálených orgánů
U hypersenzitivních osob se SIRS může projevit i při působení velmi malého množství antigenu
Klasifikace:
1) septický SIRS – spojený s infekcí
2) neseptický SIRS – po těžkém traumatu, hypoxémie, popáleniny, otravy, inkompatibilní transfuze
Septický SIRS
Diseminovaná mikrobiální infekce
50 % - grampozitivní bakterie, 30 % - gramnegativní bakterie, 5 % - polymikrobiální infekty, 5 %
kvasinky a plísně a 1 % anaeroby
1/3 postižených umírá
SIRS = systemic inflammatory response syndrome
V případě SIRS není v těle žádné ložisko infekce. Provokující faktor zánětu je v organismu
systémově. Pokud se ložisko infekce najde, nejedná se o SIRS, ale jde o sepsi.
SIRS: vysoké koncentrace mediátorů zánětu v krvi, v celém systému aktivován endotel spolu s
makrofágy a neutrofily, generalizovaná dysfunkce endotelu
Příčinou může být těžké trauma, akutní pankreatitida, či stav po vyléčeném šoku.
Deregulovaný systémový zánět vyvolává nežádoucí hemodynamické změny: systémová vazodilatace,
deprese myokardu, postižení mikrocirkulace s únikem tekutiny do intersticia a následně
intersticiální otok, tvorba mikrotrombů
Klinické příznaky SIRS: tělesná teplota vyšší než 38 °C nebo nižší než 36 °C,  tepová frekvence
vyšší než 90 tepů/min, frekvence dýchání vyšší než 20/min, počet leukocytů více než 12 000/μl nebo
méně než 4 000/μl krve

SIRS
•Patogeneze: vysoké koncentrace mediátorů zánětu v krvi, v celém systému aktivován endotel spolu s
makrofágy a neutrofily, generalizovaná dysfunkce endotelu
•Příčinou může být těžké trauma, akutní pankreatitida, či stav po vyléčeném šoku.
•Deregulovaný systémový zánět vyvolává nežádoucí hemodynamické změny: systémová vazodilatace,
deprese myokardu, postižení mikrocirkulace s únikem tekutiny do intersticia a následně
intersticiální otok, tvorba mikrotrombů
•Klinické příznaky SIRS: tělesná teplota vyšší než 38 °C nebo nižší než 36 °C,  tepová frekvence
vyšší než 90 tepů/min, frekvence dýchání vyšší než 20/min, počet leukocytů více než 12 000/μl nebo
méně než 4 000/μl krve
•




MODS
 - multiorgan dysfunction syndrome
•MODS lze definovat jako rozvoj potenciálně reverzibilní fyziologické poruchy zahrnující dva nebo
více orgánových systémů, které se na poruše nepodílejí a která vedla k přijetí na JIP, a vznikající
v důsledku potenciálně život ohrožujícího fyziologického poškození.
Relationship between systemic inflammatory response syndrome (SIRS), sepsis, severe sepsis, septic
shock, and multiple organ dysfunction syndrome (MODS).

MODS
Relationship between systemic inflammatory response syndrome (SIRS), sepsis, severe sepsis, septic
shock, and multiple organ dysfunction syndrome (MODS)
Syndrom vícečetné orgánové dysfunkce (MODS) lze definovat jako rozvoj potenciálně reverzibilní
fyziologické poruchy zahrnující dva nebo více orgánových systémů, které se na poruše nepodílejí a
která vedla k přijetí na JIP, a vznikající v důsledku potenciálně život ohrožujícího fyziologického
poškození.
(The Multiple Organ Dysfunction Syndrome (MODS) can be defined as the development of potentially
reversible physiologic derangement involving two or more organ systems not involved in the disorder
that resulted in ICU admission, and arising in the wake of a potentially life-threatening
physiologic insult.)

Děkuji za pozornost
Obsah obrázku text, kreslené, snímek obrazovky, design Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku
text, kresba, ilustrace, klipart Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, kreslené,
klipart, ilustrace Popis byl vytvořen automaticky Obsah obrázku text, kreslené, klipart Popis byl
vytvořen automaticky