Interactive Syllabus

Studenti budou seznámeni s náplní jednotlivých tematických bloků, průběhem výuky a způsobem ukončení předmětu.

Zkoušeli jste někdy naučit mluvit své domácí zvíře? Věříte, že je to možné? Přirozený jazyk je částečně podmíněn genetickým fondem a částečně i prostředím kolem nás. Na základě toho lze usuzovat, že žádný jiný druh než homo sapiens by se neměl naučit jazyk. V této přednášce poukážeme na rozdíl mezi lidskými přirozenými jazyky a komunikačními systémy zvířat. Ukážeme si, že získávání jazykových a komunikačních schopností je postupný proces, který má několik fází, a zaměříme se na samotnou evoluční podstatu přirozeného jazyka.

Co spojuje lidskou víru v bohy, předky, duchy či démony? Proč máme tendenci věřit, že smrt není pro člověka úplný konec? A proč všechna náboženství znají očistné rituály? Přednáška se bude věnovat znakům, které můžeme spatřovat ve většině náboženských systémů napříč kulturami i historií. Jejím cílem je objasnit, proč nacházíme tyto podobnosti v rozličných náboženstvích a jaký je jejich význam pro naše poznání náboženského života člověka. Odpověď leží především v poznání evoluční historie člověka a v poznaní prostředí, ve kterém se po dlouhá tisíciletí vyvíjela jeho mysl, která reagovala na jisté opakující se potřeby a výzvy spojené s minimalizací vlastního ohrožení a přežitím. V tomto pohledu náboženství sice nejsou nutně adaptací řešící tyto problémy, ale ta náboženství, která nějakým způsobem využívají tyto důležité evolučně vyvinuté mechanizmy, mohou být úspěšnější při vlastním šíření.

Potřeba jíst a činnosti vedoucí ke získávání jídla jsou základními determinanty lidského jednání. Mají klíčový vliv na život člověka. Druh stravy, její nutriční hodnota a geografický původ, její dostatek či nedostatek, ale i postup jejího získávání nebo úpravy, všechny tyto charakteristiky mají vliv na lidské tělo. Archeologové se na základě antropologie, biologie, genetiky či chemie učí, co všechno můžeme zjistit o lidech v minulosti a doklady stravování jsou jedny z nejčastěji získávaných informací.

Jednou z hlavních oblastí lidské psychiky je kognitivní funkce, prostřednictvím které člověk vnímá svět kolem sebe. Díky kognici dokážeme (mimo spousty dalších podstatných věcí) rozlišit objekty (ohraničené a individualizované, např. strom, prsten) a substance (látky: entity, u kterých pro nás nejsou podstatné hranice, ale jen jejich fyzikální nebo abstraktní povaha, např. dřevo, zlato), což se odráží v gramatice přirozeného jazyka. Díky tomu jsme například schopni (běžnými číslovkami) spočítat kočky, ale nikoli prach. Přirozené jazyky využívají k odlišení objektů a substancí různé prostředky (například v češtině používáme jednotné a množné číslo, mnohé ne-indoevropské jazyky používají rozvinuté systémy tzv. klasifikátorů), o kterých si povíme v této přednášce.

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč jsou svaté texty hlavních světových náboženství posedlé omezováním ženské sexuality a stanovují tak tvrdé tresty za cizoložství? Nebo hledali odpověď na to, jak je možné, že náboženští lidé mají více dětí než lidé nenáboženští? A k čemu vlastně slouží menstruační chýše? Na příkladu dvou studií si ukážeme výzkumy, které se dívají na náboženské praktiky jako na kulturní technologie, které jsou užívány k řešení biologických reprodukčních problémů našeho druhu. V prvním případě, který kombinuje genetiku a behaviorálně ekologická data, jde o řešení problému nejistoty otcovství. V druhém případě, který kombinuje demografická a religionistická data, jde o řešení problému, jak s větším množstvím potomků nemuset snižovat jejich kvalitu.

Archeologie je vědní obor, který zkoumá zaniklé společnosti. Jejím hlavním ohniskem není zkoumat artefakty a archeologické situace, ty tvoří pouze datovou základnu pro analýzu zaniklé společnosti, jejího fungování, vývoje a zániku. Přesto se k individuální psychologii jejích nositelů může vyjadřovat jen velmi omezeně, nemůže využít data živé společnosti tak, jak je využívá psychologie nebo sociologie (dotazníky, slovesnost), ani data historické společnosti, jejíž duševní (ideový, prožitkový, sakrální a jiný) život zachycují písemné prameny. Co však jsme schopni zkoumat, jsou společenské jevy, které do značné míry z psychologických procesů vyplývají. Jak může archeologie zkoumat zaniklé společnosti? Může zaměřit: sběr dat na jednotlivé sociální procesy subsistenci/ekonomii/produkci/distribuci; demografii/sídla a jejich hierarchie/pohřebiště – patologie, zátěže, strava, původ; environmentální vazby/exploatace/ekologie ‐ extenzivní vs intenzivní zemědělství, deforestace, water management/sociální krajina. Ale to, co všechny tyto sociální procesy aktivuje, jsou sociální vazby a jejich propojení s psychologií jednotlivce. Na příkladu řady archeologických témat budou prezentovány možnosti identifikace, doložení a rekonstrukce základních sociálních mechanismů z dochovaných hmotných pramenů.

Zaujalo vás už někdy to, že se příslušníci různých náboženských komunit oslovují jako členové rodiny? Fascinují vás synchronizované náboženské tance a další rituály a přemýšleli jste nad jejich funkcí? Uvažovali jste nad tím, jestli víc důvěřujeme lidem, kteří nosí na krku křížek, nebo mají na autě rybičku? A proč jsou některé náboženské rituály plné bolesti a utrpení? Na konkrétních výzkumech si představíme to, jak kultura navazuje na mechanismy vyvinuté pro sociální život, skupinovou soudržnost, spolupráci a důvěru. Příklady, které kombinují ekonomické, psychologické a antropologické přístupy pomohou objasnit, co nám pomáhá spolupracovat s ostatními, dělit se o cenné zdroje a důvěřovat, že nebudeme podvedeni nebo ošizeni.

V komunikaci dodržujeme určitá pravidla, která si ani neuvědomujeme, ovšem bez nich bychom nebyli schopni úspěšně komunikovat. Každá naše promluva je pronesena s určitým záměrem, který může nebo nemusí být doslovný (např. prototypická pseudo-otázka: Víš, kolik je hodin?). Jazykové výpovědi, které přesahují doslovný význam, počítají s konverzačními implikaturami, např. pokud se osoba A zeptá, zda osoba B půjde na večírek a B odpoví, že je nemocný, osoba A si to interpretuje tak, že B na večírek nepůjde, přestože to nebyl doslovný význam promluvy B. Rozeznát význam výpovědi pak v komunikaci většinou znamená pochopit, jaký byl účel (intence), se kterou byla výpověď pronesena. V této přednášce se dozvíte, co je lingvistika schopna říct o tom, jak lze kontrolovaně dojít od doslovného významu jako záměru mluvčího, který pronesl danou výpověď.

Zajímalo by vás, proč náhle zmizela v propadlišti dějin zlatem zářící Velká Morava, která po sobě zanechala ruiny nejstarších kostelům, bohatá pohřebiště a vypálená hradiska? Anebo jak archeologie zkoumá složité sociální procesy včetně společenských kolapsů, které se odehrály v dávné minulosti? V přednášce se budeme věnovat různým směrům archeologického poznávání pravěkých a raně historických společností. Zaměříme se na komplexní společnosti, k jejichž popisu se používají specifické metodické nástroje, které dokáží integrovat výsledky bádání humanitních a přírodních věd. Archeologie k tomu již od 70. let 20. stol. využívá teorii systémů, která slouží k efektivnímu popisu kulturních procesů a modelování vztahů mezi jednotlivými součástmi společnosti. Na konkrétním příkladu Velké Moravy si ukážeme, jak lze s pomocí teorie systémů vytvářet interpretační modely, které potřebujeme k pochopení společenských jevů, utvářející evropskou společnost v jejích počátcích. Zamyslíme se i nad tím do jaké míry je lidské chování a jednání v kritických okamžicích společenských kolapsů univerzální či naopak specifické.

Jak se stalo, že máme tak krátké střevo, malé zuby, čelistní svaly i žaludek, a přitom uživíme takový mozek? Že máme tak dobrý vytrvalostní běh a rychlý a přesný hod na cíl? Že někteří dokážeme i v dospělosti trávit mléko cizích druhů? Že máme tak nanicovaté novorozence, dlouhé dětství a menopauzu? Každý dospělý šimpanz by přepral i nejlepší olympijské sportovce našeho druhu, a přesto jsme co do habitatů nejúspěšnější a nejrozšířenější suchozemský savec planety. Odpovědí není ani individuální chytrost ani fyzická zdatnost lidí, ale jejich schopnost učit se od druhých a dlouhodobě kumulovat úspěšné chyby kulturních řešení. Na příkladu dvou studií si ukážeme sílu kultury měnící nejen naši biologii, ale i naši genetiku.