Instrukce pro on-line výuku, jaro 2021
Pokud epidemická situace neumožní kontaktní výuku, předmět bude probíhat pomocí aplikace Zoom a časech dle rozvrhu. Podrobnosti najdete v e-mailu, rozeslaném na začátku semestru společně se způsobem, jak se připojit.
K připojení lze též využít link uvedený níže:
https://cesnet.zoom.us/j/96770377154?pwd=ZytkeEdqSW5oYlpJbTlnVDVrMndvdz09
Protože online výuka je pro nás i pro vás stále ještě něčím novým, v čem se
učíme fungovat, dovolte mi napsat několik pravidel, kterými se budeme společně
řídit:
- během výuky si prosím zajistěte místo, kde budete mít dostatečně kvalitní internetové připojení a kde Vás pokud možno nebude nic vyrušovat.
- „choďte“ včas; prezenci na semináři je možné uznat pouze v případě, že se ho budete účastnit po celou dobu (případné pozdní příchody omlouvejte stejně, jako byste to dělali při výuce tváří v tvář)
- podmínkou pro uznání prezence na semináři je zapnutá kamera, vyplněné Vaše celé jméno v Zoomu a samozřejmě také aktivní účast na diskuzích a úkolech - absenci vzniklou z důvodů technických potíží (např. připojení k internetu) je nutné bezprostředně omluvit; v případě opakované absence z technických důvodů může být vyučujícím požadováno splnění náhradního úkolu
- omezte prosím během seminářů jinou aktivitu (Facebook apod.) a věnujte se s námi tématu
Základní
charakteristika
Kurz
je rozdělen na dvě části: teoretickou (přednáška 14:00-15:40), kasuistickou (seminář: 16:00-17:40).
Teoretická část vytyčuje základní témata související s psychoterapií dětí a
dospívajících. Přednášená témata jsou v průběhu semináře podrobena kritické
diskusi a ilustrována konkrétními kasuistickými zlomky (viz podrobný sylabus).
Požadavky
na ukončení předmětu
Je požadována aktivní účast na
seminářích (minimálně 75% účast). Předmět je ukončen zkouškou. Podkladem
pro hodnocení je průběžné zpracování zadaných úkolů:
1. Vypracování formulace
klinického případu: na základě zápisu z prvního setkání vytvoříte
formulaci klinického případu (viz Ingram, 2006) vámi vybraného příběhu
podaného v hrubých záznamech z terapeutického procesu, který posléze zpracujete
v závěrečné práci (termín odevzdání
14/3/2021 včetně; odevzdávárna předmětu);
2. Vypracování dvou kritických
recenzí (1-2 normostrany), jedné česky psané knihy a jednoho cizojazyčného
článku zabývajících se psychoterapií dětí a dospívajících ze studentem
zvoleného psychoterapeutického přístupu, který využije pro zpracování závěrečné
práce; v recenzi se soustřeďte na kritické zhodnocení možného přínosu
textu pro vámi analyzovanou případovou studii (termín odevzdání do 11/4/2021 včetně;
odevzdávárna předmětu);
3. Vypracování závěrečné práce v
rozsahu 7 normostran, která použije vámi vybraný „neúplný příběh“ jako
podklad pro kritickou analýzu procesu psychoterapie a navrhne vaše terapeutické
strategie a postupy pro řešení vámi vybraných situací „neúplného příběhu“. Práce
popíše silná a slabá místa záznamu psychoterapeutického procesu, navrhne
alternativní řešení a vše podpoří analyticky zpracovanými, konkrétními ukázkami
výchozího textu a argumentací zakotvené ve vybraném psychoterapeutickém
přístupu (literatura obsahuje minimálně dvě knihy a tři články zabývajících se
tématem psychoterapie dětí a dospívajících v daném psychoterapeutickém
přístupu). Přínosem je i úvaha nad limity, se kterými byste se ve vaší
pst práci setkávaly (vaše aktuální kompetence, situace rodiny, instituce
v níž terapeutický proces probíhá). Zásadní je příběh vložit též do kontextu vývojové
psychologie a využít vámi zpracovanou formulaci případu. Písemně zpracovaná
seminární práce je odevzdána v zadaném rozsahu do 31/5/201 včetně;
odevzdávárna předmětu).
Podrobné
požadavky na seminární práci
Cílem seminární
práce je integrativní propojení dvou částí kurzu (teoretické a kasuistické).
Studenti na podkladě kvalitativní analýzy předloženého záznamu průběhu
psychoterapeutického procesu vymezí hlavní kategorie / témata, která jsou
podkladem pro následnou kritickou diskusi z perspektivy jimi vybraného
psychoterapeutického přístupu. Kritéria pro hodnocení seminární práce:
- osobní zpracování tématu -
převaha vlastních úvah, názorů, vhledů a interpretací (pracujte
s literaturou, ale nezůstávejte na úrovni popisu nebo citací literatury)
- využití formulace
případu vypracovanou na počátku semestru
- propracovanost,
strukturovanost, zřetelná myšlenková linie či koncepce
- obsahová hutnost a hloubka (hloubka
je samozřejmě nepřímo úměrná šíři záběru – také práce se širokým záběrem a
menší propracovaností jednotlivých podtémat může být výborná; doporučujeme ale
raději podrobně a v souvislostech rozpracovat vybrané dílčí téma)
- schopnost jasného
prezentování hlavních myšlenek práce a vedení kritické diskuse s kolegy
- dodržení rozsahu a tématu
- formálně správná práce s
terminologií a literaturou, zřetelné odlišení vlastních myšlenek od přejatých,
citování podle standardu APA (http://psych.fss.muni.cz/phprs/download.php?sekce=1) Hlavní pravidlo: všechny
citace v textu musejí mít svůj protějšek v seznamu literatury a
všechny odkazy v seznamu literatury musejí být citovány /a řádně
označeny/ někde v textu. Využívání cizích textů bez uvedení zdroje je
považováno za plagiátorství a může mít pro studující vážné disciplinární
následky.
Základní literatura:
Formulace klinického případu:
Eells, T. D. ed. (2007). Handbook
of Psychotherapy Case Formulation. New York: The Guilford Press. alternativou
je
Ingram, B. L.
(2006). Clinical Case Formulations: Matching
the Integrative Treatment Plan to the Client. New Jersey: John Wiley &
Sons, Inc.
Vývojové hledisko:
Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. – Dětství a dospívání. Praha:
Karolinum. alternativně
Langmeier, J., Krejčířová, D. (2009). Vývojová psychologie. (2ed.).
Praha: Grada. (vybrané kapitoly)
Psychoterapie dětí a dospívajících:
Geldard, K., Geldard, D. (2008). Dětská psychoterapie a
poradenství. Praha: Portál.
Langmeier, J., Balzar, K., Špitz, J. (2010). Dětská psychoterapie. Praha:
Portál.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha:
Grada.
Hort, V., Hrdlička, M. a kol. (2008). Dětská a adolescentní
psychiatrie. Praha: Portál.
Oaklander, V. (2003). Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá dětská
psychoterapie v duchu Gestalt terapie.
Dobříš: Drvoštěp.
Pöethe, P. (2008). Emoční poruchy v dětství a dospívání –
psychoanalytický přístup. Praha: Grada.
Ronenová, T. (2000). Psychologická pomoc dětem v nesnázích –
kognitivně-behaviorální přístupy při práci s dětmi. Praha:
Portál.
Vymětal, J., Rezková, V. (2001). Rogersovský přístup k
dospělým a dětem. Praha: Portál.
Doporučená literatura:
Blatný, M., a kol. (2005). Problematika rizikového
chování vývoje dětí a dospívajících: hlavní témata a implikace pro další výzkum.
Československá psychologie, 49, 6, 524-539.
Cosa, M. (2006). Rebels with a cause : working with adolescents
using action techniques. London, Philadelphia: Jessica Kingsley Pub.
Čermák, I., Klimusová, H., Vízdalová, H. (2005).
Deprese v dětství a její vztah k problémům chování. Československá
psychologie, 49, 3, 223-236.
Čevelíček, M., Hytych, R., Roubal, J. (2013).
Představení vybraných modelů psychoterapeutické formulace případu. Československá
psychologie, 57 (5), 447-460.
Čevelíček, M., Roubal, J., Hytych, R. (2014). Využití
formulace případu ve výuce a výcviku psychoterapie. Psychoterapie, 8(1), s. 44-54.
Dies, K. (2000). Adolescent Development and
a Model of Group Psychotherapy: Effective Leadership in the New
Millennium. Journal
of Child and Adolescent Group Therapy, 10(2), pp. 97-111.
Geldard, K., Geldard, D. (2001). Working with Children in
Groups: Handbook for Counsellors, Educators and Community Workers. New
York, Palgrave.
Foltová, L., Hytych, R. (2012). Terapeutické intervence v rámci skupinové psychoterapie
s dospívajícími. Psychoterapie:
Praxe–inspirace–konfrontace. 3-4, 192-201.
Hoag, M. J., Burlingame, G. M. (1997). Evaluating
Effectivness of Child and Adolescent Group Treatment: A Meta-Analytic Review. Journal of Clinical Child
Psychology, 26 (3), 234-246.
Hrdlička, M., Komárek, V. (2004). Dětský autismus. Praha: Portál.
Hytych, R. (2007). Etika ve vztahu s klientem:
od vnějšího tlaku k vnitřní motivaci. Zpravodaj
Pedagogicko–psychologického poradenství. č. 48, 66–71. Praha: IPPP ČR.
Johnson, Ch. V., Riester, A. E., Corbett, C.,
Buehler,A., Huffaker, L., Levich, K., Pena1, E. (1998). Group Activities for
Children and Adolescents: An Activity Group Therapy Approach, Journal of Child and
Adolescent Group Therapy, 8(2), pp. 71-88.
Kleiger, J. H., Helmig, L. (1999). Evolution of a
Group Therapy Model for Adolescent Residential Treatment. Journal of Child and
Adolescent Group Therapy, 9(4), pp. 187-197.
Larman, S. (2006). The Use of Group Therapy as a
Means of Facilitating Cognitive–Behavioural Instruction for Adolescents With
Disruptive Behaviour, Australian Journal of Guidance & Counselling, 16(2),
pp. 233–248.
Macek, P. (2003). Adolescence:
Psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Praha:
Portál.
Mills, E., Kellington, S. (2012). Using group art
therapy to address the shame and silencing surrounding children’s experiences
of witnessing domestic violence. International Journal of Art Therapy, 17(1),
3-12.
Richman, S. (2006). Výchova dětí s autismem. Praha:
Portál.
Sommers-Flanagan, J., Sommers-Flanagan, R. (1995).
Psychotherapeutic techniques with treatment-resistant adolescents. Psychotherapy, 32(1),
pp. 131-140.
Nickman, S. L. a kol. (2005). Children in Adoptive
Families: Overview and Update. Child Adolescent Psychiatry,
44(10):987–995.
Train, A. (2001/2005/2008). Nejčastější poruchy chování:
jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. Praha: Portál.
Vickers, B. (2002). Cognitive Behaviour Therapy for
Adolescents with Psychological Disorders: A Group Treatment Programme. Clinical Child Psychology
and Psychiatry, 7(2), pp. 249–262.
Vymětal, J. (2002). Úzkost a strach u dětí. Praha:
Portál.